Jaden
Musel jsem uznat, že Manaus je moc pěkné město. Ale už na první pohled bylo sevřené strachem.
Strachem z jednoho člověka.
Dostat se k Julianovi Tyrellovi byl téměř nadlidský výkon, a ani po dvou týdnech, co jsme v Brazílii byli, jsme si nebyli jistí, jestli Tirasův milenec Efraim, vůbec s Tyrellem je právě tady.
Nutno podotknout, že Mateusova pomoc se nám víc, než hodila, a myslím, že mu tu eskapádu u nás už všichni odpustili.
Dokonce se mi zdálo, že snad laškuje s Thomasem a Markem, jako by se je snažil svést.
No, chlapi to byli pěkní, což o to, ale jestli bude mít štěstí?
Kdo ví. I když je pravda, že mi Mateus v mnohém hodně připomínal Joshuu, kterého jsem znal sice jen krátkou dobu, ale občas jsem měl pocit, že je tu snad s námi.
Hlavně, když se Mateus do všeho vrhal po hlavě a Thomas s Markem, kteří jediný ho dokázali usměrnit, tak měli plné ruce práce.
Ale opravdu nám v mnohém ulehčil některé záležitosti a usnadnil práci s úřady.
První týden jsme měli tolik práce, že jsem sotva stihl Chrisovi napsat aspoň zprávu. Druhý týden, kdy už jsme spíše jen čekali na informace po rozhození sítí, jsem se víc začal starat i o to, co je s Chrisem, protože od chvíle, kdy jsme tenhle případ vzali, jsem měl dojem, že ho zanedbávám.
No, a z toho důvodu jsem teď seděl v autě spolu s Xi-Wangem, mířili do jistého hotelu a myslel si, že toho smrada roztrhnu vejpůl.
A jako bych ho snad svými myšlenkami přivolal, sotva jsme vlezli do výtahu, potom, co jsem recepční pohrozil, že ji prohodím dveřmi, když mi neřekne, kde je, mi Chris volal. A prý se mnou potřebuje osobně mluvit. Zněl unaveně, smutně, nejspíš se něco stalo, ale to teď šlo bokem.
„Tak ty se mnou potřebuješ mluvit osobně?!" zařval jsem a málem vyrval dveře z pantů, když jsem do nich vrazil.
Chris stál ještě s telefonem u ucha a Li-Wei, který vypadal trochu pošramoceně se s trhnutím probudil a dost poplašeně se na mě zadíval.
„Doufám, že máš pro tohle dostatečné vysvětlení, protože jsem, kurva, nasraný!" nesnažil jsem se ani snížit hlas a popošel blíž.
„Zbláznil ses, kurva?! Víš, co jsi mohl způsobit?! Chápeš, jak nezodpovědné tohle bylo?!" vztekal jsem se dál, a i když bych ho nejraději sevřel v náruči, jak moc mi chyběl, všechno to, co jsem cítil uvnitř, prostě muselo ven.
„Co se to-" vrazili dovnitř dva muži, a oba vypadali, že mi nejspíš skočí i na krk.
„Nevím, kdo jste, ale nepleťte se do toho! Tohle je mezi mnou a mým mužem! Xi! Postarej se o ně!"
Po těch slovech jsem se otočil zase na Chrise a mrknul i na Li-Wei.
„Mohl jsi ohrozit celé tohle vyšetřování! Nejen svůj a Li-Weiho život, ale celé tohle zkurvené vyšetřování! To, že Li-Wei nemá rozum, bych pochopil, ale že ty?! Myslel jsem, že ti můžu věřit, Christophere! Víš, jak mi bylo, když jsem zjistil, že jsi v Manausu?! Bez toho, aniž bych to předem věděl?! Chlapi mě museli skoro křísit! Volal jsem Giannimu, který to taky odskákal, a ještě se dozvím, že sis sebou vzal Li-Weie! Vždyť jste tu oba jak pěst na oko! Kurva! A Jefersona jsem taky seřval! Mám chuť vás oba přerazit na místě! Do hajzlu!"
Čím víc jsem zuřil, tím víc to ze mě opadávalo, a i když jsem měl chuť ho vážně přetrhnout, nakonec jsem překonal tu krátkou vzdálenost mezi námi, strhl Chrise do náruče a pevně ho objal.
„Tohle mi nedělej, Chrisi…" zachraptěl jsem, zatímco jsem ho hladil a líbal do vlasů. „Myslel jsem, že zešílím strachy, než jsem zjistil, kde jsi. Chybíš mi. Taky mi moc chybíš, ale tohle bylo tak neuvážené a riskantní. Vím, jak moc jsi odvážný a co dokážeš, ale tohle není naše město. A Tyrell není žádný hodný strýček od vedle."
Bručel jsem, svíral Chrise, tiskl ho na sebe, líbal všude, kam jsem dosáhl, hladil, a nevěděl, jestli se ještě zlobím, nebo mám cítit úlevu, že se nestalo nic horšího a je relativně v pořádku.
Chris
Úplně jsem nadskočil, když se mi Jadenovo zařvání ozvalo u ucha a současně ode dveří, které se rozletěly, a on hned vpadl dovnitř.
Okamžitě jsem se roztřásl, když jsem viděl, jak zuří. Kdysi, ještě v začátcích, bych mu to hned odpálkoval a pohádal se s ním, ale teď…
Měl pravdu. Podělal jsem to.
Jen jsem stál a díval se na něho, a ještě ve chvíli, kdy mě strhnul k sobě do náruče, jsem měl stále telefon na uchu.
Ale v tu samou chvíli u mě převládly dvě emoce. Zlost a současně i smutek.
Vzpamatoval jsem se a odstrčil jsem Jadena od sebe.
„Bylo mi smutno!“ štěkl jsem na něho. „A chtěl jsem tě vidět! A nejsem nesvéprávný! A máš mobil, na který ti chodí zprávy o mých schůzkách! A zkuste něco říct Limu! Ten za nic nemůže, má svůj rozum, a proto je tu se mnou! Nechtěl mě pustit samotného a já ho i přemluvil! A vůbec! Víš, jaké to je být bez tebe tak dlouho?! A pořád mám nějakou zodpovědnost za společnost, i když to hlavní je na Jefersonovi! To, že to byly schůzky k ničemu, už je druhá věc, ale jsem majitel velké společnosti, a nemůžu po tobě chtít, abys se mnou byl, když máš sám plno práce! Vím, že jsem ti měl dát vědět, ale… Vážně mi bylo smutno! Kurva, Jadene, ani nevíš jak!“
Poslední slova jsem na něj doslova zařval, až mi přeskočil hlas. V tu chvíli jsem konečně zahodil mobil a vrhnul se na Jadena. Pevně jsem ho chytil rukama kolem pasu a zabořil obličej do jeho hrudi. A už jsem nedokázal zadržet slzy.
Bylo to štěstím, že jsem ho viděl, ale taky úlevou, protože ta zodpovědnost za všechno byla prakticky na mě, a já věděl, že teď už to bude lepší.
„Bylo mi smutno…“ zopakoval jsem znovu, a bylo mi jedno, jak se na mě teď bude dívat Nathan a Ruan.
Jaden
Zafuněl jsem, když mě Chris od sebe odstrčil a začal na mě držkovat.
Myslí si, kurva, že mě nebylo smutno?!
Už jsem chtěl znovu vystartovat, ale asi měknu a stárnu, nebo nevím, ale když mě Chris objal a začal brečet, všechny nadávky jsem spolkl, jen si povzdechl a pevně ho objal.
„Jednou mě přivedeš do hrobu," zabručel jsem.
Opravdu mě chlapi málem museli křísit a zbořil jsem skoro celý barák, když jsem podle GPS zjistil, kde Chris je. Ale nemohl jsem mu dávat všechnu vinu.
Měl jsem to zjistit dřív. Jenže pořád bylo co dělat, hlavně ten první týden a už nejsem nejmladší.
Navíc, to vedro a dusno mě v prvních dnech málem zabilo, takže jsem býval rád, že jsem se dovalil do postele. Bydleli jsme všichni u Mateuse, který měl sice menší dům než Tiras a pouze jeden pokoj pro hosty, ale sehnal lehátka a matrace navíc, takže jsme se k němu nějak poskládali.
No a zrovna včera odpoledne, když jsme řekli, že si prostě dáme aspoň jeden den oraz, když už jsme měli všechno zmapované, protříděné všechny Mateusovy zápisky a informace o Tyrellovi, konečně jsem měl víc času a řekl si, že Chrisovi zavolám, abych mu jen nepsal zprávy.
Vyndal jsem druhý pracovní mobil, a pak už šlo všechno ráz naráz.
Gianni to taky pěkně schytal, stejně jako Jeferson, a i když Xi na sobě skoro nic nedal znát, když jsem mu řekl, že je tu s Chrisem i Li-Wei, věděl jsem, že ho to taky nejspíš dostalo.
A co teprve, když jsem z Jefersona vytáhl, s kým měl Chris ty jeho slavné schůzky.
Povzdechl jsem si, popadl Chrise kolem pasu, vyhoupl si ho do klína, a nehledě na to, že soplil, vlepil jsem mu takový polibek, na který nejspíš ještě dlouho nezapomene.
„Stýskalo se mi, ty můj tvrdohlavče jeden…" vydechl jsem do jeho rtů a znovu ho políbil, jako bych ho chtěl celého hned sežrat.
Teprve potom jsem ho postavil zpátky na zem, podal mu kapesník, setřel mu z tváře slzy a otočil se k Limu s Xim.
Zamračil jsem se, když jsem viděl, jak Li-Wei vypadá a zadíval se zase na Chrise.
„Tak, a teď, když už mám lepší náladu a nehrozí, že tě hned roztrhnu, mi řeknete, co se tu vlastně stalo. A žádné lhaní. Nejsem idiot, to víš moc dobře, Chrisi."
Nathan
Když jsme dojeli do hotelu, Ruan uložil Liho na sedačku a hned dostal vodu a prášek, aby se uklidnil.
Jen jsem doufal, že mu neuškodí, ale spíš pomůže.
Už jsem chtěl promluvit na Chrise, ale v tu chvíli jsem dostal zprávu, že se v recepci něco děje a vyžaduje si to mou přítomnost.
Kývnul jsem na Ruana a s omluvou, že musíme něco vyřídit, a hned se vrátíme, jsme se vzdálili.
Možná to bylo i lepší, aby si kluci promluvili a uklidnili se.
Byl jsem už tak z toho všeho rozhozený. Stačilo, když jsem ve městě vyběhl za Julianem, ale to on už cpal toho kluka do auta, Blaine se zase postavil před něho, a zatím co já si nebral servítky a nadával jsem Julianovi, že to bylo slyšet po celé ulici, Blaine se jen usmíval a Julian v klidu nastoupil do auta.
Nepomohly ani výhružky, ani to, že se přiřítil Ruan. Prostě nasedli a odjeli.
A mě to pořád leželo v žaludku i teď, když jsme mířili na recepci.
Recepční i hotelová ochranka byla na nohách a já hned zjišťoval, co se děje.
A polilo mě horko, když jsem dostal odpověď. Mohl jsem jen doufat, že kluci budou v pořádku a hned jsem zamířil zpátky. Ale v tu samou chvíli dovnitř vešel Blaine.
Tak to už na mě bylo moc. Dokonce i Ruan zatnul ruce v pěst a chtěl po něm vystartovat, ale stáhl jsem ho zpátky, když jsem viděl, že se z druhé strany blíží Arnaldo.
„Mám jenom vzkaz od Juliana,“ došel k nám Blaine a na moment mrknul ven, kde stálo auto a v něm seděl Julian s tím klukem.
„Vzkazuje, že vždycky dostane, co chce. A je jedno, jestli ty dva hlídáte, nebo ne. Když je nedostane tady, přijede si pro ně do Států a doveze si je zpátky. A ty víš, že to udělá. Spíš, to udělat už chtěl. Jen oba byli šikovní, že se Julianovi naservírovali sami a rovnou pod nos. No nic, vyřídil jsem a zase jdu.“
Ušklíbnul se na nás, kývnul hlavou k Arnaldovi a zase odkráčel s hrdě vztyčenou hlavou, jako by mu to tady patřilo…
Měl jsem co dělat, abych udržel sebe, abych udržel Ruana. Měl jsem co dělat, abych v klidu vysvětlil Arnaldovi, co se děje, a pak rychle spěchal zpátky se strachem, jestli jsou kluci ještě naživu. Už když jsme vyšli z výtahu jsem zaslechl ten řev.
Vběhl jsem do našich pokojů, ale hned se zarazil ve dveřích, když jsem viděl ten kolos, který nás hned seřval, aniž bychom se vůbec stihli nadechnout. Vůbec se mi nelíbilo, jak tu po Chrisovi řval, ale neodvážil jsem se zakročit, i když bych mu nejraději jednu fláknul. Ale nejspíš bych po jeho ráně skončil až v Buenos Aires.
A pak jsem si všiml toho druhého. Menší asiat právě vstával od Liho a zamířil k nám…
„Omlouvám se, ale nevěděli jsme, že naši manželé jsou tady. A musíte sami uznat, že nás to překvapilo a jsme oba naštvaní. No, naštěstí se podařilo Jadena uklidnit natolik, aby to tu nerozmlátil. Jsem Luo Xi-Wang a Li-Wei je můj manžel,“ podal mi ruku.
Opětoval jsem stisk, představil sebe i Ruana, ale víc jsem nestihl říct, protože ten Xi-Wang šel rychle zpátky k Liovi, a Chris…
No, jen jsem zíral, jak zareagoval, a když se rozbrečel, měl jsem v tu chvíli i já výčitky svědomí…
Li-Wei
Ani nevím, kdy jsem usnul. Nejspíš těsně potom, co si ke mně přisedl Chris.
Ale dlouho jsem nespal. Nebo, spíš jsem sotva stačil zadřímnout, když se ozval řev, až jsem s sebou škubnul a poplašeně zamžoural na obrovskou postavu, která s rachotem vpadla do pokoje.
Myslel jsem si, že nastala naše poslední hodinka, a už viděl Nathana a Ruana někde na chodbě ležet v krvi, a představoval si ty nejhorší scénáře.
Až po chvilce, kdy jsem se trochu vzpamatoval, mi došlo, že je to Jaden, což ale nebylo o moc uklidňující, vzhledem k tomu, jak zuřil.
A aby toho nebylo málo tak…
Chtěl jsem umřít. Opravdu jsem chtěl tentokrát umřít, když se za Jadenem zjevil i Xi-Wang.
Úplně se mi stáhl žaludek, až jsem měl pocit, že budu zvracet, a musel několikrát rychle polknout.
Díval jsem se na Xiho a v tu chvíli mi došlo, jak moc jsem ho nejspíš zklamal.
A když začal Chris brečet, začal jsem taky.
Ani nevím, kolikrát jsem se omluvil a prosil Xiho, ať mi odpustí.
Ani nevím, kolikrát jsem zopakoval, že Chris za nic nemůže.
Ani nevím, kolikrát jsem zopakoval, jak moc mi Xi chyběl.
A ani nevím, kolikrát jsem zopakoval, jak moc jsem se o něj bál.
Xi-Wang
Můžu se já na Liho vůbec zlobit? Mohl bych, ale to by nesměl začít brečet a omlouvat se mi.
Několikrát jsem se zhluboka nadechl, abych se uklidnil. Sice nevyvádím jako Jaden, ale i já měl pořádnou zlost. A ve chvíli, kdy jsem podával ruku těm dvěma, jsem měl chuť jim je rozdrtit.
Ale ovládl jsem se.
„Udělali jste pěknou kravinu, Luo Garsone Li-Wei,“ konečně jsem promluvil, a pak už Liho chytil do objetí, a hladil ho po zádech, aby přestal plakat.
Celý se třásl, a bylo vidět, že ho to opravdu mrzí. Ale už se stalo, a já jen mohl doufat, že si z toho vezme ponaučení. Na druhou stranu jsem byl rád, že měl starost o Chrise, a nechtěl ho pustit nikam samotného, i když tím byli v ohrožení oba dva.
„Příště mi zavolej, než něco takového uděláš. A je jedno, kolik budu mít práce. Já prostě nechci, aby se ti něco stalo,“ oddálil jsem Liho kousek od sebe.
Otřel jsem mu vlhké tváře, a políbil ho na rty.
„Mohlo se vám něco stát, je to tady nebezpečné i přesto, jak hezky tu je. A vidím, že už jste měli i nějakou zkušenost,“ pohladil jsem ho po červené tváři, kde bylo jasně vidět, že ho někdo udeřil.
Zvedl jsem se, posadil se na sedačku a stáhl si Liho na klín. Objal jsem ho, a pak jsem se zadíval na ostatní.
„Chrisi, můžeš vysvětlit, co se vlastně děje? Jen tak bys najednou Jadenovi nevolal, když jste tady už čtvrtý den. Jo, i tohle jsme už zjistili, nezapomeňte, kdo jsme…“
Chris se konečně kousek od Jadena odsunul, otřel si zaslzené oči, a pak chytil Jadena za ruku. Podíval se na něho, pak na mě a na Liho.
„Ty schůzky… Bylo to nastražené. No… Tyrell nás chtěl unést. Nevím, jestli i mě, ale Liho určitě. A dneska jsme se s ním setkali. A on… on řekl, že je Li děvka a udeřil ho, než jsme stihli něco udělat. Ale díky tomu, že si nás vzal Nathan a Ruan pod ochranu, tak si nic víc nedovolil. Ale… Víš… Byli s nimi dva muži. Jeden byl asi jeho poskok, podle toho, jak se choval, a ten druhý… Li ho poznal. Byl to Efraim…“
Li-Wei
Myslím, že jsem si nemohl vybrat lepšího manžela.
Poznal jsem, že se Xi zlobí, i když to nedával tak najevo jako Jaden, ale když mě strhl do náruče, když mě políbil, jako by ze mě v ten moment všechno spadlo, a já se ho jen křečovitě chytil, jako bych se bál, že mi uteče pryč a už ho nikdy neuvidím.
Trochu jsem se vzpamatoval ve chvíli, kdy Chris v krátkosti shrnul, co se stalo.
„Byl to Efraim. Jsem si jistý," vzlykl jsem a zadíval se na Xiho. „Poznal jsem ho z Tirasovy fotky. „Nevypadal… nevypadal, že je s ním dobrovolně a… ten muž…"
„Julian Tyrell a jeho poskok Blaine," převzal slovo Ruan a sebe i Nathana představil i Jadenovi. „Kluky jsme potkali už na letišti. Byli jako pěst na oko, a napřed jsme si mysleli, že mají s Tyrellem něco společného, zvláště, když se hned první den setkali s dvěma jeho obchodníky. Sledoval jsem je, abych zjistil víc, a snad jen díky tomu jsme s Nathanem dokázali zabránit jejich prvnímu pokusu o Li-Weiho únos, když šli z druhé schůzky. V tu chvíli mi došlo, že s ním nemají nic společného, a pak jsme se dozvěděli o tom, že sem přijeli navštívit své manžele, kteří jsou tu pracovně. Víc jsme se o to nezajímali, což je možná chyba, ale netušili jsme, že jste s Tyrellem nějak výrazněji provázaní. To až dneska při večeři, kde jsme Tyrella potkali, mě překvapilo, když Li-Wei vykřikl jméno kluka, se kterým Tyrell byl. Vědělo se, že má zase nějakou novou hračku, ale střídá je tak často, že o tohle se už tady nikdo ani nezajímá. Bohužel se teď očividně zaměřil na Li-Weie a nejspíš i Chrise."
Ruan se na chvilku odmlčel, jako by nad něčím přemýšlel, než se zamračil a stiskl rty do přísné čárky.
„Tyrell vzkázal po Blainovi, že Li-Weie dostane. Vezme si, co je jeho, a je jedno, jestli bude tady, nebo ve Státech, nebo někde jinde. A klidně s sebou přibere i Chrise."
Otřásl jsem se a znovu se mi zvedl žaludek, když jsem si vybavil jeho pohled i to, jak mě držel.
„On… jeho oči… je horší… horší než Zhuang… je…"
Nestačil jsem to ani doříct, sklouzl z Xiho klína a proletěl kolem Jadena a Chrise. Jen tak, tak jsem doletěl na záchod, a všechno, co jsem snědl v restauraci, prostě šlo ven.
Napůl ucha jsem slyšel, jak Jaden zase nadává, ale netušil jsem na koho.
Nathan
Když jsem viděl, jak si Xi-Wang stáhnul Liho na klín a utěšoval ho, a když potom Chris začal mluvit, konečně jsem se odvážil vejít do našeho pokoje. Konečně jsme se představili i Chrisovu manželovi a snad se to už o něco uklidní. Hlavně on. Nerad bych z toho měl kůlničku na dříví.
Nalil jsem si vodu, abych se pořádně napil, jak mi z toho všeho vyschlo. Poslouchal jsem, co Chris a Ruan říkají…
Když Li-Wei vyběhl na záchod, a Xi-Wang šel za ním, Jaden zase spustil.
Počkal jsem, až přestane nadávat, a pak jsem se konečně přihlásil o slovo.
„No, pravda je ta, že když jsou kluci tady, má je Julian přímo pod nosem. Doslova se mu tady naservírovali na zlatém podnose. Ale Julian nepočítal s tím, že Chris a Li-Wei budou pod naší ochranou. Pravda ale taky je, že Julian vždycky dostane, co chce. A klidně by vybil i polovinu Manausu. Ale já jsem něco jiného. Nás pojí přátelství našich otců, i když bychom se nejraději navzájem podřezali. Nebo aspoň já jeho určitě. Ale je tu ještě druhý majitel hotelu a můj společník, přítel našich rodičů, Arnaldo. A dokud on tady je, tak si Julian vůči mně nic nedovolí.“
Došel jsem k sedačce a usedl na místo Liho a Xi-Wanga. Zadíval jsem se na ně, a pak jsem si povzdechl.
Jo, znám ten pocit, když si na někoho dělá Julian nárok. Sám s tím mám zkušenosti, a kdo ví, jak to bude vypadat, až tu jednou Arnaldo nebude. To ho nejspíš už nic nezastaví.
A Li-Wei je přesně to, co se mu líbí… A bohužel já taky…
„Ten Efraim,“ pokračoval jsem, „nevypadal, že by s Julianem byl dobrovolně. A když Li zmínil jeho jméno, on vykřikl, jestli znají nějakého Killiana, chtěl se zeptat, jestli je tu Tir, nebo tak nějak, ale nestihl to. Julian se nasral a za krk ho odtáhl ven, a pak odjeli, než jsme je stihli zastavit. Každopádně je mi toho kluka líto. Protože Julian byl opravdu hodně vytočený, a… Našla se už spousta mrtvol, které on odstranil i pro menší věci, než bylo tohle. Jen je problém v tom, že má tady pod palcem skoro celý Manaus včetně policie… Je mi toho kluka líto. Kdo ví, co s ním teď bude…“
Už jsem pochopil, jak je Li citlivý, a podle toho, jak zareagoval, tak měl hodně špatné zkušenosti a bylo mi i líto, že jsem mu v restauraci dal takové kázání. A právě proto jsem jim tohle rychle řekl hned teď, dokud on byl na záchodě, kde se zbavoval všeho, co tak nadšeně předtím snědl.
„Abych to nějak shrnul. To, že by kluci teď odletěli zpátky do Států, by možná pomohlo. Nebo možná ne. Spíš se klaním k druhé variantě. Dokud jsou tady, dokud budou pořád v naší společnosti, mají tu nejlepší ochranu. Lepší než váš prezident, protože si Julian a ani Blaine, nebo kdokoliv z jejich poskoků nic nedovolí. Ale musí být pořád s námi, nebo s někým, kdo je opravdu schopný je ochránit.“
Jaden
Nelíbilo se mi, co jsem slyšel. Ty dva si rozhodně nechám proklepnout. A mohl bych se vlastně zeptat i Mateuse. Měli totiž o Liho a Chrise až moc velký zájem. I když je očividně zachránili, a ne jednou, a vypadalo to, že Li s Chrisem jim věří, nelíbila se mi ta jejich provázanost s Tyrellem. A taky to, jak rychle se dali ti čtyři dohromady. Sice sami přiznali, o co tu jde, ale mohla to být z jejich strany jen nějaká taktika, třeba, jak nás vylákat ven.
Kromě toho se mi nelíbilo, jak vcelku neosobně a chladně ten Nathan oznámil, že Efraim je nejspíš už v podstatě mrtvý, jako by to byla naprosto běžná věc.
Tohle nejspíš asi nebudu ani Tirasovi říkat, jinak by ho na místě zabil.
Celé to bylo takové divoké. Ale zase na druhou stranu…
Pokud by Nathan byl skutečně proti Tyrellovi, pokud ten kluk v té restauraci, kterého Li-Wei viděl byl skutečně Efraim, pak máme jedinečnou příležitost tomu parchantovi zatnout tipec.
A je mi úplně u prdele, co všechno má pod palcem.
Docela jsem zapomněl i na to být nasraný, jak jsem si to všechno přerovnával v hlavě a přemýšlel, co udělat. Xi-Wang odešel za Li-Wei na záchod, a já ho nechtěl rušit, protože Li teď očividně potřeboval jeho podporu.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
Li a Chris se nejspíš hledali až se našli. Oba nám dávají zabrat víc než cokoliv jiného.
Ale…
Přitáhl jsem se Chrise k sobě a políbil ho do vlasů.
"Potřebuju sem zavolat ostatní chlapy. Jsme tu právě kvůli tomu klukovi, kterého jste viděli s Tyrellem. Unesl ho ze Států, přímo pod nosem jeho přítele soukromého detektiva," řekl jsem nakonec, ale víc podrobností nesdělil z několika důvodů.
A když Nathan souhlasil, zavolal jsem Markovi a jen v rychlosti mu řekl, že jsme kluky našli, ale že je důležité, aby přijeli na adresu, kterou jsem jim nadiktoval.
Mark se na nic neptal, a zatímco se Li-Wei dával dohromady, a já ještě několikrát Chrisovi už mírněji vynadal, sešel ten Ruan dolů do recepce, aby oznámil, že přijede návštěva.
A za chvilku byl tak pokoj víc než plný, když se tam nahrnul Tiras, Mark, Thomas, Aria a Mateus a Caleb.
Ten jediný očividně z celé věci nadšený nebyl, a vypadalo to, že by nejraději Nathanovi a Ruanovi skočil po krku.
„Nevěřím jim ani nos mezi očima!" zaprskal, když jsem se ho zeptal, co se děje.
„Každý, kdo má společnou minulost s Tyrellem je podezřelý! Každý! A Cardoso, podle toho, co vím, měl s Nathanem techtle mechtle! Byli to dobří přátelé, než se objevil Ruan a Cardoso skončil v posteli s ním. Od té doby jsou s Tyrellem údajně nepřátelé,“ mlaskl rozčileně a mračil se jako bubák.
Nathan
Situace už nebyla tak napjatá, ale ještě se zela neuklidnila. A já byl ochoten udělat všechno proto, aby už klid byl. Už jen kvůli Arnaldovi, aby neměl zbytečné starosti.
A tak jsem souhlasil s tím, že sem přijdou i ostatní, co tu s Jadenem a Xi-Wangem jsou.
Všechno bych strávil. I to, jak se na mě hlavně ten Tiras díval, i ten Ward měl takový podezíravý pohled. Ale co jsem nestrávil, byl Mateus Brayan. Znal jsem ho od doby, co se přidal k policii a začal čmuchat kolem Juliana. Vím, že mu Julian zabil přítele, a nejraději by zabil i jeho. Vím, jak je vysazený na všechno, co kolem Juliana jen projde.
A nejen on mě štval. On byl spíše jen taková poslední kapka.
Věděl jsem, že nám hned všichni neskočí s velkými díky kolem krku, ale ta jejich podezíravost mě vážně štvala, i když se s ní dalo počítat.
Ale v momentě, kdy Brayan promluvil, měl jsem dost.
Okamžitě jsem stál před ním a zle se na něho díval.
„Zmlkni, čmuchale!“ zasyčel jsem na něho jak vzteklá kočka. „Zmlkni, nebo ti upravím tu tvoji fasádu a nechám tě odsud vyvést! A je mi jedno, že jsi cvičený. Já taky něco umím, měl jsem dobrého učitele, na to nezapomeň! A když ne já, tak tě srovná Ruan! Takže ti naposledy radím, abys zavřel tu svou hubu dříve, než bude pozdě! Tohle je můj hotel, a já jsem svolil, abyste sem přišli. Tak se podle toho chovej!“
Jaden
Jako, vím, že jižani jsou hodně horkokrevní.
To už mi nejen Mateus ukázal několikrát, za tu dobu, co jsme tady. Ale jen jsem zíral jako puk, a dokonce se zapomněl i vztekat, když Nathan najednou po Mateusovi vyjel.
A ten si to samozřejmě nenechal líbit.
„Ty bys mi chtěl upravovat fasádu?!" vrátil mu jako rozzuřená kočka, a přísahal bych, že se mu zježily i vlasy. „Já se snažím aspoň tohle město ochránit! A co děláš ty?! Ty nejlíp víš, jak Tyrell funguje, ale ještě jsi nikomu nepomohl ho dostat! A moc dobře víš, že jsou tu lidi, kteří se ho chtějí zbavit! Říkáš, jak ho nenávidíš, ale nic proti němu nepodnikáš!"
Nooo… Myslím, že tohle říkat neměl.
Myslím, že i Li-Wei přestal brečet, když se ti dva do sebe pustili.
Nathan se uměl slušně ohánět, ale Mateus byl mnohem mrštnější, a tak mu po chvíli skončil na krku a…
Fakt ho hryznul do ucha?!
Jen jsem pozvedl obočí a mrkl na Ruana, od kterého bych očekával, že se do toho vmísí, ale on jen stál se založenýma rukama kousek od nich a tvářil se značně znuděně.
„To je tu normální?" zeptal jsem se, zatímco ti dva, zaklesnutí do sebe skončili na sedačce.
„Jo. Panují tu opravdu přátelské vztahy," zabručel Ruan a ušklíbl se.
„Hej!" ozval se Tiras. „Je sice krásné, že se máte rádi, ale může nám to někdo tady vys-"
Nedořekl, protože nejspíš mu, stejně jako mě a možná i ostatním, zatrnulo, když Mateus knockautoval Nathana přímou ránou mezi nohy.
„Au…" pokýval jsem hlavou zúčastněně. „Marku, Thomasi, můžete si ho zkrotit? Jinak se nikam nedostaneme."
Otočil jsem se na ty dva, protože očividně to nestačilo, a Nathan s Mateusem byli pomalu zase v sobě.
Tentokrát zasáhl i Ruan, když Nathana strhl k sobě do náruče.
„Uklidněte se, kruci! Jaden má pravdu. Takhle se nikam nedostaneme! A Li-Wei s Chrisem si potřebují odpočinout!"
Nathan
Tak tohle si chlapeček za rámeček rozhodně nedá. Byl jsem fakt nasraný. A nejen na něho, ale i na Ruana, že nezasáhl. Nejspíš se dobře bavil. Ale za to já ne.
Nesnáším toho zmetka Brayana, který mi při každé příležitosti dává najevo, jak mě nesnáší a nejraději by mě viděl za katrem stejně jako Juliana, i když jsem vlastně nic neprovedl.
Ale to ho nejspíš opravdu nezajímá.
Vlastně, tady nikoho nezajímá, jak to mezi mnou a Julianem bylo. Co jsem musel podstoupit, než jsem se dostal z jeho vlivu. Nikoho, kromě Ruana, i když i on měl zezačátku taky kecy a pustili jsme se i do křížku.
„Ty mi nemáš, kurva, co kázat! Víš akorát tak hovno! Co jsi dokázal ty?! Dobře víš, jak to s Julianem je. Ale nic nevíš o mě! Tak zavři tu klapačku, hajzle!“
To Brayanovo odsuzování mě nasralo ještě víc, že jsem přestal dávat pozor, a nakonec jsem skončil málem na kolenou, když mi ten hajzl skoro rozmašíroval koule.
„Kurva!“ prudce jsem od sebe odstrčil Ruana.
„Jděte do hajzlu! Všichni! I ty, Barroso!“ zařval jsem na Ruana, když mě znovu chytil.
Začal jsem nadávat naší řečí hůř jak dlaždič. Měl jsem ještě tendenci vystartovat po Brayanovi, ale Ruan mě držel, a tak jsem mohl jen divoce gestikulovat, jak to máme ve zvyku, a sypat jednu nadávku za druhou.
„Pusť mě, kurva!“ nervnul jsem se už tak, že jsem od sebe Ruana prudce odstrčil. „A zapomeň na šukačku, když ses tak královsky bavil!“
Přešel jsem do druhého pokoje za neustálého sypání nadávek, vytáhl jsem si ze skříně čisté plátěné kalhoty a lehkou košili, a pak se vrátil zpátky.
„Chrisi a Li-wei, půjdu se osprchovat do vašeho pokoje. Jestli si chcete odpočinout, tak bych vám radil tam jít, protože tady je shnilý vzduch, a mohli byste se otrávit. Přijdu, až odsud vypadne tenhle zmetek,“ vystrčil jsem prst proti Brayanovi.
Ukázal jsem na něho neslušné gesto, a pak jsem vztekle odkráčel do apartmá, které teď obývali Chris a Li-wei, kde jsem rovnou zalezl do koupelny.
Jo, budu potřebovat schladit, a vůbec…
Promnul jsem si své poklady, které vážně dostaly, co proto, a docela to bolelo…
Ruan
Promnul jsem si kořen nosu a povzdechl si. Na tohle už jsem vážně moc starý.
„Nemohl jsi držet klapačku, viď?" zamračil jsem se na Mateuse, který si brblal něco pod nosem.
„Já snad za to můžu?!" zaprskal vztekle a vypadal, že snad skočí i na mě.
„Uklidni se! Nebo tě chytnu za prdel a vyhodím z okna! Víš, že nemám na tebe takovou averzi jako
Nathan, ale když víš, jak je prudký, tak proč ho provokuješ?! Nic o něm nevíš. Nevíš o tom, co všechno musel podstoupit, ani jaké to pro něj je, když mu všichni předhazují jeho minulost s Julianem a srovnávají je spolu. To si uvědom!" zvýšil jsem trochu hlas, a nejspíš tohle Mateuse aspoň částečně hodilo do klidu.
„Hele, možná by bylo lepší, kdybysme to dneska nechali tak. Stejně teď večer už nic neuděláme. Na hotelu jsou volné pokoje, tak vám na dnešek nějaké dáme, abyste nemuseli přejíždět sem a tam. Navíc asi Li a Chris budou chtít být chvíli o samotě se svými manželi. O Nathanovi si nemyslete nic špatného, ale je toho na něj hodně, i když to nechce přiznat. Miluje tohle město a ničí ho, když vidí, co s ním Julian dělá. Ale není tak jednoduché jít proti někomu, kdo to tu má téměř celé pod palcem. Vím, že bysme možná mohli dělat víc, ale pořád jsou tu věci a lidi, na kterých nám záleží, a když něco výraznějšího podnikneme, tak to Julian obrátí proti nám."
Ještě jsem jim v krátkosti pověděl, o co tu jde, řekl jim něco málo o mě, Julianovi a Nathanovi, a kdyby nebylo Jadena, ten Tiras by nejspíš hned skočil do auta a zburcoval celé město.
Jméno Peter mi ale nic neříkalo. Údajně to měl být druhý unesený kluk, ale nevěděl jsem nic o tom, že by měl mít Julian dvě hračky.
Nejspíš jsem je svou odpovědí moc nepotěšil, ale raději pravdu než jim dávat plané naděje.
Dohodli jsme se, že zítra po snídani přijdou a domluvíme se, co dál. Jestli budou chtít naši pomoc, jestli u nás dál nechají Liho s Chrisem, nebo se Xi a Jaden přestěhují sem, a co uděláme s Julianem.
Za necelou hodinku jsem si užíval ticha a klidu, které v pokoji nastalo, a vzpomněl si na toho svého horkokrevného chlapa.
Svalil jsem se do křesla a na moment zavřel oči.
Měl bych ho najít a omluvit se mu.
Měl jsem zasáhnout.
Ale když on je tak rozkošný, když se vzteká, a zvláště, když vyjíždí proti Mateusovi.
Jsou jako dva kocouři, co se perou o jednu kořist.
Nathan
Myslím, že mi ani ta studená voda, kterou jsem pak na sebe pustil, moc nepomohla. Akorát jsem za chvíli drkotal zuby, a nadával ještě víc.
Nakonec jsem vylezl ze sprchy, utřel se, a oblékl na sebe čisté věci. Ty zválené jsem zamotal do ručníku, který jsem použil, a pak i s tím konečně vylezl z koupelny.
V pokoji ještě nikdo nebyl, a když jsem vyšel kousek na chodbu, slyšel jsem hlasy z našeho apartmá. Raději jsem zalezl zpátky, hodil věci na křeslo a šel si z minibaru vytáhnout láhev, z které jsem si hned přihnul.
Trvalo nějakou chvíli, než jsem zaslechl hlasy na chodbě, a pak se otevřely dveře a dovnitř vešel Li a Chris i se svými chlapy.
„Omlouvám se, že jsem tak vyletěl,“ hned jsem se zvedl z křesla a postavil láhev na stůl. „Ale ten zmetek mi pije krev pokaždé, když se objeví v mé blízkosti. Řeknu službě, aby vám ráno donesli snídani, abyste nemuseli chodit dolů do restaurace, ano? Máte tady dvě ložnice, tak nejspíš zůstanete tady všichni. No, ještě jednou se omlouvám, já jdu…“
Popadl jsem své věci, a i když něco Li říkal, a Chris chtěl ke mně dojít a taky asi něco říct, jen jsem mávnul rukou, a s omluvou, že se uvidíme ráno jsem raději vypadnul.
Už tak si musí o mně myslet, že jsem kretén, který nedokáže své emoce udržet na uzdě. A kdo ví, jestli se budou se mnou po tom mém výstupu, ještě chtít bavit, zvlášť, když já sám dával Limu kázání na téma jeho chování.
No, předvedl jsem se v pěkném světle.
Na chodbě u naších dveří jsem se na moment zastavil a naslouchal. Ale když bylo ticho, nakonec jsem vešel dovnitř.
Chtěl jsem zavřít, ale nějak to šlo špatně. A když jsem se podíval blíž na dveře, myslím, že jsem znovu chytil nerva.
Už jsem chtěl nadávat, když jsem za sebou zaslechl povzdech. Přibouchnul jsem dveře, protože se mi s tím nechtělo srát a prudce jsem se otočil do pokoje.
Díval jsem se na Ruana, jak sedí v křesle a pozoruje mě. A já v tu chvíli ani nevěděl, co mu mám říct.
Jo, vyletěl jsem. Ale měl Brayan držet hubu…
Mlčky jsem přešel do koupelny, kde jsem hodil prádlo do špíny, umyl jsem si zuby a pak rovnou zamířil do ložnice. Svlíknul jsem ty kalhoty a košili, kterou jsem stejně ani neměl zapnutou, a vlezl jsem do postele.
Jo, nervy mám pořád… A nevím, jestli budu v klidu, pokud se tu Brayan zase ukáže a bude mít blbé kecy. Nejspíš je pak všechny vyrazím a zakážu jim sem vstup.
No, co si nalhávám. Neudělal bych to.