Efraim
Když jsme odjeli do Kanady, měl jsem trochu obavy.
I když je to půl roku, občas stejně mívám pocit, jako by se mělo něco stát. Ohlížím se přes rameno, a dost jsem míval stavy paniky, když se poblíž mě objevil někdo, kdo mi připomínal Juliana. Zažil jsem toho hodně, než jsem vůbec Tira poznal. Ať už při mých útěcích, při strachu o život, když mě chytila mafie, nebo pak v přístavišti, či ve White Rose. Ale tohle, co se stalo teď… Tohle byl už extrém, který si prostě vybral svoji daň.
Snad milionkrát mě Tir ujišťoval, že už se to nestane. Že ten chlap je nejmrtvější mrtvola, co kdy existovala. Ale i tak…
Dokonce jsem po návratu začal chodit k jedné své kolegyni z mé bývalé práce. Byla překvapená, když jsem se u ní objevil a netýkalo se to ničeho pracovního. Ale po mých prvních slovech hned pochopila, že ji potřebuji jako její pacient.
Samozřejmě, že jsem ji neřekl všechno. Přiznal jsem, co se mnou dělali, aspoň z větší části, ale nikdy jsem ji neřekl, a ani nikomu dalšímu, co všechno provázelo můj útěk.
A takhle jsme se domluvili všichni.
Byla to výsledek drogové války, a my s Peterem využili zmatku a podařilo se nám při tom utéct.
Na moment jsem se zahleděl na ruku. Leskl se na ní prsten, ale tentokrát jiný. Tenhle byl od Tirase, když mě požádal o ruku. Byl to jednoduchý prsten, ozdobený ornamentem, ale byl moc krásný. Ještě jsme neustanovili datum svatby, ale chtěl jsem, aby ten prsten nosil i Tiras.
Nikdy nezapomenu na to, jak moc mě tížil ten, co mi tenkrát navlékl Julian. Dokonce mi ani nešel sundat, a až teprve Nathanovi se to povedlo, když mě v tom letadle chytil za ruce, abych si nepolámal prsty. Slíbil, že ho hodí někde do propasti. A podle toho, co nám potom napsal do zprávy, tak to i udělal.
Noční můry se mě držely ještě dlouho. Trvalo tak tři, možná čtyři měsíce, než jsem se dal jakž takž do pořádku, abych mohl fungovat. Zpočátku jsem ani nedokázal spát sám v posteli, nebo být delší dobu sám doma, a proto Tir pověsil svoje řemeslo na hřebík, a začal pracovat jako policejní konsultant, kde jsem i já mohl být trochu užitečný a postupně jsem se zapojoval do normálního života.
O něco později, když se to zlepšilo, jsme si udělali i výlet do Evropy za Peterem a Calebem, a naše setkání se samozřejmě neobešlo bez slz. Ale i Peter se postupně dával do pořádku, a to, že byl doma, u svých, a že s ním byl Caleb, mu hodně pomáhalo, a navíc, Calebovi se tam líbilo.
Když přišel Chris s tím, že má přijet Nathan skoro na měsíc, ani jeden z nás neváhal. Okamžitě jsme řekli, že jedeme taky. Chtěli jsme je vidět, všechny. I když jsem s nimi byl jen pár minut, a pak jsme se spíš slyšeli, nebo viděli jen přes telefon nebo videohovor, oblíbil jsem si je. A byl jsem jim moc vděčný za jejich pomoc, když nás kluci hledali.
Ale ani tak jsem stále ještě nedokázal některé věci odbourat.
A od chvíle, kdy jsme s klukama odletěli do Kanady, bez Tira, spal jsem s Chrisem, nebo s Li-Wei v jedné posteli. Nebo s oběma najednou. Ale šlo opravdu jen o jejich společnost, i když se to potom tak trochu zvrhlo, když jsme se i s Lorym pustili do dost osobní debaty. No, pochopil jsem, že jsme s Lorym měli podobnou minulost, i když jsme to nejstarší řemeslo začali dělat každý kvůli něčemu jinému.
A tak, když potom za námi na hory konečně dojel Tir a našel mě u Liho a Xiho v posteli, hned si mě odnesl do pokoje jako kořist, ani jsem nestačil pípnout. A od té chvíle jsme se z pokoje nehnuli.
Ale pokud nechtěl, abych umřel žízní, musel chtě, nechtě vstát a jít pro něco na pití. A byl tak rychlý, že jsem ani nestihl na něho křiknout, že se má obléct.
Jo, sotva jsem popadal dech, ale bylo mi dobře. Moc dobře. Tak dobře, že se mi z té postele ani nechtělo, i když jsem věděl, že přijeli kluci z Brazílie.
Tiras
Byl jsem spokojený, jak jen to šlo. Aspoň teď a tady. Teda…
Ne, že bych jinak nebyl. Měl jsem zpátky Efraima, a i když začátky byly dost těžké, jak jsme se s tím oba vyrovnávali, tak jsme to nakonec společně a díky pomoci ostatních zvládli.
Neříkám, že jsem zapomněl.
Mám dny, hlavně noci, kdy nemůžu spát, a jen tak sedím, piju a kouřím, a říkám si, jestli jsem nemohl něco udělat jinak.
Chtěl jsem se přestěhovat.
Ale Ef nechtěl. Nechtěl odsud, kde se mu líbilo, i když jsem věděl, že mu to, stejně jako mě, bude Tyrella připomínat.
Ale dost nám pomohl i Liam, který stejně jako já, pověsil svou práci na hřebík.
Jediné, co mě mrzelo bylo, že jsem si už nikdy neudobřil Johnovy rodiče, kteří se chvilku po našem návratu odstěhovali pryč.
Mohl bych je najít, ale Liam mě od toho odrazoval, že to nemá cenu. Mám to prý nechat být, a třeba jednou přijdou sami, až ta největší bolest pomine.
Další, kdo se z města odstěhoval byl Clark. Sebralo ho, když od Liama zjistil, co byl Morgan zač. Začal pít, dokonce jednou skončil na záchytce, a když málem umřel, vzpamatoval se, ale tvrdil, že v tomhle městě už nemůže zůstat, protože mu Morgana všechno připomínalo.
Jack se stal policejním šéfem místo Liama, a když jsem mu řekl, že končím jako detektiv, navrhnul mi práci policejního konsultanta, a s pomocí Liama mi vyběhal všechno potvrzení.
Mohl jsem tak být víc s Efem, který mě hlavně ze začátku potřeboval.
Bylo na něm vidět, jak to špatně nese, a já chtěl, aby byl zase šťastný.
Nakonec jsme se po pár měsících aspoň trochu ustálili, překonali to nejhorší období, a více méně se vrátili zpátky do života. A v tu chvíli jsem Efa požádal o ruku.
Prostě… Už jsem bez něj nemohl být. Byl jsem snad nejšťastnější chlap na světě, kdy souhlasil.
No, a pak Chris přišel s tím, že přijede Nathan a navrhl, ať všichni jedeme k němu na hory.
Věděl jsem, jak si Ef kluky oblíbil, takže mě ani nenapadlo odmítnout, ale měl jsem zrovna případ, a tak musel letět Ef beze mě, kdy ho vyzvedli Gianniho chlapi, protože samotného jsem ho prostě odmítal pustit. A když jsem pak dostal potvrzení, že Chris si převzal balíček, konečně jsem si oddechl a pustil se do práce, abych mohl co nejdříve za mojí prdelkou.
Nakonec mi to zabralo dva dny, a když jsem se konečně dostal ke Chrisovi, skoro jsem nikoho ani nestihl pozdravit, a už Efa mačkal v ložnici, jako bychom se rok neviděli.
Nejraději bych ho nepustil, ale nemůžu ho nechat umřít žízní, tak jsem vstal, abych zašel pro vodu, a úplně mě překvapilo, když jsem potkal na chodbě Ruana.
No co, budeme spolu měsíc, a já potřebuju ještě dodělat rozdělanou práci.
„Pane Bože!" uslyšel jsem Liho zaječení, když jsem vešel do kuchyně, a on hodil celý rudý šipku do lednice, jako by nikdy neviděl nahatého chlapa.
„Lichotíš mi, Li. Nazdar Nathane. Promiň, že jsme vás s Efem nepřivítali, ale musím provést důkladnou analýzu a hloubkovou kontrolu jeho těla, jestli mi ho tady Chris a Li náhodou nezkazili, když tu byl s nima sám, a to víš, nějakou chvíli to trvá," ušklíbl jsem se, vzal z lednice džus, pocuchal Limu vlasy, který vypadal, že mu nejspíš brzo bouchne hlava a něco si mumlal čínsky pod nosem, vzal dvě sklenice, a pak si to ladným krokem namířil zpátky do ložnice.
Efraim
Když jsem zespodu uslyšel Liho zděšený výkřik, musel jsem se začít smát. Úplně jsem si ho uměl představit, jak asi teď vypadá a co dělá. Nejspíš ho už někdo loví z pod stolu nebo z lednice.
„Mám strašnou žízeň. Ani mi nepřijde, že je venku mínus patnáct,“ posadil jsem se a zahleděl se do okna.
Venku padal hustě sníh a nejspíš budeme muset zase odházet cestu, pokud máme druhý den jet na lyže. Ale, i kdyby ne, museli bychom to udělat i tak, protože bychom se pak odsud nevyhrabali do jara.
Ale nevadilo mi to. Byla to jiná práce, než obvykle dělám, a bylo tady vážně moc hezky.
Navíc, Chrisův dům stál sice pod horami, ale na straně, kde nehrozily laviny, takže jsme si v klidu mohli užívat volné dny.
A vypadá to, že pokud nikdo neodjede, tak tu společně oslavíme i Silvestr. A podle toho, co Chris s Liem říkali, tak by mohli na týden dojet i Gianni a Remy.
I s nimi jsem se samozřejmě seznámil. Oni taky byli rádi, že jsme se všichni vrátili v pořádku, ale hned ze startu prý Remy pěkně seřval Liho i Chrise, že tak riskovali.
Když jsem poprvé viděl ty dva, byl jsem překvapený, jak jsou to hezcí kluci. I když oni o mně říkali totéž a v tu chvíli se Tiras nadnášel skoro u stropu, jak byl na mě pyšný. A mě to moc potěšilo.
V jeden moment ale nastala trochu rozpačitá chvíle, když jsem u Liho uviděl sponu, kterou daroval Julian Peterovi za to, že byl poslušný a skvěle ho vykouřil. Vzpomněl jsem si, jak mu ji Julian stáhnul z vlasů, ale úplně, přes to, co se potom stalo, jsem na to zapomněl. A Xi-Wang ji prý při naší záchraně viděl, tak ji Liovi donesl zpátky. Tenkrát v restauraci to vlastně byla jediná chvíle, kdy jsem se s Lim a Chrisem mohl vidět, i když jsem tenkrát ještě nevěděl, co jsou ti dva zač… Ale díky nim si pak Tir potvrdil, že opravdu jsem u Juliana.
„Možná bychom měli jít dolů za ostatními,“ odložil jsem sklenici na stolek, když jsem dopil džus. „A neboj. Vynahradím ti to. Celý ten ztracený čas ti vynahradím. Jsem jenom tvůj a nikoho jiného. Miluji tě,“ sedl jsem Tirovi obkročmo na klín a chytl ho kolem krku.
„Jsi to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat. Vážně tě miluji. A přemýšlel jsem, že… co kdybychom… No, nevím, jestli to tady v Kanadě jde, ale co kdybychom se vzali tady? Já… nepotřebuji nějakou velkou oslavu, a jak tě znám, tak bys klidně šel na obřad ve spodkách, abychom se nezdržovali. Co ty na to? Pokud by to šlo, jen bych zavolal rodičům, a některým známým, objednali bychom jim hotel, protože sem bychom se už nevlezli. Nebo… u Chrise v jeho rodinném sídle je hodně místa, tak pokud by to dovolil, a Lory s Nolanem taky, tak bychom to mohli oslavit tam? Že bychom se vzali třeba na Silvestra, když už jsme tady tak všichni hezky pohromadě?“
Tiras
Hleděl jsem na Efa, jako bych ho snad viděl poprvé v životě, když vyrukoval se svatbou.
Pak jsem i s ním vyskočil na nohy, rozrazil dveře a zahulákal na celý barák, že se na Silvestra budeme brát, tak ať neruší, že máme předsvatební noc.
Na to jsem Efa zase odnesl do ložnice, povalil na postel a ze svých spárů nepustil, až do večera, kdy usnul a já chvilku po něm.
Ráno tak stálo v pozoru nejen moje nádobíčko, ale i prostěradlo, které bylo dokonale naškrobené a Ef skoro neodlepil nohy k sobě.
Celý druhý den jsme pak vymýšleli, koho pozveme, kde se vezmeme, co kdo bude dělat, přijímali gratulace, a já se nosil pyšný jako páv.
A nejspíš dlouho nebudeme sami, kdo do toho praští, podle toho, jak se Ruan díval na Nathana, a neustále mu každou chvilku něco šeptal.
Jediné, co mě mrzelo, bylo, že s námi nebude Mateus.
Zkusili jsme ho najít, dokonce volali i Calebovi, ale ani ten nic nezjistil.
Jen jsem doufal, že neleží někde ve škarpě, ale jen bojuje s vlastními démony.
No, nakonec, na to, jak jsme chtěli strávit ten měsíc v klidu, tak po příjezdu Gianniho a Remyho, stejně jako Nolana a Loryho, bylo u Chrise, až moc živo.
Každý si vzal něco na starost.
Nolan a Jaden se nabídli, že nám pomůžou vyřídit formality, Chris zařídil ubytování na dva dny na tu svatbu, Lory nás samozřejmě chtěl obléknout, Li s Fredem prý uvaří, Gianni upeče, a Chris se rozhodl, že nám udělá prsteny. Jediné, z čeho jsem měl obavu, bylo, když se Nathan nabídl, že nám zazpívá v doprovodu Ruana, který si na tu příležitost koupil ve městě kytaru.
Prý si to aspoň osvěží.
Ale když jsem je pak nanečisto slyšel při jejich zkoušce, už jsem nepochyboval.
A i přes všechen ten chaos jsem se začal těšit.
A než jsem se nadál, najednou tu byl ten den a já zjistil, že jsem nervózní, jako kluk na prvním rande.
Efraim
A to Chris tvrdil, že tady nepadají laviny. Po mé otázce a pak oznámení, že se budeme brát, se ta lavina doslova strhla. Chtěl jsem to vyřídit v klidu, ale najednou začali všichni plánovat, jako by to byla jejich vlastní svatba.
Ale potěšilo mě to. Získal jsem pár opravdových přátel, a řekl bych, že od jistého momentu v Brazílii bych jim klidně svěřil i můj život.
Jen jsem se na moment obával, že se té svatby ani nedožiju, protože se Tir rozhodl mě zrušit. Jo, skoro se mu to povedlo, ani nevím, kdy jsem usnul. Ale byl to spokojený spánek s hezkými sny…
Nakonec jsem byl rád, že se všichni s námi pustili do plánování naší svatby. Hodně nám to ušetřilo čas, a dokonce si kluci našli i dost času, aby mohli jezdit na sjezdovku.
Chris s Jadenem v jeden den odjeli s tím, že se vrátí za dva dny. Jeli dořešit veškeré ubytování, domluvit s Fredem a jejich hospodyněmi, jak to bude s vařením, a u toho musel být i Li-Wei, protože chtěl taky uvařit, a Xi-Wang, který Liho nechtěl pustit samotného.
A když se pak za dva dny vrátili, vypadali náramně spokojeně, jak to dobře vyřešili, a Chris nám předal krabičku s našimi prsteny.
Když jsem je uviděl, rozbrečel jsem se štěstím. Došlo mi, že teď už to není jen o slovech, ale že se to opravdu stane. A Li to obrečel se mnou. Mám toho kluka čínského opravdu moc rád…
Asi tři dny před svatbou přijeli i Gianni a Remy, kteří ale zůstali v Chrisově sídle, aby mohl Gi upéct dorty a zákusky.
A dva dny před svatbou jsem se tam rozjeli i my ostatní.
Jen jsem hleděl, když jsme dorazili, kolik toho nachystali, jak všechno připravili, a rozbrečel jsem se znovu dojetím. Všechny jsem je poobjímal, opusoval, s tím, že si takové přátele snad ani nezasloužím.
A druhý den přijížděli hosté. Moc jich nebylo, ale k mé radosti dorazil dokonce i Peter a Caleb. Přijeli mí rodiče, dokonce i Aria. A když potom dorazil Frank s Damianem, museli jsem Gianniho křísit. Když viděl Franka, doslova šel k zemi. Prý už při setkání s TIrasem a Jadenem měl problém, ale tohle ho doslova porazilo.
Někteří zůstali u Chrise v jeho domě, v kterém bydlel Nolan s Lorym, a ti co se nevešli, pak byli ubytovaní v Chrisově rodinném sídle, které přenechal svému bratrovi Robertovi.
A tam se taky měl konat obřad, protože byl ten dům větší a v pohodě jsme se tam měli vejít.
Byl jsem celý nesvůj, když jsem se oblékal do toho, co mi Lory ušil. Byla to krása a já měl strach si v tom i sednout, abych to nepomačkal. A strašně moc jsem byl zvědavý na Tira. Jenže toho povinně večer odtáhli do druhého domu. Prý před svatbou ani ránu, a kdybychom byli spolu, tak by nás nejspíš museli k oltáři tahat rovnou z postele.
„Tak jedeme?“ zastavil se přede mnou Chris. „Už na nás… na tebe čekají.“
Já, Chris a Jaden jsme byli poslední, kdo ještě neodjel na obřad. I můj svědek Peter tam už čekal. Jiná volba ani nepřicházela v úvahu. Společně jsme toho zažili opravdu hodně, a i když je teď v Evropě, mám ho moc rád. On byl taky jeden z mezníků v mém životě.
„Váháš?“ ozval se Jaden ode dveří.
„Ne…“ zavrtěl jsem hlavou. „Jen mi pořád nedochází, jaké mám štěstí, že mi osud přihrál do cesty právě Tira. Jen díky němu jsem tam, kde jsem. Miluji ho, a po tom všem, co se stalo, ho miluji ještě víc.“
„Tak mu to řekni před oltářem,“ zasmál se Chris, a už mě pošoupnul, abychom mohli konečně jít do garáže a nastoupit do jeho nejlepšího auta, v kterém jsem si připadal jako pan prezident.
Tiras
Byl jsem nervózní, jak sáňky v létě. Vážně. Nečekal jsem, že to bude takové. A byla i docela těžká volba toho, koho si vzít jako svědka.
Napřed jsem chtěl Franka, ale po upozornění, že by mohl vyděsit polovinu hostů, jsem sáhl po Calebovi. Ten kluk si to zasloužil za všechno, co udělal. A navíc, jeho Peter šel za svědka Efraimovi.
Třeba do toho nakonec taky praští, a ani by mě to nepřekvapilo.
Obřad se konal u Chrise v rodném sídle, kde měla pak proběhnout i oslava v rodinném duchu.
Pozvali jsme jen známé a rodinné příslušníky, dokonce přijel i Liam s Jackem, jediný, kdo chyběl, byl Mateus. Až se objeví, tak ho pěkně seřvu.
Aria si mě celou dobu dobírala a hrozila mi, že mi ufikne ptáka, pokud se dozví, že nejsem vzorný manžel a vypadala u toho tak hrozivě, že bych ji z fleku odkýval i třetí světovou.
No, a než jsem stačil říct pumpička, bylo to tady.
Stál jsem ve velkém salonku, naproti stolu, co sloužil jako obřadní oltář, po mém boku stál Caleb, culil se na Petera, oddávající se snažil tvářit neutrálně, a všichni netrpělivě čekali na ženicha.
A když Efraim vešel v doprovodu svého otce, mohl jsem na něm oči nechat.
Byl tak nádherný, až jsem zapochyboval o tom, jestli si někoho takového zasloužím.
Jen matně jsem vnímal, že se Li v první lavici rozbrečel a Caleb do mě něco hustil.
Visel jsem očima jen na Efraimovi, a všechno ostatní šlo mimo mě, dokud mě Caleb nedloubl bolestivě do žeber.
Rozhlédl jsem se a konečně zaregistroval i ostatní.
Jaden a spol měli co dělat, aby se nerozesmáli, načež jsem se na ně zašklebil, Aria mi ukázala neslušné gesto, Efův táta jen kroutil očima, Ruan něco zuřivě šeptal Nathanovi do ucha a oddávající se tvářil značně netrpělivě.
„Jsi ten nejúžasnější kluk, jakého znám, jsem rád, že tě mám. Vrátil jsi mě zpátky do života a já už nikdy nedopustím, aby ti někdo ublížil. Strašně moc tě miluju, a ano, beru si tě," řekl jsem dřív, než promluvil oddávající, popadl prsten a hned ho navlekl Efovi na prst.
„A protože vím, že jsem úžasný, i když někdy pořádně na pěst, a v sexu ten nejlepší samec, jakého jsi potkal, tak si mě určitě taky vezmeš a je vyřízeno,“ podal jsem mu prsten, který mi měl navléknout, popadl ho do náruče a divoce políbil.
„A od teď nás prohlašuju mužem… a mužem… Ámen," pustil jsem Efa, popadl první kytku a hodil ji Nathanovi na hlavu.
Pak jsem se zase otočil na Efa usmál se na něj a políbil ho.
„Miluju tě a strašně moc ti to sluší. Děkuju, že jsi se mnou zůstal. Děkuju za všechno," zašeptal jsem do jeho rtů a natiskl na sebe.
Efraim
Prý nevěsta, ušklíbl jsem se, když mi Jaden otvíral dveře s poznámkou, že nevěsty mají přednost.
Když jsem uviděl tátu, který už na mě čekal, měl jsem na krajíčku, stejně jako on.
Řekli jsme si pár slov, ale pak už mi nabídl rámě a otevřely se dveře do haly, kde se konal obřad.
Nejprve jsem chtěl obdivovat, jak to tu krásně vyzdobili. Pak jsem znervózněl, když jsem viděl všechny ty lidi, jak na nás koukají. Pak jsem dostal strach, že zakopnu a hodím držku rovnou na oltář.
A nakonec jsem jen v úžasu hleděl na Tira.
Pořád říká, že jsem hezký a on jen obyčejný chlap. Ale není to pravda. Je to ten nejhezčí muž tady v tomhle domě, v Kanadě, v Americe, vůbec na celém světě. A já jsem rád, že patří jen mě.
Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo začít panikařit, když mě najednou popadl a navlékl mi prsten.
„Ehm… Myslím, že jste ten nejvíc netrpělivý ženich ze všech, které jsem kdy oddával,“ ozval se oddávající, a já se celý rudý začal rychle upravovat.
Sundal jsem si s omluvným pohledem prsten a položil ho na polštářek vedle toho, který nasadím Tirasovi.
A pak už všechno ztichlo, a Peter se postavil k mému boku, Caleb vedle Tira, a…
Nevím, co jsem všechno říkal. Svatební slib jsem si nepřipravoval, protože jsem věděl, že bych to zapomněl, a já chtěl Tirovi říct to, co jsem k němu cítil. Na to jsem žádné přípravy nepotřeboval.
Ani si pořádně nepamatuji, jak jsem mu nasadil prsten, ani to, kdy znovu nasadil prsten on mě.
Málem jsem se spletl, když jsem se podepisoval Efraim Morgan Gryson Killian.
A oddávající, když nám potom jako první gratuloval, se usmál, že mám nejdelší jméno, které kdy viděl, a taky jsem prý měl nejdelší manželský slib. Ale prý moc krásný, a věří, i podle toho, co mi říkal Tir, než mi nasadil prsten, že jsme si souzení, a že jsme se jeden pro druhého narodili…
Ruan
Bylo to překvapení nejspíš asi pro všechny.
Napřed jsem si myslel, že si Tiras dělá srandu, když po svém odchodu z kuchyně, kdy si to vykračoval jako nějaká baletka, zařval na celý barák, že se budou s Efem brát.
No, to že to bylo myšleno vážně jsme zjistili hned druhý den, kdy nám to s vážnou tváří, potom, co se konečně vysoukali z toho svého doupěte neřesti, potvrdil.
A najednou bylo v domě živo, jaké jsem snad nezažil ani na festivalu u nás doma.
Hned na každého připadla nějaká úloha, a protože já s Nathanem jsme byli v podstatě v cizí zemi, takže jsme mu tady nemohli ničím přispět, Nathana napadlo, že klukům zazpívá a já jim zahraju.
Myslel jsem, že toho svého chlapa uškrtím.
Jako, on zpívat klidně. Ale já nedržel kytaru v ruce už několik let.
Taky jsem mu to hned večer spočítal, a s tím, jak jsme si všechno vyjasnili, to byl asi náš nejdivočejší a nejvydatnější sex za posledních… no, několik měsíců.
A nad ránem, než jsme oba usnuli zamotaní do sebe, jsem si poslechl něco málo z Nathanovy minulosti, co mi zvládl říct, než vytuhnul.
A v podstatě jsme s tím vyprávěním pokračovali i další dny, kdy mi před spaním, většinou po sexu, protože teď jsme měli čas se milovat každý večer, řekl část ze své minulosti.
Ze začátku se mi to neposlouchalo dobře. Pochyboval jsem. Zlobil se. Mrzelo mě to.
Ale postupně, hlavně proto, že jsem věděl, jak je to pro Nathana důležité, jsem se s tím začal srovnávat, i když to občas ještě zabolelo.
Moc času na sebedepkaření jsem ale neměl, a ani Nathan, protože jsme všichni byli v jednom kole.
Lyžovačka, přípravy na svatbu, sex, jídlo, oslava posledního dne svobody, bylo toho tolik, že než jsem se stačil rozkoukat, najednou byl ten den, kdy si měl Tiras vzít Efa.
Popravdě, trochu jsem se obával toho, jestli se něco nesemele.
Tiras byl docela prudký chlap, to už jsem zažil, a značně netrpělivý.
Což ostatně potvrdil i při obřadu, a já měl co dělat, abych se nezačal smát. Místo toho jsem raději Nathanovi do ucha šeptal všechny prasárny, co mě napadly, že bych s ním o svatbě dělal já, kdyby si mě vzal, a jak a co bych chtěl, aby měl na sobě při svatební noci, a nejspíš bych pokračoval, kdyby mu Tiras nehodil na hlavu kytku. To už jsem se neudržel a začal se smát, až jsem se málem vyvrátil z židle. Naštěstí jsem nebyl sám, ale pak už to vzal do ruky oddávající, a musím říct, že to byl opravdu krásný obřad.
Kluci si dali úžasný manželský slib, i když Tiras to opět řekl po svém, Li vybulel snad celé jezero, a když přišlo na gratulace, zasoplil celého Efa, až se musel chudák převléct.
Tiras se dmul pýchou, neustále Efa objímal, líbal, tiskl na sebe, když mu všichni gratulovali, a přísahal bych, že se mu zaleskly i oči.
Já byl taky moc šťastný. Po boku Nathana, který se očividně bavil a celé si to užíval, po boku skvělých přátel, které jsme získali.
Nakonec jsem musel Julianovi v duchu připsat jeden bod k dobru.
Jen díky němu jsem potkal všechny tyhle úžasné lidi, a jen díky němu jsem si uvědomil, jak moc mi na Nathanovi záleží. A možná…
Možná zajdu někdy položit Julianovi na hrob i kytku.
Možná, pokud mu někdy odpustím.
Raději jsem zahnal tyhle myšlenky a zapojil se do oslavy, protože nás s Nathanem čekalo vystoupení, dárek pro novomanžele, kdy jim Nathan zazpíval v doprovodu mé kytary naši rodnou píseň.
Nathan
Nemohli jsme pro kluky udělat víc, než jim koupit svatební dar a zazpívat jim pak na oslavě.
A stejně jako Ruan jsem se málem poskládal smíchy, když vzal Tiras celý obřad do svých vlastních rukou. Ale vzápětí jsem zmlknul, když jsem slyšel, co mi Ruan říkal.
Vážně by si mě vzal? Opravdu? Já zatím o tom neuvažoval, protože jsem to bral jako samozřejmost, že je se mnou a já s ním. Ale…
Docela to ve mně začínalo hlodat. Přemýšlel jsem o tom čím dál víc.
A nakonec jsem zjistil, že…
„Pokud mě budeš chtít… vezmu si tě, Ruane,“ šeptnul jsem mu těsně předtím, než jsem začal zpívat.
Museli jsme začít asi dvakrát, protože nejdříve Ruan zmrznul a já začal zpívat bez jeho doprovodu. A podruhé zahrál falešně, jak se mu ruce třásly.
A povedlo se to až na potřetí, kdy jsem mu podal flašku, aby si přihnul a uklidnil se.
Ale stejně jsem musel nejdříve čelit jeho útoku, když hodil kytaru na Marka, který stál nejblíž, a pak se vrhnul na mě. Myslím, že takovou líbačku na svatbě ještě nezažili…
A my pak museli vysvětlit, proč tohle erotické divadlo…
No, a tak jsme jim to řekli.
Ale přes všechny gratulace jsem to utnul, protože tohle byl TIrasův a Efraimův den. To oni byli hvězdami této oslavy, tohoto dne. A já jim to moc přál.
A my si to s Ruanem pak užijeme taky. Za tři měsíce… A pozveme kluky tentokrát k nám.
A já věděl, že se to stane. Protože jsem si je všechny oblíbil, zamiloval jsem si je. Díky Juliana jsem získal pár moc dobrých přátel.
Ať už jsem ho miloval, a pak k smrti nenáviděl, přesto musím Julianovi poděkovat. Protože díky němu jsem získal tohle všechno.
A můj nejcennější poklad. Ruana Bardosu…. Mého nastávajícího manžela…