Gianni
Do konce života budu děkovat Bohu za to, že mi do života přihrál Rogera.
I když mu stále říkám Remy, tak nikdy nezapomínám na jeho pravé jméno i na to, kdy má narozeniny.
A stejně i teď jsem mu připravil dort, který nejvíc miluje, a koupil mu menší dárek.
Věděl jsem, že si na nějaké okázalosti a velké a drahé dárky nepotrpí, tak jsem se držel při zemi.
Pokaždé mi stejně říká, že největší dárek už dostal, a ten se jmenuje Gianni.
Vždycky mě tím dostane, a já ho pak miluji ještě víc. Pokud to teda ještě je vůbec možné.
A tak, vzhledem k jeho narozeninám, a k tomu, že Chris a Li-Wei teď byli sami, domluvili jsme se, že uděláme takovou mini oslavu v naší kavárně. Že prostě v sobotu zavřeme dříve a pustíme se do oslavy.
Ale to by nám můj mafiánský původ zase nesměl zkřížit plány.
Už delší dobu k nám přicházely informace o tom, že naše kluky kontaktovali členové nějaké drogové organizace, která měla prý dokonce pocházet někde z jihu. Ale zatím neměli přesnější informace.
Nechal jsem rozhlásit, že pokud u někoho zjistím, že jim kývl na obchod a začne na našem území dealerovat drogy, zbavím se ho. A myslím to naprosto vážně.
A oni, i když jsem spíš platil za hodného bosse, který nechce mít s kriminálkou nic společného, si nedovolili neposlechnout. Měl jsem totiž své metody, jak docílit pořádku. A jedna z nich byla hrozba, že to předám hlavnímu Bossovi, nebo underbossovi z jiné větve, aby se o ně postaral.
A i přesto jsem měl první hrozbu hned vedle sebe. A to byl můj úžasný consigliere, kterého se ostatní báli. Měl hlavní slovo stejně jako já, a všichni to věděli.
„Li-Wei, Chrisi,“ zastavil jsem se u stolku v kavárně, kde se právě Li a Chris o něčem živě bavili, a Li se tvářil trochu zkroušeně. „Je mi líto, ale tu zítřejší oslavu musím zrušit. Musím nutně něco zařídit. Takže zítra budeme mít zavřeno, a ty si aspoň Li odpočineš.“
Jo, potřeboval jsem nutně mluvit s klukama. Chtěl jsem je požádat o pomoc, protože tahle drogová záležitost nám už začínala přerůstat přes hlavu, a já nechtěl vyvolat nějakou drogovou válku, kdy by se po ulicích začali střílet za bílého dne. Celý den, když jsem se to dozvěděl, jsem byl naštvaný. Jeden mrtvý, který odmítl už poněkolikáté brát drogy od nějaké pochybné skupiny, organizace, která podle našich zjištění, měla co do činění s jihem. A to jsou hodně nebezpeční chlapi.
A já se celý den, i přes nepříznivé informace snažil držet v klidu, abych Liho neznervózněl.
„To je škoda,“ povzdychl si Chris. „Ale chápeme to. A jedeš kvůli obchodům?“
Sevřel jsem rty po jeho otázce. Nechtěl jsem klukům lhát. Nevěděl jsem, co jim mám říct.
„Jedu jako Giovanni Rivera Simeone, bohužel,“ povzdechl jsem si a doufal jsem, že jim to bude stačit.
Hned jsem viděl mírně zděšený pohled Liho, i překvapený Chrisův.
„Nebojte, je to sice urgentní, ale nic nezákonného nebo ohrožujícího na životě. Jen potřebuji mluvit s klukama a požádat je o spolupráci, a vzhledem k tomu, že se teď nehnou ze Santa Rosa, pojedu za nimi. Tohle je věc, kterou s nimi nemůžu řešit po telefonu,“ nakonec jsem rezignoval a mírně jsem sklonil hlavu, když jsem viděl, jak se na mě Remy od pultu mírně zamračil.
Některé věci se prostě nezmění…
Remy
Nikdy jsem nelitoval toho, že jsem si Gianniho vzal za muže, ani toho, že jsem jeho consigliere. A věděl jsem, že nikdy toho litovat nebudu.
Gianni mi dělal radost snad každý den, i když to byly maličkosti, které si neuvědomoval, ale ranní káva, pusa na dobré ráno, krásný úsměv, dotek, všechny tyhle maličkosti způsobovaly, že moje zamilovanost vůči Giannimu neupadala, právě naopak.
Byl nejen krásný a chytrý, ale taky si dokázal sjednat pořádek a udělat, co bylo potřeba.
Hlavně jsem byl na něj hrdý i za to, že nechce, aby jméno Simeone a Rivera bylo pošpiněno, a dělal proto všechno. Stejně jako já, kdy jsem splnil každý jeho příkaz. A když mi dal volnou ruku, nebál jsem se ji zašpinit, abych pořádek sjednal.
Taky jsem byl rád za to, jak dobře si rozuměl s ostatními.
I přesto, že je mafiánskou hlavou rodin, Li a Chris ho brali jen jako normálního kluka, a to Gianni potřeboval. Jaden a Xi byli taky v pohodě, jen se mi zdálo, že Mark je trochu odtažitější, ale možná to bylo tím, že byl dřív policejním šéfem. Faktem ale zůstávalo, že kdykoliv jsme potřebovali pomoct, kluci neváhali, i když já byl občas proti.
Nechtěl jsem je do toho zatahovat a přidělávat jim starosti.
Stejně jako teď. Hlavně jsem Giannimu zakázal o tom mluvit před klukama.
Hlavně před nimi, protože jsem od Jadena a Xiho dostal jasně přikázáno je hlídat a dávat na ně pozor.
Což jsem i dělal. Byla to pro mě maličkost za to, co pro nás kluci dělali. Jenže to bych nesměl mít za muže Gianniho.
Povzdechl jsem si a zamračil se, když Gi klukům vyklopil, že musí do Santa Rosa kvůli jistým naléhavým záležitostem, ve jménu hlavy rodiny.
Přešel jsem k nim a pořádně Giannimu zmáčkl jeho krásný zadeček.
„Tohle si spolu ještě vyřídíme," zavrčel jsem mu do ucha.
„Pojedeš do Santa Rosa?" ozval se Li, který už překonal to zděšení. „Myslíš… víš… stýská se mi. Vím, že nemám právo tě o nic žádat a nejspíš budu jen překážet, ale… moc rád bych Xiho viděl. Ale jestli to nepůjde, tak nevadí… taky tu nechci Chrise nechat samotného, ale… moc se mi stýská…"
Povzdechl jsem si znovu, a kdybych mohl, plácl bych se do čela.
Nevím, jestli si je toho Li vědom, nebo jestli ho tohle naučil Xi, ale když po Giannim a Chrisovi hodil ten svůj štěněčí pohled, bylo mi jasné, jak to dopadne.
Chris
Po té naší akci, při které jsem chtěl tak trochu vytrestat Jadena, jsem měl pocit, že si to občas Li-Wei moc bere. Mluvil jsem s ním o tom. Několikrát jsem ho ujistil, že se Xi-Wang nezlobí a dovolil nám to. Že je to něco, jako když dvě kamarádky ujedou, ale nic je spolu neváže, jen si prostě vzájemně vypomohly. A my takové dvě kamarádky byly, co si nalhávat.
A trochu se pak taky uklidnil, a hlavně už jsme nic takového nezopakovali. A taky měl dost práce na to, aby myslel na blbosti.
Musel dovařit jednu zakázku, a pak byl v pátek u Gianniho, kdy sice přišel až odpoledne, ale zůstával tam do zavíračky. A měl přijít i v sobotu přes poledne vypomoct s vařením.
A vzhledem k tomu, že jsem ho nenechával samotného, a já měl svoji práci právě uzavřenou, jsem jel s ním. A Jasper by mě nejspíš taky sežral, kdybych nechal Ponga odjet s Liem a on by musel zůstat sám s Markovým kocourem.
O Remyho narozeninách jsme věděli, a s Liem jsme už pro něj měli připravený i drobný dárek. Věděli jsme, že nemá rád nějaké okázalosti, tak jsme mu společně vyrobili náramek, na kterém se mnou spolupracoval i Li-Wei. Byla sranda ho pozorovat, jak se obával vzít něco do ruky a vytvářet z toho šperk. I když jsem to pak doladil, přeci jen bylo vidět, že to není jen moje práce, ale o to víc se mi výsledek líbil, a hned jsem navrhnul Limu, že by pak mohl vyrobit i něco pro Xiho, až on bude mít narozeniny.
A právě jsme to probírali, já seděl u svého VIP stolku, maloval jsem návrhy, a Li, který už měl své hotovo, si přisedl ke mně, a díval se a vybíral, co by se ke Xi-Wangovi nejvíc hodilo.
A já se už na spolupráci těšil, stejně jako na zítřejší mini oslavu.
Jenže všechno vzalo za své, když Gianni přišel s tím, že bude mít zavřeno, a Remy nakonec potvrdil i zavřenou neděli.
Ale jakmile řekli, kam jedou, s úsměvem jsem se podíval na Liho.
Jo, přesně tohle jsem měl taky na mysli. Proč toho nevyužít, ne? A kluci tam stejně pojedou jen na jeden nebo dva dny, a pak se všichni vrátíme domů.
„Chci jet taky,“ zavřel jsem složku s návrhy a začal jsem uklízet tužky, pastelky a fixy. „Překvapíme kluky. My si pojedeme sbalit, a vy pro nás ráno přijeďte. A jestli nepřijedete, tak pojedeme sami a klukům řekneme, že jste nás nechali bez dozoru.“
A bylo vyřešeno. Viděl jsem ten Gianniho úsměvný pohled k Remymu, jako by tím chtěl něco říct. Ale co, to už jsem se nedozvěděl, protože jsem popadl Liho, zavolal na psy, posbíral věci, a už jsme spěchali do mého auta, abychom se mohli připravit na zítřejší odjezd.
„Jo! A v žádném případě jim neříkejte, že přijedeme s vámi! Má to být překvapení!“ křiknul jsem na kluky ještě z auta, a pak už jsem nastartoval a vyjel, aby si to náhodou nerozmysleli, i když jsem jim vlastně ani na vybranou nedal.
Remy
Vážně to nemám jednoduché.
Nevím, jestli se Chris učil od Gianniho, nebo Gianni od Chrise, nebo se prostě jen domluvili, že mě budou trápit. A než jsem stačil otevřít pusu, ti dva byli v trapu.
„Jestli mi Jaden ukousne hlavu, a Xi na mě zkusí nějaké to jeho bojové umění, tak ti dám na prdel," přitáhl jsem si Gianniho k sobě a přivřenýma očima se na něj zadíval, a pak ho pustil.
Odešel jsem zamknout, protože stejně už se blížila doba zavíračky a v kavárně nikdo nebyl, potáhl jsem Gianniho dozadu za bar a tam ho přirazil ke stěně.
„Zlobíš," zavrčel jsem mu do ucha, pak ho otočil čelem ke stěně, donutil ho se předklonit, stáhl mu kalhoty pod zadeček, a ten jsem hned několikrát propleskl, dokud nebyl krásně červený.
Když jsem byl se svou prací spokojený, zase jsem Gianniho upravil, otočil k sobě, promnul přes kalhoty jeho penis, přes košili okousal bradavky, a pak ho šoupnul zpátky do kavárny.
„Spočítej peníze a zabal něco klukům, já zatím uklidím v zázemí a zavolám Jadenovi, jestli na nás budou mít vůbec čas. Aby se taky nestalo, že budou někde v terénu, ano? O klucích jim neřeknu, neboj. Jen jim asi ještě napiš, že se pro ně ráno zastavíme. Akorát mě tak napadá... Co Markův kocour a psi?" zamyslel jsem se nahlas a zamračil se.
No, nějak se zkusím Jadena pak zeptat nenápadně, jak je na tom Tiras a zvířata.
„A nemysli si, že jsi unikl trestu. To byl jen začátek," pohrozil jsem ještě Giannimu, než jsem odešel uklidit a vypnout všechno potřebné, když tu teď dva dny nebudeme.
Gianni
Usmíval jsem se nad reakcí kluků, a než jsem stihl odpovědět Limu, Chris to vyřešil za mě. Je vidět, že mu z toho šéfování velké společnosti a z minulého života v Kanadě ještě hodně zůstalo.
Jo, a mě Remy říká, že jsem jeho malý vyděrač.
Ale stejně mi to dal potom vyžrat, hned jak se na mě vrhnul. Ale neprotestoval jsem. Už tak, že se oslava jeho narozenin pokazila, i když on byl možná i rád, jak ho znám.
Než jsem šel přepočítat kasu, zavolal jsem klukům, že se pro ně stavíme ráno v sedm. A hned mi bylo řečeno, abychom počítali s tím, že berou s sebou psi. Markova kocoura Chris odveze té paní, která se o Toda vždycky stará, když je Mark pryč. Myslím, že ten by tu cestu asi nestrávil v klidu, a je zvyklý u Markovy sousedky přebývat i více dní.
S úsměvem jsem pak odložil telefon, a pustil jsem se do práce, abychom se mohli přesunout do obytné části a taky se nachystat na odjezd. Jo, jsou to jen dva dny, ale tak nějak jsem si zvykl vystupovat jako dvojí osoba, a podle toho jsem vždycky balil i oblečení. Sice u kluků nebudu v obleku, ale co když budu mít nějakou nečekanou schůzku. A stejně jsem sbalil i Remyho.
Právě jsem končil, a chystal se, že vlezu do sprchy, když jsem zaslechl Remyho. A tak se nakonec sprchování účastnil i on.
Jo, asi budu druhý den nedospaný, a možná prospím i cestu autem. Nevím, co to do Remyho vjelo, ale tohle mi už přišlo spíš jako mučení, když mě obtěžoval ještě skoro hodinu po půlnoci.
Ale bylo to slastné příjemné mučení, které jsem mu rád dovolil, a sám jsem si ještě přisadil, když jsem si ho nakonec osedlal, a jako tečku jsem usnul na jeho hrudi, chvilku potom, co jsem měl svůj orgasmus a Remy se teprve chystal udělat. Ale jak ho znám, nezastavil ho ani to, že jsem se na něm rozplácnul.
A že tomu tak skutečně bylo jsem poznal hned ráno, když mě budil, abychom se nachystali k odjezdu, a já od sebe skoro nemohl rozlepit nohy…
Jaden
Telefonát od Rogera, alias Remyho, jak mu stejně všichni říkali, mě překvapil.
Nemohl jsem ale rozhodovat jen za sebe, hlavně tohle byl Tirasův dům, a nevěděl jsem, jak se bude tvářit na to, když se mu sem nakýbluje mafiánský underboss.
Taky jsme své práce měli až nad hlavu. Ale na druhou stranu, Chris by mi asi ukousnul hlavu, kdyby zjistil, že jsem Giannimu nepomohl.
A tak slovo dalo slovo a já volal Remymu, že můžou na víkend s Giannim přijet.
Tiras ani moc neprotestoval, ale nejspíš to bylo tím, že si možná už o něm něco zjistil.
Nepřekvapilo by mě to. Ostatně, pokud si zjišťoval něco o nás, musel narazit i na Gianniho jméno.
A protože jsou to vážení hosté, Aria byla vykázána zase do auta, já s Xim konečně vybojoval obývák, a Remy s Giannim se nastěhují do druhého pokoje pro hosty.
Aria sice frflala, ale nakonec nám oznámila, že si v sobotu večer naši testosteronovou párty nechá ujít a půjde na jednu pořádnou, protože má prý stopu k tomu, co si půjčoval to auto.
V sobotu ráno jsem ani nestihl Xiho zalehnout, protože vstal dřív s tím, že tentokrát musí udělat snídani, když přijede o dva lidi víc.
A než se všichni vyhrabali z postelí, zaslechl jsem troubení a Tiras dálkovým ovládáním otevřel bránu, aby mohli vjet na příjezdovou cestu.
Šel jsem za Tirasem k hlavním dveřím, abych je seznámil, ale sotva jsem otevřel dveře, zahlédl jsem kolem auta proběhnout povědomou šmouhu, a pak uslyšel zaštěkání.
„Jaspere?" ostře jsem se nadechl a vzápětí hleděl na to, jak se z auta souká červený Li-Wei, za ním vybíhá Pongo a z druhé strany vykukuje Chris.
„Christophe Florese Chase! Okamžitě nakluš sem!" zařval jsem na celé kolo a sám mu odsupěl naproti.
„Co to má znamenat?" nafučeně jsem se na něj podíval, ale než stihl odpovědět, strhl jsem ho do náruče a vzápětí měl můj jazyk snad až v krku.
Jeho ladné nožky jsem si omotal kolem pasu, a jako svou kořist ho unášel zpátky do domu, po cestě ho líbal a jednou rukou zajel zezadu pod jeho kalhoty, abych nahmatal jeho krásnou dírku.
Několikrát jsem ho po cestě do obýváku opřel o stěnu, okusoval mu krk, vrčel do ucha prasárničky, serval z něj košili a vrhl se na jeho bradavky, dokud mi někdo nedal dělovku do ledvin, až jsem vyhekl.
„Kurva!" zasyčel jsem, připraven dotyčného rozčtvrtit za vyrušení.
„Kurva, ovládej se!" vrátil mi Tiras, který vešel s ostatními do obýváku, včetně Liho, který se zastavil před Xim a rozpačitě se zadíval do země.
„Omlouvám se, ale moc… moc jsi mi chyběl," přiznal tiše Ximu s rudnoucími tvářemi a já si okamžitě vybavil to video s Chrisem.
„Myslím, že máte, co vysvětlovat," zabručel jsem a podíval se na Remyho, Gianniho a Chrise.
Určitě to byl jeho nápad! A proto, než jsem vytáhl ruku z jeho kalhot, ještě jsem mírně podráždil jeho dírku, a pak mu podal košili, aby se znovu oblekl.
Chris
Nemohl jsem se dočkat, a tak, hned abych pak ve shonu nezapomněl, jsem po příjezdu domů chytl Toda, který se naštěstí rozvaloval na verandě, nacpal jsem ho do přepravky, aby mi nezdrhnul cestou, a společně s Liem a psy jsme posbírali jeho věci, a pak už ho odvezli k Markově sousedce. Naštěstí byla paní doma, a hned si Toda bez řečí převzala. Prý ho pustí, až budeme pryč. To se už pak od baráku nehne. Maximálně bude courat kolem baráků, které mají kluci. Poděkovali jsme ji s tím, že pro něho přijdeme hned, jak se vrátíme, aby neměla starosti navíc, ale jen nad tím s úsměvem mávla rukou.
A pak už nic nebránilo tomu, abychom se vrátili k Liovi domů a sbalili si věci.
Myslím, že samým vzrušením jsem skoro ani nespal. Dokonce i Li-Wei se převaloval v posteli, jako by měl strach, že zaspí. Ale nakonec jsem zabral, a docela v šoku jsem pak hleděl na Gianniho, který se nad námi s úsměvem skláněl.
Opravdu jsme nakonec zaspali.
Tak rychle umytí, oblečení a vypravení jsme snad ještě nebyli. Psi se stihli vyvenčit, a pak jsme se už nekompromisně nacpali všichni do Remyho auta, které bylo naštěstí dost prostorné pro nás všechny.
A po cestě už jsem nebyl schopný ani usnout. Pořád jsem měl tendenci mluvit, Li-Wei nebo Remy mi trpělivě odpovídali, zatímco Gianni po pár kilometrech slušně zalomil a nevzbudilo ho ani naše mluvení.
Opravdu jsem se na Jadena těšil.
A chtěl jsem na něho bafnout někde ze zálohy, ale on mě předběhl.
Nestihl jsem ani vystoupit z auta a on už byl venku. A zamířil si to rovnou ke mně. Skočil jsem mu kolem krku a jen díky jeho silným rukám jsme to ustáli. Omotal jsem kolem něho nohy.
„Bylo mi po tobě smutno, tak Remy rozhodl, že můžeme jet s nimi,“ lišácky jsem mrknul na Liho.
Přece nenechám všechnu vinu na sobě…
Nejraději bych se ale s Jadenem někde hned schoval. Chtěl jsem být jen s ním. A on nejspíš taky podle toho, jak rychle mě zbavil košile a cpal se mi do kalhot.
Ale byli jsme tu na návštěvě a slušnost byla se nejprve seznámit s pánem domu.
Oblékl jsem si zpátky košili, upravil se a pak jsem pohledem vyhledal toho, koho jsem neznal. Bylo to jednoduché. Nešel vůbec přehlédnout.
„Zdravím,“ natáhl jsem k němu ruku a usmál se. „Jsem Christopher Florese Chase a omlouvám se, že jsme tu přijeli tak neohlášeně. Jestli by nevadilo, chtěli bychom se tu zdržet do zítra, ale rozhodnutí je na vás. Je to váš dům a my sem přijeli neohlášeně. Když by to nešlo, nebudu se zlobit, pochopím to, a na noc si seženeme přespání někde na hotelu. Tohle je Jasper, náš pes.“
Ještě jsem ukázal na Jaspera, který se prosmýknul dveřmi, zastavil se vedle mě a zvědavě se na Tirase Killiana díval.
Xi-Wang
S Jadenem se prostě nedá spát. Buď si mě plete s Chrisem nebo s matrací. Mám každé ráno pocit, že ze mě chce udělat placku. Tak jsem se raději znovu vysoukal z postele a brzy zapadnul do kuchyně, a začal dělat snídani.
Už jsem věděl, že má přijet Gianni a Remy, a byl jsem zvědavý, co po nás vlastně chtějí, že to nemůže počkat.
Po snídani, kdy jsem znovu dostal vynadáno, že s takovou budou brzy všichni jako koule, jsem začal uklízet kuchyň. A byl jsem skoro hotový, když se z venku ozval hluk a nejvíc byl slyšet Jaden.
Chris? Slyšel jsem správně?
Sundal jsem zástěru, odhodil utěrku a chystal se, že se půjdu podívat. Přeci jen jsem se mohl přeslechnout a Chris by nenechal Liho samotného.
Ale ještě jsem nevyšel z kuchyně, když jsem zaslechl známé štěknutí a chvilku potom se v kuchyni ukázal Pongo, který vedl rudého Li-Weie.
Jo, opravdu. Pongo vedl Liho…
„Co tu děláš?“ rychle jsem k němu došel.
Pohladil jsem Ponga, a pak už jsem strhnul Liho do náruče, když začal breptat něco o tom, že se omlouvá, a že jsem mu chyběl.
Li-Wei by třeba mohl rozmlátit okno, a kdyby se na mě pak podíval tímhle svým pohledem, ještě bych mu za to poděkoval a s radostí ho šel spravit.
„Taky jsi mi chyběl,“ sevřel jsem ho v objetí, až se to nelíbilo Pongovi a krátce na mně štěknul.
„Neboj se, neberu ti ho,“ podrbal jsem ho za ušima, a pak jsem věnoval Li-Wei pořádný polibek.
„Ještě čekám na pořádnou omluvu a kompenzaci… To video jsem si stáhnul, mám ho v telefonu. Moc vám to slušelo. Hlavně tobě, Li-Wei,“ pošeptal jsem mu ještě do ucha a mezi prsty protáhnul jeho vlasy, které mu porostly trochu víc k lopatkám.
Pak už jsem ho ale pustil, a šel jsem Liho seznámit s Tirem a Calebem. A když se přihnala Aria, jen jsem si majetnicky Liho přitáhl k sobě,
„Ty jsi cukroušek,“ začala se nad ním rozplývat. „Bože můj, ty jsi prostě… dokonalý!“
A hned začala cosi brebentit čínsky, až na ní ostatní zůstali hledět, a já ji musel upozornit, že já a Li sice čínsky umíme, ale ostatní ne…
„Omlouvám se, Tire, pokud ti to opravdu bude dělat problém, uklidíme se s klukama na víkend někam mimo. Ale dovol aspoň, aby si Li-Wei vzal dneska na starost oběd, nebudeš litovat,“ otočil jsem se ještě k Tirovi s obavou, že brzy bouchne, když se tu najednou nahromadilo tolik lidí a k tomu dva psi.
No, ani bych se nedivil, když my tady máme své polovičky, zatímco on a Caleb ty své nemůžou najít…
Li-Wei
Kdybych neměl Chrise, nevím, co bych dělal. Když za mnou Xi přišel, že mají práci v jiném městě, ale neví, na jak dlouho se to protáhne, chtěl jsem být statečný. I když mě ještě jednou za čas pronásledovala noční můra, už jsem se nebál, tak jako kdysi. Měl jsem práci na částečný úvazek u Gianniho, psal svou čtvrtou kuchařku a vařil na zakázku z domu. Dokonce jsem si udělal pár přátel, hlavně z okruhu Thomase, Marka a Gianniho. Xiho jsem miloval snad den ode dne víc a víc a nedokázal si představit život bez něj.
Když se po Xiho odjezdu ke mně nastěhoval Chris, abych nebyl sám, netušil jsem, co mě potká. A přitom to začalo docela nevinně. To, že to Jaden hned Ximu vyslepičí, a ten pak zavolá, mě fakt nenapadlo. Ale jeho sexy hlas a Chrisova neodbytnost, nakonec umlčela ten nesouhlasný hlásek uvnitř mě.
A i když to Xi povolil, několikrát mě ujistil, že nemá nic proti, a dokonce Chrisovi nabídl, že se může příště dívat, nebo se k nám přidat, byl jsem z toho celý nesvůj. I když jsem se dokázal v sexu už víc odvázat, přesto jsem nebyl tak odvážný jako Chris.
Měl jsem trochu i obavy, abych svou náladou nezkazil Remyho narozeniny, ale když Gianni přišel, že se oslava ruší, protože musí pracovně za klukama, napřed jsem dostal strach, a pak pocítil radost, že uvidím Xiho.
A když jsem konečně stál před ním, myslel jsem, že se propadnu. Zvláště, když mě přede všemi políbil.
Ale to už jsem měl plnou hlavu toho, co mi řekl, a byl úplně v koncích. A pak tak žena… Aria?
Neuniklo mi, jak si mě Xi víc přitáhl k sobě a já ho pevně objal.
Teprve pak jsem se zadíval na toho Tirase a trochu sebou cuknul. S Jadenem si v ničem nezadal, navíc se mi zdálo, že má divočejší a trochu uštvaný pohled.
„Moc se omlouváme," narovnal jsem se a zadíval se mu do očí. „Neobtěžovali bysme vás, ale Xi mi moc chybí. Vím, že je to ode mě a Chrise sobecké a pochopím, když nás tu nebudete chtít. Hlavně se, prosím, nezlobte na Xiho nebo Jadena. Opravdu nevěděli, že přijedeme."
Byla ve mě malá dušička. Pochopil bych, kdyby nás vyhodil. Měl by na to právo. Ale mrzelo by mě to.
Tiras
Když jsem si procházel minulost kluků, samozřejmě, že jsem narazil na jméno Simeone Rivera Warren. Ale už by mě nikdy nenapadlo, že jednou k sobě domů pozvu mariánského bosse. Popravdě, nespal jsem skoro celou noc, a pořád přemýšlel, jestli jsem udělal dobře. A přemýšlel jsem tak dlouho, až mě překvapilo, když najednou zatroubilo auto před barákem.
A pak jsem nestačil zírat.
Napřed to skoro porno, když si Jaden sebral svého chlapa a začal ho div ne znásilňovat, do toho kolem mě proběhl pes, a pak ještě Xiho manžel s dalším psem.
A samozřejmě Warrenovi.
Čuměl jsem jak pero z gauče a nestačil se divit. Nevěděl jsem, jestli být nasraný nebo se cítit ukřivděně, nebo jak.
Ale pak na mě Xiho muž, Li-Wei promluvil.
Jako, už když jsem si prohlížel fotky, nechápal jsem, jak Jaden mohl klofnout takového fešáka, a co teprve Xi-Wang, ale naživo…
Zíral jsem na Li-Weie jako pako, a kdyby tu byl Ef, už by mi musel utírat slinu a trojka by byla jasná.
Jako můj Ef je fakt krasavec. Neměnil bych. Ale Li-Wei, to byla jiná liga.
Když bylo ticho až moc dlouhé, a já se konečně vzpamatoval, jen jsem si povzdechl a zavrtěl hlavou.
„Co s vámi," zabručel jsem.
„Přece vás nevyhodím na ulici. A hotel těžko seženete. Teda za normálních okolností,“ ušklíbl jsem se na Warrenovi.
Ti dva by asi neměli problém, ale jsme malé město. Už tak je tu dost rozruch kvůli tomu, co se tu dělo, a nepotřebuji, aby se tu ještě rozneslo, že se tu producíruje mariánsky boss.
„A nemusíš mi vykat. Jsem Tiras. A jako platbu si vezmu ten oběd. Jen se musíte domluvit, kde, kdo bude spát."
„Já, Chris, Xi a Li spíme tady v obýváku!" zahulákal Jaden, který zase obíral toho svého.
„Já bych tak-"
„Ty spíš jinde! Říkala jsi, že jdeš na večírek!" přerušil jsem rázně Ariu, které div nezvlhly kalhotky při pohledu na Li-Weie.
Jen se na mě zašklebila a odešla vybrat nějaké misky, aby mohla nalít psům vodu.
„No, takže tohle bysme měli. Sice jsem to nečekal, ale budiž. Asi to s Calebem přežijeme," zadíval jsem se na něj, který, jako by snad na okamžik zapomněl, co se děje, a nevěděl, na koho se dřív dívat.
Gianni
Když jsme dojeli na určenou adresu, zadíval jsem se na ten dům. Nebyl moc velký, ale z venku se mi líbil, a počítal jsem s tím, že bude útulný i vevnitř. Teda, jak jen to teď s hromadou chlapů jde.
A když se otevřela brána a vjeli jsme dovnitř, líbila se mi i ta prostorná zahrada.
„Tady by se mi taky líbilo,“ nahnul jsem se a koukal přes čelní sklo kolem sebe. „Ale už máme dům v Sacramentu, a jsem tam moc spokojený. Vytáhnu věci z-“
Že chci vytáhnout věci z kufru už jsem nedořekl. Zasekl jsem se, když jsem uviděl toho velkého chlapa, který otevřel dveře a zůstal stát na zápraží. Ani fakt, že se za ním vyhrnul Jaden mě neuklidnil.
Byli skoro stejně velcí, ale tenhle…
Hned jsem si vzpomněl na to, jak mě Jaden vylekal tenkrát v nemocnici, a tenhle chlap měl podobný pohled, jako tenkrát on. Možná ještě divočejší, nebo jak bych to řekl…
Remy, když mě viděl, jak jsem začal překotně dýchat, stiskl mou ruku a povzbudivě se na mě usmál.
Políbil mě, a když jsem se trochu uklidnil, konečně jsme vystoupili i my.
Pořád jsem si dokola opakoval, že to není zlý člověk, jen nešťastný, podle toho, co nám kluci nastínili.
Zkusili jsme i my rozhodit sítě, jestli od nás někdo něco nezaslechl, nebo neviděl, ale zatím žádné zprávy.
A taky mi Remy už předtím řekl, co je to za člověka, a proč kluci u něho jsou. Že se nemusím opravdu bát.
Přesto, než jsme vešli, otevřel jsem kufr a vytáhl velký chladící box, kde byl dort původně upečený pro Remyho. Když už jsme zrušili oslavu, tak jsem ho aspoň vzal s sebou, s čímž Remy souhlasil jako s dobrým nápadem. Ale musel jsem mu slíbit, že nikde nebudu na potkání vykládat, že má narozeniny. To si prý necháme jen pro svou soukromou oslavu…
Věděl jsem, co tou soukromou oslavou myslí, a docela jsem se na to už i těšil.
Vešli jsme konečně dovnitř právě ve chvíli, kdy Tiras rozhodl, že můžeme zůstat. Tak trochu jsem si oddychl. Jeden z mých soldierů byl sice připravený, že bych u něj přespal, ale tohle jsem nerad využíval.
Pozdravil jsem se se všemi, seznámil se s Tirasem a Calebem, a jedinou ženou, která tady byla, Ariou.
Divil jsem se, že tu vydržela s tolika chlapama, zvlášť když si ani u jednoho ani neškrtla.
„Jestli nebude vadit, odnesl bych si věci do pokoje, a pak bych pomohl Limu s vařením, a Chris nám taky pomůže. Já budu rád, když vám Remy co nejdříve řekne, proč jsme vlastně přišli, a kdybyste mě potřebovali, tak hned za vámi přijdu, ano?“ otočil jsem se ještě na Tirase, když nám pak ukázal pokoj, kde budeme spát.
Pořád jsem z něho byl tak trochu nervózní. Ale potom, co jsem tenhle dům viděl, chápal jsem jeho rozpoložení. Jeho přítel se tu o to dobře staral, byla z toho vidět láska k tomuto domu a k Tirasovi…
Tiras
Mírně jsem se zamračil, když Gianni Warren promluvil, a jako by se snad vyhýbal pohledu na mě.
Už jsem se ho chtěl zeptat, ale všiml jsem si Jadena, který zavrtěl nenápadně hlavou.
Když pak Chris, Li-Wei a Gianni odešli do kuchyně a my chlapi jsme osaměli, zatáhl jsem dveře do pracovny, abychom měli klid.
„Gianni má po jisté zkušenosti strach z velkých chlapů," vyslepičil mi hned Jaden a všiml jsem si, jak po něm Remy hodil pohledem.
„Hm…" zabručel jsem, "tak to je štěstí, že tu není Frank."
Na Remyho tázavý pohled mu Jaden vysvětlil, jak jsem to myslel.
„Takže? O co jde?" zeptal jsem se Remyho, když jsme si konečně všichni posedali.
Remy mluvil tak, jak bych od manžela mafiána čekal.
Byl podobný typ jako Mark. Nemusel křičet, aby si zjednal pořádek a měl plnou pozornost ostatních.
„...stále netušíme, kdo za tím je. Kromě toho naše rodiny jsou po okolí hodně známé a nikdo si s námi od jisté doby moc zahrávat nechce. Ale tihle jsou jiní. I jejich metody. Nevypadá to na čínskou Triádu ani japonskou Yakuzu. Napadá mě jedině jih. Ale pokud nechceme vyvolat válku, nemůžeme do toho moc šťourat. Potřebujeme někoho nezaujatého, kdo by se na to podíval. Samozřejmě to nebude zadarmo. A málem bych zapomněl. Je tu jedna zvláštnost. Ani v řadách mafie se to tak často nevidí, ale…" Remy se odmlčel a ze složky, kterou měl v příruční tašce vytáhnul pár fotek. „Jeden náš muž, který se dostal moc blízko, byl zabit. A ten, kdo to udělal, byl opravdu profík. Stačilo mu totiž k tomu pár ran holou rukou."
Xi-Wang
Moc rád jsem Li-Weie viděl, a moc jsem si oddechl, když Tir nakonec souhlasil, že můžou zůstat. Rozhodně bych ho nenechal nikde samotného v hotelu. To bych ho raději odvezl osobně zpátky do Sacramenta, a pak se vrátil, i kdybych neměl celou noc spát.
Ještě jsem ho políbil, nabral jsem na tác snídani, a pak už nechal kluky v kuchyni a šel za ostatními do pracovny. I když jsem snídani chystal, nestihl jsem se najíst. A tak jsem se usadil s talířem v ruce, a snídal, zatímco Remy vysvětloval, proč vlastně přijeli.
Moc se mi to nelíbilo, protože to pro nás znamenalo práci navíc. Nenápadně jsem mrknul na Thomase, že by tohle předal svým lidem, Miře a Danovi, kteří taky byli dost schopní.
Ale ve chvíli, kdy Remy vytáhl fotku jejich mrtvého muže a řekl, jak zemřel, málem jsem se zadusil soustem, které jsem nestihl pořádně rozkousat.
Ne, že by mě něco takového zaskočilo. Mrtvol a dost zřízených jsem viděl už hodně. Ale vlastně… zaskočilo mě to.
„Ukaž?“ odložil jsem talíř, když jsem se konečně uklidnil.
Vzal jsem si od něj fotku a pořádně se na ni zadíval. Abych si byl stoprocentně jistý, potřeboval bych těch fotek víc, nejlépe z pitevny, a taky pitevní zprávu…
Podíval jsem se na Marka, a hned jsem mu přednesl svoji žádost, jestli by to mohl zařídit.
Už ale podle téhle fotky bylo jasné, že Remy měl pravdu.
„Tohle…“ zaměřil jsem se na ty modřiny, které, sice špatně, ale aspoň trochu byly vidět. „Tohle vypadá na bojové umění. Vyjmenuji vám z fleku nejméně dvacet způsobů, jak člověka zabít holou rukou, a to nemluvím o škrcení. A vyjmenuji bojové umění a chvaty, kterými bys způsobil taková zranění. Ale jak říkám, potřeboval bych víc fotek a zprávu.“
Vrátil jsem Remymu fotku, usadil se, vzal talíř a pokračoval jsem v jídle.
„No, pokud to není čínská Triáda a ani Yakuza, tak je spousta dalších zemí, které by mohly… Ale vzhledem k tomu, kde jsme, tak nejpravděpodobnější je Jih. Kolumbie, Peru, Brazilie… Kolumbie a Peru jsou největší producenti drog, Brazílie je největší transportní země drog. Jsou roztažení po celém světě. A rok od roku posilňují svůj vliv, a dokonce už začínají mít větší vliv než Kolumbijské kartely. Takže… máte problém, pokud se jich včas nějakým způsobem nezbavíte. A nemusím říkat, že to nebude jednoduché.“
Tiras
Zamračil jsem se, když Remy začal s tím, co po nás chce.
Měl jsem svých starostí dost. A neznal jsem ty dva natolik, abych jim hned odkýval všechno.
A nezměnil na tom nic ani fakt, když nám ukázal fotky mrtvého, který vypadal jako ten drogový dealer a Efův kolega. Teda, jako ne vzhledově, ale tím, jak byl zabit.
„Budu upřímný," promluvil jsem, když jsem vrátil zpátky fotky a Xi-Wang domluvil. „Mám docela dost svých starostí, než abych se staral ještě o nějaké mafiány. Bez urážky. Pokud jste tak mocní, jak jsem si o vás zjistil, neměl by být problém, to vyřešit, možná za cenu ztráty několika vašich lidí. Popravdě mám sto chutí vás vyhodit. Nečekal jsem, že zrovna tohle budete chtít, když sem nakráčíte. Už tak jsem těžko strávil to, když mi Jaden řekl, že přijedete."
„Tirasi…" zavrčel na mě Jaden.
„Nech mě domluvit, Jadene!" přerušil jsem ho a zamračil se.
Zadíval jsem se na Caleba, který měl sklopenou hlavu a zíral na své ruce v klíně.
„Jak říkám, nelíbilo se mi to, a nelíbí se mi to ani teď. Nelíbí se mi to, proč jste přijeli. Caleb není jako my ostatní. My se s tím poprat dokážeme, nějak. Ale on nezažil moc práce v terénu, nikdy nezažil podobnou bolest, a vy si teď přijdete a chce, abysme pomohli vám, místo toho, abysme hledali své milované? Takže se nedivte, že jsem nasraný. Ale…" na moment jsem se odmlčel a stiskl si kořen nosu. „Tohle město za poslední dobu zažilo víc rušných chvil, než si možná přálo. Za prvé, nechci, aby se tu promenádovali mafiáni. Za druhé, nechci dostat od Jadena po hubě, kdyby se Chris kvůli vám sebral a odešel. Za třetí vážím si pomoci kluků, kteří nechali své práce a přijeli sem. Za čtvrté, ten, co toho vašeho chlapa zabil, je nejspíš ten, co napadl i mě a zabil tady minimálně jednoho člověka. Takže ano, i když se mi to moc nelíbí, zůstat tu můžete, jak už jsem řekl předtím Li-Weimu, na ulici nikoho nevyhodím. Ale není to jen o mě. Je to i o Calebovi, jestli bude chtít pomoct. Popřípadě vám můžou pomáhat jen kluci, a já s Calebem si budeme dělat svoje."
Když jsem domluvil, vstal jsem, vzal svůj hrnek od kafe a chtěl vyjít z pracovny, ale pohled mi mimoděk padl ke stolu, kde sedával Ef a kde měl svůj pelíšek i King.
„Málem bych zapomněl na Kinga…" zamumlal jsem a chvilku jen tak zíral do blba.
„…si…"
„Ti…si…"
„Kurva Tirasi!" vyrušilo mě až Jadenovo zařvání.
„Neřvi, kurva!" vrátil jsem mu stejně hlasitě.
„Neotvírej si na mě hubu a řekni, co sis to tam frflal!"
Napjal jsem se a měl chuť po Jadenovi skočit, ale místo toho jsem raději víc v ruce sevřel hrnek.
„Říkal jsem, že jsem málem zapomněl na Kinga. Efova kocoura. Zmizel ten den, co on."
Na tohle jsem opravdu skoro zapomněl, a vlastně snad nikomu kromě Caleba a Franka o tom neřekl.
„Utekl?" pokrčil rameny Jaden.
„Ne," zavrtěl jsem hlavou. „Zmizely nějaké jeho věci a přepravka."
Zavrtěl jsem znovu hlavou. Celé tohle bylo postavené na hlavu.
Gianni
Pustili jsme se s klukama do vaření. Jako vařil jsem v hotelové kuchyni, vím, jak to chodí, kolik se toho dělá, ale i tak jsem zůstal hledět na to množství, které Li-Wei začal chystat.
No, je pravda, že je tu spousta chlapů, a dost velkých…
A jednoho z nich jsem právě zaslechl, jak se rozčiluje.
Neslyšeli jsme, o čem se tam baví. Ale tohle přeslechnout nešlo. Viděl jsem, jak sebou Li-Wei trhnul a na moment zamrznul, než se to uklidnilo, a on také.
Zamračil jsem se.
Vypadá to, jako bychom tu opravdu byli nevhod, i když Tiras souhlasil s tím, že přijedeme.
„Hned jsem zpátky. Zůstaňte tady,“ řekl jsem klukům, odložil jsem zástěru a zamířil jsem si to do pracovny.
Vešel jsem dovnitř, hned jsem za sebou zatáhnul dveře a přešel k Remymu, kterého jsem požádal o vysvětlení. Přetlumočil mi všechno, co si zatím řekli…
„Pane Killiane,“ rozhodně jsem se postavil před Tirase, i když jsem měl z něho stažený žaludek. „Možná jsme mocní, ale rozhodně nedovolím, aby kdokoliv od nás udělal něco, co by znamenalo jít do vězení a vrhlo by špatné světlo na rodiny Simeone a Rivera, a už vůbec ne na jméno Waren. A chci se vyhnout tomu, aby zbytečně někdo z mých lidí umřel. Já vím, stejně jako můj manžel, že máte spoustu práce. Že chcete vašeho přítele najít víc než cokoliv jiného. A tyhle věci vás jen můžou zdržovat. Je mi upřímně líto, co se vám oběma stalo, a věřte mi, že nechtěl bych být ve vaší situaci. Nechtěl jsem vás zdržovat, a proto jsem chtěl požádat o pomoc ne vás, ale právě kluky, Marka, Thomase, Xiho a Jadena, nebo jen některého z nich. A právě proto, že celou tu situaci chápu, nechtěl jsem ani kluky zdržovat od práce a přijel jsem tady, abych požádal o pomoc. Pokud vám to není vhod, omlouvám se a odejdeme, ať už bude vaše rozhodnutí jakékoliv. A počkám si, až budou mít kluci víc času, než abych se měl zaplést s drogovým kartelem z jihu. To je ode mne vše, musím jít vedle, je tam nějaký rachot,“ pootočil jsem hlavu, když za dveřmi bylo slyšet, jak se sypou hrnce na zem.
Podíval jsem se ještě na ostatní, na Remyho, a pak už jsem raději chvátal za klukama do kuchyně, abych jim pomohl vyřešit ten karambol.
Thomas
Dobře jsem poslouchal nejen Remyho, ale i Xiho a potom Tirase.
Jasně, měl na to svůj názor a měl na to právo. Ale doteď Gianni s Remym Tira neznali, a přijeli kvůli nám. Což mi vzápětí potvrdil samotný Gi, když vešel dovnitř, a nejspíš i zapomněl na svůj strach z velkých chlapů.
Jo, dokonce jsem měl pocit, že má chuť do Tira píchnout prstem.
Ale udržel si dekorum hodné mafiánského bosse. Řekl si svoje a odešel.
Remy se v první moment napjal, nejspíš jak chtěl Gianniho chránit, ale pak se pyšně načepýřil, když viděl, jak to jeho manžel zvládl.
„Víš, Tirasi, všichni děláme, co můžeme, to je ti jasné. Ale ať se ti to líbí nebo ne, je spousta dalších, kdo má problémy a potřebuje naši pomoc. Já za sebe říkám, Remy, že vám pomůžeme. Budeme dělat na tom i na tom, řeknu Danovi a Miře, aby se taky zapojili, a ty budete mít i po ruce. Dám vám na ně kontakt. A rozhodně se ani jeden nemusíte bát, že bychom některou z těch prací ošidili, nebo se na ni vykašlali.“
Postavil jsem se, prošel se tam a zpátky, a pak se zastavil před Markem.
„Můžeš teda zajistit ty fotky a pitevní zprávu? Já se spojím s Danem, a hned mu přidělím úkol. No, musíme si naše mafiány chránit, jinak by nás Li-Wei roznesl v zubech. Nezdá se, ale ten kluk by mohl být hodně nebezpečný, kdyby se nasral,“ s úšklebkem jsem se podíval na Xiho.
Tiras
Když po mě mladý Warren vyjel, a pak si ještě přisadil Thomas, moje ego utrpělo těžkou ránu.
Jasně, že jsem dělal herečku, ale tak přece jim nerozvinu ještě červený koberec a nebudu je hned muckovat. Zamračil jsem se na Thomase, ale pak jen pokrčil rameny.
„Dělejte si, co chcete," zahučel jsem, a pak vyšel z pracovny a zamířil do kuchyně.
Jako ano, na jednu stranu mi to vadilo. Netušil jsem, jak to vzít, ale na stranu druhou, hned mě takhle odpálkovat a v podstatě říct, že si mám trhnout nohou a nikdo moji pomoct nechce, docela zabolelo.
Kromě toho, Ef mě naučil spoustu věcí, a jedna z nich byla pomáhat lidem. Ostatně, to jsem chtěl dělat, když jsem se stal lovcem lidí. Jen po smrti Shaye jsem na to trochu zapomněl. A až zase Ef mi to připomněl. A vím, že on by mi nedovolil, vyhodit je na ulici. I když jsou to mafiáni.
Taky mě zaujalo, co říkali. Má to něco společného s únosem Efa? Ne, o tom jsem pochyboval. Ale…
Pokud to byl ten stejný člověk, co mě napadl, můžeme rozšířit pátrání a třeba se nám podaří něco najít. A věřil jsem tomu, že Caleb by něco našel.
Došel jsem až k lednici a automaticky sáhl po flašce. Prostě zvyk, který jsem si osvojil, když Ef zmizel.
Už jsem si skoro cvakl, když mě vyrušil náhlý zvuk.
„Kurva!" zařval jsem, jak jsem se lekl, a málem se pocintal.
Pak jsem jen hleděl na to, jak Li-Wei skončil pověšený na Giannim, a před ně si ochranářsky stoupnul Chris a jejich psi, kteří na mě štěkli.
„Kurva, jsem se lekl," zabručel, flašku schoval zpátky do lednice, jako bych se snad styděl, že mě někdo při něčem přistihl, popošel blíž k té skupince a přidřepl si.
Natáhl jsem ruku a nechal psy, ať mě očichají, a teprve pak je krátce pohladil, když mi to dovolili.
„Hele, já nekoušu," zahučel jsem, když jsem se postavil a podíval na Li-Weie a Gianniho. „A co se týče toho, co jsem řekl… Každá stopa, která nás posune kousek dál, je důležitá. Ten chlap, teda ten, co si myslím, že zabil vašeho člověka, je klíčem k tomu, dostat se k mému Efraimovi. Jen prostě… Je toho na mě dost a občas nevím, jak se vyjádřit. A vůbec nechápu, proč se teď chovám jako baba a všechno vám to říkám. Každopádně Caleb je na shánění informací nejlepší. Ale mluvit za něj nemůžu. Zeptej se ho na pomoc sám. Pokud teda o naši pomoc stojíš."
Zadíval jsem se na Gianniho, a pak ty tři podrbal ve vlasech.
Nejspíš bych tam stál jak idiot ještě chvilku, kdyby nezasyčelo něco na sporáku a Li-Wei vyletěl.
A hned vzápětí se ve dveřích objevil Jaden s Remym, kteří se tvářili, jako bych snad kluky vraždil, až jsem musel protočit očima.
Gianni
Vrátil jsem se za klukama mírně rozladěný, ale když jsem viděl, jak se snaží rychle naskládat hrnce do linky, musel jsem se nakonec zasmát. To se prostě jinak nedalo. A nejspíš v tom bude mít prsty Chrisova šikovnost, co se vaření týče.
Když uklidili tu pohromu, konečně Li vytáhl ten správný hrnec na kotel polévky, velkou pánev, a když jsem viděl, co všechno už stihli nachystat na dělání oběda, trochu jsem se zděsil.
Ne, jen že toho byla hromada, ale výmluvná byla i hromádka čili papriček. Vím, že čínská jídla bývají ostrá, teda některá, ale obával jsem se toho, jestli to vůbec dám.
Ale na druhou stranu jsem věřil Limu. Vím, jak perfektně umí vařit, a v naší kavárně si nikdo nestěžoval, naopak tam spousta lidí chodí jen ve dnech, kdy ví, že bude vařit Li-Wei.
Nechal jsem je tady kuchtit, a sám jsem otevřel chladicí box a zadíval se na dort. Tohle pro všechny bude nejspíš málo. Budu muset něco přidělat.
Už jsem se otáčel, že se zeptám, na co mají chuť, když se objevil Tir. Všichni tři, i dokonce psi jsme ho tiše pozorovali.
Ale když potom zaklel, jako první se lekl Li-Wei a skočil mi na krk tak rychle, že jsem měl co dělat, abych to ustál.
„Víš,“ pustil jsem Liho, aby se postavil a sám jsem o něco popošel k Tirasovi. „Přiznám se, že se mi nelíbilo to, co jsi říkal, než jsem tam došel. Chápu, že se ti moc nelíbí, že se ti do domu nastěhovali mafiáni, ale na mou obranu… V tomhle městě bydlí tolik mafiánů, že bys je na prstech nespočítal, a přitom ani nevíš, že jsou to soldier z mé familie. A je jedno jestli Riverů nebo Simeonů. Ale to jsem odbočil. Nejsem moc pyšný na to, co o nás koluje za řeči, ani to, do jaké rodiny jsem se narodil. Ale snažím se to změnit. A taky proto jsem přijel požádat o pomoc. Vím, že to není nejvhodnější doba, a možná jsem byl trochu odměřený, nepříjemný, a tohle je tvůj dům a měl jsi právo mě okamžitě vyhodit. Ale cením si toho, žes to neudělal. Opravdu si toho vážím.“
Konečně jsem popošel k Tirasovi blíž, a i když jsem měl stažený žaludek z toho, jak byl velký, a musel jsem i zaklonil hlavu, abych mu viděl do obličeje, přesto jsem mu podal ruku na usmířenou.
„Rád přijmu i vaši pomoc. A omlouvám se za tykání. Jestli ti to nebude vadit, tak bych bral raději to, já jsem Giovanni, ale všichni mi říkají Gianni, tak to mám raději. A tvého přítele je mi opravdu líto.“
I přesto, že se mi ruka mírně chvěla, snažil jsem se, aby můj stisk nebyl roztřesený, ale ani křečovitý, Snad se mi to povedlo.
„Hned se vrátím,“ otočil jsem se na kluky a rychle jsem zaběhl do pracovny, kde jsem se zastavil u Caleba. I jemu jsem řekl to, co Tirasovi, a pokud i on pomůže, budu rád. A ať počítá s tím, že cokoliv budeme vědět my, oni tu informaci dostanou jako první.
Ještě jsem se ho nenápadně zeptal, co má on a Tiras rád ze sladkého, a když mi odpověděl, už jsem se spokojeně vrátil do kuchyně, abych mohl začít dělat ten správný dezert.
Li-Wei
Měl jsem trochu výčitky. Zvláště, když jsem viděl Tirase.
Přece jen jsme se mu sem všichni vetřeli, i přesto, že teď není v lehké situaci. Na nic jsme se neptali a prostě to vzali tak, že buď nás tu nechá, nebo ne. A i když souhlasil, bylo vidět, že bojuje sám ze sebou. Kdyby bylo na mě, okamžitě sedám do auta a jedu do nějakého hotelu klidně i v druhém městě. Zvláště potom, co jsme slyšeli křik z obýváku, pak Gianni odešel, načež se vrátil a chvilku po něm přišel i Tiras. Když zakřičel, v tu ránu jsem byl na Giannim, jak jsem se lekl.
Ale nakonec…
Víc jsem se uvolnil a oddechl si, když jsem viděl, že se žádná vražda konat nebude.
Rychle jsem se vrátil k vaření, s úmyslem udělat nejlepší jídlo svého života, protože, nejen Tiras, ale všichni kluci, co tu jsou a dřou, si to zaslouží. A kdo ví, kdy je zase uvidíme, protože jsem nepředpokládal, že případ za pár dnů vyřeší, nebo že bysme za nimi mohli jezdit každý víkend.
A tak trochu jsem samozřejmě nechtěl udělat Ximu ostudu, že bych jídlo odflákl. Chtěl jsem, aby na mě byl náležitě hrdý.
Vlasy, které už mi dorostly do půli zad, jsem si stáhl do culíku, zkontroloval, jestli mám všechno připravené, a s pomocí Chrise se mohl pustit do vaření, zatímco Gianni dělal nějaké překvapení, snad pro Tirase.
Výhoda byla, že měl Tiras pěknou a velkou kuchyni. Nejspíš on, nebo Efraim rád vařil, což mě potěšilo. Možná bych mu mohl věnovat jednu svou knihu? I když jsem vydával pro postižené, nakonec jsem stejně první dvě vydání musel vydat i normálně, protože začal být o kuchařky velký zájem, což mě překvapilo, ale i potěšilo.
Nejspíš díky Ximu měl Tiras plnou lednici a komoru věcí, které se hodily pro čínskou kuchyni, takže snad kromě jednoho receptu jsem nemusel nic měnit.
Když jsme se do toho konečně pustili, po chvíli Chris Tirase vyhodil z kuchyně, protože nám zavazel, až jsem se tomu musel zasmát.
Ale řekl bych, že to uvolnilo zbytek napětí, co tu vládlo, protože Tiras jen zabručel, jaký je chudák, a pak se nejspíš vrátil do pracovny.
Po třech hodinách jsme měli konečně hotovo, a já si neodpustil, abych Chrise neobjal a nevlepil mu krátkou pusu na tvář. Snažil se a opravdu byl skvělý pomocník. Sice byl umořený víc než já, ale kromě pořezaného prstu, pěti rozbitých vajíček na zemi a jedné rozbité sklenice, se to obešlo bez většího karambolu. Byl jsem na něj opravdu moc pyšný.
„Oběd je hotový," vešel jsem do obýváku, kam se všichni přesunuli, když jsme pouklízeli a Gianni svůj krásný dort dal do lednice chladit.
Byl jsem trochu nervózní, protože jsem netušil, co má Tiras a Caleb rád, a tak jsem s Chrisem udělal víc chodů a druhů.
Stůl se tak prohýbal pod předkrmy Boti Masalou, mini jarními závitky, polévkami Won Ton, Hot and Sour a kachní, a hlavními jídly s krevetami Pearl River na mangu nebo na houbách, hlavními chody s rýží Seven Jewel a Pulao, pak tam byla kachna na sechuánský způsob, kuřecí Chow Mein, Laksa, Ho Fun, ostrý, kuřecí Hokkien nebo Tiranga Hakka. Fakt jsem byl rád, že se to na stůl vešlo, ještě spolu s pěti dochucovacími omáčkami, které jsem udělal a šesti zeleninovými saláty.
Ještě štěstí, že Gianni udělal ten dort a druhý přivezl, protože dezerty už by se mi na stůl fakt nevešly.
Nevím proč, ale když to Tiras viděl na moment jsem se lekl, co jsem udělal špatně, protože ten málem omdlel mezi dveřma.
„Do-doufám, že vám bude chutnat," zamumlal jsem a samou nervozitou nabral stoličku, která s rachotem spadla na zem.