Xi-Wang
Tiras vypadal, že je silný. Nevím, kdo by vyhrál, kdyby se postavil Zhuangovi, nebo Mingovi. K tomu se nedostal ani Jaden, aby s ním poměřil síly.
A Tir nejen, že vypadal, ale byl silný. Když se mi najednou omotala jeho ruka kolem pasu, zvedl mě do vzduchu, jako bych nic nevážil, a vzápětí jsem stál na nohách.
Trochu s obavami jsem se díval, jak se sklání ke Calebovi, ale pak jsem si oddychl, když ho taky jen zvedl ze země, přehodil si ho přes rameno, a pak už s ním kráčel ven k taxíku.
Atmosféra v autě byla dost hustá. Ale naštěstí všichni mlčeli. Jaden nejspíš pořád zasněně vzpomínal na Chrise a jeho domácí péčko s Liem, a Tir s Calebem si to prostě potřebovali v sobě přebrat.
Na jednu stranu, taky dobře, že Caleb vyletěl. Možná se tím trochu vzpamatuje, nebude to v sobě dusit, a nebude ho to už tolik brzdit v práci.
Slyšel jsem, že je fakt dobrej, a já byl na jeho práci zvědavý, i když bych byl radši, kdyby to bylo za jiných okolností.
Jen co jsme vešli do domu, Tiras s Calebem zmizeli nahoře. Nechali jsme je být. Ale já zůstal stát uprostřed obýváku a nějak jsem nevěděl, co dál. Ta žena, Aria, okupovala sedačku. I když byla hodně prostorná, a zvala nás, ať si lehneme k ní, jen jsme se s Jadenem na sebe podívali a zavrtěli hlavou.
A její reakce? Prý máme zapomenout na to, že nám uvolní místo, chce se jednou pořádně vyspat a nekrčit se pořád v autě.
„Je tu ještě jeden pokoj pro hosty, holky,“ zašklebila se na nás a pak ukázala prstem ke stropu. „Ale mě se tam nechce, tady je mi fajn. Takže Jadene, buď budeš spát tady, nebo se zdekuješ nahoru. Dneska je tahle sedačka moje. A být vámi, tak jsem potichu. Ti dva cukrouši ještě před chvíli řádili. Docela jsem se bavila tím, co šlo z jejich pokoje, ale teď už nejspíš zalomili. No… Nedivím se po tom jejich tělocviku.“
V první chvíli jsem přemýšlel, jaké cukrouše měla na mysli. Ale když se Jaden rozchechtal, že proto zmizeli z baru, měl jsem jasno.
„Tak jdeme nahoru,“ popadl jednu moji kabelu, já pobral zbytek a pak už jsme šli nahoru.
„Tady je Mark a Thomas,“ potichu otevřel jedny dveře, a my nakoukli dovnitř.
Opravdu chrápali. A ta typická vůně se nesla po celém pokoji, a kluci spali do sebe tak zamotaní, že bude div, když se ráno do sebe rozmotají.
Jaden potichu zase zavřel, pak ukázal k dalším dveřím na druhé straně chodby, kde byla ložnice Tirase, a nakonec zamířil k posledním dveřím, kde byl druhý pokoj pro hosty.
„Hele, na zemi spát nebudu, tak sorry, jestli se budu roztahovat,“ hodil moji kabelu na křeslo. „Tohle je koupelna, je společná s vedlejším pokojem, tak se sprchuj potichu, ať nevzbudíš kluky.“
Ještě otevřel jedny dveře, které v pokoji byly, a hned za nimi zapadl. A za další mintu jsem už slyšel tekoucí vodu, jak se Jaden sprchoval.
„No, snad tohle přežiju,“ povzdechl jsem si, a začal si pomalu vybalovat věci, než se uvolní koupelna.
Jaden
Nevím, co se na tom hajzliku stalo. Ale raději jsem se neptal. Navíc jsem měl před očima ještě to domácí péčko, takže jsem musel vypadat jak naprostý trotl, když jsem celou cestu v taxíku skoro slintal. Zvláště ještě po telefonátu s Chrisem, kdy jsem mu musel povědět, co všechno mu udělám, až se zase uvidíme a nebyl by to on, aby si ještě nepřisadil.
Mou dobrou náladu trochu zkazil až příchod domů.
Kurva! Schválně jsem si vybral obývák, abych nemusel chrápat nahoře, navíc vedle těch dvou, kteří určitě jen kvůli nám ostatním sušit nebudou.
Aria má jediné štěstí, že je ženská. Teda spíš, ženská s mozkem v hlavě a ne mezi nohama. A taky, že umí fakt skvělou masovou směs, kterou teda nikdo kromě mě a Tirase nechtěl jíst, i když nechápu proč. No, aspoň zbylo na nás dva. Zabrblal jsem si něco pod nosem, popadl tašku a už valil nahoru, kde jsem Ximu ukázal, co a jak.
A taky mu jasně oznámil, že chrápat na zemi nehodlám.
Zaběhl jsem se rychle vysprchovat, hodil na sebe trencle a pak už uvolnil místo Ximu.
Mezitím jsem se rozvalil na posteli, ale nejspíš mě ten chlast nějak sebral, protože si ani nepamatuju, kdy Xi vyšel ze sprchy.
Přesto jsem se ale ráno probral se svou železnou pravidelností, a první, co jsem zaregistroval bylo příjemné teplo z jedné strany mého těla.
Zabručel jsem, hmátl po tom teple a nasoukal si ho pěkně pod sebe a přehodil přes to nohu.
Jo, teplo já rád. Proto mi Chris jednou na Vánoce koupil nějakou speciální deku, která byla jako peřina, ale přitom lehká a dobře hřála. Prý se potřebuju na stáří zateplit.
Xi-Wang
Zjistil jsem, že je koupelna opravdu propojená s druhým pokojem, kde spali Thomas a Mark.
A tak, když jsem se osprchoval, opatrně jsem k nim nakouknul. Spali jak zabití… Nedalo mi to však, potichu jsem vešel dovnitř, otevřel jim okno na ventilačku, přehodil přes ně peřinu, která jim spadla na zem, a pak jsem se zase potichu odebral do našeho pokoje.
Jaden byl už stejně tuhý, jako ti dva vedle. Musel jsem trochu vynaložit síly, abych ho pošoupnul aspoň kousek. Ale povedlo se.
Pozhasínal jsem, a pak se už sám uložil do postele, a jen co jsem se přikryl, okamžitě jsem usnul.
A to tak rychle, že myšlenku, abych otevřel okno i u nás, jsem už nestihl zrealizovat ani náhodou.
A kupodivu se mi spalo docela dobře. I přesto, že vedle mě byl Jaden místo Liho. Ale párkrát jsme takhle už spolu chrápali, když jsme museli vyjet mimo město, takže mi to nedělalo problém.
Co mi však dělalo problém, bylo, když si mě Jaden ve své rozespalosti spletl s Chrisem.
Jednou mě dokonce už málem ojel, ale stihl jsem ho probrat jednou dobře mířenou.
A nejspíš k tomu spějeme i teď.
Jeho ruka a noha, kterými si mě přitáhl k sobě, že jsem sotva dýchal, mě okamžitě probraly.
Chvilku jsem vyčkával, jestli bude něco dál, a mám mu jednu hned trefit, nebo bude klid.
Naštěstí pro mne, a vlastně i pro něj, se jen asi chtěl přitulit k nějakému teplu…
Dalo mi to sice dost práce, ale nakonec se mi podařilo se vysoukat. Popadl jsem triko a potichu jsem se vyplazil z pokoje pryč.
Na záchod jsem šel raději do přízemí, abych nikoho nevzbudil, protože bylo teprve půl šesté, a šli jsme spát opravdu hodně pozdě.
Možná jsem si měl ale zajít nahoře, to by mě nečekal takový šok, jako teď, když jsem vešel do spodní koupelny.
Doslova jsem čuměl na ty ženské křivky, schované za mléčným sklem sprchového koutu.
„Jen v pohodě! Klidně se pojď sprchovat se mnou, neboj, nebude tě znásilňovat,“ na moment vykoukla Aria, usmála se na mě a pak se vrátila k mytí.
„Já… já jen… tady…“ vykolejený jsem se přesunul k záchodu, kde jsem zvedl prkýnko, abych se mohl vymočit.
Raději jsem se na ni nedíval, i když… Podle zvuků ona na mě ano.
Dělal jsem, že tam vůbec není. Spláchnul jsem, rychle si v umyvadle opláchl ruce a obličej, a ještě rychleji vypadl ven.
A až teprve v kuchyni se pořádně nadechl.
Ne, nemám problém vidět nahou ženu, a není ani první, ale takové šoky po ránu…
A abych se nějak uklidnil, rozhodl jsem se, že udělám pro všechny snídani. Naši typickou snídani, uvařím kávu i čaj, než ostatní vstanou.
Tiras
Ráno jsem se probudil nějaký rozlámaný a vzápětí mi došlo proč.
Usnuli jsme s Calebem nějak divně zamotaní do sebe a já ho skoro lisoval, jak jsem na něj nalehl.
S bručením jsem se odvalil bokem, a pak se vyštrachal z postele, abych si došel na záchod a udělal ze sebe člověka, aspoň jak to v mém stavu šlo.
Během toho mi pomalu docházelo, co se včera stalo.
A i když to nejspíš nedopadlo pro všechny tak, jak by chtěli, rozhodně jsem nelitoval.
Když jsem vyšel z koupelny, Caleb ještě spal, tak jsem ho nechal, hodil na sebe triko a vyšel z ložnice.
Ze spodu se nesla docela příjemná vůně a já zapřemýšlel, kdo se odhodlal uvařit snídani.
Sotva jsem sešel dolů vyvalila na mě Aria své vnady, až jsem zařval na celý barák.
„Kurva! Chceš mě zabít?! Vyvaluj si to, do prdele, někde jinde! Kdybys byla chlap, tak budiž, ale tohle je chlapský barák a sem nahaté ženské nepatří! Navíc, co tady děláš?!"
Fakt jsem málem dostal infarkt a orosil se až na prdeli. Ne, že bych Ariu nikdy nahou neviděl, ale takové šoky po ránu byly na mě fakt moc. Možná bych ještě přežil, kdyby byla plochá jako deska, ale ten houpající efekt mě vážně nebral.
„Citlivko," protočila očima Aria, mrskla po mě popelník, který jsem samozřejmě bez problémů chytil, a pak se ještě zavlnila provokativně v bocích.
Boha! Asi budu zvracet!
„Kromě toho jsem nečekala, že se vrátíte tak brzo. Napřed ti dva slaďouši, kteří málem zbořili barák, přitom, jak si to rozdávali, mimochodem, máš se co učit s Efem, a chvilku po nich jste se vrátili vy čtyři. Nabídla jsem cukrouškům, aby spali se mnou, ale asi jsou nějací přecitlivělí nebo co," pokrčila rameny, a pak se začala pomalu oblékat.
„Hovno, přecitlivělí," ozvalo se za mnou zabručení, a pak mohutné zívnutí.
„Jen ti něco přebývá a něco chybí,“ ukázal Jaden na Ariiu hruď a klín.
„A taky nemáš tak sexy prdelku jako moje drahá polovička, takže smůla," zašklebil se Jaden, jako by sežral celý citrón, a pak přešel do kuchyně, kde Xi-Wang, jak jsem zjistil, když jsem Jadena následoval, dělal snídani.
Nechali jsme ji obléct, navíc já si potřeboval z hlavy vymazat obrázek nahaté Arii.
„Já si říkal, kdo to tu vaří," pozdravil jsem Xi-Wanga, a pak si prohlédl tu hostinu, která tu z toho vznikala.
A během toho jsem si uvědomil i další věc.
„Nákup. Někdo bude muset na nákup."
„Já bych klidně z někým zajel," ozval se ode dveří další ospalý hlas.
Caleb nám popřál dobré ráno, a pak přešel ke Xi-Wangovi a natáhl k němu ruku.
„Omlouvám se za ten včerejšek. Uletěl jsem. Ruply mi nervy a řekl něco, co jsem neměl. Obvykle bývám v klidu a na výbuchy vzteku tu máme Tirase, ale prostě jsem to nedal. Vím, že všichni pomáháte, i když nemusíte a moc si toho vážím. Opravdu moc. A taky vím, že se občas potřebují všichni uvolnit. Mrzí mě, jestli jsem vám zkazil zbytek večera."
Xi-Wang
Zbytečně jsem si přivodil šok takhle po ránu, když jsem viděl, jak se kluci pomalu scházejí dole. To jsem mohl zajít nahoře, a mohl jsem si ušetřit ten pohled.
A ještě ke všemu, když vylezla z koupelny jen v kalhotkách, s rukama nahoře, když si ručníkem vytírala mokré vlasy.
Jako jo, hezká je. Ale vůbec se nestydí, je strašně bezprostřední. Kde vůbec vyrostla? V Číně určitě ne…
Už jsem otvíral pusu, že ji řeknu, ať na sebe něco obleče, ale předešel mě Jaden.
Oddychl jsem si, že tu už s ní nejsem sám a pokračoval jsem v dělání snídaně.
Knedlík plněný masem jsem měl už hotový, kuře taky, a polévka se právě dodělávala. Jen to kachní vejce mi tu chybělo, ale nemohl jsem chtít všechno. Byl jsem rád, aspoň za to, co jsem mohl udělat z toho, co tu Tiras měl. Myslel jsem, že udělám ještě buchtu, ale to jsem nakonec nahradil lívanci, pokud by někdo chtěl, a místo baget jsem přidal na stůl topinky a rýžové placky. Docela jsem se podivil, že tu Tir měl i rýžovou mouku. Docela mi to zabralo čas, ale nevadilo mi to. A bylo to něco, co mi přimělo Li-Weie. Ten by to měl už nejspíš hotové o dost dříve než já, a daleko lepší, ale i tak jsem doufal, že klukům bude chutnat.
Právě jsem vypnul polévku a přihodil do ní scezené nudle, když se vedle mě postavil Caleb.
Podíval jsem se na jeho nataženou ruku…
„Víš, všichni chápeme, jak se cítíš, a všichni to bereme vážně. A věř mi, že uděláme všechno pro to, abychom kluky našli. A my je najdeme, to mi věř,“ pousmál jsem se a ruku stiskl.
Na moment jsem si ho za tu ruku přitáhl, objal a poplácal po zádech, než jsem ho zase pustil.
„Jinak, jmenuji se Luo Xi-Wang, a s Čínou mám společné už jen místo narození, a pár přátel, kteří tam žijí. Sice si pořád zvykám na zdejší život, ale myslím, že už mi to jde lépe. Své emoce nedávám většinou najevo, a upřímně… ve skrytu duše obdivuji ty, kteří to umí. A ty patříš mezi ně. A někdy je lepší pustit to ven než se tím užírat. Tak, a teď ke stolu.“
Pustil jsem jeho ruku a ukázal k prostřenému stolu, aby se posadili a nasnídali se.
„Jestli chceš ostrou polévku, tak si to nasyp do misky,“ chytl jsem Ariu za zápěstí, která už chtěla do polévky nasypat chilli. Už jen podle vůně jsem odhadl, že patří mezi nejostřejší.
„Já zajdu vzbudit kluky,“ položil jsem na stůl ještě poslední věci, a pak už jsem vyšel z kuchyně a zamířil nahoru do pokoje Thomase a Marka.
Tiras
Oddechl jsem si, v duchu samozřejmě, že to Xi-Wang vzal úplně v pohodě. Díky tomu u mě ještě víc stoupl a já k němu cítil jakýsi respekt.
Byl to prostě chlap podle mého gusta.
Trochu jsem dostal strach, když ke Calebovi přišel Jaden, poplácal ho po ramenou a málem ho tím zarazil do země.
„V pohodě," přistoupil jsem ke Calebovi já a stiskl mu rameno, když si Jaden šel přisednout k Arii, protože vytáhla ty své zabijácké papričky, i když netuším, kde je schovávala.
„Díky," usmál se na mě Caleb, a já věděl, že to nejhorší máme už za sebou.
Prostě to ze sebe potřeboval dostat.
„Buď rád, že jsi nedopadl jak Tiras, když jsem ho přišel uklidňovat," ozval se od stolu Jaden a já se zašklebil.
Jo, taky jsem uletěl.
Místo, abych hledal Efa, zahrabal jsem se do sebe a nejspíš si myslel, že se to vyřeší samo, nebo nevím, co.
„Bude to v pohodě, Cale. Oba najdeme. Rozhodila jsem sítě, nejen tady ve městě, ale i po okolí.
Zaměřila jsem se na Morgana, který bude nejspíš klíčem k tomu všemu. To mi připomíná, že tentokrát se jdu večer bavit já," ušklíbla se na mě Aria a mrkla na Caleba.
Caleb měl sice počítače a techniku, ale Aria měla staré dobré známosti, a nejednou nám její informátoři pomohli víc než technika.
Spoléhal jsem i tentokrát na ni, protože jinak jsme byli úplně v koncích.
Sice to trvalo dýl než vyhledat něco na síti, ale aspoň bysme měli něco, pokud by uspěla.
Caleb si oddechl, zahučel díky, a pak si přisedl ke stolu.
Vypadalo to všechno opravdu luxusně, až jsem měl pocit, že je to spíš oběd než snídaně, a jestli to všechno sníme, tak se půl dne nehneme. Ale rozhodně bych se na to nezvládl jen dívat.
Xi-Wang je očividně velmi účelový chlap.
„Dej mi taky," natáhl jsem k Arii ruku, když Jadenovi podala trochu svých papriček, aby si je dal do polévky.
Jo, v tomhle jsme si my tři seděli dokonale.
„Nechápu, jak to můžete jíst," zavrtěl hlavou Caleb, když jsem si do polévky nasypal hrst drcených a sušených papriček Caroliny Reaper, třetí nejpálivější papričky světa, která vznikla křížením červené odrůdy papriky Habanero a Naga Jolokia, která je pro změnu hybridem čínské papriky a papriky křovité.
Pamatuju si, že jednou Aria přinesla i čerstvou papričku Dragon's Breath, kterou chroupala jen tak, ale ta už mi málem propálila díru do žaludku.
„Drsní chlapi potřebují drsné jídlo," zasmál se Jaden a plácl Ariu po zádech, až ji málem odsunul i se stolem.
Thomas
Tak tenhle večer jsem si konečně pořádně užil. A myslím, že ani Mark nelitoval.
Když jsem ho viděl, jak tančí s tím mladým, prostě jsem to nedal, a se slinou skoro na zemi jsem se k němu přidal.
Je to už strašně dávno, co Mark ukázal, co v něm je. Doposud mu v tom bránilo to, že byl šéf oddělení vražd a nemohl si na veřejnosti nic takového dovolit. A když už odešel od policie, tak neměl ani jeden z nás tu správnou náladu, protože nám zase chyběl Joshua.
Jen je škoda, že Josh odešel dřív, než mohl vidět, co Mark dokáže. Neumí moc sice tu jógu, co nás Josh učil, ale tohle by se mu rozhodně líbilo.
Bylo to tak smyslné, tak nabité erotickým nábojem, že jsem brzy zapomněl i na to, kde jsem, a měl jsem chuť Marka přehnout hned v tom baru. Ale jeho disciplinovanost, která v něm přetrvávala, mě zabrzdila. Ale hned mi pošeptal, že se zdekujeme někam do ústraní.
Na hotel se mi nechtělo, a tak jsme si zavolali taxi a zamířili rovnou do domu Tirase.
Jen co jsme za sebou zabouchli dveře, už jsme se na sebe nedočkavě vrhli.
A bylo nám jedno, že z obýváku vykoukla Aria. Ale jedno už nebylo, když se k nám chtěla přidat. Nevím, jestli to myslela ze srandy nebo vážně, ale dali jsme ji jasně najevo, že by byla jaksi navíc a nejspíš bych ji skopnul ze schodů, kdyby za námi šla.
Později v ložnici jsem zalitoval, že s sebou nemáme žádné hračky. Ale i přesto jsme si poradili, a brzy bylo jasné, kdo je pán a kdo jeho otrok…
Mark se prostě překonával… Jako by ze sebe chtěl vypustit všechnu nahromaděnou frustraci za poslední rok od Joshova odchodu, a taky za poslední dny, kdy se nám nedařilo s případem moc hnout.
Byl prostě k nezastavení a já se ho zastavit ani nesnažil. Taky jsem potřeboval vypustit páru…
Ani nevím, kdy jsme usnuli.
Vím ale, co nás vzbudilo.
Tiché: „Thomasi, Marku, vstávejte…“ a mírné zatřesení, mě donutilo otevřít oči.
Než jsem se úplně probral a Mark taky, Xi-Wang nám stihl sdělit, že je připravena snídaně, otevřel okna dokořán, a pak zase odešel s tím, že vařil on, a máme si pohnout, jinak na nás nic nezbude.
Nechtělo se nám ani jednomu. Ještě chvíli jsme se převalovali v posteli, trochu se pomuchlovali, ale když jsme zespodu slyšeli hlasy, nakonec jsme vstali, zapadli do koupelny, abychom se dali do pořádku, a pak už společně sešli dolů do kuchyně.
„Dobré ráno,“ ozval jsem se hned ve dveřích a Mark po mně. „Zůstalo něco? Mám hlad jako vlk,“ zamířil jsem ke kávovaru, abych si udělal pořádného zabijáka.
„Nechtě mi něco,“ mrknul jsem ještě ke stolu.
Když bylo kafe hotové, popadl jsem ho, vzal cigarety a zamířil ven na verandu, kde jsem se usadil do křesla, zapálil si a konečně se mohl začít pomalu probírat.
Prostě tenhle čas na probrání potřebuji. Xi-Wang má štěstí, že na mě šel jemně, jinak bych ho přizabil už nahoře v ložnici.
Tiras
Na Thomasovo ranní vstávání jsem se už za tu dobu zvykl a jen zahučel, že jestli si nepohne, nic mu nezbude. Xi-Wang uměl vážně dobře vařit, to se muselo nechat.
Cpal jsem se jako najatý, i když jsem věděl, že je to teprve snídaně, ale nešlo to jinak.
Každopádně, asi to budu muset Ximu zatrhnout, protože s takovou budu za chvilku vážit dva metráky.
Když konečně dorazil i Thomas, chvilku u stolu jen převládalo cinkání nádobí.
„Vážně je to skvělé. To se musí nechat. Ale… S takovou bude za chvilku lednička prázdná. Kdo se dobrovolně hlásí na nákup?" ozval jsem se po snídani, když už jsem nebyl do sebe schopný dostat ani kousek.
„Na mě zapomeň rovnou," ohlásil se Jaden, který vstal, aby si po sobě uklidil nádobí.
Jo, už od začátku je vidět, že v tomhle ohledu je slušně vychovaný.
Nejspíš od svého přítele. Vlastně snoubence.
„Jako já bych klidně jel, ale moc se mi popravdě nechce. Nikdy mě nakupování nebavilo, až s Efem se to změnilo a ten tu teď není, takže…" pokrčil jsem rameny a taky vstal.
Pravda byla, že od chvíle, co odešel jsem se zmohl akorát tak na odskočení si do nedaleké večerky.
První nákup obstaral Jaden, ten další pak Mark s Thomasem.
„Já klidně pojedu," ozval se Caleb. „Ale rád bych, kdyby někdo jel se mnou."
Vděčně jsem se na něj pousmál a v duchu si oddechl.
Jasně, nemůžu se tomu vyhýbat do nekonečna, ale teď bych to asi nedal.
Mark
Vůbec se mi nechtělo z postele. A divil jsem se, že Thomas nevyjel po Xi-Wangovi. Ale nejspíš to bylo proto, že dovnitř nevletěl jak velká voda a šel na nás opatrně.
Přesto, když za sebou zavřel dveře, musel jsem se usmát, když Thomas začal cosi vrčet.
A tak jsem tomu mému medvědovi ukázal, že ráno může být i příjemnější než jen otravné s otravným bručením.
Trochu jsem se obával, že než sejdeme dolů, bude po snídani a my skončíme jen se suchou houskou.
Ale s Xi-Wangem, jak jsem vzápětí zjistil, se toho bát nemusím. Dobře odhadl, kolik toho má uvařit, abychom se do sytosti najedli všichni, a taky jsme si konečně mohli užít čínské jídlo, aniž by tam někdo cpal kilo čili papriček.
„Včera jste to pěkně rozjeli,“ uculovala se Aria a mrkla na mě. „Jsem se na vás byla podívat. Hm… myslím, že jsem se něco i přiučila. Třeba to, o té děv-“
„Máš štěstí, že tě neslyší Thomas,“ rychle jsem ji přerušil a výmluvně kývnul k terase, kde Thomas seděl, pokuřoval a pil své ranní kafe.
„Sračky,“ odfrkla si. „Ale s hezkýma prdelkama… Nemáte se za co stydět. A tenhle by se od vás ještě mohl i přiučit,“ drcla do Tirase, až mu málem zaskočilo.
„Nekaž mi chuť k jídlu,“ zavrčel jsem na ní, a už se věnoval snídani, stejně jako Thomas, který se k nám po chvíli přidal.
Když potom přišla řeč na chybějící nákupy, docela mě překvapil Caleb, který se dobrovolně přihlásil.
„Já s tebou půjdu,“ nakonec jsem přikývl.
„Půjdu s vámi. Potřebuji dokoupit něco, z čeho by se dalo uvařit pořádné jídlo,“ zabručel Xi-Wang, který si do misky nabíral druhou porci polévky.
„Že jo?“ ozvala se znovu Aria a zašklebila se na Tirase.
„Vemte si moje auto,“ položil Thomas přede mne klíče od auta. „A budeš na telefonu, jasný?“
Šokovaně jsem na něho pohlédl. Tenhle tón mi vždycky rozechvěl tělo, ale teď v tom bylo něco víc.
Starost, strach, obavy…
„Budu,“ špitnul jsem překvapivě až moc potichu. „Jdu se oblíct a můžeme vyrazit.“
Nakonec jsem vstal, a stejně jako Xi-Wang jsme zašli nahoru, abychom se oblékli. Ještě jsme počkali na Caleba, který do sebe naházel zbytek snídaně a taky vyběhl nahoru se převléct.
Mezitím nám ostatní sepsali, co by potřebovali, já se ještě mrknul do lednice, stejně jako Xi, připsali jsme na seznam pár položek, a pak už jsme se hrabali z domu ven.
„Opovaž se mi ho škrábnout!“ křiknul za mnou ještě Thomas. „Jedno rozbité sklo stačí!“
Caleb
Ujel jsem. Vážně jsem ujel. Ale jak to prostě všechno bylo ve mě, muselo to ven.
Hlavně ta frustrace a vztek z toho, že jsem Peta nedokázal ochránit. Nedával jsem vinu Tirovi nebo někomu jinému, ale sobě.
Neměl jsem právo to na nikoho svádět, a už vůbec říkat takové věci.
Xi-Wang mě překvapil nejen svou silou, ale i svým chováním. A když pak ráno přijal mou omluvu, v duchu jsem si oddechl.
Byl jsem sice lovec lidí jako Tiras, ale moc často jsem se do terénu nedostal. Až po Petově příchodu to bylo o něco víc, přesto jsem měl spíš jednodušší případy.
Než se Tir seznámil s Efem, znal jsem jeho příběh do posledního písmene a říkal si, že nikdy nechci zažít nic podobného. Jenže ono to přišlo. A všechny mé zkušenosti jako by mávnutím proutku zmizely.
A pak, když jsem si víc zjišťoval o ostatních, abych zjistil, jestli jsou vůbec k něčemu, nestačil jsem se divit. Něco takového bych asi nezvládl. Opravdu můžu být rád, že tu s námi jsou a že nám pomáhají.
Byli úplně jiná liga, a někdo jako my jsme je vůbec nemuseli zajímat.
Potřeboval jsem se sebrat a konečně začít pracovat.
I proto jsem se nabídl, že zajedu na nákup.
A překvapilo mě, když souhlasil nejen Xi-Wang, ale i Mark.
Nasedli jsme do Thomasova auta a vyrazili. Dostali jsme velký seznam na nákup, takže jsem počítal, že nám to chvilku zabere.
V autě jsem se znovu Xi-Wangovi omluvil a poděkoval jemu i Markovi.
Přesně, jak jsem si myslel, nákup nám zabral skoro dvě hodiny a po celou dobu jsme byli středem pozornosti, hlavně kvůli Ximu, ale ten na sobě nedal vůbec nic znát.
Když jsme konečně měli všechno a vrátili se zpátky k autu, abysme tam naházeli věci, koutkem oka jsem o dvě řady aut zahlédl něco povědomého.
Nebo se mi to aspoň zdálo, tak jsem se otočil a zaměřil se na dvě postavy, muže, z nichž ten větší se pokoušel dost surovým způsobem toho menšího nacpat do auta.
Úplně se mi zatmělo před očima, protože najednou jsem viděl Peta, odhodil tašku a vyběhl k těm dvěma.
„Hej!" zakřičel jsem, aby mě zaregistrovali.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem v tom mladém poznal tanečníka z baru.
Mark
Ještě jednou jsem musel Thomasovi slíbit, že dám pozor na auto a budu na telefonu. Tu poslední věc mi zašeptal do ucha, a pak mě políbil.
Od Joshovy smrti se opravdu změnil. Ale uvědomil jsem si, že i já se teď o něho víc bojím, než tomu bylo kdysi. Předtím jsem ho viděl jako super muže, nesmrtelného, ale teď… Ne, že by byl slabý, ale já se nejspíš změnil taky…
Když jsem při couvání z garáže jen těsně minul sloupek garážových dveří, mrknul jsem na Thomase, který stál venku před domem. Jeho škleb ve mně vyvolal úsměv. Mávnul jsem na něho, že je všechno OK, a pak už jsme vyjeli.
Kromě toho, že jsme jeli nakoupit potraviny, potřeboval jsem doplnit zásoby oblečení. A tak jsem vběhl do jednoho z obchodů, koupil pár triček, ponožek a spodků, a pak už jsem spokojenější šel s klukama do potravin. Měli jsme každý jeden vozík, ale byla to nutnost. Přeci jen nás bylo hodně a nemohli jsme každý den běhat do obchodu. A tady v Americe velké nákupy nejsou ani nic neobvyklého.
Xi-Wang se zaměřil na to, co potřeboval ke své čínské kuchyni, a my s Calebem vybírali ten zbytek. Jeli jsme systematicky podle seznamu, a kromě toho jsme přihazovali to, co nám pod ruku přišlo a mohlo se hodit. Dokonce jsem se s Calebem dal i víc do řeči. Xi-Wang taky sem tam něco řekl, ale spíš poslouchal. A myslím, že tenhle společný nákup zas nebyl špatný nápad.
Všechno vypadalo, že je v pohodě. Caleb už byl o dost klidnější a vypadalo to, že už ani při práci nebude tak nervní, což, řekněme si po pravdě, byla spíš překážka.
Už jsme byli na parkovišti a skládali nákup do kufru, když najednou Caleb vykřikl a někam se rozběhl.
„Zůstaň tady!“ křikl na mě Xi-Wang a hodil mi do náruče bedýnku se zeleninou.
A než jsem se stihl rozkoukat, on a Caleb vystartovali po nějakých mužích. Jen jsem se díval na to, jak dokonale umí Xi využít svůj výcvik. Jeho bojové schopnosti byly bezkonkurenční, a neměl problém si za chvilku sjednat pořádek.
Za další chvilku kolem mě profrčelo auto, sotva stihli zavřít dveře, a já se snažil pozorně podívat a zapamatovat si jejich tváře.
„Jste v pohodě?!“ křiknul jsem na kluky, kteří právě sbírali toho mladýho ze země.
A jaké bylo mé překvapení, když jsem v něm poznal toho sexy tanečníka z baru…
Caleb
Ještě jsem nebyl ani u nich a předběhl mě Xi-Wang.
Nutno podotknout, že jsem byl fakt rád, že mě na tom hajzlíku včera nezpacifikoval taky. Asi bych měl teď problém jen chodit.
Zapsal jsem si do deníčku poznámku, že jeho rozhodně už nemám podceňovat, a jen se postavil před toho kluka, i když jsem tam byl nejspíš trochu zbytečný.
„Jsi v pořádku?" zeptal jsem se, když jsme mu pomohli s Xim na nohy.
Zdálo se, že je trochu vyplašený, ale když jsem se na něj zadíval takhle zblízka a za denního světla, něco se mi na něm nezdálo.
Byl hezký, to jo, ale jeho oči…
Čekal bych, že budou plné strachu, jako u Efa nebo Peta, ale on na mě hleděl zkoumavě, jako by mě snad odhadoval.
A taky vypadal starší, než jsem si myslel včera v tom baru. Měl pevný stisk a jeho tělo bylo celkově pevněji stavěné než třeba u Peta nebo Efa. Ale, co já vím.
Měl jižanské rysy, takže možná to měli jinak. Navíc to bylo jen pár vteřin, co jsem ho držel.
A ten jeho pohled… Třeba je jen opatrný.
„Díky za pomoc."
Jasný a výrazný tón jeho hlasu mě překvapil.
Jako by byl zvyklý mluvit důrazně a hodně nahlas.
„Nemáme tě někam odvézt?" vypadlo ze mě dřív, než jsem si uvědomil svou chybu a omluvně se zadíval na Xi-Wanga.
Byla to ode mě hloupost, jen tak se zeptat. Zatraceně! Copak se nikdy neponaučím?!
Měl bych si vzít příklad z toho, co se stalo, není to tak dlouho, co jsem vyšiloval, a teď udělám takovou školáckou chybu, jakože pozvu cizího člověka k nám do auta.
„Chci říct… Nemáme ti zavolat taxi?" opravil jsem se, i když to znělo fakt divně.
Kluk pozvedl obočí a ušklíbl se.
„To bych asi zvládl sám. Ale peněženku jsem si zapomněl včera v baru. Taky proto jsem tam šel. Ale zahlédl jsem tu auto jednoho z barmanů, teda myslel jsem si, že je to on, ale vyhmátli mě tu ti dva. Pamatovali si mě ještě z jednoho klubu, kde tančím a spletli si mě s nějakou děvkou," zašklebil se znovu a zadíval se pro změnu na Xi-Wanga, kterého sjel pohledem od hlavy až k patě.
Mark
Když bylo nebezpečí zažehnáno, rychle jsem naházel zbytek nákupu do auta, které jsem pak zamknul a rychle šel k těm třem, kteří tam stáli a mluvili spolu.
Už po cestě jsem si prohlížel toho tanečníka, a musel jsem uznat, že opravdu hezký je. A kdybych včera včas nezasáhl, nejspíš by s ním neskončil Jaden ale Thomas.
„To je riziko povolání,“ ozval jsem se, když jsem k nim došel. „A díky za včerejší tanec. Myslím, že na Thomase to zapůsobilo víc než afrodiziakum. Nejspíš to někdy zopakujeme.“
Při mých slovech jsem k němu natáhl ruku a stiskl jeho, když ji po chvilce zaváhání přijal.
„Jako díky, klidně bych tě odvezl, ale není to moje auto, a i když jsme spolu měli včera trochu soukromější kontakt, přesto jsi pořád cizí člověk, tak věřím, že se nebudeš zlobit, když tě neodvezem. Ale měl by sis dávat pozor na to, ke komu se hlásíš. Tady,“ vytáhl jsem dvě bankovky, které by měly stačit na zaplacení taxi. „A jestli mě nechceš urazit, tak si to vezmeš. Ber to třeba jako platbu za včerejší tanec, na kterou jsem zapomněl. No, většinou lidem bankovky za tanga nestrkám, ale vzhledem k tomu, co bylo pot-“
Raději jsem to nedopověděl, jen jsem se usmál a strčil mu bankovky do ruky. A snad ve stejnou chvíli, kdy jsem se nadechoval, že se ho zeptám aspoň na jméno, zazvonil mi mobil.
„My o vlku…“ omluvně jsem se usmál a odstoupil dál, abych mohl Thomasovi přijmout hovor, ujistit ho, že jsme v pořádku, a že už jedeme domů.
Po celou dobu jsem však pozoroval mladýho. Rozhodně to byl zajímavý typ. Ale to nebyla jediná věc, která mě zajímala. Prostě to tak mám vžité, a i když jsem se v průběhu šéfování vraždám do terénu moc nedostal, tak tohle jsem dělal vždycky. Stejně tak tomu bylo i u Joshe při našem prvním setkání…
A ani u něho jsem se nespletl, jak se později ukázalo.
„Měli bychom jet!“ zavolal jsem na kluky a zamával na ně telefonem. „Thomas hrozí, že si pro nás dojede, pokud nehneme zadkem!“
Caleb
Oddechl jsem si, když přišel Mark a ten můj kiks zachránil.
Vážně se musím dát dohromady. Tohle jsem nebyl já a takhle Peta nikdy nenajdu.
Mladému sice očividně nebylo moc po chuti, když mu Mark dával peníze, ale nakonec si je vzal.
„Hmm, díky…" zabručel a mírně se zamračil.
Vypadalo to, že by nejraději ty peníze snad zahodil, a to mě taky udivilo. Ale kdo ví. I když já bych si asi taky připadal blbě, kdyby mi někdo jen tak dal peníze.
Sice Mark říkal, že to bylo za tanec, ale on z něho moc neviděl. I když podle řeči nejspíš díky tomu tanci on a Thomas…
Zadíval jsem se na jeho záda, když od nás poodstoupil, zatímco mluvil s Thomasem.
No, taky se nezdál. Rozhodně, kdybych ho jen tak potkal včera poprvé v tom baru, neřekl bych, že byl policejním šéfem. A jedním z nejlepších, podle toho, co jsme s Tirasem vyčetli.
A v tu chvíli mě něco napadlo.
Že já idiot na to nepřišel hned! Mrcasil jsem se s pitomostma, místo toho, abych dělal pořádnou práci!
„Jedeme! Něco mě napadlo!" křikl jsem na Xiho a Marka, kolem kterého jsem proběhl, sotva jsem mávl na toho neznámého kluka a hned hupsnul do auta.
A hned, jak jsme přijeli k Tirovi, ani jsem se nezdržoval s tím, než Mark pořádně zaparkoval a vyskočil z auta. Myslím, že jsem přitom trochu Thomasovi škrábnul dveře o sloupek.
„Něco mě napadlo!" zahulákal jsem, sotva jsem vběhl dovnitř a v rychlosti se vyzul.
Proletěl jsem kuchyní i obývákem a vletěl do Tirovy pracovny, kde jsem hned zapnul všechny tři počítače, které jsem si nechal přivézt z domu.
Byly mnohem výkonnější než ty Tirovi, a při práci tudíž užitečnější.
„Co chceš jako dělat?" zeptal se zvědavě Jaden, když Tir nejspíš odešel pomoct s nákupem, na který jsem se vykašlal.
„Od koho získám ty nejlepší informace? Nechápu, jak mě to nemohlo napadnout dřív," zeptal jsem se s hlavou přilepenou na monitorech, zatímco se mé prsty rozeběhly po všech třech klávesnicích.
Jaden jen pozvedl obočí, ale pak nakonec pokrčil rameny.
„Emm… no… bude to trochu nelegální…" ošil jsem se a rozpačitě se zasmál.
Trvalo asi jen pět vteřin, než mu to nejspíš došlo.
„Radil bych vám sem jít! Ten kluk má vážně koule!" zahulákal Jaden a zasmál se na celé kolo.
„Kurva! Cale! Takové věci s námi probírej! Nejsi tu už sám!" přivalil se s funěním Tiras.
„Pozdě," pokrčil jsem omluvně rameny.
„Sorry, chlapi, měl jsem vás na tohle upozornit. Když on Cal je k nezastavení, když si něco usmyslí, ale věřím mu, že neudělá nic, co by nás ohrozilo. Předpokládám, že se právě nabourává do systému CIA nebo FBI," povzdechl si Tiras, když se ostatní taky ukázali v pracovně.
„Nejen to," promluvil jsem, ale tentokrát oči od obrazovky nezvedl. „Morgan je klíč. Doufám v to. A kde říkal, že se narodil? Právě se pokouším dostat nejen do CIA a FBI, ale i DIA, NRO, DEA, INR, ABIN, DPF, CIM, RFB."
Thomas
Věděl jsem, že kluci budou v pohodě. Ale nedalo mi to. Když jim ten nákup trval na můj vkus až moc dlouho, musel jsem prostě Markovi zavolat.
Jen co mi zvedl telefon, ujistil mě, že jsou v pohodě, a právě se chystají nastoupit a jet. Ale slyšel jsem v jeho hlase, že v tom jejich zdržení bylo něco víc.
A tak, když se ukázali, vyšel jsem ven, abych se hned poptal, co se stalo. Málem mě omylo, když jsem viděl, kdo řídí a jak zajel do garáže. Můj miláček má škrábanec na boku. Zabiju mlaďocha!
Ale Markův pohled, že ho mám nechat žít, mě zastavil, a raději jsem mu a Ximu pomohl s vyložením nákupu z auta.
Ještě jsme ani nezačali vybalovat a už jsem slyšel hulákání z pracovny. Zvědavě jsem vešel za nimi a hleděl na Caleba, jak mu prsty běhají po klávesnicích, soustředěně, i když s námi mluvil, systematicky projíždí své prográmky a postupně se napojuje na některé databáze.
No, jen doufám, že sem nenaběhnou tajní a všechny nás neseberou, jinak jsme v háji.
Už jsem viděl, že se Mark nadechuje, aby k tomu něco řekl, ale tentokrát jsem to byl já, kdo ho zarazil.
„Když už jsme u práce,“ ozval se Xi-Wang, který si odkudsi dotáhl svůj notebook. „Tak něco bych taky měl. Sice je to informace, kterou jste chtěli, ale bohužel nás moc neposune.“
Usadil se u druhého stolu, otevřel notebook, chvíli počkal, než mu to naskočilo a hned vyhledal, co chtěl.
„Tady,“ otočil ho k nám. „Našel jsem auto, které jste hledali. Bohužel, při prověření se zjistilo, že vlastně nevíme, kdo si to auto půjčil. Doklady byly falešné a platili hotově. Jedině by mohlo pomoct, kdyby někdo…“ výmluvně se podíval na Caleba, „naboural kamerové záznamy z té půjčovny, a dostal se do archivu. Druhá věc ale je, jak daleko do historie ukládají záznamy do archívů.“
Tiras
Tak tohle byl Caleb, jak jsem ho znal. Sice nás mohl předem varovat a nevím, jestli ho pak Thomas nezabije za to auto, ale tak se do toho zažral, že jsme zůstali všichni už v pracovně, někdo si posedal k němu a někdo ke Xi-Wangovi.
Když pak Xi vyrukoval na Caleba s bezpečnostním záznamem ohledně půjčeného auta, tak ten jen zdvihl palec, ale neodlepil oči od obrazovky.
Asi po hodině, kdy jsem s Ariou uklidil nákup a uvařil kafe, jsme si taky pootevírali noťasy a pustili se do vlastní práce.
Po další hodině se Aria zvedla, že má schůzku s informátorem, ale neví, kdy se vrátí, tak ji máme hned informovat, pokud něco zjistíme.
Asi po další hodině se od Caleba začalo ozývat: 'to není možné' a 'to snad není pravda' a podobně, až jsem to nevydržel, a když to řekl asi po padesáté, vyskočil jsem na nohy a přešel k němu.
„Tak už, kurva, mluv!" vyjel jsem po něm a zadíval se mu přes rameno.
Ještě chvilku trvalo, než pozavíral pár programu, aby po sobě zametl stopy, a pak se naboural na kamerový systém půjčovny a okolí.
Na druhém monitoru mu běželo rozpoznávání obličejů a na druhém satelitní snímky z celé Ameriky a k tomu ještě jeden program. Ani jsem se radši neptal, protože bych dostal přednášku na celý den a nikam bysme se nedostali.
„Nic takového jsem ještě nezažil. Četl snad jeden nebo dva tyhle případy, ale nikdy jsem si nemyslel, že to tak, zažiju," zavrtěl hlavou Caleb a bylo vidět, jak je z toho mimo. „Vůbec to nechápu. I když jsem si o něm všechno zjišťoval. Nechápu to."
„Tak už se konečně vymáčkneš?" ozval se Jaden.
„Morgan Sullivan neexistuje. Nikdy neexistoval. Prostě… Nic…" vymáčkl se konečně Caleb a mě chvilku trvalo, než mi to vůbec došlo.
„Jak…" vydoloval jsem že sebe po chvilce. „Vždyť měl i rodný list, ID, všechno. Pracovní záznamy, pojištění, všechno…"
„Měl. Netuším, jak to všechno udělal. Ale… Ten člověk prostě neexistuje," trval si na svém Caleb.
„Dokonale krytí," promluvil Jaden do ticha. „Velké zvíře? Úplatky? Počítačové podvody?"
Zadíval jsem se na Caleba.
„Jo, je to možné. Vytvořit si úplně novou identitu a minulost, ale… Stojí to nejen peníze, ale ten dotyčný musí být fakt někdo, aby se neprozradil a měl na něco takového žaludek. Navíc musí mít někoho, kdo to vytvoří."
„Ty bys to dokázal?" zeptal se Jaden.
„Netuším," pokrčil rameny Caleb. „Fakt nevím. Technicky možná, ale prakticky fakt nevím…"
Thomas
Chvíli jsem Caleba pozoroval, jak pracuje. Jo, s počítači to umím, ale tohle, co jsem viděl…
Za chvíli mi z toho všeho šla hlava kolem, a raději jsem se přemístil vedle Xi-Wanga, zadíval se, co zjistil, on a pak si otevřel svůj vlastní noťas.
Hned jsem začal zjišťovat, kdo všechno měl to auto půjčené před a po Morganovi.
A jestli ho má někdo půjčené teď.
Bylo dost velké na to, aby se do něho pohodlně vešlo několik osob, a hlavně měl tónovaná skla, takže nebylo vidět dovnitř, kromě řidiče a spolujezdce vedle něho.
Mrknul jsem na Caleba, jestli ho požádat o další věc, ale teď měl sám ruce plné práce. A tak jsem zavolal Jackovi.
Když mi zvedl telefon, pozdravil jsem se s ním, dal mu vědět, že jsme všichni v pohodě, ale moc jsme zatím nepokročili.
„…ještě jednu věc… Potřeboval bych něco prověřit. Zřejmě jsme našli auto, které používali únosci. Bylo z autopůjčovny… ne, jsme rádi, že jsme na to přišli teď… jo trvalo, ale nevěděli jsme, pod jakým jménem ho hledat a jestli z autopůjčovny vůbec bylo… jo, takhle… bylo v té půjčovně jediné, u kterého se nedohledal zákazník. Platili hotově a doklady byly falešné… trvalo prověřit všechny klienty a všechny autopůjčovny tady a v okolí… Hele, buď rád, že aspoň něco, ale proto ti nevolám. Vím, že útok na Liama se vyšetřuje jako samostatný případ, a únos taky samostatně. A víme, jak to chodí… Hele, pošlu ti identit toho auta, a zkus prošetřit všechno kolem něho zpátky do asi…. Minimálně týden až dva předtím, než se kluci seznámili s Morganem. A zkuste zjistit, jestli v té půjčovně nebo v nějaké další nebylo taky půjčené auto někomu, kdo neexistuje… jo, vím, že je to na dlouho, aspoň vidíš… kdybychom něco zjistili dříve, dám vědět… a zkus zjistit, jestli se tohle auto nepohybovalo kolem Liamova domu… třeba záznamy městských kamer… vím, že je to na hodiny a hodiny koukání…. Hele, je vás tam dost… no, díky…“
Ještě chvíli jsem s Jackem mluvil, než jsme se rozloučili. Sice brblal, že nemá dost lidí, a že tohle prověřování a čumění do záznamů kamer je na dlouhé lokte, ale věděl jsem, že to vezme vážně a hned se do toho pustí. Stejně jako my i on chtěl chytit toho hajzla, který skoro zabil Liama.
Ještě chvíli jsme pak s Xi-Wangem probírali věci ohledně autopůjčoven, když jsme zpozorněli a pak šokovaně vstali a šli se sami podívat, jestli je to fakt, to, co říkal Caleb…
Morgan Sulliven neexistuje.
„To musel být nějaký opravdu profík,“ pokýval jsem hlavou, když jsem si zpětně vybavil, co všechno dokázal.
I to, že se naboural do novin, kde pak musel upravit články o Sullivenovi, a to už je co říct. A kdo dneska schovává tištěné noviny. Skoro nikdo. A do internetových se nabourat dá, když to člověk umí.
„Znám… Vím, kdo by to dokázal… Ale ten to nemohl být. Věděl bych o tom a on by nikdy nic takového neudělal. Je to protizákonné a hned by věděl, že to smrdí a řekl by mi, kdyby dostal takovou zakázku…“ ozval se o dost tišeji Caleb.
„Kdo?“ zeptal jsem se hned.
Tušil jsem to, nejspíš i kluci, jak se zamračili, ale chtěl jsem to slyšet.
„Můj… můj Pete…“ odpověděl Caleb skoro šeptem.
„No,“ ozval jsem se po chvilce. „Tady máš naději, že je Pete naživu. Pokud má takové kvality, určitě ho budou chtít využít…“
Jo, možná to bylo tvrdé, ale je potřeba, aby se podíval pravdě do očí.