Charlie
Náhle jsem ztuhnul. Jeho slova mi lítala v hlavě a odrážela se od lebky a pořád zasahovala mozek znovu a znovu a znovu, jako ostré nože.
Skoro klidný dech se mi opět zrychlil, a nevím, jestli srdce nepřestalo na chvíli bít.
„Kravina,“ zamručel jsem.
Zapřel jsem se o Edieho ramena a shodil ho ze sebe dolů. Pořád jsem cítil ten příjemný pocit v rozkroku, a když ze mě vyjel, jen jsem stiskl čelisti k sobě, protože ta příjemná věc už nebyla tam kde před pár vteřinami.
Jak mě může milovat? Vždyť naše setkání nebylo nic extra. Spíš tak na vraždu jednoho nebo druhého. Utekl jsem, protože jsem ho měl plné zuby. Neviděli jsme se dva týdny…
A on mi pak řekne tohle? Je to blázen.
Posadil jsem se a ještě se na něho podíval.
„Nemůžeš mě milovat. Mě nemiluje nikdo,“ otočil jsem se k němu zády a vstal jsem. Posbíral jsem věci ze země a natáhl si hned bezmyšlenkovitě trenky. Bylo mi jedno, že jsem celý upatlaný, že mi po nohách stéká jeho nadílka. Že mám auto, kdo ví, kde...
Tohle jsem prostě nedokázal pobrat. Úplně mě tím vyřadil z provozu. Byl jsem mimo…
Opravdu mě doposud nikdo nemiloval. A ten, koho jsem miloval já, se teď bude ženit…
Nevím, jestli z toho, jak mě jeho brácha sejmul, únavou po dlouhém letu nebo z toho sexu, nebo z toho, co Edie teď řekl, ale točila se mi z toho všeho hlava a já mírně zavrávoral, když jsem se shýbal pro své triko a kalhoty.
Edie
Sledoval jsem ho, jak se balí a odchází, ale když zavrávoral, tak jsem se prudce zvedl a znovu strhl na postel. Vyrval jsem mu oblečení z ruky a zahodil ho na zem. Převalil jsem se na něj, abych mu zalehl tělo a on nemohl utéct. Rukama jsem mu pevně stiskl hlavu a nedovolil mu, aby jen na moment uhnul pohledem.
„O mých citech nerozhoduješ, Charlie. Nikdo o nich nerozhoduje, jen já sám. Takže mi neříkej, co můžu nebo nemůžu. Řekl jsem dost jasně, že nevím, co přesně za cit to je, ale vím, že mě za to, co jsem ti provedl, nenávidíš, takže to tvé vztekání beru. Neutíkej pořád někam, stejně není kam. Podívej se mi do očí a řekni, že jsi na mě ani jednou nemyslel. Mluv!“
Vrčel jsem mu hrubě do tváře a pomalu se nosem potuloval po jeho čele, nosu, rtech.
Charlie
Nehty mi nepříjemně škrtly o látku, až mi to málem zkřivilo i prsty na nohách. Držel mě pevně, že jsem hlavou nemohl ani uhnout, abych se na něj nemusel dívat. Poslouchal jsem jeho slova a nevěděl co si o tom myslet. Srdce mi bilo jak splašené, když mi řekl, jestli jsem na něho nemyslel.
Mlčel jsem. Jen jsem se vzdorovitě díval do jeho očí a sevřel jsem rty, protože na tohle jsem nehodlal odpovědět. Jen jsem vztekle funěl přes nos, abych se neudusil.
Jo, myslel jsem na něj, na jeho ruce, na jeho polibky, na jeho péro… Ale… Myslel jsem jen na tohle?
Sám jsem si nedokázal odpovědět.
Po chvilce mlčení jsem povolil napětí v těle.
„Potřebuji se vyspat. Jsem unavený z letu…Pusť mně,“ dopověděl jsem už o něco tišeji a zavřel jsem oči.
Edie
Povzdechl jsem si nad ním.
Jsi paličák, Charlie, a stejně mi utečeš… Proč to vlastně řeším? Jsem jen hora svalů a teď celkem dost odporná těmi jizvami. Nejspíš je fakt pravda, že jsem pro něj jen někdo, koho touží zabít.
„Fajn, nechám tě spát, ale ještě si vezmeš prášky na bolest. Ta hlava by tě později dost rozbolela a podle toho jak si vrávoral, se ti po tomhle výkonu udělalo blbě.“
Sáhl jsem do nočního stolku pro prášky a natáhl ruku ještě pro vodu v pet flašce. Zvedl jsem se z něj a podal mu tyhle dvě věci. Když na mě reagoval, tak jsem si to dal do pusy a verval mu to do jeho úst. Nemohl dělat nic jiného, než to spolknout.
„Pomůže ti to. Spi, potřebuješ to.“
Přehodil jsem přes něj deku, aby mu nebyla zima a sedl jsem si na okraj postele, kde jsem začal kontrolovat svoje zranění. Nebylo to tak hrozné, jen pár náplastmi prosákla krev a nejhorší bylo to rameno, to začalo i krvácet. Přehnal jsem to s pohybem.
Dal jsem si nové náplasti a potřeby pro převaz na postel z nočního stolku a začal se ošetřovat.
Charlie
Prskal jsem kolem sebe, když mě nutil spolknout ten prášek. Jsem snad malé děcko? Nepotřebuji prášky. Neberu je, ani když umírám. A jako že teď bych nejraději umřel, když se jeho rty dotkly mých.
Postrčil jazykem prášek víc do mých úst… V tu chvíli jsem to poslušně polknul, ani jsem nevěděl jak. Než jsem se stačil vzpamatovat, hodil na mě deku.
Raději jsem byl zticha, kdo ví, co by si na mně zas vymyslel.
Díval jsem se na něj, jak si sundává náplasti, a když okrýval své zranění na rameni, měl jsem z toho smíšené pocity.
Odhodil jsem deku a klekl se za něj. Vyškubnul jsem mu z ruky nové náplasti a začal mu přelepovat jednotlivá zranění. Moje prsty putovaly po malůvkách na jeho zádech a nejraději bych je táhl po hřbetě toho draka, až dolů… Tam kde končí… Na jeho zadku. Měl jsem chuť si na něj sáhnout, pěkně mu ho promasírovat a možná…
Znovu se mi zatočila hlava a já cítil, jak mi těžknou ruce.
Raději jsem přestal sledovat to tetování a soustředil se na ošetření jeho zad.
„Potřebuji se vyspat ve… své vlastní… pos…posteli… a ten tvůj vý… vý…kon nest…“ nestihl jsem nalepit ani tu poslední náplast. Jazyk se mi motal stejně jako hlava. Ruce se mi svezly po jeho zádech a já se svalil jako žok na postel, totálně mrtvý.
Co mi to dal za hnus? Nejím žádné prášky… pomyslel jsem si těsně před tím, než jsem úplně odpadl.
Edie
Co to jako zkoušel? Kam mi to tou rukou mířil? Hmmm… Nad touhle možností jsem nikdy neuvažoval a ono ani nebylo proč. Dovolil bych mu to? Nevím…
Zasmál jsem se, když něco zablábolil a potom odpadl na deku.
Zajímavé já takhle na ty prášky rychle nereagoval, asi to bude v tom, že jsem trošku svalnatější.
Dolepil jsem si zbytek ran a lehl si k němu. Přetáhl jsem přes nás deku a pohodlně se uvelebil. Zdravou ruku jsem mu dal pod hlavu a hezky si ho přitáhl na tělo. Příjemně hřál a popravdě jsem s nikým takhle dlouho nespal. Vlastně jen s jedním člověkem a tím byl on před tím, než odletěl do Anglie.
Spokojeně jsem po chvíli usnul.
Charlie
Byl jsem vážně unavený. Ztuhnul jsem během vteřiny, a když jsem se vzbudil, ani jsem se nepamatoval, co jsem tomu, co leží vedle mě, vlastně říkal.
Vystřelil jsem do sedu, když jsem si uvědomil, kde jsem a s kým…
„Do prdele,“ zaklel jsem potichu. Prohrábl jsem si vlasy, které mi padaly do očí a zaměřil se na Edieho.
Snad proto se mi tak dobře spalo? Bylo mi celou noc příjemně teplo a já se tak nějak podvědomě k tomu zdroji tepla tisknul. Opatrně jsem odhrnul deku a zadíval se na něj. Prohlížel jsem si tu pomalovanou horu svalů, která zabírala víc jak polovinu postele.
Musel jsem uznat, že opravdu bylo na co koukat. I ta věc mezi nohama, na které jsem visel pohledem snad nejdéle, nebyla k zahození. Měl jsem už tu čest ji pocítit na vlastní zadek, ale i tak… Mírná ranní erekce tomu dávala tu správnou velikost a tvar. Líbí se mi dívat se, jak se penis plní a nabírá postupně na pevnosti… A když k tomu přidám ten jeho pevný zadek… Musí být opravdu těsný, tak do něj najet…
„Kurva,“ procedil jsem mezi zuby, když se mi pod tou představou málem zatmělo před očima. Promnul jsem si svůj penis a opatrně jsem vstal z postele, abych ho nevzbudil.
Stejně ho nesnáším, myslím asi jen na ten jeho rozkrok, a jeho ruce, a jeho polibky,
Jsem úplně v prdeli. Ukázal mi skvělý sex a já ho teď nemůžu vyhnat z hlavy.
Ale bylo by fajn odsud co nejrychleji zmizet.
Edie
Cítil jsem, jak sebou někdo cukl a během chvíle se prudce posadil. Dokonce mě po těle pálily jeho pohledy. Rychle jsem po něm hrábl rukou a stáhl ho na matraci. Převalil jsem se na něj a uvěznil ho pod svým tělem. Příjemně mne potěšilo, když se mi jeho erekce otřela o stehno, protože jsem měl stejný ranní problém. Zahýbal jsem pánví, aby se mi ještě víc příjemných pocitů rozlilo, po stále ospalém těle a začal ho líbat. Jen tak pro zkoušku jsem mu jedním prstem vjel do zadku a okamžitě mu polaskal prostatu.
„Nechceš si prvně dát snídani? "
Charlie
Byl jsem pomalý. Nejspíš jsem ho vzbudil tím, jak dlouho jsem na něj civěl. Strhl mě zpátky na postel a ani jsem se nenadál a měl jsem jeho prst v zadku. Jen mi nohy cukly ve snaze přirazit je k sobě.
Jak někdo tak velký může být tak rychlý?
Chtěl jsem zařvat: „Do prdele!“, ale poučen tím, že tohle bere doslovně, jsem to spolknul.
Braly mě útokem vzruchy roznášející příjemné mrazení po celém těle. Cítil jsem, jak je i on vzrušený ještě víc, když se o mně otíral a začal jsem tomu dost rychle podléhat.
Ale… Nejsem jen tak někdo, kdo na povel roztáhne nohy. I když jsem toužil po uvolnění, přesto…
Zapřel jsem se o jeho ramena, ale když to s ním ani nehlo, stáhl jsem ruku mezi naše těla a neomylně jsem zamířil dolů. S vyzývavým pohledem jsem promnul jeho narůstající penis, varlata a po hrázi jsem prstem putoval dál, až jsem se zastavil u jeho vstupu.
„Nemám hlad,“ zavrčel jsem a zatlačil.
Mám sice dlouhé ruce, ale přesto jsem dosáhl tak, tak. Jeden článek prstu mi vjel dovnitř a on mě sevřel.
Tak co teď, hm?
Edie
Co to, kurva? A kam? Hej! To ti tak teď určitě dovolím, když po mě chceš jen sex a ranní a pro mě poprvý… Nasrat.
V očích mi musela zahrát ta největší výhružka, kterou jsem kdy pohledem udělal. Můj potutelný úsměv se rozlil po mé tváři a já mu silně chytil obě ruce a vytáhl mu je nad hlavu. Přehmátl jsem a pevně mu sevřel zápěstí jen jednou rukou, abych měl druhou volnou.
Prsty jsem mu sjel až na kolenní jamku a prudce mu jednu nohu přitáhl k hrudníku. Po zkoušce prstem, co jsem před chvílí učinil, jsem zjistil, že je ještě vlhký od mého spermatu, které po čas spánku z něj zcela nevyšlo. Takže bez dalších průtahů, jsem do něj natvrdo najel až po kořen, až mi kulky pleskly o jeho půlky. Naštvaně jsem si přivlastnil jeho rty a dravě se mu tam vecpal jazykem. Hltal jsem jeho chuť a mezitím jsem přirážel do jeho těla, jako zdivočelé zvíře.
Charlie
Nedovolil mi to.
Kurva, já ho tak nesnáším.
Jako odpověď na moji snahu mi hned sevřel ruce nad hlavou a bez milosti se mě bral. Byl dravější než předtím. Naštvanější…
Jeho jazyk atakoval má ústa a já nestíhal s dechem, natož mu oplácet polibek.
Nechal jsem se ojíždět jak laciná děvka. A… líbilo se mi to.
Propadal jsem tomu čím dál víc. Začal jsem mu svými boky vycházet vstříc a mezi našimi spojenými rty mi občas uniklo zasténání, když se vlny naprostého vzrušení přelívaly mým tělem jako povodeň.
Zvedl jsem nohy, zahákl jsem je o jeho zadek a přitlačil ho na ten svůj, když mnou začal otřásat orgasmus. Vzepjal jsem se pod ním a jen hlasitě zavzdychal.
Už jsem nedokázal ani opětovat ten polibek. Jen strnule jsem vnímal ten naprosto dokonalý pocit.
Zavřel jsem oči, a uvězněné ruce jsem jen sevřel v pěst. S otevřenými ústy jsem naposled zasténal, když byl prožitek nejsilnější.
Edie
No sakra… Absolutně jsem netušil, proč jsem tak zdivočel, jak kdyby zmáčkl nějaké tlačítko s nápisem bestie a já se tak začal chovat.
Dál jsem si ho bral… Ta jeho těsnost mě snad nikdy nepřestane bavit, když mi hezky pevně svírá penis v sobě a já cítil, jak se to v něm klouže. Tělo se mi dostávalo do příjemné křeče, která znamenala jen jedno… Celého jsem ho vyplnil, když jsem mu do zadečku dal komplet všechno sperma, které se ve mně během spánku nashromáždilo. Přivřel jsem oči, když mě to natolik zasáhlo, že jsem nedokázal ani vnímat svět kolem sebe, natož tělo pod sebou. Dál jsem do něj bezděčně přirážel a užíval si ty dozvuky naprosté touhy po jeho těle.
Když jsem se trochu vzpamatoval, tak jsem ho dál líbal. Pustil jsem jeho ruce a chytil obě jeho tváře. Mé dlouhé prsty mu bloudily ve vlasech a cuchaly je.
Byl jsem mimo a jen hlasitě oddechoval do jeho úst, když se v nich můj jazyk potuloval a hrál si s tím jeho.
Charlie
Otevřel jsem oči.
A bylo to tu zas. Užíval si své pohyby ve mně a jeho výraz, který přitom měl, byl naprosto vzrušující.
Dávno uspokojen, přesto jsem však pociťoval příjemné chvění, když on vyplňoval můj zadek svým spermatem. Otíral se o mou prostatu a to dokonale prodlužovalo to, co moje tělo tak rádo vítalo.
Slastně jsem přivíral oči, když se probíral mými vlasy a jeho jazyk se otíral o můj.
Naprosto jsem tomu propadl.
Na moment jsem si představil, že by tohle dělal někdo jiný. Nešlo to… Všechno mělo jeho tvář.
„Pane bože,“ vydechl jsem, když jsem si tuhle věc uvědomil.
Naprosto jsem mu propadl. Moje tělo mu propadlo bez výhrad. Nedokážu si už ani představit, že by to byl někdo jiný.
„Pusť mě,“ řekl jsem tiše, když jsem si tohle naplno uvědomil.
Jsem totálně v prdeli. Nesnáším ho… Chová se ke mně jako ke svému majetku. Nedává mi možnost volby, a přesto…
Jak se to mohlo stát?
Edie
Ještě pevněji jsem stiskl jeho tváře a víc se natiskl na jeho plné rty, když tiše zakňoural svůj požadavek.
Copak mu budu věřit? Opravdu si to myslí? Teď nikam nepůjde, dneska ne.
„Nepotřebuješ nikam jít. Dneska ne… Sklapni a na chvíli drž jazyk za zuby…“ vrčel jsem u jeho tváře a párkrát pohnul pánví, abych mu ještě věnoval pár přírazů v jeho těle.
Rty jsem se potuloval po jeho tváři, ústech a na bradě. Z ní jsem sjížděl na krk, který jsem mu zahrnul polibky a i pár kousanci, co se pěkně modraly, když jsem ho pustil ze sevření rtů. Na jeho snědé pokožce byly skoro neznatelné, ale moc se mi to zamlouvalo.
Značkoval jsem si ho… Proč?
Charlie
Sklapni a drž jazyk za zuby?
Kdo si jako myslí, že jsem?
Přesto jsem mlčel. Jeho pár posledních pohybů přinášelo příjemné pocity v mém análku. A jeho polibky, na mém ještě roztřeseném těle, byly tak vzrušující, že jsem spolkl všechny nadávky, které jsem měl na jazyku.
Kůže mne vždy mírně zaštípala, když ji nasál a skousnul mezi zuby a pak pustil, přesto to byl příjemně mrazivý pocit, který jsem zatím nepoznal. Nejspíš budu mít po těle fleky a nebudu moct ani do veřejných lázní.
„Nejsem tvůj majetek. Taky mám svůj život, potřebuji chodit do práce. Jsem snad tvůj vězeň?“
Ano, potřebuji volnost. Ale jaký byl můj život doposud? Návštěvy pochybných podniků, abych si užil jednorázový sex jen pro uspokojení těla. Bez citů…
Ale přesto, i když se mi Edie dostal pod kůži, potřebuji volně dýchat a ne být neustále někde zavřený…
Zahání mě to do kouta. Chci být volný a mít s ním normální vztah. Potřebuji někoho takového, kdo mi ukáže pevnou ruku, ale chci mít i možnost vyjít dveřmi ven a nadechnout se svobodně čerstvého vzduchu.
„Já… potřebuji jít domů. Musím se připravit na zítra, mám důležité obchodní jednání,“ sevřel jsem jeho ruce, aby mě pustil. „Mám tě plnou hlavu. Potřebuji normálně myslet,“ zašeptal jsem skoro neslyšně, spíš jen pro sebe, a zavřel jsem oči.
Edie
Co? Má mě plnou hlavu? Cože to řekl? A to ho mám nechat odejít? Do prd… Proč já? Nemůžu ho tu držet, hlavně má brzo dorazit i Haruna, večer se už nevrátil, což znamená jen jedno, je s tou šéfovou dcerou. Musím uznat, že občas ho opravdu lituji.
Ještě jsem ho políbil a nakonec pomalu vstával, i když se mi nechtělo, vyjel jsem z něj a během chvíle stál na svých nohách.
„Aspoň se vysprchuj a dej si se mnou oběd, podle toho kolik je hodin. Nechci tě pouštět jen tak, když tě ty prášky musely vyhladovět. Potom tě dovezu k tvému autu. Protože jsi přijel s Harunou, předpokládám, že je auto u mě před domem, že?“ povzdechl jsem si a chytil ho za ruku, abych mu pomohl na nohy.
„Pojď,“ pomalu jsem ho táhl do koupelny, kterou jsem měl hned v pokoji a ukázal mu sprchový kout.
Sám jsem se postavil k umyvadlu a pomalu se omýval. Nemohl jsem do sprchy, už jen kvůli tomu, aby mi nenamokvalo zranění. Teda nějaké z těch všech, co pokrývaly mé tělo.
Charlie
„Já jsem s Harunou nepřijel. Donutil mě,“ prskl jsem na Edieho vztekle, protože způsob, jak mě sem dopravil, mě vážně štval.
Podíval jsem se, jak se myje u umyvadla a pak jsem kouknul na sprchu.
Kašlu na ní. Postavil jsem se k vaně a začal napouštět vodu. Stejně mě tak brzy nepustí, tak není důvod spěchat. Nalil jsem si do vody pěnu, kterou jsem našel na poličce a pak si do vany vlezl. Pěnová hradba mi příjemně obalila tělo a já se už jen pohodlně opřel a zavřel oči.
Potřebuji vážně vyčistit hlavu. Myšlenky mi prostě pořád atakovaly mozek a já se jich nedokázal zbavit, či je nějak uspořádat. Zvlášť pokud jsem viděl jeho a byl v domě jeho bratra. Jen jsem vnímal tu vůni koupele a poslouchal okolní zvuky.
Edie
Jen jsem se díval na to, jak se ukládá do vany a pára stoupala vzhůru ke stropu, jak teplou si dal. Vypnul jsem vodu a osušil se. Došel jsem k němu a nahnul se k jeho uchu.
„Ani nevíš, jak ti závidím, taky bych se rochnil. Jdu dělat oběd…“ řekl jsem a pohladil ho po vlasech.
Odešel jsem do kuchyně a vzal si ještě telefon z chodby, abych zavolala Harunovi.
„No… Dorazíš na oběd? Já jen, pro kolik lidí to mám dělat?“ zeptal jsem se ho, když to konečně zvedl.
„Asi dorazím, ale nevím jistě. Mám tu celkem hodně věcí k řešení a večer se to dost nabalilo, tak uvidím. Máš ho tam ještě?“ odpověděl mi do sluchátka.
„Mám… Tak se snaž dorazit.“
Zaklapl jsem telefon a začal vytahovat suroviny z ledničky. Maso jsem nakrájel na nudličky a všechnu zeleninu s tím. Uvařil jsem rýžové nudle a směs zeleniny, masa, koření a sojové omáčky, s hlívou ústřičnou, jsem udělal na pánvičce. Dal jsem do toho nudle a prohodil, aby víc nezměkly. Dal jsem to na talíř a na stůl. Trvalo mi to asi půl hodiny, to by mu na vykoupání mělo stačit.
„Jídlo, pojď!“ křikl jsem na něj do koupelny.
Charlie
Když za ním zaklaply dveře, otevřel jsem oči. Nemohl jsem se na něj dívat, když tu byl. Můj pohled bych horko těžko stočil jinam než na jeho tělo.
Povzdechl jsem si.
Jsem takový hlupák. Jak můžu myslet na někoho takového? Od začátku co ho znám, je můj život vzhůru nohama. Nemůžu na něj přestat myslet, i když mu nemůžu zapomenout to, co mi udělal.
Jak jsem se do toho mohl tak pitomě zamotat?
Že já tenkrát vůbec poslouchal toho zasranýho Madoku. Neměl jsem mu na ten jeho návrh kývnout. Nepotkal bych Edieho vedl bych si dál svůj život.
Jaký život? Jen obchody a nic víc.
Ale možná bych potkal někoho, do koho bych se zamiloval…
Chtěl jsem si vyčistit hlavu, ale nešlo to. Myšlenky se převalovaly jedna přes druhou a já z toho začal být unavený. Horká voda, příjemná vůně i příjemná únava z toho, co se odehrálo v ložnici, mě pomalu uspávala.
Jen jako z dálky jsem slyšel cinkání nádobí z kuchyně, kde nejspíš Edie připravoval oběd. Ale i to nakonec utichlo, když se mi oči samovolně zavřely a já v té teplé koupeli usnul.
Edie
Když nereagoval na mé volání, zvedl jsem se a došel za ním do koupelny. Spal... Normálnĕ vytuhnul ve vaně a voda mu už začala chladnout. Přiblížil jsem se až k němu a do ucha mu zašeptal: „Jídlo, vstávej!"
Charlie
Nenadálý zvuk, který se mi vetřel do ucha, mě probral. Lekl jsem se a rozhodil rukama, až voda vyšplíchla na zem. V tu chvíli jsem ztratil oporu a já se svezl do vany a pořádně se nalokal vody.
Byl jsem rozespalý a dostal jsem pořádný šok, že jsem nebyl schopen se vyhrabat ven. Podařilo se mi to po několika podklouznutích a s pusou plnou vody, kterou jsem hned začal prskat kolem sebe. Klečel jsem ve vaně, protíral si oči a kašlal jak pominutý, abych se zbavil té přebytečné vody, která mi v puse zanechávala nepříjemnou pachuť po pěně, která už dávno zmizela z hladiny, a jen sem tam byly rozpouštějící se obláčky.
„Debilní nápad mě takhle budit,“ vztekal jsem se, když jsem uviděl Edieho stát vedle vany.
Opatrně jsem vstal a vylezl ven. Natáhl jsem se pro osušku a zamířil do ložnice, nedbajíc na to, že za mnou zůstávají mokré stopy.
Posbíral jsem své věci a začal se utírat, abych se mohl obléct. Vůně z kuchyně mi připomněla můj hlad, který se ozval nepříjemným zakručením v břiše. Nejspíš se najím a pak půjdu domů. Nebo půjdu domů a pak se najím. No, spíš ta první varianta, podle toho, jak se mi stahuje žaludek.
Edie
Tak debilní? Tak se má vzbudit hned a ne, že ho někdo musí vystrašit…
Nemohl jsem zabránit úsměvu a trošku jsem se nahlas zasmál. Ale štval mě tím, že po celé zemi až k pokoji nechal svoje mokré otisky nohou. Věděl jsem, že z tohohle bude Haruna šílet, nesnášel, když mu někdo v domě dělal bordel, měl i uklízečku, která musela denně docházet, jinak by asi zešedivěl.
Vrátil jsem se do koupelny a vzal mop a vytřel po něm ty stopy.
Příště ho donutím, aby si je vylízal… Blbec. Ani u mě nedokázal uklidit ty zvratky po sobě. Není on trochu prase?
Povzdechl jsem si a vrátil mop do skladu pro uklízečku. Došel jsem do kuchyně a ještě zalil kafe a dal ho na stůl, než si „páneček“ uráčí dojít ke stolu. Občas jsem z něj měl pocit, že je trochu nafrněný, ale stále jsem ho neznal, nedělával jsem předčasné závěry… Vlastně s ním jsem se už jednou unáhlil a on trpěl.
Najednou mi to docvaklo…
Příště? Proč myslím na příště, když vím, že tohle je naposledy, co ho vidím? No jo… Snadno jsem se zapomněl… Někdy i hora svalů má city. Ne… Pokaždý má hora svalů city… Každý je má, i když říká, že ne, to je jen postoj… Maska, kterou všichni nekonečně dlouho nosíme, aby nikdo nezahlédl jací opravdu jsme. Hlavně je to pohodlnost.
Usedl jsem za stůl a vyčkával na něj.
Charlie
Oblékl jsem se a šel vrátit osušku do koupelny. Už po cestě jsem si všiml, že mokro, co po mně zůstalo, bylo vytřené. Divím se, že to po mně vytřel. Na druhou stranu se aspoň nemusím prosit o hadru a lézt tu po kolenou. Před zrcadlem jsem si ještě upravil vlasy a spokojený se svou vizáží jsem šel tam, odkud přicházel vůně.
Edie už tam seděl a zřejmě čekal, až dojdu, podle toho, že jídlo na talířích bylo ještě netknuté.
Chvilku jsem stál a přemýšlel, zda si vůbec sednout, ale nakonec jsem to udělal.
„Můžu poprosit o kávu?“ podíval jsem se na konvici. „Čekáš ještě někoho k obědu?“ ukázal jsem na další talíř, který mi tu jaksi neseděl do počtu.
Edie
„Jo a ano…“ odpověděl jsem vzápětí.
Jen jsem hrábl po konvici s kávou a nalil mu ji do připraveného šálku. Mléko a cukr byly na stole.
„Ale nejspíš nepřijde, protože má spoustu práce, takže v klidu to sněz, dokud je to teplé. Pokud máš obavy z otravy, tak vařit umím, sám se přesvědčíš.“
Vzal jsem si hůlky a začal pomalu jíst, abych si to vychutnal a nehltal jako prase.
Charlie
Dal jsem si cukr do kávy, zamíchal a pak se trochu napil. Tohle mě vždy postaví na nohy.
Poslouchal jsem Edieho, co mi říká, a pak ho pozoroval jak jí. Nemohla mi ujít změna jeho chování. Jako by ho něco štvalo. Jako by se najednou vrátil do toho starého Edieho, který mě držel ve sklepě.
Už tak jsem ho měl plnu hlavu a najednou mi v ní vyvstala spousta dalších otázek.
Vzal jsem hůlky a začal jsem jíst. Každé sousto jsem převaloval v puse, jako by to byl nepřítel. Od té doby, co jsem si uvědomil, že ho mám plnou hlavu, jsem měl pořád nepříjemné stáhnutý žaludek a nebyl jsem schopen normálně jíst. Jako by mě někdo vypnul. Všechny mé tělesné pochody.
Odložil jsem hůlky, abych se znovu napil, protože ta káva chutnala opravdu výborně. Přiložil jsem hrnek ke rtům, neustále sledujíc mého spolustolovníka, když náhle zarachotily venkovní dveře.
Ruka se mi začala třást, jak mě pohltil nepříjemný pocit, tak jsem raději postavil hrnek zpátky na stůl.
Sledoval jsem tu postavu, která se objevila na prahu dveří do kuchyně.
„Myslím, že jsem dojedl. Děkuji za oběd,“ odložil jsem ubrousek a vstal, abych odnesl talíř bokem ze stolu.
Edie
Když se ve dveřích objevil Haruna, tak Charlie se zvedl a odložil svůj talíř, aby odešel od stolu. Jenže Haruna ho zarazil zpátky do židle.
„Nejsem tvůj nepřítel. Tam za to se omlouvám, ale s tebou se bavit nedá a mimochodem, nejsi zrovna lehký jako peříčko. Zůstaň sedět, dokud se nenajíme, je nezdvořilé vstávat od stolu, když hostitel nedojedl,“ ukázal na mě a usmál se.
Uchopil hůlky a začal s chutí jíst.
„Máš to fakt dobrý… Už jsem zapomněl, jak si uměl vařit,“ povzdechl si a nalil si také kávu, z které se vzápětí napil.
Pomalu jsem začal znovu jíst a čekal nějakou naštvanou scénu od Charlese. Vlastně bych se tím dost bavil, protože bylo vidět, jak se oni dva nesnáší a přitom se kvůli mě snaží. Cítil jsem se docela šťastný, po dlouhé době jsem obědval s rodinou. I když… Je mi jasný, že je to jen na chvíli a zcela nefunkční, ale užít si to snad můžu, ne?
Charlie
Zarazil mě do židle zpátky a pak se tvářil jako by nic. Měl jsem toho akorát tak dost.
Cítil jsem v sobě vztek a zároveň i lítost nad tím vším. Cítil jsem, jak mě zaštípaly oči. Jen jsem zamrkal. Neukážu jim tady svou slabost.
Podíval jsem se na Edieho. Kdybych ho potkal za jiných okolností, nejspíš bych mu už nosil kytky a nadbíhal mu. Ale takhle mě vždycky jen něco vytočí a já pak ty myšlenky, které o něm mám, musím zase srovnávat do latě a dávat je do pořádku.
Proč? Proč mi tak zaneřádil hlavu? Proč na něho nemůžu přestat myslet? Dokonce, ani když jsem byl v Anglii? Když jsem se vrátil, tak první věc byla, vrátit mu věci. Spíš to možná byla záminka ho vidět. Ale přitom jsem se toho bál?
A pak přijde tenhle jeho brácha a znovu se mnou jedná jak s onucí. Dobře, omluvil se, ale co z toho mám, když mi hned nato poručí a poučuje jak se mám chovat?
Postavil jsem se. Podíval jsem se na Edieho a pak znovu na Harunu.
Sral mě ten Harunův ledový klid, kdy se tvářil, jako že je všechno v nejlepším pořádku. Ale není…
U mě ne…
„Ještě jednou děkuji za oběd. Musím se vrátit. Vezmu si taxi. Promiň mi za vše a hlavně za tohle.“
Rychle jsem se otočil k Harunuovi a pořádně se rozmáchl. Trefil jsem ho přímo mezi oči tak silně, že se svalil ze židle na zem a mě zabolely klouby na prstech. Doufám, že se mu aspoň spustí červená.
Na nic jsem nečekal a vyrazil ke dveřím.
Edie
A sakra… Tohle není dobrý.
Rychle jsem vstal, když se Haruna sbíral ze země a s vražedným pohledem mířil za Charlesem, ale nestihl jsem ho zastavit. Byl jak rozzuřený lev a vzteky dupal jako bizon. Chňapl jsem po něm aspoň rukou, ale ihned mě jí odhodil a pokračoval v chůzi. Na chodbě stihl Charlese u dveří a chytil ho pod krkem. Viděl jsem, jak ho vytáhl na špičky a ještě víc mu zmáčkl hrdlo.
V téhle chvíli bylo těžké ho zastavit, stejně jako parní válec.
Vlítl jsem k nim a vší silou mu sundal ruce z Charlieho krku. Vytáhl jsem si mobil z kapsy a vrazil ho Charliemu, který jen stěží lapal po dechu.
„Zdrhej… Nevím, jak dlouho ho zastavím. Zranil si jednu z hlav saně Yakuzi a to je opravdu špatný. Venku si z mého telefonu zavolej, dneska odjedu domů…“ to už jsem nestihl říct, protože mě Haruna popadl a prudce se mnou třísknul o zeď.
V ostré bolesti, která zasáhla mé tělo, jsem šel k zemi. To ale dalo čas, aby Charles utekl, protože se Haruna z toho šílenství probral a vrátil se ke mně.
Uteč Charlie… Uteč! Stejně si mi chtěl utéct… Tak běž! Moje srdce se opravdu zamilovalo. Za vše se omlouvám. Sbohem.
Nedokázal jsem nic říct, protože mi křeč zasáhla všechny orgány, podle krve, co se ze mě začala valit, tak mi praskly na rameni stehy. Místy jsem zasténal, když se mě Haruna pokusil postavit a nakonec mě vzal do náruče.
Charlie
Už jsem měl dveře otevřené, když Haruna vyběhl a přirazil mě ke zdi. Drtil mi krk a já sotva dýchal. Kopnul jsem ho, ale byl tak vzteky bez sebe, že se mu úplně zatemnil mozek. Byl rozhodnutý mě zabít.
V tu chvíli mi to snad bylo i jedno. Měl jsem toho akorát tak dost. Klidně ať mi tu zlomí vaz.
Už mám po krk toho jeho zasraného arogantního chování a to ho znám jen chvilku.
Náhle jeho stisk povolil, když do něj vletěl Edie. Ten mi vrazil do ruky telefon a vystrčil mě ze dveří, a já jen stihl zahlédnout, jak se na něj Haruna vrhnul.
Stál jsem na zápraží a jen slyšel, jak něčí tělo dopadá na zem. Chtěl jsem se vrátit, ale zdravý rozum mi velel odejít pryč. Ať si to bráchové mezi sebou vyřídí. Podíval jsem se na telefon v ruce a ještě jednou na ty dveře. Snad bude Edie v pořádku. Je to kus chlapa a jen tak něco ho nesloží. A o Harunovi ani nemluvím.
Položil jsem telefon na zem ke dveřím. Otočil jsem se a rychlým krokem jsem odcházel. Zmizel jsem za prvními stromy.
Poradím si sám. Doteď jsem si dokázal poradit, tak to zvládnu i bez jeho telefonu. Nepotřebuji, aby se mnou někdo zacházel jako s někým podřadným. Jako s někým, kdo nemá vlastní vůli. Je mi jedno, že je to hlava Yakuzy. Pořád je to člověk a měl by se k ostatním tak chovat. Jeho by měl Edie naučit slušnému chování, které se mi tak snažil vetlouct do hlavy, když jsem u něj visel v řetězech.
Stál jsem za těmi stromy a pozoroval jsem ten dům. Proč tu vlastně stojím? Vždyť kousek za mnou je cesta a v pohodě bych se dostal domů.
Nevím, proč… Prostě jsem tam jen stál, schovaný mezi stromy, pozoroval ten dům a místy jsem si jen promnul krk, který mě bolel a já měl problém polknout i sliny.
Doufám, že jsem tomu hajzlovi aspoň rozbil nos.