Charlie
Bylo to smutné ráno. Děda se snažil tvářit vesele, ale viděl jsem na něm, že mu není zrovna dvakrát nejlépe, když jsem si balil věci.
Po obědě jsme naskládali všechno do auta a vyrazili na letiště.
Cestou jsme mlčeli, jako bychom ani jeden nevěděli co říct. Až když jsme zaparkovali a děda vypnul motor, otočil se ke mně.
„Nepůjdu tam s tebou. Víš, jak nemám rád to čekání, abych viděl, jak odlétáš pryč.“
„Vím. Jsem rád, že jsi mě sem odvezl a nemusel jsem si brát taxi,“ usmál jsem se na něj.
Vystoupili jsme z auta a já naskládal tašky na vozík. Ještě jsem stihl upozornit obsluhu parkoviště na nedostatky…
„Charlesi,“ chytl mě dědeček za ruku a otočil si mně k sobě, abych už dál nepeskoval toho chudáka.
„Ano, dědo?“ usmál jsem se na něj.
„Takhle by tě měli vidět i ostatní,“ pohladil mně po tváři a také se usmál. „Nejsi takový, jak se ukazuješ. Jsi hodný, tak se podle toho chovej i k ostatním.“
„Dědečku, jsem, jaký jsem. Život na ulici mě naučil se rvát. Na ulici, když jsi hodný, tak dlouho nepřežiješ. Dobře víš, co jsem si prožil. Byl jsem hodný a dostalo se mi jen kopanců a ponižování. Pokud ukážu svou slabou stránku ostatním, můžu si jít vykopat hrob,“ nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou.
„Ale Charlie, i tak se dá…“
„Ne, dědo. Stojím na svých nohách a nenechám se tím, že jsem hodný zlomit. Klidně budu i parchant, ale už nechci zažít to co kdysi.“
Pevně jsem ho objal, když si povzdechl. Viděl, že se mnou nehne.
„Dej na sebe pozor a brzy se vrať.“
„Vrátím a ty se taky opatruj. Víš, že mi můžeš kdykoliv zavolat. A nehleď na to, kolik je hodin, ano?“
Ještě jednou jsme se objali a já se už jen díval, jak děda nastupuje a s mávnutím ruky přes okýnko odjíždí pryč.
Otočil jsem se k letištní hale a nasadil jsem svůj obvyklý nepřístupný výraz.
Takže letím zpátky do Japonska…
Edie
„Chtěl bych jet za panem Tua a ujistit se, že jsou v pořádku a taky bych se už měl vrátit do práce. Přece tu nemůžu pořád vylehávat,“ řekl jsem znenadání a ihned jsem si vysloužil propalující pohled od Haruny.
„Ty ses zbláznil, že? Aspoň týden na to ještě zapomeň. Nechej mě, abych ti to doléčil, potom si dělej, co chceš!“ odpověděl mi Haruna naštvaně a potáhl z cigarety.
„Nemůžeš mě tu držet. Nepamatuji si, že bych ti dal právo o mě rozhodovat,“ zavrčel jsem na něj.
„Sakra… Můžeš to vydržet, dokud nebude ta ruka v pořádku? Chceš být mrzák? Ještě mi dej nějaký čas a potom můžeš odejít, jen chci, aby si byl v pořádku,“ nadával mi a přitom dál kouřil.
Přišlo mi to komické, tak jsem se usmál a poplácal ho po rameni, když jsem si šel nalít vodu.
„Dobře… Jen nevyšiluj,“ odpověděl jsem s úsměvem a tak trochu mě hřálo, že má o mě starosti.
Asi nikdy mu to celé neodpustím, ale opravdu mi chyběl a je to poslední rodina, co mi zbyla. Takže se musím snažit, abychom spolu vycházeli. I když jsem musel uznat, že on dělal opravdu hodně, aby se mi zavděčil. Ušetřil si vždy čas a byl se mnou a to přitom je hlavou jednoho z křídel Yakuzi.
„Nebo je v tom něco jiného, proč už chceš odejít? Budeš ho hledat?“ znovu se zákeřně zeptal Haruna.
Sakra… Kdy se naučil ve mě číst?
„Nevím a nevyptávej se, sám netuším, co udělám. Ani nevím, kde v Anglii žije, nebo s kým. Může mít třeba rodinu, nebo já nevím… Nechce se mi to teď probírat. Copak bych se mu takhle mohl ukázat? Tělo jedna veliká jizva, některé se ještě ani nezahojily. Ruka je nefunkční, teda prozatím. Dokážu v ní sotva udržet hrnek a do toho všeho jsem si uvědomil, co cítím. Copak do tohohle světa můžu někoho zatáhnout? Haruno… Proč nemáš ženu a děti?“ odpověděl jsem mu smutně.
„Sám víš proč, a chápu i tebe, ale samotou nic nevyřešíš. Ty už nejsi Yakuza a ani nebudeš. Znám tě moc dobře, jdeš jinou cestou a to ti dává víc práv, než mě. To já nemůžu do tohohle světa tahat lásku, jednou si vezmu dceru svého šéfa. Je hodná a milá, jen ji nemiluji, ale to jsou pravidla a já s nimi souhlasil. Ale ty… Jdi za tím, co chceš, proto jsem ti tehdy dal tu šanci. Nebuď jako já!“
Haruna se zvedl ze židle a došel ke mně.
„Vím, že tam ještě někde Isama je, tak ho pořád neschovávej za Ediem! To je to řešení…“
Rozcuchal mi vlasy a zalil nachystanou kávu horkou vodou.
„Pojď, až vypijeme tu kávu, tak ti zase promasíruju ruku.“
Spolu jsme odešli do obyváku a usadili se na gauč, abychom mohli sledovat film, který Haruna vybral.
Charlie
Vyšel jsem před letiště a zhluboka se nadechl. Nejen lidé, ale i ten vzduch je tady jiný než v Anglii. Měl jsem z návratu smíšené pocity, přesto jsem byl rád, že jsem z letadla konečně vystoupil. Byl jsem celý polámaný, přece jen ten let je strašně dlouhý. Mám celý jeden den a dvě noci na vzpamatování a pak se hned musím pustit do práce.
Dojel jsem domů a první co bylo, tak jsem zkontroloval vše, jestli je v pořádku. Ale za těch pár dní se tu nezměnilo nic. Jako bych ani neodešel. Jen do obchodu budu muset zajít, protože lednice byla prázdná.
Zašel jsem se osprchovat, abych ze sebe dostal tu nepříjemnou únavu z letu a konečně se oblékl do pohodlných věcí. Uvařil jsem si aspoň to jediné, co tu zůstalo a to kafe. S hrnkem horké kávy jsem se pak přemístil do ložnice a začal vybalovat věci.
Nikdy jsem balení a vybalování neměl rád, ale nikdo to za mě neudělá.
Postupně jsem ukládal věci, kam patřily a až skoro ze dna jedné kabely jsem vytáhl papírovou tašku.
Rozložil jsem ty věci na postel a jen se na ně díval. Představoval jsem si v tom novém triku Edieho. Koupil jsem dost velké, tak snad mu bude. Vzal jsem to a i s jeho teplákama jsem to zabalil. Jen to roztrhané triko jsem nechal ležet na posteli s tím, že ho pak vyhodím. Snad se mu po tom triku nebude stýskat. Oblíkl jsem se a vyrazil ven. Zamířil jsem do prvního obchodu, nakoupil jsem nějaké jídlo, zastavil jsem se u roznáškové služby.
Už jsem to chtěl poslat, když jsem se zarazil. Vždyť já ani nevím, vlastně kam.
Stál jsem u přepážky a přemýšlel. Paní se usmívala a jen trpělivě čekala.
Nakonec jsem něco napsal a podal ji to. „Myslíte, že to dojde?"
Samuru Tua
Sídlo rodiny Tua, šéf ochranky Edie
Jen s omluvou zavrtěla hlavou. Rodina Tua není jedna ve městě a oni vážně neví, kam to doručit.
Nezbylo mi nic jiného, než to sbalit a pak se i s nákupem vrátit domů, ověšený jak vánoční stromeček.
Edie
Film skončil a já zalezl do pokoje, protože Haruna odešel do „práce“.
Už mě to tu nebavilo. Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, ale… Chtěl jsem ho prostě vidět. Jenže… Chce on vidět po tom všem mě?
Sakra… Edie… Je tisíc kilometrů daleko a nezajímá se o tebe! Kurva, Edie… Kde máš koule?
Řekl bych, že jsem v tu chvíli cítil, jak jsem prázdný. Něco mi prostě chybělo a já to ne a ne najít. Dokonce jsem přemýšlel, zda nezavolat nějakému klukovi, co mi podržel a neojet ho, ale co bych z toho měl? Postavil by se mi vůbec?
Říká se, že černoši a míšenci jsou v sexu úžasní a ona je to pravda. Prostě ten jeho zadek… ten zadek… ty oči… to tělo… Ta barva kůže, která se mi vryla do paměti. Vůně, kterou používal, a uvízla na mém jazyku. Chuť jeho sperma… On… Moje srdce, asi praskne… Dost! Vypadni z mý hlavy, Charlesi!
Charlie
Kýchnul jsem si. Prostě jen tak. Otíral jsem si nos, jak mě svědil a přemýšlel, jestli nejsem na něco alergický. Ale další kýchnutí se nekonalo.
Pak jsem si vzpomněl, prý když člověk kýchne, tak o něm někdo mluví, nebo na něj někdo myslí. Nebo to je se škytavkou?
Přestal jsem přemýšlet nad blbostmi a uklidil ze stolu nádobí. Byl jsem po večeři a tak nějak jsem najednou nevěděl co dělat. Časový posun mi nedal spát. Zas mi bude trvat, než si na to zvyknu.
Přecházel jsem po bytě a nudil se. Ani sedět či ležet se mi nechtělo. Myslel jsem si, že to bude v pohodě a že budu spíš myslet na dědu, jak mi po něm bude smutno, ale opak byl pravdou.
Hlavu mi zaměstnávala jedna věc.
Zastavil jsem se v ložnici a vzal do ruky jeho rozervané triko. Chvíli jsem si ho jen tak prohlížel a pak si ho přitiskl k obličeji.
Jsem blázen!
Po několika nadechnutích, kdy jsem cítil jen svůj pach na tom triku, jsem ho hodil zpátky na postel.
Kurva! Musím se toho všeho zbavit! Všeho, co mi jeho připomíná.
Popadl jsem balíček s Edieho věcmi a klíče od auta a vyrazil ven.
Mám velice dobrý orientační smysl. Pamatoval jsem si cestu autem, když mě ti dobráci zastavili a přivezli domů. Snad nezabloudím.
Nasedl jsem do auta a vyrazil do tmy.
Edie
Snažil jsem se natáhnout na postel a jen tak relaxovat, ale nešlo to. Jako kdyby byl někde tady a já se za ním snažil dostat. Byl jsem jak posedlý myšlenkami na něj a když jsem zavřel oči, tak tam byla jeho tvář. Snad hůř jsem na tom nikdy nebyl.
Co s tím? Jak se toho zbavit? Jak se zbavit toho napětí v těle, které dokázal utišit jen on? Co to se mnou, kurva, udělal? O co mu šlo, když se mi dal? Proč jsem si ho vzal? Proč jsem ho vůbec potkal? A jo… Madoka. Ještě že jsi chcípnul, protože bych tě já sám s chutí zabil.
Zazvonil mi telefon a já se po něm natáhnul, až mě zabolelo zranění na rameni.
„Co je?“ naštvaně jsem odpověděl do sluchátka.
„Pojedu zpátky tak za hodinu, chceš něco od sebe z domu? Stavím se tam zalít kytky,“ odpověděl mi Haruna a naštvaně mlasknul.
„Vezmi mi nějaké oblečení, to stačí.“
„Dobře, tak za dvě hodiny asi… Máš fakt moc velkou zahradu, jako k čemu?“ naštvaně mi odsekl.
„Aby ses měl na co ptát. Najmi si zahradníka, aby ses nemusel starat,“ odpověděl jsem mu a pověsil telefon.
Pobaveně jsem se natáhl a odpočíval.
Charlie
Zpomalil jsem, když jsem vyjel za město. Nechtěl jsem minout tu odbočku, Přeci jen tenkrát byla tma. Vlastně stejná jako teď.
Podle stromů, které mírně prořídly, a vystřídal se jejich druh, jsem uznal, že jsem skoro na místě. Odbočil jsem.
Trefil jsem tu správnou cestu. Poznával jsem ji. Opravdu tu projede jen jedno auto. Pěšky mi to trvalo hodinu, takže autem tak maximálně deset minut. Jel jsem však jako šnek a s očima na šťopkách. Nechtěl jsem nikoho potkat.
Stromy lemující cestu znovu prořídly a přede mnou se ukázalo volné prostranství a tam…
Rychle jsem zajel na bok mezi stromy a zhasnul světla.
Srdce se mi rozbušilo, když jsem uviděl ten domek. Vzpomínky se mi hned vyrojily v hlavě a já je nedokázal zpracovat.
Po chvíli koukání na domek, kdy jsem zjistil, že je tam tma a nic se ani kolem nehýbe, jsem vzal do ruky balíček s jeho věcmi. Napsal jsem na lísteček – Děkuji za půjčení, vracím. Původní triko je dorvané, tak tu máš nové. Charles. A strčil jsem ho za lem papíru.
Vystoupil jsem a opatrně a tiše se blížil k domku. Snad věčnost mi trvalo, než jsem k němu došel. Položil jsem balíček na zápraží a ještě chvilku stál.
Přemýšlel jsem? Nad čím? Proboha jsem to idiot!
Přesto, snad nevědomky, jsem stiskl kliku.
Bylo zavřeno.
Zhluboka jsem vydechl, snad úlevou, a otočil se a vracel se zpátky k autu. Nastoupil jsem a nastartoval. Ještě na moment jsem se zadíval k domku.
Snad tě už nikdy neuvidím, pomyslel jsem si v duchu.
Byl jsem rád? Byl jsem zklamaný?
Přece ho nesnáším! Tak proč nad tím vším tak přemýšlím!
Zařadil jsem rychlost…
Haruna
Fakt mě nebaví nějaké pitomé kytky. Jsou všude a takové… Nemám to rád, proto žádné nemám. No… Možná i proto, že mi žádná nepřežila, nevím proč, ale pokaždé uschla. Tak jsem to vzdal s tím, že jsem asi jedovatej.
Ano zvířata mě nemají rádi a přitom jsem na němé tváře hodný, ale když se jich dotknu, tak se tváří, jako bych je spálil. Asi moje aura…
Pomalu jsem jel k Isamovi do domu a uvažoval, proč si dal tak stupidní jméno?
Jo… Ono Isamo a Edie to je skoro stejné… Prostě mu tak nebudu říkat, je to můj bratr a Isamo má od narození, co je mi do nějakého Edieho, toho neznám.
Jenže… Poslední dobou je fakt divný. Není to on a může za to ten… Charles. A když se mi přiznal, že je do něj asi udělaný, tak mi málem spadla čelist, i když jsem to tušil. Asi mu ho dotáhnu za vlasy a zavřu s ním, aby si užil, jinak je jak nadržený tygr v kleci.
Přijel jsem k domu a už z dálky jsem viděl, že mezi stromy něco prosvítá. Stiskl jsem zbraň u boku a pomalu vystoupil z auta. Došel jsem ke stromům a prudce otevřel dveře řidiče.
„Jak pěkné setkání, Charlesi. Potřebuješ něco?“
Charlie
Už jsem chtěl šlápnout na plyn, když se prudce otevřely dveře a promluvil na mě ten zmetek. Moje koule si ho ještě dobře pamatují.
Lekl jsem se, až jsem sebou trhnul a rukou praštil do klaksonu. Troubení se ozvěnou vracelo zpátky a v tom nočním tichu to bylo několikanásobně hlučnější.
Několikrát jsem se zhluboka nadechl.
„Po tobě nic. A budu rád, když těmi špinavými prackami nebudeš sahat na moje auto. Neplatil jsi ho.
Donesl jsem tomu tvýmu bráchovi něco, co jsem mu dlužil, má to u dveří a teď vypadni, jedu pryč.“
Chytl jsem za kliku dveří a před nosem mu je přibouchnul. Musel jsem odsud pryč a co nejrychleji.
Okem jsem mrknul k přihrádce. Ani zbraň nemám. Než jsem odjel, schoval jsem ji do trezoru.
Ale teď bych ji uvítal. S klidem bych tomu zmetkovi ustřelil koule.
Šlápl jsem na plyn, protůroval motor a dal jasně najevo, že pokud neuhne, bude z něj záplata na cestě.
Srdce mi bilo silně, že snad muselo být slyšet i přes ten motor a jen stěží jsem se držel, abych nedal najevo, jak jsem z něj nervózní. Jen jsem silně svíral volant a všechnu nervozitu přenášel do něj.
Haruna
Takové dítě… Hahahha… Jak dlouho jsem takové bláhové chování neviděl. Bylo jasné, že není od nás.
Prudce jsem otevřel dveře a násilím ho vytáhl z jeho auta. Vzal jsem mu klíčky a prudce ho táhl do svého auta. Moc možností na obranu neměl. Já nejsem Edie, už skoro nic necítím. Mě je to jeho škrábání, kousání někde, klidně mu vystřelím mozek z hlavy a ani nemrknu, ale… Konečně mám bratra zpátky a on ho má rád.
Fajn Isamo… Kvůli tobě… Ale stačí slovo a s chutí ho odprásknu.
Vhodil jsem ho na zadní sedadlo a zamknul auto. Došel jsem ještě pro ten debilní balíček, co byl na zápraží a vhodil ho za ním, když jsem nastupoval do auta.
Něco za mnou prskal, ale co mě to zajímá?
„Drž hubu! Řekni si mu to sám. Je u mě, a když chytal Madoku, tak ho dost zřídil jeden z jeho mužů. Doteď je trochu pochroumanej, tak mu to předej sám. Mě je po vašich věcech hovno, ale tebe mu přivezu jako zákusek.“
Drtil jsem volant a mířil za Isamou.
Charlie
Ani jsem se nenadál a vytáhl mě za krk z auta.
„Pusť mě, kurva!“ vztekal jsem se. Zuřil jsem. Pro tohle jsem do Japonska nepřijel.
„Okamžitě mě pusť!“ mlátil jsem rukou do dveří, když mě zamkl ve svém autě. Ale bez klíčku v zapalování jsem nemohl otevřít ani okno.
Vzal balíček a vrátil se zpátky. Než jsem však stihl chytit za kliku a vyběhnout ven, nastoupil a zamkl centrálem.
„Já se tě neprosil, abys mě někam vezl! Mám tu svoje auto a míním se jít domů vyspat!“ řval jsem na něj.
Několikrát jsem kopl do jeho sedačky.
„Tak, kurva, mě pusť! Myslíš, že mě zajímá, co s ním je?! Mám se jako cítit vinný nebo ho litovat?“
Znovu jsem kopnul do jeho sedačky.
Opravdu jsem zuřil. Adrenalin proudil mými žilami rychleji, než bylo zdrávo. Začínal jsem vidět rudě.
Skočil jsem po něm a chytil ho pákou kolem krku.
„Tak kurva zastav!“ zařval jsem mu do ucha a ještě víc přitlačil na jeho krk s úmyslem ho přidusit. Bylo mi už jedno, jestli se nabouráme nebo ne. Prostě jsem chtěl z toho zasranýho auta ven.
Haruna
Bože… Ten kluk má sílu jako mravenec. Jak kdyby se po mě procházel nějaký hmyz… Jak si takovou padavku mohl Isamo najít?
Naštvaně jsem vztáhl ruku za ním a prudce zabrzdil. Tím jsem ho narazil o opěradlo a jak mi pustil krk, jsem ho okamžitě praštil do zátylku. Tím jsem ho uspal.
Blbeček… Jsem Yakuza… Co si jako myslí? Je to sejný, jako kdyby fackoval kámen.
Jako omluva pro Isamu musí stačit, že jsem nechtěl, to on… Já jsem byl celkem na své poměry slušný, to on je drzé hovado. Sakra… Dostal jsem chuť ho zabít.
Když byl mimo, mohl jsem v klidu nastartovat a dojed domů. Vytáhl jsem ho z auta ven. Donesl jsem ho k Isamovi do pokoje a hodil mu ho na postel.
„Tady ho máš a to, že je mimo, za to já nemůžu. Poraď si! Jdu pryč, dům je váš, ale zamknu, takže klíče víš, kde jsou. Nahlas to říkat nebudu, protože se právě probouzí. Jo tohle… Je prý od něj.“
Po těchto slovech jsem odešel a zamířil pryč z domu, který jsem bezpečně zamknul.
Hezkou zábavu Iso.
Edie
Klidně jsem relaxoval, dokud se neotevřely dveře mého pokoje a já jen v šoku pozoroval, jak Haruna hází Charlesovo tělo na postel. V rukách mi mezitím přistál i papírový balíček a poté se Haruna ztratil z pokoje.
Nechápavě jsem seděl a díval se na Charlese a zpět na ten balíček.
Co to, kurva? Kdy se sem… Jak? Proč?
V hlavě jsem měl tolik otázek a nic mi nedávalo smysl. Balíček jsem položil na zem a vrátil se k Charlesovi. Opřel jsem se o zdravou ruku a lehl si na bok, abych na něj lépe viděl. Opatrně jsem mu přejel prsty po obličeji a zkontroloval, zda mu někde neteče krev.
„Omlouvám se, já mu neříkal, aby tě sem přivedl, a ani jsem netušil, že jsi zpátky v Japonsku. Vypadá to, že je vidět, že jsme rodina,“ pohladil jsem ho po bouli, co se mu tvořila na čele.
Neodolal jsem, a když už jsem sledoval ty jeho plné rty, musel jsem je ochutnat. Víc jsem se naklonil a políbil ho. Moje ruka okamžitě zajela pod jeho tričko a já se dotkl jeho svalů na břiše.
Cítil jsem se, jako bych se měl spálit s každým dalším dotekem, ale musel jsem… Nemohl jsem přestat. Jako kdyby se mi to zdálo a já se nechtěl probudit.
Charlie
Debil dupnul na brzdu a já naletěl dopředu. Poslední, co jsem viděl, byla jeho ruka a palubovka. Nevím, co z toho mi přivedlo to černo, které se mi udělalo před očima.
Nevím, jak dlouho jsem byl mimo sebe. Snad podvědomě, když jsem se začal probírat, jsem doufal, že jsme se nabourali a on je mrtvej. Co to pořád mají? Nemůžou přijít normálně na návštěvu? Musí pořád člověka někam tahat?
Začal jsem trochu vnímat zvuky kolem sebe. Nějaké hlasy, které vzápětí utichly. Zhluboka jsem se nadechl a chtěl otevřít oči, ale v tu chvíli jsem na svých rtech ucítil vlhko a teplo a někdo se dotkl mého břicha. Leknutím jsem trhnul celým tělem a začal rychle oddechovat. Přemýšlel jsem, zda vůbec mám otevřít oči. Chci vědět, kdo se mně dotýká? Kde zase jsem?
Nenápadně jsem zahýbal rukama a mírně pohnul nohama. Spoutaný nejsem.
Když to trvalo moc dlouho a ta ruka se z mého břicha stále nepohla, opatrně jsem nakonec otevřel oči.
Poznal bych ho už jen podle toho dotyku. Ty jeho velké ruce se nedají s ničím splést.
Skloněný nade mnou a s rukou stále nehybně položenou na mém břiše.
Zamrazilo po mně po těle, a když jsem se díval do těch jeho očí, okamžitě jsem zapomněl všechny nadávky.
„Při-přinesl jsem ti zpátky věci..."
Edie
Usmál jsem se nad jeho odpovědí a znovu ho políbil, tentokrát jsem jazykem trochu pootevřel jeho rty a celé mu je olízl.
„Oba moc dobře víme, že to jsi dělat nemusel. A hlavně, ani jsem nedoufal, že by ses vrátil z Anglie. Myslel jsem, že mě už nechceš vidět, když si utekl z mého domu. Doufám, že jsi mi nezničil keře?“ potutelně jsem se usmál a začal rukou putovat na jeho bradavky, přes které jsem prsty přejel.
„Je to jediné místo, kterým ses mohl dostat ven. Ale…“ vyhrnul jsem mu tričko a stáhl mu ho přes hlavu dolů. „Chci vidět, jestli se ti něco nestalo,“ řekl jsem příkře a po každém škrábanci, co se mu ukázal na těle, jsem přejel zuby a následně ho políbil.
Charlie
Zamraženě jsem na něho hleděl. Byl jsem naštvaný, za to, co jeho brácha udělal. Nejsem jen tak hej nebo počkej, aby si se mnou dělal, co chtěl. Chtěl jsem mu jen odnést ty věci a jít domů.
Proč jsem se nebránil, když mi svléknul triko? Jako by mě něčím omráčil, jen jsem ležel a nedělal nic.
Jen hrudník, po kterém putovala jeho ruka a pak ústa, se mi nadzvedával pod rychlým dechem, který se mi občas zatajil, když mě škrábnul zubama.
„Nechci být dlužný," vzpamatoval jsem se konečně. „Děkuji za půjčení a děkuji i... No, za to ostatní," zapřel jsem se mu o rameno a odstrčil ho bokem. Sednul jsem si a natáhl se po triku.
„Jsem unavený a potřebuji se po tom letu vyspat."
Musím jít pryč zavčas, než se to zvrhne. Nesnáším ho... Nemám ho rád... Nemám rád, když se mě dotýká... Nesnáš...
Je to jedna velká lež. I když v koutku duše ve mně pořád hlodá ta zlost, za to co mi udělal, přesto mi jeho doteky chyběly. Celou tu dobu v Anglii jsem myslel na ty jeho ruce. Na jeho polibek...
Zastavil jsem se pohledem na jeho ústech.
Musím jít pryč.
Postavil jsem se a začal si roztřesenýma rukama oblékat triko.
Edie
Jako… Opravdu si myslí, že ho nechám jít? Že odsud odejde? Jen tak? Odejde? Joooo… Nechám ho jít a to hned na všechny čtyři a na postel, to je jediné místo, kam dneska půjde.
Postavil jsem se z postele a v rychlosti došel k němu. Natlačil jsem ho na protější stěnu a opřel ho zády ke mně. Nahnul jsem se k jeho uchu a zašeptal: „Už je pozdě, Charlie! Už si mě našel a nenechám tě odejít!“
Potom jsem mu celé ucho velmi pomalu olízl a mírně ho kousl do lalůčku. Jazykem jsem zpracovával jeho krk a ruku pomalu táhnul na jeho rozkrok. Přejel jsem jeho břišní svaly a druhou pohladil ruku, ze které jsem mu vzal tričko a zahodil ho na zem.
Rozepnul jsem mu pásek a zajel pod spodní prádlo, abych mu přejel po žaludu nehtem a podráždil ho.
„Opravdu chceš odejít?“ zeptal jsem se a vzápětí jsem začal líbat jeho krk a od krční páteře k lopatkám.
Jednou rukou jsem mu párkrát přejel po penisu a druhou mu dráždil bradavku.
Natiskl jsem se na jeho zadek tak, že musel moc dobře cítit moji erekci, která se nedala jen tak přehlédnout. Byla asi stejně tvrdá, jako jeho v mé ruce.
Charlie
Přitlačený ke zdi, která chladila mou tvář, jsem jen přivřel oči, když se na mně Edie přitiskl.
Vnímal jsem ty jeho ruce intenzívněji, než před těmi dvěma týdny.
Každičký pohyb, dotek, polibek… Jako by se mě dotýkal rozžhaveným železem.
Tak moc to chci. Ten… ten… sex s ním.
Zachvěl jsem se, když zanechal vlhko na mém uchu a pak na krku a na zádech.
Jen jsem se rukama zapíral o zeď, jako bych měl strach, že jí projdu skrz do druhé místnosti. Neschopen čehokoli jsem prostě jen stál se zavřenýma očima a začal rychle a nahlas oddechovat, jak moc mě postupně pohlcovala touha prožít s ním ten skvělý sex.
Nohy mi slábly, když zasunul ruku do mých kalhot a masíroval můj penis. Zavzdychal jsem nahlas, když jeho nehty dráždily tu jemnou a citlivou kůži napjatou k prasknutí a mé bradavky mu vyšly vstříc při jejich podráždění.
„Nehledal jsem tě,“ vyslovil jsem ztěžka a jen zafuněl do stěny při návalu vzrušení, které se prohnalo mým tělem. „Myslel jsem, že jsi mrtvý, tak jsem ti chtěl jen dát kytky na hrob,“ zaklonil jsem hlavu a zasténal, když se otřel o můj zadek svým pevným rozkrokem.
Sakra! Jak je tohle možné?! Proč ho chci? Je to jen o sexu?
Je mi to jedno!
Dal jsem ruku za hlavu, chytil Edieho za vlasy a přitáhl si ho pro polibek. Potřebuji cítit tu jeho chuť, aby to bylo dokonalé.
Edie
Tak kytky na hrob? A ten polibek je co? Asi mu ujela ruka, podle všech jeho keců.
Chytil jsem ho jednou rukou pod bradou a jeho tvář si ještě víc přitáhnul, abych prohloubil polibek. Nedal jsem mu na nic čas a okamžitě mu vrazil jazyk snad do krku, jak dravý jsem byl. Jezdil jsem v jeho ústech jak nezastavitelné zvíře a znova si osvěžoval jeho chuť, když se naše jazyky proplétaly.
Začal jsem mu přejíždět rukou na penisu a užíval si tu jeho tvrdost, která se mi otírala o dlaň. Otíral jsem se svým údem, který byl stále uschován v kalhotách o jeho zadek a cítil jsem, jak to ve mně šílí touhou po jeho těle.
Najednou jsem ho chytil a hodil na postel, až se tou tíhou prohnula, jak na ní dopadnul. Stáhl jsem mu kalhoty a spodní prádlo, Sám jsem ze sebe v rychlosti serval oblečení, aby mi nic nezavazelo a během chvíle se tyčil nad ním. Vecpal jsem se mezi jeho nohy a pořádně mu je od sebe odtáhl, abych viděl tu jeho krásu, kterou se ani nesnažil schovávat. Olízl jsem si rty, které tím vzrušením trochu oschly, a sehnul se k jeho mužství.
Olízl jsem mu ho od kulek, které jsem na moment vsál do úst a znova pustil na svobodu, po tu jemnou kůžičku na žaludu, kterou jsem okamžitě stáhl pod plosku.
„Jen lžeš nám oběma…“ řekl jsem roztouženým hlasem a olízl si jeden prst.
Pomalu jsem polštářkem vnikal do jeho otvoru a mířil si to přímo na jeho prostatu, která mě v tuhle chvíli jako jediná zajímala. Chtěl jsem si ho vzít hned, ale už jsme se nějakou chvíli neviděli a tohle by bylo i na něj dost kruté.
Charlie
Jeho chuť mě málem dostala do kolen. Ještě že se na mně tak tlačil, jinak bych opravdu skončil na zemi. Teď už nemůžu odejít, ani kdybych stokrát chtěl. Prostě to nejde.
Jeho … všechno, mě naprosto ovládlo. Bezděčně jsem se o něj svým zadkem několikrát otřel, a jako by to byl pro něj povel, ocitl jsem se v momentě na posteli a bez oblečení.
To byla rychlost. Sledoval jsem, jak se svléká, a i když mně vzápětí zalehl, stihl jsem si všimnout ještě pár nezhojených ran na jeho těle.
Trochu se mi stáhl žaludek, při pomyšlení, co mu asi ten hajzl musel udělat. Ale ten nepříjemný pocit, hned přebil jiný. Ten, který mě donutil znovu nahlas zasténat.
Samovolně se mi pak nohy rozjely, a jeho prst ve mně byl snad víc zničující, než to co před chvílí předvedl svým jazykem.
„Kurva!“ vykřikl jsem, když zatlačil mírně na mou prostatu. „Já-nelžu-za-zabiju tě-osobně!“ vykřikl jsem poslední slovo, když mě přiváděl do stavu, kde jsem přestával být sám sebou.
Sevřel jsem jeho ramena mezi svýma nohama. Nadzvedl jsem se a opřel se o lokty. Díval jsem se na něj chvíli, jak útočí na můj rozkrok a to mě rozpalovalo ještě víc, stejně jako ten rejd v mé dírce. Vzrušeně jsem oddychoval, ale už jen pohled mi nestačil. Natáhl jsem se jednou rukou, chytl Edieho za vlasy a na sílu ho potáhl k sobě.
„Vážně-tě-zabiju-“ zavrčel jsem, když jsem se mu vnutil jazykem do jeho úst. Dolehl jsem zpět na záda a druhou rukou jsem sjel dolů, abych si i já ohmatal jeho pevnost.
Edie
Aaaa… Jak mě mohl někdo takový dostat tak moc, že jsem z něho fakt v háji.
Pousmál jsem se nad jeho slovy a než jsem ho začal líbat, tak jsem mu taky vrčivě odpověděl.
„Tak mě zabij… Stejně to už děláš…“
Ještě hladověji jsem ho líbal a narážel do jeho ruky, která mi objímala penis, jako kdybych byl v něm, ale nemohl jsem dál.
Ihned jsem mu natlačil kolena k hrudi a na jeden hrubý nájezd do něj až po kořen vnikl. Na moment jsem se zastavil a snažil se vydýchat tu rozkoš, která se na mě valila. Hlavně jí místy přebila bolest, kterou mi způsobovaly jeho nehty, které se zarývaly, kam neměly.
Jednou rukou jsem se zapřel o loket u jeho hlavy a moje prsty samovolně vjely do jeho vlasů. Stiskl jsem mu je a mírně mu zaklonil hlavu, abych mu mohl jemně okusovat bradu a zaútočit na jeho krk.
Pomalu jsem do něj začal přirážet a užíval jsem si tu hloubku jeho těla, která mě ničila.
Charlie
Nehty jsem měl zaražené do jeho kůže tak silně, až jsem mu na ni zanechával krvavé značky.
Nechtěl jsem se dát tak lacino. Aspoň jsem si to myslel ještě před pár minutami.
Ano… Lžu… Lžu sám sobě.
Chci ho. Chci to, co mi už jednou dal.
Prohnul jsem se, když do mě najel a můj hlasitý výkřik pohlcovaly dřevěné stěny pokoje.
Zaklonil mi hlavu. Pevně mě držel za vlasy a já nemohl ani ucuknout, když mě začal okusovat. Jen jsem se začal třást pod tím šíleným pocitem, který se mi rozléval po těle, a nehty jsem táhl po jeho zádech. Bylo mi jedno, že mu pokazím jeho tetování novými drápanci. Bylo mi to jedno.
Nohy jsem zapřel o matraci a samovolně vycházel vstříc jeho výpadům.
Byl tak dravý, že se mi snad při každém jeho přírazu zatmělo před očima.
Neměl jsem čas se ani pořádně nadechnout. Krátké hlasité steny vcházely z mých úst, když rozpaloval mé tělo do běla. Nevím, co víc mi přinášelo tu rozkoš.
Jeho penis ve mně klouzal, dlouhé tahy vystřídaly krátké a to tření mě přivádělo do stavu bezvědomí.
„Tvrději!“ vykřikl jsem a sám se narážel proti jeho výpadům.
Stačilo mi už jen stáhnout ruku dolů, mezi nás. Dotknout se mé erekce, párkrát ji protáhnout a s dalším hlasitým sténáním a silným nekontrolovatelným třesem v těle, jsem vypustil všechno na své břicho.
Jednou rukou jsem křečovitě svíral svůj penis, druhou rukou prostěradlo, které praskalo pod náporem mých prstů.
„Nesnáším tě!“ zavrčel jsem na něj a pak se celé mé tělo uvolnilo a já s rychlým oddechováním splynul s matrací.
Edie
Ten pocit, když třísnil moje břicho, a jak se teplo rozlévá po už tak zapálené kůži, dovedlo k vrcholu i mě. Se zatajeným dechem a srdcem bijícím tak silně, že by mohlo vyskočit z hrudi, jsem mu svoje sperma vstříkával v dávkách rozkoše do jeho zadečku. V orgasmické křeči, která zasáhla každý můj sval, jasem mu dával všechno, co se za těch pár dnů nahromadilo a bylo jenom jeho.
Slastně jsem hrubým hlasem zavrčel u jeho ucha, když jsem se k němu přiblížil, a moje tvář se otírala o jeho.
„Charlie… Taky tě miluji. Ale popravdě, já tenhle cit moc neznám, tak pokud mně přijmeš, musíš mě to naučit, nebo zabít…“ chtěl jsem ještě něco říct, ale všechny myšlenky pohltil ten odeznívající pocit naprostého uspokojení.
Nenávist… Láska… Boj… Život… Jak tyhle slova k sobě mají blízko a přesto se jedno nebo druhé nedá nahradit.
Jsem magor, pokud si myslím, že on ke mně něco cítí, ale prostě jsem to v tu chvíli chtěl říct. Jako jediná odpověď se mi to urodilo v hlavě.