Edie
Zdály se mi hrozné noční můry, kdy se v mé hlavě střídal jeden děsivý obrázek za druhým. Měl jsem pocit, že běžím snad maratón, jak rychle mi bilo srdce.
Najednou jsem sebou cukl, když jsem ve snu padal ze střechy, a prudce jsem se posadil.
Zkontroloval jsem Charlieho a oddechl si, že klidně spal. Z venku už místy žaluziemi prosvítilo sluníčko. Byl jsem celý zpocený a nechtěl jsem ho probudit, tak jsem se jen opatrně vyplížil z postele a potichu si vytáhl věci ze skříně. Vyšel jsem z pokoje a zamířil do sprchy, abych ze sebe ten pot smyl.
Včera mi to Haruna přelepil nepromokavou náplastí, tak by to tedy nemělo vadit, když se osprchuji, už s Charliem to vydrželo.
Pustil jsem si příjemně teplou vodu a začal se omývat. Už mě to ani nebolelo, můj práh bolestivosti začal plnit znovu svou funkci a já se cítil dobře. Měl jsem u sebe Charlieho, který byl už v pořádku a v bezpečí.
Když jsem skončil, tak jsem vypnul vodu a osušil se. Hodil jsem na sebe jen tepláky a tričko, abych se cítil pohodlně. Zašel jsem do kuchyně a postavil vodu na čaj a kávu.
Charlie
Spal jsem opravdu tvrdě. Nejspíš za to mohlo i to, co mi píchli. Ještě že to byla jen jedna dávka. Nevím, jak bych jinak dopadl.
Probral mě pocit, že mi něco chybí. Otevřel jsem oči a rozhlížel se kolem sebe. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, kde jsem. Postel vedle mě byla prázdná. Už jsem se lekl, že mě tu Edie nechal, ale z kuchyně se ozval cinkot nádobí.
Ještě chvilku jsem přemýšlel, zda vůbec vstát z postele, ale nakonec mě to donutilo. Vylezl jsem z postele, a i když jsem se ještě trochu cítil malátný, asi jako po opici, už jsem byl schopen normálně fungovat.
Došel jsem na toaletu a pak do koupelny. Opláchl jsem si obličej a začal se rozhlížet kolem sebe, co bych si na sebe oblíkl. Když jsem došel zpátky do ložnice, všiml jsem si vyčuhujícího balíčku zpod postele. Sehl jsem se k němu.
Jasně. Edieho tepláky a triko, co jsem mu koupil v Anglii. Doteď ho ani nerozbalil.
Bylo mi to v tu chvíli líto, ale pak jsem si řekl, že nejspíš neměl čas, nebo zapomněl. Rozbalil jsem to a natáhl to na sebe. Přes prsa se mi pěkně vyjímal nápis FUCK YOU!
Musel jsem vypadat vtipně s tímhle na sobě a celý pomačkaný ze spaní a s rozcuchanými vlasy.
Zašel jsem k oknu, abych otevřel okno a trochu se nadechl čerstvého vzduchu, když se mi nohy do něčeho zamotaly.
Ty hnusné hadry, co jsem měl včera na sobě.
Chytl jsem ty tepláky mezi dva prsty, jako nějaký nejhorší hnus a šel jsem s tím do kuchyně. Otevřel jsem koš a hodil to do něho a hned zaklapl víko.
Opláchl jsem si ruce ve dřezu a pak se ztěžka posadil na židli.
Opřel jsem si hlavu do dlaní a díval se na Edieho.
„Udělal bys mi prosím tě kávu? Hodně silnou a s cukrem…“
Edie
Právě jsem zalil kávu a čaj, když do kuchyně vešel Charlie a vhodil jeho včerejší tepláky do koše.
Slyšel jsem, jak tvrdě dopadl na židli a cítil jsem jeho pohled, co se mi usadil na zádech.
Chytil jsem konvici a cukr a oboje jsem položil na stůl. Ještě jsem se vrátil pro dva šálky a mléko, které jsem uložil také na stůl.
„Právě jsem ji zalil, takže je ještě horká,“ nalil jsem mu do šálku kávu a přisunul mu cukr k ruce.
Prohrábl jsem mu prsty vlasy a podíval se do jeho očí.
„Jak ti je?“ zeptal jsem se vzápětí.
Pohladil jsem ho po tváři a potom usedl na židli naproti němu. Prohlídl jsem si ho od hlavy k patě a nedokázal se ubránit úsměvu.
„Co to máš na sobě? To jsem tu měl? Takhle mě pěkně provokuješ. Jak rád bych to poslechl a to doslovně,“ ukázal jsem na nápis na tričku.
Charlie
Bylo to příjemné, když svými prsty pročísnul mé vlasy. Jen jsem na moment přivřel oči, ale vůně kávy mi nedopřála se tím příjemným pocitem víc nechat unášet.
Popadl jsem konvici s kávou a nalil si. Hodil jsem do hrnku čtyři lžičky cukru. Nikdy tolik nesladím, ale dneska mě to nějak nutí… Nejspíš dozvuky z toho svinstva.
Míchal jsem kávu, aby se mi cukr rozpustil a hleděl na Edieho.
„Jo, je mi líp. A tohle,“ chytl jsem na moment triko mezi dva prsty a mírně ho od sebe odtáhl a zase pustil, „tohle jsem ti koupil v Anglii. Nějak jsem nemohl najít své věci,“ rozhlédl jsem se kolem sebe a pohled mi padl na moji kabelu stojící v rohu kuchyně. „Aha…“ dodal jsem jen a pak se konečně napil kávy.
„Chtěl jsem se zeptat, co je s těmi… no…“ natáhl jsem se přes stůl pro housku a kousek si ulomil a strčil do pusy. „Co je s těmi fotkami,“ rychle jsem dodal s plnou pusou, protože už jen pomyšlení na to mi nedělalo dobře. Tohle mě stále trápilo a já se právem obával, kam všude se moje fotky mohly dostat. Dobře vím, jak rychle se takové fotky dokážou rozeslat a sdílet.
Edie
Opřel jsem se o židli a zadíval se na něj.
„Tak to bylo v tom balíčku?! No počkej… Ty jsi na mě myslel i v Anglii? Opravdu?“ promnul jsem si bradu a potutelně se usmál.
„S těmi fotkami? Nooo… Řekněme, že jsem jednoho z nich donutil, aby to smazal svým obličejem a druhý hned poté ten počítač rozbil svým tělem, když na něj dopadl. Takže… Nejsou. Ostatní zařídí Haruna. Dokonce se postará i o toho doktora a neboj, ten to nerozchodí.“
Zvedl jsem se ze židle a vzal hrnek nám oběma.
„Pojď, posadíme se na terase a vypijeme si to venku. Dneska je zrovna moc pěkně,“ řekl jsem, když jsem zamířil ke dveřím.
Charlie
Vstal jsem a šel za Ediem. Sedl jsem si vedle něho a dál lámal tu housku.
„Jsi si jistý, že nestihly žádné fotky odeslat?“
Pořád mi to vrtalo hlavou a téhle obavy se jen tak nezbavím. Rozhlížel jsem se kolem sebe a pohled mi padl na roh zahrady, kde byly viditelné polámané větve v hustém živém plotě. Jo, bylo to jediné místo, kudy se dalo odsud odejít.
„Musím pracovat, potřebuji dodělat věci ze včerejška. Schůzky teď nemám, další budu mít podle toho, jestli se někdo ozve…“ mluvil jsem dál, jako by to bylo, kdo ví jak ožehavé téma.
Nějak jsem najednou nevěděl, co říct. Seděl jsem vedle Edieho, dojídal svou housku a popíjel přeslazené kafe.
„Možná bych se šel podívat do města. Jen tak. Už jsem dlouho jen tak nikde nebyl. Ale moc Tokio neznám. Jen z auta nebo taxíku…“
Dotýkal jsem se jemně kolenem Edieho nohy a užíval si jeho přítomnost.
Edie
„Jsem si jistý, právě to stahovali z foťáku. Nepřipomínej mi to už, nebo se za nima vrátím a ještě je pošlu tam, kde slunce nesvítí,“ naštvaně jsem jednou rukou stiskl okraj lavičky.
„Tak až se nasnídáš, tak máš v obyváku notebook i s dokumenty, sekretářka je stihla sebrat. A potom bychom mohli vyrazit do města. Rád ti ukážu centrum Tokia a nějaké památky, je to opravdu moc pěkné,“ pustil jsem lavičku a objal ho kolem ramen.
Položil jsem si hrnek s kávou na zem a obkročmo si přesedl na lavičku. Opatrně jsem ho chytil za nohy a jeho otočil tak, abych si ho mohl natisknout na klín. Nohy jsem mu omotal kolem mého pasu. Přiblížil jsem se až k němu a přičichl si k jeho krku, než jsem ho na něj políbil.
„Krásně voníš…“ potom jsem se nosem otřel o kůži a políbil ho na odhalené místo.
Jednou rukou jsem mu bloudil po zádech a druhou prohrábl jeho vlasy a nakonec si ho za bradu přitáhl pro polibek. Jen krátký, ale za to vášnivý.
„Zapomněl jsem. Hezké ráno, Charlie,“ to byla má ranní pusa, tu bude dostávat každý další den.
Charlie
„Práci bych měl mít tak během dvou hodin hotovou a pak můžeme někam jet. Jo, to by bylo fajn se někam podívat a nemyslet přitom na práci,“ pousmál jsem se, protože tohle už jsem opravdu hodně dávno neudělal. I když v Anglii s dědou ano, ale neužil jsem si to.
Edie si mě otočil k sobě a zvedl mi nohy kolem jeho pasu. Rychle jsem polkl ten hlt kávy a odložil hrnek. Myslím, že špatně, protože se skutálel a zbytek kávy se vpil do trávy.
„Hezké ráno,“ odpověděl jsem mu a opětoval polibek.
Otřel jsem se jazykem o jeho. Tak nějak jsem to potřeboval. Polibek s příchutí ranní kávy…
I přesto to jeho chuť přebíjela a já se mu pomalu ale jistě vnutil do jeho úst. Tak moc jsem se s ním chtěl líbat.
Bezděčně jsem se k němu přibližoval, až jsem byl na něj zcela natisklý a cítil, jak mu silně bije srdce. Tak silně jako mně.
Vytáhl jsem mu triko a rukama hned začal hladit jeho holá záda.
Poddával jsem se všem těm podnětům a po chvilce jsem z hlavy vytěsnil všechno, kromě jednoho.
Kromě Edieho…
Edie
Chtěl jsem na to jít pomaleji, nebo mu dát čas, aby se z toho včerejška vzpamatoval, ale když se do polibku opřel i on, a jí cítil jeho prsty, které mi jezdily po zádech, už jsem to nedal. Víc jsem si ho za bradu přitáhl a rukou objal jeho pas.
Prohloubil jsem polibek, můj jazyk atakoval jeho ústa, jako kdyby se jich nedokázal nabažit. Ta jeho chuť, jen jemně se naznačovala káva a jinak to byl celý on.
Na povrchu je hořký a uvnitř… Je opravdu skvělý. Může mě odhánět… Může se vztekat… Mlátit mě… Nadávat… Ale já stejně vím, jak to má v srdci, je totiž jako já. Odjede daleko, aby ode mě unikl, a potom se vrátí a ještě s věcmi pro mě? Chodí v mém roztrhaném tričku? Ani jednou neodmítl náš sex a to i předtím. Nikdy jsem nevěřil, že se pod moji hroší kůži někdo dostane a ještě takovýto paličatý Angličan, ale dostal… Nelituji toho. Já se zamiloval jako první a tak to je.
Dotýkal jsem se jeho zad a místy mu po páteři přejel nehty. Líbal jsem ho, dokud se touha po jeho těle neprojevila na plno. Tepláky se mi začaly napínat a já zajel rukama pod jeho tričko, abych ucítil tu rozpálenou pokožku pod svými prsty.
Opustil jsem jeho rty, abych sjížděl po jeho bradě na krk, který jsem laskal, zatím, co jeho druhá ruka zamířila do jeho rozkroku.
Jen jsem ho po něm pohladil, abych jej podráždil a zároveň s tím, jsem ho znovu začal líbat.
Charlie
Tiskl jsem se na Edieho tělo, ale on si i přesto našel cestu, jak se dostat mezi naše těla. Cukl jsem sebou, když jsem ucítil jeho ruku na mém rozkroku. I můj jazyk na moment zmrznul, když jsem se to snažil vstřebat.
Nic se tam nestalo. Nic… Byla to jen ruka… k ničemu jinému nedošlo a jen tak mě něco nezlomí…
Nechtěl jsem Edieho zklamat. Cítil jsem jeho touhu a já ho chtěl také. Aspoň se líbat, dotýkat se ho… Bude to v pohodě…
Na moment jsem se od Edieho oddálil. Chytl jsem len jeho trika a přetáhl mu ho přes hlavu a s mým trikem jsem udělal to samé. Potřeboval jsem ho cítit nejen pod rukama. Přitáhl jsem se k němu zpátky a pevně ho objal. Jeho teplo přecházelo do mě a uklidňovalo mně a jeho touhu jsem cítil ještě víc, když se naše rozkroky o sebe otřely.
Chvilku jsem se díval do jeho očí… Zcela mě vtahovaly a já už opravdu nechtěl myslet na nikoho jiného… Vyhledal jsem jeho rty. Potřeboval jsem je. Líbat se s ním, dotýkat se ho, cítit ho. Jen jeho…
Edie
Když jsem cítil, že mi pod mými prsty jeho tělo ucuklo, na chvíli jsem se zasekl a podíval na něj. Nějak mi prolétlo hlavou, jak jsem ho v tom sklepě našel. Nejspíš se ho to všechno dotklo a zanechalo nepříjemné pocity. Nedivil jsem se a já k tomu taky nepřidal, když jsem mu něco podobného udělal jako první.
Jenže on po chvíli sundal mé triko a potom i své. Tím skončily jakékoliv obavy a já mu hodlal ty špatné vzpomínky nahradit mnou.
Pevněji jsem si ho chytil pod zadečkem, a vytáhl na klín. Zvedl jsem se i s ním a zamířil rovnou do pokoje, kde jsem ho uložil na postel. Ještě, než jsem k němu ulehl, jsem mu stáhl kalhoty a sobě taky, aby mi nic nebránilo.
Uchopil jsem jeho nohu a pomalu mu olízl palec. Po nártu jsem jazykem putoval dál. Přes lýtko, vnitřní stranou stehna, kde jsem mu udělal menší červenou značku, k tříslům, které jsem chvíli jen líbal.
Rukou jsem opakoval to, co jazykem na té druhé noze, aby nebyla ochuzena.
Pomalu jsem se přibližoval ke kulkám a potom je vtáhl do svých úst, kde jsem je pocumlal. Rukou jsem protáhl jeho penis a pomalu stahoval jeho kůžičku pod žalud. Přesunul jsem se na tu vyzývavou plosku a olízl ji.
Vklouzával jsem si s ním do úst, zatím, co jsem si naslinil prsty a pomalu obkroužil jeho dírku. Když jsem ale ucítil jeho zachvění a stáhnutí otvoru, hlouběji jsem ho pojal do úst a nesmlouvavě do něj hned prvním prstem najel, ale opatrně. Ihned jsem omluvně podráždil jeho prostatu a párkrát vytáhl a znova vsunul jeho penis do své pusy.
Charlie
Už mě zase nesl jako plyšovou hračku. Ale nevadilo mi to. Připomínalo mi to, jak moc mě miluje a já mu to ještě víc věřil. Než jsme dorazili do ložnice, pevně jsem se ho držel kolem krku a po celou dobu neopustil jeho ústa.
Strašně moc rád se s ním líbám. Vyvolává to ve mně úžasné pocity, které se nedají ničím nahradit a k ničemu přirovnat. Vůbec mi nevadilo, že mám od toho polibku rty celé napuchlé …
Dolehl jsem na postel, kde mě uložil jako nějakou křehkou věc. Ale vzápětí jsem se ocitl pod ním zcela nahý. Chtěl jsem si ho na sebe přitisknout, ale nedal mi šanci.
Cukl jsem nohou, když mě začal líbat od prstů k lýtku. Když se zastavil chvíli na vnitřní straně mého stehna, jen jsem tiše vydechl. Jeho zuby i jazyk ve mně vyvolávaly jemné chvění, kdy se mé vzrušení a touha po něm začalo stupňovat.
„Edie,“ vydechl jsem jeho jméno a hned zalapal po vzduchu, když se zaměřil na můj rozkrok.
Jeho prst jsem v sobě sevřel tak pevně, že bych mu ho snad mohl i amputovat.
Sevřel jsem jeho tělo nohama, ale v momentě, kdy podráždil můj vnitřek, povolil jsem.
Jen jsem prsty zahrábnul do jeho vlasů. Rychle jsem oddechoval a vnímal to vlhko a teplo jeho úst na svém penisu.
Probíhalo mnou mravenčení a každý kousek mého těla byl citlivý. Pomalu ale jistě jsem se tomu začal poddávat. Ví, co udělat, abych byl jen jeho… Abych toužil jen po něm…
Chci ho… Miluji ho a chci jen jeho…
Edie
Věnoval jsem pozornost každému kousku jeho penisu. Jazykem, zuby, patrem, nosem… Využil jsem každou možnost, abych se ho dotknul a pocítil jeho tvrdost na své pokožce. Nedokázal jsem se od něj odtrhnout a toužil jsem ho vykouřit do konce.
Cítil jsem, jak moje chuťové pohárky osvěžily první kapky jeho rozkoše a já ještě víc vsál jeho úd dál do pusy.
Mezitím jsem přidal další dva prsty a roztahoval jeho zadeček, protože jsem na něj měl hroznou chuť. Toužil jsem ho vysát a potom si ho vláčného vzít.
Ucítil jsem, jak se mi cuká v puse a teplá nasládlá tekutina mi zalívala ústa. Sál jsem vše, co propouštěl, a nenechal ani kapku uniknout. Chtěl jsem všechno…
Když už nezbylo nic, ještě jsem mu olízl špičku a než se vzpamatoval, jsem ho otočil na břicho. Nasunul jsem se na něj a jednou rukou mu podebral břicho, aby mi víc vyšpulil zadeček. Během chvíle jsem do něj vnikal a přitom líbal jeho páteř, lopatky, krk… Byl jsem zase to zvíře, které nedokáže zastavit svoje pudy.
Charlie
Byl jsem jak v jiném světě. To jak si se mnou hrál, mi přivádělo stavy, kdy jsem nevěděl co dřív. Zapomněl jsem na vše, co bylo a prožíval jen to, co je.
Prohýbal jsem se proti jeho ústům, a mé vzdechy už byly docela dost slyšet. Už jsem se prostě nedokázal udržet.
V prstech jsem měl křeč, jak jsem se snažil mu nevyrvat všechny vlasy, které jsem držel. Brnělo mě celé tělo a cítit to, jak se můj penis opakovaně noří do jeho úst, jak si s ním pohrává, jak v zadečku mám čím dál víc plněji, mě přivedlo dokonce.
S hlasitým zasténáním jsem napnul všechny svaly a jen břicho se hýbalo podle toho, jak rychle a přerývaně jsem dýchal.
Každou kapku si vzal a já z toho byl úplně vedle.
Užíval jsem si toho skvělého okamžiku, když mě náhle opustil. Už jsem se chtěl rozzlobit, že mě nenechal si to užít do konce, když mě rychle obrátil na břicho a vnikl do mě svou pevnou erekcí.
„Edie!“ vykřikl jsem jeho jméno nahlas.
Téměř okamžitě se vrátily všechny ty krásné pocity, o které jsem na moment přišel. Bylo to tak intenzivní, že sám jsem začal vycházet Edieho rychlým a tvrdým přírazům vstříc.
O tohle bych přišel kdyby…
O tohle nechci nikdy přijít…
Prohnutý v zádech jsem se jen zapíral o lokty a nechával procházet svým tělem všechno to úžasné, i když můj malý kamarád už neměl co ze sebe vydat. Jen se pohupoval mezi mýma nohama a já, s třesoucím se tělem a zavřenýma očima, byl z toho všeho v naprostém ráji.
Edie
V šíleném tempu, které mi velelo moje tělo, jsem do něj vnikal a užíval si tu těsnost jeho zadečku, Tak krásně to v něm klouzalo, že jsem ho opouštěl jen do poloviny, víc jsem z něj nevyjel.
Rukou jsem si ho za bradu zdvihnul, abych mohl dosáhnout na jeho ústa, když jsem s posledním silným přírazem do něj vypustil všechno svoje sperma. Ustrnul jsem v pohybu a místo toho ho neustále líbal. Jen párkrát jsem se jen nepatrně pohnul, abych si ještě tenhle skvělý pocit užil, ale jeho rty… Nemohl jsem se ho nabažit…
Nikdy ho nebudu mít dost… Nikdy…
„Charlie…“ šeptal jsem jeho jméno, když jsem na něj dopadl celou váhou a naše těla se div nepropsala do matrace.
Jen chvíli jsem takhle byl, než jsem z něj vyjel a odvalil se vedle.
Nechtěl jsem ho opouštět, ale moc dobře vím, jak těžký jsem. A že hodně…
Ruku jsem si položil na jeho záda a hladil ho po nich. Jen jsem oddechoval a nechával svým tělem doznívat ten pocit, že jsem naprosto šťastný.
Charlie
Jeho tempo se na chvíli zvýšilo, jak se blížil ke svému konci. Tření bylo tak intenzivní, že jsem cítil, jak se horko opětovně rozlévá do mého těla a svírání v podbřišku se na okamžik přihlásilo zpět.
Jeho přírazy jsem mu ztěžoval svými bezděčnými stahy, které u mě vyvolávaly dozvuky prožitého orgasmu.
I přesto, že Edie sotva popadal dech, přitiskl se na má ústa a nepřestával mě líbat. A já mu polibek rád oplácel…
V rukách jsem měl stále sevřený polštář, když se uložil vedle mě a hladil mě po zádech. Bylo to opravdu tak příjemné, že jsem ani neměl chuť se zvednout. Jen jsem otočil hlavu a díval se zblízka do těch jeho nádherných očí.
„Dal jsem si moc cukru do kávy,“ řekl jsem zničehonic.
Pak jsem se zasmál. Opravdu jsem se zasmál, protože mi došlo, co jsem právě řekl.
Proč jsem to řekl?
Zvedl jsem jednu ruku a položil ji Ediemu na tvář. Byl rozpálený, ale spokojený. Stejně jako já…
Přisunul jsem se k němu blíž a políbil ho.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem a přivřel oči, abych si ještě aspoň chvíli užil tu příjemnou chvilku, která patřila jen nám.
Edie
„Cukru? Jak tě to napadlo?“ políbil mě a tím mě umlčel.
Bylo tak hezké takhle jenom relaxovat, tohle bylo poprvé, kdy jsme to mohli takhle mít, a nikdo nás nerušil.
Pohladil jsem ho po tváři a prsty zajel do jeho vlasů, abych si ho víc k sobě přitáhl. Ležel už na mé hrudi a já ho dál líbal.
„Budu se muset oholit. Vidím totiž, že docela škrábu,“ usmál jsem se a omluvně políbil všechna začervenalá místa kolem jeho úst, než jsem ho znovu políbil.
„Jenže ty tak strašně dobře chutnáš,“ znovu jsem ho políbil a prsty se prohraboval jeho vlasy.
Druhou rukou jsem se natáhl pro deku a oba nás přikryl, aby nám nebyla zima.
„Taky tě miluji, Charlie. Trvalo, než jsem si tě našel,“ upřeně jsem se díval do jeho očí a prohlížel si jejich uhrančivou barvu.
Charlie
„No, zdá se mi, že mám moc energie,“ dodal jsem na vysvětlenou, proč jsem mluvil o cukru.
Ležel jsem na Edieho hrudi. Hřál mě zespod a z vrchu deka. Už dlouho jsem se necítil tak dobře. Rázem jsem zapomněl na vše, co bylo předešlý den.
„Budu muset udělat něco do práce,“ povzdechl jsem si. Vůbec se mi nechtělo vstávat. „Ale to má čas. Je to práce tak na dvě tři hodiny.“
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Edieho ložnice byla jednoduše, ale vkusně zařízená. Nebude mi dělat problém si na ni zvyknout. Stejně jako na tu jeho velkou vanu.
Při vzpomínce na koupelnu, jsem zanořil ruku pod peřinu a přejel jsem si po hýždích. Cítil jsem, že jsem trochu ulepený mezi stehny a chtělo by to umýt, nebo to budu muset sundávat škrabkou. A holení… Vytáhl jsem ruku a přejel si po bradě. Je pravda, že se nemusím holit moc často, ale mám rád hladkou kůži… Na víc místech… Chtělo by to holicí strojek.
„Vzal jsi mi i toaletní potřeby?“ zvedl jsem hlavu a pohladil Edieho po jeho strništi.
Edie
„Moc energie? To se dá změnit,“ usmál jsem se a pohladil ho po půlkách.
„Myslím si, že jsem ti tam vzal všechno. Nebylo toho moc a Haruna mi to hned vzal z rukou, abych se s tím netahal. A i kdyby, mám tu ostré nože, takže jako zálesák, ne?“ naznačil jsem na jeho bradě palcem, jak se holí nožem.
Potom jsem se hlasitě zasmál, když jsem viděl jeho výraz.
„Neboj… Taky používám žiletky.
„Máš hlad? Mám něco uvařit? Ale tak za půl hodiny, tohle se mi líbí,“ víc jsem si ho natiskl na tělo a hladil ho po zádech.
„Co máš rád? Máš nějaké věci, na kterých si zakládáš? Chtěl bych o tobě vše vědět, takže můžeš použít tu energii a mluvit, “ nějak jsem dostal potřebu o něm vědět víc.
Byla správná chvíle na to, abych ho poznal, když tu bude se mnou bydlet.
Charlie
„Co mám rád? Na čem si zakládám?“
Zamyslel jsem se. Vlastně ani nevím. Všechno je o tom, co právě prožívám. Beru život takový, jaký je a věci řeším v momentě, kdy nastanou.
„Ani nevím,“ pokrčil jsem rameny. „Nejspíš na to budeš muset přijít sám. A když už jsme u jídla, tak jím prakticky všechno, co je poživatelné. Nejspíš pozůstatek toho, kdy jsem žil na ulici a neměl co do pusy,“ zmlkl jsem.
Uvědomil jsem si, že jsem nakousl něco, k čemu se nechci vracet.
„Nemám rád špatné vzpomínky,“ řekl jsem o něco tišeji. Zapřel jsem se rukama o matraci a zvedl se.
„Půjdu se umýt. Potřebuji se taky dát do pořádku,“ klekl jsem si nad Ediem a podíval se dolů do svého rozkroku.
Mám rád, když jsem upravený všude. Nechávám si jen jemný proužek chloupků, vedoucí od pupíku a na rozkroku upravené. Nemám rád, když mě prádlo tahá za chloupky v tříslech.
„Půjčím si tvoji vanu,“ pohladil jsem ještě Edieho po břiše a po penisu a pak jsem vstal. „Rád se podívám, jak se holí zálesák,“ zasmál jsem se a nabídl Ediemu ruku, abych mu pomohl vstát.
Edie
„Víš, co je zábavné? Že tohle nás spojuje. Taky jsem žil nějakou dobu na ulici s Harunou. Tehdy nám všechno vzali. Jen jsem byl ještě dítě a on se o mě staral. Vlastně… Učím děti z těchto chudých čtvrtí, nejsem tak blbej, jak vypadám. Takže… Pokud bys chtěl, angličtina by se jim určitě hodila. Jen… Není to placený,“ přijal jsem jeho ruku, ale místo abych vstal, jsem si ho na sebe znova stáhl.
„Sakra… Mám na tebe zase chuť,“ zavrčel jsem mu do ucha, když jsem ho převalil na záda pod sebe.
Už jsem ho chtěl začít líbat, když se ozval zvonek a já se překvapeně podíval ke dveřím.
„Kdo to sakra… Haruna má přijít až odpoledne. Tak kdo to je?“ naštvaně jsem se zvedl.
Jen v rychlosti jsem na sebe hodil tepláky. Došel jsem na chodbu a zamířil ke vchodovým dveřím. Pomalu a naštvaně jsem je otevíral.
„Edie,“ ozval se ženský hlas, když jsem spatřil vetřelce.
„Paní Tua? Pan Tua? Sahy?“
Byl jsem v šoku a nechápal, co tu dělají.
„Víš, jak je těžké tě najít? Prvně jsi tady, potom jinde, poté u bratra a potom u doktora a… No hrůza. Báli jsme se o tebe, že bys třeba dal vědět?“ peskovala mě.
Jen jsem stál a stále se nemohl probudit z toho šoku. Vlastně se mi to líbilo. Bylo to, jako kdyby moje rodina měla o mě strach.
Charlie
Místo toho, aby vstal, mě stáhl zpátky na postel. Zalehl mě a jeho slova, pronesená tím jeho vrčivým hlasem, mi postavila všechny chloupky na těle. I ty, které jsem nechtěl mít. Trhaně jsem se nadechl, když mě v břiše zašimralo tím známým pocitem a už jsem špulil rty, očekávajíc ten polibek, když se ozval domovní zvonek.
Měl jsem chuť v tu chvíli někoho roztrhnout. Kohokoli kdo je za dveřmi.
Edie na sebe jen v rychlosti hodil tepláky a šel otevřít.
Když jsem uslyšel ženský hlas, a oslovení, které řekl Edie, okamžitě mi zamrzla krev v žilách.
Tak tohle jsem vážně nečekal. Proč?
Rychle jsem se rozhlédl kolem sebe. Nemám tu nic na oblečení. Jen ty Edieho tepláky a triko zůstalo na zahradě.
Jak dlouho ještě budou stát v té chodbě?
A navíc – rodiče Samuru. Už jen z toho jsem měl špatný pocit.
V rychlosti jsem si oblékl aspoň tepláky.
„Promiňte, jen procházím,“ řekl jsem, když jsem se objevil na chodbě a čtyři páry očí se zastavily na mé osobě. „Přeji pěkný den,“ ještě jsem jen nenápadně mrknul po vetřelcích a pak rychle zmizel v koupelně.
Edie
Noo… Nebyla to moc dobrá situace, když spatřili Charlieho. Kdyby tak věděli celou pravdu, vadilo by jim to? On se napravil a já ho miluji, museli by to snést.
Jen jsem viděl, jak si ho Paní Tua prohlíží a s širokým úsměvem se pohledem vrací na mě.
„No, sestřičku máš dobrou, takže jsi v nejlepších rukou, ale mohl bys nás i přesto pozvat na kafe, když jsme jeli tak daleko,“ řekla po chvíli ticha.
„Samozřejmě, omluvám se. Pojďte dál,“ ukázal jsem na kuchyni a oni se v předsíni zuli.“
Posadili se kolem stolu v kuchyni a já se chopil přípravy kávy.
Uvařil jsem vodu a na stůl postavil cukr a mléko. Zalil jsem ji a v konvici ji také dal na stůl i s hrnečky.
„Prosím,“ mírně jsem se poklonil a přisedl k nim.
„Doufám, že nás poctí návštěvou i pan Charles?“ zeptal se pan Tua a mírně se usmál.
Rychle jsem se zvedl, protože mi došlo, že věci má v cestovce, která stojí kousek od nás. Vzal jsem ji a zamířil za Charliem do koupelny, kde jsem mu kabelu položil na zem.
„Promiň, zapomněl jsem na ní. Přijď pak za námi, ptali se po tobě. Neboj, nevypadají, že by s námi měli nějaký problém, jinak by to řekli,“ ještě jsem ho letmo políbil a vrátil se za návštěvou.
„Takže, kdy se vrátíš?“ ihned se mě zeptal pan Tua.
„Tak v pondělí?“ odpověděl jsem.
„Domluvíme se, že ti dáme týden a pak se vrátíš. Musíš se dát opravdu do pořádku. Takže až to další pondělí. Ale to už opravdu ano, bez tebe muži nějak zvlčili,“ naštvaně dodal.
„Určitě, to mi stačí na dovolenou,“ usmál jsem se na ně.
„Co se týká pana Charlese. Víme, že byl už u nás na návštěvě. Nebudeme řešit, co se stalo i když podle všeho to má spojitost se Samuru, důležité je, že jsi šťastný. Už dlouho jsi sám a je jedno, kolik našich synů je gayů. Nejspíš máme nějaké špatné geny,“ zamračeně mluvil dál pan Tua.
„Ano, tak tě bereme, jako syna. Takže se neboj za námi přijít. Vlastně si nám jako jediný zbyl. Ti dva si žijí už své vlastní životy. Jo a víš, že se Ei a Samuru vdávají? Ei nám to volal a my odjíždíme za nimi. Budeme tam týden. Byla fuška mého muže přemluvit, aby jim nestál v cestě, ale můj otec je dosti výmluvný. Takže si hezky odpočiň a uvidíme se v pondělí,“ mluvila vlídně paní Tua.
Podle všeho byla s celou situací jako jediná v pohodě. Pan Tua se jen mračil a Sahy se všemu smál.
Charlie
Sestřička…
Zamračil jsem se, když jsem zaslechl, co říkala paní Tua. Vypadám snad jako nějaká zdravotní sestřička? Pustil jsem si vodu do vany a chtěl se už svléknout, když vešel Edie s mými věcmi.
Prý mám za nimi dojít.
Tak to rozhodně… Opravdu se mi nechce. Je to Edieho návštěva a já nemíním být jako někdo, na koho se přišli podívat a zhodnotit, zda je vhodný.
Nahlédl jsem do kabely, co mi Edie donesl. Na hromadě mého oblečení ležela brašna s notebookem a telefon. Dokonce jsem tam měl i složky, které jsem měl s sebou v restauraci, než mě unesli.
Zastavil jsem vodu a na odkládací desku jsem si položil notebook a pak se s tím usadil do vany.
Aspoň nějak zabiju čas a nebudu s nimi muset být moc dlouho.
Seděl jsem s té teplé vodě, s pěnou s vůní broskví a začal si procházet práci, kterou jsem před tím nedokončil. Ještě jsem nikdy nepracoval takhle v koupelně. Prostě jsem nedokázal relaxovat.
Zabrousil jsem i do svého soukromého emailu. Občas mám zprávu od dědy, jak se mu daří, nebo od hospodyně, která mi referuje, zda je všechno v pořádku. Tentokrát ale nic. Jen email z banky o pohybu na mých účtech. Pomalu jsem to procházel, když jsem se zarazil.
Výběr větší částky z dědečkova fondu.
Že by se chystal kupit něco většího?
Výběr se uskutečnil před dvěma dny. Proč mi neřekl, že potřebuje na něco peníze? Dal bych mu je. Ten fond má pro případy, že by se mi něco stalo, tak proč z toho vybíral? Že by mi chtěl koupit nějaký dárek? Vlastně budu mít za týden narozeniny, tak třeba nechtěl, abych to věděl.
Nakonec uklidněn tímto závěrem, jsem email zavřel a dál se věnoval smlouvě, kterou jsem chtěl dodělat.
Když mi začala chladnout voda, uvědomil jsem si, že by nejspíš bylo neslušné, se tam vůbec neukázat. Vylezl jsem z vany, otřel se a vytáhl si svoji oblíbenou košili a než jsem si natáhl lehké plátěné kapsáče, ještě jsem mrknul mezi nohy. Další kosmetická úprava bude muset počkat.
Rychle jsem se aspoň oholil a pročísl vlhké vlasy.
Otevřel jsem dveře a vyšel z koupelny… Tak, a teď se vydat do jámy lvové…
Edie
Samuru? Ei? Vdávají? Pomalu mi to šrotovalo hlavou, když jsem upíjel kávu a paní Tua dál vykládala, jaká svatba bude a tak… Nějak jsem ji přestal poslouchat, když žvanila nesmysly o tom, zda půjdou v bílém, nebo v čem. Bylo mi to jedno, spíš mě zajímalo, jestli to ví i Charlie.
Když vešel za námi, jen jsem mu ke mně přisunul židli a postavil před něj šálek na kávu. Čekal jsem, až se usadí, abych…
„Víš, že se Jeff a Stan žení? A koho si berou?“
Zadíval jsem se na Charlieho a čekal jeho reakci. Pořád jsem měl divný pocit, že mi něco uniká. Že jednoho z těch dvou, měl Charlie rád a proto ho oni z nějakého důvodu nasnáší.
„Jinak… Tohle je pan Tua a paní Tua. A ten mračoun, je Sahy, pomáhal mi tehdy v tom sklepě.“
Nechápal jsem, proč najednou mluvím tak naštvaně. Vlastně jsme se ještě nedostali k tomu, abychom si promluvili o minulosti.
Charlie
Usadil jsem se vedle Edieho a necítil se právě moc dobře. Ani před jedním. Samurovi rodiče a chlap, co byl tenkrát v tom sklepě, když mě tam našli Madokovi lidi.
Mírně jsem se poklonil a jen jsem řekl, jak se jmenuji. Ale podle jejich pohledu, to zřejmě už dávno ví.
Zkoumavě si mě prohlíželi a Sahy se přitom celou dobu usmíval, jak nějaký…
Ruka mi zmrzla uprostřed pohybu, když Edie vyslovil to s tou svatbou. Mírně se mi zachvěla a já se raději rychle napil, abych to zamaskoval a položil hrnek zpátky na stůl.
„Vím to. Potkal jsem Torrese v Londýně a on se mi nezapomněl pochlubit,“ pohlédl jsem na své ruce složené v klíně a promnul si bezděčně prsty, které mi on tenkrát málem polámal.
Po očku jsem se podíval na Edieho. Zřejmě to pro něj není moc dobře stravitelná zpráva, podle toho, jak se tváří. Kdo ví, jestli si na Samuru ještě pořád nemyslí…
„Promiňte, nechám vás tu, já musím pracovat. Mám toho ještě hodně a teď se jaksi nemůžu dostat do kanceláře.“
Znovu jsem se mírně na omluvu poklonil a odešel jsem do koupelny pro notebook a další věci, které jsem si tam nechal a šel do ložnice, kde jsem se usadil na posteli a všechno rozložil kolem sebe.
I když jsem se snažil, a chtěl udělat Ediemu radost, přesto jsem to nedával. Nedokázal jsem tam s nimi být a navíc s touhle náladou.
Všechno se pokazilo jednou jedinou větou…
Vážně mě Edie miluje? A proč mě tak štve, když začali mluvit o té svatbě? Opravdu jsem Jeffa tak moc miloval, že mě to i po takové době štve?
Ale já k němu už nic necítím. Jen zlost na Torrese…
Mám rád Edieho… Ne – Miluji Edieho… Ale jak je to s ním?
Edie
Pozoroval jsem řeč jeho těla a když jsem se zeptal a on si promnul ruce, už jsem se těšil, až Tuovi odejdou a já si s ním promluvím.
„Půjdeme, už jsme si všechno řekli. Takže až se vrátíme, budeme tě očekávat. Jinak se dej do kupy a… Však ty víš nejlíp, co dělat,“ usmála se a společně se všemi zamířila ke dveřím.
„Děkuji za kávu a uzdrav se,“ ještě mě na rozloučenou objala a poté odešla k autu.
„Drž se!“ povzbudil mě pan Tua a Sahy jen s úsměvem a znatelným prohrábnutím si kulek nasedl do auta.
Zabiju ho…
Odjeli a nechali mi v hlavě spoustu otázek, na které jsem možná ani nechtěl vědět odpovědi. Zavřel jsem dveře a zamířil do ložnice. Na moment jsem se zastavil ve futrech a pozoroval ho. Byl skloněný nad notebookem a pracoval. Moc mu to slušelo, když mu namodralá obrazovka osvětlovala tvář.
„Vím, že jsem řekl, že je na to čas, ale chtěl bych to vědět. Co se stalo mezi tebou, Torresem a Huntem? Prostě… Zvláštně jsi na to reagoval a taky by mě zajímalo, co se stalo v Anglii? Já vím… Ještě jsme spolu nebyli, ale nějak mám špatný pocit, že tě to ještě trápí.“
Došel jsme k němu a posadil se na postel. Prsty jsem mu pozvedl za bradu hlavu a jen jemně ho políbil, aby mi věřil.
Cítil jsem se všelijak a docela jsem se i bál toho, jak zareaguji, když se mi nebude líbit jeho odpověď, ale musel jsem to vědět.
Když někoho miluji, chci, aby mi celý patřil.