Charlie
Spalo se mi tak dobře, jak už dlouho ne. I když jsem vedle Edieho už usnul, nebylo to takové, jako tentokrát. Necítil jsem se ničím omezován, bylo to nenásilné. Jeho tělo mě celou noc zahřívalo a já se i tak nějak k němu podvědomě tiskl. Byl první člověk, kterého jsem nechal u sebe spát a ještě navíc ve své posteli, i když na druhé straně chodby je pokoj pro hosty.
Z příjemného spánku mě probralo zvonění. Natáhl jsem se ke stolku a vypnul budík.
Je čas vstávat do práce.
Ale když mě se tak nechtělo…
Pootočil jsem se k Ediemu a chvíli pozoroval jeho spící tvář. Nejspíš mi bude trvat ještě chvíli, než ho plně pochopím. Ale pro začátek dobrý, když si uvědomím, že jsem ho chtěl zabít, stejně jako on mně.
Musel být do Samuru opravdu hodně zamilovaný… Jak to s ním má teď?
Co bude dělat, až zjistí, že se Samuru žení?
Když si vzpomenu na Jeffa, ještě se mi místy stáhne žaludek, ale v tuhle chvíli mé srdce již naplno ovládá někdo jiný…
Pousmál jsem se a konečky prstů jemně pohladil Edieho po tváři, po tom jeho strništi, které začalo rašit.
Mrkl jsem na budík a pak nakonec s povzdechem vstal a zamířil do koupelny. Po cestě jsem ještě popadl telefon a volal na číslo pana Hazukiho a poprosil ho, jestli se může zastavit a Edieho zkontrolovat. Klíč mu nechám na recepci, aby nemusel zvonit.
Vytáhl jsem ze skříňky nový zubní kartáček a připravil ho Ediemu na umyvadlo, stejně tak jako čistou osušku. Já sám se rychle osprchoval a zašel ještě do šatny, abych se oblékl. Dneska mám mít jen tři schůzky, tak bych měl být doma někdy odpoledne.
Edie
Probudil mě šramot kousek ode mě, jako kdyby se někdo přehraboval ve věcech. Opřel jsem se o zdravý loket a snažil se rozlepit oči. Když se mi konečně povedlo zaměřit osobu před sebou, jen jsem se pousmál a potichu vstal z postele, aby mě neslyšel.
Byl tolik zabraný do výběru oblečení, že nezaregistroval, že jsem se mu vplížil za záda. Rychle jsem mu ruce obmotal kolem pasu a přitáhl si k sobě. Políbil jsem ho na krk a bradu si opřel o jeho rameno.
„Dobré ráno, Charlie. Jdeš do práce?“ zašeptal jsem mu do ucha a celý mu ho olíznul.
„Krásně voníš… Škoda že hned musíš jít,“ mlasknul jsem nespokojeně a ještě víc si ho natisknul na tělo.
Byl tak horký a voněl tak skvěle, že bych ho snědl jako svou snídani. Jenže mě začalo pobolívat rameno, které pomalu přicházelo k sobě.
„Asi budu muset zavolat Ayanovi, přichází to k sobě,“ povzdechl jsem si a znovu ho políbil na krk.
Charlie
Lekl jsem se, když se mi Edie přilepil na záda a promluvil. Košile mi málem vypadla z ruky.
Pořád si na to nemůžu zvyknout a občas je ve mně ještě na moment malá dušička, že se něco stane. Jako bych čekal útok. Měl bych se vzpamatovat a zahodit tu přecitlivělost a vrátit se do svého předchozího já.
„Za půl hodiny mě přijede vyzvednout asistentka a já ještě musím k doktorovi, než budu mít schůzku,“ mírně jsem se přitiskl na jeho tělo a v ruce mačkal límeček od košile. „Jestli myslíš pana Hazukiho, tak volal, že se na tebe přijede podívat,“ zalhal jsem, že jsem volal já jemu.
„Vážně se musím oblíkat,“ naklonil jsem mírně hlavu bokem, když mě znova políbil na krk.
Vždycky jsem to dělal já druhým a tohle je příjemná změna. I když…. Jedna moje ruka pustila košili a zabloudila dozadu na Edieho nahé stehno. Pomalu jsem ji táhl až na jeho pevné pozadí a mírně jsem ho stiskl…
Edie
„Půl hodiny? Tak to je spousta času," zašeptal jsem znovu.
Prudce jsem si ho k sobě otočil a políbil ho. Jeho ruku jsem si stáhl do rozkroku a přiložil na penis, aby věděl, jaký ranní problém mám. Sám jsem ho zády otočil k posteli a za stálého líbání, kdy jsem dravě atakoval jeho ústa, jsem ho tlačil na matraci. Když jeho tělo dopadlo na měkký povrch, olízl jsem si rty a pomalu mu polibky putoval od brady k bradavkám. Nasál jsem ten tvrdý hrbolek do úst a jazykem si s ním pohrával. To stejné jsem udělal i s druhou, zatím co moje ruka již masírovala jeho naběhlost. Prsty jsem sjížděl k jeho dírce a polštářky ji podráždil.
Charlie
Kurva, já se tam snad nedostanu! Stihl jsem si jen pomyslet, když si mě během setiny vteřiny otočil k sobě a najednou jsem měl ruku nasměrovanou na jeho rozkrok. Pevně jsem ho sevřel, ale jako by ho to ještě víc nabudilo. Líbal mě a současně s tím tlačil k posteli. Košile mi už dávno vypadla z ruky. Budu si muset vytáhnout novou…
Dopadl jsem na záda na ještě teplou postel a jen trhaně oddechoval, když se pustil do zkoumání mého těla.
Zamrazilo mě, když jazykem dráždil bradavky. Od každého jeho olíznutí či stisknutí, do mého těla vystřeloval zvláštní pocit, který jsem nedokázal v klidu zpracovat. Netušil jsem, že jsem v těchto místech až tak vzrušivý.
Jak mě začalo pohlcovat vzrušení, bezděčně jsem začal v ruce protahovat jeho erekci a přidával na rychlosti současně s tím, jak moc dobře jsem se cítil. Jako bych mu chtěl ukázat, že se to na mě valí s takovou intenzitou, že i můj ranní problém, který zmizel s ranní sprchou, je najednou zpátky.
„Chci tě,“ zavzdychal jsem nahlas, když v jednom momentě šimrání kolem žaludu zesílilo a ten známý příjemný tlak se stěhoval níž.
Edie
„Tak to máme stejné přání,“ zašeptal jsem u jeho ucha, když jsem se vyhoupl od jeho bradavek ke krku.
Prsty jsem pomalu vjel do jeho zadečku a prvně vsunul první a následně i druhý. Podle toho, jak hodně jsme to včera dělali, nebyl ještě úplně stáhnutý, což se mi moc líbilo.
Když jsem cítil, že ještě víc povolil, hned jsem prsty vytáhl a naslinil si je, abych mu zvlhčil vstup.
Navlhčil jsem i svůj penis a během chvíle se tlačil do jeho nitra. Bylo tak příjemné, když mě vtahoval a já si užíval tu těsnost, kterou mi dopřál. Začal jsem se v něm pohybovat, protože jsem v něm byl nadoraz a nedokázal jsem se držet zpátky.
„Miluji tě, Charlie,“ zavrčel jsem, když jsem zvýšil frekvenci přírazů do jeho těla.
Charlie
Prohnul jsem se v zádech, když do mě najel prsty. A to jsem se tak snažil ve sprše ze sebe všechno smýt. Ale asi špatně, protože do mě jeho prsty lehce vklouzly a já jen přivřel oči, když jsem ucítil ten příjemný tlak.
Od kdy se mi tohle líbí?
Jasně… od doby co jsem poznal tohoto zmetka.
Ano, je to zmetek. Ví, jak mě dostat. Ví, jak ze mě udělat poddajnou hračku. Ví, co na mě platí, a když k tomu přidám další věci, tak jsem úplně v hajzlu…
Už jsem chtěl nadávat, ať se nezdržuje s nějakým prstováním, když je najednou vytáhl a hned se do mě tlačil svou erekcí.
Vždycky mi tohle vezme dech. Nejsem v tu chvíli schopen se nadechnout a jen s pootevřenou pusou a zavřenýma očima vnímám ten průnik do mého těla, dokud není celý ve mně a on se zastaví.
V ten moment ve mně všechno exploduje, a pokud by se nezačal pohybovat on, udělal bych to já.
Zvedl jsem nohy a zahákl mu je za ramena. Jeho pronikání šlo ještě hlouběji, cítil jsem v sobě každé jeho otření, které roznášelo do mého těla vlny horka s každým jeho přírazem.
Pevně jsem sevřel jeho lokty a víc se prohnul a vycházel mu vstříc. Chtěl jsem ho cítit ještě hlouběji, jak nejvíc to šlo.
Vzdychal jsem nahlas a nestačil s dechem, přesto…
„Po-lib-mně-“
Už jen tohle mi chybělo k dokonalosti celého aktu. Jen to a pohled zblízka do jeho očí.
Edie
Když mi své nohy zahákl o ramena, málem jsem vypustil duši, protože mě to zraněné docela nepříjemně zabolelo. Jenže, v tuhle chvíli jsem už nebyl schopen zastavit a bolest vystřídal úplně jiný pocit.
Najížděl a vyjížděl jsem z něj tak rychle, že jsem sám byl v koncích už po pár tazích. Břichem jsem mu přejížděl po jeho chloubě a cítil, jak mi jeho vlhkost chladí břišáky. Zapřel jsem se víc do rukou a pořádně mu protahoval dírku svým penisem. Byl jsem jak zvíře, jenže to jsem s ním vždy.
Bral jsem si ho tak, jak mi dovoloval. Když řekl svou prosbu, jen jsem ho propíchl pohledem a ihned ho uposlechl. Začal jsem ho líbat a nepřestával v rytmických pohybech, dokud se mé tělo v mírném třesu neudělalo do jeho zadečku a moje sperma zaplavilo jeho nitro.
Cítil jsem, jak mě ještě víc stáhl a v tu chvíli jsem ještě víc prohloubil polibek. Když jsem byl schopen trochu myslet, hned jsem stáhl ruku na jeho penis a s mírnými pohyby, které doplňovaly můj orgasmus, jsem mu třel jeho úd.
Charlie
Edie na moment zkřivil obličej. Nejspíš i on prožívá tohle tak intenzivně, že se tomu nedokázal ubránit. Vzápětí vyslyšel mou prosbu a přitiskl se na mé rty. Nejdříve jemně, ale pak s narůstající intenzitou mě začal líbat a já tomu naprosto propadl.
Vybuchlo to ve mně tak náhle, že jsem jen zalapal po dechu a tělo se mi dostalo do křeče.
Vykřikl jsem nahlas do pokoje, kde se doposud ozývaly jen naše vzdechy a šustění látky na posteli.
Nedokázal jsem se v momentě toho silného orgasmu udržet na uzdě. Povolil jsem všechny své emoce, které se valily ven s tím, jak moc jsem prožíval své vyvrcholení.
Penis se mi cukal, i když mezi našimi těly neměl moc místa. Mé vlhko se rozmazávalo po Edieho břiše i po mém, a já už snad ani nevnímal jeho ruku, která nutila ty bílé potvory opustit své území.
Byl jsem naprosto mimo, že jsem zapomněl na čas. Bylo mi to jedno…
Jen jsem prudce oddechoval do Edieho úst, kdy on v nich stále brouzdal svým jazykem a ten můj nutil ke spolupráci. Břišní svaly se mi napínaly, když orgasmus obcházel každý kousek mého těla, jako nějaký průzkumník. Nevynechal jedinou část, jediný sval a svou pouť ukončil pořádným brněním v prstech mých nohou. Dotknout se, nebo přejet prsty teď po mém podbřišku, nejspíš bych znovu začal stříkat. Tak silně jsem to dnešní ráno prožíval a to jsem se chtěl v tichosti vytratit do práce.
Přijdu pozdě… Určitě přijdu pozdě…
Ale ještě chvíli… Ještě chvíli…
Zavřel jsem oči a vnímal jen to úžasné, co mým tělem prolétlo jako uragán a usadilo se blízko mého srdce.
Edie
Sundal jsem jeho nohy z mých ramen, abych si ulevil od bolesti a položil je na matraci. Zůstával jsem v něm. Prostě se mi nechtělo ven… Nechtěl jsem ho opustit. Bylo mi tak dobře a kamarádovi tam dole taky.
Nakonec jsem se o lokty opřel u jeho tváře a prsty se prohraboval jeho vlasy. Pozoroval jsem jeho tvář, která byla tak plná orgasmu, že se to nedalo popsat. Byl tak krásný…
Políbil jsem ho ještě jednou a poté z něj pomalu vyjel ven. I když se mi nechtělo… I když jsem chtěl další kolo… Věděl jsem, že musí do práce. Tenhle fakt jsem nemohl opomenout, hlavně když jsem byl důvodem, proč tam častokrát nebyl.
„Musíš jít. Nechci tě pouštět, ale máš práci. Spěchej domů,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho na něj.
„Potom bychom mohli zajet ke mně domů, co ty na to?“ znovu jsem ho políbil na ucho a krk.
Charlie
Bylo příjemné jen tak ležet a užívat si to příjemné, co mi Edie dával. Jen jsem přivíral oči, když mně hladil ve vlasech a o jeho polibcích ani nemluvím.
Ale za ty slova bych ho nejraději praštil.
Jasně že vím, že musím do práce! Proč mi to připomíná? Mně je takhle dobře.
Nakonec jsem si ale povzdechl, když jsem přišel o ten příjemný tlak dole.
„Musím se jít znovu umýt,“ shodil jsem Edieho ze sebe bokem na postel. „Ty do práce nemusíš?“
Prostě jsem mu to musel vrátit. Nedalo mi to…
Vstal jsem z postele a posbíral věci, co mi spadly na zem. Vytáhl jsem si novou nepomačkanou košili a zamířil do koupelny. Obleču se rovnou tam, jinak bych se nejspíš vrátil do postele, kdybych viděl Edieho, jak si tu lebedí.
Rychle jsem se umyl a začal se oblékat. Ještě jsem neměl ani uvázanou kravatu, když se ozval zvonek.
Asistentka stála hned za dveřmi a já ji v tu chvíli proklínal, proč musí být tak přesná.
„Jen si ještě posbírám věci a jdu,“ pustil jsem ji dál, aby nestála na chodbě.
Edie
Když mě odstrčil, jen nelibě jsem mlaskl a promnul si nádobíčko, které bylo po tom všem maximálně spokojené. Jenže už jsem nebyl moc rád, když odešel do koupelny a nemohl jsem se ještě aspoň chvíli kochat jeho tělem. Sáhl jsem si na rameno, a když jsem zjistil, že mi zase prosákla náplast, vstal jsem, abych ho ještě požádal o přelepení.
Uslyšel jsem zvonek a jeho kroky, jak míří ke dveřím.
Kdo to sakra je?
Natáhl jsem si trenky a došel do koupelny, abych vzal z tama náplast. Zamířil jsem do kuchyně a pomalu vešel s úsměvem na rtech.
„Zlato, přelepíš mi to prosím?“
Podával jsem mu náplast a po očku se podíval na osobu, co stála ve dveřích.
Žena? Hezká japonská žena… Takový jemný vzhled a jistě bude i takového chování.
Mírně jsem se uklonil směrem k ní a tím ji slušně pozdravil.
„D… Dobrý… Dobrý den,“ vykoktala ze sebe nakonec a přitom se sladce začervenala.
Tohle jsem nemusel, nejspíš moc nahých mužských těl nevídává. Spíš vypadala jako zásadová žena. Otočil jsem se zády k Charliemu a odhalil tím tetování, což ji zarazilo a ona se instinktivně ještě víc poklonila.
„Rodina Hirakami? Jste Isamo? Jsem Hanae, pamatuješ si na mě? Rodina Saitó,“ konečně se oklepala a podávala mi ruku.
Tohle nebylo dobrý… Fakt to nebylo dobrý… Byl to veliký průser a ne zrovna malý.
Stiskl jsem jí ruku a přitáhl si jí blíž k sobě.
„Nevím, o čem to mluvíte. Nikoho takového neznám,“ řekl jsem příkře a zadíval se jí do očí.
Malá Hanae pořádně vyrostla. Byla to moje nejlepší přítelkyně, když jsme byli ještě děti. Vlastně asi jediná.
„Poznala bych tě všude, takže mi zbytečně lžeš, Isamo,“ tentokrát se její výraz změnil v ledově kamený.
Takhle se vždy bránila, když jí někdo lhal, nebo jí zlobil.
„Hano, jsem mrtvý! Chci, aby tomu tak bylo i nadále,“ zavrčel jsem těsně u její tváře.
„Nemusíš být hrubý! Neřeknu to. Taky jsem odešla a začala žít svůj vlastní život, abych si nemusela vzít muže, kterého mi vybrali. Jen jsem ráda, že tě vidím. Měla jsem strach, že jsi opravdu mrtvý a těžce jsem to nesla. Můžeme si později promluvit? Jen jako staří přátelé?“ promluvila už o něco vlídněji a usmála se. Oči jí vlhly, jak byla ráda, že mě vidí.
Charlie
Zastavil jsem se uprostřed činnosti, když jsem zaslechl, o čem ti dva mluví. Otočil jsem se na ně s nechápavým výrazem.
Moje asistentka a Yakuza? Ona se zná s Ediem? Zamračil jsem se, když jsem se na ně díval, jak tak blízko sobě stojí a mluví spolu.
„Neříkej mi zlato,“ zavrčel jsem a nečekaně Ediemu strhnul náplast. „Nebo to snad bylo na moji asistentku?“ vztekle jsem se na ně oba podíval. Hodil jsem náplast do koše a plácnul Ediemu na rameno utěrku, aby mu to neteklo po zádech. „Pan Hazuki za chvíli přijede, tak je zbytečné to lepit, on ti to pak udělá.“
Otočil jsem se na patě a vztekle jsem odešel do pracovny. Naskládal jsem si věci do tašky, hodil na sebe sako a boty a otevřel dveře do chodby.
„Čeká na mě doktor, tak jdeme,“ houknul jsem směrem do kuchyně a čekal, až asistentka milostivě dojde. Najednou je její pisklavý hlas jemný, příjemný a div se tam před Ediem nerozpustila. Kdepak je tak její ukecanost?
Edie
On snad žárlí? No... Dal mi to pěkně sežrat, když mi strhl tu náplast a přimáčkl mi na zranění utěrku. Hanae se jen usmála a zamířila ke vchodovým dveřím. V rychlosti jsem ji předběhl a stáhl za ruku Charlieho zpět do bytu. Hanu jsem netaktně vystrčil ven.
„Minutku," oznámil jsem ji, než jsem zavřel dveře.
Charlieho jsem na ně přitlačil a začal ho líbat, jen krátce, ale za to razantně. Nakonec jsem se od něj oddálil a zašeptal: „Tak sladké, takže ti budu říkat medvídku. Co ty na to?"
Nadzvedl jsem obočí a ještě jednou ho políbil.
Charlie
Jen jsem vyheknul a na poslední chvíli zachytil kabelu s notebookem, když mi málem spadla na zem. Chtěl jsem protestovat, ale Edie mě hrubě přitlačil na dveře a hned jsem měl jeho jazyk v puse.
Nejdříve jsem se tomu poddal, jak jsem byl v šoku, pak jsem se ale zapřel rukama o jeho prsa a odstrčil ho od sebe.
„Nevím, kdo je tady ten medvěd,“ sjel jsem ho pohledem od hlavy až k patě a zpátky.
Upravil jsem si vlasy, a chytl za kliku.
„Musím jít, a pokud se chceš s někým…“ odmlčel jsem se na vteřinu, jak jsem hledal to správné slovo. „…kamarádit,“ protáhl jsem to slovo, „tak ne tady v mém bytě.“
Zamračil jsem se, když jsem si vzpomněl, jak držel moji asistentku za ruku a ona na něj tak zbožně hleděla. Proč mi to vlastně vadí?
„Udělej si něco na jídlo, neměl jsem čas nic připravit,“ ukázal jsem směrem do kuchyně a pak chytl za kliku, abych otevřel a šel, protože na chodbě čekala ta…
Moje asistentka…
Edie
Musel jsem potlačit smích, který se na mě valil, když jsem viděl, jak žárlí. Tak tohle bylo to nejhezčí vyznání lásky, co jsem od něj vůbec mohl dostat. Byl tak… Nooo… Celého bych ho postříkal šlehačkou a olízal.
Ještě jsem po něm hrábl a přitáhl si ho na hruď.
„Zapomněl jsem. Měj hezký den a brzo se mi vrať. Ty jsi jediný, s kým se chci milovat. Jo a vrať se i s tím kamarádem mezi tvýma nohama, s tím se rád znova setkám,“ zašeptal jsem mu do ucha a celé mu ho olízl.
Hanae jen zčervenala, když to viděla, ale nepřekvapilo jí to. Vlastně jsem to o sobě tušil už od deseti let a ona to věděla, takže to bylo v pořádku. Jen mi mávla na rozloučenou a šla jako první k výtahu.
„Měl bys něco vědět Charlie, nikdy jsem nebyl zamilovanej a tohle je poprvé, kdy jsem někomu dovolil jít tak blízko, jako tobě. Takže? Není důvod mi nevěřit… Měj hezký den, bručoune,“ popohnal jsem ho ze dveří a zamířil jsem do kuchyně, abych si líp utáhl tu utěrku a krev mi nekapala na zem.
Charlie
„Ty, jeden!“ otočil jsem se, že mu řeknu pěkně něco od plic, ale zabouchl mi dveře před nosem, jako by byl ve svém bytě.
Asistentka už mizela za dveřmi výtahu. Praštil jsem pěstí do dveří, ale pak jsem nastoupil do výtahu.
Raději jsem se na ni nedíval.
Když jsme vystupovali z výtahu, málem jsem vrazil do Hazukiho, který se už cpal dovnitř. Jen se na mně s úsměvem podíval.
„Kolega se už na tebe ptal, tak by sis měl pospíšit. A … Je dobře, že jsi mi zavolal, protože on na sebe nedbá,“ pokýval hlavou a zmáčknul tlačítku.
„Nikoho jsem nevolal!“ prsknul jsem za ním do výtahu.
„Jo, jasně, nikoho jsi nevolal,“ pousmál se ještě, když se dveře zavíraly.
Do prdele! I asistentka se pořád culila. Ale jedno pozitivum to mělo. Byla aspoň zticha.
Nasedli jsme do auta a jeli k nemocnici. Asistentka mi hlídala věci, zatím co já poslušně šel za tím doktorem, který mi má prohlédnout krk.
Seděl jsem na té divné židličce, s košilí rozhalenou, prý aby se mi lépe dostal na krk ze všech stran. Otáčel si mě jako nějakou vytavenou sošku a prohmatával mi krk a prohlížel si ho ze všech stran.
Jemně mi zajel prsty až do vlasů.
„Tam mě to nebolí,“ ucukl jsem hlavou.
„To je mi jasné,“ řekl jako by nic, pousmál se a znovu mi prohrábnul vlasy.
Edie
Slyšel jsem, jak jeho pěst uhodila do dveří a musel jsem se nad tím faktem usmát. Prostě mě bavily jeho reakce.
Cítil jsem se… Asi spokojený… Milovaný? Kdo ví? Jen by mě zajímalo, zda to ví Charlie sám. Sice to řekl, ale je to pravda? Bylo to při sexu a to člověk častokrát řekne hovadiny. Já to myslel vážně, ale kdybych se ho zeptal, jen by mi odsekl.
Povzdechl jsem si a šel si sednout na židli, nějak jsem neměl chuť nic dělat. Najednou někdo zazvonil a já šel ke dveřím. V kukátku jsem zahlédl Ayanu a s úsměvem mu otevřel dveře.
„Pojď dál,“ přivítal jsem ho a ukázal, aby vešel dovnitř.
„No ty teda vypadáš… A co ta utěrka? Říká ti něco hygienické prostředí?“
Nakonec vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Sundal si boty a kabát pověsil na věšák. Sedl jsem si zatím na židli a čekal, až ke mně dojde. Strhl mi tu utěrku z ramene a začal mi to ošetřovat.
„Řekl jsem, aby ses šetřil, a tohle je co? Nebudu tě pořád sešívat, máš štěstí, že stehy nepopraskaly,“ prskal kolem sebe naštvaně.
„Omlouvám se, ale nedalo se to vydržet,“ povzdechl jsem si.
„Vážně myslíš hlavně rozkrokem, Edie.“
No… Jako měl pravdu… Ale jen z části. Co jsem s Charlesem, tak myslím i srdcem.
Charlie
Chytl jsem košili a natáhl si ji zpátky na ramena. Začal jsem se zapínat, i když jsem měl jeho ruce stále na krku.
„Promiňte, ale mám práci. Musím jít,“ podíval jsem se na něj zpříma, aby pochopil, že to myslím vážně.
„Otevřete ještě pusu,“ narovnal se a namířil světlo do mého obličeje.
Zapnul jsem si poslední knoflíček a ještě otevřel pusu, aby se mi podíval do krku. To mě už tak nezdrží a aspoň budu mít jistotu, že je všechno v pořádku.
Strčil mi dovnitř dřívko, chvilku mi prohlížel krk a druhou rukou mě držel za bradu.
„Mátě moc pěkné zuby,“ odložil dřívko do misky a já ucítil, jak mi prstem přejíždí po zubech. Jako bych byl kůň, kterého chtějí prodat.
„Prosím?“ ucuknul jsem hlavou, protože tohle už bylo fakt divný. Proč tohle říká?
„Jen říkám, že máte moc pěkné zuby, je vidět, že o sebe pečujete. Váš celkový vzhled tomu napovídá. Když si odmyslím ty modřiny,“ znovu se dotkl mého krku, „tak je mi jasné, že jste určitě v kurzu, co?“ Pousmál se, ještě jednou mi promnul krk a pak vstal. „Tohle se cení, zvlášť tady v Japonsku a zvlášť někdo jako vy…“
„Nevím, co tím myslíte,“ odstrčil jsem ho i se židlí, protože se mi to přestávalo líbit. Vstal jsem, oblékl jsem si sako a poodešel ke dveřím, když mě ještě zastavil.
„Předepíšu vám něco, aby se vám krk rychleji zklidnil,“ popošel ke stolu a nahnul se, aby mi napsal recept.
Plášť se mu tím mírně stáhl z krku, a já zahlédl kousek nějakého tetování. Zamračil jsem se. Tak tohle je fakt divné. Podle toho co jsem viděl, nebylo to stejné tetování, jako měl Edie.
Podával mi lístek a pořád se usmíval. V jeho očích bylo něco, co se mi nelíbilo, ale nedokázal jsem odhadnout, na co právě myslí, když se na mě tak díval.
„Děkuji,“ převzal jsem si recept a rychle se rozloučil.
„Ještě se uvidíme,“ zaslechl jsem, jak promluvil hlasem, který ale v tu chvíli byl jiný než doposud.
To jistě, pomyslel jsem si. Sem už nepřijdu.
Edie
„Jo, Ayano… Co ti řekl Charlie, když ti volal, aby si sem přišel?“ zeptal jsem se ho zrovna v okamžiku, když byl soustředěný na náplast, kterou mu lepil na zranění.
„Jen že mám přijít,“ zasekl se a nahlas zasmál. „Jsi pěkně podlý. Vlastně jsem byl překvapený, ale jak jsem říkal, má tě rád. Takže už neriskuj a začni se o sebe starat, jinak půjdeš brzo pod drn. Jsem už v kontaktu s Yakuzou tak dlouho, že ani nevím, kdy jsem viděl prvního, pořád z nich něco máš. Tvůj bratr se o tebe bál, jsem rád, že spolu už mluvíte. Vím, že to nebylo snadné, ale on se taky trápil,“ dolepil mi to a zaklapl si lékařský kufřík.
„Dáš si kafe?“ zeptal jsem se ho a zvedl se ze židle.
„Ano, proč ne…“
Posadil se na druhou židli u stolu a pozoroval mě, jak jdu dělat kafe. Za prvé jsem absolutně netušil, kde má Charlie kávu a cukr, ale najít mléko, to bylo šílený. Nečekal bych, že ho dává do špajzu, čekal bych ho v ledničce.
Hazuki se jen usmíval a taktně vyčkával, až se vyvztekám a konečně mu zaleji kávu.
Jen tak jsme seděli a povídali si o všem možném. Věděl toho tolik, že ani já netušil, jak Haruna žil.
Charlie
Konečně jsme dorazili na firmu. První dvě schůzky jsme měli právě tam, na třetí jsme byli domluveni u obchodního partnera u něj ve firmě.
Myslel jsem, že umřu. Nemohl jsem se soustředit, a proto jsem byl rád, že ty první dvě schůzky nebyly moc dlouhé a zvládli jsme to. Moje asistentka si mě neustále s úsměvem prohlížela jako nějakou atrakci. Už mě s tím pěkně srala. Nejspíš ji vyměním.
„Pane Powele, ozval se nový klient. Volal před hodinou a rád by se s vámi sešel ještě dneska. Říkal, že by mohl kolem třetí hodiny. Je to hned po poslední schůzce. Podle všeho je dost majetný a má pro vás návrh na spolupráci, protože by chtěl rozšířit obchody do Anglie.“
Udiveně jsem se na ni podíval. Nevzpomínám si, že bych se teď poslední dobou setkal s někým, kdo by mě takhle zaujal, či já jeho.
„Dostal na vás doporučení od jednoho z našich obchodních partnerů.“
Zapřemýšlel jsem. Pokud by šlo o obchody do Anglie, řekl bych, že by to mohlo být k něčemu. Pokud se tam vrátím, mohl bych tam pro ně pracovat.
„Dobře, potvrďte jim to. Kde se máme setkat?“
„První schůzku by chtěli mít na neutrální půdě, v restauraci. Poslali emailem podrobnosti.“
Došla ke mně a položila přede mne svůj tablet. Otevřela email a já si přečetl jejich návrh. Název firmy a ani jméno majitele jsem neznal. Nic mi to neříkalo, ale návrh se mi docela zamlouval, tak jsem přikývl.
„Dobře, není to daleko, tak tam můžeme být na čas,“ přikývl jsem a začal si chystat podklady pro další schůzku, kterou jsme měli mít za hodinu.
Stává se občas, že se ozvou noví klienti a já to nemůžu nechat plavat. Už jsem zažil spoustu takových, co se mi na první pohled nepozdávali, nakonec z toho byl dobrý obchod. A odmítnout někoho tady v Japonsku, aniž by se s nimi člověk setkal, se rovná podnikatelské sebevraždě.
Edie
Seděli jsme u stolu opravdu dlouho a já se takhle s nikým dobře nebavil, jako s ním. Už chápu, proč ho má Haruna tak rád, a že je těžké se k mému bratrovi dostat.
Byl jsem otevřený a ani jsem nechápal, jak ze mě dokázal dostat tolik informací.
Myslím si, že se takovým typům lidí říká vrba. Prostě člověk mluví a nedokáže se zastavit, jako kdyby se to tím mělo vytratit. Takového jsem ještě nepotkal. Sice paní Tua je taky případ sám o sobě, ta když něco chce vědět, prostě to zjistí a stačí ji k tomu jen pohled na danou osobu, kterou chce zlomit. A pan Tua zas nemluví, jen nadává. Když jsem je poprvé viděl, vlastně jsem si myslel, že s takovými nedokážu být ani na jedné půdě, ale když jsem je poznal, tak jsem zjistil, že se museli stát tak tvrdými, aby ochránili své děti. Bohužel je přitom ztratili.
„No… Doufám, že Charliemu ten krk pořádně prohlédl, tvůj bratr se s ničím a nikým nepáře. Měl to hrdlo pořádně pochroumané,“ řekl Ayano najednou a vyvedl mě ze zamyšlení.
„Doufám. A k jakému doktorovi šel?“ zeptal jsem se vzápětí.
Charlie
Byl jsem unavený. A co se taky divit. Moc jsem toho nenaspal, protože mě Edie nenechal a hned ráno si zas vyžádal pokračování.
Přesto, že se mi málem otvírala pusa, jak se mi chtělo zívat, usmál jsem se, když jsem si na to všechno vzpomněl. Jo, už dlouho jsem neměl tolik sexu za jednu noc. A ani jsem nemusel nikoho dobývat. A vůbec… Líbilo se mi to, i když bych taky někdy rád zasunul i já. Ale přesto všechno mi tohle vyvolalo příjemný pocit po těle a já bych nejraději hned šel domů a stáhnul z Edieho všechny hadry, co by na sobě měl.
„Jsme tady,“ ozvala se moje asistentka a vytrhla mě z mých myšlenek. Vypla motor a vystoupila. Posbíral jsem věci a šel za ní. Otevřel jsem jí dveře a vešli jsme do útulné restaurace. Jediné co mě překvapilo, bylo to, že byla až na kraji města, kam moc lidí nechodilo. Ale byla opravdu příjemně zařízená.
V rohu, v jednom z boxů už na nás čekali dva zástupci firmy, kteří se s námi chtěli setkat.
Přivítali jsme se s nimi, jak se patří a už jsem se chtěl usadit, když mi začal zvonit telefon.
Ti dva se podívali na sebe a mohl bych přísahat, že se jim na tváři mihl úsměv.
Nejspíš si říkali, že jsem prostě cizinec a tak to budou u mě tolerovat, když jsem se omluvil a znovu se vzdálil, abych vyřešil hovor.
Zastavil jsem se kousek u baru a přijal hovor. Ale telefon byl hluchý. Nikdo se neozýval. Asi se někdo spletl.
„Kde máte toaletu?“ zeptal jsem se obsluhy a ta mi ukázala cestu. Aspoň si zajdu na záchod, abych pak nemusel odcházet od stolu.
Vykonal jsem potřebu a šel si umýt ruce. Už jsem zastavoval vodu a chtěl se utřít, když za mnou klaply dveře. Podíval jsem se zvědavě do zrcadla. Za mnou se objevil jeden z těch nových klientů a vedle něj nějaký cizí chlap.
Otočil jsem se a chtěl je obejít, ale v tu chvíli mě chytil do kravaty.
„Co to…“ zachraptěl jsem a chytl jsem za ruku, která mě držela pod krkem.
„Buď hodný, v klidu s námi teď odejdeš a nic se ti nestane. Měl pravdu, když říkal, že budeš dobré zboží,“ chytl mě za bradu ten druhý a donutil mě otevřít pusu. „Vážně o sebe pečuješ.“
V tu chvíli mi to došlo. Na nic jsem nečekal a na sílu přirazil čelisti k sobě. Kousl jsem ho silně do prstu, až vykřikl a vyškubnul ruku ze sevření mých zubů.
Prudce jsem zaklonil hlavu a toho druhého praštil do obličeje. Sevření mého krku povolilo a já už ho chtěl přehodit přes rameno, když se vzpamatoval. Silně mě kopnul pod koleno a srazil k zemi. Dopadl jsem tvrdě na zem a cítil, jak mě škrtí košile, když mi prudce stáhli límeček z krku, kde jsem vzápětí ucítil píchnutí.
„Když to nejde po dobrém…“ slyšel jsem jen už jako by z dálky.
Horko se mi rozlilo po těle a přestaly mi sloužit všechny svaly. Všechno se kolem mne rozmlžilo a než jsem se úplně ztratil, zaslechl jsem jeho poslední slova:
„Pěkně divoký, za toho bude pořádný balík…“
Hanae
Pan Powel byl dneska celý den duchem mimo. Je div, že zvládl všechny ty schůzky. Chtěla jsem se ho zeptat, jak to má vlastně s Isamou, ale podle toho, jak se na mě občas podíval, by to asi teď nebyl nejlepší nápad. Musela jsem na něj dokonce promluvit, aby se vzpamatoval a vystoupil z auta, když jsme dorazili na místo poslední schůzky.
Byla to malá útulná restaurace, jen u baru byla obsluha a jeden zákazník, který tam právě popíjel čaj a nezúčastněně se rozhlížel kolem sebe. Když jsme vešli, zastavil se pohledem na mně, pak na šéfovi. Usmál se a otočil se zpátky k baru.
Další zákazníci byli naši noví klienti, kteří na nás už čekali u boxu v rohu restaurace.
Došli jsme k nim, představili se, ale než jsme se stihli posadit, šéfovi zazvonil telefon a on s omluvou odešel vyřídit hovor. Zeptala jsem se, zda si zatím něco objednají. Odmítli s tím, že počkají na pana Powela a jeden z nich se omluvil a odešel na toaletu.
S tím, co zůstal, jsme mluvili o všem možném, byl milý a neustále si nenuceně vyžadoval mou pozornost.
„Pan Powel odešel?“ zastavil se náhle vedle mě ten, co se vrátil z toalety. „Nemůžeme dlouho čekat, až se vrátí, náš čas je drahý,“ podíval se s výmluvným pohledem na svého kolegu a mírně kývnul hlavou k východu.
Aniž bych si to uvědomila, otočila jsem se také. Právě se zavíraly dveře.
„Omluvte mě, prosím. Najdu pana Powela,“ poklonila jsem se a chtěla odejít.
Ale jeden z nich mě zadržel. „Nic se neděje, můžeme se sejít zítra. V klidu si dopijte čaj, ozveme se vám.“
Oba se poklonili a spěšně odešli.
Něco se mi na tom všem nelíbilo. Byli už skoro za dveřmi, když jsem se zvedla a rychle šla ven. Vyběhla jsem před restauraci, ale už jsem jen zahlédla, jak se zavírají dveře velkého černého auta a v něm seděl bezvládný šéf, mezi dvěma muži. Jeden z nich byl náš „nový klient“.
Okamžitě jsem věděla, že je zle. Co když někdo zjistil, že Charles patří k Isamovi? A že Isama není mrtvý? Nebo co když… Je to cizinec a moc hezký…
Vběhla jsem zpátky do restaurace, posbírala věci, nastoupila do auta a rychle se rozjela za Isamou. Jiná možnost není, než mu to říct... Kdybych na něj měla aspoň telefon….