Někde v Sirisu
Mág stál vzpřímeně a za ním leželo pět artefaktů tvořících půlkruh. Měděný meč, lebka vlkodlaka, železný jehlan, velký stříbrný kámen a litinová soška těhotné ženy. Mág se zahleděl na žulovou skálu před sebou a v jedné chvíli nehlučně pohnul rty.
Na vrcholu skály se uvolnil balvan. Artefakty se rozsvítily, každý světlem odpovídajícím jeho přirozené barvě. Mág udělal gesto a neviditelné dláto vyrylo do skály hlubokou, třicet kroků dlouhou rýhu.
Přípravy trvaly dlouho a mága stálo hodně úsilí získat tento soubor artefaktů a dopravit jej sem. Nyní však konečně mohl přistoupit k magickému záměru, o jakém svět ještě neslyšel. Nyní nastala nejdůležitější část. Skála, tesaná údery dalších zaklínadel, měla sloužit jako kotva pro svazek kouzel, jenž zkrotí nadpřirozené síly.
První právě začalo působit. Náhlé trhnutí roztřáslo skálu i okolní půdu. Hlasitý kovový zvuk, jako vibrace silné ocelové struny napjaté na mez únosnosti, se odrazil ozvěnou od skalních štítů.
Jeden z artefaktů, měděný meč, se začal přímo před očima rozpadat, požírán zeleným mechem, jehož pohyblivý kožíšek pohltil červený kov se zuřivostí hladového dravce.
Když druhé magické kouzlo spoutalo nadpřirozený prostor, ze skály místo kamenů začaly padat jiskry. Lebka vlkodlaka se rozletěla na kousky jako rozšlápnutá neviditelnou botou. Mág prováděl rukama jakási podivná gesta a neuvěřitelnou rychlostí vykřikoval zaklínadla. V koutcích úst měl pěnu, kůže obličeje mu vyschla a zežloutla jako starci.
Třetí trhnutí vyvolalo zemětřesení. Skálu pokryl led. Železný jehlan zčernal a rozpadl se na prach.
Halda lidských kostí hnaná neviditelnou silou přelétla vrchol skály a dopadla několik desítek kroků za mágovými zády.
Stříbro se proměnilo ve zlato.
Rozdrásanou skálu pokryly modravé blesky.
Obloha nad horami nabyla šarlatové barvy, a mraky se měnily v bílé šmouhy.
Halda kostí se společně se soškou změnila v ženu, která vzápětí porodila...
Kalimův palác
Už dva dny měl Zasir dojem, že vnímá blízkost jiné démonické bytosti, nedokázal však určit směr ani vzdálenost. Bylo to něco, co se mu ještě nikdy nestalo. Jeho šestý smysl nikdy neselhal. Přesto nedokázal určit podstatu toho, co cítil. Něco kolem něj kroužilo, ale stejně dobře to mohlo být krok za ním jako za městskými hradbami. Přivádělo ho to k šílenství. Žádal o pomoc Ramina, ale ten se uzavřel ve své pracovně a už řadu hodin se neukázal.
Možná to bylo proto, že poslední člen, který měl dorazit už před dvěma dny, se pořád ještě neukázal, a Ramin o něm neměl ani žádné zprávy.
Celkově byly tyhle poslední dny divné.
Zasir byl skoro pořád podrážděný, Sintar se choval odtažitě a málokdy se mu podíval zpříma do očí, král měl špatnou náladu od doby, kdy se v paláci ukázal Gaurin, který sice většinu dne tvávil ve svém pokoji, ale jeho přítomnost byla znát.
Právě teď mířil Zasir do králova sálu, kde slavil svůj triumf v podobě chycení uchvatitele, který chtěl získat jeho trůn.
Doufal, že dorazí až těsně na konec, protože na tyhle parádičky neměl náladu.
Naštěstí byly jeho prosby vyslyšeny, protože ve chvíli, kdy otevíral dveře, se hudebník u cembala chystal k finále.
Posluchači vyčkávali, omámeni tím monotónním zvukem, který Zasirovi nic neříkal.
„Nastal čas!" sykl najednou klavírista. Dlouhé vlasy se mu zježily a tančily mu na hlavě jako plameny.
Z nástroje vytrysklo modré světlo.
Zasirovi najednou melodie a úporný pocit zla splynuly.
„Je to čaroděj!" zvolal na vojáky. „Chyťte ho!"
Ale bylo už pozdě. Vojáci stačili jen obklopit krále. Hudebník zmizel, jako by nikdy neexistoval, a cembalo roztržené magickým výbuchem rozhodilo po celém sále kusy do ruda rozžhavených strun. Dvořané zpanikařili, a s ječením a kvílením se shlukli u dveří, které vedly na svobodu. Vír modrého světla změnil barvu na fialovou a pronikl zdí někam směrem k Raminově pracovně.
„Hlídej Ramina!" křikl král na Zasira.
Kočkodlak bez přemýšlení vyběhl ze sálu.
Raminova pracovna byla naštěstí jen o kousek dál, ale v momentě, kdy otevřel dveře, mu málem roztříštil lebku nějaký kus nábytku. V následující chvíli magická síla vrhla Zasira na zeď.
Za to někdo zaplatí hlavou, pomyslel si a zoufale uskočil, protože přímo na něj letěl železný koš plný žhavého uhlí. Na stěně se rozprskl ohňostroj červených uhlíků, které minuly kočkodlaka jen zázrakem.
Ramina ovšem nikde neviděl.
Nad jeho pracovním stolem vířil ve fialové záři sloup cárů lidského těla.
Zasir při hledání Ramina neopatrně pokročil a ocitl se v dosahu magického víru. Neovládaná proměna na něj dopadla v podobě příšerné bolesti. Ruce se proměnily v drápy. V náhlém záchvatu utrpení se uhodil do vlastní hrudi a roztrhl kůži jako papír. Potom ho něco donutilo vyskočit na stůl.
Stačilo už jen natáhnout tlapu...
O chviličku později všechno ustalo a uhaslo. Kočkodlak ztratil rovnováhu a spadl ze stolu na podlahu, nebo ho spíš na podlahu něco smetlo.
Uslyšel kvílení a hučení, cítil brnění a mravenčení, jak se jeho tělo vracelo zpět do normálu.
Ztěžka se mu dýchalo a srdce mu splašeně bilo.
„Tohle byl Přízrak. Objevuje se většinou ve dne a dokáže ošálit šestý smysl i kočkodlakům. Je s ním těžké se vypořádat. Každopádně, nečekal bych, že se mu tak snadno poddáš..." uslyšel Zasir něčí hlas, který mu byl povědomě známý.
„Každopádně rád vidím, že jsi v pořádku, i když bych tě tu teda nečekal..."
„Malusi! Zatraceně! Čekám na tebe už dva dny!" uslyšel Zasir odněkud Raminův křik, který jej zcela probral.
„Něco mě zdrželo..." odpověděl lhostejně nově příchozí.
Zasir, který se konečně dokázal posadit, hleděl na široká záda a dlouhé lesklé černé vlasy, svázané do copu.
Několikrát zamrkal, aby se přesvědčil, že skutečně bdí.
Ale když nasál vzduch, věděl, že se nemýlí. Ta vůně...
Poznal by ji všude.
„Ach. Konečně při vědomí, koťátko?" zeptal se muž, když se otočil na vykuleného Zasira a štíhlými prsty mu prohrábl vlasy.
„Vy se znáte?" objevily se v Zasirově zorném poli vykulené Raminovy oči.
„Tak trochu. Řekněme, že jsem tady koťátku tak trochu ukazoval svět," uchechtl se muž.
„I když... Teď si tak vzpomínám, že jsem ti asi nikdy neřekl své jméno, co? Jsem Malus a moc rád vidím, že jsi v pořádku..." řekl upír Zasirovi a vycenil na něj své zuby v úsměvu.
Zasir pořád seděl na zemi a snažil se to všechno pobrat.
„Ty jsi... On je..." vykoktal ze sebe a podíval se z jednoho muže na druhého.
„Jsem."
„Je."
Odpověděli oba jednohlasně.
Zasir se na oba chvilku díval jako na blázny, než se začal smát.
„Jsi velmi záludný muž, mágu. A taky hodně překvapivý," řekl Zasir, když se uklidnil.
„Totéž bych mohl říct já. Kdo by řekl, že budeš znát Malaua a taky jednoho z nejvyšších upírů, který už nějakou řádku let pracuje pro krále jako lovec?"
„O tom jsi mi nikdy neřekl," obrátil se s lehkou výtkou v hlase Zasir na Maluse.
„Neřekl jsem ti spoustu věcí," nepřestával se křenit Malus. Zasir ale v jeho modro-fialkových očích vyčetl zlomyslnost.
„A ty! Proč jsi mi neřekl, že existuje něco, co nedokážu vycítit?!" obrátil se pro změnu na Ramina.
„Chtěl jsem se ujistit a patřičně připravit. Nemyslel jsem, že se Přízrak objeví tak rychle, promiň."
„Promiň?!" prskal Zasir a víc než kdy jindy zrovna v tuhle chvíli připomínal vzteklého kocoura.
„Denní Přízrak je materializací přání mága, který jej tvoří. Nejdůležitější schopností této bytosti je schopnost uskutečňovat přání. Taky je neobyčejně obtížné je vyvolat, navíc jsou velice rozmarné. Mají silný sklon k dominanci nad svým tvůrcem," pokračoval Ramin.
„Jsou tedy vytvářeny velice zřídka, protože i nejmocnější mágové se obávají sami sebe..." dodal.
„Ale tento se odvážil," broukl Zasir.
„Tohle byl druhořadý čaroděj bez fantazie. Právě proto skončil tak bídně."
„Přízrak mu však splnil nějaké přání..." prohlásil kočkodlak. "Jaké?"
„Umožnil mu uvrhnout neobyčejně silnou kletbu. Tak mocnou, že mi tu shořelo několik běžných ochranných amuletů."
„Takže jsi byl přece jen jeho cílem. Proč?"
„Nemyslím, že by byl Ramin přímo jeho cílem," ozval se Malus.
Zasir se na něj podíval s otázkou v očích.
„No, pokud by byl Ramin cílem, a já na něj chtěl zaútočit pomocí něčeho podobného, vybral bych si příhodnější místo. Podle mě měl ten přízrak jen něco zjistit," odpověděl Malus.
„Chtěl jen zjistit, co tu skrýváš. Jeho přítomnost jsem pocítil ve chvíli, kdy se tu ukázal," ozval se ode dveří hluboký tichý hlas.
„Gaurine..." vydechl Zasir a zadíval se na vysokou postavu v místě, kde ještě před několika málo okamžiky byly dveře.
„Oho. Takže tohle je ten Malau, co půjde s námi?" protahoval každé slovo Malus.
Pak vstal a přivřenýma očima pozorně sledoval dračího muže před sebou.
„I já tě rád poznávám, Vznešený. Slyšel jsem o spoustě tvých úspěchů. Tvá pověst tě předchází," uklonil se lehce Gaurin.
„Počkat!!!" přerušil je Zasir, který konečně vstal a na všechny tři se mračil.
Ramin jej sledoval s lehce povytaženým obočím, Gaurin nechápavě a Malus se očividně jeho vztekem dobře bavil. Ostatně jako vždy. Malus byl sice velmi chytrý, klidný a skoro ve všech ohledech se od ostatních upírů lišil, ale občas dokázal být pěkně podlý a zákeřný. A taky se rád bavil na cizí účet, což ze začátku Zasirovi vadilo, ale musel to přejít, protože Malus byl jediný, kdo ho dokázal připravit na svět venku.
„Nějak mi připadá, že se tím vším dobře bavíte a ze mě jste udělali pěkného blbce!" vztekal se Zasir.
„Můžete mi konečně říct, o co tu jde?!"
„To bych taky rád věděl..."
„Vaše Výsosti..." vydechl Ramin, když do zničené místnosti vstoupil Kalim a netvářil se vůbec přívětivě.
„Myslel jsem, že jste prověřili každého, kdo na schůzku přišel," vrčel král.
„To ano, Výsosti. Ten muž měl pověřující dopis od vyslance Rehena," pokrčil rameny Ramin.
„Výborně! Takže všichni, kteří budou mít pověřující dopis, jsou v pořádku?! Na co teda mám plný palác tady těch, když jeden se chová, že je mu to volné, druhý o tom věděl, ale nic neudělal a třetí si hrozby ani nevšiml?!" rozhodil Kalim rukama a ukázal na Zasira, Maluse a Gaurina.
„Kdyby mi to bylo jedno, tak nezachraňuju koťátko," odpověděl s pobavením v hlase Malus.
„Moje povinnost je být jen součástí výpravy. Nikdo neříkal, že bych se měl starat o bezpečnost lidí v paláci," řekl Gaurin.
„A koťátko nemůžeš obviňovat. Je ještě příliš mladý a nevyzrálý," dodal Malus.
Kalim chvilku stál, díval se na všechny přítomné a jeho oči plály vztekem.
„Vůbec netuším, proč jsem s něčím takovým souhlasil. Doufám, že brzo všichni vypadnete a minimálně polovina z vás se nevrátí," zavrčel a obrátil se k odchodu.
„Nechoďte mi teď na oči a ukliďte ten bordel!" křikl ještě, než jim zmizel z dohledu.
„Skvělé. Musíš ho vždycky tak provokovat, Malusi?" povzdechl si Ramin.
„Víte co? Nevím, kdo z vás je větší blázen. Očividně se tu všichni dobře bavíte, i když jsme málem všichni umřeli a ta věc utekla, kdo ví kam. Ale fajn. Když je vám to jedno, tak mě taky. Jdu do svého pokoje," prskl Zasir a odešel z místnosti.
Ramin si znovu povzdechl a zhroutil se na židli, která celé řádění přežila v podstatě bez úhony.
„Teď, když jsme sami, mi odpověz na jednu otázku. Proč jsi ho do toho zatáhl? Nelíbí se mi, že půjde s námi. Nemá ještě tolik zkušeností. Navíc, ten kluk, co je s ním..." řekl Malus a zamračil se.
„Pokud odejdeme, toho chlapce tu nesmíme nechat," přidal se Gaurin.
„Zasir nikdy nebude souhlasit, aby šel s námi."
„Tak mu řekni důvod a své obavy."
„Zešílel jsi?! Nejsem sebevrah. Každopádně, ať už se ti to líbí, Malusi, nebo ne, Zasir jde s námi. Je sice mladý, ale jeho zkušenosti v boji jsou nedocenitelné. Já ho viděl bojovat."
„Jak chceš. Je to tvoje výprava. Každopádně, pokud půjde Zasir, pak už nemám důvod odmítnout, což jsem původně chtěl udělat, ale varuju tě, pokud mu někdo zkřiví chloupek na té jeho dokonalé srsti, tak z něho nadělám žrádlo pro psy. A je mi jedno jestli to bude Kalim nebo ty, či samotný Bůh," řekl vážně Malus.
„Nevěděl jsem, že budeš vůči němu tak majetnický."
„Mám k tomu své důvody, ale ty tě nemusí zajímat."
„Dobrá. Dělej, jak myslíš. Jen doufám, že ta tvá posedlost tím kočkodlakem neohrozí tuhle výpravu. A jelikož jsme se zdrželi víc než dost, připravte se na to, že za dva dny vyrazíme," řekl Ramin.
„A teď běžte. Potřebuju si odpočinou, promyslet další kroky a nějak doufat v to, že ten přízrak, co se tu někde potuluje, během těch dvou dnů chytíme, protože jinak mě Kalim zabije a vám udělá něco mnohem horšího..."
Do úplné tmy zbývala půldruhá hodina. Jako tygr v kleci přecházel Zasir Raminovou pracovnou, která byla ve stavu, jako by se v ní dopoledne vůbec nic neudálo.
„Ukecal mě!" zuřil během chůze mezi stolem a skříní s lahvičkami.
„Podle tvého výrazu se domnívám, že argumenty Sintara měly logiku..."
„Znám stovky způsobů, jak spáchat sebevraždu, a žádný z nich nevyžaduje logiku!"
Ramin svinul pergamen, který nebyl schopen pozorně číst.
„Bojíš se o Sintara tak moc? " zeptal se klidně.
„Nesnáším nečinnost! A vůbec! Jak jsem mu mohl něco takového dovolit?!"
„Sedni si konečně!" nevydržel Ramin.
„Když tě Sintar žádal, aby ses nevměšoval, laskavě vyplň jeho vůli."
„Posledně jsi říkal něco jiného! Kromě toho, Sintar není zvyklý na boj s démony! Co se stane, až ho něco takového napadne?!"
„Podívej, Zasire. Nechtěl jsem ti to říkat, ale král si přeje, aby šel na výpravu s námi. Proto mu zadal tenhle úkol. Chtěl vědět, jak se s ním vypořádá. A Sintar si je toho plně vědom. Proto nechtěl, aby si šel s ním," povzdechl si Ramin.
Samozřejmě neřekl Zasirovi celou pravdu.
Neřekl mu, že to byl vlastně on, kdo krále přemluvil, ať tohle udělá, že to byl on, kdo mu řekl, že s nimi musí na výpravu. Šlo v podstatě o to, že zjistil, kde by se mohl ten přízrak schovávat, protože v noci neútočil. Když s tím přišel za Kalimem, ten chtěl napřed vyslat Zasira, ale když mu Ramin osvětlil celou situaci, nechal si nakonec zavolat Sintara. Ten na něj napřed jen nevěřícně hleděl a přemýšlel, jestli si z něj nedělá srandu. Ale když mu král vysvětlil, že tohle je jeho zkouška, pokud chce být součástí výpravy, což Sintar moc chtěl, tak nakonec souhlasil. Ramin mu pak udělil potřebné instrukce a dal mu pár věcí, které by ho měly v případě nutnosti ochránit. Samozřejmě se nezmínil, že ho tajně bude sledovat Malus, který dokázal skrýt svůj pach i před Zasirem, protože věděl, že ho nejspíš nedokáže udržet a on se vydá Sintarovi na pomoc. Doufal jen, že ho zdrží dost dlouho na to, aby si Malus ověřil svou teorii.
„Půjdu za ním!" přerušil Zasir Raminovy myšlenky.
„Proč? Nemíchej se do toho. Je to pro Sintarovo dobro."
„To ho mám v tom nechat jen tak?"
„Zasire, o co ti vlastně jde?" Ramin se zamračil, protože Zasirovo chování se mu přestávalo líbit. Byl jako posedlý. Ale něčím jiným, než jen touhou ochránit Sintara.
„Musím tam jít!"
„Musíš?"
Zasir se náhle nečekaně otřásl.
„Přeměňuju se," zasupěl. „Předčasně... Musím rychle..." zamířil ke dveřím.
V Raminově pohledu už nebylo podráždění, ale pozornost.
„Proč jsi za mnou vlastně přišel?"
„Myslel jsem," lapal kočkodlak po dechu,„že mi pomůžeš."
„Proměna nezačne samovolně," pronesl mág ostře. "Zůstaň chvilku, musím něco prověřit..."
„Nemůžu," otevřel Zasir dveře. "Nemám čas," dolehlo z chodby.
Ramin chvíli stál udiven a zmaten.
„Ne, to není možné," zašeptal posléze a přistoupil ke skříni s magickými předměty.
Až teprve teď si uvědomil svou chybu. Doufal, že to půjde ještě napravit a že škody nebudou tak obrovské. Otevřel ji, vyndal nevelký stříbrný kotlík s plochou poklicí a postavil jej na stůl. Po úvaze do něj nasypal šest špetek jemně rozemletých kostí, spravedlivě odsouzených zločinců. Zašeptal zaklínadlo a přiklopil poklici. Po chvíli se z kotlíku ozval šum podobný zvuku písku padajícího v přesýpacích hodinách. Mág opatrně odzátkoval sklenici plnou zubů vrahů, kterým se podařilo vyhnout trestu, a zemřeli přirozenou smrtí. Několik zažloutlých řezáků a špičáků vysypal na stříbrnou poklici kotlíku. Magická reakce následovala okamžitě, zuby odpuzované stříbrem i obsahem nádoby se začaly zmítat a poskakovat. V pracovně se ozvalo horečné klepání a cvakání.
Ramin poodstoupil a s přimhouřenýma očima vyndal ze zásuvky jeden z talismanů zničených při události, která se tu dopoledne stala. Matný, prasklý krystal držel za řetízek nad poskakujícími zuby. Pronesl druhé zaklínadlo a položil v duchu dotaz.
Zuby vytvořily runu.
Mág zbledl, opakoval zaklínadlo hlasitěji a položil další otázku.
Zuby odpověděly vytvořením symbolu "tanec smrti".
Ramin prudce odskočil od stolu. Zoufale udělal gesto, jímž zrušil děsivé kouzlo. Současně pocítil pach hořícího dřeva.
Královský mág si setřel studený pot, který mu vyrazil na čele.
Vážně udělal chybu a teď musel spěchat!!!
„Stráže!" vykřikl, co mu dech stačil. „Ke mně!! Okamžitě!!!"
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Dodatek autora: Objevuje se poslední člen výpravy, na kterého Ramin čeká, a opět je to někdo, koho Zasir zná. Ovšem zase se něco stane a naši kluci nemají ani chvilku klidu. Navíc, co Sintar skrývá? A co má Ramin v plánu?
Kdyby někdo nevěděl, co je cembalo, tak je to nástroj podobný klavíru. Můžete ho vídat ve filmech, jako Muž se železnou maskou, Asmodeus a pod.