Leo
Bylo to vážně neskutečné.
Dokázal jsem se úplně odvázat a dával jsem Grigorymu vše.
A on mi to oplácel.
Cítil jsem se… šťastný… jako už dlouho ne.
A tak, když Grigory usnul a já si hověl na jeho hrudi, netrvalo dlouho, a jeho vůně, tlukot srdce, i mě ukolébal ke spánku.
Ráno mě probudily až paprsky slunce, co se začaly drát do pokoje.
Mírně jsem se zavrtěl a zvedl hlavu, abych se zadíval na Grigoryho. Okamžitě mi to připomnělo naši společnou noc, ale s tím taky částečně přišly výčitky.
Neměl jsem to dělat.
Neměl jsem to vůbec dopustit.
Grigory byl skvělý kluk. To už jsem za těch pár dní pochopil.
A já chtěl jen jediné. Zjistit pravdu.
Co když kvůli tomuhle všemu na Jamieho zapomenu?
Mírně jsem se zamračil, ale neodpustil si letmý polibek na Grigoryho rty, než jsem se z něj opatrně sesunul a vstal, abych se mohl jít opláchnout.
Zabrblal jsem, jak mě zabolel zadek i v kříži, ale i přesto, jak se mě mé druhé já snažilo přesvědčit o tom, že tohle celé byla chyba, neubránil jsem se mírnému úsměvu.
Za lehkého kulhání jsem se dobelhal do sprchy a jakmile na mě začala dopadat vlažná voda, úlevně jsem vzdechl.
Grigory
I přesto, že jsem na sobě cítil Leovu muší váhu, spalo se mi docela dobře. Dokonce bych řekl že lépe než kdy jindy.
Probraly mě až teprve zvuky z koupelny.
A když jsem slyšel jeho brblání, musel jsem se pousmát.
Na moment jsem se otočil k oknu. Podle slunce bylo ještě brzy, a podle ticha ještě všichni spali.
Zavzpomínal jsem na noc, a znovu mi tělem projel ten příjemně šimravý pocit.
Jo, Leo je vážně neskutečný, ani o tom neví. Ale řekl jsem si, že ho nebudu trápit víc. Už tak musel být celý dolámaný, a večer i něco popil. Netušil jsem, jak by zareagoval teď po vystřízlivění.
Na moment mě i přepadly výčitky, že jsem využil jeho mírné opilosti, a doufal jsem, že mi to nebude vyčítat. Protože… I kdyby nebyl mírně ovíněný, přesto bych ho i tak znovu požádal.
Prostě mě přitahuje jako ještě nikdo, a já mu prostě nedokážu odolat.
Zvedl jsem se z postele a oblékl se do tepláků a trika. Vešel jsem do koupelny a zamířil k umyvadlu.
„Dobré ráno,“ ohlásil jsem se. „Jsi v pohodě?“
Pustil jsem si vodu a pořádně si opláchl obličej, abych se probral. Ale kafe bych si dal, to jo…
„Co kdybychom udělali snídani pro všechny? Ještě všichni chrápou, tak bychom je mohli překvapit, co?“ zastavil jsem vodu, utřel se a otočil se ke sprchovému koutu a čekal na odpověď.
Leo
Ani nevím, jak dlouho jsem v té sprše stál, ale málem jsem nadskočil, když jsem zaslechl Grigoryho hlas. Vypnul jsem vodu a vylezl ze sprchového koutu.
Úplně jsem zapomněl i na to, že bych se měl stydět za svou nahotu, prostě jsem tam stál a zíral na Grigoryho.
A pral se sám ze sebou.
Jenže odmítnout mu prostě nešlo.
„Do-dobré ráno…“ vykoktal jsem, a teprve teď si uvědomil, že na sobě nic nemám.
Nijak mě nenapadlo, co dál říct nebo jak reagovat po včerejšku, a hlavně, jak bude reagovat Grigory.
Byla to pro něj jen další noc?
Bude dělat, že se nic nestalo?
Nervózně jsem přešlápl a podrbal se v krátkých vlasech.
„Jsem trochu jak paragraf a mírně mě bolí hlava… Ale jinak v pořádku… A dal bych si kafe… a se snídaní souhlasím,“ zamumlal jsem.
Grigory
Zadíval jsem se na Lea s mírně pozvednutým obočím. Jako… stál trochu nakřivo, ale i tak byl krásný.
Došel jsem k němu, prohrábl mu ty mokré vlasy, až se voda rozprskla kolem, a pak jsem ho políbil na čelo.
„Na bolení hlavy, ale kdyby to nepomohlo, tak dole něco najdem a uvaříme si silné kafe. Naši ale pijí čaj, nechávají si dovážet originál z Ruska, ale já čajový nejsem. Jen někdy, a to musím mít opravdu chuť. Ale kdybys chtěl, tak ti klidně ten čaj udělám, ale upozorňuji, že je to větší zabiják než to kafe,“ zasmál jsem se, když jsem si uvědomil, jaký čaj si naši dělají.
Dal jsem Leovi lehký polibek na rty, podal jsem mu ručník a pak jsem konečně odstoupil.
„Tak počkám vedle,“ a s těmi slovy jsem se vrátil do pokoje.
Usadil jsem se na posteli a rukou přejel po matraci. Moje i Leovo teplo se tu ještě drželo, a když jsem se sklonil k posteli, jako bych cítil ještě i jeho vůni.
Narovnal jsem se, a ani bych si neuvědomil, že se po celou dobu usmívám, kdybych na sebe nemrknul do zrcadla. Přesto mě ten úsměv nepustil.
„Odemknout,“ dal jsem jen pokyn dveřím, když jsem slyšel, že Leo se hrabe z koupelny ven.
Leo
Bylo to zvláštní.
Ještě dlouho jsem cítil na čele Grigoryho polibek, stejně jako na rtech.
Když jsem vyšel z koupelny, Grigory už na mě čekal, ale vzhledem k tomu, že jsem u sebe neměl žádné oblečení ani spoďáry, půjčil mi své triko a kraťase.
Bylo mi to trochu větší, ale pořád lepší než tu běhat nahatý a nechtěl jsem, aby se Grigory zbytečně přenášel.
Sice jsem se i tak cítil nesvůj, když jsem neměl spodky, ale dalo se to.
Sešli jsme do kuchyně a Grigory dal hned postavit na kafe.
S povděkem jsem ho přijal a teprve po prvním doušku se skutečně uvolnil.
Než jsme nachystali snídani, začali se do kuchyně trousit i ostatní kluci.
„Dobré ráno!“ zívl Tobias, že jsem mu málem viděl až do žaludku a divil jsem se, že si neroztrhl pusu.
Dominik jen něco zabručel, zato Madd byl vysmátý od ucha k uchu hned po ránu.
„Dobré ráno, lvíčku,“ přistoupil až těsně ke mně, rukou mi přejel po zádech a lehce pohladil po zadku.
Vzhledem k noci s Grigorym jsem nevěděl, jak reagovat na tohle skoro osahávání a chtěl se odsunout, ale když jsem se k Maddovi otočil a viděl jeho úsměv i krásné modré oči, zatajil se mi dech.
Cítil jsem se špatně vůči Grigorymu, ale Madd...
„Doufám, že tak krásně budeš brzo sténat i pro mě,“ zašeptal mi do ucha a přerušil tak mé myšlenky.
Okamžitě jsem po jeho slovech zrudnul a najednou nevěděl kam s očima.
Jeho něžný polibek na moje čelo mě jen ještě víc rozhodil, ale naštěstí v tu chvíli přišli i Grigoryho máma s tátou a šlo se snídat.
Celou tu dobu jsem se snažil vyhýbat Grigoryho pohledu.
Vím, že kluci mezi sebou v tomhle ohledu neměli žádné tajnosti a nejspíš to ani nijak neřešili, ale teď už šlo o víc než jen ruční výpomoc.
Grigory
Brzy po nás se začali i ostatní scházet ke snídani. Podle toho, jak se tvářili kluci, tak stopro věděli, co se u nás v pokoji dělo. Ale máma a táta se tvářili, jako by o ničem nevěděli, jako by všechno zaspali a nic neslyšeli, což je i celkem pravděpodobné, protože mají ložnici v přízemí na druhé straně domu.
Občas jsem mrknul na Lea, jak na tom je, ale držel se statečně. Snažil se nedát najevo cokoliv, co by mohlo přivést řeč na dnešní noc. Jen Madd se při snídani k němu natočil a něco mu zašeptal.
A mohl jsem odhadovat co, když se Leo tak začervenal.
Ale jinak jsem měl pocit, že se mi snaží celou dobu vyhýbat. Aspoň pohledem.
No, nechal jsem to být.
Stejně pak šel dělat ten slíbený oběd, a máma se kolem něho pořád motala a vyptávala se, takže ani nebyl nějak čas na důvěrný rozhovor.
Později po obědě, na kterém jsme si opravdu skvěle pochutnali, dostala máma s tátou hovor z práce. Urgentní.
Přivezli jim nějakého pacienta, který prý přišel na nějakou chvíli o svoji schopnost a oni měli přijít na to, čím by to mohlo být. A vzhledem k tomu, že jeho schopnost byla absolutní sluch, dokázal slyšet i tóny, které neslyšel ani Tobi ve své zvířecí podobě, a dokázal se i orientovat v naprosté tmě podobně jako netopýři, chtěli co nejdříve zjistit, co se vlastně mohlo stát.
Stejně jsme se i my měli připravit do školy, a Leo taky měl pro dnešek naplánované učení s Maddem.
Rozloučili jsme se s rodiči, a zatímco si Leo posbíral věci, přenesl jsem Tobiho a Dominika, a pak jsem se vrátil pro Madda a Lea, kteří už netrpělivě čekali, jako by mi to přenášení mělo trvat snad hodinu.
„Jdu se chystat do školy,“ zahlásil jsem, jen co jsme byli všichni zpátky v našem bytě a pak ukázal na stůl, kde jsme měli nabalené jídlo od mámy. „Večeři dělat nemusíme, takže se běžte učit. Zítra máš Tobi zkušební test, tak ať jsi připravený.“
Tobi sice brblal, jak moc se mu nechce, ale nakonec šel do pokoje, aby si mohl zopakovat, co bude druhý den potřebovat.
„Budu si dělat projekt,“ ukázal jsem ještě na kytku. „Takže se můžete vy dva v klidu učit.“
Taky jsem zaběhl do pokoje, posbíral si věci, které jsem k tomu potřeboval, a přesunul se zpátky do obýváku.
Leo
Po zbytek pobytu u Grigoryho mámy, jsem s ním neměl už příležitost si pořádně promluvit.
Za oběd jsem se dočkal uznání, což mě přivedlo do rozpaků, ale byl jsem rád, že všem chutnalo.
A než jsem se nadál byli jsme zpátky v pokoji a Grigory se od nás zase oddělil. Vím, že jsem měl naplánované učení s Maddem, ale…
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou, když Grigory odešel do obýváku.
Co bych měl jako čekat? Byl to jen sex. Nic víc.
Grigory měl své učení, já své. Měl své starosti, já své.
Zhluboka jsem se nadechl, abych vyhnal ty negativní myšlenky, a obrátil se na Madda, který chystal učení.
Měl si to se mnou jen zopakovat, ostatně zítra jsem měl už zkoušku, takže nějaké rvaní do hlavy násilím, už by mi stejně nepomohlo.
Asi o dvě hodiny později jsme to oba zabalili. Já byl docela unavený a Madd prohlásil, že jsem na tom dost dobře na to, abych to zvládl.
Když jsme učení uklidili, přešel jsem ke skříni, abych si na ráno nachystal věci na zkoušku, a taky věci na spaní.
Ráno jsem se sprchoval, takže nebylo potřeba teď znovu, takže jsem vzal jen pastu, kartáček a ručník a otočil se na Madda.
„Půjdu se opláchnout a asi si lehnout.“
„Počkej, půjdu s tebou,“ mávl na mě rukou Madd a ze skříňky vytáhl stejné věci jako já, a pak ke mně přistoupil, „Leo… chci dnes spát s tebou… Chci abys spal v mé posteli se mnou… já… potřebuju tvou blízkost.“
Po Maddových slovech se mi skoro zastavilo srdce.
Kromě toho, vypadal tak vážně a jeho oči byly tak upřímné, že jsem snad automaticky kývl hlavou.
„Děkuju,“ odpověděl, políbil mě na čelo, a pak chytl za ruku.
Vyvedl mě z pokoje, a ani cestou do koupelny mě nepustil.
„Jdeme se opláchnout, a pak do postele,“ oznámil, než za námi zapadly dveře.
Než se Madd umyl, převlékl jsem se do trika na spaní, spodků a lehkých kraťasů.
O chvilku později jsme zase ruku v ruce vycházeli z koupelny, a já zjistil, že je mi velká Maddova ruka velmi příjemná.
Na Grigoryho jsem se ani nepodíval, nechal se vtáhnout do pokoje, skoro si ani nestihl uklidit věci, a už jsem ležel v Maddově objetí na jeho posteli.
Grigory
Zabral jsem se do projektu, a byla to docela fuška. Kdybych to napsal jako na první pokus, tak by to bylo v pohodě, ale snažit se to napsat hůř, abych prošel, a přitom neukázal na svou genialitu, dalo zabrat víc, než jsem si myslel.
Málem jsem nepostřehl, že Madd s Leem prošli do koupelny, kdyby do mě nedrcnul Tobi s Dominikem, ať se šoupnu, a udělám místo na stolku, že se chtějí navečeřet. Posbíral jsem to na jednu hromádku, a zaběhl si do pokoje pro věci, abych se pak mohl jít taky osprchovat.
A když Leo s Maddem vylezli z koupelny, hned jsem tam zaplul místo nich.
Při sprchování jsem se trochu víc zdržel.
Stál jsem pod sprchou, nechal na sebe dopadat vodu a začal přemýšlet nad celou touhle situací.
Nejen nad tím, jak přijít na to, co se Leovu bratrovi stalo, ale i nad tím, jak moc dobře mi včera bylo.
Pořád jsem měl před očima Leovu tvář a nedokázal jsem ji jaksi vymazat z hlavy. A když mi došlo, že Madd vedl Lea za ruku, nervózně jsem mlasknul.
Ne… Nesmím to tak brát. Nikdo s nikým tady nechodil, měli jsme to jako občasnou výpomoc, když měl někdo choutky, a tak nějak jsme ani neměli snahu to měnit. Všem nám to tak vyhovovalo.
Ale přesto…
Pocit, že ti dva… Že Madd možná dnes zažije to samé, co já noc předtím…
Ani jsem se neumyl mýdlem. Jen jsem zastavil vodu, utřel se, oblékl, pořádně ještě vydrhnul zuby a vrátil se do obýváku, který už byl prázdný.
Na moment jsem se zastavil a zadíval se na dveře našeho pokoje.
Zapřemýšlel jsem, že bych šel taky spát, ale pak, ani nevím proč, jsem s podmračeným výrazem zhasnul, uložil na sedačce, která ještě byla z našeho předchozího spaní roztažená a moje deky tu pořád byly.
Podložil jsem si rukama hlavu a zadíval se do tmavého stropu.
Myslel jsem, že brzy usnu, ale měl jsem v hlavě tolik myšlenek, že mi to nakonec trvalo skoro hodinu, než jsem konečně zabral…
Leo
Opravdu jsem myslel, že si jen lehneme.
Sice jsme byli na sobě natisknutí kvůli malé posteli, ale nečekal jsem, že bude něco víc.
Jenže po chvilce mě něco začalo tlačit na zadku a Maddův dech svědčil o tom, že se mi to nezdá.
„Leo…“ zachrčel vzápětí a položil mě na záda.
Pohladil mě po tváři a skoro mě zalehl.
Okamžitě se mi vybavila vzpomínka na Grigoryho a chtěl jsem Madda odstrčit, jenže stačil jediný pohled do jeho očí a já byl ztracen.
„Leo… prosím… potřebuju tě…“ zamumlal mi do kůže na krku, až jsem musel přivřít oči a vydechnout.
„Madde… po-počkej… já…“ vydoloval jsem ze sebe a chytl ho za tvář.
„Nelíbí se ti to?“ zeptal se a zatvářil tak, že bych mu dal hned z fleku bonbón.
„Ne! Tak to není!“ ujistil jsem ho rychle, „jen… no… víš...já a Grigory… to…“
„Chrápali jste spolu. To mi došlo, podle toho, jak jsi křičel a on vlastně taky… Já vím, že bych neměl, nevím, co ke Grigorymu cítíš, co cítíš ke mně… sám nevím, proč to dělám… Když řekneš ne, tak toho samozřejmě nechám, ale já… já… prostě na tebe nedokážu přestat myslet… chci být u tebe, chci být v tvé blízkosti, chci slyšet tvůj smích… víš… když jsem tě viděl zraněného, tehdy večer… vím, že je to divné říkat, protože se známe pár dní, ale… málem se mi zastavilo strachem srdce. Bál jsem se, že bych o tebe mohl přijít…“
Maddova tiše šeptaná slova mě zarazila a úplně odzbrojila.
„Madde… já…“ nějak jsem nevěděl, co na to říct, ale Madd to vyřešil za mě.
Přitiskl se na mé rty a já… já byl v tu chvíli ztracen…
A v momentě, kdy mi přes hlavu přetáhl triko a začal se věnovat mým bradavkám s takovou vervou, až jsem byl donucen vykřiknout a prohnout se v zádech, zapomněl jsem rázem na celý svět a nepřál si nic jiného než Madda.
Grigory
Mohl jsem spát nějakou chvíli, a možná by se to dařilo až do rána, ale najednou mě něco vzbudilo.
V polospánku jsem si uvědomil, že je to Leo, a v první chvíli jsem se lekl, že se mu něco stalo.
Vyletěl jsem z postele, a rozběhl se k našemu pokoji. Už jsem skoro bral za kliku, když jsem se zarazil.
Leo se znovu nechal slyšet, ale nebylo to nic takového, kdy bych se o něj musel bát…
Nevěděl jsem najednou, co dělat. Jindy bych normálně vešel do pokoje, pronesl bych nějakou vtipnou poznámku, ale tentokrát mi v tom něco bránilo.
Věděl jsem, jak se Madd na Lea dívá. A navíc… nemám na Lea monopol. Tohle jsme si s klukama nikdy neslíbili a dali jsme si od začátku jasně najevo, že cokoliv bude, tak to bude nezávazné.
Ale přesto jsem nebyl schopen od těch dveří odejít. A možná bych tam stál ještě dlouho, kdybych nezaregistroval, že se otevírají dveře druhého pokoje.
Rychle jsem se přenesl na gauč, a dělal, že spím…
Zastrčil jsem hlavu pod peřinu, a pevně zavřel oči. Snažil jsem se neposlouchat ani to šeptání, které šlo od Dominikova a Tobiho pokoje.
Prostě jsem najednou chtěl být někde jinde než tady…
Leo
Madd byl pozorný, něžný i hrubý, brzo jsem měl kousance skoro po celém těle, ale to jen vystupňovalo ten pocit toho šíleného vzrušení.
Už jsem ani nedokázal udržet svůj hlas, i když jsem se zpočátku snažil rukou zakrýt pusu, Madd mi to zakázal.
Točila se mi z toho všeho hlava, nevěděl jsem, kde je nahoře a kde dole, nevěděl jsem, jak se jmenuju a kde jsem.
„Jsi… tak… nádherný…“
Maddova slova mi na vteřinu připomněla noc s Grigorym, ale na nějaké výčitky jsem neměl ani čas, protože Madd mě v tu chvíli zvedl, a v momentě, kdy si sám sedl na postel, mě si posadil do klína.
Vykřikl jsem a zaryl mu nehty do ramen, když se do mě natlačil až po kořen a v téhle poloze jsem cítil všechno mnohem intenzivněji.
Vlastně ani nevím, kdy jsme šli spát.
I když jsme oba věděli, že si potřebuju odpočinout, Madd se prostě nedokázal zastavit a já mu nebránil.
A proto, když mi ráno zazvonil budík, měl jsem chuť ho vyhodit z okna.
V tu chvíli se vedle mě probudil Madd a já měl opět pochybnosti.
Jenže Madd to vyřešil po svém.
„Dobré ráno, lvíčku,“ políbil mě na čelo a usmál se tak krásně, až se mi rozbušilo rychleji srdce.
„Do-dobré…“ vykoktal jsem celý rudý.
„Půjdeme se osprchovat, něco sníme, a pak tě odvedu na zkoušky, co ty na to?“
Ani nevím, proč jsem souhlasil, ale Maddova společnost byla… příjemná…
Trochu jsem se pozastavil nad tím, že Grigory spal v obýváku, ale to už mě Madd zatáhl do koupelny, ve které jsme strávili trochu víc času.
Když jsme pak stáli u linky, připravovali snídani a kafe pro všechny, Madd se mě neustále dotýkal a nejčastěji měl ruku položenou kolem mého pasu.
Pořád mi vykládal nějaké vtipné historky, a já si po chvíli uvědomil, že se mi nedaří smazat úsměv z tváře.
Zrovna mi dovykládal nějaký vtip, po kterém jsem se nahlas zasmál, a políbil mě na spánek, když vyšel z pokoje i Dominik s Tobiasem.
„Hele! Nepřivlastňuj si ho!“ prskl Tobias a hned se postavil vedle mě z druhé strany a políbil mě do vlasů.
Grigory
Nedařilo se mi usnout. Stále jsem je slyšel, a každé Leovo zasténání mi vracelo vzpomínky na naši společnou noc.
Usnul jsem někdy skoro nad ránem. I když ti dva už nejspíš zabrali, podle toho, jak tam bylo ticho, přesto jsem myslel stále na to, co spolu dělali.
A tak, když kolem mě začali ráno chodit, jen jsem zavrčel, ale nakonec jsem přeci jen vstal.
Popřál jsem jim všem dobré ráno, a pak začal uklízet gauč, abychom se mohli nasnídat z toho, co nám máma zabalila.
V pokoji jsem se však zarazil a zadíval jsem se na Maddovu postel. Jo, přesně na ní to všechno probíhalo, podle toho, jak vypadala. A znovu mi žaludek sevřel ten divný pocit, který jsem zatím ještě nezažil a nevěděl jsem, co s tím.
Hodil jsem peřiny na postel, pobral věci na oblečení a zaběhl se do koupelny osprchovat.
„Uvařte mi kafe,“ jen jsem houknul na tu skupinku postávající u linky.
Když jsem se pak sprchoval, a znovu jsem začal myslet na Lea, vztekle jsem praštil pěstí do kachliček.
Musím se vzpamatovat, jinak poseru celý ten vztah, tu pohodu, co tu s klukama máme.
Raději jsem se rychle umyl a pak oblékl, nahodil úsměv a šel za nimi.
„V kolik hodin máš ty zkoušky?“ vzal jsem si kafe a šel se posadit na gauč, kde už kluci seděli a cpali se jak najatí.
Díval jsem se na Lea a čekal odpověď, ale snažil jsem si nevšímat toho, jak se k němu Madd tiskne.
Jen jsem se na všechny pousmál, a raději se pustil do jídla.
Leo
Nakonec se to chystání snídaně a kafe protáhlo, protože se tam začal motat i Tobias, který mě a Maddovi ztěžoval práci.
Zaregistroval jsem Grigoryho, který odešel do pokoje, a pak když šel do koupelny, protože na nás houknul, ať mu nachystáme taky kafe.
Čekal jsem, že bude třeba naštvaný, ale vypadalo to, že je mu jedno, že jsem se s Maddem vyspal, takže ten slabý pocit viny, co se ve mně znovu ozval, okamžitě odezněl.
Madd se na mě nepřestal lepit ani při snídani, a já zjistil, že mi jeho přítomnost dělá skutečně dobře.
Cítil jsem se… chtěný… a taky jsem věděl, že Madd není žádný hajzl, co by mě jen využil, i přesto, že jsem ho znal sotva pár dní a skoro nic o něm nevěděl.
„V devět,“ odpověděl jsem Grigorymu po chvilce, kdy jsem si uvědomil, že se mě na něco ptal.
„Odvedu ho tam a počkám na něj. Stejně máme první přednášku až od dvanácti. A ta bude nejspíš příšerně nudná, takže…“ zamyslel se Madd, a pak se ke mně natočil, „napadá mě, že bych ji mohl vynechat, a po zkouškách bysme si zašli na oběd, co ty na to?“
Vyvalil jsem na Madda oči a otevřel pusu. Tohle bylo…?
„Hele, to má být pozvání na rande?“ předběhl mě Tobias.
„I kdyby bylo? No a co? Myslím, že si to náš lvíček zaslouží,“ pokrčil rameny Madd a políbil mě na čelo.
Letmo jsem zahlédl, jak se Dominik podíval na Grigoryho.
„Ne-nemůžeš kvůli mně vy-vynechat školu,“ zakoktal jsem se celý červený.
„Ale, prosím tě. Je to fakt nudná přednáška s tím volem Blackem a kromě toho… ty za to stojíš,“ usmál se a tentokrát mě políbil na rty.
„No, pravda je, že když na té přednášce nebude, asi se nic nestane, v tom případě se zdekuju taky.
Stejně potřebuju něco vyřídit,“ ozval se Dominik, hodil do sebe poslední kousek sendviče a vstal.
„Tak… tak jo…“ špitl jsem nakonec, a pak vyjekl, když mě Madd pevně objal.
„Tak pojď, pomůžu ti s chystáním,“ vytáhl mě na nohy a za ruku táhl do pokoje.
Grigory
Takže v devět, akorát tak čas na to, aby se oblékl a šel. Klidně bych ho i přenesl, už jsem to chtěl i navrhnout, ale Madd mě předešel, že ho doprovodí.
Jen jsem v duchu pokrčil rameny a navenek se tvářil, že je to v pohodě.
Přesto, když zmizeli v pokoji, nedal jsem to.
Vstal jsem a šel za nimi. Madd i Leo se právě se právě oblékali.
Přistoupil jsem k Leovi, přitáhl si ho k sobě, i přesto, že zrovna stál na jedné noze a snažil se do nohavice nasoukat druhou. Chytil jsem ho pevně kolem pasu, aby nespadl na zem.
„Hodně štěstí u zkoušek,“ políbil jsem ho na tvář.
Na moment jsem se mu zadíval do očí, ale pak jsem zahlédl, jak se po nás Madd dívá.
„Ta procházka na školu ti pomůže provětrat hlavu. Dej na Lea pozor, Madde, ať se po cestě nic nestane. Budeme ti, Leo, všichni držet palce. Tak hodně štěstí,“ ještě jednou jsem ho políbil do vlasů a pak jsem ho opatrně pustil, aby se nesvalil na zem.
„Jdu uklidit obývák, a dej hned vědět, jak jsi dopadl,“ ještě jsem se na Lea usmál.
Nechal jsem je být, ať se můžou obléct a šel jsem zpátky, abych mohl pouklízet ten nepořádek v obýváku.
Ale i když jsem Leovi řekl, ať mi dá vědět, jako bych tam ani nechtěl jít, přesto jsem věděl, že stejně jako kluci, ani já na přednášku nepůjdu.
Leo
Neměl jsem žádný oblek ani extra oblečení, takže musely stačit džíny, košile a kravata.
Zrovna jsem se soukal do nohavic, když přišel Grigory a vtáhl mě do náruče.
Byl jsem tak překvapený, že jsem nestihl zareagovat ani na jeho pusu, ani na jeho slova a byl pryč.
Když odešel, podíval jsem se na Madda, který jen pokrčil rameny, ale jeho úsměv na moment zmizel.
Začal se znovu usmívat ve chvíli, kdy jsem si zapletl vlastní ruce místo kravaty.
„Počkej…“ přistoupil ke mně, kravatu uvázal, a pak se na mě podíval.
Přitáhl mě do náruče, políbil, a jakmile jsem pootevřel rty, hned toho využil.
„Moc ti to sluší,“ zachraptěl, když jsme se konečně od sebe odtrhli.
Jen jsem se začervenal, posbíral si věci, a pak už jsme museli vyrazit.
Ani nevím kdy se naše prsty propletly a my ruku v ruce odcházeli.
Ještě jsem se rozloučil s klukama, kteří mi popřáli hodně štěstí, a musel jim slíbit, že jim dám vědět, jak to dopadlo.
Pocítil jsem nervozitu, čím víc jsme se blížili k místnosti, kde měly proběhnout moje zkoušky.
„Hodně štěstí… a počkám tu…“ rozloučil se se mnou Madd, a nehledě na místo i lidi kolem, mi vtiskl hluboký polibek.
Pak už mě strčil za dveře a já se zhluboka nadechl.
Hned vzápětí jsem se ale zarazil.
Mezi zkoušejícími seděl i Black, ale podle zápisu, co jsem dostal, tu vůbec neměl co dělat.
Trochu mě to rozhodilo a hned v úvodu jsem udělal chybu, kterou ale za mě Black hned napravil.
Skoro to po celou dobu vypadalo, jako by se snažil mě tu za každou cenu udržet.
Kdykoliv jsem si nevěděl rady, nebo šlápl vedle, nasměroval mě správným směrem, což mě trochu mátlo.
Věděl jsem, že prominentní studenti občas mívají nějakého svého učitele, který je tlačí dopředu a věnují jim víc času, ale já nebyl ani prominentní ani známý.
Nakonec, ani nevím jak, bylo najednou hotovo, a já se zatajeným dechem čekal na verdikt.
Bylo to poprvé, co jsem si strašně moc přál, aby to vyšlo. Protože…
Jsem chtěl být s klukama.
Chtěl jsem být… s Maddem a… Grigorym…
Grigory
Ani jsem se nedíval, jak Leo s Maddem odcházeli. Měl jsem zrovna ruce v dřezu a umýval nádobí, tak jsem jen houknul pozdrav a dál se věnoval úklidu.
„Jdeme se oblíct! Za chvíli půjdeme, tak si pohni!“ zahulákal na mě Tobias a spěchal za Dominikem do pokoje, aby se mohl obléct.
Tobi jediný měl dneska volný den, tak byl v pohodě. Já ještě na chvíli zapřemýšlel, jestli se Blackovi omluvit z přednášky, nebo to kašlat. Ale pak jsem pokrčil rameny. Nejsme na základce a na přednášky chodí hlavně ti, kteří mají strach, aby o něco nepřišli, nebo chtějí mít co nejlepší výsledky, což já nejsem. A pro jednou, když tam nebudu, tak se nic nestane.
A ani se mi nechtělo koukat na Blacka. Vzpomněl jsem si totiž, jak se choval, když Lea přepadli.
Rychle jsem domyl nádobí, a zaběhl se obléct. Než jsem stihl vylézt z pokoje, kluci už netrpělivě přešlapovali u dveří. Zakroutil jsem nad tím hlavou. Chovali se, jako by ty zkoušky skládali oni sami. Ale v duchu jsem si musel přiznat, že i já byl nervózní. Strašně moc jsem chtěl, aby to Leo dal a mohl zůstat s námi.
„Pojďte,“ chytl jsem Tobiho a Dominika kolem pasu, když mě neustále popoháněli, že přijdeme pozdě.
Času je dost, a do místnosti, kde se zkoušelo, se stejně nedostaneme. Tak nevím, proč tak spěchají.
Přenesl jsem nás před školu, a hned jsme se všichni rozběhli do patra, kde probíhaly zkoušky.
„Tak co?“ hned se ptal Dominik Madda, který tam seděl a hypnotizoval dveře učebny.
Jen pokrčil rameny, že zatím neví. Posadil jsem se vedle něho a stiskl mu ruku.
„Leo to určitě dá, je chytrej, neboj se. Zůstane s námi,“ usmál jsme se na něj.
Madd jen přikývl a znovu hypnotizoval dveře, zatímco Dominik se opřel o parapet okna a tvářil se, že je nad věcí, ale my věděli, že není, a Tobi nervózně přecházel sem a tam, až mě bolely nohy.
Leo
Dal jsem to.
Za dvě.
Ale…
Byl jsem rád kvůli klukům, kvůli tomu, že můžu zůstat.
Jen…
Nelíbil se mi Blackův pohled.
Rozloučil jsem se a byl tak zamyšlený, že jsem málem přehlédl kluky, kteří už na mě čekali.
Když jsem jim sdělil verdikt, blahopřáli mi a vypadal skoro víc šťastnější než já.
„Děje se něco?“ zeptal se Madd, když si všiml, že se nejspíš do úsměvu nutím.
„Nic jen… mohli bysme si pak všichni promluvit? Až budeme na koleji? Asi vám něco musím říct.“
Na jejich tázavé pohledy jsem jen zavrtěl hlavou.
„Dobrá… večer si promluvíme, ale teď… úsměv a jdeme na ten oběd. Sami!“ otočil se Madd na Tobiase, který se chtěl nejspíš hned přidat.
„Ale já… já… nevím…“ zapochyboval jsem, ale to mě Madd stáhl do náruče, zasmál se a políbil mě.
„Zasloužíš si to!“ mrkl na mě, popadl za ruku a táhl mě ven.
Stačil jsem jen mávnout na kluky, než mi zmizeli z dohledu.
A i když jsem byl ze začátku nervózní, Maddova společnost mě brzo dostala do pohody.
Vyprávěl mi o sobě, o své rodině, a já zjistil, že je skoro jako já.
Obyčejný kluk, z obyčejného města, s obyčejnou schopností. Rozdíl byl jen v tom, že měl rodinu.
Dozvěděl jsem se, že i on neměl rád svou schopnost.
Vždyť k čemu je ovládání přírody, když s tím může způsobit akorát katastrofu?
Byl to opravdu fajn nápad si takhle zajít na oběd a promluvit si.
Jen…
Najednou jsem se cítil Grigorymu dál. On měl všechno. Skvělé výsledky, kdyby chtěl, zajištěnou budoucnost, skvělé rodiče, úžasné schopnosti.
Nebyl jsem jako on. Byl jsem jako Madd…
Grigory
Hned jsme se na Lea sesypali, když vyšel ven. Byli jsme všichni napnutí, ale když řekl, že to dal, oddechli jsme si.
Byl jsem opravdu moc rád, že s námi může zůstat. A tak nějak jsem přemýšlel i nad tím, že mu domluvím, aby zůstal na škole i potom, až zjistí pravdu o svém bratrovi.
Když pak odcházel s Maddem na oběd, opět jsem pocítil to zvláštní píchnutí u žaludku. Ale Tobi mě nenechal nad tím dlouho přemýšlet.
„Hele, nech je,“ zabrzdil jsem ho, když pořád brblal, že chce jít taky s Leem na oběd. „Madd mu to slíbil, tak se do toho nepleť. A určitě jim to prospěje. A Leo se uklidní po těch zkouškách. Však sis mohl všimnout, jak byl ještě rozklepaný.“
Už jsme chtěli odejít, když z učebny vyšli profesoři. Black zrovna něco nadšeně povídal děkance, a když nás uviděl, jen na nás mávnul, abychom přišli včas na přednášku.
„Jasně, že přijdeme,“ houknul za ním Dominik a mávnul rukou.
Ani nevím proč, ale rozesmálo mě to. Raději jsem popadl kluky kolem pasu a přenesl se s nimi před naši kolej.
„Půjdeme se naobědvat, než se kluci vrátí,“ hned jsem je nasměroval dovnitř a rovnou do jídelny.
Jako by i kuchařka věděla, že je pro nás a Lea dneska speciální den, tak navařila samá dobrá jídla, že jsme si málem nevěděli vybrat.
A když jsme se pak pustili do jídla, jen jsme blahem protáčeli oči, jak moc dobré to bylo.
„Ani se mi nechce hýbat,“ odfukoval Tobi a spokojeně si hladil břicho. „Goro, mohl bys?“
„Ne, nemohl, pěkně si ty schody vyšlapej, aspoň ti to jídlo slehne,“ odmítl jsem jeho nevyslovenou prosbu i přesto, jaký na mě hodil štěněčí pohled.
„Tak jdem,“ popadl Dominik tác s nádobím. „Stejně jsem vám ještě něco chtěl říct, ale nějak jsem to pak vypustil z hlavy. Počkáme, až kluci přijdou, vyslechneme si, co Leo chce, a pak vám řeknu, co jsem viděl tenkrát u Blacka. Není toho sice moc, ale myslím, že by nás to v pátrání mohlo trochu posunout.“
I když se Tobimu nechtělo, nakonec i on vzal svůj tác a s brbláním to odnesl na odkládací pult, a já ho následoval. A za dalších pět minut jsme už seděli nahoře na gauči, popíjeli studený džus, a spokojeně odfukovali a trávili ten výborný oběd.
Leo
Čím dál víc jsem si uvědomoval jak napětí mezi mnou a Maddem roste.
Nevím, čím to bylo, jestli tím výtečným jídlem, jeho přítomností, tím, že jsem udělal ty zkoušky, ale když se pak ke mně Madd naklonil a zašeptal mi do ucha, že by už rád šel na pokoj, a pak mě políbil, srdce se mi rozbušilo jak zběsilé, a já cítil, že… že po Maddovi toužím.
A on to nejspíš poznal, protože sotva jsme se ocitli na prázdné chodbě, přitiskl mě ke stěně a začal divoce líbat.
„Madde…“ zachrčel jsem, když mi rozvázal kravatu, aby se mohl dostat ke knoflíčkům košile.
„Chci tě… Leo… hned…“ odpověděl zadýchaně a hned na to se na mě znovu vrhl.
Zvedl mě do náruče, takže mi nezbylo nic jiného, než kolem něj omotat své nohy a ruce a nechat se za neustálého líbání odnést až nahoru.
Zatímco jsem se pokoušel naťukat číselný kód, Madd mi rozepínal košili a věnoval se mé hrudi, což mě značně rozrušovalo.
„Počkej!“ přerušil jsem ho na oko přísně a plácl po rukou.
Teprve pak se mi to podařilo a mi spíš vpadli, než vešli do předsíně.
„Co… co když… jsou… kluci… zpátky…“ vyrážel jsem ze sebe mezi polibky, a snažil se z Madda sundat triko, až mi nakonec musel pomoct a přetáhnout si ho přes hlavu sám.
„Tak ti to udělám v pokoji… ne na gauči…“
Hlasitě jsem vykřikl, když se po svých slovech přisál na můj krk, zatímco se jednou rukou dobýval do mých kalhot, což vzhledem k naší poloze šlo těžko.
Nakonec se mi znovu přisál na rty, odlepil mě od stěny a přešel se mnou do obýváku.
„Kruci… no nic… pokoj…“ pokrčil rameny Madd, když si všiml kluků sedících na gauči.
Já ani nestihl zrudnout, protože se mi Madd okamžitě začal věnovat, a jakmile za námi zapadly dveře od pokoje, zapomněl jsem na celý svět.
Madd byl…
Divoký, vášnivý, prudký.
Bylo to rychlé, ale o to intenzivní.
Vlastně mě ani nedonesl do postele, ale udělal mě na stole, kam mě posadil.
A tentokrát jsem se ani nedržel zpátky, co se hlasových projevů týkalo, protože to prostě nešlo.
„Jsi… neuvěřitelný…“ zasmál se chraptivě Madd, když jsme oba konečně zčásti vydýchali orgasmus a vrátili se do reality.
„To… to bych… měl říct já…“ odpověděl jsem zadýchaně a letmo Madda políbil.
Když jsem se díval do jeho očí, které byly stále mírně zastřené, pozoroval jeho uvolněnou tvář, začal jsem si uvědomovat, že k němu začínám cítit mnohem víc než třeba k Tobiasovi nebo Dominikovi.
Jen… Grigory byl pro mě pořád hádanka… Mé city k němu pro mě byly hádanka…
Grigory
Nestihl jsem dopít ani polovinu džusu, když se ozval rachot ode dveří. Jen jsme hleděli na to, co Madd s Leem dělá. Nehty mi zaskřípaly o sklenici, když jsem ji sevřel, a raději jsem ji postavil na stůl.
„Já chci taký,“ zafňukal Tobi, když bylo ty dva z pokoje slyšet až k nám.
„Goro, prosím…“ přilepil se na mě a hned se mi sápal po krku.
„Řekni Dominikovi,“ odstrčil jsem ho a Dominik ho hned zachytil a přitáhl k sobě.
Oba dva se na mě překvapeně podívali. Nechápali, že já jsem schopen odmítnout sex a za poslední týden se to stalo už podruhé.
„Půjdu se projít,“ hodil jsem ještě jeden pohled na kluky, pak na náš pokoj a pak jsem zmizel.
Najednou jsem v tom bytě nechtěl být. Nechtěl jsem vědět, co dělají, nechtěl jsem je slyšet.
Tobi s Dominikem by mi tak nevadili, ale Madd a Leo…
Normálně bych to tak nebral, tak proč sakra teď?
Zůstal jsem stát uprostřed svého pokoje v našem domě. Bylo tu všude ticho, protože máma s tátou byli zase v práci. Na moment jsem zapřemýšlel, že bych tu zůstal třeba do večera, ale když jsem se podíval na svoji postel, připomnělo mi to okamžitě noc s Leem.
A opět s tím divným píchnutím u žaludku jsem se přenesl okamžitě před výzkumný ústav.
„Jo, jdu za rodiči,“ ohlásil jsem se u vstupní brány.
„Jo, ohlásím jim, že jsi tady, tak můžeš jít,“ propustil mě strážný, jen co mě zkontroloval a zapsal.
Šoural jsem se pomalu přes areál. Musel jsem vypadat, jako by mi umřela kočka, protože na mě většina házela takový zvláštní lítostivý pohled. Jen jsem je však pozdravil a šel dál. Neměl jsem náladu se s nikým zdržovat.
Až teprve velké chlapské tělo, které mě popadlo do náruče, mě zastavilo. Michail mě se svým dobrosrdečným smíchem přivítal.
„Tak co prcek? Kdy má zkoušky?“ postavil mě po chvilce na zem a poplácal mě po ramenou.
„Dneska, a dal to za dvě,“ odpověděl jsem mu a vynutil ze sebe úsměv.
„No paráda, věděl jsem, že to v sobě má. Ale podle mne se jen nějakou dobu vůbec neučil, kdyby ano, měl by to bez problémů a s přehledem. Ani by nepotřeboval moji pomoc. Tak prcka pozdravuj a vyřiď mu gratulaci. A ať se přijde ukázat,“ ještě jednou mě „pohladil“ po rameni, div mi ho neurval, a pak už spěchal dál.
Jo, vyřídím, pomyslel jsem si v duchu. Jen nevím, jestli teď bude mít na něco takového čas…
Leo
Ani nevím, jak dlouho jsme v tom pokoji ještě byli, líbali se a mazlili, než mi došlo, že vedle v obýváku je až moc velké ticho.
„Měli… měli bysme…“ zachraptěl jsem.
„Jo…“ usmál se Madd, a pak odstoupil.
Pomohl mi na zem a chytil mě, když jsem zavrávoral.
„Myslím, že sprcha nám prospěje…“ políbil mě Madd na čelo, přehodil přese mě deku, a pak jsme vyšli z pokoje.
A hned mi i došlo, proč je takové ticho.
Nikdo tam nebyl.
Madd jen s úsměvem pokrčil rameny, a pak jsme zapadli do koupelny, kde jsme se chvilku opět věnovali sami sobě.
Asi za hodinu a půl jsme už seděli v obýváku na gauči i s Tobim a Dominikem, kteří vylezli z pokoje v podstatě ve stejném stavu jako já s Maddem.
Jen Grigory chyběl.
„Myslím, že ho naštvalo, že zůstal na ocet. Říkal, že se jde projít. Dokonce i odmítl sex se mnou!“ zavrtěl hlavou Tobias nechápavě a nespokojeně mlaskl.
Madd hvízdl a podivil se stejně.
„Všichni máme rádi sex a nikdy se nestalo, aby některý z nás odmítl žádost toho druhého, ať už byla situace jakákoliv,“ dodal na vysvětlenou Dominik, když jsem se zatvářil trochu nechápavě.
Po jeho slovech jsem nejen zrudnul, ale…
Najednou jsem pocítil podivné píchnutí u srdce. Zachmuřil jsem se a povzdechl si.
„Hele, lvíčku, nic si z toho nedělej. Dostane se z toho,“ políbil mě Madd a já se přinutil k úsměvu, který mi ale tentokrát nešel od srdce.
„Jo, Leo, říkal jsi, že s námi potřebuješ mluvit,“ ozval se Dominik po chvilce.
„Jasně! Málem jsem zapomněl!“ hodil jsem po Maddovi lehce podmračený pohled, za což jsem si vysloužil škádlivý kousanec do brady. „Jen… zavolali byste i Grigoryho? Aby u toho byl? Chci to říct i jemu.“
Nervózně jsem se usmál a zadíval se na Dominika.
Chtěl jsem prostě z nějakého důvodu Grigoryho vidět. A nebylo to jen kvůli tomu, co jsem jim chtěl říct.
Prostě...
Potřeboval jsem vidět, že je v pořádku…