Grigory
Otočil jsem se od linky, když se ozval rachot a Leo vyběhl, aby zase hned zmizel v našem pokoji.
Myslím, že to dokázal rychleji, než bych se přenesl já se svou schopností.
„Myslím, že bys mohl jít za Dominikem, dostal košem,“ ukázal jsem bradou ke dveřím pokoje.
Madd, který jen seděl a s rukou v rozkroku hleděl do blba, se po mých slovech okamžitě zvedl a zamířil za Dominikem a Tobiasem.
Jen co klaply dveře, oddechl jsem si.
Na chvíli bude od nich klid.
Otočil jsem se k lince a vytáhl ještě jeden hrnek. Jakmile začala vařit voda, udělal jsem kávu pro sebe i pro Lea.
Dal jsem hrnky na tácek, k tomu smetanu a cukr a přemístil jsem se s tím do našeho pokoje, abych se nemusel trápit s otvíráním dveří.
Položil jsem tácek na stůl a pak jsem si šel přisednout k Leovi.
Byl tak zakuklený v té peřině, že bych to z něj nejspíš musel servat.
Tak jsem na něj jen položil ruku.
„Hele, na Dominika se nezlob. To, co jsi říkal… My tě tak neberem, ale ty prostě ani netušíš, jak jsi krásný, zvlášť když jsi v tom nejlepším. Nedivím se mu, že prostě neodolal,“ pohladil jsem peřinu, pod kterou se schovával. „Hele, uvařil jsem ti kafe. Tak se zvedni a pojď ke stolu. Pustíme se do učení a aspoň přijdeš na jiné myšlenky.“
Ještě jednou jsem peřinu pohladil a pak jsem vstal a přesunul se ke stolu. Dal jsem si cukr do kávy, pohodlně se opřel, upíjel kafe a čekal, až se Leo vyhrabe z postele.
Leo
Měl jsem dojem, že ležím jen pár minut, když jsem ucítil, jak se postel zhoupla, a pak dotek.
„Nejsem krásný,“ zamumlal jsem pod peřinou a mírně se zamračil.
Přesto…
Nedokázal jsem se zlobit.
Nebyl jsem idiot, abych už nepochopil, jak to kluci mezi sebou mají.
A když jsem přišel já a zjistili, že jsem gay, nejspíš prostě…
Nevím… nikdy mi nepřišlo, že bych byl něčím zvláštní nebo přitažlivý. To oni byli krásní. Klidně bych si troufnul říct, že by z fleku mohli dělat idoly školy, a já?
Já byl jen šedá nevýrazná myška. Malý, dokonce i některé holky byly vyšší než já, s nevýraznou schopností, neprůbojný.
Povzdechl jsem si, vyhrabal se ze své kukly a posadil se na posteli. Nohy jsem si přitáhl k hrudi a zadíval se na Grigoryho.
„Nejsem krásný. To vy jste krásní… proto nechápu, jak…“ zavrtěl jsem hlavou. „Navíc… nemám moc zkušeností… jako myslím… kolem toho… kolem sexu… Prostě, nedokážu pochopit, jak můžete… to… se mnou…“
Nedokázal jsem snést Grigoryho upřený pohled, tak jsem raději sklopil hlavu.
Vyšoural jsem se z postele s peřinou přes ramena, vytáhl si věci ze skříně a snažil se nějak obléknout.
Grigory mě sice nahého už viděl, ale já se pořád styděl promenádovat se před nimi jen tak nahý.
„Tady jsem sepsal všechno, co musím umět a co mě čeká. Něco bude v pohodě, ale v něčem totálně plavu…“ povzdechl jsem si, když jsem už oblečený přešel ke stolu a sedl si vedle Grigoryho.
Grigory
Sledoval jsem Lea, jak se hrabe z postele a pak zabalený v peřině jde ke skříni, aby se oblékl.
Když se konečně usadil, postavil jsem se, zvedl jsem peřinu, co nechal na zemi a poskládal ji na jeho postel. Pak jsem se vrátil ke stolu a znovu si sedl. Zadíval jsem se do papíru, kde měl sepsané, s čím potřebuje pomoct, ale než jsem začal, ještě jsem ho odložil, Lea si otočil k sobě a přitáhl si ho i se židlí blíže.
„Neříkej, že nejsi krásný, viděl ses v zrcadle? Jen si nechej zastřihnout konečky vlasů, nech si je narůst po ramena, a pak už ti neodolá ani heterák,“ chytl jsem ho za zátylek. „Vážně se na kluky nezlob. Prostě jsme takoví a určitě tě nebereme jako děvku. To v žádném případě.“
Přitiskl jsem se mu na rty, věnoval jsem mu krátký polibek, a pak jsem ho odsunul a otočil ke stolu.
„Tak začneme s učením,“ zahlásil jsem a vzal do ruky svůj hrnek s kávou a pokračoval v upíjení. „Vezmu si na starost biochemii a zbytek si už rozdělí kluci. Ale moje pomoc má jednu podmínku,“ zvedl jsem varovně prst. „Nikde nesmíš říct, že jsem génius. Mám z biochemie výsledky tak, abych prolezl, ale dělám to účelově. Tohle je jen moje a teď tvoje tajemství. Pokud ho někomu prozradíš, přenesu tě na Antarktidu. Jasný?“
Musel jsem se pousmát, když jsem viděl Leův pohled. Ale pak už jsem ukazováčkem zaťukal na stůl, abychom konečně mohli začít.
Leo
Po Grigoryho slovech jsem se začervenal, ale vzápětí se už musel soustředit na něco jiného.
Když Grigory řekl, že nechce, aby někdo věděl, že je génius, jen jsem na něj překvapeně pohlédl, ale nezeptal se.
Třeba mi to řekne sám, až se víc poznáme.
A vůbec jsem nepochyboval o tom, že by svou hrozbu splnil.
Když Grigory otevřel svůj tablet, já si ten svůj přisunul k sobě, abych si mohl začít dělat poznámky.
Zopakoval mi základy a řekl, co potřebuju znát ze všecho nejvíc a na co se mám zaměřit.
Teorii jsem ještě vcelku pochopil, i když jsem musel Grigoryho občas pozastavit, nebo se k něčemu vrátit.
Skutečná potíž nastala, když přišly na řadu vzorečky.
Když jsem nad jedním strávil hodinu, začínal jsem cítit jistou rozmrzelost a taky strach, že to se mnou Grigory vzdá. Pro něj to byla brnkačka, ale pro mě španělská vesnice.
„Můžeme si dát pauzu? Tohle prostě nedám!“ odhodil jsem elektronickou tužku a zamračil se. „Půjdu se asi podívat na ty květiny.“
Vyskočil jsem na nohy dřív, než mohl Grigory něco říct a chtěl odejít, jenže v tu chvíli se otevřely dveře a já se málem srazil s nahým Maddem, který šel trochu zkřiva, byl rozcuchaný na sobě měl pár kousanců a škrábanců, ale usmíval se od ucha k uchu.
„Kampak?“ zastavil mě a natiskl na sebe.
„Musím říct, že Domiho jsem takového ještě nezažil. Pěkně jsi ho rozparádil,“ zakřenil se na mě a vrazil mi polibek.
Pak mě pustil, obešel, plácl mě po zadku a přešel ke své posteli na kterou se rozvalil.
Já zůstal stát jako solný sloup a jen zíral.
„A jak to šlo tady vám dvěma? Fakt jste se jenom učili?“ mrkl na Grigoryho a naznačil neslušné gesto.
„Pu-půjdu… ty kvě-květiny…“ vykoktal jsem ze sebe celý rudý, a pak zmizel za dveřmi.
Jo, na tohle si budu muset nejspíš zvyknout.
Grigory
Bude potřeba s Leem trochu víc popracovat. Ale když se do toho dostane, tak mu to půjde, jen si bude muset najít svůj systém.
Když se zvedl, že půjde mrknout na květiny, postavil jsem se i já. Došel jsem k Maddově posteli a naznačil jsem úder na jeho břicho tak nečekaně, že sebou trhnul.
Vzápětí ale zaskučel a chytil se za bedra.
„Hele, to mi nedělej,“ zamračil se na mě. „Ani netušíš, jak Dominik řádil. Vidět Lea je daleko lepší než spolykat nějaké afrodiziaka.“
„Myslím, že jsme na něj byli moc hr…“ povzdechl jsem si a na moment pohlédl ke dveřím. „Ale... když ono se mu nedá odolat.“
Přehodil jsem přes Madda peřinu, aby se tam nevyvaloval nahej.
„To jen aby si nás nerozptyloval při učení. A ano, jen jsme se učili. Leo má zkoušky za týden a má toho docela dost. Takže teď mu dám přestávku od biochemie a jsi na řadě ty. Takže se hezky dej do kupy a podívej se s ním na fyziku, ta ti jde opravdu dobře.“
Nechal jsem ho ležet, posbíral jsem nádobí ze stolu a šel jsem do obýváku, abych to mohl umýt a uklidit.
„Leo,“ otočil jsem k němu hlavu od linky. „Mám jeden nápad, který by ti možná mohl při učení pomoct. Znám pár lidí, docela chytrých. Řekl bych, že to jsou nejchytřejší mozky tady. Zajdeme tam. Obleč se, a než se Madd vzpamatuje a dá do kupy, aby se s tebou mohl podívat na fyziku, tak my se zajdeme někam podívat, ano?“
Leo
Když jsem vyšel z pokoje, po očku jsem mrknul k druhým dveřím.
Okamžitě jsem cítil, jak mi zase zahořely tváře a rozbušilo se mi srdce.
Zachvěl jsem se, když jsem si vzpomněl na Tobiasovu péči, Dominikův a teď i Maddův polibek. A vlastně i Grigoryho.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
Během jednoho dne líbat se se čtyřma pěknýma klukama, ani ve snu by mě to nenapadlo.
Znovu jsem zapřemýšlel, proč zrovna já a přešel k zrcadlu.
Zvláštní byly na mě akorát oči, jejich barva. Ale jinak jsem si nepřipadal nijak hezký.
Pokrčil jsem rameny a přešel k oknu, aby z parapetu sundal ty tři zbylé květináčky.
Trochu jsem se bál, protože jsem netušil, jestli to zvládnu stejně jako s tím prvním, ale než jsem stihl něco udělat, z pokoje vyšel i Grigory.
Překvapeně jsem se na něj podíval a květináček zase odložil, když řekl, že se půjdeme někam podívat.
Popravdě se mi moc nechtělo, ale možná bude dobře, když na chvilku vypadnu ven a pročistím si hlavu.
„Zajdu se jenom převléknout,“ souhlasil jsem nakonec po chvilce a ukázal na své domácí oblečení.
Do pokoje jsem vcházel trochu opatrněji, ale oddechl jsem si, když jsem viděl Madda přikrytého, i když ten si mě prohlížel jako kočka myš.
„Až se vrátíte, mrknu se s tebou na fyziku. Jak jsi s ní na tom?“ zeptal se, když jsem se soukal do džínů.
„Úplně v ní plavu,“ přiznal jsem otevřeně a povzdechl si.
„Tak začneme od začátku. Zatím si něco připravím, než se vrátíte.“
Jen jsem přikývl, mírně se pousmál na znamení díků a přetáhl si přes hlavu triko.
Nahodil jsem na sebe ještě mikinu, stáhl si kapuci do čela a na oči nasadil sluneční brýle.
„Jsem připravený,“ kývl jsem na Grigoryho.
Grigory
Domyl jsem nádobí, a akorát jsem si obouval boty, když dorazil zpátky Leo, že můžeme jít.
Zadíval jsem se na něho mírně podmračeně. Natáhl jsem ruku a stáhl mu kapuci z hlavy a pak jsem mu sundal i sluneční brýle.
„Tam kam jdeme, je potřebovat nebudeš,“ zavěsil jsem mu je za lem mikiny.
„Tak jdeme,“ přitáhl jsem si ho za pas k sobě a bez dalšího varování jsem nás přenesl.
Ocitli jsme se na velkém travnatém prostranství, před dlouhým plotem a velkou hlídanou bránou. Dovnitř vedl chodník a velká příjezdová cesta. Za plotem bylo velké prostranství s několika budovami.
„Jen aby ses zorientoval. Tam,“ ukázal jsem prstem přes rameno, „je kampus. A my jdeme dovnitř.“
Zahákl jsem se Leovi za paži a vedl jsem ho rovnou ke vstupní bráně, ve které byla menší branka pro pěší vstup.
„Jen si budeš muset projít vstupním protokolem, ale stačí ukázat identifikaci,“ zvedl jsem ruku a ukázal náramek. „A já tě nahlásím jako hosta. V žádném případě si teď nenasazuj brýle. Projdeš očním skenem. Jinak tě dovnitř nepustí. Až tam budeme, tak ti vysvětlím, co tu je a kam půjdeme.“
Došli jsme k brance, která se automaticky otevřela, když jsem k ní přiložil svůj náramek.
„Dneska s hostem?“ ozval se menší muž, který právě vyšel ze svého kamrlíku a zadíval se na mě a na Lea. „Tak ukaž.“
Nastavil k Leovi skenovací zařízení a čekal. Druhé měl v ruce, a hned mi ho podal, abych se mohl identifikovat a on mě mohl pustit dál.
Leo
Neměl jsem rád nečekaná překvapení a tohle bylo jedno z nich.
Nestačil jsem ani pípnout, když mi Grigory sundal kapuci z hlavy i sluneční brýle z očí, a pak nás přenesl.
Než jsem rozdýchal přenesení, už jsem stál u nějakého hlídače nebo, co to bylo, a spíš, než Grigoryho slova sledoval okolí.
Věděl jsem, že škola má i výzkumné zařízení, ale to, že mě sem Grigory zavede, jsem fakt nečekal.
Na moment jsem měl chuť se mu vyškubnout, ale to už na mě hlídač mířil skenerem a dožadoval se mé pozornosti.
Trochu neochotně jsem mu vyhověl, za což mě zpražil pohledem a tázavě se na Grigoryho zadíval.
Byl jsem napjatý celou dobu a neuvolnil jsem se ani potom, co jsme prošli procedurou a mohli vstoupit do areálu.
Okamžitě jsem si nasadil kapuci na hlavu a stáhl si ji co nejvíc do očí.
„Mohl jsi mi říct, kam jdeme,“ řekl jsem vyčítavě Grigorymu, a toporně, jako ovce jsem šel tam, kam mě vedl.
Grigory
Jen jsem se s úsměvem díval, jak Leo docela neochotně prochází vstupní kontrolou a identifikací.
„Tady je to stejné, jako v tom obchoďáku. Žádné schopnosti tu nejdou použít, pouze na určených místech,“ vedl jsem ho do jedné menší budovy, která byla uprostřed areálu.
Zdravil jsem se s lidmi, které jsem potkal, a když jsem si všiml, jak se tázavě dívají na Lea, zastavil jsem ho, postavil se před něj a stáhl mu kapuci z hlavy.
„Tohle nedělej. Vypadáš podezřele. Nikdo nebude pátrat po tom, kdo jsi, pokud se nebudeš schovávat. Jsou tu různé typy lidí, ale vesměs jsou to vědečtí pracovníci, vědci, výzkumníci. A my jdeme za jedněmi z nich. Jsou trochu praštění, ale zvykneš si.“
Došli jsme ke dveřím, kde po oskenování očí se nám otevřely a my vešli dovnitř.
Dole v přízemí byly různé laboratoře a výzkumné pracoviště. Když jsme došli k jednomu z nich, kde právě sklízeli nepořádek, jen jsem protočil oči a zaklepal na sklo.
Jeden z mužů se na nás otočil a hned se širokým úsměvem popadl vedle stojící ženu, která si právě něco zapisovala, a táhl ji ven.
„Григорий, ты пришел к нам? И кто это? Новый друг?“ spustil hned táta, jen co dotáhl mámu ven za námi na chodbu.
Máma mě hned objala a s úsměvem a v ruštině hned spustila taky.
„Tati, mami, prosím anglicky. Tohle je Leo, náš nový spolubydlící a pomáhám mu s učením na vstupní zkoušky. Moc mu nejdou některé věci z biochemie, hlavně vzorečky, mohl by nám s tím někdo pomoct?“
„Zlatíčko, však to umíš, tak kde je problém?“ zadívala se na mě máma.
„Kde jsi přišla na to, že to umím?“ zašklebil jsem se. „Vždyť mám známky jen tak, tak.“
„Půjdeme za Michailem. Ale musíme ho v tom zmatku někde najít. Ten umí poradit, jak se to naučit,“ ukázala nakonec máma do laboratoře, odkud vyšli.
Leo
Nestačil jsem zírat, kolik lidí tam Grigory znal.
Nakonec docela neochotně, jsem si nechal znovu stáhnout kapuci z hlavy.
Prošli jsme chodbou, vstoupili do dalších dveří a vzápětí mě čekalo překvapení. Jen jsem se na Grigoryho tázavě podíval.
On má rodiče, co pracují tady?
A když řekl, že má známky jen tak tak, byl jsem z toho úplně paf.
„Do-dobrý den…“ vykoktal jsem nakonec ze sebe a nechal se vtáhnout do laboratoře.
Navlékli nás do bílých plášťů a návleků, abychom mohli projít laboratoří a najít toho Michaila.
Byl jsem z toho všeho pořád trochu nesvůj a stále zazlíval Grigoryho, že mě nepřipravil.
Jeho rodiče vypadali sympaticky, taky se zdálo, že od Grigoryho toho hodně očekávají, takže jsem moc nechápal, proč se Grigory snaží zatajit to, že je v podstatě génius.
Měl by vyšlapanou cestičku a nemusel by se o nic starat.
Nebo možná tohle byl ten důvod?
Trochu nervózně jsem se usmál, když se mě jeho táta začal vyptávat na školu.
Nakonec toho nechal, když jsem mu nedokázal pořádně odpovědět ani na jednu otázku, protože prostě nebylo jak.
Zavedli nás na druhý konec, kde byla menší místnost vypadající jako kancelář, a než jsem se vzpamatoval, držel jsem v ruce hrnek s kávou.
„Tví rodiče… vypadají… mile…“ zabručel jsem, když jsme s Grigorym osaměli, protože jeho máma a táta šli pokračovat v hledání Michaila.
Grigory
Táta na chvíli nezavřel pusu. V tomhle je jiná než máma. Ta nejprve pozoruje, a když něco řekne, tak je to vždy k věci. Ale i ona umí dát najevo své sympatie, a podle toho, jak se na Lea dívala, tak se ji rozhodně líbil.
„To jo,“ zabručel jsem a taky se natáhl po hrnku s kávou.
Dneska nejspíš neusnu, podle toho, kolik kofeinu už mi koluje žilami.
„Táta je moc ukecaný, máma sice ne, ale taky je zvědavá. Protože jsem jedináček, tak veškerou svou pozornost, pokud to není práce, směřují na mě. Ale mám je moc rád,“ pousmál jsem se. „A ty se jim taky líbíš.“
Pohodlně jsem se opřel a rozhlédl se po laboratoři.
„Tady jsem strávil spoustu času, než jsem začal chodit do školy. Naši svou prací prostě žijí, ale nikdy mě nechtěli nechat samotného. Až později, když už jsem znal jejich práci skoro nazpaměť, a nenápadně mě zasvěcovali, protože chtějí, abych tu jednou pracoval, tak jsem se šprajcnul a už mě sem tolik nevodili. Proto bydlím na koleji, i když máme dům kousek odsud. Nechtěl jsem být doma sám, tak jsem raději s klukama. Ale pravidelně docházím domů. Nebo spíš sem,“ zasmál jsem se nahlas, když jsem si uvědomil, že víc je najdu tady než doma.
Chtěl jsem vstát a projít knihovnu, kde naši a jejich kolegové měli knihy ještě v klasické papírové vazbě. Určitě bych tam našel něco, co by mohlo Leovi pomoct. Ale než jsem se stihl zvednout, rozletěly se dveře a dovnitř, jak velká voda, vpadl dvoumetrový chlap.
Michail byl jak uragán, a nikdo by na první pohled neřekl, že má mozek génia.
Když mě pomačkal ve své náruči, přičemž jsem měl nohy pár centimetrů nad zemí, mohl jsem mu konečně představit Lea a vysvětlit mu, co bychom potřebovali.
„Žádný problém,“ zaduněl jeho basový hlas po celé kanceláři, a už se zaměřil na Lea.
Jen jsem doufal, že to chudák přežije, když jsem viděl, jak se k němu Michail hrne a už roztahuje své obří ruce, aby ho mohl obejmout.
Leo
Poslouchal jsem Grigoryho a nechápal, proč mi to vlastně říká, když jsem se ho nezeptal.
Ale…
Zjistil jsem, že se mi líbí jeho hlas i smích a přistihl jsem se, že ho poslouchám skoro se zatajeným dechem.
Nechápal jsem sám sebe.
U někoho jako Grigory jsem neměl absolutní šanci. Vlastně u nikoho z těch kluků.
Ale, i když jsem s nimi strávil zatím pouhé dva dny, začínal jsem se v jejich přítomnosti cítit dobře, a to bylo něco, co mě částečně i děsilo.
Chtěl jsem Grigorymu něco odpovědět, ale v té chvíli dovnitř vpadl chlap jako hora.
Nestačil jsem ani mrknout a už se hnal ke mně. Vyjekl jsem, když mě objal, a pak chytl a zvedl do vzduchu.
„Tak ty jsi Grigoryho přítel? Pěkný, jen co je pravda. Malý, ale pěkný,“ zasmál se, jako by řekl nějaký úžasný vtip, ale já se jen mírně zamračil.
Neměl jsem moc rád, když mi lidé připomínali mou výšku.
„Tak, chlape, mrkneme na to,“ sundal mě zpátky na zem a poplácal mě po ramenou tak silně, že mě málem zarazil do země.
Jen jsem po Grigorym hodil mírně vyčítavý pohled, že mě nepřipravil ani na tohle, a už se musel soustředit na Michaila, který mě dostrkal k židli a pustil se s vervou sobě vlastní do vysvětlování vzorečků.
Ani mě už nepřekvapilo, jak chytrý je, protože nejspíš, když pracoval tady, to nemohl být hlupák.
Hustil to do mě a já se snažil aspoň trochu pochopit jeho výklad, což se mi zhruba po dvou a půl hodině jakž takž podařilo, a dokonce jsem bez pomoci zvládl sám vypočítat jeden jednoduchý vzoreček.
Byl jsem sice zpocený až na prdeli a trochu unavený, ale šťastný, že jsem to zvládl a hlavně, že jsem neudělal Grigorymu ostudu, i když mě samotného překvapilo, že se právě o tohle starám.
Poděkoval jsem Michailovi, který mě plácáním po ramenou málem zase zabořil do země, a než odešel, řekl mi, že se můžu kdykoliv stavit.
Otočil jsem se na Grigoryho, když jsme v kanceláři osaměli a najednou nevěděl kam s očima.
Trochu rychleji se mi rozbušilo srdce, aniž bych věděl proč, a pocítil, jak mi hoří tváře.
„Já… díky… Grigory…“ zašeptal jsem a přešlápl na místě.
Grigory
Přišlo mi vtipné, jak se Michail vrhl na Lea a ten mu absolutně nestačil. Když ho chytil do náruče, tak se v jeho tlapách doslova ztratil.
Ale měl pravdu.
Malý, ale zatraceně hezký.
Nechal jsem je, když začali probírat vzorečky. Věděl jsem, že i když je Michail jak divoká voda, tak na vysvětlování má dost trpělivosti, takže byl Leo opravdu v dobrých rukách.
Vyšel jsem z kanceláře a zamířil za mámou a tátou do laboratoře, kde stále odklízeli nepořádek. Vypadlo to, jako by tu vybuchla bomba.
Na moji otázku, co se tu dělo, se však jen usmáli, ale neodpověděli.
Jasně. Zas nějaký tajný projekt…
Trochu jsem jim pomohl s úklidem, vyslechl si přitom jejich proslov o tom, že bych se měl víc zapojit do učení, abych měl lepší známky. Že se jim tady taková chytrá hlavička určitě hodí. Čím víc geniálních mozků tím líp. Jen jsem to ignoroval, ale když mi to přišlo už neúnosné, a nevěděl, co jim už mám odpovědět, zdekoval jsem se zpátky do kanceláře. Dopil jsem studené kafe a jen poslouchal, jak Michail vysvětluje Leovi další vzorce.
Když jsme osaměli a Leo se postavil a zamumlal své díky s úplně červenými tvářemi, přistoupil jsem až k němu, chytl ho pod bradou a zvedl mu hlavu.
„Za tohle nemusíš děkovat. Michail je na vysvětlování vzorečků lepší než já. Jen jsem si tak uvědomil,“ přejel jsem mu palcem přes bradu a zastavil se těsně u jeho rtů. „Michail tě vlastně pasoval na mého přítele. A toho se tady už zřejmě nezbavíš. Budeš to mít jako nálepku, kdykoliv sem přijdeš, třeba i beze mne.“
Ani nevím proč, ale sklonil jsem se k němu a políbil ho na rty. Už jsem chtěl polibek prohloubit, když se ode dveří ozvalo výmluvné zakašlání.
„Zlatíčko, než půjdete, potřebovali bychom s něčím pomoct.“
Pustil jsem Lea a otočil se na mámu, která se s pohledem na nás usmívala, jako by se právě dozvěděla nějakou šťastnou zprávu, a ne jako kdyby potřebovala pomoct.
„Pojďte,“ ukázala do laboratoře a já s povzdechem šel za ní.
„Potřebujeme tohle odstranit. Nikdo s tím nehne a nemůžeme tady použít ani nic těžkého na rozbití. Prosím, Grigory, vypli jsme bariéru i kamery,“ ukázala na obrovský kus betonové stěny, který se rozlomil.
Jen jsem kouknul ke stropu, ale ten byl naštěstí v pořádku. Rozhlédl jsem se po laboratoři, ale už tam byla jen máma a táta. Nejspíš počítali s tím, že to po mně budou chtít, tak je všechny poslala pryč a zatemnila skla, aby dovnitř nebylo z chodby vidět.
„Nasaďte si respirátory,“ upozornil jsem je a sám jsem si jeden nasadil na pusu.
Došel jsem k tomu betonovému bloku. Prohlédl jsem si ho, jak je velký, abych věděl, kolik síly můžu použít, a nezbořil přitom celou laboratoř. Pak jsem si k němu dřepl a položil na něho ruku, co nejvíce ke středu. Zavřel jsem oči a soustředil se…
Pár vteřin trvalo, než se ozvalo silné zapraskání, jako když kolem letí silný elektrický výboj, a pak bylo ticho.
Otevřel jsem oči právě ve chvíli, kdy se kolem nás zvedl oblak prachu. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že tu s námi je Leo. Stejně jako já a mí rodiče, byl i on od betonového prachu. Měl úplně šedé vlasy…
Došel jsem k němu a když prach sedl, sundal jsem si respirátor a naklonil se k jeho uchu.
„Tohle je druhé tajemství. A hodně důležité. Ví o tom jen mí rodiče, takže nikomu ani muk, jasný?“
Leo
Byl jsem z Grigoryho úplně mimo.
Když ke mně přistoupil, a pak políbil, rázem jsem zapomněl na celý svět.
Ten se však vzápětí na to přihlásil, a já se málem propadl do země, když se na nás jeho máma s úsměvem podívala.
Když však řekla, že potřebují s něčím pomoct, zvítězila u mě zvědavost.
Copak asi po Grigorym chtějí?
Jenže moji zvědavost vystřídalo zmatení, když jsem uviděl ten kus betonu.
Pochyboval jsem, že Grigory je tak silný, aby se s tím někam přenesl, a málem přeslechl i to, abysme si nasadili respirátory, který na mě jeho táta skoro nacpal.
Myslím, že ve chvíli, kdy na mě sedal prach, jsem zapomněl i dýchat.
A znovu si uvědomil, jak úžasný je.
Má dvě schopnosti, což bylo samo o sobě hodně vzácné, a co víc, obě hodně užitečné.
Jen jsem přikývl, když řekl, že je to jeho tajemství a aspoň trochu ze sebe setřepal prach.
Podíval jsem se na Grigoryho rodiče, kteří se na svého syna pyšně dívali, a pocítil se tu poněkud nepatřičně.
„Jestli ti to nevadí, už bych šel. Jsem docela unavený," zamumlal jsem spíš pro sebe s očima zabořenýma do podlahy.
Klidně půjdu i sám, aspoň bych se prošel a trochu si utřídil myšlenky, protože jsem začínal mít v hlavě docela guláš.
A nejen kvůli Grigorymu, ale i kvůli ostatním.
Čekalo mě ještě učení s Maddem, ale nevěděl jsem, jestli na to budu mít vůbec chuť.
Grigory
Viděl jsem zmatený pohled Lea a na chvíli zapřemýšlel, že asi nebyl dobrý nápad, že to viděl.
Ale už se stalo. Jen jsem doufal, že to opravdu neřekne.
Nechtěl jsem se stát objektem výzkumu, nebo někoho, kdo by chtěl mé schopnosti využívat, kdo ví k čemu. Já sám si chci rozhodnout, co budu v budoucnu dělat a jak své schopnosti využiju.
Třeba bych mohl být záchranář. Obě schopnosti se k tomu ideálně hodí…
„Zlatíčko, bariéra už je zapnutá a kamery taky, tak už buď v klidu. Musíme teď pustit odsávač, takže tu bude docela hluk. Když tak půjdeme ven. Chcete zajít něco zakousnout?“ došla ke mně máma a snažila se mně otřepat od prachu.
Podíval jsem se na Lea, a pak zpátky na mámu a zavrtěl jsem hlavou.
„Půjdeme na kampus. Leo se ještě musí podívat aspoň na fyziku, aby se toho stihl naučit co nejvíc. Ale na víkend přijdu domů. Říkali jste, že máte volno.“
„Určitě, a přiveď s sebou klidně i kluky,“ koukla máma i na Lea a pousmála se. „Budeme vás čekat.“
Jo, tak jsem to trefil přesně. Leo se mámě líbí…
Táta s mámou nás ještě vyprovodili ven před budovu, a pak se s několika rodičovskými radami rozloučili a vrátili se zpátky douklízet ten nepořádek.
My jsme s Leem došli k bráně, nahlásili odchod, a když nás viděl strážný, jen se smál, že nebyl schopný ani vytáhnout skener.
A smáli se i kluci, když jsme se pak přenesli zpátky do našeho bytu. Právě hráli jakousi bojovku a Tobias jim u toho fandil, jako by šlo o nějaké mistrovství světa.
„Osprchujeme se, a pak můžete jít na tu fyziku, co?“ drcnul jsem do Madda.
Když přikývl zaběhl jsem si pro čisté věci a už jsem za chvíli stál pod sprchou a snažil se ze sebe dostat ten betonový prach, který jsem měl snad úplně všude.
Jo, ty hadry bude problém vyprat, nejspíš jimi zabetonujeme pračku.
Leo
Ani jsem nestihl otevřít pusu a zaprotestovat, když Grigoryho máma nejspíš i mě pozvala na víkend k nim domů.
Nikdy jsem k nikomu nechodil. Ani když jsem chodil s Johnem. Většinou třeba jen na odpoledne, ale nikdy ne přes noc.
A hlavně…
Vždyť mě ani neznají. A já vlastně ani nevím nic o nich.
Nakonec jsem si ale jen povzdechl a prozatím to nechal být.
Trochu nelibě jsem nesl, když se nám hlídač smál, až se za břicho popadal, a stejně tak i kluci. Ale jejich smích byl nakažlivý a já se po chvilce přistihl, že se usmívám taky.
Když Grigory zmizel v koupelně, došlo mi, že jsem mu vlastně ještě ani neodpověděl.
Aniž bych nad tím nějak přemýšlel, stáhl jsem ze sebe špinavé hadry a jen ve spodkách přešel do koupelny, vešel do sprchového koutu a stoupl si na špičky, abych na Grigoryho dosáhl.
„Slibuju, že nikomu nic neřeknu," zašeptal jsem mu do ucha, aby mě přes tu vodu slyšel, a pak ho pustil.
Znovu jsem vyšel ze sprchy, stáhl ze sebe mokré spodky a zabalil se do toho největšího ručníku.
Rychle jsem přeběhl do pokoje za zvědavých pohledů kluků, kteří si div nevykroutili hlavy, aby jim něco neuniklo.
Špinavé věci, které nejspíš vyprat už nepůjdou jsem hodil do sáčku a odnesl do koše.
„Tak co, připraven na výuku?" nalepil se na mě zezadu Madd a na hlavu mi plácl ručník.
„Asi jo… Jen se ještě osprchuju…"
„Tak to můžeš rovnou, ne?"
Než jsem stačil otevřít pusu, zatáhl mě za ruku do koupelny, zakřenil se na Grigoryho, strhl ze mě ručník, plácl mě po zadku a zatlačil do sprchového koutu.
„Šetřete vodou! A máte pět minut!" zahulákal ještě ode dveří, které za sebou zabouchl.
Neměl jsem ani odvahu podívat se Grigorymu do očí a rukou si zakryl klín.
„Kli-klidně počkám, až… se umy-umyješ…" vykoktal jsem ze sebe.
Grigory
Ještě jsem nestačil ani vzít mýdlo do ruky, když se do sprchového koutu natlačil Leo a zašeptal mi do ucha.
Než jsem ho stihl chytit, nebo mu něco říct, byl už zase fuč.
Usmál jsem se nad tím. Bylo to milé, ale byl jsem rád, že to řekl. Tak nějak jsem mu věřil.
A kdyby náhodou… Antarktida to jistí.
Když se za ním zavřely dveře koupelny, konečně jsem se začal mýt. Jako první vlasy, aby mi ta špína pak netekla po umytém těle. A v duchu jsem přemýšlel nad tím, jak to udělat, abych věci nerozbíjel jen na prach, ale třeba i na menší kusy, nebo aspoň takové, jako štěrk. Aspoň ty neživé. Pokud bych rozložil něčí tělo, ať už zvířecí nebo lidské, rozhodně je lepší ten prach, než mít kolem sebe rozházené kusy těla. Ale doufal jsem, že k tomu nikdy nedojde, že zůstane jen u těch neživých věcí.
Splachoval jsem si šampon, když se znovu otevřely dveře a Madd nekompromisně natlačil Lea zpátky do sprchového koutu, a tentokrát už nahého.
„Proč bys čekal? Aspoň ušetříme vodu, jak říkal Madd. Hele, vydrbej si vlasy, já ti pak umyju záda a pak můžeš umýt záda ty mě,“ vrazil jsem mu do ruky šampon a sám jsem si vzal koupelový gel a houbu, abych se pořádně vydrbal.
Celou dobu jsem si ho prohlížel.
Byl opravdu menší, štíhlý, dobře stavěný. Svalstvo zpevněné sportem, nejspíš tréninkem bojových umění, jak už zmínil. A že byl menší než my, to vůbec nevadilo. Naopak, k němu to jaksi pasovalo. Neuměl jsem si ho představit vysokého.
Ale co jsem si uměl představit, byly ty jeho delší vlasy, jak ho za ně držím, a…
Raději jsem zaplašil myšlenky, které se mi hrnuly do hlavy. Pamatoval jsem na to, jak zareagoval na Dominika a nechtěl jsem to nějak víc pokazit. Takhle to bylo fajn.
Leo je moc hezký a já tak nějak chci, aby se v mé společnosti cítil dobře. I jeho společnost, i když to tak trochu ještě vázne, rozhodně není nepříjemná.
„Tak můžeš?“ podal jsem mu houbu, když si spláchl šampon z vlasů, a natočil jsem se k němu zády.
Leo
Čekal jsem, že mě možná Grigory vyhodí, ale prý šetříme vodou.
Tak jo.
Vždyť na tom nic není. Jen se vzájemně umyjem. Já s Jamiem jsem to taky často dělal.
Vzal jsem si šampon a začal si mydlit vlasy. Prachu jsem na nich měl vydatně, a podle toho taky vypadala voda.
Sotva jsem si stáhl šampon z vlasů, Grigory mi podal houbu a otočil se ke mně zády.
Chopil jsem se toho zodpovědně a pořádně ho omýval centimetr po centimetru.
Jenže po chvilce jsem zjistil, že fascinovaně hledím na jeho široká ramena, houba mi někdy během toho mytí vypadla z ruky a já Grigoryho spíš osahávám, než abych dělal svou práci.
Prsty jsem zavadil o jeho konečky vlasů, když jsem ruce táhl přes ramena a paže.
Pak jsem dlaněmi přejel přes jeho lopatky a táhl je dolů.
Zastavil jsem se až ve chvíli, kdy můj pohled padl na Grigoryho zadek.
„Pro-promiň!" vyjekl jsem a snažil se uskočit, jenže na mokrých kachličkách mi podjela noha a abych se nerozplácl, zachytil jsem se toho prvního, co bylo po ruce.
A to byl Grigory…
Grigory
Leo se v tom mytí nějak ztratil. Ví vůbec, že už dávno nemá v ruce houbu?
Přivřel jsem oči a nechal ho. Bylo příjemné cítit jeho jemné dlaně na svých zádech i ramenou.
užíval jsem si toho příjemného doteku do chvíle, kdy najednou vyhekl, a já ho měl zavěšeného kolem pasu. Řekl bych, že mi v tu chvíli mohl líbat zadek.
Zachytil jsem jeho ruce, aby nesjel úplně na zem. Když to trochu srovnal, otočil jsem se k němu a přitáhl si ho blíž.
„Raději se mě drž, abys nezahučel zase na zem,“ dal jsem mu ruce kolem mého pasu a spojil mu je za mými zády.
Natáhl jsem se pro mýdlo, nalil jsem mu trochu na ramena, a pak jsem se pustil do mytí já.
Rozetíral jsem gel po jeho ramenou, na zátylku, po zádech až dolů na zadeček.
Mírně jsem ho k sobě přitiskl, a po celou dobu jsem se mu díval do očí.
Ač jsem zprvu nechtěl, stejně mě nakonec přemohly ty myšlenky, které jsem horko těžko zaplašil. Můj dech se o něco zkrátil, a cítil jsem to příjemné chvění kolem žaludku, když se jeho penis otíral o mně, a můj mu zdatně sekundoval. Aniž bych tomu mohl zabránit, začal jsem dole narůstat a moje touha po Leovi také.
„Zatraceně, Leo,“ vydechl jsem u jeho ucha, když jsem se k němu sklonil.
Přitlačil jsem ho na kachličky, můj jazyk hned zaútočil na jeho ústa a moje ruce se hned rozeběhly po celém jeho těle. ¨
Leo
Ocitl jsem se v pevném Grigoryho objetí a nedokázal se odtrhnout od jeho očí.
Musel jsem přivřít ty své, když jsem na těle ucítil jeho ruce.
Měl je tak velké…
Mírně jsem zaťal nehty do jeho boků, a pak mírně zasténal, když mě najednou přitlačil na kachličky a jeho jazyk se ocitl v mé puse. Srdce mi bušilo jako šílené a jeho chuť mi doslova podlamovala kolena.
Snažil jsem se Grigorymu vycházet vstříc, ale spíš jsem mu sténal do úst, když jsem ucítil, jak jeho penis roste, a jak se jeho ruce rozeběhly po mém těle.
Přesto mi někde vzadu v hlavě zablikalo červené světýlko a já od sebe Grigoryho trochu odstrčil.
„Mu-mu-musím… u-u-učit… fy-fyzika… u-u-u-učit se…" vykoktal jsem ze sebe trochu nesouvisle a zadíval se Grigorymu do očí.
Nechtělo se mi od něj, ale sám jsem měl v hlavě zmatek ze všech těch pocitů, co ve mě všichni vyvolávali.
„Pu-pu-půjdu…" zamumlal jsem ještě, než jsem se Grigorymu vytrhl a doslova utekl z koupelny.
Ani jsem se neutřel, jen jsem po cestě popadl ručník a zabalil se do něj.
„Fy-fy-fyzika…" vykoktal jsem celý rudy a zašermoval rukama.
„Ale? Copak se stalo?" zeptal se Madd, ale to já už se hrnul do pokoje.
„Myslím, že půjdu Grigoryho zkontrolovat," uslyšel jsem ještě Tobiasovo uchechtnutí, než jsem za sebou zavřel dveře.
Teprve v pokoji jsem si oddechl, ale nestačil jsem na sebe skoro natáhnout ani spodky a už se dovnitř nahrnul Madd.
„Nemáš nejmenší důvod se za sebe stydět. Kdyby ses nám nelíbil, nic by jsme si s tebou nezačínali.
Ale i přesto, jak se snažíš tvářit a chovat, v jádru si hodný kluk. To poznáme," usmál se na mě Madd, který přišel až ke mně a prsty mi vjel do vlasů.
„Tak se obleč a vletíme na to," mrkl na mě ještě, a pak odstoupil, takže jsem se mohl dooblékat.
Grigory
Prohmátl jsem Leův zadeček, a ještě víc ho na sebe přitiskl. Skoro jsem se o něj začal otírat, když mě náhle odstrčil a utekl.
Jo neměl jsem to dělat…
Nervózně jsem mlaskl, přetočil vodu na studenou a v předklonu se opřel dlaněmi o kachličky. Na záda mi tekla studená voda, a já jen svěsil hlavu mezi ramena a rozmrzele se díval na svůj penis.
Rozhodně se mu to nelíbilo, stejně jako mé hlavě. Ale nic s tím nenadělám.
„Zmrzneš tu,“ ucítil jsem náhle ruku na svých zádech, a místo studené na mě začala téct teplá voda.
Pootočil jsem hlavu. Tobias stál u dveří do sprchového koutu, s rukama nataženýma ke mně.
„Pomůžu ti od toho napětí,“ nabídl se a stáhl ruce dolů, aby se svlékl.
„Nechci,“ odmítl jsem ho a zatáhl jsem dveře, aby mě neotravoval.
Nevím, co se se mnou děje. Normálně bych jeho nabídku bez váhání přijal, ale tentokrát…
Jako bych prostě chtěl, aby ten, s kým bych to dokončil, byl právě Leo.
„Nech mě být,“ houkl jsem ještě přes prosklenou stěnu a znovu si pustil studenou vodu.
„Jak myslíš,“ odpověděl Tobias, a já už viděl jen jeho rozmazanou postavu, jak odchází z koupelny.
Nevím, jak dlouho jsem tam stál. Ale když mi začaly tuhnout ramena a záda, a hrozilo, že za chvíli ani nepohnu krkem a neotočím hlavou, přepnul jsem sprchu na teplou, trochu se prohřál a pak jsem vodu konečně zastavil.
Vylezl jsem ven, utřel se, oblíkl se, a pak konečně vyšel z koupelny.
„Udělám večeři,“ přešel jsem ke kuchyňské lince.
Nejdříve jsem ale vytáhl z lednice džus a polovinu ho vypil na jeden zátah. Než jsem však začal dělat večeři, už se k lince nahrnul Dominik a začal to chystat sám s vysvětlením, že by nerad, abych nás všechny otrávil, podle toho, jak se tvářím.
Pokrčil jsem rameny, a abych nějak zabil čas, zašel jsem do pokoje. Nevšímal jsem si kluků, jen jsem si ze stolu vzal své věci, a vrátil se zpátky do obýváku na gauč, abych mohl začít pracovat nad projektem s kytkou.