Grigory
Hodil jsem tašky na kuchyňskou linku, některé na zem, a už se chtěl otočit zpátky, když najednou Dominik, který seděl u projektové tabule, na nás křikl a ukázal na ni.
Přeběhl jsem k němu a všichni tři jsme se zadívali.
Dominik měl otevřený kamerové kanály a nejspíš mě a Lea sledoval.
A dobře že to udělal. Leo v tuhle chvíli začal šílet.
„Krucinál!“ vykřikl jsem, popadl oba kluky za ruce, a hned se s nimi přenesl zpátky k obchoďáku.
Bylo mi jedno, že jsou jen v trenkách, tohle bylo akutnější než nějaké oblečení.
„Madde!“ křikl jsem.
„Vím!“ odpověděl, a hned poslal silný proud vody proti Leovi.
Ten ho strhnul k zemi a přitlačil k asfaltu. Bylo to jako vodní vězení.
Jenže bylo kolem plno čumilů. A další vybíhali z obchodů.
„V pořádku, jen se kluci trochu nepohodli!“ křiknul jsem na ně. „Není tu nic, co byste už neviděli!“
Doběhl jsem za Dominikem, který už stál u těch, co je Leo svázal. Bylo vidět, že Maddova voda Lea aspoň trochu zastavila, ale stále byli uvěznění větvemi.
Dominik chytl toho nejhlučnějšího za bradu, druhou rukou se mu opřel o hruď a pak se mu zadíval do očí.
Bylo vidět, jak se to tomu klukovi nelíbí a zřejmě ho i rozbolela hlava. Ale když ho Dominik pustil, spokojeně se na všechny zadíval.
„Měli byste si přestat zahrávat. Nebo si půjdu promluvit s prezidentem studentské rady, Určitě byste nechtěli, abych mu povykládal o tom, co jsem teď viděl ve tvé hlavě, co?“ zavrčel na ně.
„Pošlu sem zahradníka, ať vás z toho dostane,“ dodal jsem ještě i já, a pak už jsme se s Dominikem vrátili k Maddovi, který měl co dělat, aby udržel Lea na zemi.
Nezbylo nic jiného než tomu udělat krátký proces. Nemůžu přenášet tři lidi, maximálně dva. Dominik přistoupil k Leovi a položil mu ruku na hlavu. Nepoužívá tuhle schopnost. Ale tentokrát nebylo zbytí. Najednou, po pár vteřinách se Leo uklidnil a vypadalo to, že snad usnul. Ale věděli jsme, že tohle bezvědomí bude trvat jen velice krátce. Madd uvolnil své vodní sevření, já jsem popadl Lea a rychle se s ním přenesl do našeho bytu. Položil jsem ho na gauč, a hned se vrátil pro kluky. Vzal jsem ty naše poslední dvě tašky, a pak jsme se společně přenesli zpátky.
„Co s ním uděláme? Nemůžeme ho nechat chvilku samotného. Stačí málo a hned taková katastrofa,“ vrčel Dominik, když chodil kolem gauče a čekal, až se Leo probere…
Netušil jsem, co s ním. Musí se nějak srovnat, jinak tohle bude velký průser a vyletí ze školy dříve, než stihne něco o bratrovi zjistit.
Leo
Zuřil jsem.
Zuřil jsem, že i takový kretén jako on, má lepší schopnost než já.
Zuřil jsem i ve chvíli, kdy se objevil Madd, který mě přikurtoval k zemi, a i ve chvíli, kdy jsem viděl Dominika a Grigoryho.
Pak najednou všechno utichlo. Nebo spíš za to mohl Dominik, který na mě sáhl a mě se zatmělo před očima. Jen podvědomě jsem ucítil známý tah, a pak byl klid.
Teda aspoň na chvilku.
Zasténal jsem, zvedl se na lokti a zmateně se rozhlédl kolem sebe.
„Au!" sykl jsem a sáhl si na ránu na hlavě.
Na prstech jsem měl trochu krve, ale jinak to nevypadalo vážně.
„Co se stalo?" podíval jsem se na ty tři, co se netvářili zrovna nadšeně.
„To bysme se mohli zeptat my. Zbláznil ses?! Chceš se nechat vyloučit sotva ses sem dostal?!" vyjel po mě Dominik a já se zamračil.
„Oni si začali!" posadil jsem se prudce na gauči, a trochu se mi zatočila hlava.
Grigory
Byli jsme naštvaní všichni tři. A to tu ještě nebyl Tobias. Ten by nejspíš chodil kolem Lea a vztekle by na něho vrčel a měl chuť ho pokousat.
„Takže když někdo začne, tak ty zrušíš půlku kampusu?!“ křikl jsem na něho, protože jsem toho měl akorát tak dost. „Chceš, aby tě označili za nebezpečného a nasadili ti červený náramek?! Tohle vážně chceš? Uvědom si, že to tak může dopadnout!“
Přešel jsem pokoj několikrát tam i zpátky. Přemýšlel jsem, co s ním, a vůbec nic mě nenapadlo.
Prostě jsem byl totálně naštvaný.
„Pokazil jsi celkem příjemné dopoledne,“ na moment jsem se zastavil, a otočil se na něho. „My za tři hodiny máme jít na přednášku. Ty ses měl učit, připravovat se na zkoušku. A co jsi udělal? Můžeme tě tu nechat samotného? Nejspíš ne! A jestli si myslíš, že je to v pohodě, tak to teda vážně není! Pořád máš pocit, že je tvoje schopnost na hovno? Tak se podívej na tohle představení!“
Popadl jsem ovladač, napíchl se na kamery a vytáhl ze zálohy dobu, kdy jsme právě vycházeli s Leem z obchodu.
„A dodívej se laskavě až do konce!“ pustil jsem to, hodil jsem ovladač Maddovi, který se usadil vedle Lea, a z druhé strany si sedl Dominik.
„Já jdu zatím uklidit nákup,“ dodal jsem už o něco klidněji a šel k taškám, abych to povytahoval a pouklízel.
Leo
Nadechl jsem se, že po Grigorym vyjedu, když mi zase začal dávat kázání a říkat mi, co mám a nemám dělat. Ale když zmínil, že jsem zkazil celkem příjemné odpoledne zastyděl jsem se.
Musel jsem uznat, že má možná pravdu.
Mrkl jsem na kamery, ale jakmile se ukázalo, jak jsem ty pitomce omotal větvemi, sklopil jsem pohled.
„Můžete… můžete to vypnout?" zašeptal jsem.
„Jsi vážně pohroma. Víš to? A jak říkal Goro. Co s tebou? Můžeme tě tu nechat samotného?" ozval se po chvilce Dominik už o něco klidnějším hlasem.
„A to jsem myslel, že po včerejšku už to bude v pohodě,“ zabručel z druhé strany Madd a opřel se na gauči.
„Asi jsem to posral, že?" vydechl jsem.
„No, moc příjemné to není. Půjdu si nachystat věci." pokrčil rameny Dominik a zvedl se.
Chvilku byl klid, rušený jen občasným zašramocením, jak Grigory ukládal věci.
„Vyhodíte mě?" vypadlo ze mě po chvilce a podíval jsem se na Madda.
Ani nevím proč mi na tom záleželo, když jsem ještě včera chtěl odejít pryč.
„Tak zlé to nebude. Jen nesmíš udělat žádnou další kravinu,“ pousmál se Madd, pak se narovnal a jeho tvář se ocitla až moc blízko té mé.
„Kromě toho, ještě od tebe něco chci."
„Myslím… že se půjdu… podívat… jestli Grigory nepotřebuje pomoct," vyjekl jsem a vyskočil na nohy.
Přešel jsem ke Grigorymu a opřel se o linku.
„Mrzí mě, že jsem to zkazil. Pomůžu ti… jestli chceš… a můžu něco uvařit."
Grigory
Uklízel jsem věci z nákupu. Musel jsem to nejdříve všechno vyložit na tu malou linku, a teprve potom postupně ukládal do lednice a do linky.
Bylo toho vážně hodně.
Ale stejně jsem jedním uchem poslouchal, co kluci říkají.
„Klidně můžeš uvařit,“ strčil jsem poslední věc do skříňky a pak papírové tašky hodil do tříděného odpadu.
„Víš, myslel jsem to vážně. Jako, promiň, že jsem na tebe křičel, ale opravdu můžeš všechno pokazit. Chceš něco zjistit, dokázat. Tak se toho drž. Viděl jsem lidi, kteří měli nasazený červený náramek. Zbláznili se z toho, že nemohli už nikdy používat své schopnosti. Ty máš jednu z těch skvělých. Co je na tom, že se umím přenášet? Jen tím ušetřím čas, a ani banku nemůžu vykrást,“ konečně jsem se zasmál, když jsem si trochu postěžoval.
„Tak jo, Goro už je v klidu, tak se můžu jít učit,“ ozval se za námi Madd a pak se odebral do našeho pokoje.
„Co chceš vařit? Zapamatoval sis, co kdo nejí? Pomůžu ti. Vařit sice neumím, ale rád pomáhám při vaření,“ otočil jsem se k Leovi. „A neboj, už jsem klidný…“
Leo
Oddechl jsem si, když mi Grigory hned nevrazil.
Když pochválil mou schopnost, chtěl jsem zaprotestovat, ale po jeho úsměvu jsem pusu zase zavřel.
Otočil jsem se, když se za námi ozval Madd, a pak se zase otočil ke Grigorymu.
„Zapamatoval jsem si to. Uvařím něco lehkého. Možná něco se zeleninou," uvažoval jsem nahlas a poklepal si prstem na rty.
„Máte tu nějakou zástěru?" zeptal jsem se, sundal si mikinu a skoro okamžitě zapomněl na předchozí problémy.
Věděl jsem, že se k tomu nejspíš kluci ještě vrátí, že se budu muset asi ještě zodpovídat, ale pro teď jsem na to chtěl zapomenout.
Oblékl jsem si zástěru, co mi podal Grigory a pustil se do přípravy. Vytáhl jsem maso, pár druhů zeleniny a brambory. Řekl jsem Grigorymu ať nakrájí zeleninu, a já mezitím nachystal maso a brambory.
„Musím říct, že takhle ti to sluší víc," ozval se vedle mě Dominik a natáhl se pro kousek rajčete.
„Nech to," klepl jsem ho přes prsty, a chtě, nechtě se usmál.
„Slušelo by ti to víc, kdybys byl takový pořád," rozcuchal mi vlasy a loktem drcl do Grigoryho.
„Pokusím se," zabručel jsem a strčil maso do trouby, zatímco zeleninu jsem hodil na pánev s máslem a brambory do druhé pánve s bylinkami.
„Teď už stačí jen počkat," vydechl jsem spokojeně a opláchl si ruce.
Grigory
Konečně pohoda. Vážně, Když se Leo pustil do vaření, byl to úplně jiný člověk. Dokonce se u toho i usmíval, a já se nedivil Dominikovi, že ho pochválil.
Ale viděl jsem na Domovi, že by něco chtěl. A podle toho, jak pokukoval po konzoli…
No, a reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
„Ty, Leo, než se upeče maso… Dáme si jeden duel, co říkáš?“ postavil se těsně vedle něho a zadíval se na pánev se zeleninou.
„Pohlídám to,“ hned jsem přiskočil.
„Tak pojď,“ už Lea Dominik táhl od linky, a ani ho nenechal se rozmyslet.
Pustil jsem se do vaření, už tomu moc nechybělo, tak jsem to pomalu dodělal, a právě jsem odstavil pánve z ohně, když se ozval domácí interkom.
Zaběhl jsem ke dveřím a otevřel. Za nimi stál jeden z profesorů.
„Co se děje?“ zeptal jsem se ho, proč ta nenadálá návštěva.
„Chci si promluvit s vašim novým spolubydlícím. O tom, co se stalo u obchodního domu,“ mírně se zamračil a nahlédl mi přes rameno.
„Když si necháte vytáhnout videa z kamer, zjistíte, že se jen bránil. A mys jsme ho potom odvedli. Takže se vlastně nikomu nic nestalo. Jediný, kdo má rozbitou hlavu je on, protože ho ti smradi napadli,“ zamračil jsem se i já.
„To je v pořádku, přesto si s ním chci promluvit.“
„Dobře, ale jen krátce, právě se chystáme obědvat,“ pustil jsem ho dál a pomalu šel za ním.
Leo
Ještě jsem se ani pořádně neumyl, a už mě Dominik skoro táhl k herní konzoli, protože si chtěl dát duel. Ale ani jsme to nestačili zapnout, když se Grigory, který šel otevřít, vrátil následován jedním starším mužem.
„Jsem profesor Matt Black a chtěl bych si s vámi promluvit, pane Leo Vince."
Podíval jsem se na Dominika, který se mírně zamračil a mrkl na Grigoryho.
„Děje se něco?" zeptal jsem se.
„Myslím, že víte, co se děje. Chápu, že jako kluci se občas nedokážete udržet, ale dvě výtržnosti během dvou dnů? A to jste ještě nevstoupil do učebního programu. Víte, že vás teď klidně můžu nechat vyloučit? Jsem jeden z profesorů, co vás bude učit, pane Vince, a nerad bych se potýkal s problémy ve svých hodinách, když se nedokážete ovládnout."
Nelíbil se mi.
Nevím proč, ale ten chlap mi byl nesympatický už od prvního okamžiku.
„Omlouvám se. Už se to nestane," odpověděl jsem klidně.
Chvilku si mě zkoumavě prohlížel, než si dal ruce za záda a zhoupl se na patách.
„Dobrá. Ale od teď si vás budu hlídat. To je vše, hoši. A přeji dobrou chuť," otočil se, ale po třech krocích se znovu otočil.
„Znáte Jamieho Farne?" vypálil najednou.
„Ne," odpověděl jsem bezmyšlenkovitě.
„Ach. Omlouvám se. Jen jsem učil velmi nadaného chlapce se stejnýma očima, jako máte vy. Moje chyba."
Ani jsem si neuvědomil, že se třesu, dokud ke mně nepřistoupil Dominik.
„Co to…"
„Já… já… nevím… prostě to ze mě vypadlo… nějak…" vydechl jsem a dosedl na gauč.
„Co se to tady děje?" vyšel z pokoje Madd.
Grigory
Zůstal jsem stát a sledoval profesora a Lea.
Bylo zvláštní, jak Leo okamžitě odpověděl, že bratra nezná. Ale nedali jsme na sobě znát, že by to mělo být jinak.
Už tak, že sem profesor přišel osobně. Ale je fakt, že někteří se o studenty zajímají víc než ostatní, a dokonce s nimi tráví i volný čas.
„Myslím, že v první řadě by se o tebe měl zajímat profesor, který učí zdokonalovat schopnosti. Je to fajn profesor, ale tenhle… Moc ho nemám rád,“ zabručel jsem. „Ale je to možná proto, že nemám rád technologii. Ani nevím, proč se ji vlastně učím.“
Věděl jsem, proč se ji učím. Protože ji vážně nemám rád a moc mi nejde. A ani se nesnažím se ji nějak našprtat.
„Celkem o nic jsi nepřišel. Jen tu byl Black. Kvůli tomu, aby se seznámil s Leem. No, nejspíš se domákl toho, co se stalo. Ale stejně se divím, že spíš nepřišel výchovný poradce,“ otočil se na Madda Dominik.
„Asi bych si na něho dával raději pozor,“ poznamenal jsem, protože toho člověka jsem neměl nikdy rád.
Je to ten, který je přísný na docházku do hodin, i když jsou jeho přednášky opravdu otravné.
„Jsi v pohodě?“ přisedl jsem si pak k Leovi a zadíval se na něj. „Vypadáš divně… Nesvážeš nás nějakýma liánama, nebo tak něco?“ pousmál jsem se, abych trochu odlehčil situaci.
A jako na zavolanou, v tu samou chvíli se ozvalo typické zapípání ode dveří, ty se otevřely a dovnitř vběhl Tobias.
„Tady to úžasně voní!“ zamířil rovnou k troubě.
„Ještě to není hotové!“ okřikl ho Dominik, ale to už Tobi nahlížel do trouby a nejraději by to maso sežral hned.
„Tak, co ty?“ nevšímal jsem si jejich dohadování u trouby a drcnul jsem do Lea loktem.
Leo
Seděl jsem na gauči a procházel si v hlavě profesorova poslední slova.
Málem se mi zastavilo srdce, a skoro jsem ani nevnímal příchod Tobiase a rozhovor kluků. Teprve, až když do mě Grigory drcnul, uvědomil jsem si, že se na něco ptal.
„Co že ten profesor učí?" zeptal jsem se tiše.
„Technologii," odpověděl Madd, který si sedl vedle mě z druhé strany.
„Mají tady všechny obory technologii?"
„Nevím jistě, ale myslím, že jo."
„Co je?" zeptal se Tobias, kterého ke gauči přitáhl Dominik.
Nejspíš se mu ho konečně podařilo odtrhnout od linky.
„On… on… mluvil o jeho očích… o jeho barvě… o Jamieho barvě očí…" zasmál jsem se se stopou hysterie v hlase.
„No a? Pamatuje si tvého bráchu, to by mohlo být pro tebe skvělé," pokrčil rameny Tobias.
„To není skvělé!" vykřikl jsem, vyskočil na nohy a otočil se čelem k nim.
Prsty jsem si prohrábl vlasy a uvědomil si, jak silně se mi třesou ruce.
„Můj bratr měl vzácnou vadu očí. Na první pohled nic nebylo poznat, ale musel už od malička nosit speciální dioptrické čočky, protože operace byla moc drahá a my si ji dovolit nemohli. Ty čočky způsobovaly zabarvení jeho duhovek, takže dokud si je nesundal, což on nikdy nedělal, jeho oči byly tmavě modré! Tak jak mohl, sakra, vědět, že skutečná barva jeho oči byla jantarová, když si to skoro nepamatovala ani naše sestra se strýcem?!" zakřičel jsem hystericky.
Rozhodil jsem rukama a pokrčil rameny.
„Ale nevím, možná to má nějaké logické vysvětlení, co já vím, možná se o tom bavili, možná si byli nějak blízcí, možná Jamiemu pomáhal, nevím!" snažil jsem se to možná sám sobě nějak ospravedlnit, pravdou ale bylo, že mě to zasáhlo víc, než bych čekal.
„Půjdu… půjdu se opláchnout… taky mám na sobě pořád krev…" vydechl jsem po chvíli už o něco tišeji, nečekal na odpověď a utekl do koupelny.
Grigory
Když Leo odběhl do koupelny, jen jsme se s kluky na sebe podíval.
„O co jsem přišel?“ ozval se jako první Tobias. „Co se stalo? Určitě Black nepřišel jen proto, aby se seznámil s Leem. Není to ten typ profesora.“
„Black přišel kvůli tomu, co se stalo u obchoďáku,“ zamračil se Dominik. „Rád bych věděl, co se mu honí hlavou, protože tu byl až nějak moc rychle. Většinou, když už se něco takového stane, tak si dotyčného zavolají na výchovné a tam to s ním proberou.“
„Co Leo udělal?“ vyhrkl Tobi.
Místo odpovědi jsem mu zapnul video z kamer. Když to Tobi viděl, doslova si sednul na prdel a jen zíral, i když jsem video už dávno vypnul.
„Páni, a on si stěžuje na to, že je jeho schopnost k ničemu?“ zavrtěl nechápavě hlavou. „Takhle ho nebudeme moct nechat chvíli samotného. Jen nevím, jak to udělat, když je druhý ročník a budeme chodit různě na přednášky.“
„Budeme muset doufat, že se uklidní, že se vzpamatuje,“ povzdechl si Madd. „Přitom je to také roztomilé kuřátko, ale když vytáhne drápy… Tak raději všichni utíkejte. Je jen div, že ještě nikoho nezabil. Měl by svou schopnost směřovat na něco jiného než jen na likvidování lidí, i když si třeba začali. Jedna věc je se bránit, ty kluky třeba svázat a v klidu odejít. Ale on byl úplně mimo sebe. Dominik ho musel uspat. I já jsem měl problém ho udržet na místě, a to už je co říct.“
Jen jsem seděl a přemýšlel, co s tím. A ve chvíli, kdy Dominik mávnul rukou k oknu, něco mě napadlo.
Vyskočil jsem na nohy, rychle přešel k oknu, otevřel ho a z venkovního parapetu vzal jeden z květináčů, který jsme tam měli.
Jo, projekt do biologie, a ani jednomu z nás se to nepovedlo. Dostali jsme divné semínka, a prý se máme postarat o to, aby to vyrostlo, zjistit, co je to za květinu, a udělat k tomu projekt, jak by se dala využít, jak ji pěstovat, a podobné nesmysly.
Teda, já věděl jak na to, ale nechtěl jsem vyčnívat, když jsem viděl, že ostatní s tím mají problém. Zatím se to z našeho ročníku nikomu nepovedlo…
S květináčem v ruce jsem pak za všeobecného ticha a udivených pohledů kluků šel do koupelny.
Leo si právě prohlížel rozbitou hlavu v zrcadle, ale podle všeho to vypadalo, že to bude jen menší rána.
„Leo,“ promluvil jsem na něj, aby mě vnímal. „My sice chápeme, že je to pro tebe všechno těžké, ale věř tomu, že bychom tě tu rádi měli. Zbytečně bys zahodil svůj talent. Tvoje schopnost, i když se ti zdá zbytečná, je opravdu dobrá. A taky, podle toho, co jsme viděli, tak máš tuhle schopnost velmi silně vyvinutou. Víš, co bys s tím mohl všechno dokázat?“
Došel jsem k němu a strčil mu květináček do ruky.
„Co kdybys nám pomohl, na oplátku, že ti pomůžeme s přípravami na zkoušky? Absolutně nikdo nevíme, co je to za semínko,“ chytl jsem Lea za zápěstí, aby mu květináček nevypadl z ruky, a pak jsem dvěma prsty zahrabal v hlíně, aby se semínko ukázalo.
„Máme to vypěstovat, ale vůbec nevíme jak. Zkoušeli jsme všechno možné a nic… Tvoje pomoc by se nám opravdu hodila, a věříme tomu, že to zvládneš.“
Pustil jsem Lea, a pak si pod vodou opláchl ruce od hlíny. Zvedl jsem hlavu a přes zrcadlo jsem se na něho zadíval.
„Už jsme ti to několikrát řekli, a zopakuji ti to ještě jednou a naposled. Pomůžeme ti s pátráním, ale nejdříve musíš udělat ty zkoušky a nedělat problémy. To, že sem Black přišel, musíme brát jako varování. Ale půjde to jen pod podmínkou, že se uklidníš. Přijdeme na to, co se tvému bratrovi stalo. Ale bylo by fajn, kdybys Blackovi ukázal, že jsi v pohodě, a jsi nejlepší student v kampusu. Pak ti dá pokoj, a budeme se moct v klidu soustředit na pátrání. Co ty na to?“ otočil jsem se k němu a odhrnul mu vlasy, abych se blíž podíval na jeho zranění.
„Na šití to není, ale přelepit by to chtělo.“
Leo
Opláchl jsem si obličej, trochu se vydýchal, a pořád hledal nějaké logické vysvětlení toho, jak mohl ten profesor vědět o Jamieho skutečné barvě očí.
Možná se spolu o tom problému bavili. Přece jen, pokud je profesorem technologie, možná mu i tom Jamie řekl. Často mluvil o některých procesorech a chválil si je, ale nemohl jsem si vzpomenout, jestli mezi nimi bylo i jméno Black.
Povzdechl jsem si, zkontroloval ránu na hlavě, která naštěstí nebyla velká, a v ten moment vrazil dovnitř Grigory. Už jsem čekal, že mě zase serve, ale on mi dal do ruky květináč.
To mě tak rozhodilo, že jsem na něj jen s otevřenou pusou zíral, a přikyvoval jak osel na všechno, co řekl.
„Já, no… zkusím to…" vymáčkl jsem se konečně a trochu zrudl.
Ani nevím, proč mě tak potěšilo, že chtějí mou pomoc.
A taky...
I přesto všechno pořád chtějí pomoct mně.
Přešli jsme zpátky do obýváku, kde mě Madd ošetřil a já celou dobu přetáčel květináč v ruce.
Teprve pak jsem ho položil na stůl a roztřeseně vydechl.
„Mám problém se… ovládnout…" přiznal jsem nakonec nahlas. „Při jednom tréninku jsem jednoho kluka zmlátil do bezvědomí, protože si ze mě utahoval. A moje schopnost…"
Zavrtěl jsem hlavou a podíval se na Madda, co seděl vedle mě.
„Nechávám ji, ať mě ovládne," zašeptal jsem a sklopil pohled. „Mám tak pocit, že..."
Zatnul jsem ruce v pěst a zhluboka se nadechl. Musel jsem se uklidnit.
Už tak bylo špatné, že jsem řekl, že se nechávám ovládat svou schopností. Kdyby to řekli nějakému profesorovi, měl bych vážný problém.
A říct jim, že se mi to líbí? Že to dělám proto, že nám u toho pocit nadřazenosti? Síly? A je mi v tu chvíli jedno, co se komu stane? Prostě vypnu mozek, přestanu uvažovat a nechám to všechno na své síle, kterou považuji za zbytečnou?
A právě proto se jí nechávám ovládat?
„Zkusím, co s tím…" přerušil jsem své myšlenky a natáhl ruce ke květináčku.
Napřed se nic nedělo, a to mě trochu rozladilo. Stiskl jsem rty, a pocítil známé zašimrání, které značilo, že se chce má síla projevit.
Nechal jsem ji.
Květináč praskl, stolek, ktery obalily kořeny, taky a do prostoru vyletělo několik zdeformovaných šlahounů.
Pousmál jsem se.
Tohle byl ten správný pocit.
„Leo!"
„Leo!"
Ucítil jsem na rameni dotek a na uchu mě zašimral něčí dech.
„Uklidní se, Leo. Zavři oči, ovládáni svou schopnost. Nedovol, aby ovládla tebe."
Nechtěl jsem poslechnout, ale Dominikův hlas byl tak podmanivý. Zavřel jsem oči a nechal se vést jeho slovy.
Mohlo to trvat pár vteřin nebo taky několik minut.
„Páni."
Probralo mě až Maddovo vydechnutí a já otevřel oči.
Zíral jsem na asi dvacet centimetrů vysokou květinu, jejíž kořeny jsem měl omotané kolem dlaní.
Byla vážně krásná.
Několik desítek zvonečků hrálo různými barvami a vůně, kterou vydávala, byla příjemná a lehce podmanivá.
Grigory
Přesunuli jsme se do obýváku. Leo postavil květináček na stolek a natáhl k němu ruce.
Chvilku se nic nedělo, ale pak najednou… Jako když vybuchne bomba. Trochu jsem sebou i trhnul, jak jsem to nečekal.
Už jsme se po něm dívali, jestli zas nechytne nějaký amok, a nenechá nám zarůst celý pokoj i s námi, ale Dominik ho svým vlastním způsobem uklidnil.
Má pravdu. Nesmí dovolit, aby ta síla ovládla jeho. Leo je ten, kdo to má řídit. Jen musí chtít, snažit se.
Leo zavřel oči a znovu se soustředil. A tentokrát to vyšlo.
A rozhodně se mi to líbilo víc než před chvílí.
Věděl jsem, jak ta kytka vypadá, a tak jsem se jen spokojeně usmál, když jsem viděl, jak krásně rozkvetla a zavoněla po celém pokoji.
„To je paráda,“ popošel jsem k Leovi a roztřepal jsem mu vlasy. „Je to krása. Vidíš, že to umíš.“
Smetl jsem rukama hlínu na jednu hromádku, aby zbytečně už nepadala na zem. Vzal jsem nový květináč, shrnul to do něj a pak požádal Lea, aby do toho kytku zasadil.
„Potřebujeme se konečně naobědvat, a my musíme za chvíli na přednášku. Jestli tě můžu požádat… Dal bys na kytku pozor, než se vrátíme? A můžeš pak klidně zkusit i ty další tři květináčky, co jsou za oknem. A jak se vrátíme, tak se s tebou začneme učit, abys byl připravený na zkoušky, co?“
Leo
Proč mě ta Grigoryho pochvala tak potěšila?
Dokonce jsem se přistihl, jak se mé rty roztáhly do mírného úsměvu, když mi rozcuchal vlasy.
Posadil jsem květinu do nového květináčku a pomohl klukům uklidit.
Jen stolek byl na odpis, ale i s tím si kluci poradili.
Madd s Tobim zaběhli ke správci, který jim prý sice neochotně, ale přesto půjčil nový s tím, že jestli se rozbije, tak si ho zaplatí.
Než se vrátili ještě jsem přihřál jídlo a postupně to nachystal na talíře.
Tohle bylo vlastně poprvé, co jsem vařil pro tolik lidí, ale naštěstí se mi podařilo množství odhadnout, takže každý dostal porci tak akorát, aby se najedl.
„Doufám, že bude chutnat,“ zamumlal jsem se sklopenou hlavou, když jsme si posedali ke stolu.
I tohle bylo pro mě… zvláštní…
S tetou a strýcem jsem moc nejídával, vlastně skoro vůbec, a sedět tu teď takhle, mě donutilo zase přemýšlet o tom, proč to vůbec dělám.
Během jídla jsem nepromluvil, ale to ostatně nikdo.
„Fakt to bylo dobré! Kdo by to do tebe řekl. Myslím, že ode dneška vaříš jen ty,“ zakřenil se Tobias, který skončil jako první a svůj talíř vylízal doslova jako pes.
Po očku sledoval Madda, takže ten se raději odsunul kousek dál, a zbytek jídla do sebe naházel tak rychle, až jsem se bál, že mu bude špatně.
„Tobi tu zůstane s tebou, tak se to tu pokuste nezdemolovat, a jak řekl Goro, až se vrátíme, podíváme se s tebou na to učení. Zatím si to můžeš nachystat,“ ozval se Madd, když sklízel s klukama nádobí.
Já rychle zhltal poslední kus, protože jsem byl poslední, poslal kluky ať se připraví a pustil se do umývání.
Poskytlo mi to i čas na přemýšlení, a na moment mi pohled padl na květinu, která stála na parapetu.
No, snad se mi podaří probudit k životu i ty tři, aniž bych to tu zničil.
Grigory
Musel jsem se smát, jak se kluci ládovali jídlem, až se jim dělaly boule za ušima. Ale musel jsem uznat, že Leo uvařil opravdu dobře.
Když jsme dojedli, tak vzhledem k tomu, co se všechno událo, byl nejvyšší čas vyrazit do školy.
Čekaly nás tři hodiny nudných přednášek, ale jinak se to nedalo. Chtěli jsme tuhle školu ukončit s dobrými výsledky. Teda já s normálně dobrými výsledky, ne nějak skvělými. Nechtěl jsem pracovat ve výzkumu jako mí rodičové. Raději bych dělal něco jiného. Něco rukama, něco vytvářet. Cokoliv, jen ne pracovat hlavou a myslet si, že zdokonalím svět.
Do školy jsem šel s klukama pěšky, i když mě přemlouvali, abychom se přenesli. Ale chtěl jsem se projít, tak jim nezbývalo nic jiného než taky zapojit tělo.
Tento týden jsme měli ještě jednu přednášku s Blackem. A ta na nás právě čekala. Jen jsme doufali, že incident u obchoďáku přejde mlčením, když už byl u nás na koleji.
Raději jsme se posadili až dozadu, aby nás neměl hned po ruce, a snažili se tvářit, jako že nás jeho přednáška neskutečně zajímá.
Když však skončil, a my se chtěli přesunout do druhé posluchárny, zastavil nás. Zavolal si nás ke katedře, a ještě jsme k němu ani pořádně nedošli, a už se nás vyptával na Lea.
Jak to s ním vypadá, jestli je v pohodě, jestli si s námi víc povídá, třeba o svých zájmech, rodině a tak.
Byli jsme tak překvapeni, že Dominik zakopnul o svoji vlastní nohu a přepadl dopředu přímo na Blacka.
Zastavil se rukou o jeho hruď, pak sebou škubnul a rychle se od něj odtáhl.
„Děje se něco, pane Huntere?“ povytáhl Black obočí a zadíval se Dominikovi do očí…
Leo
Když kluci odešli a Tobias se vypařil do svého pokoje, najednou jsem nějak nevěděl, co dělat.
Cítil jsem se trochu bezradně i přesto, že jsem byl na samotu zvyklý.
Nakonec jsem ještě poklízel čisté nádobí a přešel do pokoje, abych si nachystal učení a mrknul se na to, co mi bude dělat potíže.
Zkoušky jsem měl dělat jen ze tří předmětů, ale když jsem se konečně zadíval na to, co se budu učit, skoro jsem se zhrozil.
Technologie byla v pohodě. V té jsem nějak vždycky vynikal. Chemie byla průměr. Biologie taky šla, ale bylo mi jasné, že se svými pár znalostmi u zkoušek neuspěju. Ostatní základní předměty taky šly, ale v čem jsem byl úplně ztracen byla fyzika a biochemie.
Začínal jsem trochu propadat zoufalství, když jsem viděl ty osnovy, co budu muset zvládnout, abych neproletěl hned během prvního měsíce.
Na moment jsem se zarazil.
Ještě před pár hodinami by mi to bylo i vcelku jedno, ale teď...
Povzdechl jsem si a na tablet sepsal všechno, co jsem věděl, že mi bude dělat problémy.
Nechtěl jsem se ale spoléhat jen na pomoc kluků, kromě toho jsem netušil, jestli mi dokáží pomoct se vším nebo jen s něčím, takže mě napadlo, že bych mohl ještě jednou zajít do knihovny.
Když jsem ale vyšel z pokoje a vzpomněl si na to, jak dopadly obě mé návštěvy venku, zastavil jsem se a zapřemýšlel.
Možná bych mohl říct Tobiasovi?
Sice říkal, že se musí učit, ale byli bychom do hodinky zpátky.
Přešel jsem ke dveřím jejich pokoje a opatrně zaklepal.
„Tobiasi?“ zkusil jsem zavolat a opatrně dveře otevřel.
Tobias spal, natažený na posteli s rukama pod hlavou a mírně pochrupoval.
Nedalo mi to, přešel jsem až k němu a dřepl si vedle postele.
Připadal jsem si jako nějaký zvrhlík, když jsem pozoroval jeho spící tvář, ale vypadal tak uvolněně a klidně, že se to částečně přeneslo i na mě.
Aniž bych se rozmýšlel nad tím, co dělám, v triku a kalhotách, tak jak jsem byl, jsem se opatrně nasoukal do postele vedle Tobiase, a sotva se moje hlava dotkla polštáře, usnul jsem.
Grigory
„Co? Ne… Nic…“ odpověděl rychle Dominik a odsunul se od Blacka dál. „Jen jsem byl překvapený, že se o něho tak zajímáte.“
Taky jsme se na Blacka po Dominikově poznámce zadívali pozorněji.
„Zajímáme se o každého studenta, který k nám přestoupí z jiné školy, zvlášť v tomto čase. Nějakou dobu nenavštěvoval školu, ale vypadá to, že je velice schopný a byla by škoda, kdyby dobře nevyužil šanci znovu začít,“ pousmál se Black tak přirozeně, že člověk, který by ho neznal, by mu ty kecy spolknul i s navijákem.
Vážně na něm bylo něco divného. Ale nikdy nám to nepřišlo. To až teprve teď, když se osobně přišel podívat na Lea.
„Má taky velký potenciál, co se týká jeho schopnosti. Je hodně silný, bude třeba, aby byl opatrný, a možná by bylo dobré, kdyby si vyžádal speciální trénink, přípravu, na sebeovládání a ovládání své schopnosti. Je to věc, která může být velice prospěšná nejen jemu, ale i ostatním. No, promiňte, že jsem vás zdržel, za chvíli vám začíná další přednáška,“ ukázal nám Black rukou ke dveřím.
Rozloučili jsme se a raději rychle vypadli na chodbu, aby neměl snahu se nás ještě něco dalšího vyptávat.
„Ty, Dome, neříkej, že to bylo jen nějaké překvapení…“ předběhl jsem kluky a zastavil se před nimi.
„Já nevím,“ řekl polohlasně a rozhlédl se kolem sebe, jestli není někdo až moc blízko, aby nás mohl slyšet. „Bylo to takové divné, zmatené, a jen okamžik. Pak, jako by si to uvědomil, zamknul svoji mysl. Vím, že nesmíme profesorům lézt do hlavy, nedělám to, a oni se před námi taky jistí, ale tohle bylo, jako by se na okamžik zapomněl… Hele, si to trochu uspořádám, pak si promluvíme, až budeme na koleji. Teď musíme do posluchárny.“
Jako na povel na nás zavolal další profesor, který už stál u dveří a čekal, až se milostivě seberem a dojdeme na jeho přednášku.
Leo
Vlastně ani nevím, co mě probudilo. Měl jsem zvláštní pocit.
Nebylo to příjemné, spíš naopak...
Mírně jsem se zamračil a otevřel oči. Několikrát jsem zamrkal a snažil se zaostřit. A pak mi to došlo.
„Ale… náš lvíček se probral…“ uslyšel jsem u ucha tichý hlas.
„Tobiasi!“ vykřikl jsem a kousek ho od sebe odstrčil, když mi došlo, že mám vyslečené triko a rozepnuté kalhoty.
Tobias se zatvářil jako nevinnost sama a olízl si rty.
„Hele, to tys ke mně vlezl do postele, tak si nestěžuj.“
„Já jsem… já jsem…“ zakoktal jsem se, protože jsem vážně netušil, jak to omluvit.
Kromě toho, Tobias byl zase nahý. Ale byl jsem si jistý, že aspoň triko na sobě měl, když jsem si k němu lehal.
„No táááák. Nikdo tu není… A navíc… Už jsi to dělal s Gorem. Já chci taky,“ našpulil rty trucovitě Tobias a já nestačil zírat.
„To… to… to bylo nedorozumnění!“ vyjekl jsem. „A taky… taky to neznamená, že… že s tebou… že se všema… to… budu… tohle… toto…“
Zašermoval jsem rukama a ucítil, jak mi zahořely tváře, když jsem se nedokázal vymáčknout.
Tobias na mě chvilku zíral, než se začal smát na celé kolo, až se za břicho popadal, díky čemuž jsem se nafoukl zase já.
„Vážně si roztomilý…“ vydechl po chvilce, a než jsem stačil pípnout seděl na mě a zatlačil mě zpátky do peřin.
„Tobi-“
Tobiasova chuť byla jiná než Grigoryho. Taky jeho polibek byl dravější a škádlivější. Jakoby si hrál.
Chtěl jsem se bránit, dokonce mě napadlo, že ho do toho neodbytného jazyka kousnu, ale tělo mělo jiný názor než mozek.
Vyšel jsem polibku vstříc, a místo toho, abych Tobiase odstrčil, jen jsem mu zaťal nehty do ramen.
„Takhle se mi líbíš…“ zašeptal mi Tobias do rtů a jednu svou ruku strčil mezi naše těla.
Grigory
Druhá přednáška už tak nudná nebyla. A když se profesor zeptal na projekt s květinou, jen jsme se s klukama usmívali.
Jo, máme to v kapse. A je jedno, jak kytka vyrostla, hlavně že vyrostla.
Jen ještě musíme vypracovat zbytek projektu, kytka sama o sobě je jen polovina toho, co jsme s tím měli udělat.
Když jsme skončili, pomalu jsme se šinuli po chodbě, že se vrátíme na kolej. Venku bylo hezky, tak jsme se chtěli projít, a ještě se na moment zastavit u tenisových kurtů, mrknout na kluky, jak trénují na chystaný zápas. Byl mezi nimi jeden dost fešák a byl taky gay. Ale věděli jsme, že někoho má, tak jsme se na něho chodili jen koukat a v duchu si představovat, jaké by to s ním bylo, kdyby…
Kluci se zrovna mezi sebou o něčem dohadovali, a už jsme byli skoro u dveří, když jsem tam zahlédl stát Blacka. Jakmile nás uviděl, zaměřil se na nás a vypadalo to, že by rád pokračoval v hovoru.
Rychle jsem popadl kluky kolem pasu, a než se stihli nadechnout, přenesl jsem nás do našeho bytu.
„Co?“ hodil po mně Madd překvapený pohled.
Ale v tu chvíli se podíval na Dominika, který naklonil hlavu a s úsměvem ukázal na dveře menšího pokoje.
„Myslím, že začali s výukou biologie,“ zašeptal a popošel ke dveřím blíž.
Došli jsme k němu a všichni jsme přitiskli ucho na dveře…
„Mrkneme se?“ zašeptal Madd, opatrně chytil za kliku a potichounku dveře pootevřel. „Jsem docela zvědavej…“
Leo
I když byl Tobias skoro stejně vysoký jako ostatní kluci, byl mnohem štíhlejší, což svádělo k dojmu, že nebude mít skoro žádnou sílu.
Opak byl pravdou.
Když ze mě sundal kalhoty a já se snažil rukama zakrýt rozkrok, jednou rukou mě sevřel za zápěstí, a jeho sevření bylo vážně pevné.
Položil mi ruce nad hlavu a já se tak ocitl zcela odhalen.
„Tobi… asi…“ vydechl jsem, když se mé tělo mírně rozechvělo a začalo mě pohlcovat vzrušení.
„Neschovávej se… chci tě vidět…“ zašeptal Tobias a vzápětí jsem ho měl zase plnou pusu.
A když se svým klínem otřel o ten můj a jednou rukou začal dráždit mé bradavky, byl jsem v háji.
„Tobiasi!“ zasténal jsem a mírně se proti němu pohnul.
„Tohle jsem chtěl slyšet,“ zašeptal mi do ucha, které pak lehce skousnul, než se začal posouvat níž.
Jeho hbitý jazyk, ruce i zuby jsem snad cítil po celém těle, a netrvalo dlouho a já tomu zcela propadl.
Už jsem ani nedokázal ovládnout svůj hlas, a nejvíc, když se Tobiasovy rty otřely o můj naběhlý penis.
„Poč… počkej!“ vykřikl jsem a snažil se ho zastavit.
Zvedl jsem se na loktech, srdce mi bušilo jako zběsilé, ale Tobias se jen usmál, a já fascinovaně zíral na to, jak můj penis mizí v jeho puse.
„Tobi-“ vykřikl jsem znovu, spadl zpátky do peřin a v prstech sevřel jeho vlasy.
Absolutně jsem nezvládal to, co Tobias dokázal se svou pusou a jazykem.
To, jak mě do sebe vtahoval, jak mě škádlil, tušil jsem, že to nebude trvat dlouho, a když Tobias zrychlil tempo, jen jsem sevřel víc jeho vlasy a pokoušel se mu mírnými pohyby vyjít vstříc.
Myslím, že mě muselo jít slyšet až na chodbu, jak jsem se nedokázal udržet.
Když už chybělo malinko, zvedl jsem hlavu a chtěl Tobiase varovat, protože jsem nevěděl, jestli by mu bylo příjemné, kdybych se mu udělal do pusy, ale v tu chvíli jsem mezi dveřma zahlédl pohyb.
Myslel jsem, že se mi to jen zdá, ale Madd, Grigory i Dominik tam stáli a přísahal bych, že se dobře bavili.
Chtěl jsem se odtáhnout, ale Tobias, jako by snad tušil, že se na nás dívají, zintenzivnil svou práci pusou, takže jsem už nedokázal zastavit to, co muselo nutně přijít.
Táhle a hlasitě jsem zasténal, spadl zpátky na záda, prohnul se, sevřel Tobiasovy vlasy a plnil jeho pusu svým semenem.
Grigory
Tobias se vážně činil. A bylo vidět, že si to Leo náramně užívá.
Kdo by taky odolal takové nabídce. Moc dobře víme, jak dobře to Tobias se svým jazýčkem umí…
Musel jsem dokonce uhnout, jak se Madd cpal dovnitř, aby viděl.
A musel jsem uznat, že to byl hezký pohled. Vidět Lea, jak prožívá svůj orgasmus je něco nezapomenutelného. Nedokázal se ani ovládnout, když nás zaregistroval, a zcela tomu propadl.
Kdo nevydržel ten nádherný pohled, byl Dominik.
Vešel dovnitř a došel až k Tobiasově posteli.
Sklonil se nad nimi, přelej dlaní po Tobiho zadku a zádech, druhou ruku zahrábnul do Leových vlasů, a i přesto, že ho Leo sotva vnímal, sklonil se až k jeho obličeji.
„Vypadáš tak úžasně, že bych si tě nejraději hned vzal,“ zašeptal do jeho rtů, a na to se na ně přitiskl, aby jazykem prozkoumal Leova ústa.
„Pojď, necháme je,“ popadl jsem Madda za loket a táhl jsem ho ze dveří pryč.
„Ale… já…“
„Žádné ale, žádné já,“ zamračil jsem se na něj.
Přesto jsem se ještě jednou podíval na kluky, usmál se na ně, a pak už za sebou a za Maddem zavřel dveře.
Došli jsme do obýváku a oba ztěžka dosedli na gauč.
„Taky bych si dal říct,“ zaskučel Madd a promnul si rozkrok.
„Řekni Dominovi, stejně je nadrženej,“ zasmál jsem se. „Anebo si ho běž vyhonit do pokoje.“
„A co ty?“ přisál se mi Madd ke krku a pak ho celý olízl až k bradě.
„Já nic… Nemám chuť,“ odpálkoval jsem ho.
Věnoval jsem mu aspoň polibek, a pak už jsem se zvedl, abych si šel uvařit kafe.
Přesto jsem stále jedním uchem poslouchal, co se děje u Dominika a Tobiase v pokoji.
Leo
Bylo to něco neuvěřitelného, zvlášť když ani během orgasmu Tobias neustával ve svých pohybech.
Nestačil jsem se však z toho slastného opojení ani vrátit na zem, když jsem ucítil na sobě jiný dotek, zaslechl nějaká slova, a pak jsem měl co dělat, abych stíhal s dechem.
Chtěl jsem se vytrhnout, jenže Dominik, jak jsem stačil zjistit, nejen, že bral moji pusu útokem, ale začal prsty dráždit mé bradavky, a pak sjel rukou do mého klína.
Myslel jsem, že se zblázním, když mě začal protahovat, zatímco Tobias mě škádlil jazykem.
Jenže to největší vzrušení už opadlo, a já se začal pomalu vracet do reality.
A tohle všechno bylo…
„Počkejte!“ odstrčil jsem Dominika a málem nakopl Tobiase, jak jsem se snažil odtáhnout.
Srdce mi stále bušilo jak zběsilé, ale teď to bylo spíš studem než vzrušením.
„Tohle… tohle nemůžete!“ vykřikl jsem.
„A proč? Nahého jsme tě už viděli, a i slyšeli, když ti ho Goro honil,“ pokrčil rameny Tobias, jako by o nic nešlo.
„Ale to… ale to…“ zakoktal jsem se.
„Co… jsme přece chlapi, co mají své potřeby, tak co ti brání?“ zeptal se nevzrušeně Dominik.
A jeho slova mě probrala.
„Nejsem žádná děvka!“ vykřikl jsem, do očí mi vstoupily slzy.
Slezl jsem z postele, rychle sebral své kalhoty, aspoň trochu si jimi zakryl rozkrok a utekl pryč od těch dvou.
Vletěl jsem do našeho pokoje a okamžitě zaplul pod peřinu.
Byl jsem odhodlaný nevystrčit nos, i kdybych měl být bez jídla.
Možná jsem to přehnal, ale nevěděl jsem, jak mě kluci berou, a opravdu jsem nechtěl být jen jejich chvilkové rozptýlení.