Leo
Stal jsem opřený o dveře a snažil se uklidnit prudce bušící srdce.
Skoro se mi to už podařilo, když jsem najednou uslyšel nějaké zvuky a šepot.
Otevřel jsem oči a srdce se mi rozjelo zase na plné obrátky, když jsem uviděl Tobiase a Grigoryho v posteli na sobě...
Zíral jsem na ně, jak nějaký úchylák a vzpamatoval se až ve chvíli, kdy ke mně přistoupil Tobias, trochu se o mě otřel a pak mě odstrčil stranou.
„Dobře se bavte!" křikl ještě mezi dveřma, než za sebou zabouchl.
Vnímal jsem ho však jen napůl. Nedokázal jsem odtrhnout oči od Grigoryho, který se vyvaloval na posteli v cele své kráse.
A že bylo na co se dívat.
Opravdu jsem nemohl věřit tomu, že je jen o rok starší než já. Dokonce jsem přišel ještě o kousek blíž, abych měl ještě lepší výhled.
„Om-omlouvam se… nevěděl jsem, že… no… to… klidně půjdu… pryč, jestli… chcete pokračovat…" koktal jsem celý červený a rukou si musel zakrýt klín, protože celá ta událost od vany až sem, se nejspíš mému penisu tak trochu zalíbila, když jsem si uvědomil, co vlastně dělám.
Na chvilku jsem jim i záviděl.
Nejspíš byli přátelé už dlouho, možná i něco víc a vypadalo to, že si věří a můžou se o sebe vzájemně opřít a pomoct jeden druhému.
Kdybych měl někoho takového...
Ne...
Zavrtěl jsem hlavou.
Nemůžu je vystavit nebezpečí. To nemůžu.
„Já… asi budu rád, když… mi pomůžete… ale já… nevím… kruci!" mírně jsem vykřikl a poškrábal se v krátkých vlasech.
Bezmyšlenkovitě jsem si sedl ke Grigorymu na postel a povzdechl si.
„Závidím vám," zašeptal jsem. „Vypadáte jako dobří přátelé. Chci zjistit pravdu, ale nechci do toho nikoho zatáhnout. Prostě, na jednu stranu bych byl rád, kdybyste mi pomohli, ale na stranu druhou se bojím někomu věřit."
Pokrčil jsem rameny a otočil se na Grigoryho.
Znovu se mi zatajil dech, a snad jako bych znovu chtěl cítit jeho kůži, natáhl jsem ruku, prsty jsem přejel po jeho tváři a potáhl je přes krk až na hruď. Teprve, když jsem zavadil o jeho bradavku, došlo mi, co dělám.
„Pro-promiň… to není… Chci říct, nechtěl jsem tě osahávat nebo tak něco… to jen… to… jsi prostě hezký…" špitl jsem a sklonil hlavu.
Grigory
Zamračeně jsem se díval, jak Tobias odchází. Jo, skoro mě nažhavil, a pak si klidně odejde. Mám pocit, že to udělal schválně.
Ale můj pohled padl hned na Lea.
Tak hezky se červenal, a to, jak si ho schovával pod rukou…
Pozdě, už jsem to viděl.
Nechal jsem ho, ať si přisedne na moji postel. Stejně vypadal, jako by ani z poloviny nevěděl, co dělá.
No, i když nabídl, že odejde, tak pokračovat už určitě s Tobim nebudeme. Jen mě přišel podráždit. Ani bych se nedivil.
Povytáhl jsem obočí, když se mě dotkla Leova ruka.
„Nezáviď, to jen potom vede ke konfliktům,“ povzdechl jsem si a opřel se o lokty.
Chvilku jsem se na něho díval, cítil jsem jeho svěží dech na své tváři, a docela se mi chtělo zakusit, čeho by byl Leo schopen. Kam až bych mohl zajít…
Potlačil jsem ho do ramene, aby se narovnal, a sám jsem se obkročmo posadil za jeho záda. Opřel jsem se mu bradou o rameno a ruce jsem přesunul dopředu na jeho břicho.
Stále byl nahý, nestihl na sebe ani nic hodit, jak byl ze všeho mimo, a to mi usnadnilo práci.
Pohladil jsem ho po břiše, jednou rukou jsem mu začal dráždit bradavky a druhou jsem posunul dolů, k jeho klínu.
„Ano, pomůžeme ti,“ odpověděl jsem konečně na jeho slova. „A nejlepší bude začít hned, aby to napětí mezi námi trochu opadlo…“
Přejel jsem konečky prstů po jeho penise a pak jsem ho chytl do dlaně a začal mu ho pomalu protahovat, zatímco jsem se rty, zuby i jazykem okupoval jeho záda, krk i ramena…
Leo
Počítal jsem s tím, že mě Grigory vyhodí, že se třeba naštve, že jsem je přerušil nebo něco řekl špatně nebo kvůli tomu, že jsem se ho dotkl.
Ale to, co udělal potom jsem vůbec nečekal.
„Nej-nejsem napja- Ach!"
Vykřikl jsem, když se Grigory přesunul za mě záda, podráždil mi bradavky, a pak v ruce protáhl můj penis.
„Po-poč- Grigory!" vykřikl jsem znovu a zasténal, když mě převálcovala ta slast, kterou jsem už tak dlouho necítil.
Prohnul jsem se v zádech a má hlava dopadla na jeho rameno. Mírně jsem pohnul boky a nepatrně tak přirazil proti Grigoryho ruce. Úplně všechno se mi v tu chvíli vykouřilo z hlavy.
To, proč jsem tady, to, že je znám jen pár hodin, to, že jsem ještě před chvílí s nimi nechtěl mít nic společného, to, že sem může kdokoliv z nich kdykoliv vrazit.
„Grigory…" zasténal jsem znovu a chytl jeho ruce za zápěstí, „ty… ty taky… jsi napjatý…"
Skoro jsem svůj hlas ani nepoznával. Tělo se mi rozechvělo a srdce se snad rozhodlo vyskočit z hrudi.
A i když jsem nejspíš plně nechápal, co se to děje, nechtěl jsem v tomhle být sám.
Grigory
Líbila se mi Leova reakce, a víc jsem stiskl jeho penis a pozoroval ho. Když mu padla hlava na mé rameno, víc jsem se k němu sklonil, olízl jsem mu krk a začal mu ho jemně okusovat.
„To má čas… Napjatější jsi tu ty,“ zachraptěl jsem těsně vedle jeho ucha.
Byla pravda, že mi spodky byly skoro malé, těsné, ale tohle jsem chtěl dokončit. Chtěl jsem, aby se Leo uvolnil, aby opravdu mezi námi opadlo to napětí, a hlavně…
Chtěl jsem ho slyšet, vidět, jaký je, když prožívá svůj orgasmus. Cítit jeho vlhko na své ruce, a vidět a slyšet, jak spokojeně sténá…
Byl jsem chamtivý. Chtěl jsem to všechno, a doufal jsem, že Leo není nadhazovač a nebude se chtít dorvat do mého zadku.
Ale už podle jeho prvních reakcí jsem vytušil, že je ten, kdo raději nabídne svůj zadek…
Zrychlil jsem práci ruky na jeho penise. Druhou jsem ho znovu podráždil na bradavkách, a pak posunul ruku nahoru na jeho krk, až jsem skončil u jeho brady. Chytl jsem ho za ní, a natočil mu hlavu tak, abych mohl ochutnat jeho ústa.
„Pootevři pusu,“ zašeptal jsem, a když pootevřel rty, hned jsem ho políbil, a svůj jazyk mu vecpal dovnitř, abych poznal, jaké to je se s ním líbat.
Leo
I kdyby teď někdo vešel, nejspíš by mi to bylo jedno. Grigoryho dráždění bylo tak smyslné, že jsem rázem zapomněl na celý svět.
Zachvěl jsem se, když mi začal okusovat krk, a víc zasténal.
A uměl zatraceně dobře líbat.
Jeho chuť byla úžasná a já si připadal trochu neohrabaně, navíc jsem nestíhal s dechem, takže jsem to moc dlouho nevydržel a musel polibek přerušit.
„Grigo-ry! Víc! Grigo-" zasténal jsem tak hlasitě, že mě muselo být slyšet až do koupelny, znovu jsem se proti jeho ruce víc propnul a pevněji jí sevřel.
Už jsem ani nepoznával svůj hlas, jak se blížil ten úžasný pocit, který jsem zatoužil pocítit.
Znovu jsem zasténal Grigoryho jméno, znovu jsem se pohnul proti jeho ruce, rychleji a rychleji.
„Grigo-ry!" vykřikl jsem, a pak zalapal po dechu, když to najednou přišlo.
Ztuhl jsem v křeči, prudce se předklonil, až jsem se víc natiskl zadkem na Grigoryho klín a málem se mu vysmekl že sevření.
Trochu sperma mi dopadlo i na obličej, když křeč povolila a než jsem dopadl zpátky na Grigoryho hruď a hlavou se opřel o jeho rameno.
Dýchal jsem jak uhoněný pes, pořád nepatrně přirážel do Grigoryho ruky a zadkem se otíral o jeho klín.
Ten úžasný pocit, co zaplavil mé tělo mi dal zapomenout na všechny ty starosti a všechno to, co se doposud stalo.
Grigory
Netrvalo dlouho, a přišlo to. Přestal jsem ho líbat, aby mohl dýchat, a ještě o něco jsem zrychlil protahování jeho penisu se silnějším stiskem.
Když se zlomil v pase, myslel jsem, že sletí z postele. Ale nakonec jsem jen já syknul a zatnul zuby, když se napasoval zadečkem na můj rozkrok.
Ale nepřestával jsem ho zpracovávat, dokud se neuvolnil, a neotřel se zpátky o mé tělo. A slyšet mé jméno z jeho úst, vidět, jak je přitom nádherný…
„Mолодец, такой красивый…“ šeptal jsem do jeho ucha, když se snažil rozdýchat svůj orgasmus, a vypadal přitom opravdu krásně a hlavně spokojeně.
Ještě jednou jsem ho protáhl, pak jsem se posunul a jeho jsem stáhl na postel na záda. Klekl jsem si nad něj, olízl jsem prsty, na kterých mi ulpěla ta trocha jeho spermatu, a pak jsem se sklonil, abych očistil i jeho penis.
„Teď je řada na mě,“ přepnul jsem se po chvilce zpátky do angličtiny.
Povysunul jsem se výš, abych mu viděl do obličeje, potáhnul jsem si spodky níž, a pak chytl jeho ruku, aby se on chopil mého problému, který už problémem byl opravdu velkým.
Pořád jsem cítil to otření jeho zadečku, a nejraději bych si ho tak vzal, ale na to se známe velice krátce.
Když jsem ucítil jeho ruku na správném místě, tiše jsem vydechl, a pak se sklonil, abych si znovu vzal jeho ústa v hlubokém polibku, který i na poprvé chutnal úžasně.
Leo
Byl jsem z toho kluka úplně mimo. Vnímal jsem jeho doteky, slyšel jeho hlas, ale slovům nerozuměl.
Vzpamatoval jsem se teprve, až když mě stáhl na postel a vyhoupl se nade mě. Vykulil jsem oči, když mi ukázal svou velikost a vydechl, když jsem se ho dotkl.
Chytl jsem Grigoryho o trochu pevněji, když mě znovu začal líbat.
Musel jsem přivřít i oči, jak skvělé to bylo.
Začal jsem Grigoryho protahovat, občas promnul i jeho kuličky nebo ho nehtem poškrábal na žaludu a užíval si ten příjemný pocit, který mi to přinášelo.
„Grigory…" zašeptal jsem, sebral odvahu a naklonil se, abych jazykem mohl lehce přejet přes jeho bradavky.
Chtěl jsem ochutnat chuť jeho kůže, tak jsem jazyk táhl až k jeho krku, do kterého jsem ho mírně kousnul.
Ještě víc jsem sevřel jeho penis a druhou rukou podchytil jeho kuličky, se kterými jsem si začal hrát.
Zadíval jsem se mu do očí a zrychleně oddechoval.
Byl vážně krásný.
A jeho zrychlený dech a sténání mě hnalo dopředu, aby pocítil to, co já před chvilkou.
Grigory
Leo se hned chopil mého penisu, a byl jsem za to fakt rád. Bylo to už na hraně, a nejspíš bych si ho pak musel vyhonit sám.
Na moment jsem ho přestal líbat, svěsil hlavu mezi ramena a zadíval se dolů, jak se činí.
Musel jsem se opřít o lokty, když se mým tělem začal převalovat ten skvělý pocit, když člověk očekává přicházející orgasmus.
Začal jsem o něco víc ztěžka dýchat, z mých út vycházely i občasné steny, když ten pocit sílil. Jednu ruku jsem přesunul k jeho hlavě a zahrábnul mu ji do vlasů. Kašlal jsem na to, že se budu opírat jen o jeden loket, a druhou rukou jsem Lea pohladil po jeho boku, přes stehno a pak jsem chytil jeho nohu a vytáhl jsem ji váš, aby si ji mohl omotat o můj pas a já ho tak mohl cítit ještě víc. Jeho horkou kůži, chvění, které jeho tělem ještě probíhalo. A to všechno, i s jeho chutí, když jsem ho znovu začal líbat, se přeneslo i do mě.
Začal jsem mírně přirážet do jeho ruky, když se ve mně všechno stáhlo, a netrvalo dlouho a ten známý tlak v podbřišku, ve varlatech, donutil mé sperma vyjít na povrch a potřísnit Leovu ruku i břicho.
Poklesl jsem níž, skoro jsem ho zalehl, když jsem se trošku uvolnil, a jeho ruku jsem uvěznil mezi našimi těly.
Rychle jsem oddechoval, a snažil se ho celého nevlisovat do matrace. Nebyl jsem nějak velký, svalově průměrný, ale přeci jen jsem byl větší než Leo…
„Это было… Очень хорошo…“ vydechl jsem a na moment se opřel o jeho čelo, abych se mohl dívat do jeho krásných očí.
Leo
Snažil jsem se, aby se Grigory cítil stejně dobře jako já. Aby nelitoval toho, že si mě k tomu vybral a nešel si to udělat sám.
Slabě jsem zasténal, když mě pohladil a potáhl mou nohu, abych ho mohl obejmout kolem pasu.
Vůbec mi nevadilo, že se na mě tiskne, právě naopak.
A když si vyžádal znovu polibek, už nějak automaticky a s větší jistotou jsem mu ho oplácel.
Roztřeseně jsem vydechl, když přišel jeho orgasmus, a přivřenýma očima sledoval výraz jeho tváře, která byla vážně krásná.
Když se na mě napůl položil, a něco zase řekl, až po chvilce mi došlo, že mluví nejspíš rusky, vzhledem k jeho jménu.
Doufal jsem, že to bylo něco spokojeného, ne žádná nadávka.
Vytáhl jsem ruku zpod našich těl, olízl jeho chuť, a pak si ho na sebe přitáhl trochu víc, a nohu, obtočenou kolem jeho pasu, na něj víc natiskl.
Nějak jsem chtěl cítit jeho teplo.
Oplácel jsem mu pohled a nejspíš bych tak vydržel i dlouho, kdyby se ode dveří neozvalo výmluvné zakašlaní.
Grigoryho jsem od sebe prudce odstrčil a posadil se.
„To… není… tohle…" začal jsem koktat a máchat rukama, když za sebou Madd zavřel dveře a pobaveně si nás prohlížel.
„V pohodě. Klidně pokračujte a nenechte se rušit," zaculil se, přišel až k nám a naklonil se nade mnou.
Voněl koupelí, mýdlem a vlasy měl ještě mokré.
Naslinil si palec a přejel jim po mé tváři.
Pak si ho strčil do pusy a přivřel oči.
„To bylo určitě tvoje. Goro takhle nechutná. A mezi námi," přisunul se ještě blíž, takže jednou nohou klečel na posteli, „krásně sténáš, doufám, že budeš brzo i pro mě."
Usmál se, prsty mě pohladil po hrudi, pak plácl Grigoryho po zadku a odešel ke své posteli.
Já jen lapal po dechu a nebyl schopný žádné reakce.
Teprve, až když jsem se trochu vzpamatoval, celý rudý jsem vyskočil na nohy.
„Myslím… myslím, že si půjdu lehnout," skoro jsem vykřikl, hodil šipku do své postele a zakryl se až po hlavu.
Grigory
Cítil jsem se naprosto skvěle, už jen proto, že Leo byl nový… Vždycky poprvé s někým novým je to moc vzrušující a úžasné a prostě nej.
Ale, i kdybych na to šel s Leem až do konce, nebo s ním spal už víckrát, myslím, že bych rozhodně nelitoval. Stejně jako to je fajn s některým z kluků.
Usmál jsem se, když jsem viděl Leovo zrudnutí a paniku, když dovnitř vešel Madd.
Ale vzápětí jsem vyhekl, když jsem se praštil loktem o stěnu, jak mě Leo od sebe odhodil.
Proč? Už nás viděl, tak nebylo třeba takhle utíkat. A počítám, že nebude trvat dlouho a Madd bude na mém místě, co se Lea týká. Dobře jsem si všiml, jak po něm pokukuje. A nejen on…
Mám pocit, že Leo je zajíček, který se dostal mezi vlky.
Zvedl jsem se z postele, a pár kapesníky se otřel a pak je hodil do koše.
Do koupelny se mi už nechtělo, tak jsem to vyřešil takhle.
„Zítra se podíváme na učení, a ty nám řekneš, co ti dělá největší problém. A od toho začneme,“ došel jsem k Leově posteli a trochu potáhl peřinu, abych na něj viděl.
Pak jsem se sehnul až k jeho uchu.
„Bylo to skvělé, a moc dobře chutnáš, ať už tady,“ přejel jsem mu prstem po rtech a pak ruku položil na peřinu v místě, kde měl rozkrok. „Nebo tady.“
Natáhl jsem si konečně spodky na zadek, uspokojený penis taky schoval. Došel jsem k Maddovi, popadl ho za vlasy, zaklonil jsem mu hlavu a mírně si ho přitáhl.
„Příště nerušit,“ zavrčel jsem na něj. „Nebo se přidej.“
A s posledními slovy jsem se mu zakousnul do krku a zanechal mu tam pořádnou značku.
„Jdeme spát,“ pustil jsem ho a přesunul se konečně do své postele, kde jsem zalehl, a z polštáře ještě chvíli spokojeně vdechoval Leovu vůni, než jsem úplně zatuhnul.
Leo
On mi to snad dělal naschvál!
Určitě to dělal naschvál!
Ještě jsem ani nevydýchal ten šok, a už byl Grigory zase u mě a provokoval.
Pootočil jsem hlavu, když odešel a podíval se na Madda. Ten na mě mrknul a zazubil se potom, co ho Grigory kousnul.
Jak já tohle přežiju?
Všichni byli krásní, ale jak bych mohl dělat to…?
Už jen ta myšlenka mi zase vehnala barvu do tváří, že jsem se raději otočil ke zdi.
Měl bych vstát a obléknout se, ale po všech těch událostech, jsem nakonec usnul dřív, než jsem stačil pomyslet na to, co bude zítra.
Ráno jsem se s trhnutím probudil a zmateně se rozhlédl kolem. Teprve až po chvilce mi došlo, co se stalo a kde jsem.
Mrkl jsem na digitální budík, který ukazoval sotva šest ráno, a přes žaluzie viděl, jak začíná vycházet slunce.
Potichu jsem vstal, vyhrabal si spodky, vzal ručník a hygienické potřeby a odešel do koupelny, abych se opláchl a udělal ze sebe člověka.
Když jsem byl spokojený, přešel jsem ve spodkách do obýváku a z krátkých vlasů si vydrbával vodu.
Měl bych se obléct, napadlo mě, když jsem si vzpomněl na včerejší den.
„Neměl jsem to dopustit," zabručel jsem sám pro sebe.
Teď, když jsem byl vyspaný a mohl rozumně uvažovat, mi došlo, že to, k čemu včera došlo, by mi mohlo spíš uškodit než pomoct. Nemohl jsem se na nikoho vázat. A kromě toho, vlastně jsem o nich ani nic nevěděl.
Odložil jsem ručník a zadíval se na herní konzoli, co tam měli. Zapřemýšlel jsem a rozhodl se.
Ozvalo se zabzučení, když se konzole zapla, a já si vybral virtuální bojový trénink.
Často mě bratr vodil do speciální tréninkové budovy, kde byly virtuální trenažéry. Mohl jsem si zabojovat, a přitom se nebát, že mi někdo rozbije hubu.
Udělal jsem si kolem sebe dost místa, zaujal pozici, dál ruce v pěst a povelem spustil program.
Snažil jsem se být potichu, ale zažral jsem se do toho natolik, že jsem byl za chvilku splavený potem, a dokonce jsem překonal i skóre, které tam někdo nahrál předem mou.
Střídal jsem box s různými kombinacemi bojových umění, co jsem se učil a co si pamatoval, a dostával ze sebe všechen ten zmatek, co jsem v hlavě měl.
Grigory
Ráno se mi moc vstávat nechtělo. A vlastně jsem ani nemusel. Jediný Tobi, který měl jiný obor, měl dneska jiné přednášky než já, Madd a Dom, a tak, když jsem se po probuzení zaposlouchal, bylo slyšet, jak už chodí po pokoji a brblá, že neví, co si má obléct.
Jako by to nebylo jedno.
Ale nějaké zvuky šly i z obýváku. Pohlédl jsem k Maddově posteli. Chrápal, jako když ho do vody hodí. A pak jsem se mrknul k posteli Lea.
Byla prázdná…
Trochu jsem se protáhl a pak jsem vstal. Oblékl jsem si jen tepláky a vyšel z pokoje ven, abych si dal něco k snídani a uvařil čaj.
Ale zarazil jsem se ve dveřích, když jsem uviděla Lea v plné pohotovosti.
Znovu se mi připomnělo to, co udělal předešlý den těm klukům. A teď se mi potvrdilo, že vážně umí nějaká bojová umění, protože ty pohyby tomu i napovídaly.
Mrknul jsem k zobrazení jeho avatara a překvapeně povytáhl obočí.
No, Dominik nebude rád, že někdo překonal jeho nepřekonatelný rekord.
„Dobré ráno,“ zabručel jsem, aby mě Leo vnímal, a pak jsem přešel ke kuchyňskému koutu.
Už jsem bral do ruky konvici, abych dal vařit vodu, když do obýváku vběhl poplašený Tobi, s ještě nezapnutou košilí, v jedné ruce tašku a v druhé tenisky.
„Goro! Goro, Goro, Goro, prosím,“ zastavil se přede mnou.
Podíval jsem se na nástěnné hodiny.
„Hm, tady někdo zaspal, co?“ usmál jsem se.
„Za pět minut mám přednášku. Prosím,“ protáhl poslední slovo.
„Jen na sebe hodím triko a ty se zatím aspoň obuj,“ ukázal jsem mu na nohy a hned zaběhl do pokoje pro triko.
Obouvat jsem se nemusel. Počítal jsem s tím, že ho tam hodím a hned se vrátím. Natáhl jsem si triko a vrátil se do obýváku.
„Dej vařit vodu na kávu,“ houknul jsem na Lea, popadl jsem Tobiho kolem pasu a během setiny vteřiny jsme oba zmizeli, abychom se přenesli před školní budovu na trávník, kde jsme měli určená místa pro přenášení.
„Padej, máš už jen tři minuty,“ pustil jsem Tobiho a hned jsem se přenesl zpátky do našeho bytu.
Leo
Chyběl mi poslední souboj do série, když se vedle mě najednou objevil Grigory a pozdravil.
„No… dobré…" zabručel jsem udýchaně, a pak už jen sledoval, jak se do obýváku vřítil Tobias, pak spolu ti dva zmizeli, a než jsem se vzpamatoval a dal postavit vodu, o kterou mě žádal, byl zase zpátky.
Další, co má úžasnou schopnost.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. Jak bych mohl mít u nich šanci? Nejspíš mě berou jen jako rozptýlení.
„Postavím tu vodu," zahučel jsem a přešel k malé lince.
Než se vyplo ohřívání, do obýváku vešel i Dominik, který zíval na celé kolo.
„Dobré ráno…"
Zabručel a protáhl se. Pak zamžoural a všiml si mého avatara, kterého jsem nevypl.
„Co to… Děláte si ze mě prdel?! To jsi překonal můj rekord za tak krátkou dobu?!" otočil se ke mně, protože mu to nejspíš hned došlo.
Ono, stačilo se na mě jen podívat.
Naštval mě tón jeho hlasu, i to, jak se na mě díval. Prudce jsem se otočil a zamračil se.
„Co! Štve tě, že taková nula jako já tě překonal?!" vyjel jsem po něm.
„Proč po každém hned tak vyjíždíš?!"
Chtěl jsem mu odseknout, ale místo toho jen vyhekl, když si mě za paži přitáhl blíž.
Okamžitě jsem sklopil pohled a snažil se mu vykroutit.
„A to jsem si myslel, že už je to v pohodě,“ povzdechl si, a ještě pevněji mě sevřel.
„Musím… musím se jít umýt a pak do knihovny… Mám v pondělí test z technologie, biologie a fyziky," zablekotal jsem a trochu se za své chování zastyděl.
Dominik mě pustil, a když jsem zvedl hlavu, všiml jsem si, jak si mě zkoumavě prohlíží.
Raději jsem rychle uhnul pohledem, a pak odběhl do koupelny.
Grigory
Vrátil jsem se moc rychle, Leo ještě ani nestihl dojít k lince. Ale všiml jsem si jeho pohledu, když šel ke kuchyňskému koutu.
Pořád si myslí, že je jeho schopnost na houby?
Zatímco se voda nahřívala, chystal jsem čaj, a něco k snídani. Měli jsme ještě nějakou šunku, tak jsem nadělal tousty, a k tomu přihodil nakrájené okurky. A po celou dobu jedním okem sledoval Dominika s Leem.
Leo se nejspíš špatně vyspal. Zas je protivný.
„Co jsem mu sakra udělal?“ zabručel Dom a sedl si na gauč.
Natáhl se k malému stolku, kam jsem položil talíře se sendviči, a hned se do jednoho zakousnul.
„Zkus ho ojet, a bude klidnější,“ ozval se se smíchem Madd, kterého ten hluk probudil už taky.
I on se posadil a začal snídat.
„Musíme nakoupit, nemáme už skoro co jíst, kdo je na řadě?“ zahuhlal s plnou pusou Dominik.
Já i Madd jsme se jako na povel otočili ke dveřím koupelny.
„Jo, vyřešeno,“ přikývl ještě Dom a posunul se, aby si mohl nalít čaj.
I já jsem se konečně pustil do snídaně. Jen Tobi, chudák, bude muset jíst v jídelně. Neměl zaspat, jeho chyba.
„Pomůžeme ti s učením, ale půjdeš nakoupit. Je řada na tobě, peníze jsou tam,“ ukázal jsem Leovi, když vyšel z koupelny na malou skříňku v rohu. „Nekupujeme si každý jídlo zvlášť. Takhle dohromady je to lepší. A pojď se najíst.“
Zvedl jsem z gauče, aby si mohl Leo sednout, a zamířil jsem do pokoje, abych uklidil postele a vyvětral. Jo, dneska mám službu v pokoji a Tobi bude muset uklidit obývák, až se vrátí. A proto, že se k nám přidal Leo, který tento týden zajistí nákup, tak Madd bude mít na starost koupelnu a předsíň, a Dom jejich pokoj.
Jo, vyřešil jsem to šalamounsky, v duchu jsem se usmál.
A ještě jsem nezačal ani uklízet, a už jsem slyšel, jak Madd vysvětluje Leovi služby, a řekl to prakticky na chlup stejně, jako já jsem si myslel.
Když jsem měl uklizeno, i se všemi třemi postelemi, zavřel jsem okno, oblékl jsem se a vyšel zpátky do obýváku.
„Tak jsem nachystaný, můžeme do té knihovny,“ vzal jsem svůj hrnek, abych dopil čaj, který už byl skoro studený. „My máme přednášku až v jednu hodinu, takže máme čas se ti věnovat. Já se s tebou podívám na biologii a kluci na ten zbytek, ano?“
Leo
Myslel jsem si, že se osprchuju, půjdu se obléct a zmizím do knihovny, jenže Grigory měl zase jiné plány. Ani jsem nestačil mrknout a už to do mě valil.
Když odešel, vzal jsem do ruky sendvič, nepřítomně si ukousnul a napůl ucha poslouchal Maddovo rozdělení jejich úkolů. Když se Grigory vrátil zpátky, odložil jsem nakousnutý sendvič a vstal.
„Proč jsi tak-“ zastavil mě Dominikův hlas v půlce cesty.
„Protože!“ otočil jsem se na patě, nabral, že zase začnu křičet, ale pak jsem jen vydechl a svěsil ramena. „Já… jen potřebuju čas. Prostě… jen čas… půl roku jsem z nikým nemluvil, nemám… přátele… nemám…“
Zavrtěl jsem hlavou a povzdechl si.
„Přijel jsem tu s cílem zjistit všechno o bratrovi a zase vypadnout. Nečekal jsem někoho, jako jste vy...“
Nečekal jsem na odpověď a znovu se otočil.
„Jestli chcete, abych nakoupil, napište si seznam…“ řekl jsem ještě tiše s rukou na klice, a pak zapadl do pokoje.
Musel jsem na chvilku zavřít oči a uklidnit se. Nechtěl jsem se z někým přátelit, ale oni…
Proč museli být takoví?
Znovu jsem si povzdechl, přešel ke skříni, vytáhl černé kalhoty, triko s krátkým rukávem a světlou mikinu, oblékl se, natáhl ponožky, prohrábl si vlasy, podíval se na svůj účet, kolik mám peněz, kdybych si chtěl koupit něco jenom pro sebe, a pak zase vyšel do obýváku.
Grigory
Postavil jsem se, když se Leo vrátil z pokoje.
„Nakoupím s tebou. Dneska je toho trochu víc, protože je skoro všechno vyžrané. Akorát oběd nevaříme. Teda ne přes víkend. Tak, aby ses s tím nemusel tahat, a my psát seznam, tak půjdu s tebou. A teď do knihovny.“
Už jsem ho chtěl popadnout, abych se s ním přenesl, když jsem si uvědomil, že by mu to nemuselo být příjemné. Tak jsem prostě došel ke skříňce, vytáhl peníze, a šel se obout.
Když se posbíral i Leo, vyšli jsme ven. Zhluboka jsem se nadechl, protože byl příjemně čerstvý jarní vzduch.
„Knihovna je ta menší budova nalevo od školy. Můžeme se svézt vlakem, nebo dojít pěšky, ale to nám zabere tak dvacet třicet minut. Ale můžeme tam být klidně i za vteřinu. Záleží na tobě,“ po očku jsem se na Lea podíval.
Vytáhl jsem si z kapsy gumičku, a vlasy sis táhl do malého culíku, aby mi nepadaly do očí, protože začal mírně pofukovat vítr. Ale vzhledem k tomu, že vítr měl zvláštní směr, a v určitém místě se vždy otočil, nebo nabral jiný směr, bylo jasné, že je někdo poblíž, kdo cvičí své schopnosti.
„Kdyby to začalo foukat až moc silně, tak se mě chytni a já nás přenesu,“ přiblížil jsem se o něco k Leovi.
„Víš, chceme ti pomoct,“ ztišil jsem hodně hlas, aby nás nikdo neslyšel. „Ale jak jsem říkal. Nemůžeš to udělat tak, že zjistíš, co chceš a vypadneš. Pokud neuděláš vyrovnávací zkoušky, vypadneš dřív, než zjistíš, kde je ve škole záchod.“
Leo
Myslel jsem, že si pročistím hlavu, když půjdu sám nakoupit, ale místo seznamu jsem dostal Grigoryho. Vše se ale změnilo, když jsme vyšli ven a já se nadechl čerstvého vzduchu.
Poslouchal jsem Grigoryho a mohl na něm oči nechat, když si svázal vlasy do culíku.
„Já… já…“ vykoktal jsme ze sebe, jak jsem byl zase celý pryč z jeho přítomnosti.
Jestli to takhle půjde dál, odepíšu se mnohem dřív, než najdu nějaký záchod.
„Klidně se můžeme přenést,“ zašeptal jsem, sám překonal tu krátkou vzdálenost mezi námi, objal Grigoryho kolem pasu, zabořil obličej do jeho hrudi, zavřel jsem oči a nadechl se jeho vůně.
Ucítil jsem škubnutí a žaludek se mi zhoupnul, možná se mi trochu zatočila hlava, ale to mohlo být klidně i s Grigoryho přítomnosti.
Poznal jsem, že jsme na místě, když ke mně dolehly zvuky, které byly typické pro tohle místo, ale trvalo mi ještě pár vteřin, než jsem Grigoryho pustil a odstoupil od něj.
„Promiň…“ zamumlal jsem a přešel k ovládacímu panelu, abych vybral potřebné soubory, mohl přejít k určeným blokům a odtud nechat příslušné soubory natáhnout do databanky, která byla součástí náramku, každého živého člověka na planetě.
I když už se nenosily knihy jako za starých časů a byly spíš součástí historických sbírek nebo památek, přesto trvalo asi hodinu, než jsem si všechno vybral a natahal.
Sice to byla školní knihovna, ale platil se určitý poplatek.
Studenti používali kredity, ale já zatím neměl žádný, takže jsem musel použít vlastní peníze.
„Hotovo…“ otočil jsem se na Grigoryho a trochu rozpačitě přešlápl, jak jsem nevěděl, jestli se budeme zase přemisťovat nebo půjdeme po svých.
Grigory
Skočil jsem i s Leem do knihovny na místo mezi regály, na určené místo.
Když se ke mně přitiskl, také jsem ho objal kolem pasu a sklonil se k němu, abych byl co nejblíže.
I když je občas protivný, přesto je tak zvláštní, že mi jeho blízkost dělá dobře. A proto jsem ani neprotestoval, když po přenesení ještě chvíli zůstal o mně opřený.
Zatímco si on vybíral soubory na učení, já se také porozhlédl, a hned si vybral i pro sebe.
Měly nás za chvíli čekat zkoušky, a já věděl, že v jednom předmětu nám toho nikdy moc profesor neřekne, prý pro to, abychom se i sami snažili zjistit něco víc.
Po celou dobu jsem se však držel blízko Lea, kdyby se náhodou stalo něco podobného, jako včera venku u školy.
Všiml jsem si, že platil penězi, což musela být docela velká částka, podle toho, kolik si toho vybral.
A tak, když jsme skončili, znovu jsem ho chytil kolem pasu, přitáhl si ho k sobě a přenesl jsem nás do obchoďáku na druhé straně kampusu.
Skočili jsme na záchodky, pro jistotu. A měl jsem štěstí, že i kabinka byla prázdná. Ne jak minule, kdy jeden kluk málem sletěl z mísy, když jsem se před ním objevil.
„Nakoupíme společně. Můžeš něco přidat. Vážně to vyjde levněji, než by sis kupoval jen sám pro sebe,“ vytáhl jsem kartu, a přiložil ji k jeho náramku. „Stačí nějaká symbolická částka. Peněz máme dost, nemusíš se bát. Už tak jsi hodně platil za učení. Mí rodiče pracují ve výzkumu, takže o peníze nemáme nouzi, a ostatní kluci taky. Stačí, že si budeš platit obědy.“
Vzhledem k tomu, že kabinka nebyla nějak prostorná, o něco víc jsem se na Lea tiskl, abych neskončil v záchodě.
Doufal jsem, že se rozmyslí rychle, protože mi docela začínalo být teplo a už se ozvalo i klepání na dveře, jestli je volno.
„Tak pospěš, ať můžeme jít nakupovat,“ zašeptal jsem ještě, když se znovu ozvalo netrpělivé zaklepání.
Leo
Vyjekl jsem, když si mě Grigory přitiskl na sebe a o vteřinu později jsem ucítil známý tlak.
Trochu jsem byl rozhozený z toho, že jsme skončili v kabince na záchodcích, docela malé, čímž se na mě Grigory ještě víc nalepil, takže jsem chvilku nechápal, co po mě chce.
„Já… já… jo…“ vykoktal jsem roztřeseně, když byla Grigoryho tvář až moc blízko a jeho horký dech mě zalechtal na tváři.
Roztřesenou rukou jsem naťukal příslušný kód a převedl na Grigoryho kartu část svých peněz.
Nedokázal jsem odolat pokušení aspoň se o něj otřít, takže než se peníze převedly, nosem jsem se otřel o jeho krk a natáhl tu podmanivou vůni.
Vyrušilo mě opětovné poklepání na dveře, uskočil jsem, až jsem zády narazil do dveří, protože tu opravdu nebylo místo, vymanil se z Grigoryho náruče a rychle vypadl ven.
Chlapík, kterého jsem málem srazil, jen zanadával a prohlásil něco o teplouších.
Vyletěl jsem na chodbu, rozhlédl se kolem, a všiml si několika udivených pohledů.
I když jsem byl naštvaný na celý svět, teď se mi v hlavě vybavila představa, jak to asi celé muselo vypadat a začal se smát.
„Promiň…“ škytl jsem, když se vedle mě objevil Grigory, a snažil jsem se vydýchat.
„Tak pojďme. Možná tomu nebudeš věřit, ale umím vařit, tak kdybyste chtěli,“ řekl jsem už klidným hlasem, pokrčil jsem rameny, a pak už následoval Grigoryho do obchoďáku, abychom mohli vybrat všechno potřebné.
Grigory
Kdyby na nás někdo znovu nezaklepal, nejspíš bychom v té kabince stáli, dokud by se nám opravdu nechtělo na velkou.
Procházeli jsem mezi regály, a já nechal Lea, aby udělal nákup podle svého, Jen jsem ho navigoval v množství, protože je nás teď pět, a ať nemusíme hned druhý den znovu nakupovat.
„Víš, proč jsem nás přenesl na záchodky?“ zastavil jsem se s ním u pečiva a začal házet do vozíku toustový chleba, housky a jiné pečivo, které vydrží aspoň dva dny. „Jednak proto, že tam nikoho až tak moc neohrozím, ale taky proto, že tenhle obchod je vybaven rušící bariérou. To znamená, že tu nikdo nemůže použít své schopnosti. Nejen pro bezpečnost, ale taky proti krádežím a podobně. Kdybys zkusil použít tvé schopnosti, větve by se plazily tak metr od pokladní zóny a dál by se nedostaly. A to bys ještě musel být za pokladnami. A stejně je zabezpečená banka“
Během nákupu jsem Leovi i vysvětloval, jak to tu chodí, a mezi řečí jsem mu ještě řekl, co kdo rád jí, aby i podle toho mohl nakoupit.
Měli jsme toho docela hromadu. Ale to nevadilo. Když jsme vystáli tu dlouhou frontu u pokladny, naložili všechno do tašek, kterých jsme měli opravdu požehnaně, přesunuli jsme se za žlutou čáru, kde už bylo možné používat schopnosti.
„Počkej tady. Vezmu pár tašek domů, a pak se vrátím pro tebe a zbytek tašek, ano?“ položili jsme nákup na jednu z laviček.
Vzal jsem, co jsem dokázal unést, a pak s úsměvem na Lea jsem se přenesl do našeho bytu.
Leo
Nakupování s Grigorym mi vrátilo vzpomínky na Jamieho.
Nakonec to bylo fajn a docela jsem si to i užil. Zároveň se tak dozvěděl něco víc o tomhle komplexu, i o klucích samotných. Ale toho nákupu bylo tolik, až jsem měl obavu z toho, jak to pobereme.
Nakonec to Grigory vyřešil po svém. Sebral skoro všechny tašky a zmizel.
Zůstal jsem stát u lavičky se dvěma zbylými taškami a čekal, až se Grigory znovu objeví. Jenže najednou mě nějaká síla srazila k zemi a já se hlavou praštil o lavičku. Vykřikl jsem a chtěl se zvednout, ale zvedlo mě něco jiného, a vzápětí jsem letěl vzduchem o kousek dál a skončil ve křoví.
„Copak, princeznička už má dost?“
Uslyšel jsem hlas, který mi přišel povědomý, a když jsem byl schopný se rozhlédnout, uviděl jsem ty tři pitomce, co jsem zmlátil včera na školním pozemku, se dvěma dalšími kluky, z nich jeden měl nataženou ruku směrem ke mně.
„Už nejsi tak drsný, co, princezničko,“ zachechtal se ten idiot.
A ve mně znovu narostl vztek. Ti pitomci, kreténi vůbec o ničem nevědí a hrají si na velké drsňáky.
Zařval jsem, až se ten, co mě držel svou schopností stáhl, a já se mohl pohnout. Znovu jsem zařval, a pak pěstí praštil do země.
Okamžitě kolem mě propuklo peklo, a těch pět svázalo několik větví.
Cítil jsem tupou bolest v hlavě a po tváři mí stékalo něco horkého. Přestal jsem se ovládat.
Přestal jsem vnímat všechno kolem sebe stejně jako tehdy, když jsem při tréninku zmlátil toho kluka do bezvědomí.