Grigory
„Vždyť jsem vašim kolegům včera říkal, že ten kluk byl naprostý blázen. Namluvil tolik nesmyslů, že se tomu dalo jen těžko uvěřit,“ o něco jsem ztišil hlas. „Jen proto, že jsem schopen se přenášet, mohli jsme Lea zachránit dřív, než mu víc ublížil. Vždyť ho chtěl zabít. Prostě to je vyšinutý kluk a jen hází špínu na ostatní, aby omluvil to, co způsobil.“
Sice jsem mluvil o něco tišeji, za to však důrazně.
„Tenhle rozhovor je soukromý, odejděte, prosím,“ rozhlédl se kolem sebe druhý vyšetřovatel a rukou ostatním naznačil, aby odešli.
„Pane profesore, my půjdeme. Chceme se podívat, jak je na tom Leo, vypadal opravdu hodně špatně. Nebudeme vás tedy zdržovat. Ale rád bych, kdybyste si třeba zítra udělal čas na konzultaci. Ano, klidně i zítra,“ opět jsem dal důraz do svého hlasu, když jsem viděl ten vyšetřovatelův pohled. „Bohužel, teď, když je zkouškové, pan Black nemá jindy čas. A já bych potřeboval, aby vzhledem k mému projektu se mnou zašel i do výzkumného ústavu, protože na něm spolupracuji nejen s panem profesorem, jako poradcem, ale i s mými rodiči.“
„V pořádku, nic jsem neřekl,“ zvedl vyšetřovatel ruce v obraně.
„Dobře, pane Ivashine. Jen se musím omluvit, zítra už mám domluvené jiné konzultace a nemám už volné místo. V pondělí jsem ve zkušební komisi, ale v úterý bych mohl. Zkoušky jsou sice od rána, ale já mám naplánované až odpoledne,“ otevřel Black svůj diář a hned to kontroloval.
„Tak v úterý hned ráno? Třeba v osm?“
„Domluveno,“ přikývl a hned si to poznamenal.
My jsme se pak rozloučili a spokojeně odcházeli. Když jsem se ohlédl, viděl jsem, že Black jde s vyšetřovateli do svého kabinetu.
No, teď už je to jen na něm, jak se z toho vykroutí.
Jen, co jsme vyšli před knihovnu, přenesl jsem nás postupně na kolej. Odmítl jsem společný oběd s tím, že chci jít za Leem. Ale domluvili jsme se, že kluci pak taky po obědě dojdou za námi.
Pobalil jsem Leovi nějaké věci, a za dalších patnáct minut jsem už procházel bránou výzkumného ústavu. A moje cesta vedla rovnou na ošetřovnu.
Trochu jsem se lekl, když jsem tam Lea nenašel, ale máma mi hned řekla, že se šel Leo osprchovat a možná bych mu měl jít pomoct, protože se ji zdá, že mu to trvá nějak dlouho.
Nechal jsem Leovy věci na posteli a zamířil jsem rovnou do sprch.
Vešel jsem dovnitř a uviděl kousek za dveřmi stát kolečkové křeslo. Z jedné kabinky šla slyšet sprcha a tiché klení.
Vešel jsem dovnitř, potichu zavřel a hned jsem se svlékl. Otevřel jsem dveře do kabinky a s úsměvem pohlédl na Lea.
„Potřebuješ pomoct?“ vecpal jsem se za ním.
Leo
Dojel jsem do koupelny, kde k mé úlevě zrovna nikdo nebyl.
Ale dalo se to čekat. Bylo skoro poledne, takže všichni byli buď na obědě nebo ještě uprostřed svých směn.
Slezl jsem z křesla, přešel k velkému zrcadlu a svlékl se, abych si prohlédl škody.
Když se mé chodidla dotkly studených kachliček, na moment jsem se otřásl, jak mi to připomnělo nepříjemný zážitek.
Raději jsem zapnul podlahové vytápění a o pár vteřin později jsem si už úlevně oddechl.
Kriticky jsem se na sebe podíval a zjistil, že kromě několika modřin, jedné ošklivé na boku, monoklu a lehce nateklé tváře, bouli na hlavě a odřeného ramene to není zas tak strašné.
Rozhodně jsem vypadal líp než po nočním řádění s Grigorym.
Pousmál jsem se sám pro sebe, když jsem si na to vzpomněl, a pak se odšoural do sprchy.
Nejspíš se budu nějakou chvíli vyhýbat ledové vodě, protože jsem si podvědomě nastavil teplotu o něco víc a málem se opařil, když jsem vlezl pod sprchu. Naštěstí se mi ji podařilo hned zregulovat, a pak jsem spokojeně vydechl.
Chvilku jsem jen tak stál, než jsem hrábl po sprcháči, který ležel na polici.
Mytí ovšem nešlo tak snadno, hlavně kvůli tomu, že jsem se kvůli naraženému boku nemohl moc ohýbat a připadal si jako slon v porcelánu.
I mytí vlasů se ukázalo jako problém, když jsem nevědomky zatlačil na bouli.
Naštvaně jsem zaklel a byl rozhodnutý se na to vykašlat, když se za mnou najednou ozval známý hlas, až jsem málem nadskočil.
I přesto, že se mi srdce rozbušilo okamžitě rychleji, jsem se otočil a praštil Grigoryho do hrudi.
„Vyděsil jsem mě, kruci!“
Hned na to jsem ho ale objal kolem pasu, přitiskl se na něj a hlavu zabořil do jeho hrudi.
„Chyběl jsi mi, víš? Bylo to sice jen několik hodin, ale připadalo mi to jako věčnost. Myslel jsem… myslel jsem, že už nepřijdeš,“ vydechl jsem do Grigoryho nahé hrudi, a pak zvedl hlavu, abych se na něj mohl pořádně podívat.
Grigory
Objal jsem Lea, když se na mě natiskl. Chvilka pro nás, po těch problémech a stresech za uplynulých čtrnáct dní. A ten největší stres to celé zakončil. Kdo by si byl pomyslel, že se něco takového stane.
Mírně jsem se zamračil, když jsem si uvědomil, že jsme Lea našli zřejmě na poslední chvíli. Kdo ví, co by mu ten psychopat byl schopen udělat.
Ale na druhou stranu máme od něj klid a víme, že Black teď nemá spojence, který by mu donášel.
„Nevím, proč bych neměl přijít,“ pleskl jsem jemně Lea po nahém zadku. „Však jsem ti to slíbil, ne?“
Přestal jsem ho objímat, chytl jsem ho za tváře, abych mu viděl do obličeje.
„Jen se to trochu protáhlo. Myslel jsem, že dorazím ještě v noci, ale ti vyšetřovatelé nás hodně zdrželi, a když jsme se konečně dostali do postele, bylo už hodně po půlnoci,“ domluvil jsem a jako omluvu za pozdní příchod jsem mu věnoval dlouhý polibek.
Pak jsem ho od sebe kousek odšoupnul a natáhl se pro šampón.
„Pomůžu ti umýt. Jak jsem viděl, moc ti to nešlo. Ale jen umýt. Máma se po tobě už sháněla, a za chvíli přijdou kluci,“ dodal jsem ještě, a pak už jsem nalil šampon Leovi na vlasy, abych mu je mohl vydrbat.
Leo
Trochu nespokojeně jsem zamrčel, když Grigory řekl, že mi pomůže jen s mytím.
Byla to zase po dlouhé době chvilka, kterou jsme měli jen pro sebe, ale nejspíš zase nevydrží dlouho.
Nakonec jsem si povzdechl a nechal se umýt.
Užíval jsem si aspoň těch příjemných doteků, které mě uklidňovaly, stejně jako Grigoryho přítomnost.
Když bylo hotovo, nechal jsem se ještě utřít, oblékl se, a pak už jsme vyrazili zpátky.
Sice se mi moc na křeslo nechtělo, připadal jsem si před Grigorym hloupě, ale on byl neoblomný.
Sotva jsme dojeli do pokoje, přišla Grigoryho máma, kterou jsem ujistil, že je všechno v pořádku, jen jsem se zdržel.
Vylezl jsem na postel a posunul se, aby se mohl posadit i Grigory.
„Vlastně jsem se zapomněl zeptat, jako to dopadlo? Black, vyšetřovatelé, zkoušky? Muselo to být pro vás náročné,“ sklopil jsem hlavu a v prstech žmoulal povlečení.
Doufal jsem, že to kluci zvládli, protože bych si nikdy neodpustil, kdyby kvůli mně neprošli.
Grigory
Nejraději bych pro nás měl tu chvilku delší. Tak minimálně několik dní, nebo aspoň hodin.
Ale nešlo to.
Přesto jsem se musel usmát, když jsem viděl tu nelibost v Leově tváři, že se musíme vrátit zpátky na pokoj.
Když jsem ho vezl na kolečkovém křesle, měl jsem aspoň chvíli pocit, že je na mě Leo odkázaný, a jen já se o něj můžu starat. A tak jsem šel co nejpomaleji, abych si ten pocit užil co nejdéle.
Na pokoji, než jsem si k němu přisedl na postel, jsem mu ještě vytáhl věci z tašky a uložil je do skříně a nočního stolku.
„U Blacka byli vyšetřovatelé dneska. No, trochu jsme se ho zastali, protože se mi vůbec nelíbilo, co se ho ptali. Bylo to celé divné. Ale Black byl evidentně překvapený, ale potěšený, že měl ve studentech zastánce. Nebyli jsme to jen my, byli tam ještě další, protože se to stalo na chodbě, než vešli do Blackovy kanceláře. Ale můžeme se připravit na jeho návštěvu. V úterý ráno sem přijde,“ odpověděl jsem jako první na otázku o Blackovi.
„No, a zkoušky… Tobi má ještě dvě v úterý, Sam má úterý celé zkouškové. A my ostatní… jo, prošli jsme,“ usmál jsem se zeširoka. „Zvládli jsme to v pohodě, tak si nemusíš nic vyčítat. Já osobně jsem měl nejlepší výsledky za poslední roky.“
„A proto jsme to s tebou přišli oslavit!“ ozvalo se najednou hlasitě ode dveří a dovnitř se nahrnuli kluci. „Ale nejdříve musí Goro poobědvat, protože spěchal za tebou, a ani nepočkal, až bude oběd hotový.“
Chtěl jsem Lea políbit, ale nestihl jsem to. Na klíně mi přistála krabička s obědem, a kluci mě hned vyšoupli ke stolu, abych se najedl a nahrnuli se k Leovi na postel. Hned ji celou obložili všelijakými dobrotami, a dokonce donesli i víno na přípitek na úspěšně zvládnuté zkoušky.
Leo
Poslouchal jsem Grigoryho, jak mluví o Blackovi, ale když pak zmínil zkoušky a usmál se, konečně jsem se oddechl.
Nestihl jsem mu však ani pogratulovat a už se dovnitř nahrnuli kluci se vším možným, a hned se hnali ke mně na postel, na které bylo v tu chvíli málo místa.
Ale byl jsem rád, takže jsem jim ani nic nevyčítal.
Tak, jak doteď bylo v pokoji ticho, tak rázem tam bylo tolik hluku, až jsem se divil, že na nás nikdo nevletěl.
Klukům jsem pogratuloval a každého z nich krátce objal.
„Kdo by si to pomyslel, že takhle dopadneme, když jsem vás poprvé potkal,“ usmál jsem se a usrkl vína, i když jsem ho moc nesměl.
„Jo, vůbec ses mi nelíbil a chtěl jsem tě vykopnout,“ zasmál se Tobi a vrhl se na můj příděl dobrot, až ho musel Madd skoro stáhnout z postele za nohu.
„No, každopádně, díky tobě, vypadá náš čas strávený na koleji a škole vůbec, do tvého příchodu jako děsná nuda,“ pousmál se Dominik.
„Jsem moc rád, že jsem vás potkal,“ řekl jsem celý rudý a usmál se.
„Jo, to my taky,“ ozvali se sborově kluci.
Když Grigory pojedl, mohli jsme si konečně všichni připít a dokázal se vecpat i na postel.
Povídali jsme si hlavně o zkouškách, a taky o tom, co bude s tím klukem, co mě napadl, a jak se to celé vyvrbí s Blackem. Nebyl jsem sice moc nadšený z toho, že za mnou údajně přijde, ale nedalo se nic dělat.
Svou roli jsme museli každý sehrát až do konce.
Večer mě ještě přišla zkontrolovat Grigoryho máma, která byla spokojena s tím, jak dobře se mi zranění hojí, a když odešla, položil jsem si hlavu na Grigoryho rameno.
Bylo mi fajn. Po všem tom stresu, jsem si konečně odpočinul.
„Tak my už asi půjdeme,“ zívl Tobi na celé kolo, když se blížilo k desáté hodině.
„Zů-zůstaneš se mnou?“ zeptal jsem se potichu Grigoryho, i když mě kluci nejspíš museli slyšet, a opět jsem zrudnul až za ušima.
Viděl jsem, jak se kluci zakřenili, ale neměl jsem jim to za zlé. Naopak jsem byl rád, že i z nich, podle všeho, ten stres opadl.
Grigory
Jedl jsem tak rychle, že jsem z toho dostal škytavku. Ale moc se mi nelíbilo, jak se všichni namačkali k Leovi a mě vlastně vyhodili. Jakmile jsem dojedl, hned jsem se vecpal mezi ně, až jsem měl obavy, že to ta postel ani nevydrží.
Ale konečně, i přesto, že Leo ještě nebyl úplně v pořádku, jsme si užili tuhle chvíli, a dokonce jsme se i zasmáli.
Bylo to opravdu fajn…
„Jo, zůstanu s tebou,“ políbil jsem Lea do vlasů.
„Helé, nejdříve nás odneseš domů. Je to daleko,“ začal mě Tobi z postele tahat za ruku.
„Pěkně po svých,“ vyškubnul jsem se mu a víc se přitiskl na Lea, jako bych u něj hledal ochranu. „Však máš čtyři nohy, tak ti to půjde rychle. A kdyby ne, za půl hodiny jede rychlovlak. Tak makejte, ať ho stihnete.“
Neměli mi to za zlé, přesto si neodpustili brblání, jak moc se jim nechce chodit. Ale přesto se po chvilce rozloučili a spěchali před bránu, aby mohli stihnout vlak.
Když jsme osaměli, slezl jsem konečně z postele a začal jsem uklízet ten binec, co tu zůstal. A že toho bylo… Strávil jsem s tím asi půl hodiny. A i když mi chtěl Leo pomoct, hned jsem ho zahnal zpátky do postele.
Večeři přinesla máma s tím, že nás táta pozdravuje, ale zrovna na něčem důležitém pracuje, tak minimálně do rána nedorazí, protože pak půjde hned spát. Ale ona přijde Lea zkontrolovat a donese mu ještě léky.
„Máš vůbec hlad?“ podíval jsem se na stůl, kde nechala máma večeři. „No, já moc ne, po tom všem, co jsme tu sežrali. Ale bylo to fajn. Jsem moc rád, že už máme po zkouškách. Vážně že jo. A jsem rád, že tu můžu zůstat tím pádem s tebou. Mám i výmluvu. Dělám přece na závěrečné práci, takže další důvod tu zůstat, kdyby mě naši náhodou chtěli vyhodit.“
Musel jsem se zasmát tomu, jak dobře to do sebe zapadalo, aniž bych to předem plánoval. Ale vážně jsem byl spokojený, šťastný, že byť pod dohledem ústavu, přesto můžu být s Leem, a jsme konečně relativně sami.
Leo
Musel jsem se zasmát tomu, jak se ke mně Grigory přitiskl, když ho začal Tobi tahat z postele.
Když kluci odešli a Grigory začal uklízet ten bordel, co tu zůstal, jen jsem kroutil hlavou a trochu brblal, když odmítl mou pomoc.
„Taky jsem rád, že tě mám konečně jenom pro sebe. Kdyby to pokračovalo dál, jako během těch posledních čtrnácti dnů, asi bych i zapomněl, jak vypadáš,“ pousmál jsem se.
Převlékl jsem se do trika a kraťasů na spaní, v umyvadle si ještě opláchnul obličej a zašel na záchod, který byl součástí pokoje.
Znovu jsem vlezl do postele, tentokrát už pod peřinu a posunul se trochu na kraj.
„Myslím, že asi ani hlad nemám, možná později. Ještě se mi nějak spát nechce. Ale rozhodně bych chtěl, kdyby sis už konečně vlezl za mnou do postele,“ trochu jsem se nafoukl a odhrnul peřinu.
Nevěděl jsem, co přinese zítřek a další dny, rozhodně to nebylo ještě za námi, ale aspoň jsme měli jistotu, že teď už nás nikdo nesleduje, a jsme všichni v relativním bezpečí, protože Black určitě teď nic nepodnikne.
Sice jsme všichni zažili spoustu nervů, hlavně v několika předchozích hodinách, ale právě proto jsme si všichni zasloužili odpočinek.
Grigory
Na chvíli jsem se zastavil a díval se na Lea, jak se posunuje a čeká, až si k němu lehnu.
Vážně jsem si nemohl přát hezčího kluka.
Svlékl jsem se jen do trenek, a pak si vlezl za ním pod peřinu.
„Ještě ti musím vynadat za to, že jsi tajně chodil do bazénu,“ na oko jsem se zamračil, ale pak jsem se stejně začal usmívat.
„Dokonce ani Sam nic neprozradil. Už se těším na to, až mi ukážeš, jak umíš plavat. Myslím, že tě pak z bazénu asi nedostanu, co?“ klepl jsem ho prstem po špičce nosu.
Pak jsem se k němu ale nahnul a přisál se na jeho rty. Strašně moc mi chyběla tahle pohoda. Leo je sice potlučený, ale i přesto. Oddychl jsem si, že se nestalo nic horšího, a že s ním můžu takhle být.
„Už se moc těším na to, až odsud budeš moct odejít. Přemýšlím, co budeme dělat o prázdninách. Rád bych poznal tvoji tetu a strýce. A možná bychom je mohli pozvat i k nám domů? Určitě za nimi budeš chtít jet, tak bych jel s tebou, pokud ti to nebude vadit. Chci být prostě pořád s tebou, protože tě strašně moc miluji,“ dodal jsem poslední slova šeptem a znovu jsem Leovi věnoval další polibek.
Leo
Vzdychl jsem, když si ke mně Grigory konečně lehl a políbil mě.
Chyběla mi jeho náruč i on sám. Už jsem skoro nechtěl být bez něj.
Když pak řekl, že by i on chtěl být pořád se mnou, byl jsem šťastný.
„Rád ti představím tetu a strýce. Myslím, že budou docela zírat, jak jsem se změnil,“ uchechtl jsem se, když jsem se dokázal odtrhnout od Grigoryho polibku.
Ještě víc jsem se k němu přitulil a prsty začal hladil jeho paže, ramena, hruď, záda, jako bych si znovu chtěl připomenout jeho tělo.
„Myslím, že se jim musím taky omluvit za to trápení, co se mnou za poslední rok měli,“ povzdechl jsem si, a tentokrát já se přitiskl na Grigoryho rty, abych si vyžádal polibek.
Mírně jsem se o něj otřel, protože i mému tělu chyběly jeho doteky, a rty pak sjel trochu níž a lehce ho políbil na krk.
„Strašně moc jsi mi chyběl,“ zašeptal jsem, zvedl hlavu a zadíval se mu do očí.
Asi si opravdu nikdy nezvyknu na to, jak je krásný, ale už jsem věděl, že ho rozhodně nikomu nedám.
„Taky tě strašně moc miluju,“ znovu jsem Grigoryho políbil, a pak prsty sjel po jeho hrudi níž, dokud jsem nezavadil o lem jeho trenek, „nechceš mi ukázat, jak moc jsem ti chyběl?“
Grigory
Když mi Leo přejížděl prsty po kůži, šimralo to, ale přitom to přinášelo to zvláštní mrazení po těle.
Takové, kdy člověk nechce, aby přestal, kdy chce ještě víc. Pocit, kdy se člověku zkrátí dech a v břichem se roztáhne ten příjemně svíravý pocit.
Takový, který rozbuší srdce, rozproudí krev neuvěřitelnou rychlostí, a začne ji vhánět do těch správných partií.
I Leův lehký polibek, který nebyl obvyklá pusa na dobrou noc nebo dobré ráno, byl jiný, procítěný touhou stejnou, jakou jsem cítil i já.
Chytl jsem ho za ruku, která se zastavila u mého rozkroku a potáhl ji nahoru.
„Strašně… strašně moc bych tě chtěl. Chtěl bych ti ukázat, jak moc jsi mi celou tu dobu chyběl, i přesto, že jsme spali v jedné posteli. Ale… Víš, jsi zraněný a já ti nechci ublížit. A nějak jsem zapomněl na gel. Když vymyslíš, jak vyřešit tyhle dvě věci… Víš, rád bych to vymyslel já, ale mám po tom všem strašně unavený mozek…“ šeptal jsem těsně u jeho rtů, ale neodpustil jsem si mírně pohnout se a otřít o něj, aby pocítil, že rozhodně nejsem v klidu. „Ale unavený je jen mozek. Moc rád bych ti ukázal, o co jsi celých čtrnáct dní přicházel. Moc rád bych ti ukázal, jak jsem tvému zadečku chyběl, jak tvůj penis touží po mém doteku, po mých polibcích. Ale… je tu ta malá překážka…“
Leo
Provokatér jeden!
Měl jsem chuť ho kousnout.
Tak já, mám co dělat, abych to ustál v klidu a on na mě takhle?!
Zafuněl jsem a zapřemýšlel.
Pak jsem vylezl z postele, přešel k umyvadlu a zaštrachal ve skříňce nad ní. Bylo mi fuk, že polovina věcí popadala do umyvadla. To, co se mnou Grigory provedl během těch pár vteřin, mě donutilo dělat věci, které bych dříve považoval za nemožné.
Když jsem se nad tím zamyslel, celkově mě hodně změnil. A já jen doufal, že ta změna je dobrá hlavně pro něj.
Konečně se mi podařilo vyštrachat mastičku, která byla určená pro hojení odřenin a jiných otevřených ran, takže zcela vhodná pro vnitřní užití, a navíc dost mastná.
S nafouklou tváří jsem se vrátil k posteli, svlékl se do naha a ukázal na svůj klín, kde to díky Grigorymu ožilo, a to se mě skoro ani nedotkl.
„Tohle je tvoje vina. Tak převezmi zodpovědnost,“ prskl jsem po něm, pak se vyhoupl na postel, posadil se obkročmo na Grigoryho, kterého jsem tím pádem povalil na záda a vrazil mu mastičku do ruky.
Zavrtěl jsem se, aby se mi pohodlně sedělo, a stále ještě nafouknutý jsem si založil ruce na hrudi.
„Nejsem z cukru. Kromě toho, myslím, že po tvé péči jsem vypadal mnohem hůř. Takže… žádná překážka, žádné vymlouvání.“
Dlouho jsem ale díky vzrušení nafouknutý nevydržel.
Lehl jsem si na Grigoryho a zastavil své rty těsně před těmi jeho.
„Strašně moc jsi mi chyběl… hrozně,“ zašeptal jsem. „Myslel jsem, že se bez tebe zblázním. Jsem v pořádku, zvládnu to. Tvoje péče bude pro mě mnohem účinnější než kdejaký lék. Chci… chci… tvůj pe-penis ve svém zadku…“
Poslední slova jsem vyhrkl, zrudnul, a okamžitě zabořil tvář do Grigoryho ramene, jak mě najednou opustila odvaha.
Grigory
Bez pohnutí a bez jediného slova jsem pozoroval Lea a čekal, co z něj vypadne.
Ale při jeho počínání, a při tom, co říkal, jsem se usmíval čím dál víc.
Když na mě nalehl a schoval svou tvář, odložil jsem mastičku a pak jsem položil ruce na jeho záda. Pohladil jsem ho po nich, zastavil jsem se u jeho zadku a pořádně ho zmáčkl.
„Chci tvůj penis ve svém zadku…“ zopakoval jsem jeho poslední slova. „Leo… To zní tak strašně sexy… To je tak rajcovní, že ani netušíš, jak moc…“
Znovu jsem prohmátl jeho zadek, políbil jsem ho do vlasů, ale pak už jsem vzal mastičku, otevřel ji a hned do ní strčil prsty, abych nabral mast a mohl s nimi zaútočit na jeho zadeček.
Trošku jsem si ho nohama pošoupnul výš, jednou rukou ho chytl za zadek, abych mohl pak v pohodě zasunout mastné prsty do jeho dírky.
Ani jsem nepřemýšlel nad tím, kolik nebo jak je tam strčím. Prostě jsem mu tam hned vecpal dva prsty, ale současně jsem ho volnou rukou pevně sevřel kolem pasu, aby mi nemohl uhnout.
„Říkal jsi, že to zvládneš,“ škodolibě jsem se zašklebil, když jsem ucítil jeho cuknutí.
Začal jsem protahovat jeho análek, a tlačil přitom jeho tělo na mé, aby se o mně otíral svým penisem a já o něj.
Bylo jasné, že tohle nebude mít dlouhého trvání, ale hodlal jsem jeho dírku roztáhnout dost na to, abych si ho pak hned mohl vzít. Nebo… Aby si mě mohl osedlat.
„Chci polibek…“ zatlačil jsem do něj prsty co nejhlouběji a jen jejich konečky dráždil Leovu prostatu.
Leo
Vážně je to prevít!
Jen jsem zafňukal, když zopakoval moje slova a ještě řekl, že je to sexy.
Vůbec jsem si tak nepřipadal.
Chtěl jsem Grigorymu zase něco odseknout, ale to už se najednou natlačil svými prsty do mé dírky, až jsem sebou trochu cukl a zatmělo se mi před očima.
Chvilková bolest se změnila ve slast a já na moment opravdu Grigoryho kousl.
Tělo se mi rozechvělo, zvlášť, když si mě Grigory tak barbarsky bral, a ještě se o mě otíral, což jsem umocnilo celkový pocit vzrušení.
Funěl jsem do jeho krku, tělo zaplavovalo to příjemně vzrušivé mravenčení, a srdce tlouklo jako zběsilé.
„Grigory!“ zasténal jsem, když začal dráždit to místečko, a ještě po mě chtěl, abych ho líbal.
Spíš jsem mu rty okusoval a sténal mu do úst, když jsem se sám začal pohybovat proti jeho prstům, jednou rukou sevřel jeho vlasy a druhou Grigoryho zápěstí, kdyby ho náhodou napadla další provokace v podobě vyndání prstů z mého zadečku. Nic nebude. Vyndá je, až já budu chtít.
Což ovšem netrvalo dlouho, protože Grigory mě těmi svými nenechavými prsty rozdráždil natolik, že už mi bylo jedno, kde jsem, a pomalu jsem ani nevěděl, jak se jmenuju.
„Jsi… tak strašně… sexy… a jen můj… chci tě… hned…“ zafuněl jsem do Grigoryho rtů.
Bez nějakého ptaní jsem vyndal jeho prsty, posunul se kousek dolů, a pak na něj prostě prudce nasedl.
Můj výkřik nejspíš musel být slyšet až na chodbu, když jsem v sobě konečně ucítil tu správnou velikost a tvrdost.
Tomu pocitu se nic nevyrovnalo, a nic ho nedokázalo nahradit.
Grigory
Jo, tak tomu se říká být nadržený.
Přesně tak Leo teď vypadal. No, co si budem povídat. Taky jsem ho strašně moc chtěl. Takže jsme na tom nejspíš byli oba dva stejně. A když si moji ruku přidržel, abych z něj nemohl vytáhnout prsty, málem jsem zaskučel.
Chtěl jsem říct, že i já chci hned… jeho zadeček… Ale nic jsem nestihl. Jen zatnout nehty do jeho boků, když si na mě nasedl.
Ten neskutečně příjemný pocit se v mém těle znásobil, a já to musel vydýchat několika nádechy a výdechy, než jsem sevření povolil, aby mohl pokračovat.
Přidržel jsem si ho, aby ze mě nevyklouzl a já se mohl posadit. Leo mi tak seděl na klíně, a já ho mohl objímat a dívat se do jeho očí, a on se mohl pohybovat podle toho, jak mu to nejvíc dělalo dobře.
„Nejspíš… nejspíš se bude muset… smazat tak… půlhodina… kamerového… záznamu…“ zachraptěl jsem do jeho krku. „Ale vůbec se na to… neohlížej… strašně moc… ti to sluší… ať se všichni… klidně… dívají…“
Věděl jsem, že tady kamery nejsou, pouze přístroje na monitorování životních funkcí a na ty Leo nebyl připojený. Ale měl jsem tak nějak náladu ho rozdráždit ještě víc, a hlavně… Když se styděl, byl ještě víc sexy.
Leo
Když se Grigory posadil a víc se na mě přitiskl, jen jsem ho rukama objal kolem krku a snažil se pohybovat tak, aby se to líbilo i jemu.
Snažil jsem se ho mezi nádechy a vzdycháním líbat, hleděl mu do těch jeho krásných očí, které mě nechtěly pustit, a zarýval mu nehty do zad.
Myslím, že tohle jsme si oba po těch nervech zasloužili.
Nedokázal jsem ani slovy vyjádřit, jak moc Grigoryho miluju.
Zrovna jsem zrychloval, když Grigory trhaně promluvil.
Trvalo mi asi další dva nájezdy, než mi došel význam slov, a já se zasekl.
Dosedl jsem nadoraz a zalapal po dechu.
„Ka-ka-kamery?!“ knikl jsem a rudější jsem nejspíš nikdy ještě nebyl.
Vůbec jsem si nevšiml, že by tu nějaké byly!
A to mi to jako říká až teď?!
Jenže i přesto, jaký stud jsem najednou cítil, nedokázal jsem už přestat.
Znovu jsem se začal pohybovat a zaměřil se pouze na Grigoryho obličej, abych neměl tendenci se rozhlížet po pokoji a kamery hledat.
Nakonec jsem se do toho znovu vžil natolik, že mi to v tuhle chvíli bylo snad i jedno.
Dokonce natolik, že jsem po chvíli z Grigoryho sesedl, lehl si před něj na záda a roztáhl nohy, které jsem chytil pod koleny, abych se mu pěkně vystavil.
Sice jsem byl červený jak rak, ale stále jsem se díval jen na něj.
„Prosím...Grigory...víc...“ zachraptěl jsem.
Byl jsem už blízko, ale chtěl jsem cítit ten důraz, tu Grigoryho sílu a moc, kterou mi v tuhle chvíli mohl dát jedině on.
Grigory
Můj odhad, že to Lea zaskočí byl správný. Měl jsem tendenci se smát, ale přesto jsem se tvářil vážně.
No, vážně… Jak jen to v tomhle vzrušeném stavu šlo.
Leo však nepřestal, ale pustil se do toho s takovou vervou, jako by to chtěl co nejdříve ukončit a někam se schovat.
„Jsi tak sexy, když se stydíš,“ olízl jsem si rty, když jsem se nad Leem sklonil. „Ale stejně… vzrušuje tě to, když víš, že tě někdo může pozorovat?“
Sehnul jsem se až k němu a políbil jsem ho. Otíral jsem se penisem mezi jeho půlkami, dráždil jsem ho, líbal ho, a o něco víc prodloužil jeho trápení.
Neodpustil jsem si ani potrápit jeho bradavky, zasunout ruku mezi nás, protáhnout jeho penis a pohrát si s jeho kulkami.
„Je to vzrušující, viď? Vědět, že se na nás někdo dívá, a přesto nedokážeš přestat…“ nastavil jsem se proti jeho dírce.
„Tak jim ukážeme, jak moc se milujeme…“ zachrčel jsem u jeho rtů, a současně s polibkem jsem do něj najel na doraz. „Udělej se, Leo… Udělej se pro mne.“
Tentokrát jsem ho už netrápil. Ani já už nebyl schopen to déle vydržet. Bral jsem si ho tak, že jsem doslova rozpaloval své tělo, myslel jsem, že snad shořím, jak moc mě zachvátil ten správný pocit. Bylo to tak silné, že jsem musel na moment zavřít oči, když jsem Leovi věnoval svou první dávku spermatu. Podsunul jsem pod něj ruce, zahákl je za jeho ramena a přidržoval si ho, aby ani s dalšími přírazy, spojenými s dávkami semene, který plnil jeho zadeček, nebyl ochuzený o razanci mých nájezdů.
Leo
Nedokázal jsem Grigorymu ani odpovědět.
Kdybych byl v lepším stavu, nejspíš bych ho přetáhl něčím přes hlavu.
Ale přesto všechno, někde uvnitř mě, jsem se až zalekl toho pocitu, když jsem si uvědomil, že by nás skutečně mohl někdo pozorovat.
Bylo to… zvláštně vzrušující.
Nedokázal jsem už ani vyslovit Grigoryho jméno.
Tím, jak mě trápil, mě víc a víc dostával do stavu, kdy mi fakt bylo jedno, i kdyby se teď dveře otevřely.
Sténal jsem a fňukal, až jsem konečně vykřikl, když do mě najel a začal si mě brát podlé svého.
Jeho pevné sevření a vyvrcholení způsobilo, že jsem ani já nezůstal pozadu.
Vzepjal jsem se, víc se na Grigoryho natiskl, povolil nohy, abych je zahákl kolem jeho pasu a své ruce kolem jeho krku.
Bylo mi jedno, že mě lisuje do postele, tohle bylo pro něj, přesně, jak chtěl.
Myslím, že jsem se mu v jednu chvíli zakousl i do paže, jak silné to bylo, než jsem konečně dokázal uvolnit své křečovité sevření, a ještě s občasným cuknutím a stáhnutím zadečku, prožíval dozvuky svého šíleného orgasmu.
„Miluju… tě…“ zachrčel jsem, když jsem aspoň trochu konečně popadl dech, víc na sebe Grigoryho přilepil a přitiskl se na jeho rty ve vášnivém polibku.
Grigory
Jeden by řekl, že Leo, po tom, co dostal nakládačku, se bude držet zpátky. Ale opak byl pravdou.
Stejně… Endorfiny, které zaplavují mozek při sexu, při orgasmu, blahodárně působí i na uzdravování těla. Možná se toho držel? Kdo ví…
Ale je pravda, že jsme si to užili na maximum oba. A to nechci vidět, jaké to bude, až se Leo uzdraví.
Když si mě na sebe ještě víc přitáhl, vydržel jsem tak ležet jen chvilku. Pořád mi v hlavě běželo, že je potlučený a nejspíš bude mít naražená i nějaká žebra. Tak, když jsem se trochu uklidnil a vydýchal. Převrátil jsem se na záda a Lea si přitáhl na sebe.
„Taky tě miluji,“ pohladil jsem ho po vlasech a vtiskl mu další polibek, kterých za tu chvíli bylo už nespočítaně.
Tak, jak předtím jsem měl problém mu vyjádřit své city, tak teď se mi to říkalo tak snadno.
Možná i proto, že už nemám strach, že by mé city neopětoval? Nebo to bylo tím, že jsem se konečně dokopal k tomu, mu to říct, i když za zvláštních okolností?
Ať je to, jak chce, budu mu to říkat tak často, až mě požene metlou, abych toho už nechal.
Leo
Myslím, že jsem se musel usmívat jak idiot.
Byl jsem spokojený, uspokojený a šťastný. Kdybych mohl, vrním blahem, když si mě Grigory položil na sebe a hladil.
Miloval jsem ho. Opravdu z celého srdce.
Znovu jsem se musel v duchu pousmát nad tím, jak to ještě vypadalo před pár týdny, a s jakým cílem jsem na tuhle školu šel. Cíl teda zůstal, ale to okolo bylo úplně jiné.
Někdy se fakt budu muset Grigoryho zeptat, co na mě, otravném, problémovém klukovi viděl.
Spokojeně jsem vzdychl, zavrtěl se, ještě několikrát opětoval polibek, ale než jsem stihl něco říct, nebo se zeptat na ty kamery, na které jsem si zase vzpomněl, vytuhnul jsem.
Myslím, že takhle dobře jsem se naposledy vyspal u Grigoryho rodičů.
Vzbudila mě až Grigoryho máma, i když já jen v polospánku zamrčel, víc se přitiskl ke Grigorymu, jako bych se bál, že mi ho někdo sebere, a zase usnul.
Vlastně ani nevím, co mě pak probudilo podruhé.
Jestli Grigoryho přítomnost, to, že už jsem se dost vyspal, nebo pocit hladu.
Grigory
I přesto, že ta postel byla poloviční, než co máme na koleji, tak jsem se vyspal docela dobře.
Možná za to mohl i pocit, že jsem s Leem. Že ho mám vedle sebe…
A vědět to, mi dopřálo klidný spánek.
Když přišla ráno máma, jen jsem přetáhl přes nás víc peřinu, protože jsme se v noci ani nestihli obléct. Ale máma jen mrkla na Lea a zase odběhla.
Jo, vypadá to, že tentokrát strávíme víkend ne u nás doma, ale tady v ústavu.
Aspoň to můžu spojit s tím, že dodělám závěrečnou práci, a můžu být přitom blízko Leovi.
Když se později znovu začal Leo vrtět, už jsem ho usnout nenechal. Jeho kručící žaludek dal jasný signál, co budeme dělat. A tak jsem ho odvezl do sprchy, abychom se mohli rychle umýt, a jakmile jsme se vrátili zpátky na pokoj, už nás čekala snídaně.
Během dopoledne pak Leo absolvoval ještě nějaká vyšetření. Máma s tátou pak poslali asistenty pryč, aby s Leem mohli probrat jeho novou schopnost a trochu se zaměřit na její zvládnutí.
Myslím, že mu to prospěje a pomůže to při dalším tréninku. A pokud se prý Leo bude cítit dobře, může v pondělí zkusit něco málo potrénovat ve zvláštní místnosti, kterou tady na to mají.
Upozornil jsem je taky na to, že v úterý přijde Black, aby byli na něj připravení.
Po obědě se pak přihrnuli kluci. I když se to Leovi moc nelíbilo, nechal jsem ho v jejich péči a zamířil jsem za našima, abych s nimi mohl pracovat na své závěrečce. A strávil jsem s nimi skoro celé odpoledne, až na malé pauzy, kdy jsem vždycky odskočil za Leem a klukama, jestli je všechno v pořádku.
Leo
Nakonec mě Grigory díky mému kručícímu břichu donutil vstát, odvezl do koupelny, a pak jídlo.
Myslím, že za posledních několik dní jsem snídani tak rychle do sebe nenacpal, jaký jsem měl hlad.
Pak jsem strávil chvilku s Grigoryho rodiči. Bylo vidět, že se už nezlobí a dovolili mi i trénink tady ve výzkumáku, když se na to budu cítit.
Trochu nespokojeně jsem zamrčel, když pak Grigory odešel a nechal mě s klukama.
Ne, že bych s nimi nebyl rád, ale prostě Grigory je Grigory.
Nakonec celé odpoledne uteklo tak rychle, že když se pak kluci loučili, zastyděl jsem se, za své myšlenky.
Tobi, jako by to nějak vycítil si neodpustil rýpavou poznámku, po které jsem zčervenal a kluci se rozesmáli.
Nejvíc spokojený jsem byl ale stejně až ve chvíli, kdy si ke mně Grigory zase přilehl, a s vědomím toho, že jsem s ním zapomněl pořešit ty kamery, jsem mu po chvilce se vzdycháním nabízel své tělo.
Bylo mi už mnohem líp, navíc jsem byl odpočatý, tím pádem jen u jednoho orgasmu tentokrát nezůstalo, takže jsem pak zase odpadl tak rychle, ani jsem nevěděl jak.
Spal jsem skoro do oběda, a když jsem se probudil, Grigory už byl pryč, což jsem okomentoval povzdechem. I když jsem si sobecky přál, aby byl se mnou, věděl jsem, že má ještě nějaké povinnosti a nemůžu ho držet u sebe.
Nakonec po chvilce válení v Grigoryho vůni jsem vstal, a tentokrát už bez kolečkové křesla se došel osprchovat, zjistil, že modřiny a podlitiny už mizí, teda až na ty nové, co mi udělal Grigory, a celkově jsem se cítil mnohem líp, takže jsem pak využil nabídku Grigoryho táty a zatrénování si v jejich tréninkových halách.
Grigory
V podobném duchu, jako v sobotu, uběhla potom i neděle.
Já jsem ještě dělal na své závěrečné práci, a vypadlo to, že bych to mohl mít do pondělí hotové.
Byl jsem připravený na to, že to v pondělí předám Blackovi k posouzení, a tím pádem to je pro mne konec s učením, než začne další akademický rok.
Ty chvíle, které jsem s tím musel strávit, mi za to stály, i když jsem musel trochu ochudit Lea o svou přítomnost. Ale vzhledem k tomu, že jsme byli ve výzkumáku, tak se Leo až tak zase nenudil. Když jsem se přišel za ním podívat na pokoj a nenašel ho tam, asistent mi s úsměvem sdělil, že je v tréninkové hale s mými rodiči.
Tak jsem se za nimi vydal. Zůstal jsem stát u dveří a jen Lea pozoroval, jak se snaží. A bylo vidět, že opravdu dělal pokroky. A za odměnu jsem mu pak věnoval další noc plnou lásky…
V pondělí ráno jsem na chvíli doskočil na kolej, abych si vzal čisté věci a Leovi taky. A chtěl jsem zkontrolovat, jak kluci válčí…
Dominik se Samem obsadili můj a Leův pokoj, prý aby byli víc v bezpečí, a taky, aby ta postel nebyla zbytečně prázdná, a u Sama na pokoji prý nemají tolik klidu.
Zaskočil jsem ještě do školy, a s Blackem strávil asi deset minut.
Ptal se, jak pokračuji a nezapomněl se zeptat, jak je Leovi. Zamlčel jsem mu, že je mu už dobře. Řekl jsem, že je ještě otřesený, a dává se pomalu do pořádku. A když chtěl Black vstát a jít ke mně, aby vyjádřil pochopení, rychle jsem se rozloučil, protože mi v tu chvíli, jako na zavolanou i zapípal komunikátor se zprávou do rodičů.
„Už se nemůžu dočkat, až bude všechno za námi,“ postěžoval jsem si, když jsme s Leem sedli k obědu.
Leo
V úterý ráno jsem se opět probudil v Grigoryho náruči, i když už musel být chudák celý zlámaný z toho spaní na malé posteli.
Sice jsem ho chtěl mít u sebe, ale určitě ne za cenu jeho zdraví, takže jsem mu navrhl, že se může klidně prospat doma, pokud bude chtít. Navíc mě měli nejpozději ve čtvrtek už konečně propustit, a i když jsem měl Grigoryho rodiče rád a byl jim vděčný, nemohl jsem se dočkat, až budu zpátky na koleji.
Po snídani a společné sprše si pak Grigory odskočil, protože Sam s Tobim měli mít dneska zkoušky, a chtěl jim popřát i za mě hodně štěstí.
Opět mě mrzelo, že u toho nebudu, ale i tak jsem jim držel palce a doufal, že to zvládnou.
Teda, pochybnosti jsem neměl, kluci byli chytří všichni, i když se to na první pohled nemuselo zdát.
Přesto, že oni sami měli obavy, já věděl, že to zvládnou, a trocha povzbuzení a důvěry rozhodně neuškodí.
Přišla se za mnou podívat Grigoryho máma, aby mi oznámila, že jsem zcela v pořádku, a kromě už mizející boule a několika modřin, by už nikdo nepoznal, co se stalo.
Já samozřejmě tak rychle nezapomenu, ale měl jsem kolem sebe spoustu skvělých lidí, takže jsem věděl, že to zvládnu.
A hlavně jsem měl toho nejúžasnějšího kluka.
Už jsem se nemohl dočkat, až dorazí, tak jsem si raději otevřel knížku, abych nepřecházel po pokoji jako nedočkavá manželka, ale sotva jsem se začetl, někdo zaklepal na dveře pokoje.
Grigory nikdy neklepal, takže jsem s povzdechem odsunul knihu, abych se zadíval na příchozího, ale v ten moment jsem ztuhl.
Úplně jsem zapomněl na to, že měl přijít.
„Dobré ráno, pane Vince. Jak se vám daří?“ zeptal se mě tím svým úlisným hlasem a přešel až k posteli.
Nevím proč, ale najednou jsem se ani tady necítil v bezpečí. I když se Black choval normálně jako vždy, podvědomě jsem z něj cítil hrozbu a měl jsem strach.
Něco se změnilo.