Grigory
Udiveně jsem pozvedl obočí, když byl Leo tak blízko. Ale jen jsem se pousmál, když zazmatkoval a rychle utekl pryč. Přišel mi docela roztomilý, ale aspoň jsem se na něho mohl zblízka odívat.
Opravdu je hezký…
Posadil jsem se, a ještě chvíli se díval na dveře. Přemýšlel jsem, jestli jít za ním, nebo se na to vykašlat. Ale pak mi zazvonil budík, a byl nejvyšší čas jít do školy.
Mrknul jsem na kamery, kde je místo u školy, abych někomu neskončil na hlavě, a pak jsem už jen popadl tašku a přenesl se.
Měl jsem čas, tak jsem v klidu došel do posluchárny a posadil se ke klukům, kteří už mi drželi místo.
Přednáška by měla být zajímavá, ale já jsem nakonec zaklimbal. Zapnul jsem si nahrávání, abych o nic nepřišel a položil hlavu na lavici.
Měl jsem pocit, že jsem sotva zavřel oči, když se mnou někdo zatřepal.
„Vstávej! Už to skončilo,“ ozval se mi těsně u ucha Maddův hlas.
„Hele, nezkoušej to na mě,“ zavrčel jsem na něho, když mi ucho olíznul.
Se smíchem se zvedl, a než jsme se s Tobim stihli posbírat, on a Dam byli venku s tím, že počkají před školou.
Procházeli jsme právě chodbou, byli jsme skoro u vedlejšího vchodu, který byl směrem k naší koleji, když jsme zaregistrovali z venku hluk. A když jsem zaslechl známé hlasy, podívali jsme se a přidali do kroku.
Leo
Všechno jsem vnímal jen okrajově, protože ve mě narůstal vztek.
„Jaká asi bude jeho schopnost? Řekl bych-" řekl zpitvořeným hlasem, ale nedopověděl, když jsem vyrazil.
Moje rána do břicha ho zlomila v pase a koleno v obličeji ho poslalo k zemi.
„Nikdy neber mě rodiče do té své smradlavé huby!" zaječel jsem na něj, když se pokoušel zvednout, ale já ho pár dalšími ranami uzemnil.
Slyšel jsem, jak někdo z kluků z mého pokoje něco křičí, ale slova nevnímal.
Viděl jsem, jak se ti dva nejspíš pokouší pomoct tomu kreténovi, ale nestihli to.
Najednou se zachvěla zem, když jsem se přestal ovládat, a kolem se ozval praskot, když se větve stromů začaly prodlužovat, rostliny začaly růst do obrovských výšek, ze země vyrážely nové a nové šlahouny a omotávaly se kolem všeho, co bylo v dosahu.
„Leo! Ne!"
Najednou jsem ucítil na paži dotek, když se liány omotaly kolem těch tří idiotů. Otočil jsem se za hlasem a v ten moment znovu zacítil bolest nad očima.
Jenže tentokrát jsem byl tak napumpovaný adrenalinem, že jsem nedokázal hned uhnout a jen vztekle funěl. Ukázal jsem tak Dominikovi všechno.
Smrt mého bratra, mou bolest, vztek i frustraci, uzavření se před světem, mou posedlost při hledání pravdy.
„Leo…" teprve až vydechnutí mého jména mě přivedlo zpátky na zem.
„Ne!" zaječel jsem a mávl rukou.
Vzápětí Dominik odletěl o kus dál, když ho odhodila jedna z větví stromů.
Otočil jsem se znovu na ty tři, ale byl opět přerušen.
„Leo! To stačí!"
Uslyšel jsem Maddův hlas a vzápětí mi na hlavu spadlo několik litrů ledové vody.
Naštvaně jsem se otočil, ale zahučel jsem přímo do Maddovi náruče.
To mě tak překvapilo a rozhodilo, že jsem ucítil, jak má schopnost povoluje a vzápětí zaslechl jekot těch kluků, kteří se posbírali na nohy a rozutekli se pryč.
„Nech mě!" zaprotestoval jsem po chvilce a dlaněmi se zapřel o jeho hruď. „Nepotřebuju vaši pomoc! Nechci ji! Nechci s vámi nic mít! Nechci!"
S posledními slovy jsem praštil do jeho hrudi a Maddovo sevření tak povolilo.
Chtěl jsem ustoupit, ale zamotala se mi hlava, a kdyby mě Madd znovu nechytil, asi bych skončil na zemi.
„Nechci… nemůžu… musím najít… vraha… musím…" vyrážel jsem ze sebe, když mi hlava padla na Maddovu hruď.
Voněl tak krásně, jako déšť v létě, a než jsem se stihl vzpamatovat, zatmělo se mi před očima a já zůstal bezvládně viset v jeho náruči.
Grigory
Vyběhli jsme akorát ve chvíli, kdy se Leo vrhnul na jednoho z kluků…
Musel jsem uznat, že i když je malý, tak rvát se uměl. Počítal jsem s tím, že když toho kluka srovnal, že mu to bude stačit, ale on se snad rozzuřil ještě víc.
A pak se to stalo. Jen jsme uskočili, když se kolem nás najednou objevila bujná vegetace, ale ti tři, na které se Leo zaměřil, utéct nestihli.
Měl jsem náběh, že k nim přiskočím, a zbavím je těch šlahounů, které je skoro dusily. Ale Madd na Lea poslal pořádnou spršku vody, a šlahouny, i když nezmizely, přestaly se víc rozrůstat a svírat ty nešťastníky.
Ale i když se zdálo, že ho Madd uklidnil, nestalo se tak. Pořád měl tendenci se vzpírat, ale zřejmě toho na něj bylo moc.
Najednou se zhroutil Maddovi do náruče.
„Vypadněte!“ zařval Dominik na ty kluky. „A buďte rádi, že jsem se do toho nevložil já!“
Rychle jsme s Tobim doběhli ke klukům, když už vegetace zmizela, a my měli volný průchod.
„Odnes ho do bytu,“ šeptnul rychle Dominik, když se vrátil k nám. „Nemůže na ošetřovnu. Mohl by být problém.“
Vyrval mi tašku z ruky, a Madd mi předal bezvládného Lea do náruče.
Jen jsem se ohlédl, po ostatních, ale když jsem viděl, jak z budovy spěchá profesor, co nás právě měl, rychle jsem se přenesl, a doufal, že to kluci nějak srovnají.
Zhmotnili jsme se uprostřed našeho pokoje. Okamžitě jsem přešel k Leově posteli a uložil ho na ni. Přisedl jsem si k němu a opatrně z něho stáhl mokré oblečení, a pak jsem ho přikryl peřinou až ke krku. Byl sice mimo sebe, ale přesto se třásl.
Nechápal jsem, co se s ním stalo. Ale aspoň už jsem věděl, jakou má schopnost…
Za dalších deset minut doběhl Tobi ve své zvířecí podobě s tím, že kluci za chvíli taky dorazí.
Vyskočil na postel a lehl si vedle Lea a zahříval ho svým velkým tělem…
„Dominik něco viděl,“ zapřemýšlel jsem. „Až se Leo probere, musím se ho zeptat, co se děje.“
Leo
Bolela mě příšerně hlava. Nejspíš jsem to asi přehnal.
Chtěl jsem otevřít oči, ale nějak se mi to nedařilo. Ani jsem nedokázal přemýšlet nad tím, proč najednou ležím nejspíš v posteli. Byla mi zima a zároveň i teplo.
Podvědomě jsem se k tomu teplu otočil a víc přitiskl.
Bylo to tak příjemné, tak uklidňující, tak voňavé.
Spokojeně jsem zabručel, otočil se na bok pořádně se k tomu teplu přitiskl. Objal jsem ho nohama i rukama, jakoby to byla nějaká huňatá peřina. Bolest pomalu ustupovala stejně jako napětí mého těla a třes.
Teprve, až když jsem uslyšel tichý smích, a ta peřina se začala otřásat, došlo mi, že je něco jinak. Pootevřel jsem oči, několikrát zamrkal a zaostřil.
Chvilku mi trvalo, než mému mozku došlo, že ta peřina vůbec není peřina, ale nahý Tobias, kterému jsem hleděl přímo do pobavené tváře.
„Tobiasi?!“ vyjekl jsem prudce ho od sebe odstrčil, ale tím jsem odsunul i sebe a vzápětí letěl na zem.
Vykřikl jsem bolestí, když jsem se praštil do hlavy, až se mi zatmělo, a všiml jsem si, že je v pokoji ještě někdo jiný.
Grigory
Posadil jsem se do křesla a díval se na ty dva na posteli. Na moment jsem měl chuť si tam lehnout místo Lea a přitisknout se k Tobiho huňaté kožešině, a zavřít oči.
Jeho teplo, které je vyšší než normálně u nás, zřejmě Lea dostatečně zahřálo, protože se po chvíli začínal probírat.
Pobaveně jsem se díval na to, jak ze sebe shrnul peřinu, když se tiskl na Tobiho, a dokonce kolem něj omotal ruce i nohy.
Ale Tobi se změnil v tu chvíli zpět do lidské podoby. A s úsměvem čekal, až to Leovi dojde.
A reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
„Co blázníš, prosím tě?“ vyskočil jsem na nohy, sklonil jsem se k Leovi, chytl ho a zvedl na nohy.
„Chceš si rozbít hlavu? Jen těsně jsi minul roh postele,“ zavrtěl jsem hlavou a donutil ho sednout zpátky na postel. Zvedl jsem deku ze země a přehodil mu ji přes ramena.
„Měl jsi mokré věci, tak jsem tě svlíknul, aby ses nenachladil,“ ukázal jsem mu na hromadu věcí na zemi. „V koupelně je sušák, tak si to tam můžeš převěsit. Kdo si dá čaj nebo kafe? Nebo čokoládu? Nějakou v prášku mám, dá se to i dokonce pít.“
Zamířil jsem do obýváku, kde jsme měli malý kuchyňský kout, napustil vodu do varné konvice a dal ji vařit.
„Dám si kafe, a pořádný,“ zahučel ode dveří Dominik, když s Maddem vešli do bytu.
„Kde je náš rostlinář?“ rozhlédl se Madd po obýváku, a pak se šel podívat do pokoje.
Leo
To, že jsem i já nahý mi došlo o vteřinu později.
Zrudl jsem až za ušima, když mě Grigory zvedl na nohy, posadil na postel, a pak ukázal na mé mokré věci.
V ten moment se mi vrátilo to, co se stalo venku.
„Jestli je ti zima, ještě tě zahřeju,“ ucítil jsem najednou na krku Tobiasův dech, na kterého jsem skoro zapomněl, když Grigory vyšel z pokoje.
Cukl jsem s sebou, prudce se otočil a až moc zblízka se díval do jeho tváře. Připadalo mi, jako by se tím vším Tobias bavil. Jako by se bavil na můj účet, což mě rozladilo.
„Můžeš vypadnout z mé postele?!“ prskl jsem na něj a vstal, abych byl co nejdál.
Přešel jsem ke skříni s tím, že si vyberu čisté věci, ale ani jsem ji nestihl otevřít, když se vedle mé hlavy objevila Tobiasova ruka a druhou mě otočil k sobě.
Teď vypadal vážně, možná trochu naštvaně.
„Tak hele. Něco si ujasněme. S klukama se známe už dlouho a chceme mít svůj klid. Rádi ti pomůžeme, pokud máš nějaký problém, ale nedělej z nás idioty.“
Byl až příliš blízko a vypadal vážně naštvaně.
Jenže to já byl taky.
Já je přece o nic neprosil!
„Já… já jsem…“ snažil jsem se Tobiase odpálkovat, jenže z jeho upřeného pohledu jsem byl trochu mimo.
„Hej, co tam děláte?“ ozval se ode dveří Maddův hlas a k mé úlevě se Tobias odtáhl.
„Nic, jen jsme si něco ujasňovali,“ pokrčil rameny Tobias, přešel k Maddovi a položil mu ruku kolem ramen.
„Náš lvíček teď potřebuje soukromí, tak ho necháme,“ ukázal Tobias na mě, a pak i s Maddem odešli a zavřeli za sebou dveře.
Grigory
Uvařil jsem čaj a kafe do konvice, aby si nalil každý, co chtěl. Posadil jsem se na gauč vedle Dominika, a za chvilku došli i Madd a Tobias, který si ještě po cestě oblíkal kalhoty a triko.
Nalil jsem si kávu do hrnku, přihodil jsem dvě lžičky cukr, zalil mlíkem a pomalu zamyšleně to míchal.
Po očku jsem pozoroval Dominika, který byl celou dobu mírně podmračený a vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí.
„Tak co se stalo?“ ozval se Madd, který se usadil v křesle a podal hrnek s čajem Tobimu, který se zas pro změnu posadil na zem a opřel se o jeho nohy.
„Leo něco skrývá. Chce vyřešit něco, co se týká jeho bratra. Ale myslím, že by nám o tom měl říct sám. Jen se obávám, že se žene do něčeho, co ho může pořádně převálcovat a může to špatně dopadnout,“ i Dominik si nalil kávu a pohodlně se opřel.
Zvedl jsem hlavu a zadíval se ke dveřím našeho pokoje.
Po chvilce mlčení, jsem to však nevydržel.
„Leo Vinci, čekáme na tebe!“ křiknul jsem k těm dveřím a čekal na jeho reakci. „A pospěš, než nás tu Madd všechny zamrazí!“
Leo
Sedl jsem si na postel a musel vydýchat Tobiasovu přítomnost.
Po chvilce jsem se svalil na záda a kolem mě se znovu rozvířila Tobiasova vůně, což mě zase zvedlo do sedu.
Zatřepal jsem hlavou a zvedl se, abych si konečně vytáhl to čisté oblečení ze skříně. Celou dobu jsem přemýšlel o tom, co mi řekl, než odešel, a o tom, co se stalo tam venku.
Znovu jsem se neovládl a vyletěl.
Jenže ten kretén se navážel do mých rodičů.
Nechtěl jsem použít svou sílu, a ještě před tolika lidmi.
To mě štvalo nejvíc.
Povzdechl jsem si, začal se soukat do oblečení, a pak málem vyletěl, když se ozval Grigory, který mě volal.
Co je mi do toho, jestli je zmrazí?!
Tak ať!
Jenže pak jsem si uvědomil, že je tam s nimi nejspíš i Dominik, který nahlédl do mé mysli, a já mu ukázal víc, než jsem chtěl.
Nejspíš už jim to všechno řekl. A třeba mě volají kvůli tomu, aby mi řekli, že už mě tu nechtějí. To by vyřešilo spoustu věcí.
Zhluboka jsem se nadechl, a pak vyšel ven. Stoupl jsem si před ně a založil si ruce na hrudi.
„Chápu to. Určitě jste si už pokecali, a teď mi chcete jen oznámit, že mám vypadnout. V pohodě. Klidně půjdu. Stejně jsem zvyklý na to být sám," pokrčil jsem rameny a ušklíbl se.
Grigory
Jsem celkem trpělivý člověk. A řekl bych, že i klidný. Ale co nesnáším, je právě takové chování, jaké předvádí Leo.
„Na to, že nás znáš teprve půl dne,“ postavil jsem se a pomalým krokem jsem přešel k němu, „tak máš snad pocit, že nás, kromě jména znáš?“
Zastavil jsem se těsně před ním, a zblízka se zadíval do jeho očí. Dýchal jsem mu do tváře, a v duchu jsem se okřikoval, ať se uklidním.
„Jestli jsi na něco nebo na někoho nasraný, tak na nás si svou frustraci vylívat nebudeš. Teď se posadíš, a hezky nám řekneš, co tě tak žere, že tak kopeš vedle sebe. Možná jsi Dominovi ukázal, co v sobě nosíš. Ale on není slepičí prdel, aby to každému hned na potkání vyzvonil. Jen nás upozornil, že se nejspíš ženeš do pěkného průseru, který bys sám nemusel zvládnout. Takže si sedni, nebo klidně stůj, ale začni už, kurva, mluvit. Nikdo te odsud nevyhazuje, tak nemel hovadiny a vyklop ten tvůj problém.“
Byl jsem zamračený, a mluvil jsem dost naštvaně. Ale nakonec jsem se po výmluvném Maddově odkašlání, odsunul a odstoupil bokem, aby na Lea všichni viděli. Zkřížil jsem ruce na prsou a s výmluvným pohledem čekal, až se vyjádří.
Leo
Stiskl jsem rty, když se ke mně Grigory přiblížil a vypadal, jako by mi snad chtěl jednu fláknout.
Už jsem chtěl namítnout, že je mi jedno, co si myslí, že jim to může být jedno, do jakého průseru se ženu, jenže když už jsem se nadechoval, že něco řeknu, zvedl se Madd z pohovky a došel až ke mně.
„Leo, my přece nejsme tví nepřátelé," položil mi ruku na rameno a stiskl. „Vím, že jsme pro tebe cizí, ale zkus nám věřit. Nemusíš být na všechno sám."
Pousmál se a zase se na mě zadíval těma svýma upřímnýma očima.
Sklopil jsem pohled k zemi a sevřel ruce v pěst.
Mohl jsem tam tak stát několik minut. Madd se zpátky posadil na sedačku, ale cítil jsem jejich pohledy.
„Byl můj hrdina," zašeptal jsem po chvilce. „Byl o tři roky starší a celou dobu se o mě staral. Rodiče zemřeli, když jsem byl ještě mimino, takže si na ně ani nepamatuju. Jen z vyprávění vím, co měli za schopnosti a jací byli. Chtěl jsem být jako Jamie. Jenže před rokem…"
Roztřeseně jsem se nadechl a konečně zvedl hlavu.
„Před rokem zemřel. Podle všech to byla nehoda, ale já vím, že byl zabit! Že ho někdo zavraždil! Klidně se mi vysměje, ale znám bratra, nikdy by neudělal tak hloupou a školáckou chybu, jak mi tvrdili! Celý rok hledám nějakou stopu, celý rok! Kašlu na školu, kašlu na všechno a všechny, chci jen zjistit pravdu! A teď… Konečně po tak dlouhé době jsem něco získal! Stopu, která mě zavedla sem. Na školu, kam bratr chodil! Musím zjistit, co se stalo!"
Poslední slova jsem skoro už křičel a do očí mi vstoupily slzy. Bylo mi jedno, jestli se mi teď vysmějí nebo jestli mě vyhodí.
Chtěli to vědět, tak to ví.
Grigory
Šel jsem si sednout, když Leo mlčel. Napil jsem se znovu kávy a zamyšleně hleděl do hrnku, jako bych tam chtěl vyčíst, co se honí Leovou hlavou. Madd se postavil, a přešel k němu. A měl větší úspěch než já. Sice to z Lea lezlo jak z chlupaté deky, ale nakonec řekl aspoň něco.
Odložil jsem hrnek. Zapřemýšlel jsem nad tím, co nám Leo aspoň v krátkosti řekl.
„Říkal jsi, že zemřel před rokem? Jamie? Pamatuji si, že jeden ze starších spolužáků opravdu zemřel, ale jmenoval se Farne Jamie,“ zamyšleně jsem si promnul bradu.
„Jméno nic neznamená. Ale… Jaké schopnosti tvůj bratr měl? Nevíme o všech všechno, ale pokud byl starší student, a podle všeho by byl teď nejspíš v posledním ročníku, kdyby žil, tak by měl být zkušený. Nestává se, aby někdo zabil sám sebe svou schopností. Většinou má každý z nás v sobě jakýsi obranný mechanismus, který nás včas zastaví, pokud by se nám měla naše schopnost vymknout kontrole a uškodit svému majiteli. No… Asi nejsem ten typ. Když udělám chybu, mohlo by mě to zabít, pokud nebudu dost rychlý. U mě žádný obranný mechanismus v mé rychlosti nefunguje. No! To jsem odbočil. Tak jakou měl tvůj bratr schopnost a co se stalo, že zemřel? Nebo jinak, jak vysvětlili jeho smrt? Mohli bychom ti s tím pomoct. Máš tu na to ty správné lidi,“ rozmáchl jsem rukou kolem sebe. „A rozhodně bychom, nechtěli, aby nám tu zemřel další student. Zvlášť tak hezký a hlavně… Ta tvoje schopnost je super…“
Když jsem domluvil, rozhlédl jsem se po ostatních. Jen mlčeli, dívali se na Lea a pokyvovali souhlasně hlavami.
Jo, kluci jsou pro každou blbost…
Leo
Poslouchal jsem Grigoryho a nevěřil vlastním uším.
„Jsi padlý na hlavu?! Copak jsi mě neslyšel?! A kromě toho, co je na mé schopnosti super?! K čemu mi asi bude ovládání pitomých kytek při hledání pravdy?! Kdybych nebyl takový slaboch, kdybych neměl tak stupidní schopnost, mohl jsem tomu zabránit!" rozkřičel jsem se na Grigoryho.
„Žádná schopnost není pitomá," zamračil se Tobias a vstal ze země. „A Goro se tě na něco ptal."
Zatínal jsem ruce v pěst a díval se z jednoho na druhého.
„Měl super sílu! Chtěl být polda, chtěl chránit ostatní! On… On…"
Najednou se mi zatočila hlava a zavrávoral jsem.
„Kdybys tolik neřval, nekácel by ses na zem," zabručel Madd v jehož náruči jsem se zase ocitl.
Odvedl mě k pohovce, na kterou mě posadil.
„Proč nechceš, abysme ti pomohli?"
Podíval jsem se na Madda, jako by spadl z višně.
„Proč? Vždyť mě neznáte! Proč byste mi pomáhali?" zeptal jsem se nechápavě.
„Protože když ti nepomůžeme uděláš nějakou kravinu," zabručel Dom a povzdechl si.
„Ale já…" zavrtěl jsem hlavou a zaváhal.
Grigory
Musel jsem se zhluboka nadechnout a vydechnout. A to hned několikrát.
Tak tohle bylo na mě už příliš.
Nechápu, co na mém uvažování a mé otázce mělo být tak blbé, že se na mě musel rozeřvat.
Ani jsem už nevnímal, co dalšího říkal.
O bratrově schopnosti nic neříkal, jen že prý kvůli tomu měl zemřít. Nebo mu vadí, že jsem nahlas uvažoval nad tím, že by měl být před svou smrtí dost zkušený? Jen jsem nad tím uvažoval s ohledem na to, že jsem mu tím vlastně potvrdil, že by ta smrt neměla být chyba jeho bratra…
Nechápu, co se tomu klukovi honí hlavou.
Jsem k němu milý, chceme mu pomoct, a on?
Pořád jen kolem sebe kope a řve… Zakomplexovaný spratek. Nic víc…
Když ho Madd usadil vedle mě na gauč, já jsem vstal a beze slova se přenesl ven před budovu. Musel jsem dvakrát obejít barák, než jsem se uklidnil, a pak jsem se přenesl zpátky, ale už do svého pokoje.
Posadil jsem se k psacímu stolu, vytáhl věci na učení a chtěl si něco zopakovat.
Ale ten kluk mi zabral celou hlavu, a nebyl jsem schopen vůbec se soustředit.
Znovu jsem vstal, svlékl jsem se, popadl ručník a čisté spodky.
„Zabírám si koupelnu tak na hodinu,“ zabručel jsem, když jsem procházel obývákem do koupelny, abych se šel osprchovat a na chvíli se naložit do horké vody s pěnou.
Jo, potřebuji se uklidnit, jinak bych nejspíš Lea asi brzy chytil pod krkem.
Jsem sice trpělivý, klidný, alespoň si to myslím, ale u něj… Vážně mám chuť s ním zatřepat, aby se vzpamatoval.
Leo
Ani jsem si nevšiml, že Grigory odešel. Až teprve, když kolem nás prošel, překvapivě jsem zamrkal.
„No, asi jsi ho fakt nasral," pozvedl obočí Tobias.
Otevřel jsem pusu, že mu odseknu, ale nedokázal jsem to.
Ani nevím proč, ale nějak jsem nechtěl, aby tihle kluci na mě byli naštvaní.
Kromě toho, to já jim sem vpadl, a za necelý den stihl nejspíš nadělat víc bordelu než oni za celý měsíc.
„Můžu… můžu být chvilku sám?" zašeptal se a vymanil se z Maddova sevření, když jsem si uvědomil, že svírá mou ruku.
K mé úlevě se na nic neptali a postupně se rozešli do pokojů.
Chvilku jsem seděl na pohovce, přitáhl si kolena k bradě a přemýšlel, co by udělal Jamie.
Vždycky si dokázal poradit ve všech situacích. Vždycky měl ten svůj úsměv za každé situace.
A vždycky se ke všem choval slušně.
Asi po deseti minutách jsem se zvedl a přešel ke dveřím koupelny.
Zaklepal jsem, nečekal na vyzvání na vešel dovnitř.
Zastavil jsem se u vany a zadíval se na Grigoryho.
Opravdu vypadal naštvaně.
„Omlouvám se," zašeptal jsem. „Já… skoro půl roku jsem, kromě tety se strýcem, s nikým nemluvil. Nechtěl jsem… Já…"
Vzlykl jsem, a pak klesl na kolena. Rozbrečel jsem se jak malý kluk, když se to na mě všechno zase nahrnulo.
„Chci jen… znát pravdu… nikdo mi nevěří… nikdo se nad tím ani… nepozastavil. Víš, jak zemřel?" zvedl jsem uslzené oči ke Grigorymu. „Prý ho… zabil strom… který se snažil odklidit… z cesty. Prý podcenil svou sílu, byl… unavený a přetažený… Prý školácká chyba, co se stává… když si někdo moc… věří! Ale on nebyl… takový! Byl zodpovědný, zbytečně neriskoval, všechno promýšlel… Navíc, pár dní před smrtí… jsem s ním mluvil. A z jeho řeči jsem pochopil, že se ho nejspíš někdo… snaží zabít… ale nikdo mi nevěřil!"
Frustrovaně jsem bouchnul pěsti do země, když se mi vybavily pohledy policistů, co nám Jamieho smrt přišli oznámit.
„Narozdíl od Jamieho jsem chodil… do normální školy. Neměli jsme tolik… peněz, navíc… má schopnost… je k ničemu, takže se rozhodlo, že není potřeba chodit… do speciální. Jenže, Jamie to nechtěl… Prý až bude pracovat… školu mi zaplatí a nechá přesunout… sem…" znovu jsem se na Grigoryho zadíval a setřel si slzy z tváře. „Moc mi… chybí… musím to pro něj… udělat… musím zjistit… pravdu…"
Grigory
Myslel jsem, že pochopí, že chci mít klid. Ale Leo byl jiného názoru. Zamračil jsem se, když vešel dovnitř a zavřel jsem oči. Ale přesto jsem poslouchal, co říká.
Když domluvil, otevřel jsem oči a podíval se na něj.
Vstal jsem a vylezl z vany. Popadl jsem Lea, nacpal ho do vany, a pak se usadil zpátky naproti němu.
„Pokud chceš najít toho, kdo zabil tvého bratra, nemůžeš to dělat sám. A to minimálně z jednoho důvodu. Říkáš, že tvůj bratr byl hodně silný, že měl super sílu, a přesto zemřel. Myslíš si, že proti jeho vrahovi bys sám něco zmohl, když to nedokázal on?“
Pohodlně jsem se opřel a pozorně se na Lea zadíval. Bylo vidět, že to myslí naprosto upřímně, a že je opravdu rozhodnutý to udělat za jakoukoliv cenu.
A to je právě to, co je špatně.
„Můžeme ti pomoct, ale chce to i tvoji spolupráci. Nejen, že nám řekneš, co víš, ale taky budeš upřímný k nám, nebudeš kopat kolem sebe a řvát po nás. A v první řadě, začneš chodit do školy, uděláš vyrovnávací zkoušky, a nebudeš na sebe upozorňovat tím, že se na školu vykašleš a že necháš obrůst kytkama celý kampus. Tvoje schopnost není špatná, jen stačí vědět, jak ji využít… Podívej se na Tobiho, jeden by řekl, že změnit se ve zvíře je schopnost o ničem. A on sám, kvůli toho ze začátku dost brblal a schválně nám dělal po pokoji loužičky. Ale nakonec zjistil, že má potenciál, a ani netušíš, co všechno s tím dokáže, a při pátrání nám může být i dost užitečný…“
Narovnal jsem se a přiblížil jsem se k Leovi. Chytl jsem ho pod bradou a zvedl mu hlavu, aby se mi díval do očí.
„Tak co? Dovolíš nám, abychom ti pomohli?“
Leo
Chtěl jsem zaprotestovat, že budu mít zase mokré věci, když mě Grigory nacpal do vany, ale ani jsem nestihl otevřít pusu. Vystřel jsem si slzy z očí a zastyděl se.
Asi jsem se choval opravdu jako pitomec.
Zatajil se mi dech, když se po svých slovech ke mně přiblížil a chytl mě za bradu.
„Jenže já… nechci, aby se do toho někdo zapletl. Nechci, aby se někomu něco stalo. Vím, že asi sám nic nezmůžu, ale… bojím se…" sklopil jsem pohled a dlaněmi se zapřel o Grigoryho hruď. „Vím, že se na školu nemůžu vykašlat, mám týden na přípravu… Ale chtěl jsem odejít hned, jak něco zjistím… já… nevím…"
Povzdechl jsem si, a pak se zase zadíval Grigorymu do očí.
„Máš krásné oči…" zašeptal jsem bezmyšlenkovitě.
„Chci říct…" vyjekl jsem, když mi došlo, co jsem řekl, „že asi… asi… jo… asi… vám to dovolím… myslím udělat to se mnou… chci říct… panebože!" vykřikl jsem a trochu na Grigoryho zatlačil. „Můžeš… jsi moc blízko… znervózňuješ mě… jsi hezký… Chci říct máš pěkné oči a…" koktal jsem jako idiot a pohledem sklouzl na Grigoryho rty.
Jaké by asi bylo je políbit?
Jak by asi chutnal?
Bezděčně jsem si jazykem přejel po rtech, a pak mi málem shořela hlava, když jsem si uvědomil, na co myslím.
Grigory
„Je správné se bát. Přílišná sebedůvěra jen škodí,“ odpověděl jsem mu, ale v duchu jsem se usmíval, když začal blekotat a zmatkovat.
Takže nejspíš je na kluky. No, takže tahle otázka je zodpovězena. Jen jsem zvědavý, jak zareagují kluci, až to zjistí.
Při jeho dalších zmatených slovech, kdy nejspíš sám nevěděl, co říká, jsem jen udiveně povytáhl obočí.
A když si olízl rty… Doslova tím říkal: „Ochutnej je!“
„Klidně to s tebou budeme dělat…“ o něco pevněji jsem chytil jeho bradu.
Druhou rukou jsem ho chytil za jeho, kterou se o mně opíral, a ještě víc se k němu přiblížil.
„Myslím tím pátrání po vrahovi… Ale… Taky máš hezké oči. Takovou barvu jsem ještě nikdy neviděl. A tvoje rty… Hmm…“
Nečekaně jsem se na ně přitiskl. Byl to krátký polibek bez jazyka. Spíš jen taková malá pusa, ale rozhodně jsem nelitoval. Jeho rty byly měkké, teplé, jemné…
„Pomůžeme ti nejdříve se školou, za týden se toho dá zvládnout hodně,“ potáhl jsem jeho ruku z mé hrudi níž na břicho, ale těsně u podbřišku jsem se zastavil. „Nejsem génius, ale každý umíme něco. Nejchytřejší z nás je asi Madd. A kluci budou rádi, když to s tebou budou moct dělat…“
Ještě kousíček jsem posunul jeho ruku, že se skoro dotýkala mého rozkroku, ale pak jsem ho pustil, když se ozvalo výmluvné zakašlání ode dveří.
„Myslím tím učení…“ dodal jsem ještě, a pak jsem ho pustil a odtáhl se.
Zvedl jsem se, vylezl z vany, popadl ručník a začal se utírat, jako by se nic nestalo.
„Uděláme seznam toho, co budeš potřebovat udělat, a pak toho, co víš, a kde bychom mohli začít v pátrání,“ pověsil jsem ručník na sušák a natáhl si spodky.
„No, a radil bych ti vylézt z vany ven, protože když se tam nacpe Dominik, nebo Madd, nebo ten polární pes, anebo všichni tři najednou, tak tam budete jak sardinky,“ ukázal jsem rukou ke dveřím, a pak jsem se otočil a prošel kolem Dominika ven z koupelny.
„A začneme hned zítra!“ zavolal jsem ještě z poza dveří.
Leo
Myslím, že se mi v ten moment všechno i vykouřilo z hlavy.
Skoro jsem zapomněl dýchat, když Grigory chytil mou ruku a táhl ji po svém těle dolů.
Z toho, co jsem cítil, se mi málem zavařil mozek. Tak pevný a přitom pružný.
Roztřeseně jsem vydechl a překvapeně otevřel oči, když se jeho rty dotkly těch mých. Jen obyčejná pusa, ale se mnou to zamávalo víc, než bych chtěl, a úplně mě to rozhodilo.
„Copak se tu dělo?" pozvedl obočí Dominik, který vešel dovnitř sotva Grigory odešel.
vyskočil jsem ve vaně na nohy a zašermoval rukama.
„To… to není, jak… to vypadá… jen jsem se… chtěl omluvit… a pak Grigory řekl, že… že mi pomůžete...že to uděláme spolu..." vyhrkl jsem a snažil se vylézt z vany.
„Uděláme to spolu?" zeptal se Dominik a vypadalo to, že se tím vším dobře baví.
„Ne jako… dělat to… jako spolu… tak to nemyslím… to… můžeš se přestat… smát?!" vyjel jsem po něm, když se normálně na férovku začal řehnit.
„Promiň. Ukaž, pomůžu ti… A bude lepší, když ty mokré věci necháš tady."
Než jsem se nadál, stal jsem v koupelně nahý a Dominik mě objímal.
Dlaněmi jsem se mu zapřel o hruď, stejně jako předtím Grigorymu, ale bál se zvednout hlavu.
„Dovol nám, ať ti pomůžeme. Nemusíš být na všechno sám."
Jeho dech se otřel o můj krk a ucho, až jsem se zachvěl a víc se o něj opřel.
„Nechci… nechci, aby se někomu něco… stalo…" vydechl jsem tiše.
„Dokážeme se o sebe postarat."
Když se Dominikovy rty otřely o mou kůži, zatočila se mi hlava.
Nechápal jsem to.
Nechápal jsem, co to se mnou je, a proč tak na ně reaguji. A pochyboval jsem, že je to tím, že jsem dlouho s nikým nebyl. Bořili všechny mé zásady a předsudky, jako by mě něco popohánělo, abych se jimi nechal vést, abych jim propadl a dovolil, aby mi se vším pomohli.
„Co to tu děláte?"
Ozval se najednou kousek od nás Maddův hlas, až jsem nadskočil, když přerušil mé myšlenky.
„Nic. My dva nic. To se spíš zeptej Grigoryho. Líbali se spolu."
„Vážně?" založil si Madd ruce na hrudi a pozvedl obočí.
„Ne! Tak to… není! Jen jsem se… přišel omluvit… a no… byla to jen pusa!" vykřikl jsem a snažil se celý rudý vymanit z Dominikova sevření.
„Jsi gay?" zeptal se bez obalu Madd.
Jen jsem přikývl a on se usmál.
„To spoustu věcí usnadňuje. My taky, takže se nemusíš stydět," spokojeně mlask.
„Děláte si ze mě… jen srandu…" zafňukal jsem a konečně se mi podařilo vymanit ze sevření.
„Proč myslíš? Já to děláni s tebou rozhodně myslím vážně," řekl Dominik, a pak jednou rukou sjel po mých zádech až k zadku, který lehce zmáčkl.
Vyjekl jsem a trochu nadskočil.
„Musím… musím už jít!" skoro jsem zaječel, pak proběhl kolem pobaveného Madda, a práskl za sebou dveřmi.
Tobiase jsem naštěstí nikde neviděl, takže jsem proletěl obývákem, zapadl do pokoje, zabouchl za sebou dveře, a o ty se zády opřel a na chvilku zavřel oči.
Grigory
Když jsem kolem Dominika procházel, drcnul jsem ho loktem ještě do žeber, když jsem viděl, jak se dobře baví. Ale pak jsem zamířil rovnou do pokoje a plácnul jsem sebou do postele jak dlouhý, tak široký.
Byl jsem z vany rozehřáty, a z Lea taky. Promnul jsem si prsty, jak jsem na nich pořád cítil dotek Leovy kůže. Byla jemná a příjemně teplá. A horkou vodou to rozhodně nebylo…
„Co chceš?“ otočil jsem hlavu na psa, když vyskočil na mou postel a zalehl mě ve své zvířecí podobě.
Zvedl jsem ruku a položil mu ji na hřbet, Prohrábl jsem se jeho jemnou srstí, ale když jsem táhl ruku níž, už jsem hladil jeho lidskou kůži.
Tobi zvedl hlavu. Opřel se lokty o mou hruď a bradu si zapřel o ruce.
„Já? Ty spíš vypadáš, že jsi trochu napjatý,“ usmál se na mě a trochu se zavrtěl.
„Ned… nedělej to,“ sykl jsem.
Posunul jsem ruku po jeho zádech až na zátylek, kde jsem mu sevřel vlasy. Zvedl jsem hlavu a jeho si přitáhl blíž.
„Rozhodně bych si dal říct. Máš chuť mi dneska nastavit, nebo chceš někoho ojet?“
Po těch slovech jsem se přisál na jeho rty. Hned jsem jazykem zabrouzdal do jeho pusy, a on se dost ochotně přidal.
Zvedl jsem i druhou ruku, položil mu ji na záda a táhl ji dolů po páteři až na jeho zadeček, který jsem pak hezky promnul.
Tobi se znovu zavrtěl a pak tiše vydechl do mých úst.
„Máme diváka,“ zašeptal, když se odlepil od mých rtů, a pak pootočil hlavu ke dveřím. „Takže to necháme na jindy.“
Ještě jednou mě krátce políbil, a pak vstal. Stihl jsem ho akorát plesknout po jeho zadku, který mi před chvilkou ještě ochotně nabízel, ale to on už kráčel s velkým úsměvem ke dveřím, aby mohl odsunout Lea a jít do svého pokoje. Nebo za klukama… Kdo ví…