Leo
Zaťal jsem ruce v pěst, když jsem uslyšel jméno svého bratra.
Už nebylo pochyb.
Ten parchant mě sem vylákal a já mu na to naletěl.
„Neber Jamieho jméno do huby!“ vyštěkl jsem a prudce se otočil, jenže tam už nikdo nestál.
„Jsi idiot, takhle se tu potulovat.“
Zase ten hlas a zase za mnou.
Jenže když jsem se otočil, zase tam nikdo nestál.
„Nebyl jsi tu ještě ani jeden den, a už jsi na sebe upoutal pozornost.“
„Do toho ti nic není!“ vykřikl jsem, ale ať jsem se za hlasem otáčel, jak chtěl, nikde jsem ho neviděl.
„Je mi do toho víc, než si myslíš.“
Zdržuje mě snad schválně? Čeká na Blacka, aby mě společně chytli?
Začínal jsem pociťovat zuřivost. Cítil jsem, jak se má síla začíná drát napovrch. Jeho slova, jeho jednání, to všechno jen umocňovalo můj vztek.
I kdyby byl neviditelný, rostliny chytí všechno.
„Zaplatíš za to, co jste mému bratru udělali. Zaplatíte za to ty, i Black,“ zavrčel jsem a nechal svou sílu, ať si dělá, co chce.
Během pár vteřin se prostor kolem haly změnil v džungli a liány zachytily i toho kluka.
Tentokrát jsem to byl já, kdo mě navrch.
Šlahouny ho pevně omotaly a začaly se kolem něj stahovat. Chtěl jsem, aby trpěl, tak jako můj bratr.
„Po-čkej!“ zachrčel, ale já ho vůbec neposlouchal.
Na tuhle chvíli jsem čekal tak dlouho!
Grigory
„Ne, Leo se ještě nevrátil. Už běžíme k halám!“ zadýchaně na mě jen křikl Dominik, a hned zas vypnul komunikátor.
Blázen! Zatracený blázen! Proč se pořád tak hrne do nebezpečí?! Neví, co se může stát a nás bude poučovat o tom, že máme být opatrní, že by neunesl, kdyby se nám něco stalo.
Přemýšlí vůbec o tom, jak bych se cítil já, kdyby se mu něco stalo?
Rozrušený, rozzlobený, se staženým žaludkem jsem se okamžitě přenesl k tréninkovým halám.
Někde zdálky jsem zaslechl zaštěkat Tobiase, a vzápětí jsem ho zahlédl, jak čenichá a běží rovnou směrem ke mně.
Jo, ve zvířecí podobě je daleko rychlejší, než kdyby běžel po dvou.
Křikl jsem na něj, a pak se rozběhl dozadu. Doufal jsem, že podle toho, co Leo psal, tam někde bude.
A nemusel jsem hledat dlouho.
Velmi dobře jsem pocítil, jak se zachvěla zem, a vzápětí na to kolem mne začaly bujet rostliny jako divé. Jen díky svému přenášení jsem se jim na poslední chvíli vyhnul. To se však ale nepovedlo Tobimu. Zaslechl jsem zakňučení, a když jsem se ohlédl, Tobi byl už uvězněný silnými kořeny, a i když do nich vehementně a vztekle hryzal, nepustily ho.
„Leo!“ zařval jsem, jak nejvíc to šlo.
Doufal jsem, že mě uslyší a zastaví se.
„Leo!“ zařval jsem znovu, když jsem vyběhl k poslední hale a konečně ho uviděl.
Měl jsem co dělat, abych se vyhýbal pnoucím kořenům a větvím, které mě chtěly uvěznit.
„Zatraceně, Leo! Vzpamatuj se!“ křikl jsem na něho, když jsem se přenesl těsně za něj a sevřel ho ve svých rukách. „Přestaň nebo někomu ublížíš! Chytl jsi Tobiho! Chceš ho zabít?!“
Leo
Víc a víc jsem utahoval šlahouny kolem jeho těla a úplně přestal vnímat okolí.
Až teprve, když jsem ucítil, jak mě někdo sevřel a křikl na mě, jen jsem se ohlédl, abych zjistil, kdo mě to ruší, připravený vypořádat se s každým protivníkem.
„Zabili mi Jamieho! Přísahal jsem, že se pomstím!“ vykřikl jsem a další a další kořeny si draly cestu ven na povrch.
„Já… to nebyl… byl jsem jeho… přítel,“ ozvalo se zachrčení přede mnou.
„Lžeš!“ zaječel jsem. „Celou dobu mě sleduješ! Jsi s Blackem spřáhnutý!“
„Ne-e…“
Snažil se zavrtět hlavou, ale moc mu to nešlo vzhledem k tomu, jak pevně ho šlahouny držely.
„Leo počkej!“ uslyšel jsem někde z boku další hlas.
„Proč se mi v tom snažíte zabránit, když víte, jak dlouho jsem na to čekal?!“
„Leo, neblbni. Nech mě, ať ho přečtu. Pokud mu ublížíš, nebudeš o nic lepší než oni. Myslíš, že by to tvůj bratr chtěl?“
Dominikova slova mě zasáhla.
Ruce se mi roztřásly, až jsem po chvilce povolil sevření a zhroutil se do Grigoryho náruče.
Toho kluka stále držely šlahouny, ale už ne tak pevně, takže dopadl na zem, kde zůstal ležet.
Sevřel jsem Grigoryho košili v prstech a zadíval se mu prosebně do očí.
„Chci, aby to už… skončilo…“ zašeptal jsem plačtivě, a pak si o jeho hruď opřel čelo.
Periferně jsem zahlédl Dominika, jak jde k tomu klukovi.
„Pokud se budeš bránit, bude to pro tebe horší,“ uslyšel jsem Dominikův hlas.
„Nebudu se bránit. Nebojím se tě, protože nemám, co skrývat. Kromě toho… považuju tvou schopnost za dar… sice je to i prokletí, ale každý máme něco…“
Na okamžik jsem se zarazil, když jsem uslyšel mluvit toho kluka.
Kdyby měl, co skrývat, řekl by to?
Připadalo mi to jako věčnost, než Dominik od toho kluka zase odstoupil.
„Myslím, že bysme si měli promluvit. Všichni. Někde v klidu. A hlavně by sis ty, Leo, měl promluvit tady s naším spojencem,“ otočil se k nám Dominik a pomohl tomu klukovi.
Přeskakoval jsem pohledem z jednoho na druhého a nechápal, o co tu jde.
V tu chvíli nás doběhl i Tobi ve své zvířecí podobě a lehce mě rafnul do nohy.
„To máš za ty zatracené kořeny!“ prskl po mě, když se změnil v člověka.
„Promiň…“ zamumlal jsem a sklopil pohled.
Grigory
Leo mě vůbec neposlouchal. Byl zase v tom stavu jako tenkrát, když ho napadli kluci. Nevím, jak ho tohle odnaučit. Dokonce ani můj hlas, ani moje sevření nepomáhá. V tuhle chvíli se tu cítím zbytečný. Jediný Dominik na něho v tu chvíli platí.
Naštěstí se Dominikovi podařilo prokličkovat mezi šlahouny, doběhl k nám a začal mluvit na Lea.
Konečně to napětí trochu povolilo…
„Jsi blázen. Vážně,“ pohladil jsem Lea po vlasech, ale pak jsem se na něho vážně zadíval. „Zlobím se na tebe. Vážně že jo. Už zase děláš věci jako ze začátku, když si k nám přišel. Nechci, abys to dělal. Nevím, jestli tě mám seřvat nebo tě prosit. Ale mám dojem, že nejspíš nepomůže ani jedno a ani druhé.“
Promluvil jsem na něj vyčítavě, protože jsem se opravdu zlobil, a nedokázal jsem to v sobě skrýt, ale držel jsem se, abych po něm nezačal řvát.
„Kde je Madd?“ rozhlédl jsem se kolem sebe, když doběhl konečně i Tobi a stihl Lea hryznout do nohy.
„Zůstal doma, sleduje kamery. Kdyby něco, hned nás upozorní.“
„Dobrý nápad,“ pokýval jsem hlavou.
Pustil jsem Lea, stáhl si mikinu a podal ji Tobimu, aby se aspoň trochu zahalil. A když k nám došel Dominik a v patách za ním i ten kluk, myslím, že jsme v tuhle chvíli nechápali nikdo.
„Už jsou nainstalované senzory?“ otočil jsem se k Dominikovi.
„Ještě ne. Zatím ještě nedorazil, přijde tak za hodinu.“
„Dobře, tak já vás přenesu. Nejdříve tebe a tebe,“ ukázal jsem na Lea a Tobiho. „Vy tu na mě počkejte. Ani se nehněte, víš, Dome, že mi neutečete ani náhodou.“
Když Dominik přikývl a chytl toho kluka za loket, pro jistotu, popadl jsem Tobiho a Lea a přenesl jsem je do našeho bytu. Nechal jsem je stát uprostřed obýváku a hned se vrátil pro Dominika a toho kluka.
Bylo mi jedno, že se málem pozvracel, když jsme se ocitli u nás v bytě. Nepřipravil jsem ho na teleportaci. Ale nebyl čas a nechtěl jsem, aby nám utekl…
Leo
Když mě a Tobiho Grigory přenesl zpátky do našeho bytu, jen jsem ztěžka dosedl na pohovku.
Grigory se na mě zlobil. A právem.
Zase jsem se nechal unést a skoro všechno to pokazil. A to jsem si předsevzal, že neudělám nic, čím bych ho zklamal. A neuběhl ještě skoro ani den od chvíle, co jsme byli pár, a já už to pokazil.
Když se pak objevil i s Dominikem a tím klukem, jen jsem sklopil pohled k zemi.
„Omlouvám se. Je to moje chyba. Provokoval jsem ho a schválně ho zavedl do pasti. Chtěl jsem vědět, jak si poradí, ale tohle jsem nečekal.“
Zvedl jsem hlavu, když ten kluk promluvil. Chvilku bylo napjaté ticho, než do něj Dominik strčil.
„Tak mluv. Už víš, že nám můžeš věřit.“
Kluk jen kývl hlavou a odkašlal si.
„Jmenuju se Sam Zander a… byl jsem přítelem tvého bratra Jamieho. Byl na stopě někoho, kdo si přisvojoval schopnosti jiných studentů, a někteří z nich za to zaplatili životem. Pomáhal jsem mu, jak to šlo, ale některé věci mi nechtěl prozradit, protože se bál o můj život. Než… než zemřel, dostal se na stopu něčeho většího, ale už mi nestihl nic říct. Nemohl jsem ani nic udělat, a do smrti si to budu vyčítat. Slíbil jsem mu aspoň, že na tebe dám pozor. Omlouvám se, že jsem ti to neřekl dřív,“ zadíval se na mě, a i když bych za normálních okolností měl spoustu otázek, momentálně mě trápilo něco úplně jiného.
„Proto si šel tehdy za Blackem a sledoval jsi Lea?“ ozval se Madd.
„Nevěděl jsem, jestli bych ho svou přítomností neohrozil. Taky jsem si nebyl jistý vámi. Vím, že za tím vším je Black. Jen nemám dost důkazů, a taky… stále se mi nepodařilo zjistit, kdo je ten, co mu pomáhá.“
„Ten vzkaz, poslal jsi ho ty?“ promluvil jsem konečně.
„Ano. Dospěl jsem k názoru, že by bylo dobré, kdyby se konečně některé věci daly do pohybu. Říkal jsem si, že s tvou pomocí, bysme Blacka mohli konečně odhalit. Jenže…“ pokrčil rameny a zatvářil se rozpačitě.
„Upozornil jsem na sebe hned první den a pořád jsou se mnou problémy, že?“ dokončil jsem za něj.
„Já prostě… nedokážu být v klidu… nedokážu se ovládnout,“ zašeptal jsem.
„Myslím, že právě o tohle Blackovi jde. Jamie mi pověděl o tvé síle. I kvůli ní tě teta se strýcem zapsali do normální školy, dokud se ji nenaučíš ovládat a držet pod kontrolou.“
Civěl jsem na něj jak sůva z nudlí.
Nechápal jsem to.
„Myslím, že si půjdu lehnout,“ zamumlal jsem a zvedl se z gauče.
„Leo, počkej…“ pokoušel se mě zastavit Dominik, ale já se mu vyškubnul.
„Ne… pokud je… pokud jsem tak nebezpečný, neměl bych tu být… jen všechny ohrožuju. Neměl jsem sem vůbec chodit. Neměl jsem vás do toho vůbec zatahovat. Neměl jsem… omlouvám se…“
Vběhl jsem do pokoje a padl do postele.
Tak jak jsem byl odhodlaný pomstít se za Jamieho, teď mě veškerá odvaha opustila.
Grigory
Nechal jsem kluky, ať mluví. Zbytečně jsem do toho nezasahoval. Nevěděl jsem, co všechno ten Sam ví. Jen jsem tiše sledoval je, a hlavně Lea.
Bylo vidět, že je z toho všeho přešlý. A vzápětí to potvrdil svými slovy.
Když utekl do pokoje, jen jsem se otočil na patě a šel za ním. Zavřel jsem dveře, došel k posteli a zadíval se na něj.
„Leo,“ promluvil jsem na něj. „Vážně by sis měl uvědomit, že jednáš horkokrevně, zkratkovitě, a můžeš nejen sebe ale i nás přivést do problémů. Já vím, že chceš zjistit pravdu, ale neřekl jsi, že chceš někoho zabít. Pokud to tak chceš, tak s mou pomocí nepočítej.“
Na chvíli jsem se odmlčel, ale pak jsem si k němu přisedl a pohladil ho po vlasech.
„Nejde jen o to, že bys nám i sobě mohl způsobit problémy. Ale… Víš… Než něco takového příště uděláš, zkus se na moment zastavit a popřemýšlet, jak se budu cítit, kdyby se ti stalo něco, co se nedá zvrátit. Tak nelež a pojď vedle. Je to tvůj cíl najít pravdu, tak se toho drž, jen trochu opatrněji, ano?“
Chytl jsem Lea za ruku a potáhl ho nahoru do sedu. Na moment jsem ho pevně objal a políbil na rty.
„Vážně bych byl bez tebe ztracený, kdyby se ti něco stalo. Tak buď prosím opatrnější, ano?“
Leo
Nejraději bych schoval hlavu do písku.
Když na mě promluvil Grigory, který vešel za mnou do pokoje, podvědomě jsem se přikrčil, protože jsem čekal, že mě zase seřve.
Jeho hlas zněl sice naštvaně a mluvil přísně, ale klidně.
Když mě Grigory objal, vymanil jsem se z jeho sevření a vstal.
„Vím, že bych se měl držet zpátky. Nechci nikomu ublížit, ani tě nechci zklamat, jenže… mám pocit, že už jsem to udělal. Vždycky si říkám, že už to bude dobré, že to vyřeším v klidu, jenže pak si vzpomenu na všechno, co bylo před bratrovou smrtí a po ní, a jako by byl ze mě někdo jiný. A nedokážu to ovládat. Je mi to líto," sklopil jsem hlavu, a aniž bych čekal na odpověď, vyšel jsem z pokoje.
„Chci slyšet všechno o tobě a mém bratrovi. A taky to, co víš o celé téhle situaci," zadíval jsem se na toho Sama, kterému jsem sice úplně nevěřil, ale musel jsem dát na Dominikovu schopnost a věřit, že se nespletl.
Sam nám řekl v podstatě to samé, co už jsme věděli nebo si stačili domyslet. Co mě překvapilo, bylo, že bratr na tuhle školu šel záměrně právě proto, aby zjistil okolnosti ohledně těch nejasných úmrtí.
„Doufal, že až to vyřeší, tak bys mohl na tuhle školu jít taky, protože by ti tu mohli pomoct," uzavřel vyprávění.
„Pomoct?" zamračil jsem se na něj.
„Ovládnout tvou sílu. Jamie věděl, že jsi mnohem silnější než on, tak silný, že bys mohl být okamžitě zařazen do třídy S. Proto tě celou dobu držel stranou a dali tě do obyčejné školy. Nechtěl o tebe přijít, proto ti nic neříkal. Doufal, že až budeš starší, budeš mít větší možnosti, jak své síly zvládat. Když zemřel… čekal jsem. Myslel jsem si, že se na tuhle školu přihlásíš, ale když se nic nedělo, pozval jsem tě sám. A taky jsem si říkal, že by se hodila pomoc. Jamie věřil-"
Nenechal jsem ho domluvit.
Už je to, když tvrdil, že jsem silnější než Jamie, už jen to mi začalo vařit krev v těle.
„Nemluv o Jamiem jako bys ho znal líp než já!" vykřikl jsem, a pak to pocítil.
Tu sílu uvnitř sebe. Ale ne tu, co jsem používal normálně. Tohle bylo jiné.
Cítil jsem, jak se prostor kolem nás chvěje, slyšel kluky něco křičet, ucítil známou kovovou pachuť na rtu a tupou bolest v hlavě.
„Leo!" pronikl do mého mozku Dominikův hlas, až jsem sebou škubnul.
Překvapeně jsem zamrkal, když mě pevně svíral za paži.
„Co se… co se stalo?" zeptal jsem se zmateně a setřel si krev z nosu.
Grigory
Poslouchali jsme Samuela, jak mluví o Leově bratrovi. Bylo vidět, že ho opravdu dobře znal.
Už jsem se chtěl zeptat, jestli byli přátelé, nebo spolu něco měli, když najednou začal Leo vyšilovat. Popadaly nám věci z polic, když se barák celý zachvěl. A i když jsme se snažili Lea uklidnit, neposlouchal. Dominik přiskočil k němu a během vteřiny všechno ustalo.
Samuel se jen vyděšeně rozhlížel kolem.
„Tak Jamie měl pravdu. Jsi v nebezpečí Leo. Ten někdo, po kom Jamie pátral, hledá právě takovou sílu. Myslel si, že právě Jamie je ten, kdo ji ovládá,“ popošel k Leovi blíž a prohlédl si ho, jako by ho viděl poprvé.
„A to nebezpečí se právě blíží,“ ozval se Madd od monitoru, kde sledoval, jestli Leo nenadělal nějaké škody.
Všichni jsme se otočili.
Měl pravdu. Docela rychlým krokem se k naší koleji blížil Black. Ještě chvilku jsme se dívali, kam Black míří a pak Madd rychle odpojil kamery.
„Zůstaňte tady, a něco si vymyslete, ale za žádnou cenu neříkejte, že jsme tu byli. Řekněte, že jsme v knihovně, ještě je otevřená, takže je to ok. Přenesu nás tam,“ vyhrkl jsem. „Vezmu s sebou i Dominika, kdyby náhodou se něco stalo. Sám tě Leo nezvládnu. Dejte nám vědět, až bude všechno ok.“
Rychle jsem popadl Lea a Dominika a okamžitě jsme zmizeli z bytu. Přenesl jsem nás na záchodky u knihovny, aby se Leo mohl umýt od krve.
„Leo, vystrašil si nás. Už podruhé za dnešní den,“ zamračil se Dominik. „Vážně bys s tím měl něco dělat. Potřebuješ se krotit, jinak to nebudeme moct už déle zatajit.“
Já mezitím došel s Leem k umyvadlu a pomohl jsem mu otřít se od krve a trochu se upravit.
Na moment jsem ho objal, a políbil do vlasů. Věděl jsem, že jsme na veřejném prostranství, a Leo nechce, aby někdo věděl, že spolu chodíme, tak jsem ho po chvilce pustil a odstoupil jsem.
„Půjdeme do knihovny, dojdi za námi,“ přistoupil Dominik blíž k Leovi a chytl ho pod paží a vedl ze záchodku ven.
Leo
Když se Sam znovu ozval a mluvil o Jamiem, jen jsem zaťal ruce v pěst.
Nechápal jsem to.
Jamie byl ten silnější, lepší, chytřejší. Já byl jen úplně obyčejný s nicotnou schopností ovládat kytky.
A pak mi došla i jeho další slova.
Ten někdo, pravděpodobně Black, zabil Jamieho kvůli síle, kterou mám údajně já?
Takže zemřel kvůli mně?
Bylo to pro mě tak šokující, že jsem úplně vypustil všechno kolem. Než jsem se vzpamatoval, Dominik mě táhl do knihovny. Jen jsem šel s ním jako poslušný pejsek.
Mlčel jsem celou dobu a přemýšlel. Mlčel jsem i v knihovně, i potom, co nás Grigory zase přenesl zpátky do bytu.
„Půjdu se umýt," zamumlal jsem, nevnímal, co kluci říkají, a s hlavou plnou bezútěšných myšlenek se odšoural do koupelny.
Posadil jsem se na okraj vany a zadíval se na své ruce.
Mohl jsem ho zachránit. Mohl jsem něco udělat. Kdybych věděl, že mám tu sílu.
Takhle jsem ho nechal umřít, aniž bych něco udělal. A nejen to.
Ještě ohrožuju někoho, na kom mi moc záleží.
Takhle to dál nešlo.
Musím se uklidnit. Musím začít rozumně uvažovat.
Ale netušil jsem, jestli to zvládnu. Tohle všechno okolo...
Grigory, kluci, moje síla, Black, tajemství, to všechno mi zaměstnávalo hlavu tak moc, až jsem nevěděl, co víc.
Grigory
Celou dobu, co jsme byli v knihovně jsem sledoval Lea, jak na tom je. I Dominik z něj nespustil oči, aby mohl případně zasáhnout hned, jakmile by ucítil náznak, že Leo začíná znovu vyšilovat.
Naštěstí byl ale v klidu. Vypadal, jako by přemýšlel nad tím vším, co se dozvěděl, a co vlastně způsobil.
Když nám kluci ohlásili, že se můžeme vrátit, přenesl jsem nás zpátky.
„Byl tu?“ padla moje první otázka.
„Byl,“ přikývl Madd. „Prý se přišel zeptat na to, jak Leovi jde učení, že prý ho Leo požádal o pomoc. A na tebe se ptal taky.“
„No jo,“ zabručel jsem. „Taky jsem s ním dneska řešil moje studijní výsledky. A docela se zajímal. Ptal se, jakou budu mít závěrečnou práci. Sám mi navrhl, že bych mohl spolupracovat s rodiči, třeba na tom, co teď řeší nově, pokud to prý není tajné. Vyloženě mě naváděl k tomu, abych to začal dělat a on mi s tím prý pomůže. Jako by chtěl vědět něco víc o Leovi. Takže se tím potvrzuje to, co Leo říkal. Někdo ho sleduje a donáší Blackovi informace.“
„Ptal se ještě na něco?“ ozval se Dominik.
„Jo, ptal se, jestli nevíme něco o tom, že se tu třásla země i s barákem. Vymysleli jsme si historku, že jsme zkoušeli jeden projekt a trochu se nám to vymklo z ruky. Musíme se omluvit správci za nepořádek. Naštěstí se Black víc nevyptával. Podle mne stejně tuší, že to byl Leo, protože se ani neptal, co to bylo za projekt,“ odpověděl Madd a napíchnul se znovu na kamery.
Během chvilinky našel Blacka, který právě vcházel do knihovny.
„Přenesu se tam aspoň já, a řeknu, že Leo už odešel, že se museli minout. Jen, prosím, jdi za ním Dominiku. Jediný jsi schopný ho teď zvládnout. Vrátím se hned jak zmizím Blackovi. A budu rád, Same, když tu ještě počkáš, než se vrátím,“ řekl jsem rychle a ve chvíli, kdy Black otevíral hlavní dveře do budovy knihovny, přenesl jsem se tam také…
Leo
Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděl, když se otevřely dveře a dovnitř někdo vešel.
Myslel jsem si, že to bude Grigory, aby mi vynadal, ale byl to Dominik.
„Byl tu Black a vyptával se. Tímhle na sebe jen upozorňuješ. Pokud chceš zjistit pravdu, musíš být v klidu.“
Přikývl jsem.
„Vystavuješ se nebezpečí a riziko padá i na naši hlavu. To není výtka, jen… Nám říkáš ať jsme opatrní a sám děláš přesný opak. Myslíš si, že nám bude jedno, až se ti něco stane?“
Znovu jsem přikývl.
„Chápu, že to nejspíš není jednoduché, navíc ta záležitost s tvou sílou a všechno kolem, ale právě proto bys měl být zvlášť opatrný. Už nejsi sám. Nemusíš všechno dělat sám. Požádal jsi nás o pomoc, ale zatím jsi nám nedal příležitost, abychom ti pomohli.“
Zase jsem přikývl.
„Leo, posloucháš mě vůbec?“
Přikývnutí.
„Leo-“
„Zlobí se na mě, že?“ promluvil jsem konečně potichu.
„Co?“
„Grigory… zklamal jsem ho…“
Slyšel jsem, jak si Dominik povzdechl.
„Leo-“
„Půjdu do pokoje,“ přerušil jsem ho znovu, a pak se zvedl a šouravým krokem vyšel z koupelny.
Aniž bych něco dalšího řekl, zapadl jsem do pokoje a sedl si na postel. Vzal jsem do ruky Grigoryho polštář a zabořil do něj obličej. Pevně jsem semknul víčka, abych zadržel slzy, co se draly ven.
Proč to jen musím vždycky všechno zkazit?
Proč se prostě nedokážu udržet?
Takhle o Grigoryho přijdu ještě dřív, než jsme vůbec začali.
A nejen o něj. Jak dlouho bude kluky bavit žehlit mé průšvihy?
Co bych jen měl dělat?
Grigory
Přenesl jsem se kousek za hlavní dveře knihovny, a právě jsem k nim docházel, jako že chci odejít, vešel dovnitř Black.
„Pane Ivashine, jsem rád, že vyplňujete volný čas studiem,“ usmál se na mě, jen co jsem k němu došel. „Pracujete na něčem, o čem jsme se bavili dopoledne?“
„Zatím ne, pane profesore. Jen jsem hledal materiál, na který bych se mohl zaměřit. Ale na večer jsem domluvený s rodiči, že za nimi zajdu a poptám se jich na tu práci, co jste navrhl,“ odpověděl jsem tak, aby byl spokojený.
„To je dobře, že nad tím uvažujete,“ pokýval uznale hlavou. „A nevadilo by, kdybych šel s vámi a mohl bych si s nimi i promluvit, co?“
V tenhle moment jsem se zasekl, ale okamžitě jsem nahodil úsměv.
„Vůbec ne. Dám vědět rodičům, že přijdeme společně. Můžeme se sejít třeba v devět před výzkumákem, u hlavní brány?“
„Dobře, to mi vyhovuje. Večer mám dneska volný,“ přikývl Black a na moment mi položil ruku na rameno.
Sledoval jsem jeho ruku, ale ta se nepohla, jen mi rameno mírně stiskl.
Když mě pustil, rozloučil jsem se s ním a hned za dveřmi jsem se přenesl zpátky do našeho bytu.
Jen co jsem se tam zjevil, otřepal jsem se znechucením, a otřel si rameno, které mi stiskl.
Naštěstí se nedotkl holé kůže. Ale v tu chvíli mě i něco napadlo.
„Začínám mít podezření, že by to opravdu mohl být Black. Když mě teď zastavil v knihovně, zase se ptal na moji práci a chce jít se mnou do výzkumáku. Takže v devět tam musím být. A Dominiku,“ otočil jsem se na kluky, „dávej si dobrý pozor, aby se tě Black, nebo kdokoliv jiný, kromě nás, nedotkl na holé kůži. Neumím si představit, jakou by to dotyčnému dalo výhodu, kdyby měl, třeba jen na chvíli, tvoji schopnost. Okamžitě by měl nástroj k tomu, aby si všechno zjistil.“
Mysleli jsme prakticky na vše, ale na tohle jsme úplně zapomněli.
„Kde je Leo?“ rozhlédl jsem se kolem sebe.
„V pokoji, je z toho celý přešlý,“ ozval se Tobi a zatvářil se dost nešťastně.
„Připravím večeři, pomůžeš mi, Same? Dáme si všichni,“ vstal Dominik z gauče a šel rovnou ke kuchyňské lince.
Já jsem zamířil do našeho pokoje. Bylo něco před osmou a měl jsem asi tak hodinu, než půjdu za rodiči. Poslal jsem jim zprávu, že přijdu i s Blackem, ale že se moc vyptává na jejich novou práci, ať jsou připravení. Měl jsem jistotu, že jim víc nemusím říkat, a oni se podle toho zařídí.
Když jsem za sebou zavřel dveře, našel jsem Lea ležet na posteli a s mým polštářem.
„Když nepřestaneš brečet, tak se v tom polštáři pak utopím,“ posadil jsem se vedle něho a položil mu ruku na záda. „Ale když tak poprosím Madda, aby mi tu vodu z toho vytáhl, no, někdy je Madd lepší a rychlejší než fén na vlasy.“
Leo
Mačkal jsem polštář, jako bych ho chtěl snad vcucnout do sebe a utíral si do něj slzy.
Úplně jsem přeslechl, že někdo vešel do pokoje, a málem nadskočil, když na mě Grigory promluvil.
Posadil jsem se, ale polštář nepustil.
„Zklamal jsem tě. Vás všechny… Vždycky všechny zklamu. Jamieho, tetu, strýce… všem jen dělám problémy a přidávám starosti,“ popotáhl jsem, a pak se vysmrkal.
„Jamie… bráška byl vždycky mým vzorem. Byl ten silnější, krásnější, chytřejší, oblíbenější, lepší než já… Vždycky se o mě staral a já… to kvůli mně zemřel… Proč mi to jen neřekl? Mohl jsem ho ochránit… Mohl jsem tomu zabránit… Mohl jsem…“ konečně jsem se podíval na Grigoryho a vzlykl.
„Znamenal pro mě všechno, víš? Proč mi to jen neřekl? Proč mi to tajil? Pomohl bych mu!“
S posledním slovem jsem bouchl pěstí do polštáře, a pak zamrkal, abych zahnal slzy.
„Mrzí mě to, Grigory, všechno, co se stalo. Bojím se, že to nezvládnu. Že někomu ublížím, pokud to takhle bude pokračovat dál. Že ublížím tobě, nebo, že mě začneš nenávidět. Požádal jsem vás o pomoc, ale když se něco stane, jdu do toho po hlavě sám, protože… prostě vás do toho nechci zatahovat. Zkratuju a raději se do toho vrhnu po hlavě, než abych přemýšlel. Vím to, vím, že dělám chybu, ale… ten, kdo mě dokázal vždycky usměrnit tu už není,“ povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
Grigory
Konečně to ze sebe dostal, a byl jsem rád za to, co řekl.
„Je pravda, že se na tebe zlobím, ale je zbytečné po tobě už řvát, nebo ti to dokola opakovat, protože to nemá cenu. Bylo potřeba, aby sis to uvědomil sám. Víš, to že sis to přiznal, je první krok k sebenápravě,“ vzal jsem Leovi polštář, aby mi ho nezlikvidoval, a pak jsem si ho přitáhl do náruče.
„Máš opravdu úžasnou sílu. Ano, je ničivá a v kombinaci s tvojí horkou hlavou je to dost nebezpečné. Ale můžeš s tím dokázat spoustu věcí. Doteď jsi nevěděl, že něco takového ovládáš, ale je pravda, že špatně ovládáš i svou první schopnost jen proto, že jsi tak zbrklý. Bude potřeba to vytrénovat. Taky jsem nějaký čas strávil nad tím, než jsem se naučil ovládnout svoji druhou schopnost. Ani nechtěj vědět, kolikrát jsem zničil nábytek, nebo museli naši spravovat stěny na baráku. Nemůžeme jít za někým z dospělých, tak se do toho pustíme společně, ano? Ale ze začátku bude potřeba, abychom u toho byli všichni. Já tě budu trénovat. Madd s Dominikem tam budou, aby tě zastavili, pokud by se to vymklo kontrole, a Tobias nás bude hlídat svým dokonalým sluchem a čichem, abychom neměli nevítané návštěvníky. Myslím, že s tímhle bychom mohli něco dokázat.“
Pohladil jsem Lea po zádech, políbil jsem ho, a pak ho chytl a vytáhl na nohy.
Na moment mi blesklo hlavou, že podobnou situaci jsme dneska už zažili.
„Kluci chystají večeři, a bylo by dobré si v klidu promluvit se Samuelem. Podle toho, co říkal, byli hodně dobří přátelé, a taky těžce nese, že tu už tvůj bratr není. I když po něm hodně teskníš, nejsi jediný, komu chybí, Leo. Já budu muset v devět do výzkumáku, protože jsem domluvený s rodiči a Black chce jít taky. Takže se najím a půjdu, a ty mi slíbíš, že se budeš držet v klidu, ano?“
Leo
Přitiskl jsem se ke Grigorymu, jak to nejvíc šlo, ale pak se zarazil.
„Počkej. Chceš tam jít s Blackem? Není to nebezpečné?“
Pak jsem ale zavrtěl hlavou.
Grigory je rozumnější než já.
„Prosím, buď opatrný, ano?“
Tentokrát jsem to byl já, kdo si ho přitáhl blíž a políbil.
„Nepůjdu spát, dokud se nevrátíš,“ zašeptal jsem ještě a pohladil ho po tváři.
Měl pravdu ve všem. A pokud se chci změnit, musím na tom začít makat hned.
Když jsme se vrátili do obýváku a Tobi začal vyzvídat, pověděl jsem jim Grigoryho plán na můj trénink.
„Jen nevím, kde to budete chtít dělat, a taky… bojím se, že vám ublížím,“ povzdechl jsem si. „A omlouvám se. I tobě, Same.“
„V pořádku. Chápu to. A pokud budete chtít pomoct s tréninkem, pomůžu. Rád to udělám. Chci, aby tohle všechno už skončilo. Aby Black pykal za všechno, co udělal.“
Po jeho slovech jsem se zastyděl. Nejspíš byl na tom stejně jako já. I on se musel cítit bezmocně, když nemohl Jamiemu pomoct. A jak říkal Grigory o jemu musel Jamie chybět.
„Můžu se na něco zeptat?“ zahleděl jsem se na Sama a přešel k lince abych uvařil kafe.
„Nikdy jsem o tom s Jamiem nemluvil, ale… byl jsi jeho… jeho…“ zrudl jsem a najednou nedokázal to slovo vyslovit.
„Milenec?“ dokončil za mě a já přikývl.
„Ne. I když já bych proti nebyl, protože jsem na tom stejně jako vy, ale tvůj bratr byl na holky. Vím, že se mu jedna na škole líbila, ale nechtěl si nic s nikým začínat, aby nikoho nezatáhl do nebezpečí. Proto o tom nemluvil ani s tebou, kdyby se někdo náhodou k tobě dostal a využil tak toho proti němu. Chránil tebe. To bylo pro něj to hlavní. Ale jak jsem ho znal, myslím, že by se mu tady Grigory líbil,“ usmál se a pokrčil rameny.
„Jak…“ vykulil jsem oči a málem mi vypadl hrnek z ruky.
„Úplně stačí, jak se na sebe díváte. Hlavně, jak ty se díváš na něj,“ zazubil se a dusná atmosféra, co tu najednou vládla, trochu povolila.
„Líbí se mi,“ mlaskl Tobi.
„Tobě se líbí všichni,“ zabručel Madd a přitáhl si ho blíž k sobě.
„Udělám něco k večeři, pokud souhlasíte. Stejně bych nemohl usnout, dokud se Grigory nevrátí,“ zadíval jsem se na Grigoryho a očima ho prosil, aby byl moc opatrný.
Grigory
Myslel jsem si, že do výzkumáku půjdu až rovnou s Blackem. Ale pak jsem si řekl, že lepší bude jít dříve a připravit rodiče na to, co přesně Black chce.
A byl jsem rád, že Leo začal uvažovat nad tréninkem a šel trochu do sebe. Možná je to lepší než mu pořád opakovat, co má dělat.
Ještě jsem se u něj zastavil, políbil ho do vlasů, a pak s upozorněním, že se vrátím co nejdříve, jsem se přenesl před výzkumák.
„Jsi tady poslední dobou nějak často,“ usmál se na mě strážný, když jsem procházel kontrolou.
„No, možná tu jednou budu pracovat,“ nechal jsem ho s překvapeným výrazem stát a šel jsem za rodiči.
Našel jsem je v laboratoři, kde právě zkoumali jakýsi objekt, co nalezli nedaleko pobřeží. Bylo to něco, co by tam nemělo být, a zatím nepřišli na to, odkud to připlulo a k čemu to slouží.
Jen, co jsem se s nimi pozdravil, zašli jsme do soukromí jejich kanceláře a řekl jim všechno o Blackovi a o mně.
Byli nadšení, že jsem se začal učit, a přikývli i na to, že bychom mohli udělat moji závěrečnou práci z toho, na čem pracují. A vzhledem k tomu, že tohle byla jejich poslední práce, nejnovější, tak jsme se domluvili, že to povedeme tímto směrem, a o mně a Leovi neřeknou ani ťuk.
Když se přiblížila devátá hodina, došel jsem zpátky k bráně, kde už Black netrpělivě přešlapoval a rozhlížel se, kde jsem.
Jen co prošel kontrolou, hned měl plno otázek a bedlivě se rozhlížel kolem sebe. Měl jsem však pocit, jako by chtěl zjistit, kde všude jsou kamery a senzory. Měl však smůlu, protože jen pětina z nich je na viditelném místě. Zbytek je skrytý a moc dobře.
Leo
Když se Grigory přemístil, jen jsem si povzdechl.
„Bude v pohodě,“ mávl rukou Tobi, a pak se obrátil na Sama. „A co ty? Ještě si nám neřekl nic o sobě. Jakou máš schopnost? Kde bydlíš? Máš sourozence?“
„Tobi,“ povzdechl si Dominik.
„Co je?“ zvedl Tobi v obraně ruce a zatvářil se nevinně.
„To je v pohodě,“ usmál se Sam na Dominika.
„Pomůžu ti s večeří,“ skočil jim do řeči Madd, zvedl se a přešel ke mně.
Vlastně to bylo od včerejšího odpoledne poprvé, co jsem měl možnost si s ním konečně promluvit.
Dominik se Samem a Tobim rozjeli svou vlastní debatu a já pohlédl na Madda.
„Všechno v pořádku?“ zašeptal jsem.
„Jak se to vezme,“ pokrčil rameny.
„Madde, já-“
„Nemusíš se omlouvat, lvíčku. Stejně by to tak jednou skončilo, a já nechci přijít ani o tebe ani o Grigoryho. Jen si musím prostě zvyknout. Zvlášť, když si dokážu představit, co s Gorem po večerech děláte,“ naklonil se ke mně a spiklenecky mrkl.
Okamžitě jsem zase zrudl a trochu do něj drcl.
„Myslím, že Tobi se víc než snaží, aby ti zlepšil náladu,“ pousmál jsem se zase na oplátku já.
„To ano. Tobi je… mám ho rád. Je to hodný kluk, snaží se mi pomoct, jen se obávám, že tak rychle nezapomenu.“
„Madde. Taky na tebe nezapomenu. Nikdy nebudu litovat těch chvil strávených s tebou. Jen…“ pokrčil jsem rameny.
„Goro pro tebe znamená víc. Od začátku zmanenal. Tvé srdce patřilo jemu, jen si to nechtěl ani jeden z nás přiznat. Nechtěli jsme to vidět.“
„A kam nás to zavedlo…“ pokýval jsem hlavou.
„No, ale má to jednu výhodu. Aspoň teď vím, jaké to je dostat kopačky,“ zasmál se Madd a mrkl na mě.
Taky jsem se usmál a uvolnil, a konečně se naplno pustil do vaření.
Asi po půl hodině musel Madd Tobiho skoro odtrhávat od linky, a dokonce mu pohrozil, že ho zavře ve svém vodním vězení, pokud bude ty své nenechavé prsty strkat tam, kam nemá, načež mu Tobi dost jasně vysvětlil, kam by ty prsty strčil nejraději, až jsem se málem udusil na kousku masa.
„To tu máte vždycky tak veselo?“ ozval se Sam z pohovky.
„Jo,“ zabručel Dominik, který seděl vedle něj.
Na moment mě napadlo, že ti dva by se k sobě hodili a hlavou mi probleskla myšlenka, že by mě v takovém případě zajímalo, kdo by byl nahoře.
Zalapal jsem po dechu, když mi došlo, nad čím přemýšlím, a s omluvou zapadl do koupelny.
Opláchl jsem si obličej studenou vodou a Grigorymu napsal krátkou zprávu: 'Musíš se rychle vrátit a zachránit mě! Tobi mě nakazil svou úchylností!'
Ani nevím proč, ale najednou jsem měl o moc lepší náladu. Sice mě pořád trápilo, co se stalo, ale musel jsem se sebrat a konečně začít ze sebou něco dělat. A nejen kvůli sobě.
Grigory
Black byl až nepřiměřeně nadšený. Sice tu už byl, ale pouze jako pedagog doprovázející studenty. Zatím neměl možnost se tu porozhlédnout sám a volně, jako teď. I přesto jsem ho stále bedlivě pozoroval.
Máma s tátou se s ním přívětivě přivítali a poděkovali mu za to, že mi pomáhá se studiem, i když věděli, že tomu tak není. Ale zapůsobilo to. Hned to vypadalo o dost lépe a Black nabyl dojmu, že si získal proti mně spojence. A ještě v takovém postavení, protože rodiče jsou ve společenském i profesním postavení o dost výš než Black.
Ten se stále na něco vyptával, a docela mě zaujalo, jaké i on má vědomosti. Už jsem se nedivil, že je spoustě studentům tak nápomocný, a že se nejspíš rád obklopuje lidmi, kterých mozková kapacita se minimálně přibližuje té jeho.
I přesto všechno, jak je dobrý herec, v jednom momentě se na pár vteřin neuhlídal. Dal najevo své zklamání, když zjistil, na čem budu stavět svou závěrečnou práci. Ale přesto si to vzápětí uvědomil, a hned roztáhl pusu do falešného úsměvu a pochválil mi výběr.
Když už jsem asi po páté mohutně zívl, pochopil, že je čas odejít. Doprovodili jsme ho k bráně, a ve chvíli, kdy byl za ní, mi došla zpráva od Lea. Jen jsem se usmál, ale hned na to zvážněl, když na mě promluvila máma.
Přikývl jsem, že rozumím, a že si budeme dávat pozor, než oni něco zjistí. A když tak mi dají hned vědět. A taky mi dali speciální čelenku pro Lea, kterou má používat při tréninku. Máme prý raději chodit do kamenolomu na severní straně. Je prý opuštěný, a daleko od civilizace.
Jo, to vím. Včera jsem tam byl osobně…
Rozloučili jsme se, a já už spěchal přes bránu, abych se mohl přenést k nám na kolej a být s kluky, a hlavně s Leem…
Leo
Vrátil jsem se zpátky, abych pomohl Maddovi dodělat večeři.
„Takhle ti to sluší nejvíc, když se usmíváš,“ zašeptal mi do ucha, ale pak se musel zase věnovat Tobimu.
„Jestli chcete, tak pojezte, já počkám na Grigoryho,“ ozval jsem se, když bylo konečně hotovo.
„Umřu hlady!“ zavyl Tobi a zhroutil se na zem.
Viděl jsem Madda, jak jen protočil očima, ale úsměv zakrýt nedokázal.
„Tak já pojím s tebou. Raději to, než abys to sežral všechno sám,“ slitoval se nad ním Madd a Tobi okamžitě vyskočil na nohy a začal se k němu lísat.
Jo, Madd bude v pořádku. Tobi se o to postará. Pokud ho z toho někdo dokáže dostat, pak je to právě on.
„A co ty?“ otočil jsem se na Sama.
„Se mnou si hlavu nedělejte.“
„Když už jsi tady, tak pojíš s námi,“ podíval se na něj Dominik.
Nevím, možná se mi to jen zdálo, ale přišlo mi, že se na sebe dívali déle, než by měli.
No, každopádně, i Dominik by si někoho zasloužil.
Je to hodný kluk, na mě sice trochu moc vážný, a hlavně jsem měl ze začátku vítr z jeho schopnosti, ale vypadalo to, že Samovi na tom vůbec nezáleží.
A už jsem i chápal, proč si ho Jamie vybral za svého přítele. Jen mě zamrzelo, že jsem ho nepoznal dřív.
Zatímco se Tobi cpal a Madd si dal s ním, já si sedl na gauč a popíjel kafe.
„Tak mě napadá. Ještě mi dlužíš souboj,“ ozval se Dominik po chvilce a zadíval se na mě.
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co tím myslel.
„Souboj?“ zeptal se nechápavě Sam.
Dominik spustil hru a ukázal Samovi, co tím myslel. Ten obdivně hvízdl a poznamenal, že Jamie mluvil o tom, že jsem sice malý, ale jako neřízená střela.
Myslel to jako vtip, čehož se samozřejmě chytli všichni kluci, zatímco já se nafoukl a mírně se zamračil.