Leo
Odpoledne uteklo tak strašně rychle, a i když jsme se pořád bavili o tom, co bude kdo dělat, a mě z toho nebylo moc dobře, protože jsem se pořád o kluky bál, nebyla v tom ta napjatá atmosféra, jako za poslední dny, když jsme se všichni sešli.
Kluci mysleli na každý detail, až mi z toho přecházela hlava kolem, a nakonec byl vděčný Tobimu, který celou debatu uzavřel svým hladem.
Převzal jsem při vaření hlavní roli, protože jsem se chtěl klukům aspoň nějak odvděčit, i když jsem věděl, že tohle rozhodně stačit nebude.
Byl jsem taky rád, že se Tobi pořád drží Madda, vypadalo to, že by ho mohl dostat z chmur, za což jsem byl rád.
Když Dominik odešel a my povečeřeli a pouklízeli, mrkli jsme ještě na zprávy, jestli se neděje něco nového, a mezitím se ozval Dominik, že dnes už se nevrátí.
Mrkl jsem na Tobiho a musel se pousmát nad jeho výrazem.
„Půjdu si lehnout. Byl to… náročný den…“ zvedl jsem se jako první, když jsem potlačil zívnutí.
Madd se zvedl taky, chvilku to snad vypadalo, že půjde se mnou, ale pak mu přes tvář přeletěl stín bolesti.
„Promiň… musím si zvyknout,“ zamumlal.
Přešel jsem k němu a objal ho.
„Myslím, že Tobi ti pomůže,“ zašeptal jsem mu do ucha. „Tak dobrou.“
Pustil jsem Madda a kývl na Tobiho.
Přešel jsem do koupelny, opláchl se, vyčistil zuby, a pak zapadl do pokoje.
Než jsem přešel k posteli, stáhl jsem ze sebe kraťasy a triko, a pak sebou plácl jak dlouhý, tak široký do peřin.
Grigory
Věděl jsem, víc než kdo jiný, jak se Madd musí cítit, když mě a Lea takhle vidí spolu.
Bylo mi z toho všelijak, ale když se k němu přitočil Tobi, o něco se mi ulevilo. Věděl jsem, že někdo jako Tobi, brzy dostane Madda z jeho depresí. Madd je přeci jen přístupnější než já, když se zatvrdím.
Nechal jsem Lea, ať se v klidu umyje, a zatím jsem pouklízel nepořádek po večeři. Umyl jsem nádobí a hned ho uklidil, ať tu ráno nemáme bordel a nedostaneme seřváno od Dominika.
Když zašel Leo do pokoje, taky jsem vběhl do koupelny, a za další chvilku jsem procházel obývákem k našemu pokoji.
Cestou jsem ještě klukům popřál dobrou noc, ale nevím, kdo z nich mě vůbec vnímal.
Madd seděl, jednou rukou objímal Tobiho, který se k němu lísal a jen se díval před sebe. Ale Tobi neodbytně se na něj lepil, a něco mu tiše konejšivě šeptal.
V duchu jsem se znovu Maddovi omluvil, ale nechal jsem je být a vešel jsem do našeho pokoje.
Zavřel jsem za sebou dveře, ale zůstal jsem za nimi hned stát a jen se díval na Lea.
Vážně si ten kluk neuvědomuje, jak je krásný…
„Nemůžu ani uvěřit tomu, jaké mám štěstí,“ řekl jsem polohlasně a dál zasněně na Lea hleděl.
Na moment jsem zapomněl i na to, co jsem měl na teď slíbeno, jak jsem byl unešený jeho krásou.
„Jsi vážně nádherný,“ vydechl jsem, když jsem se nakonec pohnul směrem k němu. Klekl jsem si na postel u jeho nohou a pohladil ho po kotnících a po lýtkách.
Sklonil jsem se a začal ho líbat. Každé místo od prstů na nohou, postupně nahoru, vyhnul jsem se jeho penisu, ale hned pokračoval na podbřišku, na břiše, dokud jsem se nezastavil u jeho krku.
„Krásně voníš,“ zašeptal jsem do jeho kůže, otřel se o ní nosem, a pak už jsem ho celého zalehl a zaútočil na jeho ústa hlubokým polibkem.
Leo
Málem jsem zapomněl na svůj slib Grigorymu.
Už se mi zavíraly oči, a ani jsem nebyl schopný se aspoň odsunout na svou půlku postele, protože zůstaly sražené k sobě, tak jak to zanechal Madd, když jsem uslyšel, jak se otevřely dveře.
Najednou jsem byl probraný, a srdce mi začalo rychleji být, když jsem si uvědomil, že si mě Grigory prohlíží, což vzápětí potvrdil svými slovy.
Neodvážil jsem se pohnout, neodvážil jsem se ani nic říct, jen slabě zasténat a vydechnout, když jsem na sobě ucítil Grigoryho polibky.
A když mě zalehl a věnoval mi hluboký polibek, tentokrát jsem nezaváhal. Potřeboval jsem ho.
Potřeboval jsem Grigoryho jako vzduch. A potřeboval jsem se mu i omluvit.
Pevně jsem ho rukama objal kolem krku a nohama kolem pasu, abych ho na sebe ještě víc přimáčkl a z hlubokého polibku udělal vášnivý.
Dokázal jsem se odtrhnout až ve chvíli, kdy mi docházel dech, i přesto jsem ale nedokázal přestat Grigorymu věnovat aspoň letmé polibky.
„Ty jsi… krásný…" zachraptěl jsem a zadíval se mu do očí.
To já mohl mluvit o štěstí. A rozhodně udělám všechno, abych Grigoryho nezklamal.
Znovu jsem se vrhnul na jeho rty, ale tentokrát Grigoryho přetočil na záda, a když mi došel dech, začal jsem líbat jeho krk, hladil ho, kam jsem dosáhl a pomalu se přesunul až na bradavky, kterým jsem věnoval důkladnou péči.
„Grigory…" zašeptal jsem, když jsem se znovu vytáhl nahoru a tentokrát zalehl já jeho.
„Strašně moc… moc tě chci… miluj se se mnou… prosím." zašeptal jsem do jeho rtů a nespouštěl z něho oči.
Grigory
O tomhle jsem snil od chvíle, kdy jsem se miloval s Leem poprvé.
Už tenkrát, aniž bych si uvědomil, že ho miluji, to pro mne bylo něco nádherného.
A teď, když už vím, jaké city k němu mám, jsem po něm toužil ještě víc.
„Rád ti tvou prosbu splním,“ zašeptal jsem do jeho rtů, krátce ho políbil, a pak už jsem se po jeho těle sunul dolů.
Musel cítit, jak po něm moc toužím, ale chtěl jsem, aby mě chtěl ještě víc.
Potrápil jsem jeho krk, pohrál jsem si s jeho bradavkami a zastavil jsem se až dole u jeho penisu.
„Ani netušíš, jako moc krásný jsi,“ pohrál jsem si s jeho pytlíkem, a pak prstem po hrázi přejel níž, až jsem se s nimi zastavil u jeho zadečku.
Mírně jsem na jeho dírku zatlačil, ale nestrčil jsem prsty dovnitř. Zatímco jsem pohltil jeho penis a začal ho protahovat v ústech, dráždil jsem jeho vstup jen na povrchu.
Líbilo se mi ho tak dráždit. Já jsem si musel počkat do večera, Leo to taky bude muset těch pár minut vydržet.
A nechtěl jsem to uspěchat. Chtěl jsem si to všechno, jemnost a horkost jeho kůže, pevnost a chuť jeho krasavce, i občasné cuknutí, nedočkavé svírání jeho dírky, to všechno jsem si chtěl užít na maximum.
Když jsem si dost vyhrál, když nebyl ani kousek jeho rozkroku, který by nenavštívil můj jazyk, moje prsty, zvedl jsem hlavu. Uvědomil jsem si, že nevím, kde je gel. Stěhovali mě kluci.
Ale když jsem se rozhlédl, usmál jsem se.
Dva druhy gelů stály pěkně připravené na stolku vedle postele…
V duchu jsem klukům poděkoval, trochu se posunul a natáhl se pro jeden z nich.
„Je čas na průzkum,“ přilepil jsem se na moment na Leovy rty.
Pak jsem se znovu sesunul dolů, a zatímco jsem se opět věnoval jeho penisu, nagelované prsty, nejdříve jeden, potom druhý, a když se uvolnil, tak i třetí jsem postupně zasouval do jeho dírečky. Protahoval jsem ji, protáčel jsem prsty, roztahoval je od sebe, a chvílemi jsem dráždil jeho prostatu.
A přitom všem se mi značně zrychloval tep, když jsem sledoval, jak to Leo prožívá…
Leo
Jestli jsem si myslel, že už mě nedokáže nic překvapit, tak to jsem se spletl.
Grigory, snad jako by chtěl dohnat ten ztracený čas, se na mě vrhl s vervou sobě vlastní, a já sotva stíhal s dechem.
Vnímal jsem intenzivněji než kdykoliv předtím každé otření jeho jazyka, zubů, rtů, jeho prsty, jeho dech, i tlukot jeho srdce. Snažil jsem se krotit své vzdechy, ale nedokázal jsem to.
Zvláště ne potom, co se do mě natlačil svými prsty a skoro mě mučil.
Už jsem nedokázal vnímat nic a nikoho jiného než jen Grigoryho.
Tělo se mi roztřáslo, na Grigoryho pažích a zádech jsem nejspíš zanechal pár škrábanců, na krku nějaký ten kousanec, jak jsem prostě někam potřeboval ventilovat své vzdechy.
Snažil jsem se propínat proti jeho pohybům, snažil jsem se naznačit, aby zrychlil, nebo aby si mě vzal, svíral jsem ty zatraceně mučivé prsty uvnitř sebe, ale Grigory neustoupil ani o krok.
„Grigory!“ vykřikl jsem a propnul se v zádech, když už jsem byl úplně mimo.
Jednou rukou jsem pevně sevřel Grigoryho kolem krku, druhou rukou sevřel jeho zápěstí a přitáhl se k jeho rtům.
„Chci víc! Hned!“ zavrčel jsem a sám sebe skoro nepoznával.
Začal jsem si sám do dírky zasouvat Grigoryho prsty rychlejším a prudším tempem a zároveň se vrhl na jeho rty v dravém polibku, který jasně říkal, co skutečně chci.
Grigory
Jo, měl jsem ho přesně tam, kde jsem chtěl. Držel jsem se tak, tak, už jsem myslel, že si ho vezmu, ale Leo to stejně nevydržel.
Vytáhl jsem z něj prsty, políbil jsem ho a pohladil po vlasech.
„Počkáme do zítra do večera,“ pronesl jsem s vážnou tváří, ale provokativně jsem se o něj otřel a pak se nadzvedl na loktech, jako bych chtěl opravdu vstát.
Ale když jsem viděl jeho pohled, začal jsem se smát.
„Leo,“ zaskučel jsem. „Myslíš, že bych do zítra vydržel? Už teď to pro mne bylo jako mučení…“
Znovu jsem mu věnoval polibek, ale pak jsem ho opustil. Dosedl jsem na paty, chytl ho za boky a přitáhl si jeho zadeček k sobě na klín až na doraz.
„Nedokázal bych čekat do zítra… Strašně moc tě chci…“ nastavil jsem se proti němu a zatlačil.
Vklouznul jsem do něj na jedno přitlačení až po kořen. Musel jsem se předklonit, zapřít se rukama o matraci, a vydýchat ten nával, který doslova převálcoval mé tělo.
Bylo to něco úžasného být v něm. Cítit opět jeho svírání, jeho teplo, přivádělo mi to málem mdloby, když jsem se jen malinko pohnul.
Už jsem víc nedokázal čekat.
Nechal jsem ho, ať své nohy dá, jak chce. Zapřel jsem se o ruce, a zatímco jsem se znovu vrhnul na jeho ústa, začal jsem přirážet. Zpočátku pomaleji, opatrně, ale s každým dalším pohybem, kdy ten chtíč úplně přebral vládu nejen nad mým tělem, ale i mým mozkem, jsem přidával na razanci…
Leo
Grigory měl jediné štěstí, že jsem po ruce neměl bažanta, protože jinak by skončil na jeho hlavě.
Ale na nějaké mlácení jsem zapomněl v momentě, kdy ze mě vyndal prsty a nahradil je něčím jiným.
Zatočila se mi hlava a hlasitě jsem vykřikl, když jsem v sobě ucítil Grigoryho velikost.
Byl jsem jako v transu.
Oplácel jsem Grigoryho polibek, jak to šlo, zanechával na jeho kůži další a další škrábance, propínal se proti němu, stahoval se kolem jeho penisu, jako bych se bál, že ze mě vyklouzne, a znovu a znovu sténal jeho jméno.
Ani nevím jak a kdy, ale najednou ležel Grigory zase na zádech, já mu zatínal prsty do hrudi, a prudkými pohyby dosedal na jeho klín.
Cítil jsem tak Grigoryho ještě víc v sobě, a abych plně pocítil jeho krasavce, občas jsem se přestal pohybovat a jen zakroužil pánví.
A nejen tohle jsem si chtěl připomenout.
Ale i to, jaký je to pocit, když do mě najíždí, takže jsem nechal Grigoryho ze sebe úplně vyklouznout, a pak na něj prudce nasedl.
Bylo to něco neskutečného a neuvěřitelného.
Grigoryho výraz ve tváři, jeho chuť, jeho touha, to bylo to, co mě hnalo dopředu.
„Grigory… já…“ vyrazil jsem ze sebe, když už jsem byl na samé hranici, a mé pohyby se stávaly nekoordinovatelnými.
To, co nastalo po tom, jsem si nepředstavoval ani v těch nejšílenějších snech.
Úplně jsem se zkroutil a roztřepal, sténal jsem, křičel i fňukal zároveň, a bál se, že mi srdce vypoví službu.
Přesto jsem se pořád nějak dokázal pohybovat, i když mé semeno dopadalo na Grigoryho hruď, kde mu nejspíš dlouho zůstanou značky po mých nehtech.
Když jsem se trochu vzpamatoval, dopadl jsem na Grigoryho a vpil se do jeho rtů.
Pořád jsem hýbal zadečkem, a tak moc si užíval ten neuvěřitelný pocit, že jsem prostě chtěl víc.
„Chci… je-ještě…“ zachrčel jsem do Grigoryho rtů.
Grigory
Tak takhle nějak jsem si to představoval.
„Leo… uděláš všechnu… práci… za mě…“ zatnul jsem prsty do jeho zadku.
Měl ho už červený, jak jsem po něm několikrát pleskl, když ze mě vyjel. Ale když dosedl zpátky, vzal mi tím dech. Ani mi nevadilo, že ležím na zádech, byl to skvělý pohled vidět Lea, jak se na mě projíždí.
Jeho škrábance pálily, ale já mu to zdatně oplácel dalším plesknutím, zatnutými prsty do jeho stehen, nebo boků.
A když jsem viděl, jak se blíží ke konci, začal mě v sobě svírat a jeho sperma začalo na mě dopadat, zarazil jsem do něj ještě dva prsty, aby si to naplno užil až do konce. Druhou rukou jsem obemknul jeho penis a dodělal jsem ho ještě i protahováním, kdy jsem zesílil stisk natolik, aby co nejvíc cítil každé otření.
Já jsem byl už taky na hraně. Divil jsem se, že jsem to vydržel tak dlouho. Ale o to lepší to pak bylo.
Následoval jsem Lea po pár vteřinách. Narazil jsem si ho na sebe tak silně, až jsem sám zaskučel a vyslal několik hlasitých vzdechů do jeho úst. Celý rozechvělý, skoro v křeči, jsem plnil jeho zadeček a on už si žádal pokračování…
Nemohl jsem ho odmítnout. Ještě jsem cítil dozvuky prvního orgasmu, když jsem ho popadl, převrátil ho na břicho. Chytl jsem ho a zvedl jeho zadek do výšky. Zaútočil jsem na jeho dírku jazykem, pořádně ji podráždil, než jsem do něj znovu najel, až málem přepadl dopředu.
„Zapři se…“ vydoloval jsem ze sebe chrčivě, když jsem si ho takhle zezadu bral a tentokrát já zanechával na jeho zádech dlouhé rudé čáry a na zadku otisky od mých dlaní.
Leo
Nejspíš se zítra ani neposadím.
Grigory nezůstával pozadu, co se škrábanců týkalo, jeho značky mě pálily všude na těle, ale jen to umocňovalo to vzrušení, co nás obalovalo jako tlustá deka.
A taky jsem zjistil, že se mi čím dál víc líbí, když mě pleskal po půlkách.
Sám jsem mu ho nastavoval, když si mě zezadu bral, až jsem nosem zarýval do polštáře.
Ten taky částečně tlumil mé výkřiky, které nešlo nijak zadržet.
Bylo to jako bouře, která právě teď zaútočila plnou silou.
Víc jsem se prohnul, abych na Grigoryho co nejvíc vyšpulil zadek, a nejspíš se mi blahem kroutily i palce u nohou.
V prstech jsem drtil prostěradlo, slintal do polštáře a s každým dalším nájezdem cítil, že se můj druhý orgasmus blíží závratnou rychlostí.
Když mé roztřesené tělo už ruce ani nohy neunesly a já se rozplácl na posteli, hlasitě jsem vykřikl, když jsem Grigoryho stáhl sebou a touhle polohou ho sevřel víc v sobě.
„Gri… gory!“ vykřikl jsem a vystrčil na něj zadek, jak to jen šlo, protože jsem chtěl cítit tu jeho nadřazenost a sílu, kterou mi tímhle vším ukazoval.
Líbilo se mi to až tak moc, že jsem věděl, že nejspíš žádný jiný způsob sexu už nebudu chtít.
Grigory mě prostě rozpaloval, zbavoval rozumného myšlení a vyvolával ten skrytý chtíč uvnitř mě. Stačilo, když mě ještě párkrát propleskl, tvrdě do mě najel, poškrábal na zádech a já už byl na samotném okraji.
Zapřel jsem se o roztřesené kolena, ruce přesunul dozadu, zaryl nehty do Grigoryho stehen a prudce si ho natlačil na sebe.
Čelem jsem se opíral o polštář, sténal, křičel, tlačil se víc a víc na Grigoryho a několik kapek mého uvolnění skončilo na mé bradě.
Grigory
Leo hravě strčil do kapsy všechny mé předchozí milence. A to do toho počítám i kluky. To, co předváděl, bylo prostě neskutečné. Byl tak krásně nadržený a přitom sexy, že jsem pro to neměl žádných slov. Mohl jsem si jen užívat jeho přítomnost, jeho chtíč, a to všechno dohromady ještě umocňovalo můj vlastní prožitek z našeho sexu.
Bylo to divoké, drsné, vášnivé… Oba jsme si to užili na maximum i při druhém orgasmu, kdy jsem se opravdu už nedržel zpátky, a velmi rychle jsem zapomněl i na to, že jsem se s ním chtěl milovat něžně, abych se mu tím způsobem omluvil za všechny ty trable.
Když se rozplácl y sevřel mě v sobě, jen jsem zařval a sám ho skoro zalehl. Zapřel jsem se o ruce vedle jeho hlavy, a ještě dal všechnu sílu, co mi zbývala do posledních nájezdů, které byly teď v tom stísněném prostoru ještě lepší.
Nemusel jsem se však obávat, že bych mu nějak ublížil, i když jsem se už nehlídal. Po mých dvou dávkách to v něm tak nádherně klouzalo, že i gel by se proti tomu mohl stydět.
„Leo… Leo… ty… prostě… já nevím ani… co chci říct…“ funěl jsem mu do ucha, když jsem na něj dolehl.
Chytl jsem ho za bradu a natočil si ho k sobě, abych ho mohl líbat.
Jeho oči se nádherně leskly tím prožitkem, a jejich zvláštní barva byla tak ještě výraznější a krásnější.
Vážně jsem se v nich mohl klidně utopit. Miluji ho tak moc, že se mi na něm líbí všechno, i řasy, i ta malinkatá piha nad pravým koutkem úst.
„Jsi nádherný… a miluji tě… strašně moc… to jsem chtěl říct…“
Leo
To, co se mezi námi teď odehrálo, mě ještě víc utvrdilo v tom, že právě Grigory je ten pravý.
Ani s klukama jsem se tak neodvázal, jako právě s Grigorym a uvědomil jsem si, že to samé bylo i u naší první spolu strávené noci.
Když na mě Grigory dolehl, jen jsem spokojeně zabručel.
Ještě pořád jsem se chvěl dozvuky orgasmu, vnímal i Grigoryho vyvrcholení, stejně jako tu úžasnou plnost.
Zatajil se mi dech, když si mě Grigory natočil k sobě a políbil.
„Víš, že nemám rád… když to říkáš… že jsem krásný…" kousl jsem ho jemně do nosu, ale pak se pousmál. „Taky tě miluju. Strašně moc. A víš, co bych si teď přál?"
Trochu jsem se zvedl, aby ze mě Grigory mohl vyklouznout, protočil jsem se v jeho náruči, uvelebil se na zádech, stáhl si Grigoryho na sebe, a jeho stále ještě tvrdý penis si navedl sám do dírky a spokojeně zavzdychal, když jsem znovu ucítil tu plnost.
„Takhle se mi to… líbí… aspoň chvilku…to si přeju…"
Políbil jsem Grigoryho, nohy omotal kolem jeho pasu, prsty se probíral jeho vlasy nebo ho jemně hladil po zádech, jako bych se chtěl omluvit za ty škrábance.
Bylo mi naprosto skvěle.
A doufal jsem, že se i Grigory cítí stejně jako já.
Chtěl jsem, aby byl šťastný. Aby byl šťastný se mnou. Nikdy bych si neodpustil, pokud bych ho zklamal.
Grigory
Usmál jsem se, když se Leo pode mnou přetočil a znovu se na mě nasunul, jako by chtěl pokračovat.
Můj penis ještě nestihl pořádně zvadnout, tak jsem to tak nechal. A bylo to docela příjemné a až mi klesne, vyjede z něj sám.
„Nemáš rád, když ti to říkám? Hmmm, budeš si na to muset zvyknout, protože je to pravda. Jsi opravdu krásný. Tak krásný, že bys na tu krásu měl mít zbrojní pas,“ usmál jsem se a znovu a znovu Lea líbal.
Cítil jsem se moc dobře.
Jak ten den špatně začal a vyhrotilo se to na maximum, až jsem měl strach, že přijdu o dobré přátele, tak dobře skončil. Byl jsem šťastný snad nejvíc za celý můj život.
„Omlouvám se, jestli usnu…“ položil jsem si hlavu na Leovo rameno a zívnul jsem si. „Ale dnešek… mě strašně… moc… utahal…“
Ještě chvilku jsem tak ležel a nechával se unášet těmi příjemnými pocity, když mě Leo hladil po zádech, a hrál si s mými vlasy. A moc dlouho to opravdu netrvalo a zavřely se mi oči, aniž bych tomu dokázal nějak zabránit.
Leo
Zrudl jsem až na zadku, když mě začal Grigory zase chválit.
Vážně si na tohle nejspíš nezvyknu.
Nikdo mi nikdy neříkal, že jsem krásný.
Teda... Jamie říkával, že mám krásné oči, ale spíš jen z legrace, když mě chtěl poškádlit, právě proto, že věděl, jak to nesnáším.
Ale na druhou stranu…
Slyšet to od Grigoryho…
Lhal bych kdybych řekl, že mě to netěšilo. Chtěl jsem být krásný hlavně pro něj.
Jen jsem Grigorymu oplatil polibek, když se omluvil, že nejspíš usne. Nezazlíval jsem mu to. Dnešek byl vyčerpávající pro všechny. I já sám před pár okamžiky málem usnul.
Ale teď se mi nějak nedařilo zabrat. Přemýšlel jsem nad celou situací, nad tím, co bude, poslouchal Grigoryho pravidelné oddechováni, vnímal teplo jeho těla i tlukot jeho srdce a po chvilce se natáhl po dece, abych nás přikryl.
Nakonec jsem se i já nechal unést spánkem, aniž bych se pohnul, byť jen o milimetr.
Ani nevím, jak dlouho jsem spal, ale probudil mě nějaký šramot z venčí. Zabručel jsem a zavrtěl s sebou.
Otřel jsem se o to příjemné teplo, které mě hřálo celou noc, spokojeně vzdychl a znovu se zavrtěl, abych se ujistil, že se mi to nezdá a ta vůně i to tělo opravdu patří někomu, koho miluju, a kdo je se mnou.
Grigory
Spal jsem tvrdě celou noc. Ale i tak jsem se podvědomě tiskl k Leovi, jako bych měl strach, že mi někam zmizí, nebo mi ho někdo ukradne.
Když se pak ráno zavrtěl a začal jsem víc vnímat svět, došlo mi, že jsem si ani nenastavil budík a ráno hned máme přednášky.
Otevřel jsem oči, líbnul Lea na rty s přáním dobrého rána, a pak jsem se otočil ke stolku, abych se podíval, kolik je vlastně hodin. A možná jsem to neměl dělat, protože jsem byl okamžitě vzhůru na sto procent.
„Zatraceně,“ zaklel jsem, když jsem viděl, že máme jen něco přes půl hodiny, abychom se dali do pucu a vyrazili.
Přesto jsem si však neodpustil aspoň krátké mazlení s Leem. Nemohl jsem si to prostě odpustit, a já byl znovu neuvěřitelně šťastný, že jsem mohl usnout a probudit se vedle něj.
Možná bych nakonec kašlal i na první přednášku, ale Leo nemohl. Musel začít pořádně chodit do školy, a navíc…
„Dobré ráno hrdličky. Měli byste se posbírat, nebo přijdete pozdě,“ ozval se Dominik hned potom, co zaklepal a vešel dovnitř.
„A měli byste si pořádně vyvětrat,“ dodal ještě s úsměvem.
On sám vypadal nanejvýš spokojeně, takže přespání u kamaráda nejspíš dopadlo nad očekávání dobře.
„Dneska přijde namontovat ty senzory, domluveni jsme na večer, až tu budeme všichni, nastaví to podle nás, aby nám to nehlásilo pokaždé, když někdo z nás přijde domů. Takže se večer nikde necourat a ze školy rovnou domů, Leo,“ upozornil nás, že zařídil ty senzory a pak už se slovy, že vyráží do školy i s Maddem, vypadl z pokoje.
„Tak jo,“ líbnul jsem Lea do vlasů. „Musíme vstávat, ať nepřijdeme pozdě. „Přenesu nás, tak se v klidu osprchuj a posnídej.“
Leo
Tohle bylo jedno z nejkrásnějších rán, co jsem zažil.
Úplně jsem zapomněl na školu, a kdyby nebylo Grigoryho, nejspíš bych se na ni i vykašlal, jenže jsem věděl, že by mi to nejspíš neodpustil.
Přesto se mi těžko vstávalo, zvlášť po tom raním mazlení, a hlavně po noční jízdě.
Pomalu jsem se ani nezvedl z postele, a když jsem se belhal do koupelny, vysloužil jsem si od Tobiho hurónský smích, než zmizel do školy.
Trochu mě mrzelo, že jsem nepotkal Madda, který odešel z Dominikem, ale na druhou stranu, asi by vyznělo blbě, kdybych mu přál dobré ráno.
Trochu to zakalilo mé myšlenky, ale věděl jsem, že Madd je silný. Že se z toho dostane. Navíc Tobi očividně věděl, jak na něj, a rozhodně ho nechtěl vidět v depresích nebo smutku.
Mocně jsem zívl, osprchoval se, jak to v daných podmínkách vzhledem k mému tělesnému stavu šlo, vyčistil si zuby, a oblékl se do školy.
Spolu s Grigorym jsme pak posnídali, co nám kluci nachystali, a než nás přenesl, vyžádal jsem si hluboký polibek.
Měl jsem však jedno přání.
Nechtěl jsem, aby o našem vztahu zatím někdo věděl.
Ne, kvůli tomu, že bych se styděl, ale kvůli tomu, že na škole byli minimálně dva lidi, co by nám nejspíš hodně ublížili, kdyby to zjistili. Když nás Grigory přenesl, rozloučil jsem se s ním jako normální spolubydlící a valil na svou přednášku.
Den pak probíhal v poklidu, Blacka jsem ani jednou nezahlédl, zato na obědě jsem na sobě cítil upřený pohled, a když jsem se rozhlédl, spatřil jsem toho zelenookého kluka. Teď už vím, jak vypadá, budu si na něj dávat pozor, přesto...
Cítil jsem z něj určité nebezpečí.
Odpolední přednášky byly nudnější než ty ranní, dokonce jsem při jedné usnul a už se nemohl dočkat, až budu s Grigorym. Pamatoval jsem na Dominikova slova, takže když mi v šest konečně padla, spěchal jsem na pokoj.
Nebyl jsem však ani v polovině cesty, když jsem zahlédl toho kluka, co mě sledoval, jak jde někam k zadnímu areálu.
Grigory
Ráno bylo fajn, i když jsme se nějak nemohli zdržovat. Přesto bylo příjemné takhle v klidu posnídat jen s Leem. Mít chvilku jen pro sebe, ale nevynucovat si ji.
Moc se mi nelíbilo, že Leo nechtěl, aby se o našem vztahu vědělo, ale na druhou stranu by to mohla být překážka k tomu, abychom se dostali k Blackovi blíže.
Naše přednášky byly kratší než Leovy. Dominik a Madd šli hned potom na kolej, a Tobi už taky skončil.
Tak jsem zamířil k posluchárně, kde měl poslední přednášku Leo, abych na něj počkal.
„Pane Ivashine,“ ozvalo se najednou přes chodbu, když jsem tak stál opřený o zeď a čekal, až Leo skončí.
Otočil jsem se za hlasem. Věděl jsem, že je to Black, ale přesto jsem dělal překvapeného, když mě oslovil sám od sebe, a ještě navíc došel až ke mně.
„Pane profesore?“
„Rád bych si s vámi promluvil, pokud dovolíte. Myslím, že byste neměl odmítnout, vzhledem k tomu, že tu chcete dál studovat,“ ukázal mi směrem k jeho kabinetu.
Měla to snad být výhružka?
No, ale i tak. Chtěl jsem se k němu dostat blíže tak proč ne.
Nenápadně jsem mrknul na hodinky. Leo bude končit za patnáct minut, tak mám ještě dost času a u Blacka se určitě nezdržím nějak moc dlouho.
Jen jsem na Blackovo pozvání přikývl, zvedl tašku ze země a šel poslušně za ním.
Nenápadně jsem ještě poslal klukům textovku, že si mě zavolal Black, ať se mrknou po Leovi, kdyby náhodou, a vzápětí se už za mnou zavřely dveře Blackova kabinetu.
„Posaďte se,“ ukázal mi na křeslo naproti jeho stolu.
Posadil jsem se a dál jsem na něj překvapeně hleděl.
Black přešel na druhou stranu stolu, odložil věci, které nesl v ruce a pak se posadil. Položil ruce na stůl, sepjal je a chvilku na mě upřeně hleděl.
„Všiml jsem si, že poslední dny se vaše přítomnost… Ne, špatně jsem se vyjádřil. Vaše zapojení do učebního procesu značně zlepšilo. Je pravda, že jste nějakou přednášku teď vynechal, ale evidentně vám to neuškodilo. Právě naopak. Všiml jsem si, a potvrdili to i další profesoři, že jste se víc zapojil, víc se ptáte, a až na malinké výjimky dáváte větší pozor. Dokonce i víc navštěvujete knihovnu, než tomu bylo doposud. Vypadá to, jako byste šel do sebe. Máte velké předpoklady dobře zvládnout zkoušky. A pokud je uděláte, pak bez problému můžete nastoupit na poslední dva roky studia. Už jste přemýšlel o tom, co byste chtěl potom dělat? Můžu vám pomoci jak s učením, tak výběrem. Jsem rád, když studenti ví, co chtějí, a vy evidentně víte. Navíc, vaši rodiče jsou jedni z nejlepších vědců ve výzkumném ústavu, takhle z vás určitě budou mít radost. Chtěl byste pracovat s nimi?“
„Já? No… Jo…“ zahrál jsem rozpaky a umocnil to tím, že jsem si nervózně prohrábl vlasy. „Řekl jsem si, že by bylo lepší se víc učit. Přeci jen mám hlavu po svých rodičích, a já bych jim nechtěl dělat ostudu.“
„To je dobře, že jste si to uvědomil. Chválím to,“ spokojeně Black pokýval hlavou. „A chystáte se, že byste pracoval s nimi?“
„No, nevím… Je to zajímavá práce, mají i spoustu zajímavých případů, třeba teď řeší něco nového, ale já bych nerad byl zavřený mezi stěnami. Chtěl bych být venku, nebo aspoň různě vevnitř a chvíli venku…“
„Určitě se najde i taková práce, a říkáte že pracují na různých zajímavých případech… To by pro vás mohla být dobrá praxe. Nechtěl byste třeba udělat závěrečnou práci z toho, na čem teď pracují? Víte konkrétně, o co jde? Pokud to teda není tajné, jinak chápu, že by to nešlo…“
Aha… Takže odtud vítr vane… Už je mi jasné, kam Black míří…
Leo
Ani jsem nepřemýšlel nad následky. Bylo to stejné jako v případě Blacka.
Prostě jsem se rozhodl udělat to, co mi instinkt napověděl.
A ten mi teď říkal, že toho kluka nemám spustit z očí.
V zadní části pozemku byly jen tréninkové haly, které se ale uzamykaly po poslední hodině, která skončila právě v šest hodin.
Za halami pak už bylo jen málo využívané staré hřiště a rozlehlé pole, které se už moc nepoužívalo. Celkově, z toho, co jsem se dozvěděl, sem moc studentů nechodilo a rozhodně bylo podezřelé, když sem někdo zabloudil takhle navečer.
Napadlo mě, že si třeba jde trénovat schopnosti, aby ho nikdo neviděl, přece jen, pokud jednu tají, byl by to rozumný důvod, nebo má s někým schůzku.
Když jsme byli mezi budovami nebyl problém se za ním plížit, protože mě ukrývaly rohy budov a stíny.
Potíž nastala, když vstoupil na otevřené prostranství. Začal chovat obezřetněji, víc se rozhlížel kolem sebe, občas se i zastavil, jakoby naslouchal zvukům, což samozřejmě vzbudilo mé podezření, ale tím pádem jsem měl i horší podmínky pro jeho sledování.
Nešla mi však do hlavy jedna věc.
Když chce být nezpozorován, proč nepoužil svou neviditelnou schopnost?
Je to proto, že nemůže?
Nebo...?
Ne, není možné, aby si mě všimnul, protože jsem si dával opravdu dobrý pozor.
Byl jsem do toho tak zabraný, že jsem zapomněl na čas i na kluky.
Když mi pípnul komunikátor, málem jsem nadskočil, naštěstí jsem ho měl na nejmenší hlasitost, takže ten kluk to naštěstí nezpozoroval.
Abych se vyvaroval dalším takovým infarktovým stavům, napsal jsem krátkou zprávu, že sleduju stopu, a pokud se do půl hodiny nevrátím, jsem u zadní části areálu školy, odeslal ji všem čtyřem, a pak komunikátor úplně vypnul.
Jenže jsem tímhle ztratil drahocenný čas a kluk přede mnou získal náskok. Aspoň jsem tak usoudil podle toho, že jsem ho nikde neviděl.
Zaklel jsem a popoběhl k první tréninkové hale.
Opatrně jsem nakoukl za roh, a pak vešel na chodník.
Jenže ať jsem se rozhlížel, jak chtěl, nebyla kolem živá duše.
Teď už jsem zaklel nahlas a chtěl se obrátit, když se mi zježily všechny chlupy na zátylku.
„Jamie býval opatrnější,“ zavrčel mi cizí hlas do ucha.
Grigory
„Netuším, jestli by mi to rodiče dovolili. Většina jejich práce podléhá utajení, nebo mají aspoň přísná pravidla co smí nebo nesmí. Takže nevím, jestli by to prošlo. Ale můžu se zeptat, a když tak, pokud by to vyšlo, bych vás potom mohl poprosit o pomoc s vypracováním? Spíš jen konzultace, jinak bych to celé zvládl sám,“ chytl jsem se jeho návnady a on byl evidentně spokojený. „Pokud dělají na novém projektu a můžou k tomu něco říct, můžu se s nimi pak domluvit, že bych na tom pracoval společně s nimi a uvedl bych to jako svou závěrečnou práci pod záštitou výzkumného ústavu.“
„To byste opravdu mohl. Často studenti vypracovávají takové projekty, takže by na tom nebylo nic divného,“ pokýval Black spokojeně hlavou. „A co ostatní? Učí se? Bylo by škoda, kdyby vás stahovali od učení. Máte opravdu velké nadání, jste velice chytrý, poznám to. Kdybyste měl někdy problém, nebo pan Vince, klidně se na mě obraťte, není problém vám zařídit bydlení ve vile. Tam byste měl daleko větší klid na studium, jak vy, tak pan Vince.“
„Určitě nad tím budu uvažovat, pane profesore. děkuji vám za zájem. Budu vás informovat, jakmile budu ohledně té práce něco vědět,“ pousmál jsem se.
Vzápětí nato mi však zapípala zpráva. Věděl jsem, že je od někoho z kluků, ale nechtěl jsem to otevírat před Blackem.
Jen jsem kouknul na ruku a pak jsem s úsměvem zvedl hlavu.
„Vidíte, právě mi máma píše, že bych se měl zastavit. Nejspíš mi chtějí dát jednu z rodičovských rad,“ mírně jsem se zašklebil.
„Vaši rodiče to s vámi myslí moc dobře, pane Ivashine,“ pronesl Black trošku káravě.
„Já vím,“ zatvářil jsem se provinile a vstal jsem. „Musím už jít. Potřebuji dodělat jeden projekt, kytka mi už vykvetla, takže už jen vypracuji písemnou část.“
Black mě ještě pochválil, že je rád, že jsem vážně šel do sebe, i přesto, že mi to tak dlouho trvalo, a že má na mě pan Vince nejspíš dobrý vliv, a pak už mě propustil.
Teprve na chodbě jsem si pořádně oddechl. Hned jsem se mrknul na zprávu a myslel jsem, že mě něco trefí.
Okamžitě jsem volal klukům, že mě zdržel Black a jestli se Leo už vrátil…