Grigory
Když se mi Leo vrhl kolem krku, sevřel jsem ho v objetí tak moc, že jsem musel nakonec trochu povolit, abych ho neudusil.
Třásl jsem se z toho všeho, skoro jsem nemohl dýchat. Jen jsem držel Lea v objetí, na víc jsem se teď nevzmohl.
Až jeho poslední slova mne vzpamatovala.
Ani jsem si neuvědomil, že jsem mu to řekl v ruštině.
„Víš, naučím tě rusky. A tohle je první lekce. Říkal jsem…“ najednou jsem ztratil odvahu, když jsem to měl říct anglicky.
Krucinál, nebuď srab, nebo se zase něco pokazí!
„Řekl jsem… Miluji tě. Až mě u srdce bolelo, jak moc tě miluji.“
Chytl jsem Leovu hlavu do dlaní a konečně se na něj pousmál.
„Slibuji, že už se nebudu chovat jako idiot. Jen… Měl jsem strach, že vás oba navždy ztratím. Bolelo to, když Madd řekl, že se odstěhujete. Bylo to pro mne, jako by mi řekl: ‚Sbohem, už nás nikdy neuvidíš.‘ Mám Madda i přesto všechno moc rád. Ale tebe opravdu miluji. A nedokážu se srovnat s tím, že jsem mu nejspíš taky ublížil,“ povzdechl jsem si.
Už jsem se přibližoval, že ho políbím, když se otevřely dveře.
„No konečně. Je to venku. Už jsme tím byli všichni unavení,“ opřel se Dominik o futra a zkřížil si ruce na prsou. „Jste vážně idioti všichni tři. Měli byste jít za Maddem. Myslím, že on teď nejvíc potřebuje od vás něco slyšet. Jen nevím, jestli vás k němu pustí Tobi. Leží u něho ve své psí podobě a vrčí na všechno, co se pohne.“
Leo
Byl jsem…
Šťastný.
Teď konečně za celou dobu jsem skutečně věděl, že mé srdce už od začátku patřilo Grigorymu.
„Já měl taky strach…“ zašeptal jsem, a pak skoro nadskočil, když se ve dveřích objevil Dominik.
Vypadalo to, jako by to on celou dobu věděl, jen čekal, kdy si to konečně uvědomíme i my.
„Já s Maddem promluvím, ano?“
Zvedl jsem se z postele, otřel slzy, a pak přešel do vedlejšího pokoje.
Madd seděl pořád na stejném místě, jako když jsem odcházel a hleděl do země.
„Madde…“
Když zvedl hlavu a zadíval se na mě, kašlal jsem na Tobiase, rovnou k němu přešel, klekl si a objal ho i přes to, že jsem skoro ležel na Tobim.
„Věděl jsem to celou dobu. Věděl jsem, že Goro pro tebe znamená víc. Jen… Myslel jsem si, že když tě budu držet u sebe, časem zapomeneš. Nechtěl jsem ti ublížit. Ani Gorovi. Mám ho rád… jen… prostě se nedokázal vymáčknout, tak jsem ho předběhl a doufal, že to nějak dopadne. Nebylo to nejlepší rozhodnutí.“
„Nic neříkej. To já jsem na vině. Neměl jsem to dopustit. Neměl jsem ti to dělat. To já ti ublížil. Mrzí mě to… strašně moc… nechtěl jsem, abyste se kvůli mně hádali. Nechtěl jsem, abyste se odcizili. Jste skvělí přátelé a já… Já to málem celé pokazil kvůli své sobeckosti. Mě jediného byste měli vinit. Ani bych se nedivil, kdybyste mě teď nenáviděli,“ povzdechl jsem si a zadíval se Maddovi do očí.
Chvilku jsme na sebe hleděli, než mě Madd znovu stáhl do své náruče a pevně objal.
Hladil mě po vlasech i zádech, jakoby se snad bál, že už mě nikdy neuvidí.
„Jste pitomci…“ ozvalo se vedle nás, a když jsem pootočil hlavu, uviděl jsem klečet Tobiase už v lidské podobě.
Pak se na nás vrhl a doslova slisoval k sobě.
Skoro jsem nemohl ani dýchat, ale cítil jsem, že to napětí, co tu bylo, už konečně ustupuje a polevuje.
Grigory
„Konečně že ses vymáčkl,“ zabručel Dominik ode dveří, když Leo odešel. „Že ti to ale trvalo. Tos to musel nechat zajít tak daleko?“
„Nemohl jsem… Nešlo to,“ odpověděl jsem polohlasně.
„Jste vážně idioti, všichni tři. Už jsem si myslel, že vás něčím vezmu po hlavě. Nejspíš se ti v té makovici nerozbřesklo, Leo tě tím bažantem asi praštil málo, co? „Myslím, že bys měl jít vedle. Nech ty věci být, uklidím ti je. Anebo ne. Nejspíš se budeš stěhovat vedle.“
Vstal jsem konečně ze země a zamířil ke dveřím, abych mohl jít za klukama. Ale před Dominikem jsem se zastavil.
„Nevím, jestli je dobrý nápad tam teď jít. Madd… asi mě nebude chtít vidět,“ povzdechl jsem si.
„Chceš zase couvnout? Nejlepší je to vyříkat si to hned, než se z toho zase stane nějaké šílené drama. Hlavně kvůli Maddovi, jestli ti na něm záleží. Dneska asi nepůjdeš na přednášku, co?“
„Asi ne. Nesoustředil bych se na jediné slovo. A Madd asi taky nepůjde…“
„Padej, prosím tě, půjdu sám. Ale jak se vrátím, tak si hned všichni promluvíme. Leo nám chtěl něco říct, a jaksi se na to zapomnělo.“
„Díky, Dome,“ položil jsem mu na moment ruku na rameno, ale pak už mě postrčil, abych šel do vedlejšího pokoje.
Zastavil jsem se kousek od postele a jen se díval na to, jak se Tobi válí po Leovi a Maddovi a skoro brečí štěstím, že se to nějak vyřešilo.
„Madde…“ ozval jsem se opatrně. „Omlouvám se. Nechtěl jsem dělat problémy. Myslel jsem… No…“
„Příště nemysli a konej, osle,“ zavrčel na mě Tobi, až se Dominik, který se postavil za mě, začal smát.
„Mám hlad,“ protáhl se konečně Tobias.
„Teď jsi obědval,“ upozornil ho Dominik.
„Objednám mega pizzu a dáme si ji všichni společně, co?“ navrhl jsem, a trochu s obavami a staženým žaludkem jsem se podíval na Madda, jestli to přijme.
Leo
Byl jsem jak sardinka, ale nevadilo mi to.
Nadechl jsem se, až ve chvíli, kdy přišel do pokoje Grigory a začal se Maddovi omlouvat.
Musel jsem se taky pousmát nad Tobiho zavrčením, ale pak zvážněl, když se Madd po Grigoryho slovech napjal a jeho výraz ve tváři ztvrdl.
Dostal jsem na okamžik strach, jakmile se Madd zvedl, ale Tobi mi položil ruku na paži a jen zakroutil hlavou.
Se zatajeným dechem jsem sledoval, jak jde Madd beze slova ke Grigorym, a pak před ním zůstal stát a jen si ho nevraživě prohlížel.
Vstal jsem, přešel k těm dvěma a už chtěl něco říct, když Madd natáhl ke Grigorymu ruku.
„Jsi kretén, ale to já jsem taky. Takže si nemáme co vyčítat. Už od začátku jsem tak nějak někde uvnitř sebe věděl, že tenhle den jednou přijde. Ale nedokázal jsem Lea prostě nechat být. Leo… bude v mém srdci mít pořád své zvláštní místo. A ty, jestli mu někdy ublížíš, jestli kvůli tobě lvíček prolije jedinou slzu, utrhnu ti hlavu a vezmu si ho zpátky. Je to jasné? A jinak tu pizzu bych si dal.“
Když Grigory přijal nabízenou ruku a Maddův výraz povolil, tentokrát jsem to byl já, kdo se těm dvěma vrhnul kolem krku a povalil je na zem.
Klečeli jsme na zemi, já je tiskl k sobě, co to šlo, a bulel jsem, jak malé dítě, ale tentokrát štěstím.
„Mrzí mě, že ses musel kvůli nám trápit. Promiň, že jsem tě do toho nutil,“ omluvil se mi Madd, když mě kousek od sebe odtáhl a políbil na čelo.
„Ne, neomlouvej se. Jsi moc hodný kluk a já tě mám moc rád. Popravdě… myslel jsem si, že mě Grigory nenávidí a nechtěl jsem tě zklamat. Říkal jsem si, že mě to časem přejde, to, co jsem ke Grigorymu cítil…“ zavrtěl jsem hlavou a povzdechl si. „Připadám si hrozně.“
„Chybu jsme udělali všichni. I když o tebe nerad přicházím, asi to takhle mělo být už od začátku. Na mě nejspíš někde jinde čeká spřízněná duše.“
Madd mě znovu políbil, pak mi pomohl na nohy a otočil se ke Gorovi.
„Objednám tu pizzu, uklidíme tu s Tobim, přestěhujeme tě, takže vy se zatím osprchujte. Oba jste jak prasata. Máte nejméně půl hodiny, takže byste to měli zvládnout,“ mrkl Madd na Grigoryho a usmál se.
„Stačí mi deset minut. Nejsem tak špinavý,“ zabrblal jsem a trochu se zamračil.
Madd se začal po mých slovech smát a viděl jsem, jak se Tobi plácl do čela.
„Tuhle tvoji zabedněnost na tobě asi nepřestanu milovat,“ přitáhl si mě Madd do náruče a políbil do vlasů.
„Ale já…“
„Madd tím chtěl říct, že se máte osprchovat a…“ ozval se Tobi a boky naznačil dost výmluvné gesto, které mi nejen vehnalo barvu do tváří, ale i do Grigoryho náruče, ke kterému jsem se přitiskl, abych v jeho hrudi schoval svou rudou tvář.
„Máte hodinu, než mi skončí přednáška. Na tuhle chci jít, pak na to kašlu,“ ozval se ode dveří Dominik.
„Fajn. Tak, kdo, co chcete na pizzu?“ mlaskl spokojeně Madd a já se nedokázal ubránit úsměvu.
Grigory
Tak strašně moc se mi ulevilo, když ke mně Madd přistoupil a nabídl mi usmíření.
Věděl jsem, že mu z toho není hej, a mě taky ne, když jsem ho viděl. Věděl jsem, že to u něj nejspíš ještě chvíli potrvá, než se s tím úplně srovná. Ale byl jsem moc rád, že to vzal takhle a nemá tendenci se odstěhovat. To bych nejspíš asi nedal, ale chápal bych ho.
Vždyť já sám chtěl odsud odejít.
„Přijdu pro tebe, ať se nezdržuješ, tak na mě počkej před školou,“ otočil jsem se na Dominika.
„V pohodě, projdu se, jen mi nechte moji část pizzy neokousanou,“ výmluvně se podíval na Tobiho. „Stejně by mě zajímalo, kde jsi byl, že takhle vypadáš,“ ještě si mě prohlédnul od hlavy až k patě.
„Na smeťáku,“ mávnul jsem rukou.
Tobi i Madd se začali smát, jen Dominik mávnul rukou.
„To ti tak věřím. Tak já jdu do školy a doufám, že než přijdu, že tu budete v pohodě.“
Přikývl jsem, a pak už jsem popadl Lea za ruku a táhl ho ke koupelně.
Hned za dveřmi jsem si ho přitáhl k sobě, a věnoval mu dlouhý polibek.
„Omlouvám se za všechno. Mrzí mě, že se to tak semlelo jen proto, že jsem mlčel,“ objal jsem ho, ale vzápětí jsem si uvědomil, jak vypadám.
„Pomůžeš mi umýt vlasy?“ mrknul jsem na něho, když jsem se svlékl a vlezl do sprchového koutu.
Nechtěl jsem na Lea moc sahat, když jsem byl špinavý jak prase, tak jsem hned pustil vodu a začal se drhnout.
Leo
Když si všichni nadiktovali požadavky, oba kohouti se více méně usmířili a Grigory mě odtáhl do koupelny, už jsem nedokázal zabránit tomu, abych se neusmíval jako pako.
Když se na mě Grigory hned za dveřmi vrhnul, skoro mi to připadalo jako sen.
„Tak příště řekni, co máš zrovna na srdci. Neumím v lidech moc číst, ve vztahu nemám zkušenosti a nevím, co v určitých situacích dělat,“ povzdechl jsem si a trochu stydlivě vlezl za Grigorym do sprchy, když jsem se vysvlekl.
Jediný já věděl, proč přišel v takovém stavu, a i když se kluci vyptávali ani jsem nepípl. Je to Grigoryho tajemství, které budu ctít, dokud se on sám nerozhodne promluvit.
„Asi jsi musel být hodně naštvaný,“ zabručel jsem a prsty táhl přes jeho ramena a paže dolů.
Nikdy bych nezapomněl na to, jak je krásný, ale vidět ho takhle znovu, bylo jako sen.
„Doufám, že se mi to jen nezdá,“ zašeptal jsem, zadíval se do Grigoryho očí, a pak hrábnul po šamponu. „Nechej mě, tě umýt.“
S těmi slovy jsem začal umývat Grigorymu vlasy, a když bylo hotovo, přešel jsem na jeho tělo.
Nespěchal jsem.
Užíval jsem si každý dotek, prsty pomalu táhl po jeho kůži, kopíroval každý sval, stíral kapky vody, jako bych nechtěl, aby se ho dotýkaly a dal si opravdu záležet.
Když jsem byl se svou prací spokojený, dlaněmi jsem se zapřel o Grigoryho hruď a zadíval se mu do očí.
„Mi-miluju tě, Grigory,“ vykoktal jsem ze sebe. „Už...už od toho víkendu u vás doma.“
Byla úleva to takhle nahlas konečně přiznat, i když jsem nejspíš zase zrudl jako rajče.
Grigory
Pořád jsem měl v břiše divný pocit z toho všeho, ale pomalu a jistě to přebíjelo štěstí.
Byl jsem opravdu šťastný, že i když vcelku zvláštně, přesto jsem to ze sebe dostal, a Leo konečně ví, co k němu cítím.
Užíval jsem si jeho doteky, při mytí vlasů jsem se přikrčil, aby na mě dosáhl, přivřel jsem oči, a kdybych byl kočka, nejspíš bych i spokojeně vrněl.
I následné mytí, do kterého se pustil sám, bylo jak balzám na duši.
„Taky tě miluji, opravdu strašně moc, jen mi to trvalo trošku déle, než mi došlo, že to, co cítím, je právě tohle,“ sklonil jsem se k němu.
Otřel jsem se nosem o jeho tvář, políbil ho na rty, přivoněl si k jeho krku, kde jsem také nechal pár drobných polibků.
„Leo… strašně moc jsi mi chyběl. Nedokázal jsem myslet na nikoho jiného. I když jsem byl s Tobim a Maddem, předtím, než jste spolu začali chodit, nebylo mi z toho dobře. Měl jsem pocit, jako bych tě zradil, a myslel jsem opravdu jen na tebe.“
Hladil jsem ho po jeho krásném těle, líbal jsem ho na ramenou, na krku, jemně jsem okousal jeho krásné ouško, do kterého jsem pak zašeptal: „Chci se s tebou milovat, Leo…“
Leo
Ještě před pár hodinami by mě nenapadlo, že to skončí takhle.
Já a Grigory.
Trochu se mi začaly třást ruce. Když řekl, že mě miluje, a pak mě políbil.
Když zmínil Madda a Tobiho, na okamžik jsem si vzpomněl na svou noc s Dominikem.
Jo, nemohl jsem mu to vyčítat. Nebyl důvod. Zachoval jsem se stejně, navíc v té době jsme nebyli spolu.
Zkrátil se mi dech, když mě Grigory začal hladil a lehce vzdychl, když mě kousl do ucha.
Trochu víc jsem se dlaněmi zapřel o jeho hruď, abych ho mohl od sebe kousek odtáhnout.
Ani nevím, co to do mě vjelo, ale najednou jsem dostal chuť Grigoryho trochu potrápit.
Jen maličko, a doufal jsem, že následná odměna bude stát za to.
„Když jsem… no, když jsem byl tu noc s Dominikem, udělal jsem to jen proto, že jsem chtěl zapomenout. Snažil jsem se o to, ale nepodařilo se mi to. Takže… jediný, kdo bude potrestaný, jsi ty...“ zašeptal jsem a lehce kousl Grigoryho do brady, než jsem si klekl a jazykem si pohrál s jeho krasavcem.
Hned na to jsem si ale stoupl a od Grigoryho odstoupil.
„Strašně moc tě chci, Grigory. Moc se s tebou chci milovat. Chci být jen tvůj, ale… Nechci to dělat tady ve sprše. Chci to pěkně postaru na posteli. A tady je tvůj trest. Počkáš si až do večera,“ s těmi slovy jsem mu poslal vzdušný polibek, a pak se smíchem vyšel ze sprchového koutu, hodil na sebe župan a vyběhl z koupelny.
Grigory
Jen co jsme spolu začali chodit, hned jsem dostal košem.
Podíval jsem se na Lea, jak mizí za dveřmi, povzdechl jsem si, ale tentokrát jsem nebyl naštvaný.
Nevadilo mi to už jen proto, že jsem věděl, že je Leo můj a určitě si to vynahradíme později.
Zastavil jsem vodu, utřel se a s ručníkem omotaným kolem pasu jsem vyšel z koupelny.
„Nějak rychle jste z tama vypadli, ne?“ ozval se Tobi ze sedačky. „Pizza bude později. Objednali jsme to tak, aby měl i Dominik ještě horkou, až se vrátí.“
Jen jsem mávnul rukou, že je to v poho dě, a pak jsem šel do pokoje. Snad automaticky jsem zamířil do původního, ale ve chvíli, kdy jsem chtěl otevřít, uvědomil jsem si, že vlastně už jsem někde jinde. Přešel jsem k těm správným dveřím a vešel dovnitř. Kluci mi už během našeho sprchování stihli přestěhovat věci. A na rozdíl ode mne, kdy jsem Maddovi nechal věci uprostřed pokoje na zemi, já je měl hezky uložené ve skříni. Až jsem se na moment zastyděl, že jsem se tak předtím k Maddovi choval.
„Dneska už nikam nepůjdeme. Zůstaneme doma, ano?“ přitočil jsem se k Leovi a přitiskl se mu na záda.
„Ani nevíš, jak moc jsem šťastný, že tě mám. Spíš, pořád mi nedochází, jaké mám štěstí, že jsi se mnou. Dokonce i máma poznala, že se něco děje, ale vymluvil jsem se na zkoušky. No, a vzhledem k tomu, že jsem se celý ten týden pilně učil, abych na vás nemusel myslet, tak teď budu mít spoustu volného času. Takže se mě jen tak nezbavíš, Leo,“ znovu a znovu jsem ho líbal na rameni a na krku, a nedokázal se prostě zastavit.
Až teprve zahulákání z obýváku, jestli chceme kafe, mě probralo.
„Já vím, až večer…“ políbil jsem ještě Lea na rty, a pak jsem odstoupil, abych zavolal zpátky, že si kafe dám, a začal jsem si vytahovat věci, abych se mohl obléct.
Leo
Sotva jsem si v pokoji natáhl spodky, přišel i Grigory.
Přivřel jsem oči, když se mi opřel o záda a na vteřinu zalitoval, že jsem naši společnou chvíli odložil až na večer.
Nechal jsem se unášet těmi příjemnými pocity, poslouchal Grigoryho hlas, který mě vždycky tolik uklidňoval a teprve až hulákání z obýváku mě probralo.
Natáhl jsem si na sebe triko a kraťase a přešel ke Gorovi, který si vytahoval věci na oblečení.
Otočil jsem ho k sobě, vzal jeho tvář do svých dlaní, stoupl si na špičky, ale stejně si ho musel ještě naklonit trochu blíž k sobě.
„To já mám štěstí, že tak úžasný, chytrý, hodný a nadaný kluk jako ty, si všiml někoho tak obyčejného a problémového, jako jsem já. A ano, tvoje máma… no… vypadala docela smutně, když jsem ji viděl naposledy. Mám… mám ji rád, je laskavá a… no, kdybys jí to chtěl říct… někdy… rád bych šel s tebou. A, rozhodně se nezbavíš ty mě, protože takového krasavce si budu držet u sebe,“ zaculil jsem se, škádlivě ho políbil, a když jsem ho pustil, plácl jsem Grigoryho přes zadek.
Pak jsem vyběhl z pokoje, ale na chvilku se zarazil, když jsem uviděl Madda.
Ten ale jen mávl rukou a zakroutil očima.
„Jo, bude mi trvat, než si zvyknu, že už tě nemám a než to přebolí, ale nejsem taková citlivka jako Goro, takže nemusíte kolem chodit po špičkách, navíc mám někoho, kdo nejspíš ochotně a rád mé chmury zažene,“ ušklíbl se Madd a ukázal na Tobiho, který na něj vyplázl jazyk.
„Takže se prostě chovej, jako zamilovaný kluk, lvíčku. Chci jen tvé štěstí. Chci vidět, že jsi opravdu šťastný. A pokud to nebudete dělat přímo přede mnou, protože bych pak měl chuť se přidat, tak se klidně objímejte a pusinkujte,“ zabručel ještě, ale viděl jsem na něm, že to myslí opravdu upřímně.
„Děkuju, Madde, za všechno,“ přešel jsem k němu a pevně ho objal.
Zabořil mi tvář do ramene a přitiskl k sobě tak moc, že jsem skoro ani nemohl dýchat.
„Nikdy nezapomenu… nikdy…“ zašeptal mi do ucha, a když mě konečně pustil, všiml jsem si, že se mu lesknou oči.
„Já taky ne…“ odpověděl jsem stejně a pohladil ho po tváři.
Grigory
Tak jo, zase jsem utřel. Ale tahle hra na kočku a myš se mi docela líbila. Určitě to Leovi jednou oplatím.
Když zmizel z pokoje, pomalu jsem se oblékl, zkontroloval, jak mi kluci uložili věci, abych je pak nehledal v největším fofru. A teprve potom jsem vyšel ven. Dorazil jsem do obýváku právě ve chvíli, kdy se Leo vzdálil od Madda. Nejspíš si taky ještě měli co říct a vůbec jsem jim to nezazlíval.
„Tak kde je to kafe?“ popošel jsem k lince.
„Zapomněl jsem!“ vyskočil Tobi na nohy a hnal se ke mně.
„Dej vařit vodu, nachystám ho,“ odstrčil jsem ho k dřezu.
Jen po očku jsem mrknul na Lea, co dělá, zeptal se kluků, jestli taky chtějí kafe, a pak jsme to s Tobim společně připravili.
Pak jsme se usadili na sedačku všichni čtyři a jen tak kecali. Tobi hned využil situace, a vytáhl učení, abychom mu pomohli s tím, v čem trochu plaval. S povzdechem, že by chtěl mít náš mozek, pak později uklízel, a ve chvíli kdy dorazil Dominik, přivezli i pizzu.
Dominik si odložil věci, převlékl se a umyl, a pak už se usadil k nám a společně jsme se pustili do té mega obří pizzy, která měla na sobě to, co si kdo přál. Ale nakonec jsme stejně všichni jedli všechno.
„Takže, Leo,“ otřel si Dominik pusu a ruce do ubrousku. „Teď je řada na tobě, chtěl jsi nám něco říct o té své akci á-la Black. Tak do toho…“
Leo
Atmosféra se úplně změnila a uvolnila.
Bylo sice občas na Maddovi vidět, že je z toho ještě celý špatný, ale podle toho, jak se na něj Tobi díval, došlo mi, že nejspíš dlouho smutnit nebude.
Ale přál jsem mu to. Rozhodně. Madd byl hodný kluk a Tobi…
Tobi někoho, jako je Madd potřeboval víc než já.
Ani nevím proč, ale najednou jsem si víc všímal určitých detailů a náznaků, narážek a maličkostí, hlavně od Tobiho směrem k Maddovi.
Jen jsem se usmál, sledoval kluky, jak Tobiho učí, popíjel kafe a nedokázal spustit oči z Grigoryho.
Asi mi bude ještě chvilku trvat, než mi plně dojde, že ten krasavec je jen můj.
Netrvalo dlouho a dorazil Dominik i pizza.
Byla vážně dobrá a nacpal jsem se k prasknutí.
Prostě jsem najednou měl větší chuť než obvykle.
Když pak na mě Dominik po jídle promluvil, spokojenost a úsměv z tváře mi najednou zmizely.
Skoro jsem na to zapomněl.
„Jo, taky by mě zajímalo, cos to vyváděl, lvíčku,“ ozval se Madd.
Povzdechl jsem se a poškrábal se ve vlasech.
„No… pravdou je, že jsem to nijak neplánoval. Prostě jsem viděl Blacka a rozhodl se ho sledovat s tím, že to prostě nějak dopadne. Když sešel do suterénu, věděl jsem, že je to stopa. A taky že byla,“ mírně jsem se zamračil, když se mi vybavila celá událost, „Black má mezi studenty komplice, někoho, kdo mě sleduje už od samého začátku, někoho, kdo viděl, co se stalo u výzkumného střediska. Někoho, kdo má pravděpodobně dvě schopnosti, a ta, kterou tají je neviditelnost.“
„Mohl by to být ten kluk?“ zeptal se Tobi.
„Jaký kluk?“ zamrkal nechápavě Madd.
„Když jsem… no, přišlo mi to jako nejlepší nápad, jak se dostat k Blackovi, když jsem se praštil, a Black mě odvedl k sobě do kabinetu, objevil se tam jeden kluk, ale vezmu to popořadě. Žádný důkaz mi nedal, ale snažil se mě všemožně nachytat, abych odhalil své spojení s Jamiem. Taky mi řekl, ať se od vás držím dál. Myslím, že se bojí, že když budu s vámi, můžeme ho ohrozit. Mluvil o mém obrovském potenciálu a o tom, jak jen zahazuji svoji šanci, když se tahám s váma. A taky… mluvil o té noci… jak mě někdo přepadl. Řekl, že to udělal někdo z těch kluků, se kterými jsem měl ty první dva dny potíže. Prý se sám přiznal a už je potrestaný. Bojím se toho, co jim Black udělal. A myslím si, že to on mě přepadl. Když mě podpíral… výška, váha i ten stisk… byl to on…“
Poslední slova jsem skoro zašeptal, jako bych se bál, že mě uslyší i někdo jiný.
„No a pak tam vešel ten kluk. Vyšší než já, starší, určitě byl starší, delší černé vlasy, zelené oči, poměrně štíhlá postava, řekl, že chce, aby mu Black s něčím pomohl, ale když se na mě podíval…“ mimoděk jsem se otřásl, „nevím… bylo mi divně.“
Grigory
Atmosféra trochu nabrala na vážnosti, když Dominik zmínil Leovu akci, a Leo nám pak povykládal, co a jak.
„Jo, můžu dosvědčit, že Black šel do toho suterénu, ale neviděl jsem, s kým mluví a ani neslyšel. Možná, kdybys tam byl ty, Tobi, mohl bys ho poznat podle pachu, ale takhle nevíme. Ale je pravda, že se mi zdálo na moment, jako by Lea, když šel na první přednášku, někdo sledoval. Ale když ten kluk šel dál, tak jsem to hodil za hlavu,“ popadl jsem poslední kousek pizzy dřív než Tobi a jen se na něho zazubil, když na mě zavrčel.
V klidu jsem ho dojedl, zatímco kluci přemýšleli, co to mohlo být za kluka, který mluvil s Blackem. A jestli to byl ten samý, co potom šel k němu do kabinetu.
Když jsem si to dopoledne přehrál zpětně, bylo to jako kopanec od koně.
„Jo, jasně, ten kluk, co šel za Blackem, byl ten samý, o kterém jsem si myslel, že tě sleduje. Teď když o tom mluvíme… No, určitě to byl on. Ale před tou přednáškou šel sice za tebou, Leo, ale nezastavil se, když jsi vešel do učebny. Nejspíš, pokud je to on, tak je moc opatrný, ale zase, když šel za Blackem, tak byl dost nervózní, tak nevím, no…“
Začínal jsem ale přemýšlet, jak se dostat Blackovi na kobylku. Potřebovali bychom se k němu dostat blíže. A nejlepší způsob bude…
„Takže jsme podle Blacka flákači, jo?“ zamyslel jsem se nahlas. „Hm… No, Leo, myslím, že nebudeš jediný, kdo se k němu dostane blíže. Lepší dva, takhle tě aspoň budeme moct hlídat lépe.“
„A jak to chceš jako udělat?“ udiveně se na mě podíval Madd. „Máš průměrné výsledky, takže Blacka nějak moc nezaujmeš.“
„Hele, průměrné výsledky mám, ale mám k tomu důvod. No, ale kašlu už na to. Naši budou mít aspoň radost. Black má přece rád nadané a pilné studenty, ne?“
„Ale to ty nejsi…“
„Ale budu…“
„A jak to chceš zvládnout, tak rychle?“
„Na,“ podal jsem Tobimu svůj tablet. „Zeptej se mě na cokoliv.“
„Vážně?“ vzal si tablet a hned něco nalistoval. „A z čeho?“
„Je mi to jedno, vyber prostě jakýkoliv obor a jakoukoliv otázku, klidně i z předešlých semestrů.“
„Hmmm, tak se předveď.“
Jakmile mi Tobi začal pokládat otázky, hned jsem mu na ně odpovídal. Myslím, že jsem se zadrhl jen jednou, a to ještě proto, že mi šibalsky položil otázku z předmětu, který studuje on ale ne já.
Leo
Trochu mě překvapilo, když Grigory začal mluvit o tom, že mě vlastně dneska celou dobu sledoval, a pokusí se vybavit toho kluka o kterém mluvil.
Ani nevím, že bych ho, kdy jindy, viděl než dneska poprvé v tom kabinetu.
Když pak začal Grigory mluvit o tom, že se k Blackovi dostaneme dva, chtěl jsem zaprotestovat, ale když vrazil Tobimu tablet do ruky a předvedl své nadání, jen jsem se lokty zapřel o kolena, tvář složil do dlaní a zasněně se na něj díval. Byl prostě dokonalý.
„Hele, dost. To už stačí. Jestli budete pokračovat, tak to tu za chvilku Leo celé poslintá, protože na Gora hledí jako na Svatý obrázek,“ odkašlal si Dominik.
Škubnul jsem sebou a hned zrudl jako rajče.
„To ne… já jsem… určitě ne…“
„Ale ano, už jsem skoro viděl i tu slinu,“ dobíral si mě dál Dominik s vážnou tváří.
„Cítím se trochu odstrčený,“ zabručel Madd, „celou dobu mám vedle sebe génia a nedokázal jsem toho využít.“
Viděl jsem na něm ale, že má co dělat, aby se nerozesmál.
Pak jsem ale zvážněl, když jsem si uvědomil, proč tohle celé vlastně Grigory udělal a prozradil se tak.
„Počkej, Grigory. To nejde, nemůžu tě ohrozit. Ty sice říkáš, že budeš hlídat mě, ale kdo bude hlídat tebe? Black ve vás vidí větší nebezpečí než ve mně. Tímhle se ohrozíš mnohem víc, než se ohrozím já, když mu budu podlézat. A pokud zjistí, že spolu chodíme, využije tě proti mně. A udělá to bez zaváhání, pokud je tím, kým si myslíme, že je. A já prostě nedopustím, aby ses zbytečně ohrozil. To po mě nemůžeš chtít,“ založil jsem si ruce na hrudi a nafoukl se.
Teď jsem to myslel opravdu vážně.
Nechtěl jsem, aby se klukům něco stalo a umřel bych, kdyby se mojí vinou stalo něco Grigorymu.
Grigory
Kluci byli překvapení, ale byl jsem rád, že mi nezazlívali, že jsem jim to neřekl za ty roky, co jsme spolu. Ale Madd mě rozesmál, když řekl, že mě nedokázal využít.
Po Leových slovech jsem však zvážněl.
Na moment jsem zauvažoval, jestli to, na co jsem se chystal, je dobrý nápad.
Ale…
Leo klukům věří a já také. Řekl jim své tajemství, tak proč bych to neudělal já. Kluky znám podstatně déle než Leo a bezmezně jim věřím.
„To, co se stalo dneska dopoledne mezi námi, mě naučilo jedné věci,“ podíval jsem se krátce na Madda, když mlaskl a mírně se zamračil. „Už nechci mít před vámi žádné tajemství. Jen by to vyvolalo další nedorozumění a pochyby.“
„Goro, to že jsi nám teď předvedl, že jsi génius, nám bohatě stačí. Nepotřebujeme vědět, že jsi přeoperovaná holka,“ zamával rukama Tobi, jako by odháněl obtížný hmyz.
Ale stačilo to na to, aby se Madd přestal mračit a rozesmál se, jak si to nejspíš představil.
V duchu jsem si oddechl. Tobi má prostě nadání uvolnit napjatou atmosféru, a ani o tom nejspíš neví.
„Leo,“ otočil jsem se na svého kluka. „Víš, že se o mně nemusíš bát. I kdyby proti mně Black použil tvoji novou schopnost, nezastaví mě. Dobře to víš. Pokud je to teda on, kdo kopíruje. A jestli ano, má taky schopnosti dvě. Když jsem toho, co tě přepadl, přenesl před výzkumák, naši si to našli na záznamu z kamery. Ten dotyčný, pár vteřin potom, co jsem se přenesl zpátky k vám, se dvakrát pokusil o stejný přenos, a potřetí se mu to povedlo. Víte, že každý, byť mají stejné vlastnosti, se v něčem, třeba v maličkostech liší. Ale tohle bylo úplně navlas stejné, jak to dělám já. Takže onen dotyčný kopíruje schopnosti určitě. A pokud dokáže i zrušit schopnosti jiných, tak nejspíš taky pod nějakou podmínkou, protože se mu to u mě nepovedlo. Neměl na to čas.“
„No, dobře, ale to pořád nevysvětluje, jak se mu chceš bránit. Když tě třeba sváže, nebo dostane do nějaké blbé situace, nebudeš se moct ani přenést. Stačilo by, kdyby tě Madd uvěznil ve svém vodním vězení,“ zamyslel se Dominik.
„Nerad to přiznávám, ale zatím jsem nenašel způsob, jak Maddovi čelit, pokud by se to stalo. Nefungoval by přenos, a navíc voda se nedá rozložit na prach tak jednoduše, jako třeba kámen,“ přiznal jsem vlastně nahlas, že Madd je zatím jediný člověk, který by mě v případném souboji mohl porazit, protože já svou druhou schopnost můžu použít na blízko. Kdežto on se svou může útočit i na dálku.
„Takže to je zbytečné, aby ses k Blackovi přibližoval. Jen to tím můžeš zkomplikovat, pokud by ti chtěl něco udělat,“ zamítl to Dominik, ale já nesouhlasil.
„Ještě jsem neskončil. Řekl jsem, že už před vámi nechci mít žádné tajemství. Věřím, že o tom nikde nebudete mluvit ani náznakem. Nejen že byste ohrozili mě, ale i mé rodiče, a to i kvůli tomu, že zatím mlčí o Leově nové schopnosti. A já bych vám to do smrti neodpustil.“
Rozhlédl jsem se kolem sebe, co bych mohl použít. Chtělo to něco malého, ale pevného. Něco jako…
Popadl jsem květináček, v které ta kytka na projekt ještě nevyrostla. Vysypal jsem hlínu na stolek a pak jsem květináček postavil vedle hromádky, dnem vzhůru.
„Teď vám ukážu, proč jsem se vrátil tak špinavý. Dominik měl pravdu, že jsem nebyl na smeťáku.“
Kluci se přestali opírat a hned se narovnali a zvědavě se dívali, co hodlám udělat.
Položil jsem ruku na květináček, na moment se na to soustředil, abych použil správnou sílu a nerozbil celý stolek.
A po další vteřině to jemně zapraskalo a kolem nás se vznesl oblak prachu.
Leo
Začínal jsem Grigoryho milovat čím dál víc, a to jsem si myslel, že už to nejde.
Já na rozdíl od kluků věděl, že to přijde a nejspíš to na mě bylo poznat, protože i přesto, jak jsem byl vážný, po jeho ukázce síly jsem se usmál.
„Tys to věděl?“ otočil se na mě Tobi.
„Hmm, jo. Omlouvám se, ale slíbil jsem Grigorymu, že nic neřeknu,“ pokrčil jsem rameny.
„Když si tehdy dělal ty výpočty,“ zamyslel se Dominik potom, co jeho šok ustoupil, i mi bylo jasné, že něco tušil, „zahrnovaly i Gora? Ty ohledně toho, kolik studentů se dvěma schopnostmi tu může být?“
Jen jsem přikývl a zadíval se na Grigoryho.
Ulevilo se mi, že to sám řekl. Já bych to nikdy neudělal, a tajit to celou dobu by mi asi nedělalo moc dobře.
Zvedl jsem se, abych ten nepořádek odklidil a podíval se na Madda, který vrtěl hlavou, jako by tomu nedokázal pořád uvěřit.
„Doufám, že už nikdo z vás nemá žádné super tajné tajemství, protože jinak mě z toho klepne,“ zabručel po chvíli a opřel se o sedačku.
„Teď, když je to venku, o důvod víc, proč nechci, aby ses vystavoval nebezpečí,“ podíval jsem se na Grigoryho. „Co když to Black zjistí? Podle všeho má prsty snad úplně všude, a navíc je tu ten kluk. Víš, co by se stalo, kdyby na to přišel? Může ohrozit tvoji mámu a tátu, můžou tě prohlásit za nebezpečného, může okopírovat tu tvoji schopnost, použít ji, a pak to svést na tebe. Prostě… bojím se, nechtěl bych o tebe přijít.“
„Leo má v jedné věci pravdu. Black je nebezpečný, zvlášť pokud je ve spojení se studentem, co se dokáže zneviditelnit. Ale Leo, Goro je dospělý, ví, co dělá, a mezi námi, kdybych já byl na jeho místě, riskoval bych kvůli tobě všechno,“ pokrčil rameny Dominik.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
„Vy jste se vážně hledali, až jste na sebe zbyli, co? Jeden větší paličák než druhý,“ zabručel jsem. „A vůbec neberete ohled na mě, protože jestli se někomu z vás něco stane, tak to fakt neunesu. Ale to je vám asi jedno.“
Trucovitě jsem našpulil pusu a zamračil se.
Na jednu stranu mě jejich zájem strašně těšil, ale na stranu druhou, jsem se o ně opravdu moc bál, hlavně o Grigoryho, protože ten by riskoval úplně všechno.
Grigory
Musel jsem si jít umýt aspoň ruce, abych všechno nezaprasil, a od kuchyňského dřezu jsem poslouchal jejich rozhovor.
„Hele, no, řeknu ještě jednu věc… Možná vás to bude šokovat, a neví to ani Leo, a riskuji tím, že se mě budete bát. Ale řekli jsem si, žádné tajemství. Tohle, co jsem vám teď předvedl, dokážu použít na cokoliv neživého, ale i… živého. Ani Leovy kořeny by mě nezastavily. Jak jsem říkal, s jediným Maddem bych si nejspíš neporadil. Ale ať už je to, jak chce, nikdy bych nikomu neublížil. Ani vám ne, tak se mě nemusíte bát. Je to jako u Dominika, taky svou schopnost použije jen tehdy, když chce. Klidně se mě můžete dotýkat, a já vás. A víte, že jsme spolu už nějaký rok, a nikdy se vám nic nestalo. Ale kdyby na věc přišlo, kdyby mě někdo ohrožoval na životě a nebylo by jiné východisko, nejspíš bych už vážně přemýšlel o tom, že to udělám. Nezastaví mě ani žádné vězení, jedině omezovače v Geosu by mohly. Stejně tak, jako by omezily tebe, Leo,“ přisedl jsem si do křesla naproti němu a chytil ho za ruce.
„Nemusíš se o mě bát, já svou schopnost nepoužiju. Black o ní neví. A tvoje námitka, že by to ohrozilo mé rodiče, tak to neberu. Už to, že ses přiblížil k Blackovi, a on o tvé nové schopnosti nejspíš už ví, tak to samo stačí na to, aby mí rodiče byli ohroženi. Takže tohoto se nebojím. A věřím tomu, že kdyby mi něco hrozilo, tak ty se svou zuřivostí zboříš celý kampus, abys mě zachránil.“
Přitáhl jsem si Lea blíž k sobě a políbil jsem ho krátce na rty.
„Taky se o tebe bojíme, když jsi přišel s nápadem dostat se blíže k Blackovi. Ale pod nějakými podmínkami, jsme ti to nakonec dovolili. Tak se ničeho neboj. Buď zachráníme my tebe, nebo zachráníš ty nás… Je to fifty, fifty…“
Leo
Když se Grigory přiznal, že tu svou druhou schopnost dokáže použít i proti něčemu živému, na okamžik jsem se zarazil a vybavila se mi představa, co by se asi stalo, kdyby ji dostal do rukou Black.
Ale když si mě pak přitáhl k sobě a přišel s dalším argumentem, neubránil jsem se začervenání.
A nakonec si povzdechl.
„Stejně bych tě nepřesvědčil o opaku. Jsi větší paličák než já,“ zabručel jsem, „a nikdy bych se tě nebál, protože vím, že ani mě, ani nikomu z kluků bys neublížil.“
Pohladil jsem ho po tváři a nedokázal od něj odtrhnout pohled.
Znovu jsem se ptal sám sebe, jak to, že zrovna já dokázal klofnout někoho jako je Grigory.
„Nerad to přiznávám, ale vážně vám to spolu sluší,“ přerušil mé zírání Maddův povzdech.
Vzápětí ale vyjekl, když ho Tobi kousl do ucha.
„Co blbneš?“ ohnal se po něm Madd a třel si ucho.
„Teď jsi slintal ty, když ses na ně díval!“ zavrčel Tobi, ale bylo vidět, že to nemyslí nijak zle. „Myslím, že budeš potřebovat přivést na jiné myšlenky, a vím o jednom moc dobrém způsobu, že Dome?“
Podle Tobiho výrazu bylo naprosto jasné, jaký způsob myslí, i když Dominik jen pokrčil rameny.
Nevím proč, ale najednou mě to rozesmálo.
Vážně byli naprosto skvělí.
„Děkuju,“ vydechl jsem, když jsem se konečně trochu uklidnil. „Za všechno moc děkuju. Jsem rád, že jsem vás potkal. I když nic z toho nebylo v plánu, tak nejspíš… no, nejspíš na škole zůstanu, i když zjistím pravdu. Já… vím, že jsem se choval na začátku jako pitomec, ale… tehdy jsem byl prostě odhodlaný k sobě nikoho nepustit. A vážně jsem vás v první chvíli nenáviděl.“
Krátce jsem se zasmál, když jsem si vzpomněl, jak jsem je proklínal a chtěl být, co nejdál odsud.
Grigory
Byl jsem rád, že kluci i moji druhou schopnost vzali celkem v klidu, i přesto že se dozvěděli, že bych je tím klidně mohl zabít.
Ale vždycky jsme si věřili, a nebylo tomu jinak ani teď.
„Jen mě napadá ještě jedna věc. Pokud je tu někdo, kdo se dokáže zneviditelnit… Nikdo z nás nemá schopnost rušit síly ostatních, nebo vycítit, že je poblíž někdo, kdo není vidět. Ani Tobi, ten by musel být neustále v psí podobě… Budeme muset udělat proti opatření, aby se někdo takový nedostal aspoň do našeho bytu,“ promnul si Madd bradu, a pak se bezděčně rozhlédl kolem sebe, jako by zjišťoval, jestli tu vážně někdo není.
„Pravda. Nemůže kontrolovat celý kampus, ale aspoň byt bychom měli mít zabezpečený, a nebudeme se o těchto věcech bavit jinde než tady. Zajistím senzory. Budou na chodbě před naším bytem, u dveří, a pak tady vevnitř. Mám známého, který by to mohl zajistit. Řeknu mu, jaké potřebujeme, co by měly umět, a něco vymyslíme. Zajdu za ním ještě dneska,“ zapnul Dominik hned komunikátor na nějakého známého ve městě a domluvil se, že za ním večer dorazí.
Později jsme pak už probírali všechny možné varianty, co by se mohlo stát, co se nejspíš určitě stane, co kdo bude dělat, jaký bude mít kdo úkol. I přesto, že jsme nebyli na přednáškách, tak odpoledne uteklo strašně rychle, a my už chystali večeři, protože Tobi jako první hulákal, že už chce jíst.
Dominik se omluvil s tím, že povečeří s tím známým a možná u něj i přespí, a tak jsme uvařili jen pro nás čtyři.
Ještě jsme Domovi kladli na srdce, ať nám dá vědět, jestli se teda vrátí nebo ne, abychom o něj neměli strach, a zatímco on odcházel, my se už s chutí pustili do večeře.