Grigory
Chtěl jsem seřvat i Tobiase, ale ten ke mně přiskočil a rovnou se mi přisál na rty a vecpal mi svůj jazyk do pusy.
Jeho ruce mi okamžitě začaly stahovat kalhoty i s trenkama, a když jsem je měl u kotníků, vyhrnul mi triko, až jsem byl donucen zvednout ruce.
Ale aspoň na ti chvíli jsme přerušili polibek.
„Tobiasi, přestaň!“ zavrčel jsem na něho.
„Nepřestanu!“ prsknul na mě nazpátek. „Když budete oba dva nahatí, tak si lépe promluvíte. Žádné zábrany. A když budete mokří, nebudete se prát, protože to nejde.“
Popadl mě za ruku a táhl do sprchy k Maddovi, který jen vyjeveně stál a hledě na Tobiho a zřejmě jako já, ani on nechápal, kde se to v něm bere.
„Tak jo,“ přitlačil mě zády ke zdi a natočil ke mně Mada, který raději ani nepípnul. „Polibek na usmířenou!“
Prudce do Madda strčil, až na mě přepadl, a já ho na poslední chvíli zachytil, aby nespadl na zem.
Nepustil jsem ho, ani když vyrovnal balanc. Madd mě chytil za lokty a mírně je sevřel. Zahleděl se na mě těma svýma úžasnýma očima a já v nich najednou viděl, že ho to všechno opravdu mrzí.
„Prom-“
Zbytek slova jsem mu vzal hlubokým polibkem. Už jsem se nechtěl hádat. Opravdu ne. Měl jsem kluky rád a necítil jsem se dobře, když jsem byl doma sám. Nejen Leo, ale i oni mi chyběli.
Ještě víc jsem ho sevřel v náruči, a polibek, který neodmítl, ještě víc prohloubil.
Madd se mi pověsil na krk, a jen tiše zasténal do mých úst, když ucítil Tobiho na svých zádech, a jeho ruce, které mu stáhly tepláky a hned se chopily nejen Maddova penisu, ale i mého...
Leo
Nakonec jsme se oba posadili na lehátko, protože to bylo pohodlnější.
Nevím, jak se mu to podařilo sehnat v tomhle baráku, ale Dominik přinesl opravdu senzační jídlo.
Kuře, brambory, hustou zeleninovou polévku, kávu a čokoládový koláč.
Cpal jsem se jak najatý, až se Dominik neubránil úsměvu, který jsem mu opětoval.
Po jídle přišla káva a povídání.
Dominik nebyl tak ukecaný jako Madd, a já se nechtěl vyptávat, přesto jsem se něco málo dozvěděl.
Měl starší sestru, pracovala v nemocnici, rodiče měli farmu a Dominik chtěl být detektiv.
K tomu se jeho schopnost náramně hodila.
Když jsme uklidili prázdné talíře a hrnky na tácek, který pak Dominik odložil bokem, došlo mi, že bych si dal ještě sprchu.
Byl jsem docela zpocený a nechtělo se mi v těch špinavých věcech do čisté postele, i když jsem tam už ležel. A čisté oblečení na špinavé tělo zase nebyl můj styl.
A Dominik, jako by mi snad zase četl myšlenky.
„Sprcha. Půjdu zjistit, jak je to tady s mytím,“ mlaskl a pokýval hlavou.
Když odešel, znovu jsem si uvědomil, že se mi začíná čím dál víc líbit.
Na moment mě napadlo, co asi dělají ti tři doma. A napadla mě pouze jedna jediná myšlenka.
Než jsem ji stihl rozvést, vrátil se Dominik a nesl nejen ručníky, ale i půjčenou přístupovou kartu a gel s šamponem.
Prošli jsme chodbou skoro až nakonec a nechali se výtahem vyvézt do třetího patra, kde jsme přešli zase na konec, zabočili za roh, a pak zase dlouhou chodbou až na konec.
„Tak tady bych určitě zabloudil,“ zavrtěl jsem hlavou, když jsme vešli do opravdu velké koupelny, kterou bych tu nečekal.
„Jestli ti to nevadí, umyju se s tebou, ať se nezdržujeme,“ ozval se za mnou Dominik.
Mě se malinko rychleji rozbušilo srdce, a když se začal svlékat, mohl jsem na něm oči nechat, i když jsem se tomu snažil zabránit.
O pět minut později jsem stál ve sprchovém koutu i já, a možná trochu zuřivěji se mydlil.
„Co myslíš,“ promluvil jsem po několika minutách ticha rušeného jen šuměním vody, „že kluci dělají?“
Zeptal jsem se jakoby mimochodem, i když jsem tak nějak odpověď už tušil.
„Vzhledem k jejich náladě a Tobiho přítomnosti?“ otočil se Dominik čelem ke mně a na oko se zamyslel, než se mi upřeně zadíval do očí. „Nejspíš to samé, co chci právě teď já udělat tobě.“
Snažil jsem se. Chtěl jsem se bránit. Nechtěl jsem další problémy, ale když mě najednou Dominik objal a přitiskl se svými rty na ty mé, nedokázal jsem to.
Možná jsem chtěl utopit tu bolest a frustraci, když jsem si uvědomil, že mi najednou vadí, že by Grigory s některým z kluků spal, a proto jsem se sám Dominikovi nabídl, a víc, než ochotně mu vyšel vstříc.
Grigory
Netrvalo dlouho a Tobias se nacpal mezi nás. I on už byl dávno nahej, a ani nebylo zbytí, když na nás dopadaly kapky příjemně teplé vody.
Hned jsem ho natočil k Maddovi a začal se věnovat jeho zádům až dolů k zadečku, který proti mně tak krásně vyšpulil. Jeho vzdechy byly čím dál hlasitější, a neubránil se ani zasténání, když jsem nagelovanými prsty zkoušel, jak moc je ochotný mě přijmout v sobě.
Ale Madd jako by měl ty samé choutky, přitáhl Tobiho těsně k sobě, a jednu ruku zasunul mezi nás. K mým dvěma prstům přidal i ten svůj a Tobi už nedokázal být zticha ani ne vteřinu.
„Tobiasi… Připrav se na pořádný výprask,“ zavrčel jsem do jeho ucha.
Vytáhl jsem z něj své i Maddovy prsty a hned se proti němu nastavil. Penisem jsem se nedočkavě otřel o jeho dírku a vzápětí zatlačil.
Jeho výkřik ztlumil Madd hlubokým polibkem. Hned se chopil Tobiasova penisu a společně se svým ho začal třít. Mělo to neskutečný vliv na nás všechny. Tobias se roztřásl, když jsem ho nabíral zezadu, a Madd měl co dělat, aby ho volnou rukou udržel na nohách.
„Chytni se mě kolem krku,“ poručil jsem Tobimu.
Když se mi zavěsil na krk, Madd chytil jeho nohy pod koleny a opatrně, abych z něj nevyklouzl mu zvedl nohy. Nahnul se ke mně přes Tobiho, až ho celého mezi námi skoro slisoval a já ucítil jeho penis, jak se otírá o Tobiho zadeček a o mně.
„Pomoz mi,“ vyslovil svou prosbu a vzápětí se přitiskl na mé rty.
Nečekal jsem na nic. Protáhl jsem jeho erekci v ruce, pak ho nastavil proti Tobimu, a už jsem jen cítil, jak se cpe do stejného tepla, kde jsem byl už i já…
Leo
Nevím, proč jsme to oba udělali.
Dominik nejspíš věděl víc než my sami, přesto mě nepřestával líbat, ani když se voda smísila s mými slzami.
Nevím, proč jsem brečel.
Možná proto, že jsem si myslel, že jak Madda, tak hlavně Grigoryho jsem právě ztratil?
Ale možná, to tak bude lepší.
„Dominiku…" zašeptal jsem, když mi začal slíbávat slzy z tváře a pošoupl mě trochu dál, abych nestál přímo pod sprchou, a voda mi nenatekla do pusy.
„Ššš… nic neříkej… prosím…"
Dominikův zastřený hlas, jeho rty, jeho tělo, i ten náhlý pocit, kdy mi přišlo, že je na tom stejně jako já, mě donutil se k němu těsně přitisknout a vyžádat si od něj polibek.
Jeho velké ruce se rozeběhly po mém těle, a já pocítil, jak jeho vzrušení roste.
„Dominiku…" zasténal jsem a zaklonil hlavu, když se jeho jazyk a rty ocitly na mém krku.
„Prosím… vem si mě…" zaryl jsem mu nehty do ramen, když se sunul níž, a zároveň si tak i přede mě klekl.
A zatímco jedná jeho ruka vzala můj už naběhlý penis ta druhá se přesunula k mému zadku.
Grigory
Bylo to něco úžasného. Tobias vůbec neprotestoval, nechal všechno na nás, a jen si užíval ten dvojitý nájezd do svého zadečku. Doslova vrněl blahem. Jeho vzdechy a steny byly slyšet nejen po celé koupelně, ale snad i po celém bytě a koleji.
Když se Madd nelíbal se mnou, měl plnou pusu Tobiho, a když se snažil popadnout dech, natočil se Tobi ke mně, abych nezůstal o nic ochuzen.
Jako první to byl právě on, kdo se udělal. Ještě víc sevřel můj krk, svýma nohama uvěznil Madda a skoro v křeči a s hlasitými výkřiky začal kropit Maddovo i své břicho spermatem, které z nich hned smývala voda.
Přesto jsme do něj nepřestávali najíždět. Madd o něco zuřivěji, jak to na něho šlo, a já, když jsem tohle všechno viděl a cítil, nejen stahování Tobiho zadečku, ale i otírání Maddova penisu o můj, jsem je brzy následoval.
Držel jsem Tobiho těsně kolem pasu, druhou rukou pod zadkem, a snažil se udržet na nohou, abychom všichni tři nešli k zemi. Zakousnul jsem se do Tobiho ramene, když jsem prožíval ty nejlepší okamžiky probíhajícího orgasmu.
Ale s pomalu odeznívajícími pocity, přicházely myšlenky, že tohle není to, co bych chtěl. Do hlavy se mi začal vkrádat Leo. Jeho tvář, když jsme se milovali, moje uši neslyšely Tobiho a Madda, ale Leovy vzdechy a steny…
Najednou jsem strašně moc zatoužil tohle všechno prožívat jen s ním. Být jen s ním…
Bodlo mě u žaludku… Byl to pocit, který stáhl mé břicho až tak, že jsem křečovitě zatnul nehty do Tobiho zadečku a ruku kolem jeho pasu ještě víc stáhl, až Tobi málem nemohl popadnout dech.
„Promiň,“ omluvil jsem se a sevření povolil, když vykřikl mé jméno.
Políbil jsem ho na krk, na rameno, a pak jsem z něj opatrně vyjel. Natáhl jsem se ještě k Maddovi, věnoval jsem mu polibek, stejně jako Tobimu, a pak jsem se odsunul bokem.
„Myslím, že lepší usmíření ani být nemohlo,“ vynutil jsem ze sebe úsměv. „Ale jsem utahaný, jdu si lehnout.
„Díky,“ ještě jednou jsem je oba políbil, a pak už jsem vylezl ze sprchy.
Popadl jsem osušku a hned jsem zamířil do pokoje. Po cestě jsem se zhruba poutíral, a osušku pak hodil v pokoji na zem. Plácnul jsem sebou do postele jak dlouhý, tak široký, a jen jsem tupě zíral do stropu.
Byl jsem v háji. Totálně v prdeli. Byl jsem zmatený sám ze sebe a z toho, co se teď vlastně stalo. Nechápal jsem se… Nedokázal jsem to v té své dobité makovici nijak srovnat.
Leo
Všechny pochybnosti, které jsem do této doby měl, se rázem rozplynuly, když si Dominik nasunul můj penis do úst. Málem se mi podlomily kolena, a všechno se mi vypařilo z hlavy.
Ani nevím, co jsem čekal, myslel jsem si nejspíš, že mě to udělá pusou a bude, ale když potom, vzal gel, aby si namastil prsty, otočil mě čelem ke stěně, a začal protahovat, došlo mi, že tohle skončí jinak.
A i kdybych se chtěl bránit, nemohl jsem.
Dominikovo vzrušení stoupalo a stejně tak i jeho útoky na mé tělo.
Ale přijal jsem to rád.
Bolest smíšená se slastí mi aspoň na moment dala zapomenout.
„Domini… ku…" vykřikl jsem, kdy to mučení už bylo nesnesitelné, když mě jeho prsty v dírce dráždily k nepříčetnosti, a jeho zuby jsem cítil snad po celém těle.
„Strašně moc… tě chci… Leo…" zachraptěl Dominik, když si mě otočil k sobě, a pak se mi vpil do rtů.
Já jen dokázal sténat, když se o mě otírala jeho chlouba, a sám jsem se o něj několikrát otřel.
„Pro… sím…" vzlykl jsem, jak už to bylo neúnosné.
„Drž se…" zachraptěl, a mé ruce si omotal kolem svého krku.
Vyjekl jsem, když si mě vyhoupl do klína, a pak znovu, když do mě najel.
Nebylo to pomalé a ani moc něžné. Byla to touha po uspokojení a zapomenutí.
Udělal jsem se jako první, i když Dominik mě téměř vzápětí následoval.
Byl jsem ale tak vyřízený, že jsem mu zůstal bezvládně viset v náručí, jen se třásl, a občas ještě stáhl.
„Odnesu tě do postele… a děkuju… Leo…"
Nevěděl jsem, za co mi děkuje, ale už jsem neměl ani sílu se zeptat.
Ani nevím, kdy mě vlastně uložil do postele, ani jak dlouho jsem spal, ale probudil mě Dominikův hlas.
Myslel jsem si, že mluví na mě, ale když jsem zaslechl Grigoryho jméno, dělal jsem, že spím dál.
„Vím, že je tam i Madd. Chci vám oběma něco říct, tak dobře poslouchejte. Opakovat to nebudu."
Dominik mluvil potichu, takže jsem musel trochu shrnout peřinu, abych slyšel každé slovo.
„Miloval jsem se s Leem. To proto, abyste si vzájemně neměli co vyčítat, protože je mi jasné, jak to dopadlo u vás. Mám Lea rád, je to hodný kluk a nechci, aby se trápil. A on se kvůli vám dvěma zabedněným idiotům trápí. Popravdě sexem se mnou chtěl na vás nejspíš zapomenout, ale moc se mu to nepodařilo. Takže vám dám přátelskou radu, jako vás kámoš. Srovnejte si to v těch dutých palicích, než bude pozdě. A pokud Leovi ublížíte, rozbiju vám huby."
Poslouchal jsem se zatajeným dechem, a taky mě překvapilo, že Dominik pronesl tak dlouhou řeč.
Nepatrně jsem se zavrtěl a nejspíš to zaznamenal i Dominik, protože hovor rychle ukončil.
Dělal jsem, že se teprve probouzím a mocně jsem zívl, když jsem se otočil směrem k Dominikovi.
Grigory
Nemohl jsem usnout. Když jsem zaslechl vracejícího se Madda, rychle jsem přes sebe hodil peřinu a dělal, že spím. Na moment se u mě zastavil, úplně jsem cítil ten jeho pohled. Zamumlal dobrou noc a pak se šel vyvalit na svou postel.
Když jsem po chvíli uslyšel jeho pravidelné oddechování, našel jsem si pohodlnější polohu a otevřel oči do tmy.
Hleděl jsem na Leovu prázdnou postel a strašně moc zatoužil po tom, být s ním.
Byl to tak silný pocit, že jsem se jen stěží udržel, abych se nezvedl a nepřenesl do výzkumáku. Klidně i nahej, jen abych mohl s Leem být. Abych věděl, že je v pořádku.
Ale pak jsem si vzpomněl i na to, že je s ním Dominik, a znovu se mi sevřel žaludek tím divným pocitem. Sice ne tak silným jako v Maddově případě, ale i přesto.
Trvalo mi hodně dlouho, než jsem usnul. Ale věděl jsem, že nemusím ráno brzy vstávat, protože máme odpolední přednášky.
Jenže kdo musel vstávat, byl Tobias. A tak moje probuzení bylo šokující, hektické, a já v první chvíli nechápal, co po mně chce, když se přihnal do pokoje a třásl se mnou, abych ho dopravil do školy, že zaspal.
Byl trochu nakřivo, ale ten spokojený úsměv mu z tváře zřejmě jen tak nikdo nevymaže.
Když mi docvaklo, jaká je situace, zvedl jsem se, natáhl jsem na sebe trenky a triko, popadl Tobiase, přenesl ho ke škole a hned se vrátil zpátky. Ale vzhledem k mé rozespalosti jsem nebyl dostatečně rychlý, a já stihl ještě zaslechnout obdivné zahvízdání nad mou spoře oblečenou maličkostí.
Na koleji jsem pak hned zaplul do sprchy. Věděl jsem, že už neusnu, protože jsem měl pořád plnou hlavu toho, co se stalo předchozí den. To už se z postele vyhrabal i Madd, a zatímco jsem se sprchoval, on si drhnul zuby u umyvadla a snažil se trochu zkulturnit.
A jako bych to tím přivolal, ozval se mi komunikátor.
Nestihl jsem ani nic říct, ani zaprotestovat, a Dominik to hned zase vypnul.
Jen jsem šokovaně hleděl na Madda…
„Přednášky máme odpoledne, půjdu do výzkumáku,“ zastavil jsem vodu a natáhl se pro ručník.
„Půjdu s tebou. Nasnídáme se tam,“ přikývl Madd, aniž by se zeptal, jestli ho s sebou vlastně vezmu.
Ale neodporoval jsem. Podle toho, jak se tvářil, toho měl taky plnou hlavu a zřejmě se to rozhodl vyřešit jednou pro vždy. Jen jsem nevěděl, jaké to jeho rozhodnutí bude…
Leo
Posadil jsem se na posteli, ale než jsem se stihl dostat aspoň k dobrému ránu, vešla dovnitř Grigoryho máma.
Zeptala se mě na pár věcí, ale podle toho, jak mluvila jsem usoudil, že se budu moct vrátit na kolej.
A to mi vzápětí i potvrdila.
„Odpoledne můžeš už odejít. Jen do školy tě tento týden už nepustím. Vymyslíme si historku, že toho na tebe bylo moc, a když jsi přišel na návštěvu, prostě si skolaboval. Ano?"
Přikývl jsem, a ještě jednou musel slíbit, že budu mlčet jako hrob.
„Dobré ráno," pozdravil jsem konečně Dominika, když Grigoryho máma odešla.
Usmál se na mě a přešel k posteli.
„Dobré," pohladil mě po vlasech.
„Chci, abys věděl, že toho nelituju a jsem rád, že jsi mi to dovolil, ať už byl tvůj důvod jakýkoliv," chytl mě za ruku a zadíval se mi do očí.
Než jsem ale stihl něco říct, byl jsem opět přerušen, když do pokoje vešel Madd a Grigory.
Poznal jsem to.
Hned mezi dveřmi.
A z nějakého důvodu mi to tak stáhlo srdce, že jsem skoro nemohl ani dýchat.
Grigory nesl snídani, ale té jsem si sotva všiml.
„Ahoj," pozdravil Madd zvesela, ale nejspíš jsem se tvářil hodně blbě, protože najednou stál u mě a sevřel mě ve svém objetí.
„Omlouvám se…" zašeptal mi do vlasů. „Strašně moc se omlouvám. Nechtěl jsem ti ublížit. Nikdy bych ti neublížil. Mrzí mě to. Já… já jsem… ani nevím, co jsem vlastně chtěl. Možná… myslel jsem si, že bych tak na tebe mohl zapomenout, ale nejde to… nejde to Leo. Nedokážu to… já… já tě miluju."
Po těchto slovech se mi zadíval do očí.
Já na něj šokovaně hleděl, a pak se mi oči zalily slzami.
„Bolí to…" vzlykl jsem, sevřel v prstech jeho triko a čelo zabořil do jeho hrudi. „Strašně moc… to bolí. Nevím proč… nevím… myslel jsem, že bych… mohl zapomenout… nemůžu…"
I když jsem mluvil s Maddem, uvědomil jsem si, že vlastně mluvím o Grigorym.
Madd mi zvedl hlavu, setřel mi palcem slzy a políbil mě na rty.
„Jsi úžasný kluk, i když si to nemyslíš, a dal bych nevím co, abych mohl být s tebou, bohužel… myslím si, že už jsi dávno ukradl srdce někomu jinému, i když si to ten dotyčný nechce přiznat."
„Cože?" vzlykl jsem nechápavě a vysmrkal se.
„To nic, neřeš to. Pojď se najíst" mávl rukou Madd, znovu se usmál, políbil mě, a pak si vedle mě sedl na postel.
Podíval jsem se na Dominika, který jen vrtěl hlavou a kroutil očima.
Grigory
Do výzkumáku jsme se přenesli, a potom šli rovnou do budovy s jídelnou. Celou dobu, a ani při výběru snídaně, ani cestou za Leem a Dominikem jsme neřekli ani slovo. Oba jsme byli pohroužení ve svých myšlenkách, a nejspíš jsme oba mysleli na to samé.
Madd evidentně Lea miluje. A dává mu to najevo už nějakou chvíli, zatímco já jen mlčel, nebo Lea seřval. Jak mu teď můžu říct, že mi na něm záleží? Dokážu vůbec vyslovit ta slova, která jsem si uvědomil právě dnes v noci, kdy jsem myslel jen na něho?
Co když mu to řeknu a on mě stejně pošle do háje, protože je tady Madd?
Nedokážu to…
Když jsem ho pak viděl sedět na posteli, sevřelo mi to srdce.
Bylo mi zvláštně. Jako bych s ním cítil tu bolest, o které mluvil. A když pak Madd řekl, že Lea miluje, nebyl jsem schopen už udělat ani krok. Stál jsem jako socha se snídaní v ruce, a ani nevím, kdo mi ji vzal.
Otočil jsem se, že odejdu, ale Dominikovo výmluvné zakašlání mě zastavilo.
„Počkám, až se najíte, a pak to odnesu. Nemám hlad,“ řekl jsem polohlasně a posadil se na židli.
Proč jsem takový srab? Proč mu to prostě nedokážu říct? Nejsem tak jako Madd, který je schopen své city vyřvat třeba uprostřed obchoďáku, bez ohledu na to, kdo všechno ho může slyšet. Tohle já prostě neumím, a navíc… Je to moc osobní, abych to říkal před druhými…
„Co říkala máma?“ vydoloval jsem ze sebe po chvíli a podíval se na Lea.
Leo
Čuměl jsem jak pero z gauče, dokud se neozval Grigory.
Málem jsem zapomněl, že tu je.
A to mi taky něco připomnělo.
Madd se zmiňoval, že mě nejspíš miluje ještě někdo. Na moment mě napadl právě Grigory, ale…
On za celou dobu nic neřekl. Mlčel, pak si sedl, a nakonec se zeptal, co říkala jeho máma.
Měl jsem chuť s ním zatřepat, ale došlo mi, že jsem vlastně celou dobu věděl, že mě Grigory nikdy milovat nebude. Na to jsme byli příliš odlišní.
Věděl jsem to, jen si to nechtěl přiznat.
A pochopil jsem to až teď.
Otočil jsem se na Madda, který mě chytil za ruku a povzbudivě se na mě usmál.
„Jo… říkala, že to zatím vypadá dobře. Jen mě nechá do konce týdne doma. Ještě dělá nějaké testy, tak se mi ozve, jak bude něco vědět," řekl jsem neutrálně a pokrčil rameny.
„Zůstanu s tebou," ozval se hned Madd, když jsme se pustili konečně do snídaně.
Uvědomil jsem si, že mám docela hlad. Sice mi bylo všelijak, ale zase na druhou stranu, aspoň se mi trochu ulevilo, když jsem už věděl, že pro Grigoryho nic neznamenám a nemusím si dělat zbytečné naděje.
„To nemusíš, Madde, zvládnu to," usmál jsem se na něj.
„Já chci. Chci být s tebou, Leo. Opravdu. Prosím, dovol mi to."
Zadíval se na mě tak vážně těma svýma krásnýma očima, že jsem přikývl, ani jsem nevěděl jak.
„Ale vážně nemusíš, zvládnu to," přesto jsem se pokusil ještě o chabý protest.
„Vím, že bys to zvládl, ale chci být s tebou. Ne, jako tvůj kamarád, ale jako tvůj kluk. Chci s tebou chodit, Leo."
Po jeho slovech jsem ho málem odhodil džusem, který jsem akorát pil.
„Jako… chodit… jako milenci… jako pár?" koktal jsem celý rudý.
„Jo. Se vším všudy," přikývl Madd.
Na vteřinu jsem zaváhal a podíval se na Grigoryho. Jenže ten znovu mlčel a nic neříkal.
Madda jsem měl opravdu moc rád, a narozdíl od někoho jiného on mě taky.
Tak proč ne.
„Tak… tak jo… dobře," souhlasil jsem nakonec a najednou nevěděl kam s očima.
Vzápětí jsem ale vyhekl, když mě Madd svalil na postel a celého opusinkoval.
Slyšel jsem, jak Dominik něco zabručel, ale to jsem se už musel Maddovi začít smát, protože vypadal jako dítě, co dostane vytouženou hračku.
Grigory
Po mé otázce se na mě Leo otočil, ale vzápětí se vrátil pohledem zpátky k Maddovi a odpověď defacto věnoval jemu. A to jsem se přitom ptal já…
Tohle jsem ještě zvládl. Ale ne už to, co se stalo potom.
Tak se mi stáhl žaludek, až jsem měl pocit, že se pozvracím.
Teď už jsem ignoroval úplně všechno a zalitoval jsem toho, že jsem se vrátil na kolej.
„Jdu za našima,“ zvedl jsem se, a aniž bych se na ně otočil, přešel jsem ke dveřím, které jsem otevřel.
„Budete chtít potom přenést?“ ještě na moment jsem se otočil, ale otázka byla mířena spíš na Dominika.
„Já ne, zůstanu s Leem, a pak se projdeme. Potřebuje trochu pročistit hlavu, trochu čerstvého vzduchu,“ odpověděl Madd.
„Bude ti stačit půlhodina?“ zvedl ke mně hlavu Dominik.
„Jo, počkám tě u brány,“ přikývl jsem a rychle odešel.
Ale nešel jsem za rodiči. Moje první cesta vedla na toaletu, kde jsem se zavřel v kabince. Zadělal jsem poklop a pak se na něj posadil. Schoval jsem hlavu do dlaní, přitiskl si je na uši, abych kolem sebe nic neslyšel, a zavřel jsem pevně oči, do kterých se mi nahrnuly slzy.
Ne, nesmím tomu podlehnout. Nesmím. To zvládnu. Jen to chce čas. Nic jsme si neslíbili a Leo evidentně miluje Madda, a Madd jeho. Sluší jim to spolu, nesmím jim to pokazit. Nemůžu se chovat sobecky.
Když jsem zaslechl zvuk u dveří, rychle jsem si otřel oči, spláchl, jako bych tu dělal, kdo ví co, a vyšel jsem ven. Chrstl jsem si studenou vodu na obličej, a pak když jsem se trochu vzpamatoval, jsem šel za mámou a tátou, abych se doptal na podrobnosti.
Máma říkala, že Leo bude do večera nosit ten náramek. Nesmí ho sundat, aby byl monitoring kompletní za celých dvacet čtyři hodin. Kdyby mu bylo zle, nebo by se stalo něco nepředpokládaného, mám ho okamžitě přivést. A pro náramek si potom večer dojde osobně, protože se bude chtít na Lea ještě podívat.
Po celou dobu se na mně dívala. Nejdříve pátravě, pak po chvíli s lítostí, jako by tušila, co se uvnitř mě děje. A když už měla na jazyku otázku, co se mnou je, přerušil jsem ji s tím, že musím jít, protože na mě čeká Dominik, a máme odpoledne přednášky a chci se ještě připravit.
Rozloučil jsem se s oběma, a pak už rychle chvátal k bráně. Vyhnul jsem se chodbě, ve které je ošetřovna. Sice jsem si trochu zašel, ale raději tak…
Leo
Zvyknu si.
Vídat sice Grigoryho každý den pro mě bude ze začátku náročné, ale zvyknu si.
Madd mě očividně opravdu miloval, i když jsem se sám sebe ptal, proč tak skvělý kluk jako on, a já ho měl taky moc rád.
Sice nevím, jestli ho budu někdy brát jako životního partnera, ale časem to přijde.
A rozhodně byl pro mě přijatelnější než Grigory.
Sice jsem věděl, že na něho nikdy nezapomenu, ale přál jsem mu skutečně štěstí.
„Nevím, kdo z vás je větší vůl,“ zabrblal Dominik a zavrtěl hlavou.
Jen jsem se na něj nechápavě podíval, ale on mávl rukou, že jde už musí jít.
Políbil mě do vlasů, za co ho málem Madd kousnul, protože teď už prý patřím jen jemu a tohle si budou ostatní muset odpustit.
Musel jsem se tomu zasmát a přivedlo mě to na jiné myšlenky.
„Jo, Dome, počkej,“ zastavil ještě Madd Dominika, když už byl skoro ze dveří venku. „Pokud bys nebyl ty a Tobi proti...“
„Chceš soukromí, co?“ dokončil za něj Dominik a Madd přikývl.
„Víš co, mě je to jedno a Tobimu nejspíš taky. Jak se vrátím na kolej zařídím to,“ pokrčil rameny a byl pryč.
„Madde… nechci vás nějak omezovat nebo něco…“ špitl jsem.
„Ale no tak. Teď už jsme oficiálně pár. Vážně chceš, aby nám Goro dělal křena?“ zazubil se, stáhl mě z postele, vzal do náruče a zatočil se se mnou, až jsem vyjekl.
„Ani nevíš, jak jsem šťastný,“ zadíval se mi do očí, když mě postavil zase na zem.
„Doufám, že tě nezklamu,“ zašeptal jsem, a pak mu nabídl své rty.
Přijal jsem dlouhý něžný polibek, protože takhle zapomenu nejsnadněji.
Ještě chvilku jsme se objímali, než Madd odešel s tím, že si jde zařídit to volno, a taky přestěhovat naše věci do druhého pokoje, ať se potom nezdržujeme. Grigoryho máma mě chtěla pustit kolem páté odpoledne a Madd slíbil, že do té doby už bude dávno zpátky, a pak se projdeme.
Grigory
Na Dominika jsem ani čekat nemusel. Když jsem došel k bráně, on už stál venku a čekal na mě.
„Goro, víš, co si o tom myslím? Madd-“
„Nemluv o tom, nezajímá mě to.“
„Ale jen chci říct, že-“
„Nechci nic slyšet!“ vyjel jsem po něm, až překvapeně couvnul.
„Vážně nechci nic slyšet,“ dodal jsem o něco tišeji, přistoupil k němu a chytl ho, abych nás mohl přenést do našeho bytu.
Jakmile jsme byli na koleji, skopnul jsem boty a hned zamířil do svého pokoje.
„Grigory!“
„Řekl jsem ne!“ odsekl jsem Dominikovi, když se mě pokoušel zastavit.
Vešel jsem do pokoje a zadíval se na Leovu a pak Maddovu postel. Nejdříve jsem si myslel, že se znovu odstěhuji zpátky domů, ale nemohl bych to Leovi udělat. Slíbil jsem mu pomoc, a ať už je situace, jaká je, dodržím to. A až bude po všem odstěhuji se pryč.
Došel jsem k Maddově posteli a začal na ni házet všechny jeho věci, jak ze stolu, tak ze skříně. A když to tam měl všechno, stáhl jsem to do jednoho uzlu a přenesl to do druhého pokoje, kde jsem to nechal ležet uprostřed tak, jak to bylo.
Myslel jsem si, že sbalím i Leovy věci, ale nějak jsem se nemohl donutit na ně sáhnout. Chtěl jsem ho mít u sebe. Pokud bych ho přestěhoval, bylo by to, jako bych ho odsud vyhnal.
Posadil jsem se na svoji postel a jen jsem zíral na tu jeho.
„Vidím, že jsem ti to ani nemusel říkat,“ ozval se Dominik, který si dovnitř nesl své věci a uložil si je na Maddovu postel.
Pak se zastavil přede mnou, chytl mě za bradu a zadíval jsem se mu do očí. Mírně jsem sebou cuknul…
„Buď v klidu, neudělám to. Nepotřebuji to dělat, abych věděl, co se v tobě děje. I to, že jsi blbec jak mraky. Jsi vážně idiot,“ přejel mi prsty po rtech, a pak je přesunul k očím, aby setřel to vlhko, které se tam najednou objevilo. „Jste všichni idioti.“
„Pomůžeš mi s Tobiho věcmi, já přestěhuji Lea,“ ukázal za sebe, a já jen mlčky přikývnul.
Leo
Když Madd odešel a já jsem zase zůstal sám, najednou to na mě všechno znovu padlo.
Pralo se to ve mně, kdy jedna moje část chtěla od Madda odejít a říct Grigorymu, co k němu cítím, ta druhá část říkala, ať to nechám být, protože to stejně nemá cenu.
Po chvilce přemýšlení jsem nakonec znovu usnul.
Kolem poledne mě probudila Grigoryho máma na jídlo, provedla sérii nějakých vyšetření, a pak odešla.
Kolem druhé pak přišel Madd s úsměvem od ucha k uchu, a já byl rád za jeho přítomnost.
„Tak jsem nás nastěhoval a srazil naše postele k sobě, pokud ti to nevadí. Nebudeme se tak aspoň mačkat na jedné posteli,“ posadil se na postel a přitáhl si mě do klína.
Políbil mě a já mu polibek s chutí oplatil. Prostě mi to přišlo jako dobrý způsob, jak zapomenout.
„Chtěl bych už odejít. Necítím se tu moc dobře,“ povzdychl jsem si, a položil hlavu na Maddovo rameno.
„Brzo půjdeme,“ políbil mě do vlasů a hladil po zádech. „Mrzí mě, co se stalo.“
Povzdechl si a já zvedl hlavu a podíval se mu do očí. Vypadal teď vážně smutně, snad jako by to byla všechno jeho vina.
Položil jsem mu dlaň na tvář a usmál se.
„Ty přece za nic nemůžeš. Prostě… to tak dopadlo…“
Tentokrát jsem to byl já, kdo mu nabídl své rty.
O dvě hodiny později, kdy jsme si jen povídali o všem možném, a já se konečně začal cítit o něco líp, jsem mohl odejít, ale s několika podmínkami.
Do večera nesmím náramek sundat. Jakoukoliv změnu, kterou pocítím, mám hlásit. Pokud by se něco stalo, mám to ohlásit. Znovu mi bylo připomněno, že to nesmím nikomu říct.
„Co takhle si koupit něco k večeři? Klukům aspoň zůstane to, co se uvařilo,“ zamyslel se Madd nahlas, když jsme ruku v ruce kráčeli zpátky ke kolejím.
Byla to příjemná procházka, a nakonec jsme si koupili i tu večeři.
O hodinu a půl později jsme vcházeli do pokoje, já teda trochu se staženým žaludkem, Madd očividně v pohodě.
„A, tady jsou naše hrdličky. Už jsem to slyšel,“ zazubil se na nás Tobias, sotva jsme vešli do obýváku, a zvedl palec.
„Koupili jsme si s lvíčkem večeři, takže si klidně vemte to, co je uvařené, aspoň na vás zbude víc,“ mrkl Madd na Tobiase, který to s radostí přivítal.
„Chceš uvařit kafe nebo něco? A sníme si to tady nebo v pokoji?“ otočil se Madd na mě a políbil mě na nos.
„Kávu bych si asi i docela dal. A s večeří, jak chceš ty,“ usmál jsem se na Madda a trochu se začervenal, protože tohle jsem ve svém předchozím vztahu vůbec nezažil.
Podíval jsem se na Tobiase, který si nahlas povzdechl a sledoval nás zasněným pohledem.
Zrudl jsem ještě víc, za což jsem si vysloužil další Maddův polibek, než přešel k lince, aby nám udělal kávu.
Grigory
Šel jsem do vedlejšího pokoje, abych pomohl Dominikovi přestěhovat Tobiho. Zatímco on sbíral Leovy věci a skládal mu je do skříně, já přenesl ty Tobiho. Jen Maddovy věci, které Dominik chtěl uložit, jsem mu zakázal.
„Chtěl to, tak ať se stará,“ zamračil jsem se a Dominik to s povzdechem raději nechal tak.
Ještě jsme s Dominikem zaběhli na oběd, a než jsme se vypravili do školy, vrátil se Tobi z přednášek a jen měl oči navrch hlavy, když slyšel ty novinky.
Ale byl jsem rád, že neprotestoval, že jsme ho už přestěhovali. Hned si plánoval, jak nás bude obtěžovat, že bude mít po ruce hned dva super samce, a byl z toho tak nadšený, že jsem se nakonec i usmál.
Úsměv mi ale zmizel ve chvíli, kdy do bytu vešel Madd. Nekomentoval jsem nijak jeho připomínky o jeho věcech na jedné hromadě. Může být rád, že to nemusí stěhovat všechno. Jen jsem popadl tašku a pak jsme už s Dominikem vyrazili do školy, a nechali Tobiho, ať klidně Maddovi vymluví díru do hlavy, na což je expert.
Odpoledne ve škole jsem doslova přetrpěl. Pamatoval jsem si ze všeho tak čtvrtinu, a to ještě kdo ví. Ale nahrál jsem si to, tak nebude pro mne problém se to doučit a udělat poznámky.
Večer jsem se pak pustil do přípravy večeře. I přesto, jak mizerně jsem se cítil, chtěl jsem udělat něco dobrého, aby se aspoň Leo cítil dobře, zvlášť po tom, co musel přenocovat ve výzkumáku.
Ale když se vrátili…
Vztekle jsem praštil vařečkou do dřezu, vypl sporák a šel od linky pryč.
„Netušil jsem, že se teď budete izolovat,“ zavrčel jsem tiše na Madda, když jsem kolem něho procházel.
„Leo, nezapomeň, že ještě přijde máma, tak ať nejdeš spát nebo… nebo cokoliv jiného,“ otočil jsem se na moment na Lea.
Zašel jsem do předsíně, obul si boty a s ohlášením, že se jdu projít, ať dodělají večeři sami, jsem vypadl ven.
Potřeboval jsem na vzduch. Opravdu že jo.
Nejspíš mi bude chvíli trvat, než si na tohle zvyknu. Než se s tím srovnám. A nejlepší asi bude, zabrat se do učení… A je mi už jedno, že budu patřit mezi nejlepší, což jsem tak dlouho odmítal…
Leo
Myslel jsem, že to bude tak nějak v pohodě, ale Grigory se očividně rozhodl dělat z nějakého důvodu uraženého. Jen jsem si povzdechl a tázavě se podíval na Madda.
„Zvykne si,“ pokrčil rameny.
„Vážně jste všichni idioti,“ zakoulel očima Dominik, zvedl se a šel dodělat večeři.
„Možná jsme si tu večeři neměli kupovat,“ zamyslel jsem se.
„Podívej, lvíčku. Je pravda, že jsme teď všechno s klukama vždycky dělali spolu a o všechno se dělili. Ale teď,“ pokrčil rameny Madd, když ke mně přistoupil a objal mě kolem pasu, „chci mít taky nějaké soukromí. Být jen s tebou a rozhodně se o tebe nehodlám dělit. Je to sice změna, ale kluci si zvyknou. Že jo?“
Otočil se Madd na Tobiase, který se zašklebil, a na Dominika, který jen pokrčil rameny.
Nakonec jsme večeřeli v obýváku, jen jsem nezjistil, kdy se Grigory vrátil, protože jsem byl ve sprše a sotva jsem vylezl, dorazila jeho máma.
Sundala mi náramek, zeptala se mě na pár věcí a zdůraznila, že pozítří, pokud se nic nestane, mám za ní přijít. Prý bude vědět, co se mi to stalo.
Poděkoval jsem jí a slíbil, že určitě přijdu.
O hodinu později jsem už ležel s Maddem v posteli, a i když jsem nechtěl ještě víc přilévat olej do ohně, nakonec jsem se neubránil Maddovým dotekům a poddal se mu.
A Madd, jakoby si mě snad chtěl k sobě připoutat, sex s ním tu noc byl naprosto neuvěřitelný.
Snažil jsem se tlumit své sténání pod dekou nebo polštářem, ale když mě Madd otočil na břicho a zezadu do mě najel, nedokázal jsem zabránit hlasitému zasténání.
A pak znovu a znovu, když do mě najížděl a nedovolil mi, abych si zakryl pusu.
Prý mě chce slyšet. Prý ho to vzrušuje.
A já po chvilce i zapomněl na celý svět a jeho žádost jsem mu splnil.
„Miluju tě, lvíčku,“ políbil mě na zpocené čelo asi o dvě hodiny později, kdy už jsem skoro nemohl pohnout ani prstem, jak se na mě Madd vyřádil.
„Já tebe taky,“ zašeptal jsem a spokojeně se usmál.
Byl jsem šťastný a spokojený. V tuhle chvíli ano. Měl jsem Madda moc rád. Líbil se mi. Byl skvělý, a nejen v sexu.
Jen jsem netušil, jestli mu někdy dokážu říct…
Miluji tě.
Grigory
Vrátil jsem se současně s mámou. Potkali jsme se dole před vchodem. Ona se na mě jen podívala, pohladila mě a políbila na tvář. Nic neříkala…
A já byl za to moc rád.
Nechal jsem ji, ať prohlédne Lea, doptá se, co potřebuje, a já si zatím naložil večeři, kterou Dominik dovařil.
Ale tlačil jsem to do sebe na sílu. Viděl jsem dobře, že Leo z toho neochutnal ani sousto.
Když máma odešla, šel jsem se osprchovat a zavřel se v pokoji.
Posadil jsem se ke stolu a pustil si záznam z dnešních přednášek a dělal si poznámky. Vypracoval jsem ještě jeden projekt, který jsme měli odevzdat až někdy za týden, a když jsem šel potom spát, byl jsem z toho všeho tak strašně unavený, že jsem usnul jen co se má hlava dotkla polštáře.
Přesto jsem však o něco později podvědomě vnímal zvuky, které šly z vedlejšího pokoje.
Přehodil jsem si polštář přes hlavu a zacpal si uši, abych nic z toho, co se vedle dělo, neslyšel.
Druhý den jsem se moc dlouho nezdržel. Ani jsem nepřipravoval snídani. Nechal jsem to na Tobim. Jen jsem snědl jeden sendvič, napil se džusu a vypadl do školy, a pěkně po svých.
Bylo mi i jedno, jestli a jak půjdou Dominik a Madd na přednášky.
V poledne jsem si zašel na oběd do hlavní jídelny kampusu a klukům jsem jen ohlásil, že se vrátím později, protože jdu do knihovny, abych se mohl v klidu učit na nadcházející zkoušky.
A ten klid bych u nás v bytě rozhodně neměl. Sice jsem se nějak za normálních okolností učit nemusel, ale takhle jsem měl aspoň výmluvu.
A v podobném duchu probíhaly i další dny, akorát s tím, že jsem se už o poznání více začal bavit i s Maddem a Leem.
Ale kdykoliv se k sobě měli, otočil jsem se na druhou stranu, abych se na ně nemusel dívat.
Pořád mi to dělalo kotrmelce v břiše, vyvolávalo to ten divný pocit kolem srdce.
Ale…
Leo byl evidentně šťastný, a, ať už jsem se cítil mizerně, jak chtěl, přesto jsem mu to přál…