Někde v Pekle
Rekka vyrazil proti svému protivníkovi připraven zabít ho, protože věděl, že si nemůže dovolit ho nechat naživu. Jenže věděl, že to nebude jednoduché.
Ostří dýk vydalo zvonivý zvuk, když ocel narazila na ocel.
Oba započali svůj tanec smrti.
Bylo to tiché a rychlé, a i když to vypadalo, že jsou si soupeři rovnocenní, Rekka musel uznat, že anděl má možná větší sílu než on.
Výpad střídal úder. Oba vypadali jako dvě rozmazané šmouhy a jejich pohyby byly nepostřehnutelné.
Rekka se snažil soupeře zatlačit, ale vypadalo to, jakoby anděl předvídal všechny jeho pohyby, protože pokaždé dokázal zablokovat smrtící ránu dřív, než ji mohl dovést do konce.
Najednou anděl ustoupil dozadu a ztuhl.
Rekka se na chvilku zarazil a přikrčil se v očekávání nebezpečného výpadu.
Pak však překvapeně zamrkal, když se kolem anděla zatetelil vzduch a on zmizel.
„Na viděnou démonku. Doufám, že se ještě potkáme," zaslechl ještě šepot ve větru, než se vše kolem vrátilo zase do normálu.
Rekka sevřel ruce v pěst.
Kořist mu unikla a to se mu ještě nikdy nestalo.
Selhal.
„Omlouvám se, Asmodee. Unikl mi," řekl Rekka, když se vrátil zpět do jejich úkrytu.
Asmodeus se napřed zatvářil rozzlobeně, ale pak si jen povzdechl.
„Teď už s tím nic nenaděláme. Co se stalo, stalo se. Navíc, není to jen tvoje chyba, kdybych byl opatrnější, nestalo by se to. Každopádně zůstat tu dál nemůžeme. Musíme pryč. Je načase urychlit naše plány. Jak to tak vypadá, setkáš se se svým bratříčkem dřív, než sis myslel," řekl Asmodeus a obrátil se na Kazua.
Kazu jen přikývl.
„Rekko, spoj se s Azazelem, že se s ním musím nutně co nejdříve setkat. Místo setkání nechám na tobě. Sejdeme se pak v mé staré skrýši, tam nás hned hledat nebudou, takže by jsme měli být chvilku v bezpečí," řekl Asmodeus.
O chvilku později už všichni tři opouštěli hospodu, která jim byla dočasným útočištěm, a která změnila vztah mezi Kazuem a Asmodeem.
Někde v Nebi
Jofiel se třásl strachem a skoro ani nedýchal. Čekal na smluveném místě, ale čím déle ho nechali čekat, tím rychleji jeho odvaha opadávala. Vážně dělal dobře? Skutečně ho i po těch informacích nechají naživu? Zvlášť, když zběhl? Věděl, že Gabriel ani nikdo z ostatních archandělů se zběhy nemají žádné slitování. Nakonec ho odvaha opustila a obrátil se k odchodu.
Najednou se však zem před ním s výbuchem změnila ve vířící ohnivou kouli a Jofiel přepadl dozadu na studenou, vlhkou hlínu.
„Čeho pak se tak bojíš, bratříčku?" pronesl krutý hlas za ním.
„Snad ne nás?" zeptal se druhý, stejně chladný.
Jofiel se s obtížemi postavil, otočil se a uviděl, jak k němu lesem s úsměvem kráčejí dva stejně dokonale oblečení andělé. Věděl, že má tři možnosti, z nichž dvě pravděpodobně povedou k jeho zničující porážce. Může utíkat a nechat se probodnout jako nízké zvíře, může bojovat a tak jako tak zahynout, anebo může pokračovat v původním plánu. Představa, že bude čelit zrovna těmhle dvěma, mu vložila do žil nový adrenalin, a tak si nechal zhmotnit svůj meč, pro případ, že by bylo třeba se bránit.
Bojovníci se naráz zastavili, blyštivé ostří Jofielovy zbraně se odráželo v jejich inkoustově černých očích.
„Nechápu to, Liraeli," prohodil jeden k druhému.
„Ten zběh nám vzkáže, že si přeje mluvit s naším pánem, ale když přijdeme, uteče. A teď ještě vytahuje zbraň?"
Lirael se ušklíbl.
„Zřejmě ztratil rozum, bratře Camaeli," řekl a dál upřeně hleděl na padlého anděla.
„Ví, že sem nepatří, a to ho přivádí k šílenství."
Na zádech se jim ladně rozvinula křídla a Jofiel si vzpomněl na kobry královské, na to, jak se jim před útokem rozvlní kápě.
Dodal si odvahu.
„Chtěl jsem hovořit přímo s archandělem Razielem, s někým, kdo umí naslouchat jako on. Ale místo toho se tu objevíte vy. Jak mám věřit tomu, že to není nějaký trik?"
Camaelova křídla se slabě zatřepotala a v ruce se mu objevil meč. Ozářil ztemnělý les jako při úsvitu.
„A co by asi tak mohl mít nějaký zločinec na srdci, aby to zajímalo pána Raziela?"
„Mám jisté informace," začal Jofiel, ale najednou znejistěl. Co když mu neuvěří? Přece jen, jak mohl někdo jako on přijít k takovým informacím? Nervózně polknul.
„O tom, kde se nachází ten, kterého pán Raziel tak urputně hledá."
Lirael pozvdihl obočí.
„Už víme, kde se nachází. Máme své informátory."
„Nemyslím jeho, ale jeho," zaskřehotal Jofiel.
Camael rychle pohlédl na Liraela.
„Jak by někdo takový mohl zjistit něco takového, když se to nepovedlo ani našemu pánu?" zeptal se podezřívavě Lirael.
„Byla to...náhoda," zakoktal se Jofiel.
„Když ti uvěříme, o co ti jde? O výměnu?" zeptal se Lirael.
V rukou stále neměl zbraň a Jofiel ho bedlivě sledoval. Věděl, jak moc je nebezpečný. Ale musel tohle rozhodnutí udělat. Buď se osvobodí, nebo zemře.
„Výměnu za život," vysvětlil.
„Povím vám, kde se skrývá, a vy mi slíbíte svobodu."
„Žádáš ochranu před naším spravedlivým hněvem?" zeptal se Camael a sklonil mocný ohnivý meč, proti kterému vypadal Jofielův meč jako párátko.
„Za to, co vám sdělím, je život jednoho padlého anděla směšný obnos," odpověděl Jofiel.
Ti dva se na sebe podívali a domlouvali se pohledem.
Camael znovu zvedl zbraň.
„Náš padlý bratr zkouší handlovat se životem," prohodil pobaveně k Liraelovi. Ten kývl a na andělské tváři se mu rozlil vážný úsměv.
„Ochrana za radu."
Teď se usmívali oba a Jofiel si začínal myslet, že se mu manévr zdařil. Odložil zbraň, aby ukázal dobrou vůli.
„Vaše slovo vás zavazuje," řekl nahlas oběma andělům.
„Jsme dohodnutí?"
Zasmáli se. Byl to vysoký zvuk připomínající dravce, který se snáší střemhlav k zemi na svou kořist. Jofiel měl pochopit, že jde o varování.
„Pán Raziel se zločinci nesmlouvá," řekl Lirael a v ruce se mu objevil luk. Ve zlomku vteřiny vyslal ohnivý paprsek, který se zasvištěním prořízl vzduch, jako by varoval kořist před oslepující bolestí svého dotyku.
Plamenný šíp se Jofielovi zakousl hluboko do ramene, jeho síla smýkla tělem vzad a přišpendlila ho k prastarému dubu. Jofiel sebou zmítal, aby se osvobodil. Popadl šíp a noční vzduch se znenadání naplnil odporně nasládlým pachem škvařícího se masa. Žalostně zanaříkal a odtáhl ruku plnou puchýřů. Oči mu slzely bolestí, přesto viděl, jak se andělé přibližují.
„Teď budeme obchodovat my s tebou, padlý anděli," řekl Lirael.
Luk se proměnil v ohnivý tesák, jenž se před Jofielem zlověstně míhal.
„Řekneš nám to tajemství, a my tě zabijeme milosrdně."
Jofiel se snažil odtrhnout rameno od kmene stromu, ale bolest byla příliš velká.
„Nic… vám neřeknu," zašeptal a hlas se mu chvěl strachem i utrpením. Oheň zbraně mu začal okusovat maso na rameni a hladově šplhal po paži dolů.
„Doufal jsem, že to řekneš," utrousil Camael a v ruce mu také ožil nůž.
Jofiel nechtěl zemřít, a už vůbec ne bolestivou smrtí. Třeba by mu kapka tajných informací zajistila malou úlevu.
„Můžu… můžu vás zavést přímo k němu," zakoktal, když se k němu planoucí nože nebezpečně přiblížili.
„Blafuje," zpražil ho Camael a znovu vykročil.
„Můžu vám říct, kde to je, ale beze mě to nenajdete," kňoural Jofiel.
Nebeský oheň šípu v rameni dál požíral maso, až se celý zmítal bolestí.
„To místo je zahalené kouzlem… ale můžu vám ho ukázat."
„Už mě ty jeho hry nebaví, bratře," řekl Camael s nožem v ruce.
Očividně chtěl své oběti způsobit ještě víc utrpení.
„Ořežeme mu maso ze zrádných kostí a…"
„Dost! To stačí!" rozezněl se lesem zvučný hlas a oba andělé se naráz otočili a klesli na jedno koleno.
„Co je to za místo, o kterém mluvíš?" zeptal se Raziel a přistoupil až k andělovi, který se teď doslova třásl strachem. Nepočítal s tím, že se tu objeví zrovna on.
V patách mu šel další anděl, kterého nikdy předtím neviděl, ale jeho oči byly stejně zlověstné jako ty Razielovi.
„Já..." zakoktal se Jofiel a z očí mu vyhrkly slzy bezmoci.
Věděl, že promarnil svou šanci a živý se odsud nedostane. A pokud nechtěl umřít bolestivou smrtí, musel to vyklopit.
„No?" zatvářil se netrpělivě Raziel.
„On... Našel toho kluka a teď si jde pro něho. Měli byste spěchat..." řekl Jofiel a najednou se začal smát šíleným smíchem, který ale vzápětí ztichl, když mu Nathaniel usekl hlavu.
„Proč..." nadechl se svištivě Raziel.
„Proč takové informace slyším z úst nějakého podřadného červa a ne od svých nejlepších bojovníků?!" řekl a z jeho hlasu všechny tři zamrazilo v zádech.
„Omlouvám se můj pane. Přijmu jakýkoliv trest," ozval se Nathaniel.
Raziel si odfrkl.
„Teď už je to jedno. Pokud dokončíte svou práci, jsem ochoten na tohle selhání zapomenout."
„Jaké jsou rozkazy, pane?"
„Jdeme tuhle šarádu jednou provždy ukončit," rozhodl Raziel.
O chvilku později se čtyři andělé vznesli do vzduchu a mířili vstříc osudovému setkání.
Rekka s Asmodeem a Kazuem chvátali nocí, protože cítili, že se blíží jejich nepřátelé.
A skutečně. Netrvalo dlouho a cestu jim zastoupili tři andělé. V mžiku se všem zúčastněným objevili v rukou zbraně a Asmodeus s Rekkou si stoupli zády k sobě s Kazuem mezi nimi, aby ho mohli chránit.
Bylo to dva na tři a i když byl Asmodeus jeden z mocných knížat, věděl, že tohle bude těžké i pro něj. O kousek dál uviděl Raziela jak klidně stojí a sleduje celou situaci. Byla jen jedna možnost, jak tohle ukončit. Jeho pohyb působil jako hypnotický vír. Bojoval s Liraelem a Camaelem, kteří jeho úmysly pochopily, zatímco Rekka se zabýval Nathanielem. Bylo to jako sledovat propracovaný tanec se smrtícím účinkem. Raziel viděl, jak se k němu snaží Asmodeus dostat a ušklíbl se. Jen prostě stál a trpělivě čekal, zatímco okolo něj řinčely zbraně.
Kazu sledoval dění kolem sebe, a pak uviděl, ne, ucítil, jak se na něj Raziel upřeně dívá.
Pak se Raziel vydal směrem k němu. Asmodeus se sice snažil zastoupit mu cestu, ale Lirael s Camaelem ho zaměstnávali, takže měl Raziel volnou cestu.
Kazu nemohl od anděla pomalu kráčejícího k němu odtrhnout oči.
Nemohl odtrhnout pohled od zlověstné andělské postavy, jež se neúprosně blížila.
Kazu se snažil něco vymyslet, ale byl tak ochromený strachem, že se nemohl ani pohnout.
Raziel se zastavil kousek před ním.
„Tvá smrt vše završí," ucedil.
Zvedl zbraň a Kazu se zadíval do jeho očí bez života a pochopil, že tohle je jeho konec.
Smutně se usmál a zavřel oči.
V dálce slyšel, jak na něho někdo volá, ale slova se už k jeho uším nedostala.
Pak už jen ucítil prudkou bolest v hrudi. Nemohl udělat nic jiného než čepel přijmout, cítil, jak žár zbraně proráží povrch těla a maso uvnitř se začíná vařit. Bolest přišla náhle a byla oslepující, že nestihl ani vykřiknout.
Asmodeus zařval jako raněné zvíře, když viděl, jak ohnivý meč projel Kazuem jako máslo a zesílil útok. Proti jeho prudkým a náhlým výpadům neměli šanci ani Lirael s Camaelem.
Zuřivost mu dala novou sílu.
Držel meč, jako by byl součástí jeho těla, mával jím v mohutných obloucích, a nakonec Liraelovi přesekl křídla a Camaelovi rozpáral břicho.
Raziel uslyšel Asmodeův vzteklý řev a otočil se právě včas, aby viděl, jak se k němu rozzuřený démon blíží. Rekka stále bojoval s Nathanielem a vypadalo to, že i jejich boj brzo skončí, protože oba byli už na několika místech zranění.
Raziel věděl, že Lirael ani Camael proti Asmodeovi nezvítězí, ale aspoň mu dali čas na to, aby docílil toho, co chtěl. Věděl ale, že bude muset celé tohle rychle ukončit, protože cítil Urielovu přítomnost. Ten padlý anděl měl zřejmě pravdu, když tvrdil, že ho našel a je někde poblíž toho lidského červa. Naštěstí pro Raziela vyšla první část plánu přesně, jak chtěl.
Raziel roztáhl křídla a vznesl se do vzduchu.
Vletěl do šedých mraků a zmizel Asmodeovi z dohledu.
„Razieli!!!" zařval Asmodeus.
Jakoby v odpověď burácivě zahřmělo a šedé mraky pohádkově osvítil blesk.
Asmodeus vzlétl a očima pročesával valící se mraky.
Vzduch otřáslo další zahřmění, jež jím projelo od hlavy až k patě, a nebe projasnil blesk. Bouře najednou propukla naplno, i když před chvilkou to tak nevypadalo. Vnímal ostrý vítr, blesky, déšť a hromy. A Raziel pořád nikde.
Náhle zalapal po dechu nenadálou bolestí. Něco ho popadlo za kotník a hrubě stahovalo dolů. Poslepu máchnul mečem a stisk povolil, ale to už byl zpět v běsnící bouři. Vítr kvílel a pršelo takřka vodorovně.
„Asmodee!!!" uslyšel vzteklý Razielův hlas.
Asmodeus se otočil právě včas, aby viděl, jak se z bouře vynořil jako okouzlující obraz Raziel, bílá křídla ho lehce nesla skrz bouřlivý vzduch. V ruce držel obrovský ohnivý meč, jenž prskal a syčel s každou dešťovou kapkou.
Bouře ještě zdivočela.
„Vypadá to, že se ti hroutí plány, můj milý bratříčku," zachechtal se Raziel.
Asmodeus znovu zařval a vrhl se proti Razielovi.
Ten čelil jeho výpadům obdivuhodně rychle a na bledé tváři se pomalu objevil zlý úšklebek.
Asmodeus sletěl pod něj a zaútočil na něj zezadu.
Raziel se ale vmžiku otočil a Asmodeus jen tak tak uskočil, když mu andělův meč prolétl nad hlavou. Na zpocených vlasech pocítil jeho žár.
Uhýbal jeho prudkým výpadům a doufal, že poleví ve své ostražitosti.
Začal kolem Raziela zběsile poletovat a snažil se dostat blíž k němu.
Nakonec se mu to podařilo a on udeřil anděla do tváře, až se mu hlava zhoupla dozadu a do strany. Projelo jím zlomyslné vzrušení, když viděl, jak anděl ustoupil.
Raziel plival z poraněných úst krev, vrhl se dopředu a mával mečem. Jeho útok byl nemilosrdný, Asmodeus uhýbal prudkému útoku, stavěl se proti nelítostným ranám obřího meče, ale nějak věděl, že tohle tempo Razielovi dlouho nevydrží.
Pak udělal něco, s čím Raziel nepočítal. Odhodil meč, stočil křídla, vyletěl proti Razielovi a vrazil mu rameno do břicha. Popadl ho za zápěstí, aby odvrátil úder meče.
„Myslíš si, že tohle mě zastaví?" zavrčel mu do obličeje.
Pak zvedl koleno a vrazil je Asmodeovi do slabin. Tomu málem praskly plíce a povolil sevření.
Prudká rána mu sotva dovolovala stát zpříma, ale všiml si, že Raziel na tom nebyl o moc lépe.
Asmodeus si znovu vytvořil zbraň a zvedl čepel nad hlavu.
Raziel následoval jeho příkladu, ale ve chvíli, kdy se měli jejich meče střetnout, zadul prudký vítr, odfoukl je oba stranou a nebe rozřízl jasný blesk.
Vzápětí se vedle Raziela objevil Nathaniel, který krvácel z hluboké rány na rameni, stehně a na pravé tváři. Něco pošeptal Razielovi a ten se po jeho slovech zamračil.
Asmodeus, který tohle vyrušení docela uvítal, protože si mohl aspoň odpočinout, rychle pohlédl směrem k zemi. Když se Nathaniel objevil vedle Raziela, je Rekka v pořádku?
„Vypadá to, že máš štěstí můj milý bratříčku. Každopádně nečekej, že tímhle to všechno končí," přerušil Asmodeův tok myšlenek Razielův chraplavý hlas a než stačil cokoliv udělat nebo říct, zmizel. Těsně předtím mu však nezapomněl s vítězoslavným úsměvem na tváři, ukázat svitek, který Nathaniel předtím Asmodeovi ukradl z jeho skrýše.
Asmodeus zavrčel a snesl se na zem vedle Rekky, který se skláněl nad Kazuem.
„Je..." zachraptěl Asmodeus, když si klekl vedle bezvládného těla.
„Je mi to moc líto, Asmodee. Byl jsem... Je to moje vina," zašeptal Rekka a zvedl k Asmodeovi bolestí staženou tvář.
„Není to tvoje vina. Jen moje. Nepřítele jsem podcenil," odpověděl Asmodeus.
„Musíme odsud zmizet. Blíží se Uriel. To proto ten anděl najednou zmizel. Bojovat proti němu-"
„Na to už je trochu pozdě," ozval se jim za zády hluboký chraplavý hlas.
Rekka se přikrčil a tasil zbraň.
Tohle jim ještě scházelo.
„Rekko, vezmi Kazua a zmiz odsud. Hned. Tohle vyřídím sám," rozkázal Asmodeus a vykročil směrem k Urielovi.
Ten zatím nic neudělal, ale Asmodeus věděl, že jeho klid je jen zdánlivý.
„Vypadá to, že tě tvůj milý archandělík předběhl," řekl posměšně, když se k němu přiblížil na tři kroky.
Věděl, že nemá proti němu šanci, ne teď, když byl oslabený po boji s Razielem, ale nemohl dovolit, aby Kazuovo tělo padlo do jeho rukou.
Rekka mezitím vzal bezvládné Kazuovo tělo do náruče a vznesl se do vzduchu. Bouře se už uklidnila, takže se nemusel bát poryvů větru.
„Myslíš, že ti dovolím utéct? Myslíš, že se mi můžeš postavit?" zavrčel Uriel směrem k Rekkovi a Asmodeovi.
„Nedovolím ti vzít si jeho tělo," prskl Asmodeus a vyvolal svou zbraň.
„Vážně si myslíš, že mě můžeš zastavit?" zachechtal se Uriel.
„On možná ne, ale já ano," ozval se ze tmy hluboký hlas, při kterém sebou Asmodeus trhl a Urielova tvář se stáhla hněvem.
„Ty..." prskl Uriel.
„Ano já..." kývl Azazel a vystoupil ze stínů.
Asmodeus na něj jen krátce pohlédl, ale na nic se neptal.
„Myslíš si, že proti mně můžeš vyhrát?" zavrčel Uriel, když viděl svého úhlavního nepřítele.
„Ne, to si nemyslím, proto udělám tohle," řekl klidně Azazel, z kapsy kalhot vytáhl malou kuličku a hodil ji na zem před Uriela.
Najednou se objevilo jasné světlo a před Urielem vzplál oheň.
„Myslíš, že mi tímhle můžeš ublížit?" zavrčel Uriel skrze plameny.
„Nemůžu, ale dá mi to čas!" křikl Azazel a v momentě, kdy upustil kuličku, chytl Asmodea a vznesl se s ním do vzduchu.
„Azazeli..."
„Sklapni Asmodee, jsme v pěkné prdeli a budeme ještě ve větší, pokud se pustíme do boje s Urielem. Viděl jsi ho ne? Proti němu nemáme šanci ani, když spojíme síly," řekl Azazel.
„Sebral mi naši úmluvu," povzdechl si Asmodeus.
„A co jeho bratr?"
„Je mrtvý. Raziel ho dostal," odpověděl Asmodeus a Azazel v jeho hlase zaslechl smutek.
„Musíme se dostat do bezpečí. Pak vás nechám o samotě, protože se obávám toho, co by Uriel mohl udělat Haruovi, když věci skončili takhle."
„Azazeli?"
„Hmmm?"
„Myslíš, že jsme udělali dobře?"
„Nevím Asmodee, ale teď už to zpátky nevrátíme," povzdechl si Azazel.
Zbytek cesty pak mezi nimi vládlo tíživé ticho, protože si oba až moc dobře uvědomovali závažnost situace.
„Nebudeš je pronásledovat, můj milý archandílku?" zeptal se škádlivě démon uvnitř Uriela, když se díval, jak Azazel s Asmodeem mizí v oblacích.
„Ne. Nechám je jít. Ať si myslí, že unikli," odpověděl Uriel a ušklíbl se.
„Oho, máš nějaký nový plán?" zachechtal se démon.
„Jistě, myslíš, že se tímhle něco mění? Jen to urychlí celé dění, ale to mi vůbec nevadí. Konečně se nebudu muset držet zpátky," odpověděl Uriel.
„Takže si jdeš přímo pro toho kluka?"
„Je načase trochu zamíchat kartami," odpověděl Uriel.
Nechal si ovšem už pro sebe, že chce Harua proto, aby se zbavil démona uvnitř sebe. Ten, si zatím myslel, že chce to lidské mládě, aby se pomstil Razielovi.
Uriel se pro sebe usmál.
V momentě, kdy Raziel proklál svým mečem Kazuovo srdce se Haru v Luciferově paláci posadil prudce na posteli a z bolesti v hrudníku se mu zatmělo před očima. Věděl, že je něco špatně, že se stalo něco strašného a doufal, že to nemá nic společného s Kazuem. Hmátl vedle sebe, ale zjistil, že Azazel v pokoji není.
Belial s Baalem právě osnovali svůj plán, jak vyřešit celou tuhle svízelnou situaci, když do Baalovi komnaty vletěl udýchaný špeh a informoval je o tom, co se stalo. Oba démoni na sebe pohlédli. Tohle na jednu stranu zkomplikovalo celé jejich plány, ale na stranu druhou taky všechno urychlilo.
Teď mohli jen hádat, jaký krok kdo udělá. Prioritou ale bylo najít Asmodea s Azazelem a předhodit je Luciferovi, aby vysvětlili celou situaci. A využít konečně toho kluka, který by se za ně mohl s Urielem vypořádat.
Gabriel vztekle přecházel ve své komnatě z jedné strany na druhou a zuřil. Michael na tom nebyl o moc líp, jediný Rafael nedával na sobě nic znát. Samozřejmě i k nim se donesly zprávy o tom, co se stalo a vyšla najevo pravda o Urielovi. Tohle bylo něco s čím ani jeden z nich nepočítal, ale rozhodně to nehodlali nechat jen tak.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Dodatek autora: Věci se nám začínají komplikovat. Co Uriel plánuje? A jak dopadne Azazel a Asmodeus? A jaký bude další Razielův krok? A co ostatní? Jak se k celé věci postaví?