Někde mezi světy
Když Uriel snědl celé srdce měl pocit, jakoby mu někdo stahoval kůži za živa.
Dostavil se ledový chlad, země se mu zvedala pod nohama, vzduch okolo něho vřel, vítr mu ječel a sténal v uších, ale na kůži jej necítil. Slyšel jak někdo nelidsky řve a ten zvuk mu doslova trhal maso z těla.
Nevěděl jak dlouho celý proces přeměny trval, ale najednou všechno skončilo jako mávnutím proutku a on se bez dechu zhroutil na zem.
Raziel, kterého vlna síly při přeměně srazila na zem pomalu vstal a opatrným krokem přistoupil k ležícímu Urielovi.
Netušil jestli se proměna podařila, nebo při ní Uriel zemřel.
Musel se ale ujistit.
Když se skláněl k Urielovu tělu, všiml si menších proměn, které změnili vzhled jeho těla.
Dál se ke zkoumání ovšem nedostal, protože Uriel najednou prudce otevřel oči a pohlédl na Raziela.
Ten se při tom pohledu otřásl hrůzou a od Uriela poodstoupil o kus dál.
Jeho nejtěžší úkol právě začínal.
Musel Uriela, nebo to co z něj teď momentálně bylo, přesvědčit, že spolu musí spolupracovat.
A věděl, že to bude muset udělat násilím.
Doufal jen, že Uriel ještě není natolik silný, aby ho tak snadno porazil.
Mezitím co přemýšlel nad plánem útoku, dostal se od Uriela o několik desítek kroků dál, ale Uriel už byl taky dávno na nohou a pomalým krokem se blížil ke své kořisti.
„Ale, ale, ale, Razielku, snad se mě nebojíš?" zeptal se Uriel a jeho hlas zněl temně a medově sladce.
Raziel sebou škubl, protože si všiml, že během slov se Uriel dostal až k němu. Netušil jak se mu to povedlo, každopádně zdálo se, že jeho sílu a schopnosti trochu podcenil.
Pak se Uriel pohnul tak rychle, že ho Raziel skoro ani neviděl, až do té doby než ho praštil do obličeje. Raziel zásah pocítil ještě dřív, než si uvědomil, že ho Uriel udeřil.
Tvář mu vybuchla ohnivou agónií a pak ji přestal cítit. Jen na krku pocítil něco teplého a lepkavého a vytušil, že to bude jeho vlastní krev.
Druhá rána, kterou mu Uriel zasadil do ramene, ho zvedla ze země a odhodila ho až na nejbližší sloup, který pod tvrdým nárazem zapraskal.
Raziel přistál na podlaze a potřásl hlavou. Pokoušel se zbavit závrati, která se o něj pokoušela.
Pak vstal a setřel si z tváře krev, která nepříjemně lechtala.
Z pláště vytáhl dýku, právě v okamžiku, kdy po něm Uriel skočil.
Raziel klesl na koleno a ohnal se po něm dýkou, jenže k Razielovu překvapení dýka Urielem jen prošla, jakoby krájel mlhu.
Překvapením vyskočil na nohy a poodstoupil od něj dál, aby mohl vymyslet nějaký lepší plán.
Jenže než stačil domyslet jednu myšlenku, ucítil na rameni Urielovu ruku, která už dávno nevypadala jako lidská. Pokožku měl temně šedou a pod kůží byly vidět pulzující černé žilky. Jeho nehty se ještě sice úplně neproměnily v drápy, ale měl je černé a ostré.
Uriel zvedl ruku v pěst a zamířil na Razielovo břicho.
Ten jen tak tak stačil sklonit ruce a ránu zablokovat. Úder ho proto zasáhl jen do paže, ale i tak se mu nad nečekanou bolestí zatajil dech. Klesl na kolena a chytl se za zraněnou ruku. Tvář se mu skřivila bolestí a musel zatnou zuby, aby hlasitě nevykřikl.
Uriel si k němu přiklekl a prsty mu znovu sevřel rameno. Svou tvář, která měla tutéž barvu jako jeho ruce, přiblížil až k té Razielově.
Ten na své kůži pocítil jeho horký dech, viděl černo-žluté oči, bledé rty a špičaté zuby, které Uriel cenil. Pak sebou cukl, když ucítil jak mu Uriel přes kalhoty přejíždí po vnitřní straně stehna.
Překvapením zalapal po dechu a vytřeštil oči.
Ve spisech bylo psané, že proměněný bývá agresivní a většinou zabije první věc kterou uvidí, aby uklidnil svoji zlost, ale nikde se nedočetl, že by měl proměněný nějaké choutky.
Že by to bylo tím, že jsme bývali milenci?
Napadla Raziela jediná věc, každopádně díky tomu se mu v hlavě zrodil nový plán.
Z dalšího přemýšlení ho ale vytrhl Uriel, který svým jazykem přejel Razielovi od brady, přes zraněnou tvář až ke spánku.
I přes nastálou situaci se Raziel zachvěl. A rozhodně to nebylo odporem.
Když mu pak ale Uriel zaryl nehty do kalhot a škubl, trochu se vzpamatoval a volnou nezraněnou rukou Urielovi vrazil.
Pokud chce Uriel sex, fajn, ale rozhodně se nenechá ošoustat na zemi jako nějaká děvka.
Uriel po ráně překvapeně vykřikl a toho Raziel využil, aby ho ze sebe skopl a odvalil se stranou.
Zároveň se po něm ohnal dýkou a tentokrát zasáhl.
Uriel vztekle zasyčel, ale poodstoupil a Raziela jen pozoroval.
„Bojíš se mě?"
„Ne. Chci jen, aby ses vzpamatoval. Tím, že se necháš ovládnout tou bestií uvnitř tebe a stane se z tebe šílené vraždící monstrum bez mozku, žádné pomsty nedosáhneš. Musíš tu sílu v sobě ovládnout a využít ji ve svůj prospěch." odpověděl Raziel a doufal, že Uriel jeho slova pochopí.
Uriel se na Raziela chvilku díval, než zaklonil hlavu a rozesmál se.
„A proč si myslíš, že nejsem při smyslech a že mě ten uvnitř ovládá?" zeptal se, když se uklidnil.
Raziel nechápavě zavrtěl hlavou, ale než stihl cokoliv říct, Uriel byl zase u něj.
Tentokrát ho jednou rukou zvedl ze země a hodil s ním přes místnost na jeden ze sloupů.
Náraz Razielovi vyrazil dech, dýka mu vypadla z ruky a zařinčela o zem.
Vzápětí dopadl na zem i Raziel a bojoval jak s nevolností, tak i o každý nádech.
Uriel mu ovšem moc klidu nedopřál. V okamžiku byl zase u něj a za přední část košile ho vytáhl na nohy. Zkroutil mu ruce za záda a drtivou silou přitiskl ke sloupu.
Svou tvář přiblížil k té Razielově a přivřel své oči, ve kterých se odrážel vášnivý hlad.
„Nenapadlo tě třeba, že tohle dělám jen proto, abych si vybil svou zlost a nenávist k tobě, která mě celé ty roky svazovala? Nenapadlo tě, že tohle dělám, abych tě ponížil a ukázal ti to, co jsem prožíval já, když jsi se ke mě choval jako k děvce? Vždycky si mě podceňoval. Stejně jako teď kdy sis myslel, že mě ovládá ta stvůra co je uvnitř mě schovaná. Ale já jsem silnější než si myslíš," šeptal Uriel a sledoval Razielovu reakci.
Ten se napřed tvářil překvapeně a možná se na okamžik objevil v jeho očích i děs, ale nakonec to všechno vystřídal jeho obvyklý sarkastický ušklebek a uchechtl se.
„Takže co? Urielík nám vyrostl a cítí se ukřivděný za to, že jsem mu občas ojel prdel, kterou mi sám nastavil? Pfff. Nehraj si na ukřivděnou princezničku, nikdy jsem ti nedal najevo, že by náš vztah mohl být i o něčem jiném. Navíc, pokud vím, vždycky se ti to líbilo."
Uriel zavrčel, volnou rukou serval z Raziela košili a tvrdě se mu zakousl do krku.
„Doprdele! Urieli! Buď jemnější!" zařval Raziel, když ucítil prudkou bolest na krku a vykopl kolenem. Naštěstí se trefil, protože Uriel zaúpěl a Raziela pustil.
„Sakra. Jestli mě chceš ojet, aby sis dokázal, že jsi taky chlap, tak fajn, ale nechovej se jak zvíře a nezraňuj zbytečně mé tělo. Uvědom si, že máme ještě další práci a já rozhodně nemám zájem o to odsud vyjít polomrtvý," řekl rozkazujícím tónem.
Uriel který zápasil z touhou ho zabít a s touhou se mu podřídit zavyl a ještě víc Raziela přimáčkl na sloup.
Pak ho otočil tvář mu přirazil na sloup až Raziel zasyčel bolestí, volnou rukou mu strhl cáry kalhot, které na Razielovi ještě zůstaly, vysvobodil svůj značně ztopořený penis a bez příprav a upozornění ho naráz strčil do jeho zadku.
Tentokrát už Raziel bolest jen tak nerozdýchal a doslova zařval jako raněné zvíře. Uriel ho musel dokonce podepřít protože to vypadalo, že se mu v bezvědomí zhroutí na zem. On sám zavyl rozkoší, když ucítil těsné teplo, které ho najednou obepjalo.
Natiskl se na Razielova záda a zafuněl mu do ucha.
„Řekl jsem opatrně," zachrčel Raziel a koutkem oka pohlédl na Uriela.
„Sklapni, ještě budeš za mou laskavost rád," odpověděl vzrušeným hlasem Uriel a začal se pohybovat.
Každý pohyb znamenal pro Raziela další vlnu bolesti, zvlášť když byl Uriel dost nešikovný ať už to bylo tím, že byl v tomhle ohledu nezkušený nebo tím, že chtěl ze sebe dostat všechnu frustraci.
Ovšem Raziel nebyl někdo kdo by své tělo jen tak nabídl a nakonec z toho nic neměl.
Vzepřel se a pohl pánví, takže z něho Uriel vyklouzl.
Za zády slyšel výhružné zavrčení a na ramenou pocítil Urielovi ruce, když se ho snažil na sebe opět natiskout. Raziel se ovšem nedal a vyškubl se mu. Pak se prudce otočil čelem k němu, a silou co mu zbývala ho povalil na zem na záda.
Pak si klekl nad něho, jednou rukou mu sevřel vlasy a trochu zatáhl.
„Řekl jsem ti, že máš být opatrný. Máš tušení jak to bolí, když ho do mě jen tak bez příprav vrazíš?! Udělal jsem to snad já někdy tobě?!" zavrčel mu do ucha a zamračil se na něj.
Uriel se ušklíbl, jednou rukou chytl Raziela ze zadu za krk a svými rty se přitiskl na ty jeho. Začal mu divoce a dravě plenit ústa, takže Raziel měl co dělat aby mu stíhal.
Když se od sebe odtrhli a Uriel mu začal okusovat bradu a krk zasténal vzrušením a prohnul se v zádech. Uriel ho oběma rukama chytl za zadek, nehty zaryl do kůže a přitáhl si ho blíž, aby se dostal k jeho bradavkám, které vyzývavě trčely a lákaly k tomu, aby se o ně někdo náležitě postaral.
Raziel znovu hlasitě zasténal, když se mu o bradavky otřely Urielovy zuby a jazyk. Cítil, že i jeho se začíná konečně zmocňovat vzrušení a jeho chlouba se probouzí k životu.
Když pak Uriel jednu svou ruku přesunul na jeho penis a palcem ho začal dráždit na žaludu nevydržel. Zapřel se Urielovi dlaněmi o prsa a donutil ho, aby si lehl.
„To stačí. Teď ti dopřeju tvé toužebné přání, ale udělám to po svém," zachraptěl Raziel.
Pak se nazvedl a Urielův penis nasměroval na svůj otvor.
I když už byl celkem nedočkavý, aby tu velkou věc do sebe dostal, protože si chtě nechtě musel přiznat, že ho ta představa nesmírně vzrušovala, musel být trochu opatrný.
Sice byl díky své vlastní krvi lehce promazaný, přesto nemínil být roztržen ještě více.
Opatrně proto nasedal a snažil se potlačit bolestivé zasténání pokaždé, když zajel trochu hlouběji.
Uriel přivřenýma očima a se zatajeným dechem sledoval Razielovu tvář a musel přiznat, že tohle je mnohem lepší, než když si ho brutálně vzal u toho sloupu.
Razielovi přivřené oči, tvář stažená vzrušením a pevně semknuté rty, jak se snažil potlačit bolestné zasténání kdykoliv prudce nasedl, ho dráždilo až k nepříčetnosti.
A když Raziel konečně dosedl, zaklonil hlavu a hlasitě zasténal.
Raziel se začal pomalu pohybovat, aby si zvykl na velikost i zvláštní tlak, který cítil, ale věděl, že tohle tempo dlouho neudrží.
Cítil tu divokou zvířecí touhu, která jimi oběma zmítala, proto neprotestoval, když ho Uriel opět chytl za zadek a sám začal přirážet a udávat tempo.
Raziel se sklonil, dlaněmi se opřel o Urielova prsa a nechal veškerou iniciativu na něm. Vzájemně si hleděli do očí a dýchali si do rtů.
Když pak Uriel chytl do ruky Razielův penis a začal ho masírovat ve stejném tempu v jakém přirážel netrvalo dlouho a prostorem se ozvalo dvojité táhlé zasténání signalizující kýžené uvolnění.
Raziel se po vyvrcholení zhroutil na Urielovu hruď a prudce oddechoval. Sex s Urielem byl vždycky něco výjimečného, ale to co zažil dneska, i přes počáteční problémy, se nevyrovnalo s žádnou nocí, kterou spolu doposud strávili.
Uriel ho objal jednou rukou kolem pasu a druhou mu vjel do vlasů.
„Opravdu sis myslel, že bych se nechal ovládnout a nezvládl přeměnu?" zeptal se po chvíli ticha Uriel.
Raziel zvedl hlavu a vážně se na Uriela podíval.
Díval se do zvláštních černo-zlatých očí a začínal zjišťovat, že tenhle vzhled se mu začíná líbit víc, než ten zženštilý, kterým se Uriel doposud chlubil.
„Byl jsi ošklivě zraněný a na pokraji smrti. Co sem měl čekat jiného?“ odpověděl na otázku otázkou a pokrčil rameny.
„Každopádně, rozhodně mě to překvapilo. Samozřejmě v dobrém slova smyslu," dodal, ušklíbl se a prstem přejel po Urielových plných rtech, které teď byly až nepřirozeně bledé.
„Zase mě provokuješ?" zamračil se Uriel.
„Ech, copak bych si to teď mohl dovolit? Vzhledem k tvému postavení?" protáhl provokativně Raziel, ale vzápětí vyhekl, protože ho Uriel sevřel a přetočil se i s ním tak, že teď ležel na zádech on a Uriel se skláněl nad ním.
Vypadalo to, jakoby chtěl Uriel něco říct, ale vzápětí si to rozmyslel a místo toho se zmocnil Razielových rtů, které ho tolik lákaly.
„Takže, kdy rozjedeme náš plán?" zeptal se po chvíli, kdy se odrthl od jeho rtů a přesunul se na krk, na kterém zanechával vlhké podlitiny.
„Hned... Jak... Ach... Budem..." snažil se ze sebe Raziel dostat kloudnou větu, ale když se mu Uriel zakousl do bradavky, vzdal to.
„Hned jak budem?" zasmál se Uriel a zubama sjel až k pupíku.
„Líbí se mi, jak ses mi rychle poddal. Je to skvělý pocit mít nad tebou moc," dodal a své zuby otřel o Razielův žalud.
„Nemáš... Ach... Nemááááš," snažil se ze sebe znovu dostat něco Raziel, ale když ucítil vlhko Urielových úst vzdal to, prohnul se v zádech a hlasitě zasténal.
Kašlu na to, ať si myslí, že nade mnou získal převahu...
Pomyslel si Raziel těsně předtím, než se Uriel znovu zmocnil jeho těla a začal se s ním divoce milovat.
Někde v Pekle
Kazu utíkal nehostinou pustinou obklopenou lesy kam až oko dohlédlo a v duchu zuřil.
Už to bylo několik dní co ho Asmodeus zachránil a vytáhl z říše mrtvých, ale pak najednou zmizel a on se musel prodírat Peklem sám, bez toho aniž by věděl kam jde.
Navíc cítil blížící se nebezpečí.
Když se dostal až k lesíku obklopil ho zatuchlý mrtvolný puch a jeho uši zaslechly nějaký divný čvachtavý zvuk. Když se mu pak něco otřelo o nohu a on se podíval dolů, pochopil.
Ze zakrvácené spečené hlíny si začali ven prohrabávat cestu podivní tvorové, kteří po něm sahali kostlivýma rukama s drápy, svíjejícími chapadly nebo ostnatýmy háky. Kazu se znovu rozeběhl a jak běžel tvorové se dál plazili, skákali nebo se trhaně přesouvali a klouzali k němu.
Když se mu jeden z tvorů začal sápat po hrdle, máchl mečem, ale k jeho překvapení se bytost rozplynula jako dým. Ovšem nezmizela, místo toho se jako vlnící hrouda s modrými žilkami plazila po zemi a začala se mu jako trnité chapadlo ovíjet kolem nohy. Jeho jehlovité hroty pronikly velmi snadno látkou kalhot a zabodly se do masa. Kazu cítil jak mu v tom místě noha znecitlivěla.
Zavrčel a sekl dolů. Čepel ovšem nestvůrou jen neškodně prošla.
Vzápětí se mu po hrdle začaly sápat další kostlivé ruce. Kazu sekl toho tvora po hlavě, ale ten jej chytl za ruku a vyrazil mu meč z ruky. Kazu sebou začal zmítat, ale vykřikl bolestí, když se mu něčí čelisti zakously do nohy. Celým tělem se mu nezadržitelně šířil chlad a vysával z něho sílu.
Slyšel jak mu srdce tluče v hrudi a hučí mu v uších.
„Asmodee!" vykřikl poslední záchranu, když se marně zmítal v tom smrtícím sevření.
„Asmodee!" zakřičel znovu, než ho bytosti strhly na zem.
Pokrylo ho nespočet šátrajících rukou a chňapajících čelistí. Nestvůra podobná chobotnici mu sklouzla po hrudi a ovinula mu chapadly obličej.
„Asmodee!" zakřičel opět, tentokrát z náznakem menší hysterie, protože chobotnice mu vzápětí strčila jedno chapadlo mezi rty a plazila se mu po jazyku.
Kazu se začal dávit, začala se ho zmocňovat panika a cítil, že brzo omdlí.
O chvilku později ale tlak zmizel a Kazu se mohl konečně pořádně nadechnout.
Přelila se přes něj nová vlna chladu, ale tentokrát to nebyl ledový dotek těch bytostí, ale mocná Asmodeova magie.
Když se Kazu prskáním a kašláním zbavil nepříjemného pocitu v ústech, které tam chapadlo zanechalo a namáhavě vstal zjistil, že je kolem něj země pokrytá černou vrstvou prachu.
Otočil se, aby se střetl s pobaveným pohledem fialkových očí.
To ho natolik rozlítilo, že i přes bolest, která mu prostupovala celým tělem, se dvěma kroky ocitl před Asmodeem a jednu mu vrazil.
Setrvačnost ho ovšem stáhla dopředu a bolest se ozvala s ještě větší razancí, takže se zhroutil do Asmodeovi náruče.
„Parchante jeden," stihl zahučet do jeho ramene, než bolestí omdlel.
Asmodeus se pousmál, zvedl bezvládného Kazua do náruče a vydal se s ním hlouběji do lesa.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Dodatek autora: Jo, slíbila jsem, že se podíváme na to, jak Gabriel a ostatní zareagují na Urielovu přeměnu, ale bohužel sem se k tomu nějak nedostala. Kazu s Asmodeem měl být taky delší, takže k tomu se vrátím v příští kapitole. A konečně by se ke slovu mohl dostat i Haru s Azazelem...