Někde v Pekle
Rekka si ošetřoval rány a sledoval Asmodea, který zarputile hloubil díru, do které chtěl pohřbít Kazuovo tělo. Azazel je zanesl do jeho paláce a řekl mu, že může Kazua pohřbít na jeho zahradě. Pak zmizel, protože se obával o Harua a Asmodeus mu v tom nebránil. Po ztrátě Kazua pochopil hodně a vytušil, že Haru pro Azazela znamená všechno.
Rekka mu chtěl hned po příchodu sem pomoct, ale on ho dost nešetrně odmítl. Přestože Asmodeus nevěděl nic o lidském pohřbívání, protože oni tohle nedělali, sledoval lidi dost dlouho na to, aby pochopil, jak se to dělá, i když působil trochu neohrabaně.
Za celou dobu nepromluvil ani slovo a Rekka se obával toho, co se stane dál.
Ten lidský kluk mu přirostl k srdci víc, než si kdy Asmodeus přiznal.
Rekka si nakonec povzdechl a rozhodl se zkusit to znovu, protože Asmodeovi to moc nešlo a oni zase neměli tolik času, aby si tady celou noc mohl hrabat díru a pohřbívat mrtvého, i když pro něj znamenal hodně.
„Asmodee..." řekl tiše, když přišel až k němu a položil mu ruku na rameno.
„Nech mě..." zavrčel Asmodeus, ale na Rekku se nepodíval.
„Pomůžu ti s tím."
„Nechci."
„No tak, dovol mi ti pomoct," zopakoval znovu jemně Rekka.
„Říkal jsem sakra, že nechci!!! Nechci tvou pomoc! Udělám to sám!" zařval Asmodeus, otočil se na něj a udeřil ho do tváře.
Rekka sykl bolestí a o kousek ustoupil, ale vzdát to nehodlal.
„Podívej, vím, že to pro tebe není jednoduché, ale nemáme čas na to, tu trávit celou noc," nenechal se odbýt Rekka.
„Nedělej jako bys o všem věděl! Ničemu nerozumíš, tak se do toho nepleť!" zavrčel Asmodeus a výhružně se postavil.
Bolest ze ztráty a hlavně zmatení z toho, jak ho Kazuova smrt zasáhla, mu zastřely rozumné uvažování.
Rekka sevřel ruce v pěst. Začínal toho mít plné zuby. Asmodea považoval za jednoho z nejrozumnějších ze všech démonů, měl ho nejraději, ne, vlastně byl do něj jednu dobu i zamilován, a vidět ho v tomhle stavu bylo pro něj nesnesitelné. Chtěl zase zpátky toho drzého, provokativního, manipulativního, arogantního Asmodea, kterého znal dřív.
„Možná vím víc, než si myslíš! Nejde tady jen o tebe! Vím, co jsi k němu cítil, ale tohle není konec, tak se kruci seber! Nech mě ti pomoct a pak odsud vypadneme!"
„Nech mě na pokoji a uvědom si kde je tvé místo!" vyštěkl Asmodeus a chytl Rekku pod krkem.
Ten se nebránil, jen se na něho zamračeně díval.
Rozhodně nehodlal ustoupit.
„Asmodee! Já ti nechci dávat kázání, ale začni zase rozumně uvažovat," řekl Rekka, ale vzápětí vyhekl bolestí, když s ním Asmodeus smýkl o zem a zamezil mu svým tělem v jakémkoliv pohybu.
„Řekl jsem ti sakra, aby ses do toho nepletl! Vůbec netušíš, o co tady jde! Nechci tvou pomoc! Nechci ničí pomoc! A opovaž se ještě jednou něco podobného říct, nebo tě na místě zabi-" začal Asmodeus řvát na Rekku, ale zmlkl a překvapeně zamrkal, když mu Rekka vrazil pořádnou facku, až to mlasklo.
„Prosím, nech toho. Copak nevidíš, že zraňuješ sám sebe a tím pádem i mě? Miloval jsi ho, i když si to možná nikdy nepřiznáš a jeho smrt tě zasáhla silněji, než sis myslel, z čehož si zmatený, ale věř mi, že tohle jednání ti nepomůže," promluvil tiše Rekka a dlaň své ruky podržel na Asmodeově zraněné tváři.
Asmodeus se na něho chvilku díval, než konečně pochopil.
Pak si povzdechl, slezl z Rekky, pomohl mu na nohy a vrátil se zpátky k částečně vyhloubené jámě.
„Proč jsi mi to nikdy neřekl?" zašeptal po chvilce ticha, když se k němu přidal i Rekka, ale tentokrát ho Asmodeus neodehnal, ale nechal ho, ať mu pomůže.
„Nevím. Možná proto, že jsem nevěděl, jak zareaguješ, možná proto, že jsme spolu netrávili tolik času, kolik bych chtěl. A čas ubíhal. Ne, že by mě to přešlo, ale postupem času jsem si uvědomil, že u tebe nemám a nikdy nebudu mít šanci," pokrčil rameny Rekka.
Asmodeus otevřel ústa, aby mu něco odpověděl, ale uvědomil si, že na to nemá co říct, tak je zase zavřel.
Zbytek času strávili mlčky, zabraní do svých myšlenek.
„Nechceš s ním zůstat na chvilku sám? Klidně odejdu, jestli chceš," řekl Rekka, když Kazu už ležel v jámě, která byla znovu zasypaná hlínou.
„Ne. Musíme jít..." zašeptal Asmodeus a obrátil se k odchodu.
Azazel zanechal Asmodea s mrtvým Kazuem a Rekkou ve svém paláci a spěchal do Luciferova, aby oznámil, co se stalo, samozřejmě trochu zaobaleně a pohlídal Harua.
Měl z toho všeho špatný pocit.
Jeho obavy se potvrdily, když viděl u paláce nebývalý rozruch.
Mnoho démonů pobíhalo kolem a uprostřed vřavy viděl Baala, který štěkal rozkazy.
„Co se stalo?" zeptal se Azazel, když sletěl dolů k Baalovi.
„Ten parchant Uriel! Věděl jsem to!" zaprskal Baal.
„Kde je?" vyštěkl Azazel a krve by se v něm v ten moment nedořezal.
„Nevím! Prostě si sem nakráčel zabil pár démonů, udělal rozruch, a pak zase zmizel. Luky je ve své komnatě a zuří, Belial se ho snaží uklidnit a já mám plné ruce práce s hledáním, takže buď pomož nebo jdi za tím svým človíčkem, protože vůbec netuším, o co tady jde!" prskl Baal a přestal si Azazela všímat.
Azazel strnul.
Mohl snad Uriel...?
Zavrtěl hlavou a rychle se vydal do Haruova pokoje. Ujišťoval sám sebe, že kdyby Uriel byl u Harua, někdo by to přece věděl.
„Haru!" vykřikl, když rozrazil dveře komnaty.
Pak zůstal stát jako opařený a nevěřícně zíral na scénu před sebou.
Uriel stál až moc blízko Harua a něco mu tiše povídal.
Haru se na něho díval a z očí mu tekly slzy.
Když Azazel vešel, stočil k němu Haru pohled plný bolesti, ale také zloby.
„Urieli!" zařval Azazel, vyvolal svůj meč a vrhl se proti němu.
Vzápětí, ale zalapal po dechu a zastavil se uprostřed pohybu, protože mu cestu zastoupil Haru a Uriela tak bránil vlastním tělem.
„Haru..." zašeptal nevěřícně.
„Co to děláš?" zeptal se zděšeně, když se trochu vzpamatoval.
„To bych se spíš měl ptát já tebe!" odpověděl mu Haru a vzlykl.
„Urieli ty parchante, cos-"
„Nic jsem, neudělal, jen jsem mu řekl pravdu," přerušil Azazela Uriel, který byl zvědavý, jak se celá situace vyvrbí.
„Haru, nevím, co ti tenhle ten napovídal, ale je velice nebezpečný. Musíš jít od něho dál a nechat mě-"
„Mlč! Ty jsi mi celou dobu lhal!" vykřikl Haru a ani on nenechal Azazela domluvit.
„O čem to mluvíš? Já bych ti přece nikdy neublížil, ani neudělal něco, co by ti ublížilo. Mám tě rád a to moc dobře víš," řekl Azazel.
„Nevím! Nikdy jsem ti neměl věřit! Nikdy jsem neměl věřit tomu, že bys ke mě mohl něco cítit!" vzlykal Haru.
„Promluvme si o tom v klidu, ano?" snažil se Azazel uklidnit Harua.
„S tebou už o ničem mluvit nebudu! To ty za všechno můžeš! Vím o všem! Řekl mi to. Je to paradox, že? Že se pravdu o svém bratrovi musím dozvídat od nepřítele," zasmál se Haru a do jeho hlasu se začala vkrádat hysterie.
„Haru tohle je..."
„Co, chceš mi snad říct, že to není pravda? To, že jsi sem Kazua vlákal? To, že tu celou dobu byl a hledal mě, ale ty jsi mi pořád tvrdil, že je doma v bezpečí? A kdy jsi mi chtěl říct, že je můj bratr mrtvý? Chtěl jsi mi to vůbec říct? Vím, jak jsi na něho žárlil, ale nikdy jsem netušil, že bys kvůli tomu zašel až tak daleko! Myslíš, že by ti jeho smrt otevřela cestu ke mě?!" křičel Haru a z očí mu tekly slzy.
Azazel se díval na Harua a mlčel. Nevěděl, co mu odpovědět.
„Mlčení je souhlas víš? Takže je to skutečně všechno pravda? Jak jsi mohl?!" křikl Haru, přiskočil k Azazelovi a vrazil mu facku.
Pak ho povalil na zem a začal do něj bušit pěstmi.
Azazel se nebránil, jen tiše přijímal rány a čekal, až se Haru unaví.
„Omlouvám se. Takhle to skončit nemělo. Nikdy bych ti neublížil, to přece víš," zašeptal Azazel, když Haru přestal a snažil se ho obejmout.
Haru se mu ale vyškubl a vstal.
Pak si znovu stoupl k Urielovi a pohrdavě se na Azazela podíval.
„Už s tebou nechci mít nic společného. Popravdě, nevím, jestli jste mi nelhali celou dobu a nebyl to jen nějaký váš trik, jak mě tu udržet. Odejdu s Urielem, protože on jediný, i když by měl být nepřítel, mi řekl pravdu," řekl chladně.
„Haru! Uriel přece chtěl tvého bratra na zemi zabít! Je naštvaný, protože jsem ho skoro zabil. Nechápeš? Všechno je to jen jeho zvrácený plán! Nemůžeš s ním odejít!" řekl Azazel a zvedl se ze země.
„Mlč! Nechci už poslouchat tvé další lži!" zakryl si Haru dlaněmi uši.
Azazel stiskl zuby.
Haru byl vždycky trochu hodně zabedněný, a často se právě kvůli tomu pohádali, jenže tohle bylo něco jiného. Tady šlo o víc než o nějakou hloupou hádku v jejich vztahu.
„Haru! Zatraceně! Chápu, jak těžké to pro tebe je, ale poslouchej své srdce, ne to, co ti někdo napovídal! Ano, já sem Kazua přivedl, ano, vím, že je mrtvý, ale já ho nezabil a jeho smrt mě taky zasáhla! Chtěl jsem jen, aby se dostal k tobě, protože vím, jak moc ho miluješ! Nikdy bych mu neublížil!"
„Lži! Lži! Lži! Samé lži! Nechci to poslouchat!" křičel Haru a vrtěl hlavou.
„Urieli! Ty zasraný hajzle! O co ti jde?!" obrátil Azazel svou zlobu na Uriela, který pořád stál klidně za Haruem a očividně se celou scénou bavil.
„O nic. Jen si myslím, že by tady maličký měl znát pravdu. Chtěl jsem, aby věděl, že všechno není jen černé a bíle a i vy máte ve skříni kostlivce. Myslím, že by se sám měl rozhodnout, na kterou stranu se přidá," pokrčil rameny Uriel.
Azazel znovu vyvolal svou zbraň a vykročil proti Urielovi.
Vzápětí ovšem vyhekl bolestí a zády narazil na protější zeď, kam ho odhodila vlna magie.
„Nedotýkej se ho!" zasyčel Haru a zlostně si Azazela měřil.
Azazel byl natolik překvapený, že nebyl schopný žádného odporu.
„Odcházíme. Sám se chci rozhodnout, co udělám dál, ale můžeš mi věřit, že ti nikdy neodpustím, co jsi Kazuovi udělal," řekl chladně Haru.
Azazel chtěl ještě něco říct, ale mohl jen bezmocně sledovat Urielův vítězoslavný škleb, a jak spolu s Haruem mizí.
Chvilku nevěřícně ležel na zemi, kam dopadl po Haruově ráně, než se zvedl a začal běsnit bezmocným hněvem.
Sám nevěděl, co dělá, ničil všechno, co mu přišlo pod ruku, a ani nevěděl, jestli je naštvaný na Kazua, Harua, Uriela nebo sám na sebe.
Lucifer v době, kdy Azazel vtrhl do Haruovi komnaty, poslouchal Beliala, který mu podával hlášení o tom, co se dozvěděl.
Chvilku mlčel a mračil se.
Nechtěl si prostě připustit, že Baal s Belialem měli celou dobu pravdu.
Navíc tu byl problém s Asmodeem.
Kdyby se rozneslo, že celou dobu pomáhal člověku, značně by to otřáslo morálkou všech. Zvlášť, když byl Asmodeus jedním z Pekelných knížat.
A taky Azazel.
Ten, který sem toho člověka pustil.
„Lucifere. Bylo by nejlepší, kdyby, jsme se Asmodea zbavili dřív, než se celá tahle situace ještě víc posere. Nebudu říkat, že tomu všemu šlo zabránit, ale těžko už tohle změníme," ozval se Belial a přerušil tak tok Luciferových myšlenek.
„Navrhuješ zabít jednoho z knížat?" zeptal se chladně Lucifer.
„Měl si uvědomit následky svých činů. Pokud je pravda, že Raziel má nějaký důkaz o tom, co se tu dělo, neměli by, jsme mu dát důvod ho použít," pokrčil rameny Belial.
„A co Azazel a Uriel?"
„Azazel v podstatě neudělal nic zlého. A Uriel zmizel. Zatím se ho nepodařilo najít."
Lucifer chvilku na Beliala upřeně hleděl.
„Chceš se zbavit Asmodea, protože představuje překážku v nějakém tvém budoucím plánu," konstatoval po chvilce Lucifer spíš, než aby se ptal.
„Chci jen urovnat ten bordel, co tu vznikl. A mělo by být i v tvém zájmu to ukončit. Přece nechceš, aby se ostatní dozvěděli, že jsi měl možnost tomu všemu zabránit," odpověděl klidně Belial.
„Vyhrožuješ mi?" zasyčel Lucifer a přiblížil se k Belialovi.
Než se však mohli dostat v rozhovoru dál, vtrhl do pokoje rozzuřený Azazel.
„Uriel unesl Harua," zavrčel.
Belial se zamračil a Lucifer zaklel.
„Musíme něco udělat, sakra!" vykřikl Azazel, když se mu zdálo, že ti dva až moc dlouho mlčí.
„Tak proto, jsme ho nemohli nikde najít. Využil naši magii proti nám. Chytré. I když je to parchant, nutno podotknout, že jeho schopnosti jsou obdivuhodné. Způsobí před palácem rozruch, aby na sebe upozornil, a když na sebe přitáhne pozornost, schová se nám přímo pod nosem," zabručel Belial.
„Zatraceně, posloucháš mě?! Je mi u prdele, jak úžasné jsou jeho schopnosti! Unesl Harua!" zařval znovu Azazel.
„Ty by ses měl starat spíš sám o sebe," prskl Lucifer.
„Co tím myslíš?"
„Stráže!" vykřikl Lucifer a vzápětí do místnosti vběhli čtyři démoni.
„Nechám tě zavřít za napomáhání zrádci a poslání člověka do Pekla," řekl chladně Lucifer.
„Cože?! To nemůžeš! Zatraceně teď na tohle není čas! Ano, poslal jsem Kazua do Pekla, ale mělo to svůj důvod! Neměl by ses spíš starat o jiné věci, než o to, kdo koho kam poslal?!" vztekal se Azazel překvapený Luciferovým rozhodnutím.
„Zmlkni! Buď rád, že tě nenechám hned popravit za zradu! Myslíš, že Peklo je nějaký holubník?! Co si asi myslíš, že by se stalo, kdyby se to provalilo?!"
„Nic z toho by se nestalo, kdyby, jsi poslouchal to, co ti tví podřízení říkají!"
„Azazeli, dávej si pozor na jazyk. Buď rád, že to dopadlo takhle," vmísil se do hádky Belial.
„Jediný důvod, proč tě nechává Luky na živu je, že jsi do toho nebyl víc zapletený," dodal.
„Nemůžeš mě zavřít! Jsem jediný, který dokáže přivést Harua zpět!" nenechal se odbýt Azazel.
„K tomu tě nebude potřeba. Zůstaneš ve vězení do doby, než se celá situace uklidní," rozkázal Lucifer.
Azazel chtěl něco namítnout, ale pak se zarazil.
„Chcete se Harua zbavit," konstatoval.
„Pokud nebude zbytí, pak ano. Je to jedna možnost. Nemůžeme dopustit, aby padl do rukou nepřítele. Uriel je přesvědčivý a co si budeme povídat, s tím lidským chlapcem se dá velmi snadno manipulovat. Zvlášť teď, když je jeho bratr mrtvý," odpověděl Belial.
„To nedovolím!"
„Ty nemáš co dovolovat! Pořádně ho spoutejte a zavřete! Nechci už nic jiného slyšet!" rozkázal Lucifer a v momentě, kdy domluvil se na Azazela vrhli čtyři strážní démoni.
Jenže ten to samozřejmě nechtěl nechat jen tak.
Vyvolal svůj meč a začal se bránit.
Prvního strážného, kterého jeho odpor překvapil, srazil jednou ranou k zemi. Zabít je ale nechtěl, jen dělali svou práci.
Zbylí tři, kteří překonali počáteční šok, vyvolali taky své zbraně a začali se bránit. Nebyli to žádní podřadní démoni, přesto ale neměli proti Azazelovi žádnou šanci. Jednak proto, že mu ani oni nechtěli ublížit, a taky proto, že byl mnohem silnější.
Azazel po chvilce poslal do říše snů i druhého, ale než se mohl bránit dál, nějaká neviditelná síla ho srazila na kolena a znehybnila ho. Meč mu vypadl z ochromených rukou a rozmazaně viděl, jak se k němu blíží Belial.
„Svažte ho, teď vám nic neudělá," slyšel Belialův hlas, poté ho někdo zatlačil na zem a ruce mu za zády svázal.
Než se však propadl do bezvědomí, sklonil se Belial k jeho uchu a pošeptal mu něco, co ho úplně vyvedlo z míry.
V momentě, kdy Azazela odváděli do vězení, vtrhl do pokoje Baal.
Ještě než mohl cokoliv říct, mu Belial osvětlil celou situaci.
„Chápu, takže takhle to bylo. No, v tom případě navrhuju, vyřešit jedno po druhém. Azazel je ve vězení, teď se zbavit Asmodea a potom vytáhneme proti Urielovi. A samozřejmě i Razielovi a ostatním. Řekl bych, že i pro Gabriela bude celé tohle překvapení, ale otázkou je, jak se k tomu postaví," rozhodl Baal.
„Nebude to zrovna snadný boj. Zůstalo nás málo a bez Asmodea a Azazela budeme ještě víc oslabení," zamračil se Lucifer.
„Jenže nechat Asmodea naživu by nám mohlo taky ublížit. Stejně jako Azazel, který je tím klukem posedlý a jeho city by ho mohly oslabit," stál si za svým Baal.
„Myslím, že je načase, abys nám konečně začal věřit," přisadil si Belial.
Lucifer po něm šlehl ostrým pohledem, ale nic neřekl.
„Dobrá. Běžte to vyřídit s Asmodeem, pak vymyslíme plán a ukončíme celou tuhle šarádu," řekl nakonec a propustil oba démony.
„Teď už je to celé jen na nás," řekl Belial, když s Baalem osaměl.
„Co Azazel?"
„Musel jsem ho trochu uklidnit, protože se samozřejmě nemínil vzdát tak snadno. Ale nesmí zemřít. Hraje v našem plánu nejdůležitější roli a celá věc je postavená na tom, jak zareaguje," odpověděl Belial.
„Doufám, že udělá přesně to, co jsi předpověděl. Jinak budeme ve stejné pozici, jako teď Asmodeus."
„Neboj. Myslím, že to půjde přesně podle plánu. Azazelovi city k tomu chlapci jsou hlubší, než si kdokoliv myslí, což nám hraje do karet," stál si za svým Belial.
„Dobrá. Já půjdu vyřídit Asmodea. Na tobě nechám ten zbytek. Ostatně, ty jsi ten, kdo tady velí," ušklíbl se Baal a otočil se k odchodu.
Vzápětí vydechl, protože ho Belial chytil za ruku, otočil ho zpátky k sobě a natiskl na své tělo.
„Pokud všechno vyjde, oba budeme odměněni víc, než si dokážeš představit," zašeptal Baalovi do ucha.
Baal i přes nastalou situaci vzrušeně vydechl.
„Neudělej nic, co by nás mohlo ohrozit," dodal ještě Belial.
Pak se přitiskl na Baalovy rty ve vášnivém polibku, jakoby mu chtěl ukázat, o co taky může přijít, když jejich plán selže.
Baal vzdechl, poslušně otevřel pusu a celý se Belialovi oddal.
Ani nevěděl, kdy mu tak snadno propadl, ale hlavou mu bleskla myšlenka, jestli není jen další Belialovou loutkou v tomhle šíleném plánu. Hodil to ale rychle za hlavu. Ať to bylo, jak chtělo, Belial byl velmi zkušený ve všech ohledech a doposud neudělal nic, co by samotného Baala nějak ohrozilo.
„Měl bys už jít. Tohle dokončíme, až se situace uklidní," řekl Belial, když jejich polibek přerušil.
„To doufám," zabručel Baal, trochu zklamaný tím, že to nezajde dál, ale nahlas nic neřekl a raději se obrátil. Doufal, že se během cesty zklidní, protože na to, co měl provést, musel mít zcela čistou hlavu.
Asmodeus s Rekkou letěli noční oblohou.
Spěchali, protože nebezpečí vycítili dřív, než ho vůbec zahlédli, proto dal Asmodeus Rekkovi znamení, aby se snesli dolů a ukryli se v lese, nad kterým zrovna prolétali. Měli štěstí, že byli zrovna v oblasti mezi předměstskou částí Pekla a Hraniční oblastí, protože obě strany byly rozděleny několika lesy.
"Poslouchej mě dobře. Ať to dopadne jakkoliv, chci, aby ses spojil s Azazelem. Nevím, co Baal s Belialem plánují, ale moc se mi to nelíbí. A jediný, komu ještě pořád můžu věřit a vím, že bude hrát čestně je Azazel. A pokud to skončí, jak si myslím, bude potřebovat někoho, kdo mu bude krýt záda," šeptal naléhavě Asmodeus Rekkovi, když se schovali za jedno husté houští.
„Asmodee! Nemůžu tě opustit! Budu bojovat s tebou a třeba se nám podaří uniknout! Pak můžeme Azazelovi pomoct oba!" zavrhl okamžitě Asmodeův nápad Rekka.
„Ne! A nehádej se se mnou! Já už nemám šanci. A i kdyby se mi podařilo přežít, ti dva mě nikdy nenechají v klidu. Budou mě štvát, dokud se sám nevzdám. O tobě ale ještě nic neví. Jsi můj triumf, poslední eso v rukávu, žolík, který opět zamíchá kartami. Potřebuju, abys splnil poslední úkol, který ti dávám, a to, spojit se s Azazelem. Prosím tě o tuhle poslední věc," šeptal naléhavě Asmodeus.
„Já... Víš, co po mě chceš? Neřekl jsem ti, co k tobě cítím a dokázal se přes to přenést, ale teď chceš, abych se v podstatě díval na to, jak umíráš? Víš, co po mně žádáš? Mám tě nechat napospas smrti?"
Asmodeus se díval do jeho bolestí stažené tváře a mrzelo ho, že mu nechává na bedrech takové břemeno.
„Je mi to líto. Vím, že po tobě žádám mnoho, ale nemůžu jinak. Splň mi tohle poslední přání. Žádám tě o to," šeptal dál Asmodeus.
Než však mohli pokračovat dál, uslyšeli charakteristický zvuk křídel rozrážející vzduch.
A Asmodeus nemusel ani vidět, kdo přilétá, a přesto ho poznal.
Tohle mi scházelo. Musí to být zrovna on?
Zavrtěl hlavou, aby se zbavil nepříjemných myšlenek.
Teď mohl udělat už jen poslední věc.
Získat Rekkovi čas, aby stihl utéct a schovat se.
„Jdi. Běž a neohlížej se zpátky," zašeptal Asmodeus a naposledy se na Rekku podíval.
Pak vstal a vykročil z houští.
Po dvou krocích se ovšem zastavil a napůl otočil hlavu směrem k Rekkovi.
„Mrzí mě, že jsem si nikdy nevšiml toho, co ke mě cítíš. Doufám, že mi jednou odpustíš," řekl a smutně se usmál.
Pak zmizel v temnotě lesa.
Rekka skousnul rty a snažil se zadržet zoufalý sten, který se mu dral z hrdla.
Já ti nemám co odpouštět ty idiote...
Po tváři se mu svezla osamocená slza a v době, kdy se lesem rozezněly první zvuky oznamující boj, mířil pryč, daleko od toho, koho miloval.
Baal sletěl na malý palouk uprostřed lesa a čekal.
Věděl, že Asmodeus o něm ví.
Věděl, že není potřeba se nějak schovávat nebo vymýšlet nějaký složitý bojový plán.
Věděl, že Asmodeus přijde sám.
A nemýlil se.
Po pár minutách se zpoza stromů vynořil Asmodeus.
Byl podivně klidný, jako by byl s tímhle vším smířený, což Baala ještě víc rozzuřilo.
„Na to, že tě čeká smrt a na to, co všechno jsi způsobil, jsi nějak moc klidný," zavrčel Baal svou myšlenku nahlas a snažil se tak sám sebe přesvědčit, že dělá skutečně dobře.
Asmodeus jen pokrčil rameny.
„Co se stalo, stalo se. Nelituju ničeho, snad jen toho, že jsem vás podcenil. Ale nemysli si, že všechno tímhle končí. Vím, že s Belialem něco plánujete, ale varuju tě. Pro Beliala jsi jen další loutkou v jeho hře. Pokud bude muset, obětuje tě taky."
„Mlč!" zasyčel Baal
Nechtěl teď přemýšlet nad tím, že na tohle zrovna před chvilkou myslel.
Asmodeus se jen vševědoucně usmál, a pak vyvolal svou zbraň.
Baal nezůstal dlouho pozadu a za chvilku už se lesem rozezvučel charakteristický zvuk zařinčení oceli o ocel.
Asmodeus věděl, že proti Baalovi nemá nejmenší šanci. Věděl, že ho stejně zabije, ale potřeboval Rekkovi získat čas, proto se urputně bránil.
Baal se stále mračil. Od první chvíle, kdy zkřížili meče, až doteď měl několikrát šanci boj ukončit, ale pořád to oddaloval. I když zabití Asmodea bylo pro jejich dobro, přece jen to byl jeden z nich.
Udělat to ale musel.
O pár minut později se udýchaně skláněl nad mrtvým Asmodeem a nějak z toho neměl vůbec radost. Mrzelo ho, že to muselo dojít až tak daleko, přesto doufal, ne věřil, že dělají správně. Že Belial dělá správně.
Když se uklidnil, vzal Asmodeovo tělo do náruče a vyletěl s ním do oblak. Rozhodl se ho odnést do jeho paláce, aby mohli sloužící jeho tělo obřadně spálit na hranici, tak jak se to u vyšších démonů dělalo. I když to byl zrádce a musel umřít, nebylo potřeba se k němu po smrti chovat s neúctou, protože za svůj život prokázal Peklu hodně služeb.
Azazel ležel na zádech na kavalci ve vězení a nepřítomně zíral do stropu.
Před pár okamžiky se probudil a znovu se mu všechno vybavilo. Napřed chtěl začít běsnit, dostat se z vězení i za použití násilí, ale pak si vzpomněl na Belialova slova.
Od té doby ležel klidně a přemýšlel nad tím, co to mělo znamenat.
A čekal.
Nebraň se. Nech je odvést tě do vězení. Jen ty můžeš chlapce zachránit, ale ne teď a takhle...
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Dodatek autora: Další kapitola, která nás víc posune ke konci. Jak to všechno dopadne? Na to si počkejte do příští kapitoly =)))