Někde v Nebi...
Raziel věděl, že někde v Pekle je Uriel, a z toho ho mrazilo v žilách. Vůbec netušil co má v plánu a to ho děsilo. Původně si myslel, že ho bude mít plně pod kontrolou, ale zdálo se, že Uriel měl své vlastní plány, které s Razielem nechtěl řešit a prostě se mu vzepřel.
Na okamžik podlehl panice, protože si myslel, že se mu jeho plán rozpadá. Jenže to by nebyl on, aby si nevymyslel nějaký záložní plán. Proč se spoléhat jen na nestabilního Uriela, když může věci řešit i jinak? Navíc tak nějak tušil, co se asi chystá udělat a tomu chtěl zabránit. A právě se mu naskytla příležitost. Sice to trochu zkomplikuje situaci, ale to mu momentálně bylo jedno.
Právě totiž mířil na popraviště, kde měl být setnut jeden anděl, který ho moc zaujal. Vědělo se o něm jen velmi málo, byl záhadou pro každého.
Zabil ovšem někoho, koho neměl a nechal se hloupě chytit, proto mu teď měla být setnuta hlava. Za normálních okolností by proběhl soud a jiné náležitosti, ale každý měl teď v Nebi nervy napnuté k prasknutí, zvlášť Gabriel, Michael a Rafael, kvůli tomu, že Uriel zmizel kdoví kam a navíc tam zůstával on sám, což nevěstilo nic dobrého.
Když přišel k popravišti a zaujal své místo, zjistil, že kromě popravčích a vězně, už jsou přítomni všichni. Gabriel po něm šlehl pohledem, Rafael ho více méně ignoroval a jediný Michael mu lehce pokývl hlavou na pozdrav.
Pak už svou pozornost obrátil k popravišti, které čekalo na svou další oběť.
Tři příchozí nebyli jen tak nějací šermíři. Byli to Ferisové, nepřekonatelní zabijáci pověstní tím, že dokážou zabít protivníka jediným přesným sekem svých velkých mečů. Už je viděl při práci několikrát a pokaždé ho fascinovali. Svou pověst si plně zasloužili.
Před sebou vedli muže, svlečeného do půl pasu s pytlem přes hlavu. Bylo vidět, že ho nešetřili ani ve vězení, protože jeho hruď, záda a paže, pokrývala spousta škrábanců, větších či menších ran a popálenin. Raziel očekával, že uvidí zlomeného muže, který bude škemrat o život, ale když mu stáhli pytel z hlavy, viděl hrdou tvář, které dominovaly jantarové oči plné nenávisti a neústupnosti.
Raziel se pro sebe pousmál. Už teď věděl, že si vybral dobře. Doufal jen, že se mu podaří nějak popravu přerušit, a pak anděla získat na svou stranu.
Naštěstí mu to vězeň sám ulehčil. Nějakým záhadným způsobem se dostal z pout a prvnímu muži sebral meč, který se mu houpal u boku. Nutno ovšem říct, že popravčí zareagovali na překvapivý útok okamžitě. Ten nejblíže andělovi se při jeho osvobození, napjal a byl připravený vyrazit, jenže byl beze zbraně, a i když pohotově zareagoval, ztratil cenné vteřiny, které vězeň využil, a tak se vzápětí svalil na popraviště v kaluži krve. Druzí dva kousek poodstoupili a využili svůj čas k prozkoumání situace. Vězeň se z nich neodvažoval spustit zrak. Věděl, že jeden nesprávný pohyb a popravčí mu srazí hlavu z ramen. Jeho překvapivá výhoda byla tatam, ale pořád věřil, že se z téhle situace může dostat. S ječivým pokřikem se anděl vrhl na jednoho z protivníků. V poslední vteřině zbrzdil úder, ale hnal se dál, přičemž sklonil hrot meče.
Kdyby popravčí nezareagoval, probodl by ho. V poslední možné chvíli ale popravčí ustoupil stranou a sekl vězni po krku. Jenže při tom pohybu se odkryl, anděl toho využil, zapřel se o nakročenou nohu a otočil se v krátkém smrtícím seku mířícím na mužovo břicho. Těžký meč proťal pevné svaly jako nic. Muže ta rána napůl otočila kolem osy, a než se mohl vzpamatovat, anděl meč vytrhl a bodl ho do krku. Z rány vytryskla jasně červená krev. Popravčí se zapotácel a dusil se vlastní krví. V očích se mu nenávistně zablesklo a máchl mečem v oblouku namířeném na vězňovu hlavu, jenže anděl vytrhl svůj meč z rány a úder odrazil. Pak sekl a srazil smrtelně zraněnému bojovníkovi hlavu.
Anděl ustoupil hroutícímu se tělu z cesty a rychle zhodnotil situaci.
První popravčí už byl taky mrtvý. Trup měl rozseknutý strašnou ranou od klíční kosti až do pasu. Poslední zatím zůstal stát a pozorně si vězně prohlížel. Nikdo jiný se zatím do jejich rozmíšky nezapojil, což bylo možná dobré znamení.
Vězeň udělal výpad dopředu, ale najednou zavrávoral a klesl na kolena. Zbraň mu vypadla z ochablých prstů a jeho tělo zachvátil třas.
Než omdlel, zahlédl Gabriela, který vstal, vyštěkl několik rozkazů, které neslyšel, ale dokázal pochopit, že ho mají zřejmě okamžitě zabít. K jeho překvapení se ovšem postavil i Raziel a začal se o něčem s nejvyšším archandělem dohadovat...
Někde v Pekle
Ztichlými tmavými uličkami se jako dva stíny proplétaly dvě postavy.
Pokaždé, když potkaly nějakého náhodného kolemjdoucího, rychle se schovaly, protože nechtěly nic riskovat.
I přesto, že postupovaly poměrně pomalu, kýženého cíle dosáhly přesně včas.
Zastavily se u zadních dveří velkého hostince, kde na ně už čekala postava zahalená do pláště.
Když je uviděla přicházet, kývla, rychle otevřela dveře a pustila je dovnitř.
Společně pak nehlučně vystoupaly po schodech do nejvyššího patra, kde byly pouze dva pokoje a do jednoho z nich rychle zapadly.
Teprve tam si Kazu konečně oddechl a shodil kápi z hlavy.
Asmodeus mezitím zapálil svíce a dřevo v krbu, a pak si sundal plášť z ramen a protáhl se.
Jejich společník, který už před tím pečlivě zatáhl závěsy, znovu vyšel z pokoje a tiše za sebou zavřel.
„Jde zkontrolovat, jestli nás přece jen někdo nesledoval,“ vysvětlil Asmodeus, když uviděl Kazuův tázavý pohled.
O chvilku později se démon vrátil zpátky.
„Všude je čisto,“ prohlásil, když si sundal plášť a usadil se do křesla u krbu.
Asmodeus ležel rozvalený na posteli a Kazu stál vedle okna opřený o zeď.
„Děje se něco?“ zeptal se, když si všiml upřeného Kazuova pohledu.
Ten rychle stočil pohled stranou a lehce si povzedchl.
„Nic... To nic...“ zabručel.
„Mimochodem já jsem Rekka. Občas Asmodeovi pomáhám. Jsem něco jako špion a zabiják v jednom. To pro upřesnění ještě než se zeptáš,“ řekl Rekka.
„Je nejlepší z těch co znám a určitě i z těch, co neznám, takže můžeš být v klidu,“ dodal Asmodeus a na posteli si sedl.
„Takže? Už mi řekneš to, co jsi předtím načal?“ zeptal se pak přímo Rekky.
„No, nemám žádný důkaz, jen pouhé náznaky a dohady, ale věřím tomu, že nebudu daleko od pravdy, a pokud je to skutečně tak, pak jste oba v pěkné prdeli,“ odpověděl Rekka vážně.
„Nevím, jestli jsi to slyšel, ale ty vraždy, které se tu poslední dobou odehrály má na svědomí Uriel. Tím jsem si jistý. Jenže už to není ten samý Uriel, jak ho všichni znali. Použil zakázanou temnou magii a je teď v područí jistého démona, který mu propůjčil svou sílu. Stal se monstrem s ohromnou mocí, i když se ji pořád nenaučil pořádně používat, ale o to je nebezpečnější. A teď si jde tady pro tvého malého klučíka,“ kývl Rekka směrem ke Kazuovi.
„Uriel? Uriel...“ zamračil se zamyšleně Kazu.
„Jeden z archandělů a to ten, co mu Azazel ufikl křídlo. Už dávno měl být mrtvý, ale tohle poněkud hodně zkomplikovalo situaci,“ řekl Asmodeus.
„Proč by po mně někdo takový šel? Pochybuju, že kvůli pomstě, já mu nic neudělal,“ řekl Kazu.
„No, částečně je to kvůli pomstě. Částečně...“ převzal slovo Rekka, ale pak se zarazil a rychle pohlédl na Asmodea.
Nevěděl, kolik toho může říct.
Od Asmodea totiž věděl, že Kazu na některé zprávy reaguje poněkud přehnaně, a to, co se teď dozví, mu na klidu rozhodně nepřidá, jenže ani jeden z nich nepotřeboval, aby teď začal vyšilovat.
„Částečně proč?“ zeptal se Asmodeus a stiskl rty.
Tak nějak tušil odpověď.
„Uriel se chce přes něho dostat k jeho bratrovi,“ pokrčil rameny Rekka a zadíval se na Kazua.
Ten se zamračil a sevřel ruce v pěst.
Jak Asmodeus, tak Rekka čekali výbuch hněvu, ale překvapilo je, když se Kazu svezl po stěně do sedu a sevřel hlavu v dlaních.
„Nikdy jsem sem neměl chodit. Jsem jen přítěž a místo toho, abych Haruovi pomohl, jen přidělávám problémy,“ povzdechl si.
„Možná by bylo lepší, kdybych odsud hned odešel. Všechno by se vyřešilo,“ dodal tiše se smutkem v hlase.
„Nebudu ti říkat, že to bylo zrovna nejchytřejší, vydat se sem, ale věř tomu, ať se ti to líbí nebo ne, pokud bys zůstal na Zemi, našli by tě mnohem rychleji a tvůj bratr by v tuhle chvíli už možná ani nežil. A jasně jsem ti už řekl, že pokud by tu nebyl důvod, abys tu zůstával, už dávno bych tě sám zabil, takže si přestaň hrát na chudinku a vzchop se,“ vyštěkl Asmodeus.
„Jo, jenže jsi taky říkal, že mě tu necháváš a chráníš hlavně kvůli nějakému svému pošahanému plánu, o kterém nemám ani tušení. Jak mám vědět, že nemáš stejný úmysl jako ten Uriel?“ zamračil se Kazu na Asmodea.
„Už zase začínáš?! Jasně jsem ti říkal, že podobné nesmysly nebudu poslouchat!“
„Ale...“
„Řekl jsem dost! A ty se šklebíš proč?!“ vyjel Asmodeus po Rekkovi, když si všiml, jak blbě se culí.
„Protože se hádáte jak dva manželé,“ zasmál se Rekka.
Kazu po jeho odpovědi zalapal po dechu a Asmodeus ho pohledem málem zabil.
„Tyhle kecy si nech pro někoho jiného,“ zavrčel.
„Mohli bysme laskavě přejít k věci?“ dodal už klidněji, ale pořád se zamračeným pohledem.
Kazu, který už zase otevíral pusu, ji zase rychle zavřel, když po něm Asmodeus šlehl pohledem.
„Jak jistě všichni víme, tvůj bratr má neuvěřitelnou moc, o které se nikomu ani nesnilo. A vypadá to, že by nějak mohl Uriela odprostit od toho démona v něm. Což by byl samozřejmě velký problém, co si budeme povídat. A všichni víme, že jeho slabinou jsi ty, proto tě hledá. Jenže je tu menší problém. Hledá tě ještě někdo jiný. Razielovi se totiž nelíbí, že se mu jeho mazlíček poněkud utrhl ze řetězu a není takový idiot, aby mu nedošlo, o co Urielovi jde, ovšem k tvé smůle pochybuju, že tě bude chtít Raziel nechat nějak dlouho naživu. Raději tě zabije, než aby Uriel získal, co chce a jemu se tak pokazily jeho plány,“ řekl Rekka.
„Já věděl, proč tě mít na své straně. Tvé schopnosti informátora a špeha jsou neuvěřitelné. To vím už dávno, ale pokaždé mě něčím překvapíš,“ mlaskl potěšeně Asmodeus.
„Teď už jsou to jen mé doměnky, ale troufám si říct, že se Uriel bude chtít pomstít i Azazelovi a to tak, že mu sebere to, co je pro něj nejcenější,“ pokračoval Rekka potěšen Asmodeovou pochvalou.
„Myslíš Harua...“ řekl zamyšleně Asmodeus.
„Přesně tak. Ti dva jsou si bližší, než si kdo myslí, i když se to snaží udržet v tajnosti.“
„Počkat! Co... Co tím chceš říct?“ ozval se znovu Kazu.
„Pff. Cos čekal? Navíc jsem ti už jasně jednou naznačil, že ti dva spolu tráví moc času a Azazel... Je prostě Azazel...“ pokrčil rameny Asmodeus.
„Ale Haru by nikdy...“
„Co by nikdy? Nespal s démonem? Sám je napůl démon, to nezapomeň, navíc má Azazelovu krev, takže je jasné, že je to k sobě táhne. Navíc ho Azazel chrání. Cos asi čekal, že se stane? Že na tebe bude pořád čekat?“ protočil oči Asmodeus.
„Ale...“
„Nebudu to s tebou řešit. Tvůj vztah s bratrem mě popravdě nezajímá, a pokud si tak zabedněný, že si nedokážeš přiznat pravdu nebo že tě nenapadlo, že by si mohl najít i někoho jiného než tebe, pak si vážně hlupák. Nezapomeň, že kromě Azazela tady v Pekle nemá nikoho, na koho by se mohl obrátit. To tě vážně nenapadlo, že by se do něho mohl zabouchnout?“ zeptal se Asmodeus.
„Zjistil jsi ještě něco?“ obrátil se znovu na Rekku aniž by čekal na odpověď.
„Baal s Belialem si začali hrát na svém vlastním písečku a jejich hlavním cílem je nejen dopadení Uriela, o kterém tuší, ale zaměřili se i na tebe, protože si myslí, že jsi ho sem pustil a pomáháš mu a samozřejmě nevědí proč, což je značně znepokojuje,“ kývl hlavou směrem ke Kazuovi.
„Jo, něco takového jsem tušil, už když jsem se doslechl, že ti dva začali na něčem spolupracovat,“ zahučel Asmodeus.
„Mohli by představovat vážný problém. Celá situace je pěkně ošemetná. Za sebou máš Uriela u kterého není jistota, co udělá, pak nějakého schopného zabijáka a před sebou Baala s Belialem. Popravdě, jsi pěkně v hajzlu. Doufám jen, že víš, co děláš,“ řekl vážně Rekka.
„Netvrdím, že to bude jednoduché, ale nějak se z toho dostaneme. Jen musíme být chytřejší než oni a zbytečně nezmatkovat,“ řekl Asmodeus a podíval se přitom na Kazua.
„Takže už máš nějaký plán?“ zeptal se Rekka.
„Možná... Ale musím to ještě pořádně v klidu promyslet. Taky si musím někam zajít, takže bych byl rád, kdyby jsi tady s ním počkal a pohlídal ho,“ odpověděl Asmodeus a ukázal na Kazua.
„A co mám dělat já?“ zeptal se Kazu, který raději mlčel, protože věděl, že stejně jeho slova nic nezmůžou.
„Ty nebudeš dělat zatím nic. Nevystrčíš ani nos, dokud ti já nebo Rekka neřekneme,“ odpověděl Asmodeus.
Kazu jen přikývl.
„Pokud už nic nemáš, tak bych to pro dnešek ukončil. Zítra vás tu nechám a než se vrátím, nic nepodniknete,“ uzavřel celou debatu Asmodeus.
Rekka jen přikývl a o chvilku později už odcházel z pokoje.
Asmodeus se mezitím svlékl a pohodlně se uvelebil na posteli.
„To chceš spát na zemi?“ houkl na Kazua, když viděl, že se nehnul z místa a jen na něho civí.
„To...“ začal Kazu a ukázal na postel.
„Jo, je tu jen jedna postel. A jen dva pokoje. A ty rozhodně nemůžeš zůstat sám. A s Rekkou se nevyspíš, to mi věř. Takže nebuď hysterka a lehni si. I když... Pokud chceš spát na zemi, posluž si. Přemlouvat tě nebudu.“
Kazu si povzdechl.
Pak jen zavrtěl hlavou, sundal si kalhoty, ale košili si nechal a lehl si zády k Asmodeovi na druhý konec postele.
„Nevyznám se v tobě...“ zašeptal po několika minutovém tichu.
„Hmmm?“
„Na jednu stranu mi pomáháš, ať už máš důvod jakýkoliv, zachránil jsi mi dvakrát život, na stranu druhou mi pořád nadáváš a mám pocit, že mě nenávidíš,“ povzdechl si Kazu.
Dlouhou dobu bylo ticho, až se Kazu bál, že mu Asmodeus neodpoví, nebo mu zase vynadá.
Vzápětí překvapeně zalapal po dechu, když ucítil jak se mu Asmodeus svou hrudí natiskl na záda.
„Protože nechci skončit jako Azazel,“ zašeptal.
Kazu natočil hlavu, aby mu viděl do tváře.
„Co...“
„Odpověď by tě měla napadnout, vysvětlovat ti to nebudu,“ odpověděl Asmodeus a smutně se usmál.
Pak se zamračil, jakoby si uvědomil, že prozradil příliš mnoho a otočil se na druhý bok, zády ke Kazuovi.
„Asmodee?“
„Hmmmm?“
„Omlouvám se...“
Za co se zase omlouváš, ty idiote...Povzdechl si Asmodeus, ale nahlas nic neřekl a radši zavřel oči.
Na hranicích Pekla
V nehostinné krajině ležely v nerovné řadě táhnoucí se na tisíc kroků přes pláň mrtvoly šesti draků. Potrhané maso, z něhož trčely zlámané kosti, tlamy otevřené a oči vyschlé.
Tam, kde se jejich krev vylila na zem, se seběhly přízraky jako mouchy, aby se napojily, a uvázly v pasti. Jen se kroutily a hluše křičely zoufalstvím, zatímco krev tmavla a vsakovala se do jalové půdy. Když krev konečně zaschla a ztvrdla ve sklovitý kámen, duchové skončili navěky polapení v tmavém vězení.
A mezi vším tím procházela bytost-muž zahalená od hlavy až k patě do černého pláště.
Nebylo mu vidět do tváře, ale jeho chůze byla klidná a pevná. Najednou se zastavil a zvedl hlavu.
Sledoval tři draky přelétající mezi převalujícími se mračny, objevující se a zase mizející v oblacích.
Bytost zavrtěla hlavou a lehce si povzdechla. Neměl draky rád, v jeho očích to byla barbarská zvířata, která neznala nic jiného než ničení, ale i tak, když viděl, co z těch hrdých a silných zvířat zůstalo, stáhlo se mu hrdlo. Věděl, kdo to způsobil, řekl mu to ON, když mu dával tenhle úkol, a trochu teď litoval toho, že ho přijal. Skutečně by někdo jako on mohl obstát proti někomu takovému? Když úkol přijímal, věděl, že to nebude jednoduché, ale nečekal, že to bude až tak strašné. Jakou silou musel vládnout, když tohle dokázal drakům udělat?
Za posledním mrtvým drakem se zvedal hřeben hor s širokou trhlinou, jakoby skálu rozřízl nějaký obrovský spár. A v té trhlině se tetelil vzduch, a když se muž víc přiblížil, slyšel i slabé hučení, ze kterého ho rozbolela hlava.
Když bezpečně prošel trhlinou, oddechl si. Nesnášel tyhle věci. Vždycky měl pocit, jakoby se mu pod kůži zavrtávali červi.
Pomocí síly se přesunul do nejbližšího města a vydal se směrem k jednomu hostinci, který byl jeho cílem. Trvalo mu pár týdnů, než zjistil všechny informace, což byla pro něj asi nejdelší doba, kterou strávil sháněním informací.
Vešel zadními dveřmi do hostince, a potichu se vydal po schodech do pokoje, ve kterém věděl, že momentálně bydlí ten, kterého musel najít.
Vlastně měl úkoly tři.
Jeden byl najít toho vetřelce, druhý najít důkaz o zradě a předložit jej jemu a ten třetí byl zjistit, kde se ukrývá ten, který tu způsoboval tolik chaosu. Neřekl mu přesně, co má v plánu s tím důkazem, který měl najít, ale nebyl tak hloupý, aby si to nemohl domyslet. Zrada byla mocná zbraň ať už v rukou přítele nebo nepřítele.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Dodatek autora: Máme tu další kapitolku, kde se podíváme za Razielem, který to tak trochu přestává zvládat a Asmodeus, který se dozvěděl poněkud znepokojivé zprávy.