Pozoroval jsem ty dva imbecily, jak se spolu baví a vypadali jako dva kamarádi na odpoledním čaji. Ten blonďáček se na Hisoku pořád uculoval a já začal drtit volant tak silně, až místy jeho povrch zapraskal.
Já snad žárlím? Opravdu? Kdy se tohle stalo? Na Hisoku? Jsem kretén? Co se to se mnou kruci děje? Nejen že nevím, co se mnou ten člověk dělá, ale absolutně netuším, proč se mnou je. Prostě to musí být Hisoka masochista, jinak to nevidím.
Najednou ho ten kluk chytil za zápěstí a jedním tahem si ho přitáhl pro polibek. Viděl jsem dokonce, jak se jeho jazyk otřel o Hisokovy rty a to ve mně rozpoutalo takový vztek, že jsem z auta vyletěl jak saň. Dodusal jsem k nim a odtáhl Hisoku za sebe, aby se k němu nedostal.
No…. Právě jsem to slušně posral.
Hisoka se usmíval a bezděčně mě objal zezadu kolem ramen. Pevně mě natiskl na svoje tělo a já cítil, jak se jeho svaly, rýsující se pod upnutým tričkem, tisknou na moje záda. Krutě mě to rajcovalo. Naprázdno jsem polkl a nějak mi došla slova. Snad poprvé za můj život. Jediné, co mě vytáčelo, byl ten kluk přede mnou, který se mi smál do obličeje. Chytil mě pod bradou a trochu přitáhnul k sobě. Chtěl mě políbit a mě se to hnusilo. Uhnul bych, ale Hisoka mezi nás dal ruku a sám si mě k sobě otočil. Dlouze a divoce mě políbil, čímž si vysloužil pobavený úšklebek od toho zajdy.
„Nechtěl jsem ti ho vzít, jen ochutnat… Ale jak jsem říkal, přišel. Jak snadné v takovýchto typech číst, říkají něco a dělají naprostý opak. Pěkný materiál,“ říkal svým sladkým hlasem a já se tím ujistil, že to jsou opravdu přátelé.
„To může být, ale ty máš zákaz Angele!“ odsekl mu Hisoka a schoval mě za jeho mohutná záda.
„Najednou… Jsi tak nudný, když chceš. Jdu… Co dneska večer zajít na pivo?“
„Zítra v osm dole v Příkopě?“ odpověděl mu Hisoka.
„Jo… Budu tam.“
Hlasitě si oddechl a otočil se ke mně. Stále jsem nechápal, co se to tu dělo a moje chování bylo víc než podezřelé, to jsem musel uznat. Vytrhl jsem ruku z jeho sevření a prudce se od něj odtáhl, což mělo za následek, že jsem žuchl na zem a natloukl si zadek.
Díval se na mě a chvíli mu cukaly koutky úst v úsměvu, ale potlačil to. Podal mi ruku a vytáhl mě na nohy. Jenže mě přitáhl k sobě tak blízko, že jsem zase ucítil, jak moje tělo šílí. Zjistil jsem totiž jeden nepříjemný fakt. A to ten, že čím víc se mě dotýká, tím víc si na to zvykám a potom bez toho nemůžu být. Skousl jsem si rty, aby z nich nevypustil ten vzrušený sten, který by mu v tuhle chvíli zahrál do karet.
„Líbí se mi, že žárlíš,“ zašeptal mi do ucha.
Jeho hlas se mi rozvibroval v hlavě a celé tělo se začalo chvět.
„Ne… Nežárlím… Asi ses praštil do hlavy, protože tvoje představy jsou k smíchu a konečně mě pusť ty hovado.“
Víc jsem se zapřel o jeho hruď a snažil se udělat mezi námi dostatečný prostor.
„Čím víc mě urážíš, tím víc mě nutíš, abych si tě vzal. Víš vůbec o tom?“
Zasekl jsem se a podíval na něj. Najednou jsem absolutně nevěděl, co mám dělat, jak kdyby mi vzal jakoukoliv možnost úniku, nebo obrany. Díval se na mě takovým pohledem, že by se mu dal kdokoliv. Štval mě. Nejen, že zjistil pravdu o tom, jak se cítím, ale dokonce nade mnou měl silovou převahu.
Nenávidím ho… Nechci, aby se otřel o moje tělo… Nepustím ho blíž… Nikdy.
„K tobě, nebo ke mně?“
„Ty ses fakt zbláznil, ne? Ty k sobě a já k sobě,“ odsekl jsem mu vzápětí.
Jen se pousmál a nasměroval mě k Bártovi. Musel jsem se na chvíli uklidnit, protože se mi začala dělat boule v rozkroku z toho, jak se můj penis tlačil na kalhoty.
Fakt mě ten kluk rajcuje a já jsem z toho v prdeli. Nebo spíš jinak, to on by v ní chtěl být.
„Zajdu si na záchod, potom pojedeme.“
Ani jsem se na něj nepodíval a vysmekl se mu ze sevření. Zamířil jsem na hajzlíky na konci dlouhé uličky, která byla rámovaná zaparkovanými auťáky. Otevřel jsem dveře a na moment musel vydýchat ten pohled, co se mi naskytl. Zavřel jsem za sebou tak rychle, aby sem nikdo nepřišel a neviděl to co já. Vlastně ani nevím proč, ale sakra…
„Jdu jen… Pokračujte.“
Okamžitě jsem zalezl do kabinky. Bylo to bezpečnější. Jenže jsem pořád měl před očima ten obrázek, jak kdybych to byl já, kdo si to užívá.
Jsem snad úchyl? Nebo se ve mně odráží to, jak moc jsem nadržený na Hisoku?
To sténání, které se ozývalo zpoza dveří, mě vyvádělo z míry a já se jen stěží vyčůral. Nakonec jsem v rychlosti zandal penis do kalhot a rychle otevřel dveře ve snaze vypařit se jak pára nad hrncem. Ale než jsem stačil zdrhnout, tak mě mužská ruka zastavila a přitáhla k sobě. Nedíval jsem se na něj a snažil se potlačit to, co se mi v hlavě odehrávalo a že to byly dost živé představy.
„Chceš se přidat? Můžeš si s ním vyměnit místo,“ zašeptal mi do ucha ten klučičí hlas, který se před chvílí tak lísal k Hisokovi.
Angel stál a před sebou měl předkloněného hnědovlasého klučinu, který přímo škemral o jeho další pohyby ve svém análku. Myslel jsem si, že Angel je „ten dole“, ale opak byl pravdou. Nejspíš to byl jeho navigátor podle toho, jakou oba měli stejnou bundu, ale víc mě zarážel fakt, že ten pod ním se ani nepozastavil nad tím, že ho chtěl Angel vystřídat. Jen dál přijímal jeho nájezdy, ve kterých ani na moment Angel nepolevoval. Chvíli jsem přemýšlel, jestli neurvou umyvadlo, o které se ten mladík tolik zapíral, ale udivovala mě jeho pružnost těla.
Nakonec jsem se vymanil z jeho sevření a zamířil ke dveřím.
„Nechci,“ odpověděl jsem mu, i když jsem měl co dělat, abych se udržel.
Jako pohled na dva krásný chlapy, jak si to rozdávaj na záchodkách a moje tělo šílí po sexu, to bylo u na mě příliš.
„Pravda… Ty máš toho nejlepšího, on ti ukáže kdo je tu pán. Docela ti závidím,“ usmál se Angel a plácl po vypracovaných půlkách před sebou.
„Nevím, o čem mluvíš,“ vyhrkl jsem, když jsem chytl za kliku.
„Brzo vědět budeš. Jo a buď na něj hodnej, je to dobrej chlap. Jen nechápu, proč je právě s tebou a jako navigátor. Fly byl…“ to už nestihl doříct, protože silná mužská ruka mě vytáhla ven a zabouchla za mnou dveře.
„Takže… Proto si šel na záchod?“
Hisoka mě natiskl na dveře a silně udeřil do dřeva vedle mé hlavy.
„Jedeme!“ rozkázal mi a chytil mě za ruku.
Odtáhl mě do auta a přímo vhodil na sedačku spolujezdce. Ani se mě neptal a vytáhl mi z kapsy u kalhot klíčky. Jen jsem tupě seděl a díval se na něj, jak zuří. Nastartoval auto a odjel ze závodiště, jako kdyby tu nikdy nebyl. Úplně mě vyvedl z míry a hlavně to, jak se najednou choval. V tuhle chvíli by rozhodně neudělal vše, co bych chtěl. Spíš to vypadalo obráceně, že bych to udělal já.
Jakýkoliv pokus o rozhovor zastavil tím, že mi dal přes pusu prst, aby mi zabránil v mluvení. Vadilo mi to a místy jsem přemýšlel, zda za jízdy nevystoupím.
Klidně vyskočím, protože to, co se má podle mě stát, bude pro mé tělo hodně drahý.
Jak kdyby věděl, na co myslím, zamkl jedním tlačítkem celé auto a já až teď proklínal sám sebe, že jsem si na té elektrice dal tak záležet.
Nějak mám pocit, že až to auto zastaví, tak doma rozhodně nebudu. A popravdě se mi začaly stahovat půlky, protože jak jsem ho pocítil v ruce, tak mě asi natrhne.
Auto pokojně zastavilo a Hisoka vystoupil. Pořád jsem nechápal, proč tak hodně zuří. Nevypadal na to a doteď mu na mě nic nevadilo, ale teď? Byl jak vyměněný a děsil mě. Mě? Asi jsem se zbláznil a něco mi zatemnilo mozek.
Prudké otevření dveří mě probralo ze zamyšlení a okamžité vytáhnutí ze sedačky na nohy, mě málem o ně připravilo.
Hisoka zamknul auto a já jsem Bárta podezříval z toho, že se s ním spolčil. Mohl třeba vynechat motor, nebo se zaseknout ruční brzda a my zůstali stát na místě… Ale ono nic.
Chytil mě za ruku a táhl někam od auta. Teprve v tuhle chvíli jsem si uvědomil, že to tady neznám a doma rozhodně nejsem.
„Kde to jsme?“ zeptal jsem se oparně, když mě tahal do jedné z odlehlých uliček.
„Jdeme ke mně a konec debaty.“
Debaty? Pokud vím, tak tu vedu monolog jen já a můj vnitřní hlas. Tohle už bylo fakt vážné a já se konečně pokusil o odpor. Prudce jsem se zasekl v chůzi a chytil lampu, kterou jsme míjeli. Hisoka se zastavil a pohled, který po mě hodil, mě kompletně uzemnil. Naprázdno jsem polkl a pustil lampu, kousek jsem odstoupil a sklopil hlavu k zemi.
Tohle jsem v něm ještě neviděl. Naprosto každý by poslechl, i když neřekl ani slovo. Tolik autority v jednom pohledu a oči, které roztřesou tělo až do morku kostí.
Přiblížil se ke mně a já sebou cukl, když se dotkl mé tváře a jeho dech se otřel o mé ucho.
„Nedělej to!“ zašeptal a já cítil, jak mnou projelo mravenčení.
Nebudu… Už neudělám nic.
Znovu mi pevně stiskl ruku a táhl k sobě do domu. Stál až na konci úzké uličky a taky jsem brzo pochopil proč. Pocházel z bohaté rodiny a jeho bydlení podle toho vypadalo. Nižší podlouhlý domek v japonském stylu, ale s anglickým vybavením, které s tím vším hrubě kontrastovalo. Věděl jsem od začátku, že to není čistý Japonec jako já, ale neřešil jsem to. Až nyní jsem pochopil, že je to poloviční Angličan. Pořád nemluvil, jen otevřel a zavřel hlavní dveře a mě strčil dovnitř.
Stál jsem jak opařený a jen čekal, co se stane dál.
Zezadu mě objal a jeho rty se začaly pohybovat po mém odhaleném krku. Pomalu mi rozepnul bundu a stáhl mi jí z ramen, ta vzápětí dopadla na zem jako těžký kámen. Stál jsem jak opařený a nechápal, kdy se ze mě stala tahle tupá ovce. Zaklonil mi hlavu a jeho jazyk se začal věnovat mému lalůčku. Z toho přívalu vzrušení, který mě zaplavil, jsem mu prsty stiskl obě stehna tak silně, že se snad moje nehty prodraly přes jeho džíny. Jeho ruce se hbitě pohybovaly po mém těle a dráždily bradavky, které pod jeho doteky tvrdly.
Nechápu, kdy jsem mu to dovolil, aby si se mnou dělal, co chce. Proč ho neodhodím? Nezastavím? Nedám mu po držce?
Cítil jsem, jak se mi podlamují kolena a velmi těžko se držím na nohách. Nejspíš to cítil a prudce mě obrátil a natiskl na stěnu tak, abych se o ni opíral rukama. Stále byl za mnou a tím mi bral možnosti k úniku.
Chci mu vůbec zdrhnout?
Jeho prsty nebezpečně směřovaly od bradavek k mému rozkroku a já přivřel oči, když se ozval zvuk pásku, jak ho rozepínal. Stáhl mi kalhoty i trenky. Nejspíš pro radost mě plácl po zadku, až se to mlasknutí rozeznělo pokojem.
Nejspíš tam budu mít otisk jeho ruky a to ho potom zabiju.
Jeho teplá dlaň pevně sevřela můj penis, až jsem uviděl všechny svatý a začal ho protahovat v ruce. Místy zajel až ke kořeni a promnul kulky, čímž mě dostával přesně tam, kam chtěl.
Opřel se bradou o má záda a jazykem přejížděl po celé páteři. Občas se na chvíli zastavil a vtáhl volnější kůži do úst, až to zaštípalo. Bylo mi jasné, co mi tam dělá, ale nějak mě to po tom všem nezajímalo.
Moje tělo šílelo a ať jsem si to připouštěl nebo ne, chtěl jsem ho. Bylo mi jedno jak, ale musel jsem ho cítit. Srdce mi tlouklo jak o závod a tělem mi projížděla taková vlna vzrušení, že jsem se jen stěží držel při smyslech. Vše se mi stahovalo jen do jednoho místa, které řvalo po ukojení své touhy.
Prsty mi začal dráždit dírku a já cítil nějaké vlhko, které sebou jeho polštářky nesly. Zajel jen na okraj, čímž si vynutil mé nesouhlasné zasténání. Neposlouchal mě a vstupoval dál a dál, dokud se nedotkl mé prostaty. Moje tělo se prohnulo, víc se natisklo na jeho prst a vtáhl ho dovnitř až po kloub. Zkusil přidat i druhý a tím si mě víc uvolnit. Trochu to zabolelo, ale stále to přehlušovalo to opojné dráždění mého mužství. Najednou je ze mě vytáhl a za moment jsem cítil, jak se mi na zadek tlačí jeho úd, který si razil neomylně cestu dopředu. Stáhl jsem instinktivně půlky, ale bylo mi to hovno prd platný, protože mi je rukama od sebe roztáhl a už se dostával do mě. Prvně jeho špička narazila na odpor, ale stejně se tlačila dál do mého těla. Zaúpěl jsem bolestí, protože tahle poloha mi nevyhovovala. Bylo to poprvé po strašně dlouhé době a ještě takhle? Asi mě chtěl zabít.
Pochopil a bez váhání ho vytáhl a vzal mě do náruče. Nesl mě někam do bytu a ani se neobtěžoval rozsvěcet světla. Položil mě na měkký povrch, nejspíš sedačky a roztáhl mi nohy. Rukama se mi zapřel pod koleny a přitlačil mi je k hrudi. Zase jsem pocítil tu jeho tvrdost, jak se do mě dostává.
Začal mě líbat a tím povolil tu menší křeč, kterou moje tělo vyvolalo, aby se mu bránilo. Umožnil jsem mu vstoupit do mě víc a on prudce najel až po kořen. Vyjekl jsem bolestí z tak náhlého ataku. Omluvně mě ještě hladověji začal líbat. Ani nepočkal, než si zvyknu a hned se ve mně začal pohybovat. Pevně jsem sevřel opěradlo gauče a jen přijímal ty jeho zběsilé nájezdy. Když stáhl ruku na můj penis, už jsem to nedokázal vydržet a během pár tahů, které mi věnoval, jsem se udělal. Cítil jsem, jak mi sperma stéká po odhaleném pupíku a moje tělo právě prodělávalo dokonalý orgasmus. Extáze prostupovala každou částí mého těla a já se záklonem hlavy sténal rozkoší. Pokračoval, dokud jsem neucítil jeho horko, co se mi rozlilo nitrem a zaplnilo každý kousek. Byl jsem naprosto uspokojen jak uvnitř, tak zvenčí.
Pustil mě a dopadl na mou hruď. Cítil jsem, jako moc mu bije srdce a to moje šílelo společně s ním. V hlavě jsem měl prázdno, a kdyby nebylo, byl by tam zmatek.
Proč jsem ho musel potkat? Proč mě donutil znovu závodit? Proč se tohle děje? Je možný… Jen tak trochu… Že jsem se do něj zbláznil?
„Omlouvám se, pokud to bolelo, ale já… Už to nešlo…“
Usmál jsem se, když to řekl a mírně ho plácl po hlavě.
„Debile,“ řekl jsem tiše a snažil se popadnout dech.
Nevím jak, ale asi únavou jsme takhle usnuli. Nevím, kdy ze mě vyjel, nebo kdy mě zabalil do deky a odnesl do postele, ale probudil jsem se v jeho pokoji a světlo už prokluzovalo mezi žaluziemi.
Promnul jsem si oči a posadil se. Nebyl tu. Zadek mě zabolel tak moc, že jsem se za něj musel chytit.
Magor, vůbec mě nešetřil.
Pomalu jsem se zvedl z postele a vydal se to tu okouknout. Měl to tu velmi moderně zařízené, i když venkovní vzhled domu tomu nenasvědčoval. Krásné kožené sedačky s mohutnými křesly a mahagonový nábytek, nejspíš ručně vyřezávaný.
Co za pracháče by chtěl závodit se mnou a ještě být navigátor? Proč zrovna já?
Zaujala mě obrovská knihovna v rohu místnosti a tak jsem se v ní začal přehrabovat.
„Hledáš něco?“ promluvil těsně za mnou Hisoka a já vyhodil knihu v šoku do vzduchu.
Letěla dost vysoko, a když dopadla, praštila ho do hlavy. Jenže jsem drcl do té knihovny zády a nebýt jeho silných rukou, tak na mě nejspíš spadne. Na zem se snesla nějaká fotka, která byla nejspíš v té knize, co jsem upustil. Zvedl jsem jí a jen letmo zahlídl Hisoku a Angela, jak stáli u závodního auta, a v ruce drželi pohár vítězů. Najednou mi Hisoka tu fotku vyškubl z rukou a schoval si jí do kapsy.
„Co je to za fotku? Ty jsi závodil?“ ptal jsem se a mnoho dalších otázek mi běželo hlavou.
„To tě nemusí zajímat. Řekněme, že je to minulost.“
Jenže mě to zajímalo a nehodlal jsem ustoupit, dokud se aspoň něco nedozvím.