Maro
Probral jsem se s pocitem, že mi něco chybí. Otevřel jsem oči a viděl Tomoka, oblečeného sedět na kraji postele. Přisunul jsem se k němu, ovinul mu jednu paži kolem pasu, políbil ho na záda.
„Děje se něco, Tomoko? Vypadáš sklesle,“ zeptal jsem se ho a opřel o něj hlavu.
Tomoko
Ucítil jsem jeho teplo na svých zádech a mírně se otočil. S povzdechem jsem mu řekl pravdu.
„Maru, musím jít zpět do Vlčí říše. Není to na chvíli a nejdu tam jen na skok. Já… Musím se vrátit na trůn… Už dlouho jsem mezi lidmi a je načase se ujmout svého místa. Já… nenutím tě jít se mnou… Nechci, aby ses tam cítil nějak vězněný. Chtěl bych tě mít u sebe, ale pochopím tvoji volbu… Miluji tě Maru. Ale povinnost vůči mému lidu se nedá již déle odkládat. Půjdu zítra… Já… Nevím, kdy se budu moci vrátit…“ z očí mi padaly slzy při představě, že tímhle to mezi námi může skončit.
Maro
Nepustím tě. Chtělo se mi říct v první moment. Ale slova o povinnosti vůči lidem jeho říše…
Nemůžu mu v tom bránit. Nemůže udělat to samé co já. Nemůže zradit a zklamat svůj rod.
Posadil jsem se za něj a objal ho nohama i rukama. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno.
„Půjdu s tebou, Tomoko.“
Nevím, co mě tam čeká. Nevím, na jak dlouho to bude, a nevím, jak mě tam jeho lidé přijmou. Ale chci jít s ním. Budu stát v někde v rohu a dívat se na něj, jak vládne. Tomoko je silný člověk, zvládne to a pokud bude potřeba, budu mu stát po boku.
„Máš hlad? Torio nám včera udělal večeři a my jsme z toho nic nesnědli. Půjdem se najíst,“ políbil jsem ho na krk a vstal jsem. Ani jsem si neuvědomil, že nemám vlčí ocas ani uši, když jsem se oblékal.
Hlavu jsem měl plnou myšlenek toho, co bude. Zaskočilo mě to, ale mé rozhodnutí padlo hned. Všechno jsem dělal automaticky a ani jsem si neuvědomil, že se Tomoko ani nehnul, dokud jsem se k němu neotočil. Bodlo mě u srdce, když jsem ho viděl. Popošel jsem k němu a klekl si před ním.
„Bude to dobrý. Půjdu s tebou. Zvládneš to,“ setřel jsem mu polibky slzy z tváře.
Tomoko
„Není to o tom, že to nezvládnu, byl jsem k tomu vychován, ale já…. Tak dlouho jsem tam nebyl a nevím, jaký můj teď lid je. Od smrti svých rodičů, které jsem mimochodem sám zabil, jsem neviděl jiného vlka, až tebe. Mám strach z toho, že už neznám svůj lid. Vlci jsou smečkou a alfa samec, tedy král, je důležitý, velmi dlouho byli bez něj. Ale moc ti děkuji… Bál jsem se, že nepůjdeš se mnou a já o tebe příjdu. Být sám a někde, kde už to neznáš, to by mě nejspíš zničilo… Už ani neslyším hlasy zlých duší, myslí to vážně, musím jít. Tvého sluhu vezmu sebou, nebudeš sám,“ říkal jsem již klidnějším tónem a vtáhl ho do svého náručí.
„Opravdu tě miluji, nechci být s nikým jiným… Je něco, co chceš udělat, než zítra odejdeme?“
Maro
„Hmmm tak ty jsi Alfa samec?“ snažil jsem se trochu odlehčit tu tíživou atmosféru. „Doufám, že jen můj, že si tě tam nebude chtít nikdo přivlastnit,“ usmál jsem se na Tomoka. „A jestli Torio půjde s námi, tak mi aspoň pomůže hledat něco o mém předkovi. Říkal jsi, že bych tam mohl něco zjistit, ne?“ Ještě jednou jsem ho políbil, palcem mu jemně otřel zaslzené oči a zvedl se ze země.
„Tak, teď se půjdeme najíst a já mezitím vymyslím, co bychom mohli dělat,“ chytl jsem ho za ruku a pomohl mu vstát na nohy. „Anebo můžeš něco vymyslet ty, co?“ a táhl jsem ho za sebou do prostorné jídelny a už po cestě řval na celou chodbu: „Torio, jdeme snídat!!“
Tomoko
Sakra… Rozmazlenec mě tu bude zvedat náladu. Bože… Já ho stejně miluji. Sakra…
„Je tvůj poslední den tady mezi lidmi, tak si vyber ty. Já už tu byl dlouho. Chci, aby ses bavil… Já budu šťastný s tebou kdekoliv…“ říkal jsem mile a snažil se o úsměv.
„No, snad po mě samice nepůjdou, přece jenom jsem král a velmi žádaný…“ usmál jsem se a dál se nechal táhnout chodbou k jídlu.
Maro
„No počkej, poslední den mezi lidmi? To se jako nevrátím už vůbec? Ani na prázdniny? A co ty samice? A hned v množném čísle? Nestačí jedna? Hned jich musí být několik?“ chrlil jsem jednu otázku za druhou, dokud jsme nedošli do jídelny. Usadili jsme se ke stolu a čekali, až nám sluha naservíruje snídani.
„Možná, když poslední den mezi lidmi… Možná bych se vydal na lov… přeci jen…“ nenápadně jsem si olízl své špičáky a pak opatrně pokračoval. „Já… a Torio taky…“ položil jsem ruku na jeho a jemně ji stiskl. „Šel bych, kdyby ti to nevadilo. Ale byl bych rád, kdybys byl se mnou, pokud ti to nedělá problém.“
Nevěděl jsem, jak na to zareaguje, ale celou dobu jsem se mu díval upřeně do očí.
„A pak bych ti ukázal jedno místo v lese, kam rád chodím, co ty na to?“
Tomoko
„Prázdniny? Co jsi, dítě? Jo, samic tam bude hodně, ale já jsem smířený s tím, že jsem samice někoho jiného, ne?“ začal jsem se smát, nad jeho popuzenou tváří.
Ale když se mě zeptal na tamto… Byl jsem chvíli na pochybách…
„No… Dobře… Půjdu, ale budu bokem. Vím, že je to tvé jídlo. Ale… Trošku mi to vadí… Budu čekat někde u stromu, nechci vidět, jak piješ někoho jiného než mě. Lidi jsou křehcí a svůj život si zaslouží. Neodsuzuji tě, jen se na to nechci dívat,“ říkal jsem s pohledem upřeným na talíř.
Snědl jsem jídlo a zvedl se. Odešel jsem do koupelny a opláchl si studenou vodou obličej. Tohle musím chápat, je to upír a dělal to spoustu let… Musím to tolerovat… Došel jsem zpět za nimi.
„Tak jdeme?“
Maro
Nebylo mu to moc po chuti, ale souhlasil. Byl jsem rád. Navíc Torio se taky potřeboval najíst. Když nám servíroval snídani, seznámil jsem ho s celou situací. Z jeho tváře nešlo nic vyčíst. Ani nesouhlas. Dobře věděl, co jsem mu naposled říkal a že bych svou výhružku splnil.
„Teď můžeš jít, do západu slunce budeš zpátky,“ propustil jsem ho a dál se věnoval jídlu. Snědl jsem jen pár kousků masa a zapil to vínem. U jídla jsme neřekli už ani slovo. Oba jsme vyli pohroužení do svých myšlenek.
„Tak půjdeme?“ chytl jsem Tomoka za ruku a vyvedl ho ven ze zámku. Zhluboka jsem se nadechl a nechal svou upírskou podstatu vyjít na povrch. Zvedl jsem hlavu a zavětřil. Ucítil jsem krev. Byla čerstvá… někdo krvácel. Zavětřil jsem znovu… Byl tam ještě někdo.
Chytl jsem Tomoka do objetí a s tichým zašustěním se s ním přemístil do lesa. Zůstali jsme stát schovaní mezi stromy.
„Počkej tady,“ řekl jsem mu a opatrně se protáhl mezi stromy.
Na lesní cestě kousek od nás jsem je uviděl. Chlap se klečel na zemi u ležícího těla. Nadechl jsem se. To je ta čerstvá krev. Ale už nepoužitelná. Ten člověk je mrtvý. Zaměřil jsem svůj zrak. Z prsou mu trčela dýka a ten druhý se nad ním skláněl a prohrabával mu kapsy. Takže zloděj a vrah k tomu. Toho nebude škoda. Ani se nestačil podívat po zvuku, když pode mnou zapraskala větvička a já už stál u něj, se zuby hluboko vraženými do jeho krku. Jen překvapeně vytřeštil oči a zachroptěl. Pak bezvládně zůstal viset v mých rukách, když z něj pomalu vyprchával život, který jsem si s jeho krví bral.
Tomoko
Zanechal mě mezi stromy a já si jen sedl na zem a vnímal to ticho přírody. Někde pily srnky, jinde zas kvičeli divočáci… Ta příroda., mě uměla vždy nabít, taky jsem zvíře, je jasné, že mi dává sílu.
Sakra… nechtěl jsem slyšet to jeho pití, ale slyšel… Můj sluch je skvělý a já si povzdechl. Ještěže byl už konec… Protáhl jsem se a lehl si na příjemně chladivou trávu. Zavřel jsem oči a se stéblem trávy v ústech, jsem usnul.
Maro
Odhodil jsem tu prázdnou lidskou schránku vedle jeho oběti. Chvilku jsem se na ně díval.
Jaký je rozdíl mezi mnou a tím, který tady zabil? Velký. Já zabil, protože jsem musel jíst. Protože mě tak příroda stvořila. Nebo spíš mě tak někdo stvořil. A on? On taky zabil. Ale ne proto, aby přežil, ale proto, že neuměl žít. Mohl se klidně uživit jinak…
Otřel jsem si obličej do rukávu. Otočil jsem se a pomalu se vracel k Tomokovi. Našel jsem ho spícího v trávě. Opatrně jsem ho vzal do náruče a přemístil se s ním nedaleko, na palouček, obklopený vysokými stromy. Protékal jím malý potůček, ke kterému jsem došel a Tomoka položil do trávy na jeho břehu. Opláchl jsem si obličej studenou vodou a smyl veškerou nečistotu. Vrátil jsem se k mému milovanému. Klekl jsem si nad něj a zapřel se rukama vedle jeho ramen. Naklonil jsem se k němu a jemně ho políbil na tvář.
„Vstávej, ospalče…“ zašeptal jsem blízko jeho obličeje, na který dopadaly kapky vody z mých mokrých vlasů.
Tomoko
Ani jsem si nevšiml, že jsem někde jinde. Probudil mě polibek od Mara a kapky studené vody, které dopadaly na mou tvář… Je ztěžka jsem otevíral oči a rukou zajel do jeho vlasů.
„Kdopak mě to budí? Že by nějaký krásný muž? Nebo lesní duch?“ říkal jsem a usmíval se.
Pootevřel jsem oči a podíval se do těch jeho, ještě jednou jsem ho stáhl pro polibek.
„Kde to jsme?“
Maro
„To je moje oblíbené místo. Tady jsem se vždycky schovával. No spíš se chtěl schovat. Ale vždycky mě našli,“ zasmál jsem se a dal Tomokovi pusu na čelo. „Ale mám to tu rád a nikdy kromě zvířat sem nepáchla lidská noha,“ posadil jsem se vedle něj a také jeho vytáhl do sedu.
„Co na to říkáš?“ zvedl jsem ruku a opsal ve vzduchu kolem sebe půlkruh.
Tomoko
Porozhlédl jsem se okolo a uviděl tu krásu. Malý zelený palouček osvětlen sluncem a s protékajícím potůčkem, který se hezky leskl. Stromy, které místo obklopovaly, jakoby říkaly, že tohle je jejich království. Krása… Úplně mi to pohlo srdcem…
„Je to krásné místo, trošku mi to připomíná to, kde jsme se poprvé setkali. Pamatuješ si? Byl si celkem drzý… A panovačný… No moc se to nezměnilo, ale snažíš se….“ potutelně jsem se usmíval.
Maro
Myslím, že jsem se urazil. Drzý a panovačný? Já?
„Já? To sis mě musel s někým splést,“ uraženě jsem otočil hlavu a začal si hrát se svým černo stříbrným copem. Omotával jsem si ho kolem zápěstí a nervózně za něj potahoval. „To ty jsi byl drzý a pořád jsi mě urážel,“ nafoukl jsem tváře. Pustil jsem cop a nahnul se k potůčku.
„Myslím, že bys potřeboval zchladit,“ nabral jsem rychle vodu do dlaní a chrstl jsem ji Tomokovi do obličeje.
Tomoko
„Tak já jsem byl drzý? Já jen říkal pravdu a ty si byl hrr…. Jo a …..“ to už jsem nedopověděl, protože jsem byl slitý vodou…. Hmmm….
Zvedl jsem se a došel k vodě. Namočil jsem celý ocas a došel k Maru, krásně jsem ho na něj otřepal. A že pořádně saje…
„Ohhh… Promiň, ty ses nechtěl koupat???“ říkal jsem se širokým úsměvem.
Maro
Tak takhle on? Sehl jsem se, nabral ho kolem pasu a skočil s ním do potůčku. Rozplácl se tam jak široký tak dlouhý a nestačil říct ani bé. Jo… upíři jsou rychlí…
Chytl jsem ho za ruce a přitiskl mu je do vody na kamínky. Jednou rukou jsem mu je držel za zápěstí nad hlavou. Seděl jsem na něm a nohy mu svíral svými koleny. Má štěstí, že je tu vody po kotníky.
„Tak já koupat? Nevím kdo je víc špinavý,“ druhou rukou jsem mu chrstal vodu do obličeje.
Tomoko
No takhle mě uvěznit… Ale tu vodu do obličeje přehnal…
Ocas jsem mu omotal kolem krku a mrsknul s ním do vody, teď jsem byl já ten navrchu. Ruce jsem mu držel nad hlavou a ocasem na něj hrnul vodu do jeho naštvaného obličeje.
„No to ty potřebuješ zchladit…“
Maro
Sakra! Tak tohle jsem nečekal. Zavřel jsem oči, abych je neměl plné vody.
„Pusť mě!“zavrčel jsem. „Nebo ti ten ocas uhryznu!“
Sevřel jsem ruce v pěst a na moment jsem se soustředil na sebe. Upíří podoba je moje první a tahle přeměna mi jde vždy velice rychle. Za dvě vteřiny jsem se na Tomoka díval svýma červenýma očima a ukazoval jsem mu své špičáky.
„Víš, že pijavice žijí ve vodě?“ zeptal jsem se, a když se ke mně naklonil, tak jsem rychle zvedl hlavu a zakousl se mu do krku.
Tomoko
Uwaaa…. Sakra… Tak podlý útok, ale jak chce…
Zavřel jsem oči a můj krk se pokryl brněním…
„A já mám brnění, aby sis své zoubky nevylámal… Jo žijete ve vodě, tak to ti nebude vadit se v ní vymáchat….“ zarazil jsem mu hlavu do bláta a jeho tvář se ponořila. Vyhoupl jsem se na všechny čtyři a přimáčkl do bláta i jeho tělo.
„Haha… Potápět se umíš hezky,“ rychle jsem odskočil a stál na trávě, koukal jsem jak se z toho bláta hrabe a dostal jsem záchvat smíchu.
„Haha… Nafouklá pijavice… Hahaha… Válí se v blátě… Hahahaha… A nemůže se dostat ven… Hahahaha….“
Maro
Tak… teda… tohle… do prdele… Hubu plnou bláta… Tak tohle mu nedaruji. Prostě mu to musím nějak oplatit.
Postavil jsem se. Crčela ze mě voda a odkapávalo ze mne bláto. Otřel jsem si jen obličej, abych dobře viděl na Tomoka, jak se smíchy láme v pase. Rozepl jsem si košili a hodil ji na břeh.
„Budeš se mi ještě dlouho smát?“ zavrčel jsem výhružně. Ale on nepřestával. Zkopl jsem boty a stáhl si mokré kalhoty. Zůstal jsem stát uprostřed potůčku úplně nahý.
„Tomoko!“ zavrčel jsem ještě jednou, ale stále nereagoval. Nejspíš mu tu rozesmátou palici urazím. Brnění nebrnění, rozběhl jsem se proti němu. Sotva jsem došlápl nohou na břeh, odrazil jsem se a skočil po něm. Svalil jsem ho na záda do trávy a jen milimetry od něj byla doširoka otevřená vlčí tlama, plná ostrých zubů. Stál jsem nad ním, výhružně vztyčený ocas a vrčel jsem.
Tomoko
I přesto, že se nade mnou tyčil vlk, jsem se pořád smál…
„A ještě vlčí pijavice… Haha… Haha... Copak… Drobečku… Naštval si se? Chceš bonbónek? Ťuťu… Ňuňu….“ drbal jsem ho mezi ušima a stále se smál.
Maro
Cvakl jsem zubama na prázdno. Nechtěl jsem Tomokovi ublížit, ale pořádně mě štval-. Ale s proměnami je konec. Démona chci nechat spát. Odskočil jsem od něj, i když drbání mezi ušima bylo příjemné. Otočil jsem se k němu zadkem, přikrčil se a začal předníma tlapama rychle hrabat hlínu a mezi zadníma nohama ji házet za sebe přímo Tomokovi na obličej.
Tomoko
Co? Tohle? Já ho snad zabiju. Naštvaně jsem se zvedl a oprášil se od hlíny, ale i tak, jsem byl po kolena zahrabaný.
Vyskočil jsem z té kupy hlíny a jen se zasmál. Pěkně nahlas, abych ho ještě víc naštval.
„Tak tohle bylo trapné….“ řekl jsem se smějící se tváří.
Hezky pomalu jsem se celý svléknul a došel k vodě. Ještě jsem zamrskal ocasem a odkryl svou dírku… Vyplázl jsem na něj jazyk a posadil se do vody. Smýval jsem ze sebe špínu a chladná voda mi dělala dobře.
Vypustil jsem ze svého těla oheň a ten ohřál vodu na teplou. Spokojeně jsem si v ní hověl zády k Pijavici…
Maro
Seděl jsem na zadku, vedle té hromady hlíny a ještě celý zadýchaný jsem pozoroval Tomoka. Tak teď už vím, co na mou zlost platí. Žádné přesvědčování a podobně. Stačí, když se začne přede mnou takhle promenádovat a mé myšlenky jsou rázem úplně někde jinde. Povolil jsem všechno to napětí v sobě. Zvedl jsem se už na lidské nohy a pomalu došel k Tomokovi. Jeho značka mě na ramenní hřála a měla výraznou barvu. Nejspíš i moje tělo ví, co chce můj mozek. Nebo naopak? To je jedno. Já teď před sebou viděl jen objekt své touhy. Došel jsem k němu, sedl jsem si za něj. Omotal jsem kolem něj nohy a jednu ruku dal kolem pasu. Druhou rukou jsem mu sjel níž a začal ho hladit mezi nohama.
„Pijavice má na tebe chuť,“ zašeptal jsem mu do ucha, víc jsem si jeho zadek přitáhl do svého klína a začal mu hladově olizovat krční obratle, jeden po druhém a jemnými kousanci naznačoval, že tenhle krásný krček patří jen mě.
Tomoko
„Hm… Tak chuť říkáš… Ses nějak rychle uklidnil, co?“ pousmál jsem se a ocasem ho plácl po rameni.
Byl jsem rád, že na něj platím, ale klidně bych pokračoval v hádání, jsem přeborník.
„Haahahaha… Ty jsi ale vzteklá pijavice, ale je hezké, že i přes svou paličatost si přišel… Jen chci vidět, co budeš dělat mezi celou smečkou vlků a že jich tam bude…“
Zaklonil jsem hlavu a užíval si jeho jazyk, který se pohyboval po mých obratlích a cítil silné pnutí pod jeho doteky, které hladily můj rozkrok…
Maro
„Buď rád, že jsem se neotočil a neodešel,“ pošeptal jsem mu do ucha. Stiskl jsem mu trochu víc jeho penis a zakousl se mu do ucha. „A vlčí smečka, říkáš, jo? Uvidíme, kdo z nás bude silnější. A kdyby něco, stačí, když se přede mnou takhle svlečeš a budu jako beránek…“ zajel jsem mu na moment jazykem až do ucha a pak se přemístil znovu na krk. Zatím co jsem jednou rukou dráždil jeho vzrušení, druhou jsem drsně přejížděl po jeho bradavkách. Střídavě jsem tiskl mezi prsty jednu, pak druhou, nehtem jemně škrábal po dvorcích. „Patříš jen mě, Tomoko, žádný jiný vlk, ani démon a ani nějaký zatracený anděl na tebe nebude sahat,“ zavrčel jsem hlubokým hlasem, zakousl jsem se do jeho krku a svým vzrušením se otíral o jeho zadeček.
Tomoko
Jeho jazyk v mém uchu vyvolal pocit naprosté blaženosti, málem jsem začal vzdychat, ale na poslední chvíli jsem to ustál.
„Hmmm… Tak beránek, to abych tě nechtěl sníst já… “ přivřel jsem oči a nechal Maru pít mou krev.
Projížděly mnou proudy elektrických výbojů a já při každém zmáčknutí mé bradavky zavzdychal. Mé tělo chtělo jen jedno. Jen po jedné věci toužilo…
„Jsem jen tvůj… A budu… Maru… Ahhh… Maru… Chci tě… Uvnitř…“ cítil jsem, jak se jeho vzrušení tře o můj zadek a mírně se nadzvedl, aby se o něj otřel svou dírkou.
Maro
Ještě chvilku jsem sál jeho chutnou krev, ale pak ho pustil, abych se mohl soustředit na něco jiného. Jazykem jsem ošetřoval jeho pokousaný krk. Přestal jsem dráždit jeho bradavky a ruku zasunul pod jeho nadzvednutý zadeček. Rukou jsem se nejdříve otřel mezi jeho hýžděmi a následně do něj strčil dva mokré prsty. Protáhl jsem několikrát jeho dírku, pak ruku otočil, abych bříšky prstů pohladil jeho prostatu. Dráždil jsem ten jeho roztoužený otvor a jeho erekci protahoval v druhé dlani.
„Chceš mého přítele?“ zeptal jsem se a znovu prudce do něj zarazil prsty.
Tomoko
Užíval jsem si jeho prsty ve mě… Když najel na to správné místečko, málem jsem mu vytrhl kůži z nohy. Bylo to tak skvělé. Umíral jsem touhou po jeho lásce… Vrrr… Ale potom…
No, nemohl jsem odolat, bylo to tak lákavé…
„Co? Kde? Kde je ten tvůj kamarád? Je tu ještě nějaký upír? Ty chceš trojku?“ říkal jsem pobaveně a rozhlížel se okolo.
Maro
„Tak ty chceš trojku, jo?“ zavrčel jsem do jeho zad, když jsem to slyšel. „A tenhle ti nestačí?“ Vytáhl jsem z něj prsty, chytl ho za ruku a stáhl ji do zadu na svůj penis. Přitlačil jsem a několikrát ho společně s mou rukou protáhl, až jsem musel zatnout zuby, když mnou projela vlna vzrušení.
Tomoko
„Jsi říkal kamaráda, ale tohle je spíš siamské dvojče….“ začal jsem se smát a nadzvedl se v bocích.
Navedl jsem jeho chloubu do své roztoužené dírky a nedosedl. S uličnickým úsměvem jsem se zeptal:
„Tak jak teda?“
Maro
Přestal jsem se čelem opírat o jeho záda. Pustil jsem jeho penis i jeho ruku. Povolil jsem nohy a narovnal je. Chci ho… Sakra tak moc ho chci… Ale ta moje nátura…
„Tak jak teda?“ zopakoval jsem jeho otázku a hned si i odpověděl. „Tak nijak,“ postrčil jsem ho zadkem do vody. Lehl jsem si na záda, hlavu si opřel o břeh a založil si pod ní ruce. Uraženě jsem se díval do nebe. Nějak to rozchodím.
Tomoko
„No jak jsem říkal, urážlivý, ješitný, paličatý, rozmazlený, trouba…. Tak nic, tak slez, že? Hmmmm…. Tak to rozdejchej… ČUS…“ naštvaně jsem vylezl z vody a vyskočil na vrchní větev jednoho ze stromů… Strom jsem zapálil ohněm a spokojeně si na větvi ustlal… Neshoří nic, je to jen vnitřní žár… Ten nespálí nic, kromě zmraženého srdce toho paličáka…
Maro
Sakra, proč netopýři ve dne nelítají. Moje malé já uraženě kleslo se mnou. Zvedl jsem se. Ještě jednou jsem se podíval na Tomoka, jak si tam hoví v těch svých plamenech. Otočil jsem se, přeskočil jsem potůček a ve vlčí podobě jsem utíkal pryč. Domů na zámek.
Tomoko
Co? Aha… No jak chce, nikam za ním nejdu, já se za celý vztah s ním, ponížil dost… Kašlu na to… Ať se mu ta palice zavaří… Ještě jsem na něj v klidu zařval:
„Mraky jsou dneska nízko, abys neulítl…“
Nafoukaný, panovačný, rozmazlený a kdo ví, co ještě… Prostě nejdu… Pořád ho zastavuji jen já… Pff…
Naštvaně jsem dál seděl na větvi a spokojeně jsem usnul…
Maro
Ještě jsem se na kraji lesa otočil a podíval se na Tomoka. Na jeho poznámku jsem zareagoval jen krátkým zavytím a pak se rozběhl do zámku. Nezastavoval jsem se nikde. Nenalákala mě ani vůně krve procházejícího člověka. Prostě jsem šel. Mám těch jeho posměšků už dost, ať už ho miluji sebevíc.
Vběhl jsem do haly a přemýšlel co dál. Nikde jsem neviděl ani sluhu. Stejně by se asi zděsil, kdyby mě takhle viděl. Nejspíš by na mě vytáhl samostříl, protože o téhle podobě ještě neví. Zakňučel jsem. Bylo mi teskno po Tomokovi… Seběhl jsem dolů po schodech a zamířil rovnou do své ložnice pro dlouhý spánek. Vyskočil jsem na postel. Stočil jsem se uprostřed do klubíčka a ocasem si překryl hlavu. Proč jsem takový? Já se prostě nezměním. Tak moc mi Tomoko chybí, byť jsme se viděli před pár minutami… Kňučel jsem jak ztracené štěně a zpod přivřených víček mi stékaly slzy. Proč to prostě neumím překousnout?
Tomoko
Ze spánku mě probudilo vlčí zavití. Vím, kdo to je, ale on se musí naučit krotit. Ve vlčí říši jsou skoro všichni jako já a on? Pokud bude takový, nezvládne to tam. Mám o něj strach. Nejspíš… Nechci na to ani pomyslet.
Ale co když, to dělá jen proto, že chce ty informace a potom se vypaří. Jsou jeho city opravdu tak silné? Nebo je dobrý hráč? Už jsem ze všeho zmatený. Co když ten kdo miluje, jsem jen já? Bojím se pravdy… Miluji ho, ale… Miluje on mě? Opravdově?
Smutně jsem zavyl na měsíc a ocasem jsem si přikryl tělo. I přes oheň mi byla zima a až nadejde den, přijdou pro mě… Co udělám? Když neznám odpovědi, je těžké se rozhodnout.
Maro
Ležel jsem tak hodně dlouho. Mé vnitřní hodiny mi napovídaly, že už se nejspíš setmělo. Bylo mi z toho smutno. Už dávno jsem nekňučel, jen jsem ležel stočený v klubíčku a přemýšlel. Ještě nikdy jsem nikoho tak nemiloval. Teď jsem úplně ztracený. Neumím si už přestavit, že bych byl bez něj. Ale když on se mi každou chvíli posmívá. Proč? Vím, jaký jsem, jsem tvrdohlavý a možná i rozmazlený. Ale nikdy jsem nikoho neurážel, ať už byl, jaký byl.
Udělám pro Tomoka cokoli, ale tohle prostě zabolelo... Už nejsem schopen ho chytit pod krk a zarazit mu ty posměšky do krku. Už ne, protože mu nechci ubližovat.
Zvedl jsem se z postele a vyšel před zámek. Sedl jsem si na kraji zahrady a díval se směrem k lesu.
„Promiň, Tomoko, miluji tě…“ vyslal jsem těch pár slov s táhlým zavytím do nočního ticha.
Tomoko
Má hlava se málem rozskočila, když se v ní rozezněla slova, která přicházela z dlouhého vytí… Sakra… Budu mu muset vysvětlit, že tohle slyším.
„Promiň, Tomoko, miluji tě…“ znělo mi hlavou jako ozvěna, pořád dokolečka.
Sakra… Asi jsem se mýlil, ale i tak. Nemusel se tak strašně urazit. Štve mě. Je jak malé dítě. Nepůjdu za ním, nic nebude.
Seskočil jsem z větve a došel k potůčku, opláchl jsem si obličej a usadil se na kraji břehu. Sakra…
„Taky tě miluji, ty vzteklouši, a okamžitě sem dojdi… “ zavyl jsem do proudícího vzduchu.
Maro
Zdálky jsem zaslechl vytí. Zvedl jsem hlavu a nastražil uši. Já… Já tomu rozumím… Srdce se mi rozbušilo. To mi odpovídal Tomoko. Nedošlo mi, že v tom mém zavytí jsou slyšet všechna ta slova, na které jsem myslel.
Postavil jsem se a znovu se zaposlouchal. Přicházelo to z místa, kde jsem ho zanechal. Nejprve váhavě, pak ale stále jistěji jsem přidával do kroku, až jsem nakonec běžel. Trvalo jen chvíli, než jsem stál na břehu potůčku, a hleděl na Tomoka, který stál na druhé straně. Stačí jen malinký skok.
„Omlouvám se Tomoko,“ řekl jsem mu a hleděl mu zpříma do očí. „Je mi to líto, ale… jsem, jaký jsem, a prostě nesu těžce, když se mi pořád posmíváš. Když mě urážíš ať už vážně nebo v legraci.“
Byl jsem zamilovaný, ale byl jsem i smutný. Mrzelo mě to, že jsem takový, ale mrzelo mě i to, že mi to Tomoko připomínal takovým způsobem. Ocas jsem měl svěšený mezi nohama, uši sklopené, ale stál jsem na břehu a jen se na něj díval.
„Bolí mě posměšky od člověka, kterého miluji. Slib mi, prosím, že to dělat nebudeš.“
Tomoko
Přišel i přes svoji paličatost. Byl tu. Zvedl jsem se ze země a došel přes vodu k němu. Uchopil jsem jeho vlčí hlavu do svých rukou a opřel si čelo do jeho srsti na hlavě.
„Jsi urážlivý a já chápu, že má slova můžou bolet. Jen bys měl vědět, že takhle můj lid mluví. Budeš to mít těžké, když se vždy urazíš. Možná jsem byl moc rýpavý, ale není vše myšleno jako urážka, někdy je to i v humoru a ty mě můžeš jedním slovem odbýt… Ale jednu věc ti slíbit můžu, pokusím se držet jazyk za zuby a rozmyslím si nějaké věci, než je řeknu… To ti slibuji… Ani nevíš, jak moc tě miluji… Nechci ti ubližovat… Opravdu zvládneš tak žít se mnou? Tolik bolí, když se hádáme…“ zabořil jsem se do jeho srsti víc a otíral své slzy…
Maro
„Když mě urazí někdo cizí, poradím si s tím. Přinejhorším mu ukážu, kde je jeho místo. Ale od tebe… mrzelo mě to. Neumím se hádat Tomoko, nemám tak prořízlou pusu jako ty,“ sklonil jsem hlavu a nechal ho, se o mě opírat. „Moje máma… učila mě se nehádat, byla vždycky moc milá. A to je jedna z mála věcí, kterou mám nejspíš po ní. Raději se otočím a jdu pryč, než abych ublížil někomu, koho miluji.“
Zvedl jsem hlavu a drcl do Tomoka čumákem, aby se na mě podíval. „Vidíš? I přes to všechno jsem pořád ve vlčí kůži, to o něčem vypovídá…“ olízl jsem mu slzy z tváře a lehl si na zem k jeho nohám. Všechno ze mě spadlo. Cítil jsem se v tu chvíli o mnoho lépe. Má vlčí podoba ustupovala až na dvě drobnosti. Můj ohon a uši.
Tomoko
„Tohle bude nejspíš ještě hodně těžké, než se m dva naučíme spolu mluvit. Ale chápu… Budu si dávat pozor na pusu. Tlamu… No záleží, co zrovna budu… Sakra… Ty jsi tak… Miluji tě…“
Sedl jsem si a ucítil, jak se po těch slovech červenám. Proč? A proč pořád s ním? Vytáhl jsem ho za tváře ke svému obličeji a upřeně se mu díval do očí.
„Jsi moc krásný Maru. Nejspíš mám strach, že tohle všechno je jen přelud a já se z něj proberu s tím, že ty tu nejsi…“
Tváří jsem se otřel o tu jeho a jazykem olízl jeho ucho, potom jsem mu mírně pocumlal lalůček a přemístil se na jeho vlčí ouško, to jsem mu jemně skousl a otřel se svým ouškem a jeho.
Potom jsem prsty přejížděl po jeho spánku po nos, přejel jsem i přes oči a ty políbil. Políbil jsem každý kousek jeho tváře se všemi pocity, které k němu cítím.
Maro
„Jsem tu pro tebe, Tomoko, nejsem přelud,“ zavřel jsem oči, když se mě dotýkal. Jemné hlazení konečky prstů po tváři. Byl jsem šťastný. Nechal jsem se líbat. Bylo v tom všechno. Zvedal jsem ruce a začal Tomoka hladit po zádech. Zastavil se u jeho zadečku. Protáhl jsem v dlani jeho vlčí ocas a cítil, jak se celý zachvěl. Pootevřel jsem ústa a vyžádal si polibek. Chytl jsem ho do objetí a stáhl ho na sebe. Cítit jeho teplé tělo na mém… Jeho a nikoho jiného. Žádnému vlku ho nenechám. Otíral jsem se jazykem o jeho a všechen ten cit k němu, jsem mu vysílal přes polibky a doteky.
Tomoko
Kdybych se mohl stát přesnou kopií jeho těla a vcucnout se do něj, stanu se jím. Jeho jemné a všemi pocity nasáklé prsty, mě hladily a moje srdce praskalo ve švech… Jsem do něj až moc zamilovaný… Bože… Chci jen jeho…
Během vášnivých a zároveň jemných polibků jsem se svými bradavkami třel o ty jeho a vyvolával tím u sebe tiché vzdechy, které jsem vysílal do jeho těla…
Má chlouba byla již plně aktivní a tiskla se na jeho vzrušení, které pulzovalo přesně jak to mé.
„Maru…“ jen jedno slovo mohlo tohle všechno vysvětlit a to bylo jeho jméno…
Maro
Mé dotyky a polibky, které jsem mu oplácel, se stávaly naléhavější. Vzrušeně jsem oddechoval do jeho úst a mé ruce klouzaly po jeho kůži, sem tam jsem ho jemně škrábnul nebo stiskl kůži mezi prsty.
Otíral se o jeho tělo a prohýbal se proti němu. Můj vlčí ocas se proplétal s jeho a tmavá špička se jemně třásla. Nechápal jsem to, ale něco mi napovídalo, že takhle se u vlků nejspíš projevuje vzrušení, chuť se s někým spojit. A já Tomoka opravdu chtěl.
Pokrčil jsem nohy v kolenou a mírně jsem stiskl jeho boky.
„Chci tě, Tomoko,“ zašeptal jsem mu do ucha a jemně ho skousl.
Tomoko
Pod jeho žádosti jsme se zachvěl… Jeho tělo mě přímo volalo… Vlčí povaha je v tomhle stejná, jednou jsem Alfa, tak mě podle toho potřebuje a bere a to ani neví, že to je tak…
Víc jsem si ho natiskl na tělo a mé prsty zamířily do jeho dírky. Pomalu ji obkroužily a potom nedočkavě vnikly hluboko do jeho nitra. Začal jsem se dvěma tak pohybovat, abych mohl mírně nadzvedávat jeho tělo a tím své vzrušení třel o to jeho… Užíval jsem si ten blízký pocit… Líbal jsem jeho nedočkavé rty… Už to nešlo vydržet…
Vytáhl jsem z něj prsty a vnikl svým vzrušením do jeho nitra. Prohnul se a já si ho víc přitiskl do sedu. Chytil jsem ho za obě půlky jeho zadečku a nadzvedával si jeho vlčí tělo. Tak skvělý pocit a tahle poloha umožňovala hlubší průnik…
Spojení dvou lidí, kdy jsou si nejblíže a jsou spojení tělem i duší… Vášnivě jsem ho líbal a bral si ho jako svou jedinou lásku a cennost na světě…
Ucítil jsem pnutí svého vzrušení a horko, které jsem pustil do jeho nitra… Uviděl jsem jeho vzrušenou tvář, která ještě nedošla konce… Uchopil jsem jeho penis a pár silnými a rychlými tahy ho dovedl do jeho blaženosti…
Zhluboka jsem oddechoval a měl svou hlavu zabořenou do jeho bílé pokožky. Můj ocas si pohrával s jeho a jemně se o něj třel… Srdce mělo splašený rytmus a odpovídalo tomu jeho…
Maro
Ani jsem se nenadál a Tomoko zpracovával mé tělo takovým způsobem, že jsem byl v tu chvíli v jeho rukách jak hadrová panenka. Oddával jsem se všem podnětům, které mi poskytoval s naprostým odevzdáním. Prohýbal jsem se proti jeho nájezdům, abych si co nejvíc užil tu hloubku spojení. Jeho poslední nekontrolovatelné přírazy mi napověděly, že je u konce.
Já ještě…
Ale Tomoko jako by ve mně četl, chytl můj naběhlý penis, který už jen čekal na tenhle poslední dotyk a rychlým třením mě dovedl ke konci. Celý jsem se stáhl, když mě zaplavila vlna neskutečného vzrušení. Můj análek pod tíhou orgasmu svíral jeho penis, který mi ještě dopřával potěšení. Mezi jeho prsty procházelo mé bílé poděkování za ten úžasný pocit, který se teď rozléval mým tělem. Ještě chvilku jsem se otíral o jeho tělo, dokud na mne nedolehl. Pomalu jsem se uklidňoval a díval se, jak spokojeně opírá hlavu o mou hruď. Probíral jsem se jeho vlasy a usmíval se.
Tohle… tohle chci prožívat jen s ním.
Tomoko
Vyjel jsem z něj a posadil ho do horké vody. Otočil jsem jeho vyčerpané tělo ke mě zády a natiskl jsem svou hruď na ty rozpálené obratle. Přitiskl jsem si ho pevněji k sobě a mé prsty se propletly s těmi jeho. Svou hlavu jsem opřel o jeho rameno a spokojeně se opřel o břeh. Teplá voda zahřívala naše těla a vůně noci nás příjemně kolébala…
„Opravdu se omlouvám, nejspíš nevím, jak ti má slova ubližují… Promiň mi to…“ říkal jsem smutně a líbal jeho rameno, společně s odhaleným krkem…
Maro
Opíral jsem se o Tomoka a užíval si jeho obětí a polibků. Víc jsem naklonil hlavu a s přivřenýma očima vnímal každé jeho dotknutí rtů na mé kůži. Položil jsem ruce na jeho pevná stehna a hladil je od kolen k zadečku a zpátky.
„Taky je mi to líto. Nechtěl jsem, aby to tak dopadlo. Budu se snažit víc ovládat,“ zaklonil jsem hlavu a dožadoval se polibku na ústa. „A neboj, s vlky si nějak poradím, a když tak mi pomůžeš,“ usmál jsem se a spojil svá ústa s jeho. Můj ocas ho hladil po zádech a vlčí uši jsem měl přitisknuté k hlavě.
Upřímně, trochu se toho obávám. Nevím, co přesně mě tam čeká, ale myslím si, že s Tomokem to zvládnu.
Tomoko
Políbil jsem ho na nos a potom si vzal jeho ústa. Můj jazyk je plenil a já si užíval tenhle zamilovaný pocit…
„Pomůžu, jen… Vlci jsou vlci… Nebude to snadné… Přinejhorším, tě někde zavřu, aby na tebe nemohli, a já se tam zavřu s tebou,“ usmál jsem se a znovu ho políbil.
„Za chvíli svítá, měli bychom se přemístit do zámku,“ během chvíle jsem nás přemístil a oba nás dal na postel.
„Kdepak je ten sluha? Půjde s námi? Nebo zůstane tady?“
Přejel jsem po jeho zadečku a mírně mu stiskl půlky. Ještě jsem mu zašeptal do ucha: „Máme ještě chvilku čas a já bych… Sakra, zase tě chci, ale v sobě… Co s tím?“
Maro
„Přemýšlel jsem o Toriovi. Nevím, jestli je nejlepší nápad ho brát s sebou. Přece jen už je starý a on se ve vlka nezmění. S tím by mohl být problém. Navíc, byl by tam za chvíli hladový, pokud tam nejsou normální lidé a stejně bych ho musel po nějaké době pustit do normálního lidského světa. Nechám ho tady, a když ho budu nutně potřebovat, zavolám ho. Může si odpočinout, nebo se starat o zámek.“
Při tom, co jsem vedl svůj monolog o sluhovi, Tomokovy ruce sjížděly mé tělo a já po jeho dalších slovech cítil, jak i mně se zmocňuje vzrušení.
„Máš chuť? Já taky… Nech to na mně.“
Otočil jsem Tomoka na břicho. Klekl jsem si nad něj. Několikrát jsem si protřel dlaně, abych měl teplé ruce, a pak mu je položil na záda. Hladil jsem ho, kolem lopatek, po celé páteři od krku dolů až k hýždím a krouživými pohyby zpět nahoru. Promasírovával jsem jeho kůži, až chytla načervenalý nádech. Znovu jsem mu promnul ramena a krk a pak po jednotlivých obratlích postupoval dolů a za každým dotekem jsem nechal vlhkou značku v podobě polibku. Jeho vlčí ocas jsem několikrát pohladil až k třesoucí se špičce a pak sjel rukou v kožešině zpět proti srsti. Několikrát jsem promnul jeho pevný zadeček a pohladil jeho stehna. Mírným tlakem jsem mu je roztáhl od sebe a začal líbat to místo, kam mě Tomoko zval. Jazykem jsem se dobýval dovnitř, zatím co jsem rukou sjel pod jeho břicho a třel jeho erekci, která už byla pevná a jen čekala, až si jí někdo všimne.
Tomoko
No čekal jsem podobnou reakci, ale masírování? Wau… Tak tohle bylo skvělé…
Jeho prsty tančily po mých zádech a mačkaly místa, která byla staletí nepromnuta… Tak příjemný pocit… Staral se o mě a masíroval má záda…
„Tohle je tak příjemné Maru… Ahhh…“ nemohl jsem zabránit hlasitému zasténání, když jsem ucítil jeho jazyk v mém nitru.
„Maru, ale tohle… Je to… Divné… Nemusíš…“
Bože já ho chtěl…
Maro
Nehleděl jsem na to, co Tomoko říká. Chytl jsem si ho a přizvedl jeho zadeček výš. Roztáhl jsem víc jeho půlky a špičkou jazyka dál nutil vstup k ráji víc se uvolnit a otevřít. I já jsem už byl pěkně nadržený a můj penis se taky dožadoval pozornosti. Zvedl jsem se na kolena, přidržel si Tomoka jednou rukou pod břichem, aby mi nesklouzl dolů. Nahnul jsem se nad ním, zapřel se jednou rukou do matrace vedle jeho těla. Žaludem jsem se otíral o jeho dírku.
„Miluji tě, Tomoko,“ zašeptal jsem a současně s prvním nájezdem na doraz jsem jemně skousl jeho kůži na krku.
Tomoko
Stejně mu bylo jedno, co říkám… Nadzvedl mi zadek a zajel tak hluboko, že jsem měl co dělat, abych se udržel na kolenou…
Když jsem ale slyšel jeho slova, současně s kousnutím do mého krku, prohnul jsem se a dovolil mu, aby se mohl volněji pohybovat…
„Taky tě miluji, Maru… Prosím, víc…“
Maro
Dostal jsem svolení. Víc jsem nepotřeboval. Přestal jsem mu ožďubávat kůži na krku. Narovnal jsem se, chytil si Tomoka za boky a začal jsem přirážet. Nejprve pomalu, vychutnával jsem si jeho hloubku až po kořen. Třel jsem jeho nitro a při jeho prohnutí se mu otíral o prostatu. Oddychoval jsem hlasitěji podle svých přírazů. Svíral mě a o to měl celý tenhle akt silnější prožitek. Nehty jsem mu dělal deset krvavých značek na bocích, jak pevněji jsem ho svíral, když se na mě hrnul orgasmus. Naše vzdechy a sténání bylo slyšet po celém zámku. Když se to na mně vyhrnulo, nedokázal jsem již nic jiného, než si Tomoka přirazit k sobě, pevně držet a s třasem v celém těle vydat vše jeho tělu. Když první nával povolil, ještě párkrát jsem mu projel konečník a pak se z něj vysunul. Otořil jsem ho na záda. A zatím co jsem prsty ještě dráždil jeho roztaženou a vlhkou dírku, jsem svým jazykem a ústy přivedl k vyvrcholení i jeho. Nechal jsem si plnit svá ústa jeho bílou nadílkou a nemínil se vzdát jediné kapky.
Když už neměl, co by mi podaroval, olízl jsem jeho penis několikrát po celé jeho délce a pak se polibky přesouval po břiše výš, až jsem ho celý zalehl. Ještě nemohl popadnout dech, ale já přesto zaútočil na jeho ústa.
Tomoko
Mé tělo se chvělo pod jeho touhou a já se snažil pod jeho přírazy nespadnout na polštář… Byl divoký a jeho drápy mi dělaly hluboké rýhy na boku. Dnes byl obzvlášť vášnivý a to se mi líbilo nejvíc.
Jeho přírazy zasypávaly mé tělo elektrickými výboji a já zavřel oči, aby prožitek byl ještě intenzivnější…
Ucítil jsem jeho teplo, jak mnou otřáslo a on ze mě vyjel. Zakňoural jsem, když jsem ucítil, že mě opustil. Ale on mě jen otočil na záda a ústy mě dováděl k vrcholu…
Mé tělo se zachvělo a já mu dal vše, co chtěl…
Ztěžka jsem oddechoval a snažil se uklidnit svůj tep. Jenže než se uklidnil, tak mě Maru zalehl a začal líbat… Opětoval jsem mu jeho polibky a hladil jeho horkou pokožku.
„Tohle bych mohl dělat věčnost, jen ty to můžeš dělat, Maru… Žádný vlk, upír, žena… Jen ty… Miluji jen tebe…“ říkal jsem s něžností v hlase a rukama objal jeho tělo.
Maro
„Celou věčnost? Klidně, ale nevím, kdy pak budeš vládnout,“ zasmál jsem se. „A máš pravdu, nikdo jiný než já… Nikoho k tobě nepustím,“ díval jsem se mu zpříma do očí, aby viděl, že to myslím smrtelně vážně. Konečky prstů jsem ho jemně hladil po obvodu jeho vlčích uší. Chtěl jsem ho znovu políbit, když se ozvalo zaklepání.
„Pane, mohu vstoupit?“ ozval se sluha za dveřmi.
Svezl jsem se před Tomoka na postel a přehodil přes nás přikrývku.
„Vstup!“
Dveře se otevřely a Torio vešel dovnitř. S mírným úklonem zůstal stát kousek od dveří.
„Přišel jsem, jak jste žádal.“
„Rozmyslel jsem si to. Zůstaneš tady.“
Na jeho tváři byla vidět značná úleva. Usmál jsem se. Je dobře ho tu nechat.
„Postaráš se o zámek, a pokud se uložíš ke spánku, povoláš sem tvého bratra. Teď běž do šatny a sbal mi věci, ať je mám do rána připravené.“
Tomoko
„Haha… Promiň, ale stejně jsi rozmazlený, takhle zacházet se sluhou a tímto tónem… Ale chápu to… Vlastně jsem ti byl dost podobný… A je pravda, že tam služebnictvo mít budeš. Ale jak… Haha… Jak si oddechl… Hahaha… No jo, je to asi děsivá představa… Ty budeš chráněný mou značkou, tím, že jsi napůl vlk a on? Nejspíš by ho tam roztrhali… I když… Musíš uznat, že jako partneři jsme hezcí… Ne?“ mrkl jsem na něj a zazubil se.
„Budu se držet výhradně u tebe, aby sis mě mohl bránit, platí?“ políbil jsem ho a přitulil se na jeho hruď.
Drápy jsem přejížděl po té hladké pokožce a ocasem jsem se proplétal mezi jeho nohama.
„Řekni mi pravdu… Opravdu se nebojíš?“
Maro
„Už zase se mi směješ?“ zavrčel jsem a otočil se k němu. Jeho ocas mě šimral mezi nohama. Srazil jsem nohy k sobě a uvěznil ho. „No a jako partneři… hmmm hezcí jsme,“ uculil jsem se. „ale jak se budou dívat a reagovat na to, když si mě tam přivedeš?“ třel jsem jeho ocas mezi nohama. „A jestli se bojím? Ani náhodou. Neumím se bát.“
Položil jsem Tomoka na záda a přitiskl se k němu. Jemnými polibky jsem putoval po jeho těle tam a zpátky a ochutnával každé místečko jeho kůže. Pravda ale je taková, že se bojím. Ne o sebe. Bojím se o Tomoka, o to, že mi ho bude chtít někdo vzít.
Tomoko
„Promiň, ale nedalo se odolat, ty můj kříženče… Hahahaha… Jsi tak sladký, když se vztekáš… Moc ti to sluší…“ říkal jsem a pohladil jeho tvář.
„No, na tohle neznám odpověď ani já… Nejspíš nebudou nadšeni… Jsem poslední svého rodu a budu mít muže, celkem blbé, když nebude dědic… I když… Tohle by se zařídit dalo… Ale to je jedno…“ říkal jsem mile a zavřel oči, abych si jeho pozornost mohl víc užívat.
Přejížděl jsem drápy po jeho zádech, až na krk a z krku zpět na jeho kyčle…
Maro
„No počkej! Dědic? Jak jsi to mys…“ nedopověděl jsem, protože mi Tomoko zacpal pusu polibkem. Zákeřné. Ale dychtivě jsem mu ho oplácel a v momentě zapomněl, na co jsem se chtěl zeptat. Jemně jsem ho kousnul do jazyka, když jsem měl pocit, že mě snad chce udusit.
„Měli bychom se vyspat,“ neochotně jsem opustil jeho ústa. „Nebe už skoro bledne…“ zadíval jsem se do oken. Ulehl jsem vedle něj a přitáhl si ho k sobě blíž. „Krásně hřeješ, Tomo,“ otřel jsem se nosem o jeho krk a nasál jeho vůni. „Tomo… Tomočku… To je divný. Jak ti vlastně říkali, když jsi byl malý?“ Nevím, jestli odpověděl, protože vzápětí na to jsem usnul.