Tomoko
Ani jsem nebyl překvapen z jeho reakce… Najíst? To určitě… Moje krev mu musí stačit, až moc, ale chápu ho… Chce být sám… Nechám ho… Tohle je celkem těžká věc.
Sedl jsem si se sklopenýma ušima a ocasem v rukách na kraj postele a mírně zavyl do ticha. Neměl jsem na nic náladu. Díky Bohu se ozvaly hlasy zlých duší a já mohl vypadnout pryč.
Byly už klidnější, ale uklidňovat je, je celkem náročné. Prokřupal jsem si ruky a srovnal je do latě. Neměl jsem dobrou náladu a tak nebylo těžké si ji vybít na nich.
Zpátky jsem se dostal až za dlouho. Maro ještě nebyl doma a já se začal strachovat. Byl jsem ve vlčí podobě, celý vlk… Moc jsem se vyčerpal a některé duše byly silné. Takhle jsem se do postele nevešel. Schoulil jsem se na zem a usnul v téhle podobě.
Maro
Toulal jsem se bezcílně po lese se svými vlastními myšlenkami. Neměl jsem hlad. Jen jsem si to všechno potřeboval v sobě srovnat. Když jsem ucítil nějaké lidi, jen jsem se schoval v křoví a počkal až projdou. Seděl jsem na břehu malého potůčku a pomalu se uklidňoval. Bylo mi jasné, že to nebude pro mne jednoduché, ale nakonec tu byl Tomoko, kvůli kterému jsem byl ochoten to všechno přijmout. Smířený s tím, co měn čeká a naplněný novými pocity k Tomokovi jsem se nakonec zvedl a chtěl se vrátit domů. Udělal jsem jeden krok, když mně na rameni začalo pálit jeho znamení. Nechápal jsem. Nikde tu nebyl. Rozhlédl jsem se ještě jednou. Zpoza stromu vystoupili tři lidé. Značka vlka začala pálit ještě víc. Nebezpečí! Problesklo mi hlavou. Varuje mě to před nebezpečím. Chtěl jsem se proměnit, abych se mohl bránit, ale v tu chvíli přese mne přehodili síť, vydávající mírné namodralé světlo a má síla byla v tu ránu pryč.
„Tady ho máme, démona… poslední zrozen z démona… bude se nám hodit… obřad bude zítra o půlnoci… “
Zamotali mně do sítě. Odtáhli mě dál k lesní cestě a hodili mně na vůz. Já nebyl schopen jakéhokoli pohybu. Byl jsem zcela paralyzován a jen mi v hlavě běžela jejich slova.
Tomoko
Když jsem se probudil Maro tu nebyl… Stále jsem byl ve vlčí podobě a má bíločerna srst se leskla v měsíčním svitu… Kde je? Tohle už bylo dlouho a já se ho rozhodl hledat. Nasál jsem jeho vůni a šel po ní. Šel jsem dlouho a hluboko do lesa… Našel jsem nějaké místo schované mezi stromy a uviděl oheň… K ohni se přibližovaly nějaké postavy a držely obětní dýku…
Maro
Vůz zastavil na lesní mýtině. Stáhli mně za nohy dolů. Dopadl jsem na zem jako žok a hlavou se udeřil o okraj vozu. Na moment jsem ztratil vědomí. Když jsem se probral, nechápal jsem co se děje.
Ležel jsem na velké kamenité desce, s nohama a rukama rozpaženýma a připoutanýma ke kolíkům, zaraženým v zemi. Na každé světové straně plál oheň a u každého stál nějaký člověk. Někde žena, někde muž. Rozhlížel jsem se kolem sebe a zkoušel e vytrhnout z pout. Byl to však marný boj. Na kameni byly namalovány různé obrazce a já ležel přímo uprostřed nich.
„Tak se nám probral, upírek?“ uslyšel jsem vedle sebe ženský hlas. „Hledala jsem tě hodně dlouho. Je fajn, že jeden z lovců byl tak ukecaný a řekl kde tě najít… I když ses potom toulal všude možně…“
Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem tu její vůni už cítil. Tenkrát, když jsem lovil divočáka.
Ona vzala velkou stříbrnou mísu, kde podle vůně byla čerstvá lidská krev. Někde museli někoho zabít, protože tolik krve by jim dobrovolně nikdo nedal.
Žena do mísy namočila ruku a pak s ní začala malovat krvavé obrazce na mém nahém těle.
Bylo to mučení. Cítil jsem tu krev a mé upíří smysly tomu podléhaly. Vzepjal jsem se, snažil se osvobodit z pout, ale vždy mně něco strhlo zpět, jako bych byl tlačen k zemi nějakou sílou. Mé oči zrudly, protáhly se mi špičáky a drápy, ale z pout jsem se nedostal.
Žena se jen usmívala. Odložila mísu a zatím co lidé u ohňů začali přeříkávat nějaké verše a zaklínadla, ona vzala dýku a přistoupila ke mně.
„Přišla jsem si pro tvého démona… upírku… Tvůj otec mi v tom už nezabrání…“ a s pokřiveným úsměvem mi zabodla nůž špičkou do kůže u krku a táhla ho pomalu dolů.
Tomoko
Konečně jsem ho viděl, ale nebyl to pěkný pohled. Nějaká žena do něj zabodla nůž a rozřezávala jeho tělo. Hned jsem stál před Maru a zakousl se jí do krku…
Byl jsem tak naštvaný, že jsem oddělil její hlavu od krku a pro jistotu ještě roztrhal její tělo. Najednou se přibližovali i ostatní. Tlapou jsem se dotkl Maru a vpustil do něj své brnění, to mu obalilo tělo a zacelovalo rány. Naštvaně jsem se pustil do ostatních. Těla lítala vzduchem a jejich kousky se povalovaly kolem mě. Krev se všude vznášela a dopadala na každý povrch v dosahu. Z jejich těl byl cítit smrad, smrad zkažených duší… Ty taky z jejich těla vyšly a já dupnutím do země otevřel bránu do pekla, kde si je již vtahovali nesmíření.
Vzal jsem opatrně Maru do tlamy a odnesl do mého pokoje. Proměnil jsem se do lidské podoby a začal poletovat po pokoji jak nějaký kolibřík. Sakra, jen najít ty správné bylinky…
Brnění vydrží jen chvíli a než zabere má krev, bude tu malá přestávka, nemusel by to přežít…
Našel jsem to, co jsem hledal a vhodil je do studené vody ve vaně. Tu jsem hned zahřál a Maru položil do ní. Brnění zmizelo a já jen čekal….
Maro
Ztěžka jsem dýchal. Sotva jsem udržel oči otevřené. Tomoko řádil jak smyslu zbavený. Díval jsem se, jak posílal jejich duše peklu. Ve vzduchu byla cítit zloba, vztek, chtivost… míchala se s pachem jejich krve a já už tohle prostě nezvládal. Ztrácel jsem krev, a kdyby mě Tomoko nezahalil do jeho brnění, nejspíš bych měl velký problém, protože mé rány se nezacelovaly. Zřejmě vliv těch obrazců a zaříkání. Ani nevím jak mně Tomoko osvobodil a odnesl domů. Když jsem začal přicházet k sobě, ležel jsem ve vaně.
„Tomoko… promiň… já nechtěl utéct… já jen… klidně budu vzhůru napořád, když budu… s tebou..“
Chtěl jsem se posadit, ale byl jsem stále slabý. Natáhl jsem k němu ruku.
„Milu…Ááááá“ zařval jsem najednou. Mým tělem projela ostrá bolest.
Začal jsem se celý třást. Mé tělo bylo vymrštěno do vzduchu a já jen s úpěním sledoval, jak se pokrývá černými obrazci. Drápy na rukou se ještě o něco protáhly, černé vlasy zesvětlaly až do stříbrné barvy. Uši se mi protáhly. Bolest se přesouvala k ramenům, odkud se začaly objevovat ostré hroty, postupující po celé paži až dolů k zápěstí. Jediné co jsem neviděl, byl můj obličej. V tuhle chvíli jsem jen cítil, jak se mění.
„Co… Tomoko… nechci to…“ sípal jsem ztěžka, než jsem dopadl tvrdě na zem.
Tomoko
Díval jsem se na něj, jak otvírá oči a srdce mi poskočilo radostí…
Bohužel jen do doby, než se jeho tělo začalo měnit. Nadneslo se nad vanu a začalo svítit černými znaky, dokonce i znak na jeho rameni, který patřil mě.
Během chvíle přede mnou stálo něco…Něco… Tak krásného, že jsem se musel posadit na zemi, abych to rozdýchal.
„Neboj se, jen je čas se změnit,“ říkal jsem mu mile a nedokázal se vynadívat na tu krásu.
Jeho bílé vlasy se leskly v měsíčním světle a jeho paže byly po celé délce pokryty ostny. Po těle mu svítily černé značky a uši měl skoro jak elfské… Protáhlé a špičaté, ještě měl druhý pár jako já, bílých uší na hlavě, to se měnil do vlčí podoby. Za zády se mu pohyboval bílý vlčí ocas a na jeho rukou byly dlouhé ostré drápy. Jeho zuby se protáhly a byly ještě děsivější, než jsem kdy viděl. Jeho tvář se zjemnila, tak jemné a krásné rysy, které jsem si zamiloval ještě víc.
„Vítej doma zlato,“ řekl jsem mile.
Maro
Nevěděl jsem v první moment co se děje. Stál jsem před Tomokem, který na mně zíral s otevřenou pusou.
„… je čas se změnit…“
Změnit? Jak změnit. Mám svou upírskou podobu a svou lidskou.
„… přišla jsem si pro tvého démona…“
Jakého démona? Byl ten sen pravda? Ta žena, to ona zabila mého otce?
Krvavé ornamenty z mého těla zmizely, stejně jako zranění. Místo toho jsem byl pokrytý nějakými černými kresbami. Prohlížel jsem se a nebyl schopen to pobrat. Já… já nechci…
Zvedl jsem ruku. Nahmatal jsem zdeformované uši a za nimi… Ty jsou vlčí? Otočil jsem se, když mi kolem hlavy proletěla nějaká bílá věc. Co to je? Otáčel jsem se za tím, dokud jsem to nechytil.
Mám ocas? A vlasy? Úplně bílé? Co jsem zač?
„Vítej doma, zlato…“
Tak tohle to …
„Co … jak… proč tak vypadám… já vždyť to není vlk… Tomoko… co s tím?“
Klesl jsem před ním na kolena a opřel se rukama o podlahu. Drápy škrábly do podlahy a zanechaly v nich hlubokou rýhu. Zvedl jsem oči k Tomokovi.
„Tomoko… pomoz mi, prosím…“ díval jsem se na něj s hrůzou v očích.
Tomoko
Vtáhl jsem ho do náručí a políbil. Konejšivě jsem ho hladil mezi ušima. To je totiž pro vlky příjemné.
„Neboj se, je to jen reakce na mojí krev a ten zbytek… Vážně nevím. Kdo byl tvůj otec? Tohle je křížení s démonem, ne s upírem a ani s člověkem. Ty ostny a elfí uši,an i ty ornamenty nejsou mé…. Ale…. Jsi nádherný. Neboj, naučím tě to ovládat, a když se uklidníš, budeš to zase ty. Je to jen jedna forma, kterou teď ovládáš,“ vycenil na mě zuby a chtěl mě kousnout, ale já ho kousnul do ucha na znamení, že se má uklidnit.
„Jen klid Maro, nelíbí se ti to? Mě ano… Je vidět, že ses smířil se svou formou, protože jinak přeměna trvá staletí, než si schopen se takto změnit.“
Maro
Smířil se svou formou? Kdy jsem to jako udělal? No… možná ta vlčí, ale to ostatní… Jsem jak nějaký nevydařený experiment Frankensteina. Vrčel jsem na Tomoka a cenil na něho své zuby, i když mně drbal mezi ušima. Na tohle si nikdy nezvyknu. No, i když nejhorší to zase není.
Pomalu jsem se zvedl na nohy.
„Můj otec? Byl čistokrevný upír. Víš, zdál se mi sen, a ta žena to říkala taky – jsem zrozen z démona. Takových bylo jen málo a já byl zřejmě poslední,“ přešel jsem k posteli a ztěžka dosedl. Opřel jsem se o ruce, ale neodhadl jsem svou sílu a drápy projely matrací jako nůž máslem.
„Když jsem byl malý, někdo mě chtěl unést a přitom zemřel můj otec…“
Cuknul jsem hlavou, kdy mi vedle tváře švihnul ocas, bílý stejně jako mé vlasy. Chytl jsem ho za konec. „Co mám dělat s tímhle?“ podíval jsem se na Tomoka. „Jsem unavený. Za poslední dny je toho na jednoho upíra až moc…“
Zmoženě jsem si lehl na bok a stočil se do klubíčka. Protáhl jsem v rukách svůj vlčí ocas a pak ho nechal ležet na mém boku.
Tomoko
No, asi mu to bude chvilku trvat, než si na tohle zvykne, ale zase jí nemusí používat pořád… Jen na obranu, nebo něco podobného.
Povzdechl jsem si a došel k němu. Ten ocásek…. Grrr…. Tohle bude zábava….
Přilehl jsem si k němu a uchopil jeho bílý ocásek do rukou. Hezky pomalu jsem po něm přejížděl proti srti a tiše mu zašeptal do ucha: „Co s tím? Hmmm….“
Tohle je jedno z citlivých míst u vlka. Pomalu jsem hladil jeho srst a blížil se k jeho zadečku, po kterém jsem sjel na jeho vzrušení, které se již pnulo pod mou rukou.
„Vidíš?“
Maro
Úplně mně zamrazilo po celém těle, když mi projížděl ocas proti srsti. V první moment jsem se chtěl otočit a uhryznout mu ruku. Ale pak jsem si vzpomněl jak já sám tak rád hladil jeho ocas a Tomokovi se to líbilo. Strnule jsem tedy čekal, co bude dál. A opravdu se mé pocity měnily. Úplně jsem zapomněl na ty své trable s poměnou a jen s povrchním a tichým oddechováním vnímal ten nový pocit, který mi to přinášelo. Chvěl jsem se po těle, srdce zrychlilo a po celém těle mi vstávaly chloupky. Když se blížil k zadečku, vydal jsem mírný povzdech, a když rukou sjel na můj penis, neubránil jsem se hlasitému zasténání.
„To…Tomoko…“
Sakra, jestli mi někdo sáhne na ocas a já z toho bude hned hotovej, no tak potěš koště. Pomalu jsem uvolňoval strnulost svého těla a zadečkem jsem se začal otírat o Tomoka. Rukama jsem svíral prostěradlo, ze kterého jsem dělal úhledné nudličky, a z hrdla se mi mezi vzdechy ozývalo hluboké vrčení.
Tomoko
Reagoval přesně podle mých představ. Dál jsem dráždil jeho ocásek, pohyby proti srsti a přitom přejížděl po jeho vzrušení…
„Maro… Taky máš krásný ocas… Nejlepší je to, že se tě můžu takhle dotýkat jen já. Zkusit to někdo jiný, tvá značka ti způsobí velikou bolest. Je to jedna ze svazovacích technik mého rodu. Rádi se ujišťovali o tom, že je nikdo nepodvede. A varuje před nebezpečím. Ale tohle místo, je tak vzrušující…“ pomalu jsem mu olízl jeho elfí ouško a na konci ho mírně skousl. Potom jsem se jazykem potuloval po jeho bílém krku a tesáky ho škrábal na té sladké linii krční tepny.
Maro
Myslím že jsem v koncích. Tohle to co se mnou Tomoko dělal… Sakra… SAKRA!
Pomalu jsem se narovnával, nakláněl jsem hlavu ještě víc, když jsem cítit Tomokovy ústa na krku. A když mi znásilnil ucho… uwáááá!!!
Otočil jsem se na záda tak abych si nepřilehl ocas a Tomoko mě mohl dál dráždit. Bylo to tak vzrušující… Ještě nikdy jsem nic podobného nezažil. Tolik pocitů najednou, které ovládaly moje tělo. Roztahovaly se všude. Břicho se mi stahovalo, napínalo, podbřiškem mi procházelo brnění a putovalo níž, k mé chloubě. Oddechoval jsem již rychle, hlasitě a jen jsem natáhl ruku k Tomokovi a stiskl mu loket, když mnou najednou projela vlna horka. Ještě chvíli si užívat ten nádherný pocit, kdy celé to vzrušení přišlo opatrně, pomalým nástupem a postupně zintenzivnilo a ovládlo celé mé tělo až k neudržení…
Tomoko
„Takhle si užívají vlci Maru, jsi můj, pamatuj si to!“ říkal jsem se zavrčením.
Sklonil jsem se k jeho krku a hezky pomalu se zuby přemisťoval na jeho bradavky a nechával za sebou červené rýhy od mých zubů. Na jeho bradavkách jsem se zastavil a jazykem je mírně obkroužil a vcucl do úst. V ústech jsem si s nimi pohrával jazykem, potom jsem je znovu zamáčkl do jeho těla a tím si vynutil ten rozkošný zvuk jeho sténání…
„Jsi tak sladký, Maro… Tohle je tak jiné… Tak dlouho jsem nebyl v blízkosti jiného vlka a teď je tu jeden přede mnou a ještě k tomu můj….“
Jazykem jsem sjel od jeho výběžků po pupíku do hřejivého klína a olízl po celé délce jeho vzrušení. Nedotýkal jsem se ho, jen můj jazyk a zuby. Zuby jsem si nastavil jeho vzrušení, aby pěkně zajelo do mých úst a jazykem orámoval celou cestu, až ke kořenu. Vyjížděl a zajížděl jsem do svých úst a bral si to, co je moje…
Potom jsem ucítil tu vlnu, kdy jeho vzrušení pulzuje a je na konci… Vytáhl jsem ho a nechal, aby jeho tekutina stekla na mé ruce…
„Chceš mě Maru?“
Maro
Tolik podnětů… a Tomoko se ukazuje jako opravdu dobrý milenec… Jako by tušil, že jsou moje bradavky jedno z hodně citlivých míst, dráždil je takovým způsobem, až jsem jen pevně zavřel oči a po slepu vnímal každý jeho další dotek, či olíznutí. Jak postupoval níž, můj ocas se ježil a nervózně švihal vedle mého těla. Prohýbal jsem se a sténal… Pokrčil jsem nohy v kolenou, zapřel se patami o matraci, a když mé tělo vytlačilo projev mého uspokojení, jen jsem hlasitě zavrčel a propnul se proti Tomokově ruce.
„… Chceš mě Maru?…“ slyšel jsem ty slova jako z dálky.
Nebyl jsem schopen odpovědět. Jen jsem rychle oddychoval, mírně kývnul hlavou a nohama jsem si Tomoka přitáhl na můj vlhký rozkrok.
Tomoko
Svým vzrušením jsem se otřel o svoje ruce a tím si ho navlhčil, aby ho to nebolelo a pomalu do něj zajel, až po samý kořen. Tak krásný pocit, když mě svíral a vtahoval do jeho nitra…
Začal jsem se pohybovat a nedokázal udržet toho vlka v sobě. Vlkovi neublížím a ani můj bodec. Povolil jsem uzdu své zvířecí podobě a na mém těle se objevilo brnění. Krk, ramena i boky obepínalo stříbrné šupinaté brnění a osten se pohyboval za mými zády. Jen já můžu tuhle proměnu dokončit…
Zavrtěl jsem se v něm a nadzvedl mu nohy do vzduchu tak moc, že jsem se mohl dostat ještě hlouběji a být naprosto spoután jeho nitrem… Krásný pocit, mít svou lásku. Tímto způsobem, tak niterně a přitom tak hluboko zapsaný, do jeho těla…
Ucítil jsem horko a já vypustil do jeho nitra svou lásku… Ještě jsem mu pár tahy a mírným podrážděním bradavek, dopřál jeho druhé naplnění jeho touhy. A se slastí na obličeji jsem upadl vedle něho na matraci.
Maro
Byl jsem jak v jiném světě. Musel jsem si stále připomínat, abych dýchal… Sténal jsem pod jeho přírazy. Svíral jsem jeho lokty, abych měl aspoň nějakou oporu. A když jsem cítil jeho poslední nekontrolovatelné nájezdy, věděl jsem, že končí. V ten moment se mi naskytl ten nejkrásnější pohled. Chtěl jsem si na něj sáhnout, pohladit ho… Ale v tu chvíli mě pohltil můj vlastní orgasmus a já se v tom s hlasitým zavrčením úplně ztratil. Myslím, že jsem i na vteřinu přišel o vědomí. Když se svezl vedle mne na postel, otočil jsem se k němu a přitáhl si ho do objetí.
Vynutil jsem si jeho ústa, a i když mé tělo ještě zpracovávalo všechny dozvuky tohoto našeho prvního vlčího spojení, věnoval jsem mu hluboký polibek jako poděkování, za něco tak úžasného. Hladil jsem ho po zádech, přivíral oči. Omotal jsem kolem něj nohy. Najednou na mně padla tíha. Strašně velká únava, které jsem se neodkázal ubránit.
„Jsem strašně unavený,“ zašeptal jsem. „Tomoko… milu…ji… tě…“ poslední slova snad už nebyla slyšet, protože to už jsem oddychoval do Tomokovy hrudi.
Tomoko
Jsem vlk sakra… Může to šeptat, jak chce, a já slyším vše. Když řekl ta slova, která jsem tolik očekával, moje srdce se rozletělo na tisíc kousků a zase zacelilo v to, co patří jen jemu. Sakra… Zčervenal jsem náporem citů, které mě naprosto ovládly. Jsem z něj mimo, a už se nikdy nedám dohromady, ale za to jsem rád. Chci to tak…
„Spi, jsi unavený z toho všeho, co se stalo. Musíš odpočívat, budu tu s tebou…“
Víc jsem si ho na sebe natiskl a kolem naší postele se rozhořel oheň, který nic nespálí, jen nás ochrání, nic nás neohrozí a budeme v bezpečí.
Políbil jsem ho do vlasů a tiše řekl:“ Miluji tě, Maro a děkuji za to, že jsem tě mohl potkat…“ potom jsem tvrdě usnul….