Tomoko
Sakra… Tohle byl lovec a velmi blízko. Tohle byl šíp se svěcenou vodou, chce ho jen omráčit. Tak dost! Přitiskl jsem se k němu a tím nás oba udělal neviditelnými. Má mou krev, a já ho mohl schovat, stejně jako i naše pachy. Rychle jsem se i s ním přenesl do mého domu. Tady ho nikdo hledat nebude. Šíp jsem mu vytrhl z ruky a nakousl si zápěstí. Svojí krev jsem mu na ní nalil a olízl ránu. Moje krev se o vše postará. Položil jsem ho na postel a přikryl. Musel jsem se vrátit pro toho idiota sluhu. Nemůžu ho tam nechat.
„Musím jít, neboj se o mě, vrátím se,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho na tvář.
Během chvíle jsem byl u něj na zámku a na poslední chvíli poslal sluhu za ním. Zůstal jsem tam s lovcem a pozoroval ho. Chtěl jsem o něm vše zjistit.
Maro
Ležel jsem a ztěžka oddychoval. Jen matně jsem vnímal Tomokova slova.
„Nechoď pryč… je nebezpečný… Zabije tě…“ všechna ta slova jsem vysílal jen svými myšlenkami, nebyl však schopen je vyslovit nahlas.
Jak mě zatraceně mohl najít? Nikdo neví, kde je můj zámek. Nikdo kromě mého sluhy a Rose. Žádný člověk k němu nikdy ani nohou nepáchl. Pomalu jsem otvíral oči. Třásl jsem se a rameno zatraceně bolelo. Opatrně jsem nadzvedl peřinu a prsty přejel po ráně. Pomalu se zacelovala a jeho značka vlka se vracela do své podoby. Pohladil jsem ji s myšlenkou na Tomoka.
„Pane!“ ozvalo se ode dveří a dovnitř vběhl sluha. „Jste v pořádku?“ zastavil se až u postele a začal mě prohlížet.
„Kde to jsem?“ zeptal jsem se a odstrčil ho.
„Jste u něj doma,“ mírně se Torio zamračil. „ale to on může za to, že jste si nedával pozor! Vede vás do záhuby… a tohle…“ ukázal nahněvaně na mé rameno.
Chytl jsem sluhu za ruku a vyskočil na nohy. Mírně jsem zavrávoral, ale hned získal zpět svou rovnováhu. Stiskl jsem jeho zápěstí, až zakřupalo.
„Odpověz mi po pravdě Torio! Jak mně ten lovec mohl najít?! Jedině ty a Rose víte, kde žiju! A tohle,“ zvedl jsem ze země zakrvácený šíp. „Tohle je značka toho největšího parchanta, který se mně kdy snažil dostat!“
Tomoko
Pozoroval jsem přicházejícího lovce. Seděl jsem na zábradlí a mrskal ocasem. Lovec prohledával vše, přehazoval věci a zuřil vzteky.
„Sakra, zmetek jeden… Tak blízko… Měl jsem toho, co mi to řekl zabít… Kam zmizel?“
Naštvaně hodil další věcí o zeď. Najednou zbystřil a podíval se směrem, kde jsem byl já. Zarazil jsem se, nemůže mě vidět, ale on vystřelil šíp přímo na mě. Uhnul jsem a tím se odhalil. Díval jsem se na něj a on na mě.
„Tebe nechci! Proti démonům nic nemám. Ale můžeš mi poradit, kde je?“
„To si uhádl, nic ti neřeknu,“ proměnil jsem se ve vlčího démona a stál naproti němu.
Maro
„Jak jsi mohl!“ řval jsem jak smyslu zbavený a držel Toria pod krkem. „Jak jsi mně mohl zradit!“
„Nechtěl jsem, aby vás zabil… Jen postrašil abyste…“ chrčel pod mým stiskem.
„Abych co?!“
„Nemůžete se zahazovat s někým, jako je ON!“ ani se nesnažil servat mé ruce z jeho krku. Věděl, že by mně tím jen rozzuřil ještě víc. „Rose mně požádala, abych to nějak vyřešil,“ dodal s ubývajícím dechem.
Tak Rose. A on se s ní spolčil. Můj vztek neznal hranic. Pohlédl jsem na něho. Jen se na mne díval a čekal.
„Kde je Tomoko?“ zeptal jsem se.
„Vrátil se zpátky na váš zámek.“
„Nezabiju tě jen proto, že jsi mi tak dlouho věrně sloužil…“ ještě víc jsem stiskl jeho krk a nazvedl ho do vzduchu. „Ale tímhle tvá věrnost a služba u mne končí!“ prohodil jsem ho oknem ven.
Tak za to rozbité okno mně nejspíš teď zabije Tomoko sám. Hodil jsem na sebe plášť, který ležel vedle postele. Musím se vrátit. A to hned. Ten lovec je nebezpečný. Máchnutím svých netopýřích křídel jsem uhasil svíce na stole a pak zmizel ve tmě. Vracel jsem se na zámek a doufal jsem, že to bude včas, než se stane něco horšího.
Tomoko
Stále jsem vzdorovitě stál naproti lovci a mé oči blýskaly bojem. Tak dlouho jsem v této podobě nebojoval a nebyl nikdo, kdo by to přežil.
„Vím o tobě, říkala mi to Rose… Nechci ti ublížit, rozhněval bych peklo, ale pokud mi budeš bránit, nebo se mi postavíš, tak mám prostředky jak tě zabít…“
Neustoupil jsem a víc se k němu přiblížil. Zavrčel jsem přímo u jeho hlavy a výhružně k němu promluvil: „On už není upírem, už je označený mnou, není nebezpečím!“
„Nevěřím, nikdy jsem neslyšel o upírovi, který by se dobrovolně dal vlčímu démonovi, když je čistokrevný,“ mluvil klidně směrem ke mně.
Jenže to už Maro vlétl do hradu, a postavil se vedle mě. Skočil jsem se před něj a vzápětí schytal šíp do hrudi.
Maro
Cesta netrvala dlouho. Ale v momentě, když jsem se blížil k zámku, cítil jsem nebezpečí. Ten lovec je stále uvnitř. Zavětřil jsem. A Tomoko je s ním. Vletěl jsem do přízemní haly a postavil se vedle Tomoka. Byl zcela změněný do své démonské podoby. Ale já neměl čas se pozastavit nad jeho krásou. Viděl jsem vztek, který ti dva k sobě vysílali. Lovec, když mně viděl, rychle vzal do ruky samostříl a vystřelil. Už jsem čekal to ostré bodnutí, když najednou přede mne skočil Tomoko. Zavrávoral a ztěžka se o mne opřel. Z jeho hrudi trčel šíp.
Opatrně jsem ho položil na zem. Zvedal jsem se s výhružným vrčením a má zlost se začala naplno projevovat. Kolem nás se rozproudil vír vzduchu, věci začaly létat po místnosti a já se změnil do své nejhorší podoby. Máchl jsem rukou se zkřivenými prsty a dlouhými drápy a lovec odletěl ze svého místa a narazil do protější stěny, kde se sesunul mezi padající omítku.
„Konečně ses ukázal,“ odfrkl si posměšně a otřel si rukávem krev z obličeje.
„Dovolil sis sáhnout na něco, co je mi drahé!“ můj hlas se vracel ozvěnou a rozbíjel všechno, co mu stálo v cestě. Natáhl jsem ruku před sebe a vyslal k němu svou sílu, která ho přitlačila k zemi.
Vůně jeho krve se rozprostřela po hale a udeřila mně do nosu. Mé oči již nemohly být víc rudé. Došel jsem až k němu.
„Máš hlad? Zabij mně. Ale nejsem sám, kdo ví, že tady žiješ.“
To byla jeho poslední slova před tím, než jsem mu svými tesáky rozerval hrdlo.
Tomoko
Díval jsem se na něj, jak šílí a jeho podoba se protemňovala. Pro mě prostě děsivý nebyl. Líbila se mi tahle podoba, byla krásná a já se necítil jako stvůra. Rozerval lovci hrdlo a pak zamířil přímo ke mně. Proměnil jsem se zpět do lidské podoby a vyrval si šíp. Krev se svezla po mé hrudi až k mému pupíku a já jen těžce oddechoval.
„To bude dobré, jen si odpočinu. Kdo to byl? Kdo tě prozradil a tím zradil? Odnes mě domů, tam budeme v bezpečí. Můj dům je chráněn kouzly, zabije všechno, co se jen přiblíží na jeho pozemek.“
Maro
Poklekl jsem vedle Tomoka a díval se na jeho krvácející ránu. Vůně jeho krve přebíjela mé vnímání čehokoli jiného. Chtěl jsem ho vzít do náruče, abych se s ním přemístil k jeho domu. Sklonil jsem se k němu, ale byl jsem tou vábivou vůní tak paralyzován, že jsem nebyl schopen v tuhle chvíli myslet na něco jiného. Stále ve své upírské podobě jsem se ústy přibližoval k jeho hrudi. Byl jsem jak v transu. Musím ho vzít a odnést pryč. Můžou tu být další lovci. Avšak mé tělo neposlouchalo můj mozek. Nechal jsem se vést svým pudem. Olízl jsem jeho krev kolem pupíku a mířil po krvavé cestičce vzhůru k ráně. Mé zuby na jeho pokožce zanechávaly krvavé škrábance.
Tomoko
Jako fakt? Já jsem zraněný a on mě tu olizuje a místy saje? A hlavně jsme pořád tady. Opravdu mě už nevnímá. Prostě moje pijavice. Objal jsem ho a hned jsme se přenesli ke mně domů. Seděli jsme v posteli a já nahnul krk, abych mu dal větší prostor.
„Tak se najez. Vem si kolik chceš….“
Maro
Byl jsem tak mimo, že jsem ani nevnímal naše přemístění do jeho domu. Jediné, co jsem měl před očima, byl jeho krk, který mi tak dobrovolně nabízel. Třásl jsem se, protože tomu nešlo odolat, ač jsem se snažil, jak chtěl. Zarazil jsem ho do postele a přisál se k jeho krku. Mé zuby prokously jeho kůži a já v tu chvíli už nevnímal nic jiného, než tu opojnou chuť. Křečovitě jsem svíral jeho zápěstí, říkal si „DOST“, ale nemohl jsem přestat. S každým dalším douškem jsem zaháněl svůj hlad po krvi a postupně se měnil zpět.
„To je lepší než orgasmus,“ povzdechl jsem, když jsem byl konečně schopen se od něj odtrhnout.
Olízl jsem si zuby a rty, usmál jsem se na Tomoka a pak mi došlo, co jsem vlastně udělal.
„Promiň,“ hlesl jsem. „To… Nemůžeš mi to dovolit. Mohl bych tě zabít…“
Zatočila se mi hlava a bezvládně spadla na jeho hruď.
Tomoko
Tak skvělý pocit, cítit jeho zuby zaryté v mé pulzující tepně a jak vysává mou krev. Jenže se nedal zastavit a vzal si až moc.
„Není problém v tom, že bys mě zabil, ale to, že to může zabít tebe…“ jenže to už se jeho tělo svezlo po mé hrudi.
„Ty jsi mi hloupá pijavice. Má krev je silná a energie z ní, tě prvně uspí a potom… Sakra…. Tohle bude zlé…. Potom, ti jí stokrát vrátí,“ najednou jsem přemýšlel, jestli to přežiji.
Položil jsem ho na postel a odešel k oknu. Rukou jsem zcelil zpět každý střep a okno se znovu zarovnalo do zdi.
„Pro příště mi nenič dům!“ podíval jsem se oknem ven a viděl, jak u stromu sedí jeho sluha. Choulí se zimou a venku prší. Nemá kam jít, tolik let byl s ním a teď. Povzdechl jsem si a přisedl na postel k Maro.
„Nechceš si promluvit se sluhou? Nechci, aby tam venku umrzl a na mém pozemku. Budeš si to uklízet!“
Maro
Byl jsem tak unavený. Jen matně jsem vnímal co mi Tomoko říká. Byl jsem rád, že mně nezabil za to rozbité okno. Ale když začal mluvit o sluhovi, zbystřil jsem sluch. Otevřel jsem oči, které již měly zpět svou černou barvu a podíval se směrem k oknu a pak na něj.
„Nechci s ním mluvit. Propustil jsem ho ze svých služeb. Možná je starý, ale dokáže se o sebe postarat.“ Opatrně jsem se posadil a přitáhl si Tomoka do náruče. „Sám jsi viděl, co způsobil. A kdo zradí jednou, může i podruhé.“ Zadíval jsem se mu do očí, a když jsem viděl ten jeho pohled, povzdechl jsem si.
„Dobrá. Dělej si s ním, co chceš. Klidně ať se vrátí na zámek. Je jeho vina, že tam teď nemůžu být, tak ať ho dá do pořádku a bude ho hlídat před lovci za cenu vlastního života,“ políbil jsem Tomoka na rty a lehl si zpět do postele. Ještě jsem se cítil trochu unavený, ale pomalu se tento stav obracel k lepšímu.
Tomoko
Políbil jsem ho na tvář a jemně pohladil jeho vlasy.
„Nejsi tak zlý, jak ze sebe děláš. Jsi vlastně hodný, jen to musí někdo vidět. Děkuji za tvého sluhu. Víš, žije s tebou dlouho, není jednoduché začít jiný život a on už je opravdu starý i jeho čas se blíží. Ale je tvoje jediná rodina, už musí být jak tvůj otec ne? Ceň si někoho takového, dal ti celý život a slouží dobře. Za jeho chování můžu já. To já jsem tě udělal špinavým, byl jen naštvaný a chtěl tě chránit. Jenže na to je už pozdě. Půjdu za ním a řeknu mu to, děkuji.“
Odešel jsem z domu a došel ke sluhovi. Byl skleslý a zničený. Nadzvedl jsem jeho tvář k sobě, ani se nebránil. Byl smířen s osudem.
„Tvůj pán ti vzkazuje, že máš jít na zámek a starat se o něj, dokud nebude opravený a on se nebude moci vrátit. A co se týká tebe, musíš prostě počkat, já ho přemluvím. Jen… Už nikdy nedělej tyhle hlouposti. Důvěra je křehká…“
Jeho oči se rozsvítily štěstím a on se postavil na nohy.
„Nemám tě rád a ublížil jsem ti, i přesto se mě zastáváš? Tohle by mně nenapadlo,“ říkal překvapeně.
„No, ber to tak, že tě beru jako jeho otce… Tak už zmizni, než si to rozmyslí. Jo a… “ podal jsem mu malou lahvičku s tekutinou. „Když to bude nevyhnutelné, vypij to! Ochrání tě to a dá ti to větší sílu.“
Vzal si lahvičku a zmizel.
Došel jsem zpět do pokoje a Maru nikde. Vešel jsem dovnitř a dveře se zavřely.
Sakra… A je to tu… Mám problém… Maru je ten problém a moje krev.
Maro
Ležel jsem a čekal, až to Tomoko vyřídí s mým sluhou, Opravdu jsem neměl chuť s tím zrádcem mluvit. A ještě pěkně dlouho tu chuť mít nebudu. Prej jsem hodný… pche, kde na to přišel. To mám snad napsané na čele?
Zvedl jsem ruku a promnul si čelo. Bylo horké. Ha… ještě abych měl horečku. Co? Může vlastně upír mít horečku? Co to je za blbost?
Vstal jsem z postele a shodil ze sebe plášť. Stál jsem nahý uprostřed pokoje a celý se osahával, jestli se mi to nezdá. Opravdu moje tělo hořelo. Vařila se ve mně krev. Měl jsem pocit, že najednou musím zvládat náhlý příval takové energie, že se snad rozletím na malé kousky. Krev ve mně proudila čím dál víc. Upírská se míchala s vlčí a já měl pocit, jako by mě Tomoko celého osahával. Ucukl jsem rukama ze svého těla, jako bych se spálil a nevěřícně hleděl na to, jaký to má na mě vliv.
Sakra… co s tím…
Začal jsem přecházet po pokoji s rukama nahoře jako nějaký trestanec. Možná, když stokrát obejdu pokoj, tak se to uklidní. Vždycky když jsem však prošel kolem okna a viděl Tomoka na zahradě, se to jen zhoršovalo.
Zatraceně… Tomoko… Co to v té tvé krvi je? Uslyšel jsem kroky na chodbě a schoval se za dveře. Tomoko vešel dovnitř a rozhlížel se kolem. Zabouchl jsem dveře a pomalu se k němu přibližoval.
„Jdeš jak na zavolanou, musíme vyřešit malý… vlastně velký problém…“
Tomoko
Uslyšel jsem jeho hlas přímo za mými zády a dokonce silně cítil to jeho bouření.
„Ummmm… A jaký pak?“
Maro
„Tenhle,“ ukázal jsem prstem dolů mezi nohy. Obešel jsem Tomoka a zastavil se za jeho zády. Přitiskl se na něj, objal jsem ho a rukama pohladil jeho pevné břišní svalstvo. Jeho ocas se mi ovíjel kolem boků a bylo to velice příjemné. Jako by mně hladil po zádech. Jemně, tentokrát bez chutí ho sníst, jsem mu okusoval krk. Rukou jsem hned vjel do jeho kalhot A začal masírovat jeho mužství, zatím co to moje se tlačilo víc a víc na jeho zadeček.
Přestal jsem ho okusovat, přejel jsem jazykem po krku, olízl obvod jeho ucha a zašeptal: „Přesně tenhle problém,“ a tlačil jsem ho před sebou k posteli.
Tomoko
Moc dobře jsem cítil jeho vzrušení a věděl, co to pro mě znamená. Moje krev mě volala, chtěla mě. On mě chtěl.
„No, já ti nevím… Bolí mě hlava… Nechceš to nechat na potom?“
V nitru jsem se popadal za břicho a na venek jsem se zapřel nohou o pelest postele a rukama taky a nechtěl pokračovat do postele. Ocáskem jsem ho mírně plácl po zadku.
Maro
„Tomoko…“ zavrčel jsem mu do ucha. Chytl jsem ho jednou rukou za ocas a druhou za břicho, víc ho přitiskl k sobě a udělal krok zpět, až byl nucen se pustit postele. „Klidně to můžeme dělat i na zemi. Zvedl jsem ruku, potlačil ho na rameno a donutil zakleknout. Klečel jsem za ním, líbal jeho krk a záda a jednou rukou ho znovu hladil po břiše a po jeho rozkroku, kde se to pomalu také hlásilo o slovo. Druhou rukou jsem mu zatlačil mezi lopatky a donutil ho padnout na všechny čtyři. Otíral jsem se svou erekcí o jeho zadeček a byl čím dál víc vzrušený a nedočkavý.
Tomoko
„Ale.. Ale… Copak to tu máme za nedočkavce? Ty chceš, aby mě bolelo i něco jiného? Jakože bolest, přehluší bolest? Copak chceš? Zákaz vstupu!“
Můj ocas se na tohle poslední slovo zavlnil a zůstal jako z kamene u mého otvoru. Jako kdyby to byl opravdový zákaz….
Maro
Tak tohle se už opravdu nedá vydržet. Chtěl jsem ho za ten ocas chytit a dostat se tam, kde mi teď brání.
„Jseš démon, tak jakápak bolest. Byl bych jemný, opatrný. Ale když nechceš, nebudu se prosit, poradím si jinak.“
Vstal jsem, oblékl na sebe plášť, abych aspoň trochu ukryl tu nahotu a vztyčený penis. Došel jsem k oknu a otevřel ho se slovy: „Nerad bych ho znovu rozbil,“ se posadil na parapet, rozhodnutý odletět někam pryč a vyřešit svůj problém. Schovat někde v jeskyni a prostě si ho vyhonit a počkat, dokud se to vření v mé krvi neuklidní.
Tomoko
Takže on se urazil a zároveň urazil i mě. Tak tohle si hošánek pěkně odnese. Ale…
„Tak tohle zjištění je opravdu hezké, takže ty mě bereš jen jako démona, který necítí bolest? Opravdu si myslíš, že necítím bolest? To si ze mě děláš srandu, že? Jo promiň, já vlastně nemám žádné city, co?“ naštvaně jsem mrskl ocasem, ale potom jsem se hned změnil.
„No tak si leť. Já si jen tady takhle dojdu po čtyrech k posteli,“ došel jsem k pelesti a pomalu se s otíráním o dřevo dostával nahoru.
„Po ní se vyšplhám a protáhnu se…“ hezky jsem si protáhl tělo, i do předklonu jsem šel a postavil se k němu zády, aby měl pěkný výhled. Potom jsem přešel k posteli a posadil se na ní.
„Pak mé bezcitné ruce hezky polaskají moje bradavky,“ hezky jsem si v puse naslinil prsty a přejížděl si po výběžcích. Nikdy jsem to nedělal, ale naštval mě, má to mít.
„Potom si s rukou zajedu sem,“ moje ruka zajela do mého rozkroku a pohladila moje vzrušení. Nadzvedl jsem si penis tak, aby byla pěkně vidět má dírka…
Maro
Pozoroval jsem Tomoka se zatnutými zuby. Tak on mně nejdřív k sobě nepustí, že prý ho bolí hlava a kdesi cosi a pak mi tu předvádí tohle? Rukou jsem zajel pod plášť, abych aspoň trochu uklidnil své narůstající vzrušení, které už propouštělo první kapičky touhy. Seskočil jsem z parapetu, shodil ze sebe plášť a nahý přistoupil k posteli. Díval jsem se na Tomoka, jak se hladí, dráždí své bradavky, jak promnul svůj penis a ukázal mi místo, kde mně původně nechtěl pustit.
„Tak takhle, ty…“ zavrčel jsem na něj.
Vyskočil jsem na postel, usadil se u jeho nohou a opřel se o pelest. Roztáhl jsem nohy. Jednou rukou jsem i já dráždil své erotogenní zóny, tiskl jsem a konečky prstů dráždil své bradavky, hladil svá citlivá místa na podbřišku, vnitřní stranu stehen a pomalu se přibližoval ke svému penisu, který se chvěl a netrpělivě čekal na dotek.
„Tak tohle já umím taky,“ protáhl jsem svou chloubu v ruce, zapřel hlavu do záklonu o pelest a krátce zasténal, protože jsem byl už tak podrážděný a každý další dotek pro mě byla muka. Potřeboval jsem se uvolnit a já se rozhodl to nedělat v jeskyni, ale tady v teple, Tomokovi na očích.
Tomoko
No… Když mu pomůžu, nejspíš mi dá pokoj… Tak dobře…
Po čtyřech jsem se přemístil k jeho rozkroku a pohladil ho ocáskem. Mírně jsem olízl celou jeho velikost a na jeho špičce se do ní mírně zakousl. Když jsem ucítil, jak sebou škubl, jen jsem dodal. „Bolí?“
Maro
„Ne, lechtá to, ty jeden…“ zvedl jsem ruku a položil mu ji na hlavu mezi vlčí uši. Pohladil jsem ho, zajel do vlasů na zátylek a pak je sevřel v hrsti. „Rád bych, abys pokračoval,“ vzdychl jsem. Pokrčil jsem nohy v kolenou a mezi nimi stiskl jeho boky. Chytl jsem jeho ocas, který se mrskal ze strany na stranu a začal ho jemně hladit.
Tomoko
Jeho slova mě vzrušovala. Olízl jsem znovu jeho špičku a jen kousek s ní vjel do svých úst a mírně ho požmoulal jazykem. Zajel jsem s ním víc do svých úst a znovu vyjel.
Potom jsem pokračoval tím, že jsem jazykem olízl jeho velikost a znovu zajížděl a vyjížděl ze svých úst. Když jsem ucítil, jak div nepraská, hned jsem vyjel a jen pár rychlými tahy uviděl jeho tekutinu na svých rukách. Jenže to už se hlásilo mé vzrušení. Sedl jsem si na kraj postel a zvedal se k odchodu do koupelny, abych se tam dodělal, tady mi to připadalo divné.
Maro
„Kam jdeš?“ rychle jsem stáhl Tomokiho za ruku zpět na postel. „Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ Zajel jsem mu mezi nohy a stiskl jeho chloubu. Rukou jsem si stíral sperma z břicha, roztáhl jsem ho po penise a prsty ho nanesl na svou dírku. Zajel jsem dvěma zkusmo dovnitř.
Lehl jsem si na břicho, prohnul se v zádech a vystrčil zadeček, aby měl Tomoko lepší přístup.
„Prosím, Tomoko…“ Tak dlouho už jsem to tak nedělal, že jsem se v očekávání začal třást vzrušením a doufal, že Tomoko neodmítne.
Tomoko
Co to? Jeho tělo se klepalo a on mě zval, abych si ho vzal. Chvilku jsem na něj zaraženě zůstal stát a potom jeho výzvu přijal. Pomalu jsem se dostal nad něj a vnikal do něj svým vzrušením, dokud jsem neucítil odpor a na chvíli přestal s tlakem. Znovu jsem se pokusil o zatlačení a on mne celého pohltil. Sehl jsem se k jeho uchu a zašeptal mu do něj:
„Nechci ti ublížit, tohle je mé poprvé také, co když ti nějak ublížím, nebo tě to bude bolet?“
Maro
Tomoko zaváhal, ale pak se na mne natiskl. Sevřel jsem prostěradlo v hrsti a zatl zuby, když do mne pronikal. Věděl jsem, že ten první počáteční nepříjemný pocit zmizí a pak… A na to jsem čekal. Když se do mě vnořil celý, doprovodil jsem to zasténáním.
„Ty mně ublížit? Pokračuj…“ procedil jsem mezi zubama. Při jeho nepatrném ohybu se otřel o mou prostatu a mně se málem zatmělo před očima. „Sakra… to je… pokračuj…“ vydýchával jsem to a čekal s třesoucím se tělem. Jednou rukou jsem zajel pod sebe a stiskl svůj penis, který, i když si před chvíli řekl své, se pomalu začal znovu hlásit o slovo.
Tomoko
Tole pro mě bylo opravdu až moc vzrušující. Probudil spícího vlka. Zavrčel jsem a na hlavě se má černá ouška zaleskla stříbrným brněním po celé jejich délce. Ocas ještě víc ztmavl a na konci se objevil stříbrný bodec. Mé tělo zmohutnělo a tím i má velikost mírně povyrostla. Uviděl jsem překvapený výraz Upíra pode mnou. No co? Chtěl to, má to… To on mě pustil ze řetěz. Já bych byl klidně jen dole. Ale, kdo by tohle očekával?
Začal jsem se v něm pohybovat a přirážet tak, jak rozběsněný vlk. Nadzvedl jsem mu jednu nohu a otočil si ho na bok. Vztyčil jsem se nad něj a jednu jeho nohu si opřel o své rameno. Víc mě zval a já si bral tvrději a nesmlouvavěji víc než on mě. Cítil jsem, jak už nemám absolutně žádné myšlenky, má hlava byla prázdná a jeho vzdychy mě dostaly na úplnou hranici všeho. Pustil jsem své horko do jeho nitra a otočil ho na záda. Rukou jsem mu párkrát přejel po jeho vzrušení a i on se uvolnil na své břicho.
Maro
Co ten vlčí démon se mnou prováděl, bylo k neuvěření. Myslel jsem, že plnější už být nemůžu a on… Tak tomuhle už nemůžu říkat pijavice, protože ta je proti tomu drobeček. Tomoko přirážel jak smyslu zbavený, ale já si to prostě užíval. Tření v konečníku mně přivádělo do stavu euforie. Ani jsem nevnímal, kdy si mně otočil. Jen jsem svíral jednou rukou prostěradlo, druhou jsem tiskl svůj penis a z mých úst vycházely jen hlasité vzdechy a sténání. Tak hluboko byl… Když dal průchod svému orgasmu, já to vnímal intenzivně, protože můj konec se také blížil. Svíral jsem ho v sobě a nedovoloval mu opustit mé nitro, dokud mi nedaroval vše. Pak už jsem jen jako ve snu vnímal, že přidal ruku k mé a třel mě, dokud jsem s hlasitým zasténáním nepropustil své drobečky ven a nechal je stékat po mém břiše.
Chvíli jsem ztěžka oddychoval a snažil se přijít ke zdravému rozumu. Otevřel jsem oči a zůstal překvapeně hledět na Tomokovy uši a jeho ocas, s kterým právě švihl a jeho stříbrný bodec se zabodl do matrace vedle mé hlavy.
„Ty se mi snad zdáš,“ pousmál jsem se na něj a přitáhl si ho pro polibek.
Tomoko
Ani jsem si nevšiml, že v náporu odeznívajícího orgasmu, jsem ho málem propíchl bodcem. Pohladil jsem si ucho, abych se ujistil, že je to opravdu tahle forma a podíval se na něj, jak ještě těžce pode mnou oddechuje.
„Promiň, já tuhle formu už staletí nepoužíval. Už si nějak nepamatuji, jak na ní… Pro svoje bezpečí, by sis radši měl vždy kontrolovat bodec,“ říkal jsem mu a potutelně se usmíval.
„A jak jsi to myslel s tím, že se ti jen zdám?“ mírně jsem nechápavě naklonil hlavu na bok.
Maro
„Jak jsem to myslel?“ pohlédl jsem na ocas a pak znovu na Tomoka. „No, že jsi samé překvapení. I když jsi každou chvíli červený, přesto jsi trochu nebezpečné zvířátko,“ poškádlil jsem ho a pohladil ho po tváři. Rukou jsem mu přejel po krku a zastavil s ní na jeho hrudi, kde jsem nechal dlaň zapřenou v místě jeho zranění.
„Rychle se to naštěstí zahojilo. Ještě že nejsi obyčejný. Tohle by tě už dávno zabilo.“ Trochu jsem měl výčitky svědomí, že jsem to vůbec dopustil. „Příště už přede mne neskákej,“ řekl jsem mírně vyčítavě. Stáhl jsem ho vedle sebe na postel a přehodil přes nás přikrývku. Prsty mu přejel po rameni, kde stále byla viditelná značka jeho původu.
„Krásný vlk…“ zašeptal jsem a objal ho. Přitiskl jsem se k němu, jak nejvíc to šlo. „Potřebuji si odpočinout,“ dodal jsem ještě, protože jsem se opravdu cítil unavený. Předchozí nezvladatelná energie byla ta tam.