Maro
Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby mezi nás neskočil ten… Jak se vlastně jmenuje? Ani jsem se nestačil zeptat, když mně Tomoko popadl za ruku a my jsme se objevili na mém zámku. Jen chvilku trvalo, než se svezl k zemi a tvrdě usnul. Shrnul jsem mu vlasy z čela a pohladil po tváři. Byl úplně vyčerpaný.
„Rozdělej oheň v mé ložnici!“ poručil jsem sluhovi, který se už k nám přibližoval. Vzal jsem Tomoka do náruče a přenesl ho tam. Položil jsem ho na svou postel. Shodil jsem ze sebe kabát a boty a přisedl si k němu.
„Pane, nehodí se, aby…“ nedořekl a jen se zle na Tomoka podíval.
„Nehodí se, abys mi říkal, co se hodí…“ odpověděl jsem a výhružně se na něj podíval. „Odejdi a nech nás. Nechci být rušen.“
Sluha ještě jednou blýskl pohledem k Tomokovi, pak se ale uklonil a poslušně odešel. Když se za ním zavřely dveře, otočil jsem se a začal Tomoka svlékat. Oblečení měl propocené a špinavé. I přesto, že spal, mírně se třásl. Nejspíš bude potřebovat pořádně zahřát. I já se svlékl a nechal jsem si jen spodky. Lehl jsem si vedle něj a přikryl nás duchnou. Přitiskl jsem se k němu. Omotal jsem kolem něj ruce i nohy. Zavřel jsem oči a naslouchal jeho klidnému oddechování.
Tomoko
Spal jsem klidně a bylo mi příjemné teplo. Zajímalo by mě, zda mě nechal ležet na té zemi, nebo co udělal? Chtěl jsem se protáhnout, ale ucítil jsem pevné sevření. Někdo mě svíral ve svém náručí. Otočil jsem se a zjistil, že to je Maro, chtěl jsem se vymanit, ale on otevřel oči. Srdce mi chtělo vyskočit z hrudi a já jen lehce dýchal.
„Ahoj… Děkuji za… Za to, že ses o mě postaral.“
Maro
Dlouho jsme leželi v objetí. Venku už skoro začalo svítat a oheň v krbu pomalu dohoříval. Měl bych jít přihodit nějaké poleno, ale nechtělo se mi Tomoka pouštět. Bylo příjemné vedle něj ležet. Už tak dlouho jsem tenhle pocit nezažil. Prohlížel jsem si jeho krásnou tvář. Mírně jsem nadzvedl peřinu a pohledem znovu zhodnotil jeho nádherné tělo. Sakra. Chovám se jak nějaký stalker. Znovu jsem na něj položil ruce a zavřel oči. Snažil jsem se odpočívat, dokud jsem neucítil, jak se Tomoko začíná vrtět.
Otevřel jsem oči a podíval se na něj.
„Přece tě nenechám jen tak někde ležet, jako kus hadru. Na to jsi moc… no…“ nikdy jsem moc neuměl vyjádřit, své pocity. Nikdo mně to nenaučil. Zvedl jsem ruku a pohladil ho po tváři.
„Vyspal ses do růžova, koukám,“ usmál jsem se. Nadzvedl jsem znovu peřinu a prohlédl jeho tělo. „Ten zatracený anděl tě vyléčil, vidím, že na tobě nezůstala ani jedna jizvička. Byla by to škoda. Taková krásná a jemná kůže,“ pohladil jsem ho po břiše a přiblížil se k jeho ústům.
Tomoko
Uwaaa… Už zase ty doteky a ta vůně jeho těla, která nepocházela z jeho krve, mě doháněla k šílenství. Pod jeho doteky jsem se chvěl a cítil se nesvůj, jak kdybych se měl rozklepat, ale ne zimou.
„Já… Je to anděl smrti, je jasné, že vyléčí svého služebníka. Nemuseli jste na sebe řvát… Nemám tak hezké tělo, jako… A nedělej to! Cítím se divně, jsem vlčí démon, jsem prokletý, neměl by ses mnou špinit,“ otočil hlavu na druhou stranu, aby nebyla vidět má červenající se tvář a díval se do ohně který vycházel z krbu.
Maro
„Nemáš krásné tělo?“ chytil jsem cíp peřiny, rychle ji stáhl dolů a odhodil na zem. Zvedl jsem se a lehl si na něj dřív, než stihl zareagovat. Jeho tělo bylo opravdu hebké a teplé. Příjemně hřál, ale mně z toho běhal mráz po zádech. Zapřel jsem se o ruce a nadzvedl se. Znovu jsem si ho prohlédl.
„A kdo ti říkal, že nemáš krásné tělo?“ sklonil jsem hlavu a políbil ho na krk. „Jseš nádherný,“ zašeptal jsem do jeho kůže a svými polibky postupoval níž.
Tomoko
Snažil jsem se vymanit z jeho sevření a začal sebou škubat. Jenže to nešlo. Sakra… Já jsem silnější než on, jak to že to nejde?
„Přestaň! Pusť mě! Nejsem nádherný, nic na mě není hezkého, zase si ze mě utahuješ.“
Alespoň ruce jsem měl volné a tak jsem si schoval obličej do nich
Maro
Políbil jsem ho na břiše a chtěl postupovat níž, ale po jeho slovech jsem se zastavil. Posunul jsem se po jeho těle zpět nahoru, abych mu viděl do obličeje. Do obličeje? Schovává se přede mnou? Silně jsem sevřel jeho zápěstí a přitiskl mu ruce vedle hlavy.
„Všechno je na tobě krásné, a myslím to smrtelně vážně. Nedělám si srandu,“ jemně jsem olízl jeho rty a pokračoval. „Nevím, kdo ti nalhal, že nejsi hezký. Řekni mi kdo a já ho za tu nehoráznou lež zabiju.“
Otevřel pusu, aby něco řekl, ale já v ten moment přitiskl své rty na jeho a jazykem začal pátrat v jeho ústech. Povolil jsem sevření jedné jeho ruky a položil si ji za krk. Sám jsem se s tou svou volnou rukou vydal znovu na průzkum jeho těla. Hladil jsem ho po rameni, po boku až jsem se zatavil u jeho zadečku. Podsunul jsem ruku pod něj a mírným tlakem si ho přitiskl ke svému vzrušení.
Tomoko
Prosím, zachraňte mě někdo, to zvíře si nedá pokoj. Jeho doteky a polibky… Měl jsem ho plnou hlavu. Jenže tohle není dobré, na rameni se mi začala objevovat černá značka hlavy vlka. Jestli bude pokračovat…
„Prosím, přestaň! Už se to objevuje. Alfa vlci si vybírají partnera na celý život, jestli budeš pokračovat, ta značka se ti vypálí do ramene. Už nikdy nebudeš čistý. Nechej toho, dokud je čas. Tvůj rod na tebe spoléhá, stejně, jako můj spoléhal na mě a já je zradil…“ po tváři se mi svezla slza po té vzpomínce.
„A všichni mi to říkali, že jsem obluda a haním náš rod. Že jsem nečistý a mám ošklivé tělo i duši.“
Maro
Byl jsem vzrušený a hodlal pokračovat. Chvěl jsem se po těle, stejně jako Tomoko. Cítil jsem, jak po něm víc a víc toužím. Vzít si ho… spojit se s ním… Jenže po jeho slovech jsem se zastavil v dalším počínání.
Svezl jsem se z něj a zůstal ležet na zádech. Těžce jsem oddychoval a snažil se rozehnat své vzrušení. Držel jsem Tomoka za ruku a jen nepřítomně zíral do stropu.
„Jsi nečistý… jak jsi mohl… nechci pošpinit svůj rod…“ zněla mi v hlavě poslední slova Rose, než jsem od ní odešel. I přesto, že jsem byl nervózní, jsem se začal usmívat. Otočil jsem hlavu k Tomokovi.
„Tvůj rod tě odvrhl, a můj na mně spoléhá… Můj rod však už nemá budoucnost. Já a Rose jsme poslední čistokrevní. Dennodenně mám za zády lovce upírů a mně to už začíná opravdu unavovat.“
Ještě jednou jsem Tomoka pohladil po tváři a posadil se vedle něho.
„Máš o mně strach?“ nečekal jsem na odpověď. Během dvou vteřin mi oči zrudly, drápy se protáhly a špičáky nabraly svou délku a ostrost. „Strach, že nebudu čistý?“
V ten moment jsem ho chytil pod krkem a přitlačil k posteli. Druhou rukou si přitáhl tu jeho ke svým ústům. Zahryzl jsem se mu do zápěstí a bylo mi jedno, co to bude stát. Prostě tuhle šarádu s čistým a nečistým chci ukončit jednou pro vždy.
Tomoko
A dost! Snažím se ho chránit a on? Jak chce, ještě musí projít poslední zkouškou. Na hlavě se mi objevily černá ouška a můj černý ocas ho obmotal kolem krku. V tu chvíli jsem jeho krk sevřel a zaklonil mu hlavu dozadu. Tím jsem se zpod něj dostal. Hodil jsem ho pod sebe a sám jsem si na něj sedl.
„Chci tě chránit. Mám o tebe strach. A ano… Líbíš se mi… Jenže já nechci, abys dopadl jako já. Ona ti může dát dítě a uchovat tvůj rod a já? Jsem muž a démon k tomu. Něco ti ukážu, abys věděl, s čím si zahráváš. Seskočil jsem z něj a s vrtícím zadkem došel ke krbu. Vhodil jsem do něj pár polínek a lusk prsty, aby jiskra z mých prstů vyletěla a oheň se pořádně rozhořel. Otočil jsem se k němu a olízl si smyslně rty a již zaostřené tesáky. Založil jsem ruce na svou hruď a můj ocas se vlnil za mými zády. Moje oči se stříbrně zaleskly a plameny z krbu vystřelily a držely se mého tělo z obou stran. Byl jsem nahý a jen světlo z plamenů osvětlovalo mou bílou pokožku. Díval jsem se na něj a vzdorovitě pronesl.
„Myslíš si, že tohle je pěkný pohled? Jsem vychován v pekle a jsem jeho součástí. Tohle chceš? Dobře si všechno rozmysli, protože potom není cesty zpět.“
Maro
„Nepotřebuji chránit!“ vyskočil jsem na nohy a začal se vztekat.
Moje upíří zlost mně začala zahalovat temnou aurou. Moje síla, která celou dobu spala se mnou, se začala naplno projevovat. Už jsem neměl ten krásný, uhlazený aristokratický vzhled. Můj vztek na všechno kolem měnil mou tvář i postavu. V mém obličeji se odrážely všechny ty roky a hrůzy, co jsem za celou tu dobu zažil. Klouby na prstech mi povážlivě zapraskaly, když jsem sevřel ruce v pěst.
„Říkáš, že nejsi hezký? Že tě vychovalo samo peklo?! A kdo si myslíš, že je teď větší zrůda! Já? Nebo ty?!“
Do háje… Ne… neměl jsem se nechat tak unést svou zlobou. Začal jsem pomalu couvat ke dveřím.
„Já…Já nechci Rose… Nechci přivést potomka do života stejného, jako mám já. Já to nechci… Já chci tebe,“ můj hlas se stával tišším, až moje poslední slova nebyla skoro slyšet. Sklonil jsem hlavu, abych se nemusel na Tomoka dívat. Umím jen poroučet. Neumím o nic žádat. Beru si, co chci. A já chci jeho, Tak proč to prostě neudělám?
Potřebuji se uklidnit. Potřebuji ze sebe shodit tuhle hnusnou podobu, které se všichni bojí. A já se teď takhle ukázal před ním. Před démonem, který o sobě pochybuje a přitom je tak krásný i v těch plamenech. Za zády jsem svými pokřivenými prsty nahmatal kliku dveří.
„Promiň,“ zašeptal jsem a vyběhl na chodbu.
Tomoko
Si dělá srandu ne? On není… Tak dost. Vyskočil jsem oknem a venku ho chytil. Zatarasil jsem mu odchod svým tělem. Nadzvedl jsem si jeho tvář k mé.
„Já… Ty jsi krásný i v téhle podobě.“ Olízl jsem mu krk a trošku se oddálil.
„Ještě chceš jít?“
Maro
Proběhl jsem chodbou a zamířil ven. Hned za dveřmi jsem však narazil do Tomoka. Zatarasil mi cestu. Promlouval ke mně, a když mi olízl krk, mírně jsem se zachvěl.
„Ty to taky nechápeš,“ řekl jsem. „Když si tě vezmu, zůstaneš už navždy můj,“ zhluboka jsem se nadechl. Prsty se mi srovnaly, tělo se měnilo a tvrdé rysy v mé tváři se postupně uvolňovaly. Chytl jsem jeho ocas a jemně ho protáhl v dlani. Kožich tak jemný… vysílal do mé dlaně impulsy podobné elektrickým výbojům.
„Já… já nechci být už sám…“ mluvil jsem tiše, jako bych se bál toho, co jsem teď řekl.
Tomoko
Když se dotkl mého ocasu, myslel jsem, že umřu vzrušením. Můj ocas byl velmi citlivé místo. Proto jsem ho hned schoval za záda.
Když řekl ta slova, myslel jsem, že už víc, červený být nemůžu. Já taky nechtěl být sám, já chtěl být s ním.
„A v čem je tedy problém? Já taky nechci být sám. No… Ummm… Já… Možná… Nejspíš… Nedokážu… Od tebe odejít, pořád se vracím.“
Odklonil jsem hlavu na bok a zakryl si obličej ocasem.
„No a měli bychom jí dovnitř… Já jsem nahý a ty jen v kalhotech.“
Maro
Moje předchozí zloba byla rázem pryč. Jemně jsem chytil jeho ocas a stáhl ho z obličeje dolů.
„Už nikdy o sobě nepochybuj, jseš krásný, a pokud někdo jiný řekne, že ne, tak zatraceně lže.“
Chytil jsem ho do objetí a přitiskl své rty na jeho. Pohladil jsem ho po zádech, pak ho pevně sevřel v náruči, odrazil jsem se a vyskočil s ním na balkón, vedoucím do mé ložnice. Odnesl jsem ho dovnitř a opatrně ho položil na postel.
Zůstal jsem nad ním a díval se mu do očí. Byly upřímné a já v nich viděl, že to co říkal, myslel smrtelně vážně. Má touha po něm vzrůstala každou vteřinou a já se ho už nemínil vzdát.
Sklonil jsem se k němu a začal ho líbat. Jemně jsem mu okusoval rty, můj jazyk hladil ten jeho. Mé vzrušení bylo už neúnosné a já to nehodlal už víc protahovat. Hladil jsem ho po celém těle. Svými ústy jsem se přemístil na jeho hruď. Jemně jsem skousl jeho bradavky a pak je olízl, abych se jim omluvil za svou surovost. Cítil jsem, jak se pode mnou chvěje a i jeho vzrušení už bylo víc, než evidentní. Otíral jsem se svým tělem o jeho. Vychutnával jsem si ten dotyk na jeho kůži. Postupoval jsem níž a níž, až jsem se zastavil u jeho chlouby, která už pomalu nabírala svou tvrdost a velikost. Promnul jsem ho v ruce a pak ho uschoval ve svých ústech.
Praskání hořícího dřeva v krbu jen sem tam přerušovalo jeho vzdychání a sténání.
Tomoko
Jeho dotek rtů na mé pokožce, ty jemné prsty přejíždějící po mém těle. Vše mě dohánělo na mou hranici. Mírně jsem si olízl rty a jemně je skousl, abych tolik nesténal, ale když si mě vzal do úst, neudržel jsem se a hlasitě zasténal. S přívalem horka do mého těla se mé ruce zapřely o postel. V tu chvíli jsem vypustil oheň z mých rukou a ten ovinul celou postel. Byli jsme v ohni, a přesto nás nepálil. Byl jen kolem nás… Zaklonil jsem hlavu a mírně zavrčel hrubým hlasem. Jako výraz mého uspokojení.
Maro
Cítil jsem teplo kolem nás. Jen na moment jsem zvedl hlavu, abych se podíval na to, co mně vyrušilo, ale pak jsem se vrátil k objektu své touhy. Můj jazyk se otíral o jeho erekci, nasával jsem ho a občas mírně přejel zubama. Jednou rukou jsem si ho přidržoval a občas ho protáhl v dlani, když jsem ústy vyjel na samou špičku. Druhou rukou jsem nejdříve hladil jeho břicho a bok, ale postupně jsem sjížděl níž, od jeho zadeček. Tiskl jsem ho, aby mi nevyklouzl, tlačil jsem na něj jazykem a svíral ho svými rty, dokud jsem neucítil škubání v jeho penisu a on začal propouštět své uspokojení do mých úst. Nemínil jsem se vzdát ani kapičky a vychutnával si ho do samého konce. Promnul jsem jeho varlata, jako bych z nich chtěl vymačkat vše, co mi mohl nabídnout.
Sám jsem se otíral o jeho nohu, protože i mé vzrušení se již nedalo ustát v klidu. Můj úd se tísnil v kalhotách a já toužil se do něj vnořit.
Tomoko
On mě přímo sál, tolik ze mě bral a já se prohýbal jak had. Chtěl jsem víc… Cokoliv, abych ho cítil… Nervózně jsem k němu promluvil:
„Já… Nevím… Tohle je moje poprvé. Já netuším, jak to dělají dva muži. Já jen… Chci, aby sis mě vzal,“ říkal jsem roztřeseným hlasem a schoval si znovu tvář do dlaní. To je tak trapné…
Maro
Usmál jsem se, když jsem ho slyšel, políbil jsem ho na břiše a posunul se nahoru.
„Neschovávej se přede mnou,“ odtáhl jsem mu ruce z obličeje. „Neschovávej přede mnou svůj krásný obličej.“
Už tak byl nádherný a teď tu jeho krásu ještě znásobovalo jeho vzrušení. Jeho oči měly zvláštní lesk. Šedá se míchala se stříbrnými odlesky. Mohl bych se do nich dívat věčně. Utápěl jsem se v nich. Podsunul jsem se mírně na bok a položil mu znovu ruku na břicho.
„Jak to dělají dva muži?“ opíral jsem se o loket, a usmíval se na něj.
Chytl jsem jeho ruku, a stáhl ji do svého rozkroku. Nechal jsem ho, ať si osahá, co ho za chvíli navštíví. Hladil jsem ho po břiše a mířil jsem rukou níž. Znovu jsem promnul jeho penis a zatím co jsem zaměstnával jeho ústa, jsem zajel rukou níž. Jedním prstem jsem obkroužil jeho vstup do ráje. A pak zatlačil. Líbal jsem ho a v momentě, kdy se otřel o můj naběhlý penis, jsem vyslal do jeho úst táhlý povzdech.
Tomoko
Byl jsem donucen se mu dívat do jeho červených očí, které se teď leskly vášní…
Tolik jsem se styděl, a pořád se nedokázal přestat třást vzrušením.
Když mi položil mou ruku na jeho vzrušení, ještě víc jsem zčervenal. Bylo to… Tvrdé a přitom tak jemné. Malé výstupky naznačující naběhlé žilky a jemná pokožka, která hladila mou kůži. Když zasténal, myslel jsem, že rozpoutám peklo přímo v téhle posteli. Plameny zesílily, zvětšily se a hladily naše těla.
„Nespálí tě. Postarám se o to. Jen… Nedokážu je zastavit. Nechci ti ublížit. Jen… Tohle, chceš dát do mě?“ celkem vystrašeně jsem na něj pohlédl a mé oči se ještě víc zaleskly stříbrnou barvou.
Maro
„Ano, tohle chci věnovat tvému tělu,“ prohnul jsem se proti jeho ruce. „A přímo sem,“ přidal jsem druhý prst a zatlačil do něj až na doraz.
Bříšky prstů jsem hladil jeho nitro, až mi jeho zasténání a vyšlehnutí plamenů do výšky napovědělo, že jsem narazil na to správné místo. Nepřestával jsem v něm pohybovat prsty. Vytáhl jsem jeho ruku z mých kalhot a potáhl je níž, abych propustil na svobodu mého nedočkavce. Rychle jsem oddechoval, mé tělo se třáslo vzrušením a já už nedokázal déle čekat. Ještě jednou jsem pohladil jeho místečko a pak prsty vytáhl. Zapasoval jsem se mezi jeho nohy. Chytil jsem je pod koleny a mírně je přitlačil k jeho tělu. Jeho záda se zakulatila a já měl tak krásný výhled a snadný přístup k jeho dírce.
Nahl jsem se nad ním.
„Doufám, že nás teď už nikdo nepřeruší,“ zašeptal jsem a současně s hlubokým polibkem jsem se do něj nasunul.
Tomoko
Zhluboka jsem dýchal, když jsem ucítil, jak se natlačil na můj rozkrok a vytáhl ze mě prsty. Náhle jsem ucítil silný příval horka a něco se tlačilo na můj vstup. Zatřásl jsem celým tělem a zvýšil znovu plameny. Už jsem se neudržel a nahlas mu zasténal do ucha.
„No…. To nikdy… Nevíš… Ahhh… ahhh…“ zašeptal jsem a objal ho kolem krku.
Bolelo to, jak se do mě dostával. Ale nějak to bylo i příjemné a já se pod ním ještě víc rozpálil.
Maro
Zatlačil jsem co nejvíc, jak mi to na poprvé dovolil. Opatrně jsem se kousek povysunul a zatlačil zpět. Ještě dvakrát jsem pohyb opakoval, dokud jsem neucítil, že jsem v něm na doraz. Zapřel jsem se o ruce a chvilku vyčkával. Potřeboval jsem vydýchat ten nával vzrušení, který mně náhle pohltil a Tomokovi jsem dával trochu času si přivyknout na mou velikost.
Jeho sténání se mírně ztišilo.
Cítil jsem, jak jeho svěrače povolují a pro mne to byla známka, že už nemusím déle čekat. Chytl jsem jeho nohy, zapřel si je o svá ramena a se zrychlujícím tempem jsem začal přirážet.
Byl to úžasný pocit. Tření, jeho i mé vzdechy a horkost naší kůže bombardovala mé tělo všelijakými vzruchy, roztahovala je v krevním řečišti a já tomu úplně propadal. Jen jsem rychle oddychoval, občas ze sebe vydal tiché zasténání, ale nepřestával jsem přirážet. Chytil jsem jeho ruku a zasunul ji mezi naše těla, abychom společně polaskali jeho úd, který se už znovu pod těmi vjemy probouzel k životu.
Tomoko
To, jak do mě pronikal a bral si mě, mělo za následek, že se značka již jasně objevila na mém rameni a drala se k vypálení do jeho kůže. Když mi položil ruku společně s mou na moje vzrušení a tím se ke mně přiblížil, tak se mu bolestivě zakousla do ramene a vypálila se ve stejném vzhledu, jako je má. Na chvíli se zastavil a já na něj smutně pohlédl.
„Odpusť mi to, říkal jsem ti, že se to stane. Nebolelo to moc?“
Maro
„Neomlouvej se, chtěl jsem to,“ zatnul jsem na moment zuby, když se mi jeho znamení vypálilo do ramene. „Tohle není žádná bolest, zažil jsem už horší věci,“ sklonil jsem se k němu.
Tak… tohle bychom měli a teď chci už jen dokončit to, co jsme začali. Políbil jsem ho a znovu začal přirážet. Rukou jsem ho dráždil víc a víc s tím, jak na mně doléhal přicházející orgasmus. Pustil jsem jeho ruku a zapřel jsem se o matraci. Prohnul jsem se v zádech a hlasitým zasténáním a posledním přírazem jsem do něj vypustil svůj důkaz svého uspokojení. Penis svými cukavými pohyby propouštěl svou várku spermatu do jeho nitra, a i když jsem sotva ovládal své tělo, stáhl jsem ruku zpět k jeho penisu a pár rychlými tahy i jeho dovedl k vyvrcholení.
Vyčerpaně jsem na něj dolehl celou svou váhou a ztěžka oddychoval.
„Za tu bolest to rozhodně stálo. Co říkáš?“ Líbal jsem ho a snažil se uklidnit své srdce, které se svými údery přehánělo s Tomokovým.
Tomoko
Bylo to tak naplňující, cítit jeho horko v sobě. Skousl jsem si ret, když mě vyplnil a jeho ruka laskala moje vzrušení, které se napínalo přicházejícím vyvrcholením. Potom mnou projelo horko a elektrické výboje prošly i jeho tělem. Cítil jsem, jak se vše uvolňuje na moje břicho a já upadal do pocitu uspokojení.
„No…. Záleží na tom, jakou bolest si myslel? Jestli tvou, tak jsem rád, že tě to tak nebolelo. A pokud mou, tak si na to musím zvyknout…“
Uwaaa… já to řekl nahlas? Opět jsem si obličej schoval, ale tentokrát za svůj ocas.
Maro
Už se zase schovává. Je tak… roztomilý, když neví, co a rozpaky zbarví jeho tváře do růžova.
Chytl jsem jeho ocas a odtáhl ho bokem. Hladil jsem ten kožich, kterým ještě procházely výboje z předchozího vzrušení do mé dlaně. Druhou rukou jsem ho znovu pohladil mezi nohama.
„Máš krásný ocas,“ vypustil jsem z úst dvojsmysl a usmál se. Sklonil jsem se a věnoval mu ještě pár polibků. „Řeknu sluhovi, aby nám nachystal lázeň,“ pohladil jsem ho mezi jeho vlčíma ušima a vstal jsem. Zvedl jsem ze země deku a schoval jeho krásné tělo pod ní. Natáhl jsem si zpět kalhoty.
„Torio!“ zavolal jsem nahlas, aby mně sluha nepřeslechl. Ale on má uši jak ostříž a během vteřiny stál v hlubokém předklonu mezi dveřmi.
„Přejete si, Pane?“ zvedl hlavu a jeho pohled zůstal viset na mém rameni, kde byla stále viditelná značka spojení mezi mnou a Tomokou. Přes mé rameno blýskl zlým pohledem k posteli. Přesto se však neodvážil cokoli říct.
„Nachystej nám koupel. Hned!“
Sluha se jen znovu poklonil a šel splnit můj příkaz.
Tomoko
Ty naštvané oči jeho sluhy mě propalovaly a s nenávistí mě svazovaly. Viděl jsem v nich, jak je zhnusen tím, že je označen jeho pán. Povzdechl jsem si a podíval se na Mara.
„Nejspíš mě nesnáší, co?“ pousmál jsem se.
„Jo a jaký ocas si myslel?“ začervenal jsem se, ale neuhnul pohledem.
Maro
„Buď v klidu, je prostě nedůvěřivý ke každému, kdo se ke mně přiblíží,“ pohladil jsem Tomoka po vlasech. „Vůbec se tím nezatěžuj.“
Pravda byla ale taková, že i já sám z toho neměl dobrý pocit. Viděl jsem dobře, jak se Torio na Tomoka dívá. A byl to právě on, kdo mi kromě mých rodičů vštěpoval neustále čistotu mojí krve. On byl jeden z těch, kdo mi stále připomínal Rose a závazek v pokračování rodu. Ale s tím je teď konec. Promnul jsem si spokojeně rameno a došel k posteli.
„Tak, je čas na pořádnou koupel,“ zvedl jsem Tomoka i s peřinou do náruče a odnášel ho k lázni.
„Jo a jaký ocas jsem myslel? No přece ten tvůj,“ zasmál jsem se a rychle uhnul hlavou, kdy mi svým vlčím ocasem mrsknul blízko obličeje.
Tomoko
Vzal mě do náručí, jako nějakou princeznu, to si dělá srandu ne? A ještě mi řekne, že můj ocas. Švihl jsem mu ocasem před obličejem, a když se uhnul, tak jsem ho kousl do krku. Potom jsem olízl jeho krev.
„A jaký můj ocas, jsou dva, musíš to upřesnit…“
Maro
„Jseš to ale kousavá potvora,“ zasmál jsem se, když jsem ucítil jeho zuby na svém krku. „To já jsem ten, kdo by tu měl kousat.“
Došli jsme do velké místnosti vykládané ebenovým dřevem a s velkými okny, vyplněnými barvenými skly do různých obrazců. Uprostřed toho vévodil menší bazének zapuštěný v zemi, z něhož stoupala pára z horké vody.
„Proč tě pořád zajímá který ocas?“ zatavil jsem se na kraji bazénku. „No prostě tvůj ocas… Oba dva…“ dořekl jsem a i s peřinou ho hodil do vody.
Tomoko
„Potvora? A ty jsi pijavice, hahahaha… Vlčí pijavice…. Hahahha…“
Mrskl se mnou do vody i s peřinou.
Huh? Jak chce. Vzal jsem tu mokrou peřinu a hodil jí na něj tak, aby ho obmotala. Ocasem jsem do něj šťouchl a on se svalil na zem.
„Hahahahaha…Pěkně se nám tu válíš, princátko…. Hhahahahaha….“změnil jsem se do lidské podoby a uvelebil se v horké vodě.
„Ptal jsem se jen proto, abych věděl, jaká podoba se ti líbí víc?“
Maro
„Sakra!“ stihl jsem jen zaklít.
Nic víc. Je zatraceně rychlej. Válel jsem se na zemi jak kukla, z které se právě chystá vylétnout motýl. Jenže tenhle motýl měl netopýří křídla. Vyletěl jsem z peřiny, obletěl do kola celou místnost a pak jsem se s tichým šustěním křídel snášel dolů k vodě. Sotva se mé nohy dotkly hladiny, změnil jsem se zpět a jen s mírným šplouchnutím jsem se ponořil do vody. Pohodlně jsem se opřel a pozoroval Tomokiho tělo.
„Líbí se mi každá tvoje podoba. Je mi jedno, jak vypadáš, sám jsi viděl, co dokážu já.“
Znovu mně zamrzelo, že jsem se nechal unést svým vztekem a ukázal svou nejhorší podobu. Na moment jsem sklonil hlavu a pozoroval vlnící se hladinu. Pak jsem vstal a popošel k Tomokovi blíž.
„Zaujal jsi mně hned, jak jsem tě uviděl poprvé. Nevím proč… Možná proto, že toho máme tolik společného? Líbíš se mi a možná tě i…“ nestačil jsem doříct slova o svých citech.
Sklo jednoho okna se rozbilo, všude se rozletěly barevné střepy a s hrozivým zasvištěním proletěl šíp. Jen jsem udiveně pohlédl na rameno, kde trčel a hyzdil mou novou ozdobu. Cítil jsem, jak se mi po těle rozlévá horko. Zvedl jsem oči k Tomokovi a pak se bez hlesu sesunul do vody.