Maro
Nechtělo se mi vůbec vstávat. Bylo mi v posteli s Tomokem dobře. Jen jsem se k němu víc přitulil, když jsem v polospánku zaregistroval, že se začal vrtět. Položil jsem mu ruku na břicho. Malá se vrtěla s ním. Otevřel jsem oči a nadzvedl peřinu a s údivem koukal na Tomokovo bříško, které se zas o kousek zvětšilo.
„Myslím, že se za chvíli nevlezeme do postele,“ usmál jsem se a políbil Tomoka na tvář. „Hezké ráno…“
Protáhl jsem se, a zadíval se do okna. „Dneska bude hezký den. Máme toho hodně na zařizování. Začnu s tréninkem. Myslím, že Suri nebude proti, když ho vytáhnu z postele,“ v duchu jsem se smál, nad tím, co jsem v noci viděl u něho v ložnici. „A chci jít k řezbáři, aby nám pro malou vyřezal kolébku. A taky se musíme najíst. A taky máš nějaké královské povinnosti…“ začal jsem vypočítávat všechno, co dneska budeme dělat. Jo, bude to nabitý den.
Tomoko
No takové probuzení a ještě to břicho… Haaaa… Brzo budu jak sud…
„No, nemyslím si, že by se mu tvůj budíček líbil, ale ty pobaveně vypadáš. Proč se tak culíš?“ smál jsem se.
Ale potom přišla ta protivná věc, že musím vstát z postele a kralovat a jíst a….. Brrrr…. Nikam…
„Tak ahoj a hezky se bav….“ řekl jsem pobaveně a sám znova zalehl do postele.
Pořádně jsem se zachumlal do peřiny a kašlal na jeho názor… Nikam nejdu… Ne a ne a ne….
Maro
Vstal jsem z postele a oblékl jsem si košili. Než jsem však stačil zapnut jediný knoflíček, či natáhnout na sebe kalhoty, Tomoko se zvrtal zpátky do peřiny a odmítal vylézt z postele.
„Mám se hezky bavit? To já určitě budu,“ usmál jsem se a už se v duchu viděl, jak si budu dobírat Suriho. Opřel jsem se o okraj postele a naklonil se nad Tomokem. „Mám jít? Dobře, půjdu. Ale nevím v tom případě, co budeš jíst…“ políbil jsem ho na tvář. „Tak já jdu, užij si hezký den v posteli…“
Tomoko
Hmmmm…. Provokace… Jak chce…
Odhodil jsem peřinu a podíval se na něj. Smyslně jsem si olízl rty a pomalu se prsty od kolena pohyboval vzhůru. Přejížděl jsem po své pokožce a přitom se slatně tvářil…
Na chvíli jsem rukou sjel na svůj penis a ten s naběhlou pružností pleskl o mé stehno, když jsem jej mírně nadzvedl a prudce pustil… Sjel jsem na svou dirku a dvěma prsty ji zkusmo projel, pomalu, aby bylo všechno dobře vidět a že Maru měl dobrý výhled…
Druhou rukou jsem si sjel na bradavky a mezi prsty je střídavě dráždil… Tím ztvrdly a přímo volaly o jeho pozornost… Podíval jsem se na Maru vzrušeným pohledem a vzdorovitě dodal…
„No, jestli nás chceš nechat hladové?“
Maro
Tomoko se odkryl a teplo jeho těla sálalo až ke mně. Měl jsem chuť ho slíbat po celém těle. A on pak udělá tohle. Se zatnutými zuby jsem sledoval jeho ruce. Krucinál. Když postupoval výš a výš… dotýkal se všude možně po svém těle tak dráždivě…
„Do háje,“ procedil jsem skrz zatnuté zuby a rukama pevně svíral plachtu na posteli, až začala praskat. „To… To mi nemůžeš dělat…“
Začal jsem zrychleně dýchat.
„Já se chci jen nasnídat…“
Začal jsem se třást.
„Chci jít na trénink…“
Srdce mi začalo silně tlouct.
„Máš královské povinnosti…“
Tak tak že jsem byl schopen ze sebe vypravit jediné slovo. Moje tělo začalo reagovat… Mozek už byl dávno někde v prdeli.
„Tomoko,“ zavrčel jsem tiše a můj vlčí ocas si sám našel cestu a přidal se k Tomokovým rukám.
Zastříhal jsem ušima a olízl jsem se. S těžkým oddechováním jsem se sklonil až k jeho tělu.
Můj horký dech se otíral o jeho kůži na prsou.
„Chci jen posnídat…“ hlesl jsem ztěžka a jemně se zakousl do jeho bradavky.
Vzdal jsem to. Tohle se fakt nedá. Chytl jsem jeho nohu u kraje postele a překlopil ji k druhé. Tomoko se mírně pootočil pánví bokem a vystrčil na mě svůj zadeček. Neváhal jsem a své dva prsty zasunul do jeho dírky k těm jeho, abych mu pomohl s protahováním a i já se mohl zapojit do té vzrušující hry.
Tomoko
Najednou bylo v mé dírce nějak plno. Naše společné tahy, které doprovázelo mé hlasité sténání, mě uváděly do stavu dokonalého vzrušení.
Propnul jsem své tělo a tím vytáhl své prsty, jeho se stále pohybovaly v mém nitru a otíraly se o ty správná místa, která mi protáčela panenky do bělma.
Užíval jsem si jeho dráždění a prsty obou ruk jsem si dráždil bradavky, aby se to ještě znásobilo…
„Asi ještě chvíli bude o hladu, že?“
Natiskl jsem se víc na jeho prsty a s každým pohybem, jsem mu šel vstříc pánví.
„Nebo si nechceš dát prvně zákusek?“ vyplázl jsem na něj provokativně jazyk.
Maro
Vytáhl prsty a já měl najednou víc prostoru pro dráždění. Protahoval jsem jeho dírku, dráždil jsem jeho místečko až tak, že já sám se nad tím dokonale vzrušil na maximum, když jsem viděl, jak to prožívá. Ztěžka jsem dýchal, a když mě odstrčil do svých bradavek, jen jsem zavrčel a zakousl se mu do krku. Už jsem to nedával. Pustil jsem ten jeho lákavě vypadající krček a zanechal na něm jen krvavý otisk. Přiklekl jsem za něj a trochu ho posunul víc do středu postele. Pokrčil jsem mu nohy, jednu nadzvedl a zapřel si ji svou. Přidržoval jsem si ji jednou rukou a druhou se nasměroval k jeho análku.
„Snídaně… bude… později…“ řekl jsem přerývaně a zatlačil. Moje noha mu poskytovala oporu. Otíral se o ní svým tvrdým penisem. Sklonil jsem se nad jeho bok.
„Zákusek… teď…“ začal jsem olizovat a okusovat jeho paži a rameno. Mé nájezdy byly rychlé a na doraz. Tření se stupňovalo a vzruchy bombardovaly mé tělo čím dál víc, až jsem se v tom začal ztrácet. Jediné co jsem byl schopen vnímat, bylo pravidelné vrzání postele a Tomokovy vzdechy a sténání.
Tomoko
Byl jsem na boku a užíval si ten jeho průnik, který mě celého vyplňoval.
„Maru víc!“ rozkázal jsem a sám jsem se k němu natiskl nadoraz.
Ta jeho pevnost a tvrdost mě nikdy nepřestanou bavit, jen to mi stačí pro dokončení mého orgasmu. Rukou jsem si zajel do rozkroku a začal si přejíždět po penisu, abych ho nezanedbával.
Marovo přirážení a tření o mé stěny, mě dohánělo k šílenství…
Maro
Bral jsem si Tomoka tak, jak mi velel můj mozek, který už myslel pouze na jediné. Od slunečních paprsků, které nás osvětlovaly jako dva herce na jevišti, mi začínalo být docela teplo. A celý ten akt to ještě znásoboval. Cítil jsem, jak mi po zádech stékají kapky potu, vlasy se mi lepí na čelo a Tomokova noha mi vykluzuje z držení, ale já se nemínil vzdát toho, co se na mě právě hnalo, jak vzteklý pes.
„Neříkej… mi… co… mám… dělat!“ vrčel jsem jednotlivá slova mezi přírazy a po každém jsem do svého nájezdu dal větší sílu.
Pustil jsem Tomokovu nohu a oběma rukama se zapřel o matraci. Z posledních sil jsem se na něj natiskl a párkrát ještě přirazil. Všechno se ve mně stáhlo, a já do Tomoka s hlasitým vrčením propouštěl ranní dávku spermatu. Jen čelem jsem se zapřel o jeho rameno, abych se na něj nesvalil celou svou váhou a s několika bezděčnými pohyby čekal, až odezní ten nádherný pocit.
S otevřenými ústy jsem rychle a nahlas oddechoval. Myslím, že jsem mu oslintal i rameno, jak jsem se nebyl schopen ovládnout. Stále jsem cítil Tomokovy pohyby a slyšel jeho sténání. Opřel jsem se o loket a druhou rukou mu šel na pomoc, aby také on mohl pocítit to konečné uspokojení.
Tomoko
Umíral jsem touhou, dojít vrcholu ve stejnou chvíli jako Maru, ale nepodařilo se. To zvíře bylo drsné, ale v téhle chvíli jsem chtěl právě to. Byl mi tak blízko a můj mozek odešel někam na vandr.
Sakra, jen on mě dokáže takhle nabudit….
Stále jsem cítil to příjemné cukání v jeho vzrušení, které mi vibrovalo v nitru. Nemohl jsem pod tím náporem extáze přestat vzrušené sténat. Přejížděl jsem přes svůj penis takovou rychlostí, že bych zapálil vatru.
Maruova ruka se dotkla mého vzrušení a společně s mojí mi pomohla dojít k tíženému orgasmu. Moje sperma se rozstříklo na bílé prostěradlo a já jen zhluboka nabíral vzduch, abych dokázal vůbec dýchat…
„Mám hlad Maru… Prosím… Dej nám najíst…“ jak malé štěně jsem se na něj díval a dokonce sklopil ouška.
Maro
Sotva jsem se stačil vydýchat. Jeho orgasmus by porazil i vola. Sakra jak ten to prožíval. Jen jsem sledoval, jestli to ustojí a neodpadne mi.
Ještě jsem se nestačil ze všeho vzpamatovat a on začal mluvit o jídle. To se takhle chovají všichni těhotní? Měl by si rozmyslet, jestli sex nebo jídlo. I když v našem případě to jde jaksi ruku v ruce.
Mírným prohnutím páteře jsem se z něj vysunul. Rukou jsem mu jemně rozetřel vytékající sperma po zadečku a pak se překulil před něj.
Přehodil jsem vlasy dozadu a cípem košile si otřel krk.
„Tak, snídaně je hotová,“ usmál jsem se. Lehl jsem si pohodlně, zaklonil hlavu a se zavřenýma očima poslušně čekal na první kousnutí.
Tomoko
Přehoupl se přede mě a já jen spokojeně zavrčel…
„Děkuji, potom ti dám také najíst…“
Po této větě jsem se spokojeně zakousl do jeho krku. Rukama jsem ho objal a nosem nasával jeho lehce zpocenou vůni. Tak hezké aroma, které se mi zabodávalo do srdce jak ostrý šíp…
Sál jsem jak vzteklý a slastně polykal tu teplou tekutinu. Když jsem se dostatečně napil, zvedl jsem se z postele a šel napustit vodu do vany. Jedním mávnutím ruky nad hladinou jsem ji ohřál a sám si do ní vlezl. Uspokojeně jsem se podíval na Maru…
„Půjdeš se vykoupat za mnou? A potom se půjdeme najíst, teda ty… Já se na tebe budu dívat a věř mi, že se mi ten pohled líbí…“
Maro
Ležel jsem na posteli a nechápal. Opravdu jsem chodící zásobárna jídla. Ne, že bych občas někomu neposkytl mou krev, ale tohle… Tomoko se na mě vrhl, ani jsem nestačil mrknout. Bolestivě se do mě zakousl a já to doprovodil jen tichým hlesnutím. Sál jako by mě chtěl sežrat celého. Objímal mě rukama, jako by měl strach, že mu snad uteču. Sakra. Jen dva týdny… stává se z něj čím dál hladovější šelma. Chtěl jsem zvednout ruce, abych ho aspoň pohladil po zádech, ale on už stál vedle postele a tvářil se, jako by se nic nedělo. Zvedl jsem ruku a otřel si zakrvácený krk. Posadil jsem se na posteli. Musel jsem chvilku počkat, protože se mi trochu zatočila hlava. Zatraceně. Budu muset častěji do našeho světa, abych se najedl, než se malá narodí. S tímto apetitem mě Tomoko příště vysaje na jeden zátah.
Opatrně jsem vstal a otevřel dveře na chodbu. Jak jsem si myslel. Stála tam stráž, která hned zpozorněla, když se dveře otevřely. Když mě viděl, objevil se mu na tváři lehký úsměv.
„Dobré ráno,“ odpověděl jsem mu na pozdrav. „Tenhle úsměv,“ ukázal jsem prstem na jeho obličej. „No… je ti jasné, že jde o krále… víš, co tím chci říct.“
Strážce se okamžitě přestal usmívat a lehce přikývl. „Promiňte, pane.“
„Potřeboval bych dvě věci, ať mi kuchař připraví na snídani krvavý biftek, červené víno. Velkou porci. Žádné vajíčka nebo smaženici. A ať nám přijde někdo uklidit ložnici,“ rozhlédl jsem se po chodbě. Na konci jsem zahlédl ještě jednoho strážce. „Děkuji,“ usmál jsem se na toho, co stál přede mnou a vrátil se zpátky za Tomokem.
Vešel jsem do koupelny a chvilku se díval na Tomoka, jak si užívá koupel. Neznám hezčí pohled. Opatrně jsem vlezl do vany a opřel se naproti němu.
„Měli bychom se umýt a jít do jídelny. Nechal jsem si připravit pořádnou snídani.“
Cítím se tak unaveně. Zavírají se mi oči. Opravdu potřebuji pořádnou snídani.
Tomoko
Když Maru přišel do koupelny, zdál se mi nějaký unavený a bez života. Nejspíš mu tím vysáváním ubližuji. Ani jsem si nevšiml, že jsem tak nenasytný… Proč to může být jen Maruova krev? Proč to nemůže být i jiná? Co když se jednou nedokážu zastavit a ublížím mu až natolik, že se neprobudí. Nemohl bych s takovým pocitem žít… Sakra… Musím se naučit ovládat. Ale jak? Tohle je pro mě nové.
Krčil jsem nos a kolem očí se mi dělaly malé vrásky. Ani jsem si neuvědomil, že mi po tváři stékají slzy a mé tělo se skoro celé ponořilo do horké vody…
Maro
Slyšel jsem šplouchnutí vody a cítil, jak se mírně zvedla, až k okraji vany. Otevřel jsem oči a zadíval se na Tomoka. Čouhala mu jen hlava a od nosu, který měl skoro pod vodou, se mu dělaly bublinky.
„Chceš se dobrovolně utopit?“ usmál jsem se na něj, ale vzápětí se zarazil.
Byl zamyšlený. Znovu se mu udělala ta vráska, jako tenkrát, když nad něčím usilovně přemýšlel. Přestal jsem se opírat. Narovnal jsem se a přitáhl se k němu blíž.
„Co se děje, Tomoi?“ zeptal jsem se starostlivě, když jsem mezi kapkami vody zahlédl slzy. Nedaly se s ničím splést. Byly jiné... Řekl bych, že jemně zářily. Přitáhl jsem si Tomoka mezi své nohy a objal jsem ho. Jemně jsem olízl jeho tvář.
„Proč ty slzy?“ převaloval jsem tu slanost na jazyku a ustaraně se na něho díval. „Že by nějaká těhotenská nálada? Ženy často bývají v tomhle období hodně citlivé. Ale nevím, jak je to u tebe. Už jen necelé dva týdny… Vydrž to… Výsledek bude stát za to,“ usmál jsem se a pohladil jednou rukou jeho bříško.
Tomoko
V jeho náruči jsem se cítil bezpečně a užíval si jeho objetí, které mě pevně svíralo.
„Já… Já… Mám strach, že ti jednou ublížím… Proč nesnesu jinou krev než tvoji? Co když se jednou nezastavím a vysaju tě? Co když se nezastavím? Já… Tohle je pro mě nové… Jak to mohu ovládat?“ říkal jsem smutně a tiskl se na jeho hruď ve které tak silně bilo srdce.
Maro
„Tak tohle tě trápí?“ usmál jsem se a pohladil ho po vlasech. „Je pravda, že i pro mne je to nové. Ještě jsem takhle nikomu nesloužil jako chodící zásobárna jídla. Ale nevadí mi to. Jen než se to změní, budu muset častěji do světa lidí. Najíst se.“
Vzal jsem do ruky žínku, namydlil ji a jemně jsem začal Tomoka omývat. Na krku, na zádech se mu tvořila bohatá pěna a krásně provoněla jeho kůži. Poodsunul jsem se kousek, donutil ho vstát a omýval jsem mu tělo zepředu.
„No musíš si sám uvědomit, kdy přestat. Já nevím, zkus se nějak domluvit s Ely,“ namydlil jsem bříško a přiklonil se k němu. „Zlatíčko, určitě nechceš mít vysušeného tátu, co?“ promluvil jsem k naší holčičce.
Zvedl jsem hlavu k Tomokovi. „Můžu tě zastavit, když budu cítit, že je to moc, ale může se stát, že mě nebudeš vnímat. Kdybych se ti snažil vytrhnout, mohl bys mi rozervat hrdlo. Ale zkus třeba u krmení myslet na mě a ne na vlastní hlad. Možná to pomůže.“
Tomoko
„Trápí a je proč… To se ti říká… Když tě piju, myslím jen na tvoji krev a na tu slastnou sladkou chuť. Jak se mi převaluje na jazyku a pomalu klouže do mého krku… Uwaaa… Je to hrozné, ale já se budu snažit, abych tě nevysál. A s Ely si to taky vyříkám. No… Mám strach z těch návštěv lidského světa a ty víš proč… Počkej alespoň, až nám dá Zira kouzla. Prosím,“ musím se ujistit, že jsme všichni v bezpečí.
Maro
„Dobře. Počkám na Zira, ale jen dneska. Pokud nedojde, půjdu i bez kouzla. Musím se najíst, Tomoi.“ Postavil jsem se, omyl i sebe a oba nás opláchl čistou vodou. Vylezl jsem z vany a pomohl ven i Tomokovi. Otřel jsem ho a vytlačil z koupelny do ložnice.
„Teď se oblečem a půjdeme na snídani. Nechal jsem si připravit hromadu krvavých bifteků“ zasmál jsem se, ale vzápětí se zarazil. V ložnici stála služka a mírně červená se na nás dívala, jak tam nazí stojíme a bavíme se.
„Promiňte,“ koktala. „Nevěděla jsem, že jste tady. Řekli mi, že tu mám uklidit,“ celá se červenala a nevěděla kam s očima.
Sehl jsem se pro svůj plášť a přehodil ho Tomokovi přes ramena.
„Moje chyba,“ omlouval jsem se. „Chtěl jsem, aby se tu uklidilo. Nedošlo mi, že vás sem pošlou tak rychle.“
Tomoko
Tak tohle bylo silně trapné. Stát nahý před svou služebnou a hlavně i Maru byl obnažen… To mě přímo vytáčelo, když sjížděla pohledem jeho tělo. Došel jsem k ní a nepříjemně se usmál. Měla již vše hotovo a já se jí chtěl zbavit. Chytil jsem ji jemně za ruku a vystrčil ze dveří.
„Děkujeme, prosím, ať máme připravenou snídani a mě hodně krvavý biftek…“ naštvaně jsem se otočil na Maru. „Užíval sis to, co? Jak žárlím…“
S dupotem, jak od stáda koní, jsem došel ke skříni a hodil na sebe modrou košili a černé kalhoty…
Maro
V duchu jsem se smál, když jsem viděl Tomoka, jak se tváří a co dělá. A hlavně když jsem slyšel poslední větu. Hm, tak náš vlkoupírek žárlí…
Stál u skříně a zrovna se oblékal. Počkal jsem, až si natáhne kalhoty a pak jsem ho chytil, otočil ho k sobě a natlačil na všechny ty pověšené věci ve skříni. Jen můj zadek a nohy trčely ven. Přitiskl jsem se k němu, jednou rukou ho chytil kolem pasu a druhou mu tlakem pod bradou zvedl hlavu.
„Ale, ale… Copak jsme to tady vyváděli? Hm?“
Schovaní na půl ve skříni, jsem si vynutil polibek.
„Copak to bylo, žárlivečku?“
Tomoko
Tak tohle mě vytočilo ještě víc a ještě jsem byl zatlačen do kouta…
„Promenádoval ses tu před ní nahý! Já sice taky, ale ty si mě hned zakryl… Kdežto tebe, si prohlížela od hlavy k patě! Jak bych mohl nezuřit, že se dívá na to, co patří jen ně,“ oči mě prapodivně potemněly a ocas se mi švihal za zády.
„A nejsem žárlivý…“ vrčel jsem na něj a mé uši se cukaly vztekem.
Rukou jsem si ho přitáhl blíž a kolem pasu jsem ho pevně svíral.
Olízl jsem mu prvně ret a potom jsem jazykem pomalu zajížděl do jeho úst.
Maro
Krásný polibek. Chvilku jsem si nechal pátrat v ústech, ale pak jsem Tomoka jemně kousl do jazyka.
„Vrčíš na mě jak vzteklý pes, Tomoi,“ usmíval jsem se, když jsem viděl ty blesky v jeho očích. Chytl jsem jeho ocas, aby s ním přestal mrskat a jednu ruku mu položil na hlavu mezi uši.
„Co já s tebou budu dělat? Vždyť nedávno jsme se procházeli nazí po vesnici a teď žárlíš na služebnou,“ vymanil jsem se z jeho obětí a vytáhl ho ze skříně a šel se oblíct. Když jsem na něj mrkl okem a viděl, že se stále mračí, vzal jsem hřeben, rychle si pročísl vlasy, smotal je do uzlu a ozdobnými jehlicemi si je připevnil k hlavě.
Chytl jsem ho za ruku a potáhl ho z místa, kde stále stál a pozoroval mě.
„Přestaň se mračit, zůstanou ti vrásky,“ přejel jsem mu prstem po čele a pak už jsem ho táhl za sebou do jídelny, protože hlad už byl docela nesnesitelný.
Tomoko
Dál jsem ho naštvaně pozoroval, ale zase se mi líbil pohled na jeho nahé tělo, které se začalo zahalovat do oblečení. Škoda, ale má pravdu, měl bych se šetřit a i jeho. Takhle ho pořád vystavuji nebezpečí, když jde mezi lidi…
Nechal jsem se odtáhnout do jídelny a usadil se na židli. Z toho steaku přede mnou přímo vytékala krev, tohle bych mohl sníst, alespoň se snažit najít jinou potravu…
Ukrojil jsem první kousek a vložil si jej do úst. Hnusná pachuť zvířecí krve, která mi dříve připadala nejlepší, mi zkřivila obličej. Dokázal jsem to však polknout a pomalu se propracoval k poslednímu kousku, který jsem po talíři přendával sem a tam, abych prodloužil jeho dobu na stole…
S naprostou nechutí, jsem dojedl i ten poslední kousek a nespokojeně se usadil na židli… Už abych mohl zase normálně jíst, tohle mě vyčerpává….
Maro
Díval jsem se na Tomoka jak s velkou nechutí do sebe cpe snídani. Tvářil se tak nešťastně, až mi ho bylo líto. Ani si neumím představit, co to obnáší nosit v sobě dítě. Nikoho jsem v okolí takto nezažil, protože jsem vždycky byl sám. A pokud jsem někdy zplodil dítě za ty staletí života, tak o tom nevím.
„Tomoko,“ natáhl jsem se k němu přes stůl a pohladil ho po ruce. „Zkus to vydržet. Už jen necelé dva týdny. Možná bys měl víc odpočívat,“ stiskl jsem jeho ruku a usmál se na něj.
„Já půjdu teď za Surim. Půjdeš se mnou? Nebo se chystáš na něco jiného?“
Zvedl jsem hlavu, kdy se o mě něco otřelo. Vedle mne stála ta služebná, co byla u nás v ložnici a s červenými tvářemi a roztěkaným pohledem sbírala špinavé nádobí. Trošku jsem se poodsunul, aby měla místo a podal jsem ji svůj talíř. Když si ho brala, zavadila o mou ruku svými prsty a jemně se na mě usmála. Oplatil jsem ji úsměv a pak se otočil zpět k Tomokovi a stiskl i jeho druhou ruku.
„Tak co? Co teda budeš dělat?“
Tomoko
Huh??? Ona se o něj otřela? Ona se dotkla jeho ruky? Co prosím? Kdo z nich chce prvně zažít moje vlastní peklo?
Žárlivost mnou cloumala až natolik, že z mého těla vyšlehly plameny a obmotaly jej… Ruce, které jsem měl položené na stole a nehty zabořené do dřevěné desky, hořely vztekem….
„Zmizni! Nedotýkej se ho! Chceš uhořet?“ říkal jsem přesvědčeně a zuřil.
Maro
Otočil jsem se na vyděšenou služku. „Odejdi a zavři za sebou!“ rozkázal jsem ji.
Počkal jsem, dokud jsme nezůstali sami a pak jsem se prudce postavil.
Mé pekelně červené plameny vyšlehly a zcela pohltily Tomokovy. Cítil jsem, jak se mi na pažích tvoří ostny a na hlavě rostou rohy. Ozdobné jehlice neudržely tu energii a mé vlasy okamžitě zbělely a rozletěly se do všech stran, kolem hlavy.
„Tak dost, Tomoko!“ praštil jsem do stolu. Ten jen zapraskal a od mých rukou odletělo pár hořících třísek. „Uklidni se! O nic nešlo!“
Docela mě rozhodil. Takového ho vůbec neznám. Co to sním jenom je?
Tomoko
On bouchnul do stolu? Opravdu si myslí, že mě tímto způsobem uklidní? Jsem v ráži a opravdu silně rozčílený. Sakra… Nechápu, proč jsem tak naštvaný a co se to se mnou děje?
„O nic nešlo? Opravdu o nic nešlo? Dotkla se tě… Tebe… Kdo k tomu dal svolení? Jak….“ rychle jsem se postavil a mé plameny znásobily sílu. Sebou do stoje jsem vytrhl kus desky stolu a švihl s ní o stěnu.
„Nechtěj mě rozčílit Maru! Nejspíš bych tě pěkně pocuchal a to nemluvím o mé původní formě, ještě si ji neviděl,“ naštvaně jsem vrčel a stál vzpurně přímo naproti němu.
„Sakra… Nechápu, co se to se mnou děje. Ale všechno mě sere…“
Maro
Nejraději bych po něm skočil a pěkně ho srovnal. Naše plameny si přeměřovaly sílu, které jsou silnější a pálivější. Moje oči zrudly vztekem a já se dostával pomalu ale jistě do démonské podoby. On mi bude říkat, že ho nemám rozčilovat? Ale, do prdele, jak to mám udělat? Ovládl mě můj vlastní vztek nad jeho výbuchem. Přestal jsem se opírat a vzpřímil jsem se. Už jsem to nebyl já. Nebyl jsem upír, nebyl jsem vlk, nebyl jsem Maro. Byl jsem Satanův syn.
Rozmáchl jsem rukama, a má křídla se prudce roztáhla do šířky, až jsem ucítil proudění vzduchu.
Vycenil jsem své ostré špičáky a výhružně zavrčel. Udělal jsem krok k Tomokovi a už jsem po něm natahoval svou zkřivenou ruku, když můj pohled sklouzl na jeho břicho.
Zarazil jsem se.
Chvilku jsem se díval a pak jsem se otočil a rychlým krokem odcházel pryč. Práskl jsem za sebou dveřmi, že se vyvrátily z pantů. Šel jsem přímo do své pracovny. Za mnou jen zůstávala ohnivá cestička a každý kdo mně potkal, zděšeně uskakoval.
Až na jednoho.
„Co se děje, Maro!“ postavil se mi Suri do cesty.
„To se mě neptej!“ odsekl jsem a jedním máchnutím ruky jsem ho odstranil z cesty. On se zvedl, ještě jednou se na mě podíval a pak se rozběhl do jídelny. Došel jsem do pracovny a zabouchl za sebou dveře. Položil jsem na ně obě dlaně. Ani nevím jak, najednou jsem šeptal něco latinsky. Dveře zazářily a objevily se na nich řetězy, které zapečetily vstup.
Odstoupil jsem od nich a začal vztekle přecházet sem a tam a odhazoval vše, co mi stálo v cestě.
Tomoko
Prosím???? On jako utekl z hádky? Utekl a nedokončil ji se mnou? Odešel? Opravdu?
Tak tohle se mnou přímo třískalo o zem. V tu chvíli, co odešel, hned rozrazil dveře Suri. Jenže zůstal vyděšeně stát a nezmohl se na slovo. Prošel jsem kolem něj a vše v mé blízkosti hořelo, i o jeho tělo se otřely mé plameny. Pomalu a plíživě, jak smrt, jsem se dostal před Maruovu pracovnu…
„Pane, prosím, nepoužívejte tuhle formu, je to nebezpečné… Prosím uklidněte se…“ Suri se mě snažil uklidnit, dokonce mi i vykal, ale bylo pozdě…
Přiložil jsem ruce na dveře a zjistil, že jsou chráněny kouzlem. Zašeptal jsem kouzlo na odstranění kletby a jedním prudkým nárazem, kterým se dveře rozletěly na malé třísky, jsem vešel do Maruovi pracovny…
„Pokud vím, nedokončili jsme rozhovor!“
Maru na mě udiveně civěl a já moc dobře věděl proč.
Mé vlasy se protáhly a celé zčervenaly, měly barvu jak krev. Byly zvlněné a táhly se až pod můj zadek. Uši byly černé a ocas se mi kmital za zády i s nebezpečným ostnem, od kterého se od špičky po celé páteři táhlo stříbrné brnění, které se šupinkovalo… Pokrývalo i lokty, zápěstí, kolena, kotníky, krk, kliční a hrudní kosti, všechna místa, která byla tímto pod ochranou. Z prstů mi vyrazily dlouhé drápy, které vypadaly jak ostré nože. Po těle se mi rozzářily stříbrné značky a oheň se změnil na stříbrný déšť. Tohle bylo mnohem horší, tahle forma, zabila mé rodiče. Moje oči stříbrně zářily a probodávaly ho skrz na skrz…
Maro
Snažil jsem se uklidnit. Moc to nešlo. Sedl jsem si po chvilce do svého kouta. Vzteky jsem se třásl a měl jsem chuť podpálit celý tenhle zámek.
Nemůžu to udělat. I přesto, jak jsem zuřil, nosil jsem v srdci Tomoka a Ely a to mě donutilo odejít z jídelny. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Polovina nábytku byla rozbitá. Najednou se ozval praskavý zvuk a dveře se rozletěly. Vyskočil jsem na nohy a díval se na to, co vrazilo dovnitř.
Ve své děsivé podstatě byl moc krásný. Nádherný. Ale tu jeho krásu zastiňovala zlost a já věděl, že v tuhle chvíli se neovládá a já už mám také své hranice. Tohle nedopadne dobře. Podíval jsem se na Suriho u dveří, jak zděšeně hledí na tu zkázu kolem. Ještě jednou jsem pohlédl na Tomokovo břicho.
Došel jsem k němu, bez ohledu na to, jak mi ubližoval ten jeho stříbrný déšť a zastavil jsem se před ním. Složil jsem křídla a ruce svěsil podél těla.
„Já jsem hovor ukončil. Nemám, co bych k tomu dodal. Chceš mě zabít? Udělej to…“
Upřel jsem na něj na vteřinu pohled a pak jsem oči zavřel.
„Miluji tě, Tomoi,“ zašeptal jsem sotva znatelně.