Tomoko
Cítil jsem krev a moc dobře slyšel tím již opraveným oknem hluk, jak se ti dva blázni prali…
Maru, stále ve vlčí podobě, vešel do pokoje a snědl jedno maso z mého těla.
Sakra… Proč to musí vždy takhle skončit… Posadil jsem se a vzal jeho tlamu do svých rukou.
„Nějak rychle sis zvykl na vlčí chování, protože tohle je přesně to, co děláme. Maru… Asi jsem ti neměl říkat, že jdeme do pokoje. Nemyslel jsem to zle, jen jsem to chtěl skončit. Neúspěšně a ještě tě to dohnalo ke rvačce. Nejspíš ti neustále přidělávám problémy. Nechci tě takhle trápit… Jen… Prostě nechci, aby se ti něco stalo. Na to tě moc miluji…“
Políbil jsem ho na tlamu a položil své ruce na jeho zranění. Po obřadu jsme spojeni, mohu ho i léčit… Mé ruce zacelily rány, které utržil…
Maro
Tomokův hlas a jeho doteky mě uklidňovaly. Olízl jsem mu ruce a položil mu hlavu do klína.
„Promiň, neměl jsem. Ale snad už bude od něho klid, jen nevím, jestli se o něho někdo postará tak jak ty o mě. A věř mi, že vypadá daleko hůř…“
Najednou jsem měl touhu Tomoka obejmout, ale z nějakého důvodu jsem zůstával ve vlčí podobě. Zvedl jsem se, popošel k židli, vzal do tlamy jeho plášť a hodil mu ho do klína.
„Obleč se,“ otočil jsem se k němu bokem a naznačil, že si má na mě vylézt. „Drž se pevně!“ řekl jsem ještě, když se mi usadil na hřbetě. Rozběhl jsem se ze zámku ven. Tomoko na mě ležel, držel se mě za srst kolem krku a já cítil, jeho teplo a jeho lásku, kterou ke mně vysílal přes dotek svého těla. Běžel jsem zahradou, mezi všemi těmi lidmi, kteří jen stihli uskočit, abych je svým tělem nesrazil. Neomylně jsem proběhl bludištěm a zastavil se uprostřed u jezírka. Počkal jsem, až Tomoko ze mě sleze a pak jsem skočil do vody, abych ze sebe smyl tu krev.
Tomoko
„Je hezké, že se o Ziru staráš, ale neboj… Mám tu dobré léčitele, bude v pořádku. Huh?“ byl jsem překvapen, když mi rozkázal, abych vstal a oblékl se.
Přehodil jsem přes sebe jen roucho a vyhoupl se na jeho hřbet. Pevně jsem ho stiskl a držel se jak klíště, když uháněl mým lidem.
Donesl mě k jezírku uprostřed bludiště a šel se umýt. Sundal jsem si plášť a vlezl do vody za ním… Opřel jsem se o břeh a díval se, jak po jeho srsti stéká voda…
„Jak si sem našel cestu?“
Maro
Zůstal jsem stát na kraji jezírka a jen oklepal vodu ze své srsti. Myslím, že Tomoko dostal menší spršku.
„Jak jsem našel cestu? Ani nevím, prostě jsem šel. Nejspíš to už je ve mně,“ zamyslel jsem se, protože mi ani nedošlo, že běžím rovnou sem, bez sebemenšího zaváhání. Položil jsem se na Tomokovy nohy a olízl mu tvář. Podíval jsem se na měsíc a krátce jsem zavyl. Sakra, proč to dělám?
„Nechci vyvolávat spory, promiň,“ povzdechl jsem si, jemně do něj drcl čumákem a položil mu hlavu na břicho. „Prostě se nedokážu ovládat jako ty. A já nesnesu, když si na tebe někdo jiný dělá nárok.“
Tomoko
Pohladil jsem ho na srsti mezi ušima…
„Jediný, kdo si může dělat nároky, jsi ty. Nikdy bych mu nic nedovolil. Je to můj kamarád z dětství a navíc bratranec, proto jsem na něj nechtěl být hrubý a snažil se to vyřešit v klidu. Ale jak jsem slyšel vaší hádku, nejspíš nebyla jiná možnost. Nezlobím se na tebe… Spíš na sebe, že jsem tě v tom nechal.“
Zaklonil jsem hlavu a společně s Maru silně zavyl na měsíc a potom jsem to ucítil. Zavrtěl jsem hlavou a znovu začmuchal.
„Tak ty napadáš Ziru, protože se mě dotkl a pročpak je z tvého ocasu a kůže na krku cítit dámský parfém??? Tak? Nechceš mi něco říct?“ naštvaně jsem ho od sebe mírně odstrčil a ponořil se do vody. Naschvál jsem vyplaval až na druhé straně jezírka.
Maro
Dámský parfém? Co? Natočil jsem hlavu a začenichal. No jo… To nejspíš ta zatracená ženská. Chtěl jsem to Tomokovi vysvětlit, ale on už plaval k druhému břehu. Povzdychl jsem si, a když vyplaval, zavolal jsem na něho: „A můžu za to? Víš kolik ženských i chlapů mi dneska představili? A říkal jsi, že tě cítím jen já a mně cítíš jen ty. Ale ta ženská, myslím, že se jmenovala Leiko, se mi přímo nabízela. Říkala, že to ze mě cítí!“ křičel jsem na Tomoka na druhou stranu jezírka.
Tomoko neodpovídal. Seděl naštvaně na druhém břehu se založenýma rukama a mlčel. Hmmm… tady někdo žárlí… Ale co s tím? Nevěděl jsem, co ta ženská použila za parfém, jestli si mě tím chtěla označkovat, ale byl silný a nejspíš by mě mohla najít i po čuchu.
Chvilku jsem přemýšlel co s tím. Rozhlédl jsem se kolem sebe a kousek dál na břehu jedním skokem skočil do bláta. Začal jsem se v něm válet a otírat, až má bílá srst byla celá hnědá. Postavil jsem se a znovu se podíval na Tomoka. Už jsem chtěl být s ním. Ale byl na mě stále naštvaný. Rezignovaně jsem se na něj díval. Mé tělo se měnilo do lidského. Stál jsem tam, po kotníky zabořený a z mého těla a ocasu odkapávalo bláto.
Tomoko
„Samozřejmě, že to cítím jen já. Leiko je moje vzdálená sestřenice. Vždy chtěla to, co mám já. Necítí to co já, ale cítí Alfu. A když tě teď viděla, bude nám dělat problémy. Nesnáším ji,“ stále jsem se na něj nechtěl podívat.
Ale dostalo mě to, jak se válel v blátě a potom v něm stál jako člověk.
Sakra… Začal jsem se smát a podíval se na něj upřeným pohledem.
„Pojď sakra za mnou. Když se místo toho válení v blátě, budeš třít o mě, žádný jiný pach mě nepřebije…Hahahaha… Jsi jak žížala…“ roztáhl jsem ruce na znamení, že má jít do mého náručí a mile se usmál.
Maro
Stál jsem nešťastně na jednom břehu a Tomoko na druhém. Nakonec se začal usmívat, a když mě poctil novou přezdívkou, bylo vše zlé zažehnáno. Skočil jsem do vody a plaval k Tomokovi. Chytl jsem se ho za nohy a přitáhl se k němu. Říkal, že se mám o něj otírat?
Postupně jsem se vynořoval z vody. Rukama, ústy, jazykem, svým tělem jsem se postupně otíral o jeho tělo. Zvedal jsem se a značkoval každý kousek jeho těla od noh a postupoval jsem výš. Líbal jsem ho na nohách, na stehnech, olízl jsem jeho penis a promnul jeho váček. Líbal jsem jeho podbřišek, kolem pupíku jsem obkroužil jazykem. Počítal jsem svými doteky a polibky jeho žebra. Tiskl jsem se svým tělem na místa, kde jsem už zanechal své vlhké značky. Dráždil jsem zuby jeho tvrdé bradavky. Třel jsem se o jeho kůži, až jsem nakonec klečel před ním a líbal jeho krk. Ruky jsem přemístil zpět dolů, chytl ho za zadeček a přitiskl na sebe a začal se otírat svým rozkrokem o jeho.
„Tomo…“ protáhl jsem jeho ocas v dlani. „Tomoi…“ zašeptal jsem mu do ucha a pak ho objel jazykem po celém obvodu.
Tomoko
Týral mě svým otíráním o mé tělo. Naprosto jsem mu propadal. Každý kousek mého těla se chvěl a volal jeho jméno. Chtěl jsem všechno… Chtěl jsem jeho…
Pevně jsem ho obmotal nohama a stáhl ho víc do svého klína. Pochopil jsem, že když říká mé jméno tímto hlasem, tak jsem úplně v háji…
„Maru… Ahh… Maru… Tohle se nedá vydržet. Chci tě, cítit uvnitř… Maru…“ volal jsem jeho jméno a měl jsem co dělat, abych neurval kus toho břehu.
Mé drápy se zarývaly do měkké zeminy a dělaly hluboké rýhy, které svědčily o mé vášni.
Maro
Položil jsem Tomoka na zem a stále se o něj otíral. Já sám jsem byl už vzrušený tak, že jsem na své erekci cítil každičkou nerovnost jeho kůže. Chytl jeho penis s mým do dlaně a začal jsem je třít o sebe. Mírně jsem se prohýbal v zádech a tření byla ještě intenzívnější. Nevydržel to a omotal nohy kolem mě a přitáhl si mě k sobě ještě víc. Naše bradavky i erekce o sebe třely a á se pomalu přestával ovládat. Moc nechybělo a málem jsem skončil už jen s tímhle, kdyby mně Tomoko neprobral svými slovy. Zajel jsem na jeho zadeček. Protáhl jsem ruku mezi jeho půlkami a pak jsem zajel hned dvěma prsty dovnitř, abych se několika tahy dovnitř a ven přesvědčil o jeho slovech, že mě opravdu chce.
Zvedl jsem jeho nohy, zapřel je o svá ramena. Opřel jsem se o ruce vedle těch jeho, které zanechávaly v hlíně hluboké rýhy.
„Taky tě chci… chci být v tobě Tomoi…“ zašeptal jsem a s mým prvním nájezdem, kdy si moje chlouba našla sama svůj směr, jsem se mu zakousl do ucha.
Tomoko
Sakra… Nejspíš se opravdu rozteču, nebo nás oba zapálím… Můj oheň vyšel ven z mého těla a oba nás obalil. Prohnul jsem se a má hlava se se záklonem zapřela o zem.
Přijímal jsem vše, co mi nabízel a čekal jsem jeho další příval rozkoše, kterou mě obdaruje.
„Vezmi si mě Maru,“ zaznělo z mých úst, tlumeným hlasem…
Maro
„Vezmu si tě, Tomoi… vezmu na celý život…“ políbil jsem krk, který se mi tak nabízel a jemně jej kousl. Když jen zavzdychal, zakousl jsem se víc. Jeho oheň hřál už tak rozpálené těla. Já si bral jeho energii a svou jsem mu dával. Přidržoval jsem si ho a zvyšoval tempo svých nájezdů. Ztrácel jsem se v tom a sotva jsem byl schopen vnímat něco jiného než nás dva. Když mě orgasmus sevřel v křeči, jen párkrát jsem z posledních sil najel do Tomokova nitra, abych ho následně vyplnil svým semenem.
Jen na okamžik jsem setrval nehybně. Pustil jsem jeho rozkousnutý krk a svými rty a jazykem jsem sjížděl níž, zanechávajíc za sebou rudou šmouhu na jeho bílé pokožce. Vyklouzl jsem z něj a jeho penis jsem schoval v teple svých úst.
Tomoko
Jeho slova: „Vezmu si tě, Tomoi… vezmu na celý život…“ mě celého svázala, jak dáreček.
Sakra… Už tak mu patřím a ještě k tomu, už se nedokážu ani na chvíli vzdálit od toho dokonalého muže, který si mě bez okolků bere.
„Stejně bych ti jinou šanci nedal, někde bych tě svázal a nechal zavřeného, pokud bys mě chtěl opustit. Miluji tě tak moc, že jsem zešílel…“
Pod náporem tepla, které přicházelo z jeho úst, a rychlými pohyby mě dováděl na práh vášně. Jen jsem ze zaklonil a vypustil své teplo do jeho úst… Ztěžka jsem oddechoval a snažil se ale alespoň zklidnit své srdce, které tlouklo jen pro něj.
Maro
Bral jsem si vše, co mi Tomoko nabízel. Všechno jsem uschoval ve svých ústech a nepustil ven ani kapičku. Jen rukama jsem ho hladil po břiše, když se prohýbal pod náporem orgasmu a nakonec jsem stiskl jeho boky, aby mi nevyklouzl, dokud úplně neskončí.
Když mi neměl už co nabídnout a jeho tělo bezvládně leželo na břehu, ještě jednou jsem mu dopřál uschování jeho penisu ve svých ústech, olízl jsem ho po celé délce, jeho špičku mírně podráždil svým drsným jazykem a pak se polibky sunul po jeho těle nahoru, abych mu věnoval polibek, potvrzující, že svá slova myslím naprosto vážně.
Když se naše ústa rozpojila a dýchání bylo už o něco klidnější, zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do očí.
„Tak ty by sis mě svázal, jo?“ představa jak mě Tomoko k něčemu přivazuje, abych mu neutekl, ve mně vyvolala mírně vzrušující představy.
„Sakra…“ zatřepal jsem hlavou. „To mi nedělej… Nemusíš se bát. Nikam ti neuteču…“
Tomoko
Po jeho slovech jsem se pousmál…
„Nejspíš by to pro tebe nebyl trest, jak vidím, ještě by sis to užíval, co?“ pobaveně jsem se zasmál nahlas.
„A co když ti uteču já?“ zazněla má otázka se zájmem.
Maro
„Hledal bych tě…“ posmutněl jsem, protože tahle představa byla pro mne bolestivá. „Hledal bych tě, protože bych chtěl znát důvod, proč jsi ode mne utekl.“ Položil jsem se na Tomoka a zahleděl se na hladinu jezírka. Bylo klidné a krásné jako Tomoko. Bylo odrazem jeho krásné duše. Možná proto mu ho rodiče darovali. Možná proto se tu cítím tak dobře.
S ním.
Neumím si představit, že by mi utekl. Už ne.
Tomoko
„To je tak krásné, taková slova slyšet. Víš, jak dlouho jsem byl nechtěný a potom zavrhovaný? Tak dlouho jsem na tebe Maru čekal, že bych se prokousal i ze samotného pekla, abych byl s tebou…“ říkal jsem s naprostým přesvědčením a prohraboval se těmi jeho krásnými vlasy.
Vše kolem nás bylo tiché, sem nedoléhaly ničí hlasy. Tohle bylo jen naše… Pokud by sem vkročil někdo jiný, bludiště by ho uzavřelo ve svých cestách a nepustilo zpět.
Maro
Ležel jsem na Tomokovi a užíval jsem se té chvilky klidu a pohody, kdy nás nikdo nerušil. Měsíc byl krásný a doplňovaly ho svým zářením hvězdy, kterými bylo poseto celé nebe.
„Škoda že nemůžeš lítat. Pohled na zem z vrchu je úžasný. Někdy bych ti to chtěl ukázat.“
Posadil jsem se a rozhlédl se kolem sebe. „Neměli bychom se vrátit na oslavu? Jsi nový král, určitě by tě tam rádi viděli.“
Tomoko
„Bohužel, já křídla nemám. Mohu se pohybovat jen po zemi. Taky bych to rád viděl. Zítra ti ukážu Vlčí skálu, bude se ti tam líbit… Ale musíme vyrazit hned ráno, ještě za tmy…“ usmál jsem se a dál se prohraboval jeho vlasy.
„Jo, měli bychom vyrazit.“ Pomalu jsem se zvedal a Maru taky… Chytil jsem ho do náruče a v mžiku jsme byli v našem pokoji. Hodil jsem na sebe tmavě modré kalhoty a černou košili. Maru jsem nabídl svou skříň, aby si vybral, co chce.
Maro
Díval sjem se do skříně a přemýšlel co si vybrat. Měl bych poprosit, aby mi už vybalili moje věci, ať pořád nelikviduji Tomokovi oblečení. Nakonec jsem si vybral tmavé kalhoty, těsně obepínající moje nohy i pozadí. Bílou halenku se šněrováním u krku a zlato černým vyšíváním, s rukávy mírně rozšířenými. Vyzkoušel jsem si asi troje boty a nakonec si vybral kožené, vysoké, do půli lýtek.
„Tak, můžeme jít,“ usmál jsem se na Tomoka. „Jen si mě musíš hlídat před tou tvou sestřenicí.“
Ještě na moment jsem k němu přistoupil a olízl jsem mu krk, kde ještě zůstala krvavá šmouha po mém kousanci.
Tomoko
„Grrr… Hned mě provokuješ… Co si máš co s ní třít ocas? Víš… To je jedno z nejsilněji vonících míst a podle doteku ocasů se i poznáváte. Takže…“ naštval mě znovu touto poznámkou.
Klidně jí roztrhám, je mi to jedno… Nemám ji rád a nikdy mít nebudu, je to mrcha…
Chytil jsem ho za ruku a v klidu s ním vyšel ven. Osazenstvo se na chvíli utišilo, ale když viděli, že jsme klidní, okamžitě propukla zábava.
„Půjdeme se najíst?“ znovu jsem si nabral jídlo a sedl si k malému stolečku, který stál u krásného bílého keře…
Maro
„Tomoku, nechtěl jsem tě provokovat, jen jsem tě žádal o pomoc,“ smál jsem se, když mě táhl za ruku ven a celou cestu nadával na svou sestřenici. I když brblal, já se usmíval, protože jsem se cítil milován. Dokazoval mi tím, jak moc mě miluje a že patřím jen jemu.
Když jsme se usadili a služebnictvo nám nanosilo jídlo, vrhl jsem se na to jako hladový pes.
„Uklidí někdo tu postel? „Zůstalo tam maso a na tom se asi bude špatně spát,“ začal jsem uvažovat nahlas mezi jednotlivými sousty.
Rozhlížel jsem se kolem sebe a s úsměvem se díval, jak se ostatní baví.
Tomoko
Hlavně, že má ze mě srandu… To jsem si od něj nezasloužil. Sakra… Je jasné, že budu žárlit. Grrr…
„Už to uklidili, jsou rychlí. Hned jak opustíme pokoj, vše uklidí a přemění. Ale v masové posteli by se mi spalo krásně. I když… Chci v posteli jíst něco jiného. Teda, aby něco jedlo mě…“ usmál jsem se a nohou zavadil o jeho rozkrok.
To má za to, že mě on předtím provokoval svou nohou.
Maro
Cukl jsem sebou, když přitlačil nohu na můj už tak citlivý rozkrok. Ale já se nedám. Víc jsem se zasunul s židličkou ke stolu a vybral si lepší polohu. Pohodlně jsem se opřel a mírně roztáhl nohy. Jednou rukou jsem začal hladit Tomoka po lýtku. S upřeným pohledem do jeho očí jsem ukrojil další kousek masa, namočil ho ve šťávě a prsty si ho přiložil k ústům. Olízl jsem ho a pak ho strčil mezi zuby a skousl. Šťáva z masa mi stékala po bradě. Zatím co jsem přežvykoval ten kousek, otřel jsem si dvěma prsty bradu a pak je pomalu olizoval. Polkl jsem a nasál jsem prsty celé do pusy a smyslně přivřel oči.
Tomoko
Fajn, tahle hra se dá hrát ve dvou…
Vzal jsem kus masa a pomalu ho olizoval kolem dokola a sál z něj ještě polokrvavou šťávu, která se mi svezla na rty. Já ji jen pomalu olízl a maso s chutí snědl. Potom jsem to stejné udělal ještě s dalšími třemi kousky a u posledního jsem i smyslně vzdechl.
Oddálil jsem nohu z jeho rozkroku a skopl botu, abych měl v chodidle větší citlivost. Palcem u nohy jsem mu přejížděl po celé délce jeho vzrušení a svými prsty jsem si vjížděl a zajížděl do úst a olizoval je. Potom jsem je vytáhl a napil se ze sklenice vína, z kterého se kapka svezla na mou hruď.
Maro
Sledoval jsem Tomoka zpod přivřených víček. Tak tohle nejspíš umí lépe než já. V momentě, když mi přitlačil na rozkrok bosou nohou, jsem na chvíli šel do předklonu, až se mi všechny vlasy svezly přes obličej a já měl z nich před očima jen stříbrné odlesky. Chytl jsem ho za lýtko a mírně ho stiskl. Narovnal jsem se a znovu se opřel. Podsadil jsem svou pánev a několikrát se proti jeho noze prohnul a otřel se o ní. Musel jasně cítit, jak mi tuhne rozkrok. Tohle nejspíš nedám. Asi to vzdám dřív než on.
Už jsem se díval, do jakého koutu zalezem a nabídnu se mu jako lehká děva, když jsem ucítil jemný tah na mých vlasech.
„Můžu se k té vaší hře přidat?“ ozval se tichý ženský hlas hned vedle mého ucha. Probírala se mými vlasy. Nesnáším to. Snesu to jedině od Tomoka. „Máš nádherné vlasy,“ zašeptala znovu a lstivě se dívala po Tomokovi. „A taky nádherný ocas.“ Jen po očku jsem zahlédl, jak se její druhá ruka blížila k mému ocasu, kterému se díky Tomokovi vzrušením třásla celá špička.
Tomoko
Můj pohled potemněl a já se prudce zvedl. Nazul jsem si botu a došel k mé „milované“ sestřenici… Chytil jsem Leiku pod krkem a mírným tahem jí vyzvedl nad zem.
„Nejspíš tu chceš umřít Leiko. Neznáš pravidla vlčích zákonů? Jsem král a to je můj druh. Ještě jednou se ho dotkneš…“ můj hlas naprosto zhrubnul a já to spíš vrčel.
„Je můj, a pokud na něj ještě položíš své ruce, zlámu ti je a prokousnu ti hrdlo. Moc dobře víš, že můžu a že ty pro mě nic neznamenáš,“ bylo vidět, jak se mě bojí a její ocas se jí stáhl mezi nohy, nemohla už skoro dýchat a tak jsem jí pustil na zem.
Podřazeně mi políbila botu a ještě v nějaké hloupé naivitě, mi projela ocas proti směru…. Sakra… Zachvěl jsem se a snažil se ji odstrčit… Ale to už u mě stál Maru.
„Stačíš mi ty Tomoko… Můžu ti dát dědice, nechceš?“
Maro
Než jsem stačil zareagovat, Tomoko vyletěl a držel Leiko pod krkem. Díval jsem se chvilku na ně, a došlo mi, že podobně jsem se choval i já. Jenže s horšími následky. Jen doufám, že takových vlků, co si nás budou nárokovat, tu není víc. Došel jsem k nim a chtěl Tomoka zabrzdit, aby jí ještě víc neublížil. Přeci jen je to samice. Už jsem natahoval ruku, když jsem zaslechl co Leiko řekla a viděl jsem, jak se dotýkala Tomokova ocasu.
Zavrčel jsem. To mi na něho tady bude každý sahat? Je mi jedno jestli je král nebo ne a že je Alfa a proto ho každý chce. On je můj!
Vědom si však toho, že nechci vyvolat další rvačku, jsem se jen několikrát zhluboka nadechl a silně sevřel Leiko zápěstí ruky, kterou sahala na Tomoka. Přitáhl jsem ji blíž k sobě.
„Zvu tě na procházku!“ zavrčel jsem na ní a táhl ji za sebou. Pustil jsem ji a klidným krokem jsme došli ke kašně. Mylně se domnívala, že jsem snad změnil názor. Stála zády ke kašně a usmívala se. Už zvedala ruce, že se mne dotkne, když jsem ji za ně chytil a zastavil.
„Drahá Tomokova vzdálená sestřenice Leiko. Kromě toho, že jsem jeden z vás, jsem taky démon, ale, co je důležité – vládce upírů. Ten kdo ti prokousne hrdlo, nebude Tomoko, ale já a věř mi, že si na tobě rád pochutnám. Takže se ani k jednomu z nás už nepřibližuj!“ Po těch slovech jsem do ní strčil a ona přepadla do kašny, až se celá ponořila.
„Rozuměla jsi dobře?!“ zavrčel jsem na ní ještě, a abych měl jistotu, že má slova pochopila dostatečně, vycenil jsem na ní své upíří špičáky.
Tomoko
Sakra… Kam s ní šel? Proč? Už mě nechce? Co se stalo?
Byl jsem zmatený a nezabránil slzám, aby mi odkapávaly na košili… Co jsem udělal špatně?
Díval jsem se, jak s ní odchází a znovu si vzpomněl na to, jak jsem už tehdy odešel, když se měl spojit s tou upírkou. Bolí to… Vždyť mi řekl, že neodejde…
Rozmrzelý a smutný jsem se svalil do křesla a nasunul do sebe další sklenku vína…
Maro
Vracel jsem se zpátky k Tomokovi a ještě přes rameno zahlédl, jak se Leiko zvedá a vztekle vylézá z kašny. Dobře jsem viděl, jak zuří, ale v tuhle chvíli mě to už nezajímalo. Byl jsem spokojený, že jsem to vyřešil v klidu.
No, nejspíš jsem se mýlil.
Zarazil jsem se, když jsem viděl Tomoka. Seděl zamračeně u stolu, podpíral si hlavu a před ním už stálo několik prázdných pohárů od vína. Tohle se mi moc nelíbí. Došel jsem k němu a zastavil se za jeho zády. Položil jsem mu ruce na ramena, sklonil jsem se a políbil ho na šíji.
„Půjdeme si lehnout, Tomoi?“ zavrněl jsem mu do vlčího ucha a ocasem se o něj otřel.
Tomoko
Dál jsem do sebe lil jednu sklenku za druhou. Měl jsem opravdu slušně nakoupíno… Nejen, že jsem měl co dělat, abych udržel ruku pod bradou, ale dokonce udržet oči bylo náročné. Nepil jsem staletí… Nic mi to neříkalo a hlavně jsem k tomu neměl důvody. Pro dnešek byly… Když jsem ucítil jeho ruce na mých zádech, chtěl jsem uhnout, ale místo toho, jsem se svalil na zem.
„Že ses vrátil zpátky? Nebyl… Neb… Nebyl… Sakra… Nebyl jsi tam s Leiko? Smrdíš po ní…“ snažil jsem se normálně mluvit, ale můj hlas byl jak nakřáplý a já si šlapal po jazyku.
„Říkal jsi, že mě neopustíš a při první příležitosti jseš se ženou? Jsem ti tak odporný?“ seděl jsem na zemi a jediné, co mi mé síly ještě dovolily, bylo to, že jsem si dal tvář do dlaní, aby mé slzy stékaly do rukou a ne na mé oblečení.
Maro
Tomoko na zemi. Sotva se držel a hodně ztěžka mluvil. Tady jsme nejspíš skončili. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Pár lidí se dívalo se zájmem, jak to všechno dopadne. Netroufali si však říct něco nahlas.
„Tomoi,“ klekl jsem si k němu a pohladil ho po vlasech. „Nic jsme spolu neměli, jen jsem ji v klidu vysvětlil, jak se věci mají a že ani já a ani ty nejsme k mání.“
Chytl jsem ho pod bradou a zvedl mu hlavu. Setřel jsem mu slzy z tváře.
„Podívej,“ nasměroval jsem jeho obličej k cestě, kde právě přicházela vzteklá Leiko, a ze šatů i z kožichu ji voda crčela proudem a zanechávala za sebou mokré stopy.
Tomoko
Podíval jsem se na přicházející Leiko a pobaveně se zasmál… Neměl jsem už ale náladu na to, tu zůstávat. Tak jsem ho objal kolem krku a zašeptal mu do ucha:
„Odnes mě do postele Maru. Prosím… Nechci tu už být… A ten její pach z tvého těla mě štve,“ říkal jsem už klidnějším hlasem a tiskl se na něj.
Maro
Když se Tomoko rozesmál, byl jsem už klidnější. Ano, nejspíš je nejvyšší čas odsud zmizet. Jen jsem doporučil rádcům, aby pak dohlédli nad průběhem celé té oslavy, aby se ještě nic nesemlelo, protože někteří vlci byli už taky pěkně v ráži. Vstal jsem, vzal Tomoka do náruče a odnášel jsem si ho do zámku jako největší vzácnost.
„Leiko má výrazný pach. Nejspíš to dělá schválně, taky ji z tebe cítím. Sahala na tebe,“ políbil jsem Tomoka na tvář a vešel jsem s ním do ložnice. „Musíme s tím jejím smradem něco udělat,“ zamířil jsem rovnou do koupelny a posadil Tomoka na stoličku. „Počkej chvilku.“
Napustil jsem vodu do vany. Byla studená a já nevěděl, jak ji ohřát. Počkat. Plameny. Jo, vždyť je mám taky. Jak to Tomoko dělal? Natáhl jsem ruku těsně nad vodní hladinu. Soustředil jsem se na to, co chci udělat. Ale nic. Možná to chce nějaký hlasový povel.
„Oheň!“ zatřepal jsem rukou nad vodou současně s povelem. Zase nic. Zkusil jsem to několikrát s různými variantami a pořád nic.
„Sakra! Se na to vykašlu! Okoupeme se ve studené vodě!“ máchl jsem vztekle rukou nad vanou.
Vyšlehl z ní plamen tak rychle, že obalil celou vanu. Zděšeně jsem odskočil a hledal něco, čím bych to uhasil.
Tomoko
Pobaveně jsem se zasmál a zvedl se za ním… Mírně jsem se musel přidržovat všeho okolo… Došel jsem k vaně a jedním mávnutím oheň ustálil…
„Naučím tě to, ale musíš se nejprve naučit ten oheň ovládat. Co se týče toho smradu, okamžitě ho ze mě dostaň! Je mi z něho zle…“ pomalu jsem se nasoukal do vany a opřel se o její okraj.
„Jdeš ke mně?“
Maro
Budu se muset s tím ohněm naučit zacházet, jinak tady všechno zapálím. S úsměvem jsem se díval jak se Tomoko potácí k vaně a byl rád, že do ní vlezl. Byl krásný, jak tam v té vodě pololežel a opíral se. Vystavoval mi svůj krk na obdiv a já bych si tak rád kousnul. Svlékl jsem se a šel do vany za ním. Tahle nabídka se neodmítá. Pořádně jsem si namydlil ruce a přiložil je na jeho tělo. Pomalu jsem ho omýval, hladil jsem jeho kůži. Pohrával si s jeho bradavkami, které pod těmi dotyky ztvrdly, a já neodolal a začal si s nimi hrát. Tiskl jsem je mezi palcem a prostředníčkem, ukazováčkem jsem dráždil jejich vrcholek. Tomoko se trochu víc prohnul a já se přesunul k jeho krku. Tak krásný štíhlý krk. A on mi ho tady tak nabízel. Několikrát jsem ho objel jazykem a už jsem se chtěl zakousnout, když jsem si uvědomil, že je Tomoko opilý.
Zasyčel jsem těsně vedle jeho ucha. „Nemůžu si kousnout, byli bychom opilí oba dva…“ zakňoural jsem a okopíroval jsem jazykem jeho ucho.
Tomoko
Cítil jsem, jak dráždí mé tělo a já mu jen s chutí nabízel svůj krk…
„Hahahahaha… No a co? Tady to stejně nikdo neuvidí… Můžeme být opití spolu, ne?“ přišlo mi to tak vtipné, že jsem se smál dál a čeřil vodu…
Naschvál jsem se ještě víc nahnul, abych odhalil svůj krk… To jak si pohrával s mým uchem, mě znovu vzrušilo a já ani nezabránil ztvrdnutí mého vzrušení…
Maro
Tomoko se mi přímo nabízel. Sakra já ho tak chci. Já si tak moc chci kousnout. Já ho tak moc chci protáhnout. Znovu jsem si namydlil ruce a objížděl jsem s nimi jeho tělo směrem dolů. Když se prsty dotkly hladiny, rychle jsem s nimi zajel Tomokovi mezi nohy a hned dva zasunul do jeho dírky, abych využil aspoň trochy toho mýdla, co mi zůstalo na prstech, pro lepší pronikání.
Bylo to nečekané, Tomoko vykřikl a prohnul se proti mým prstům. Pohyboval jsem s nimi a vždy, když jsem povyjel, on jako by se jich odmítal vzdát, na ně znova a znova najížděl. Druhou rukou jsem se ujal jeho erekce ve stejném tempu, jako jsem protahoval jeho konečník.
Tohle mě dostávalo pěkně do ráže. Znovu jsem mu jazykem objel bradavky a pak, maje na paměti jeho slova, že je to stejně jedno, když nás nikdo neuvidí, jsem se nakonec zakousl do jeho krku. Sál jsem ho a olizoval cestičky, vzniklé z kapek krve, které protékaly pod mými rty.
Tomoko
Tak rychle jsem to nečekal… Bez varování zajel do mého nitra prsty a začal s nimi pohybovat… Okamžitě jsem zasténal, pod náhlým přísunem rozkoše a vtahoval jeho prsty, jak kdybych se jich nikdy nechtěl vzdát…
Když se zakousl do mého krku, zcela jsem mu opět propadl. Celé mé tělo se chvělo a volalo po něm…
„Maru… Prosím… Chci víc…“ kňučel jsem a drápal ho po jeho krásných zádech.
Maro
Prohnul jsem se, když do mě Tomoko zaryl své drápy. Jako by tím ve mně probudil spící bestii. Jeho ruce jsem serval ze svých zad a omotal si je kolem krku.
„Drž se mě, Tomoku,“ zavrčel jsem mu do ucha. Chytl jsem se okraje vany vedle jeho hlavy, koleny se pevně zapřel o stěny vany a začal jsem tvrdě najíždět, až voda v pravidelných vlnách stříkala ven a rozlévala se po podlaze. Znovu jsem olízl jeho krk, ale s přicházejícím orgasmem jsem se do něj již nezakousl. Moje zuby se zasekly do jeho ramene a s funěním do jeho kůže a posledními nájezdy jsem svým spermatem plnil jeho nitro.
Tomoko
Sakra… Tak tohle byla až nezvladatelná jízda. Bral si mě tak silně a já konečně vystřízlivěl. Jenže jsem opět upadl do opilosti láskou…
Docela jsem si tu jeho tvrdost užíval… Tolik jsem to potřeboval, abych se ujistil… Proč jsem pořád tak nejistý?
„Maru… Ah…“ zasténal jsem po přílivu jeho tekutiny do mého těla.
Jenže já ještě nedošel vrcholu… Zajel jsem si rukou mezi nohy a začal si přejíždět po vzrušení, dokud jsem ho ještě cítil v sobě…
Maro
Pustil jsem jeho rameno a mírně se nadzvedl. Tomoko zpracovával svůj penis a já i přesto, že jsem už neměl co dát, dál najížděl pravidelnými přírazy, dokud ho jeho sperma neopustilo a kleslo ke dnu.
Přestal jsem konečně svírat okraj vany, zvedl jsem se do kleku a přitáhl si Tomoka do náruče.
„Jsi úžasný, Tomoi…“ políbil jsem ho na rty. „A teď už rozhodně voníš jako já…“ jazykem jsem vnikl do jeho úst a ještě s rychlým oddechováním si kradl polibek. Vymetal jsem jeho ústa, objížděl jeho zuby, patro, hladil jsem jeho jazyk. Tiskl jsem ho na sebe, protože jsem se toho spojení nechtěl jen tak vzdát.
Tomoko
Pevně jsem se ho držel jak klíště… Prostě jsem nechtěl opustit jeho tělo a být bez něj. Dál jsem chtěl, aby byl ve mě…
„Maru… Voníš jako já… Haha… Tak co? Jsi opilý???“ nechával jsem se dál líbat a začal mu jeho polibky vracet.
Maro
„Asi ano… jsem opilý z tebe,“ usmál jsem se.
Objímal jsem ho a cítil se moc dobře. Vědět, že je někdo, kdo lásku upřímně opětuje. Seděl jsem s Tomokem ve vaně dlouho, dokud voda nezačala chladnout.
„Půjdeme si lehnout, ano?“ zašeptal jsem Tomokovi do ucha. Zvedl jsem se i s ním v náruči a odnesl ho do postele. Ani jsme se neotřeli, jen jsem nás zabalil do peřiny, pevně jsem ho objal a tiskl se k jeho teplému tělu. Díval jsem se do těch jeho upřímných očí, o kterých jsem věděl, že mi nelžou, dokud jsme neusnuli.
Tomoko
Bylo tak příjemné, když mě zvedl a odnesl do postele. Zabalil nás do jedné peřiny a tiskl se k mému tělu… Díval se mi do očí a neuhnul pohledem, jak mnozí, kteří svá slova nemysleli vážně. Tohle bylo upřímné, tohle je upřímná láska, která mi nelže… Tohle jsem hledal…
„Maru miluji tě….“ Vydechl jsem a pak jsem hluboce usnul.