Tomoko
No přece mu to hned nevyzvoním. Beztak bych to musel být já a to je sakra veliká odpovědnost. Prostě počkám, až na to přijde správná chvíle… A co když by bylo jako on? No to tak ještě…
„Říkali mi Tomoku. Jen jedna bytost mi mohla říkat Tomoi, ale ta už není… “ mluvil jsem spíš už jen pro sebe, protože Maro už spal.
Usnul jsem hned po něm. Bohužel jen na chvíli, protože hned co slunce olízlo naše tváře, se mé tělo ocitlo mokré…
„Tomoko, je čas odejít… Nebudu se můj králi ptát na to, proč máš v posteli tu pijavici, ale pojď…“
Naštvaně jsem se zvedl a ještě nahý vše oklepal na toho zmetka, mého strážce Suriho.
„I kdyby ti do toho něco bylo, ale není, je to můj partner a bude po mém boku,“ řekl jsem ještě naštvaně.
„Ale králi… On je…“ Suri byl mírně zmatený a naštvaně si prohlížel již vzbuzeného Maru.
Hodil jsem na sebe oblečení, které mi donesli a došel ke sluhovi Mara, pro jeho oblečení…
„Je to kříženec a je označený, takže s tím nic neuděláš. Jdeme!“ přisedl jsem si k Maru a podal mu oblečení.
„Oblékni se pod peřinou, vadilo by mi, kdyby tě viděli,“ konstatoval jsem a políbil ho na ještě rozespalé rty.
Maro
Cukl jsem sebou, když na mě šplíchla voda. Rozehřátý ze spánku s Tomokem a na to studená voda. Zavrčel jsem a pomalu otvíral oči. Mé uši zaznamenaly hlasy. Otočil jsem se a nechápavě se díval, kdo že to stojí vedle mé postele.
Když mi Tomoko donesl oblečení a požádal, abych se oblékl pod peřinou, zůstal jsem nevěřícně na něj i na toho druhého hledět. Kdo jsem, abych se omezoval v mém vlastním domě? Zatl jsem pod peřinou ruce v pěst, aby to Tomoko neviděl. Zhluboka se nadechl a spustil.
„Jak sis mohl dovolit vstoupit do mého domu a do mé ložnice bez mého svolení? A je mi jedno, kdo jsi. Tohle je můj dům a ty by ses měl naučit slušnému vychování,“ posadil jsem se a peřina se mi svezla do rozkroku. Jen jsem ji přidržel, abych zbytečně nedráždil Tomoka, protože mě o něco požádal a já mu chtěl vyhovět. Ale jen do určité míry.
„Nemíním se tu nechat omezovat. Takže,“ ukázal jsem prstem ke dveřím. „Laskavě odejdi a počkej na chodbě, jako správný poddaný.“
Nahnul jsem se k Tomokovi a ještě mu zašeptal: „A důrazně to doporučuji, protože se tu nebudu oblíkat, jako někdo kdo se stydí, a při něčem ho nachytali. Když neodejde, vstanu třeba i nahý.“ Podíval jsem se po očku po tom druhém týpkovi a provokativně jsem Tomokovi olízl krk. „Prosím, ať jde pryč,“ zašeptal jsem ještě a dal mu polibek na ucho.
Tomoko
Takhle mě vytočit po tak krásném spánku s Maru. A od něj jsem se taky dočkal podpory, to teda jo…
„Fajn… Opovaž se jen vytáhnout nohu, dokud bude v místnosti…“
Naštvaně jsem došel k Surimu a vyhodil ho za dveře. Ještě jsem na ně křikl: „Chvilku počkej, potom jdeme s tebou. Hej sluho, postarej se o něj, prosím,“ pomalu jsem se odpíchl od dveří a nebezpečně se přibližoval k Maru…
„Tak takhle a hned po ránu? “ po čtyřech jsem se k němu přibližoval po madraci a strhl z něj deku.
Můj ocas pohladil každý kousek jeho pokožky a já mu rukou zajel do rozkroku…
„Ale… Ale… Už jsi připravený?“ olízl jsem mu vzrušení po celé délce.
Potom jsem ho pustil a zajel s ním do nitra svých úst. Naslinil jsem si prsty a ty jsem si zavedl do své dírky. Zatím co jsem zpracovával v ústech jeho vzrušení, vyjížděl a zajížděl jsem ze svého nitra tak, abych mohl pojmout Maru. Vytáhl jsem prsty a zároveň opustil jeho vzrušení… Vyhoupl jsem se nad něj a pomalu dosedával na jeho rozkrok. Cítil jsem to pnutí v jeho vzrušení a jeho překvapený výraz ve tváři mi stačil na to, abych se usmál.
„Nechceš pokračovat?“ řekl jsem a smyslně si olízl rty.
Maro
Díval jsem se s úsměvem, jak Tomoko vyprovází toho týpka ven a křičí na chodbě a vydává rozkazy. Hm, tak pan král… Ale smích mě přešel, když na mě vyskočil a začal dráždit takovým způsobem, že mi okamžitě došla řeč a já jen vzrušeně vzdychal a sténal. Tomoko se ujal mého ranního problému. Sakra, to je rychlost. A on… on si na mně potom takhle pomalu dosedal. Já se z toho asi zblázním!
Chytl jsem ho za boky a přirazil si ho k sobě. Vydal jsem táhlé zasténání, podobné vlčímu zavytí.
„Zblázním se z tebe, Tomoko,“ zaskučel jsem a přitáhl si ho pro polibek. „Chci pokračovat…“ stiskl jsem mu obě půlky a naznačil protipohyb svými boky.
Takhle ráno, jsem vždycky děsně nadrženej…
Tomoko
„To je jediná odpověď, kterou bych přijal…“ nadzvedl jsem se a tvrdě dosedl a znovu a znovu.
Přitom jsem začal dráždit prsty jeho bradavky, až jsem cítil silnější pnutí. Mírně jsem se zaklonil a tím mohl více nadzvedávat své tělo. Byl jsem opřený o ruce a líbal ho vášnivě a divoce…
Tak úžasný pocit, mít ho v sobě tak hluboko… Dál jsem vyjížděl a znovu se spouštěl na jeho vzrušení… Ucítil jsem jeho teplo ve svém nitru a ani já to nevydržel. Tentokrát jsem nepotřeboval žádné doteky na svém vzrušení, jen z tohodle, jsem byl naprosto vzrušený a pustil svou bílou tekutinu na jeho břicho…
„Sakra… Tohle bylo tak dobré, Maru… Ale… musíme jít…“ z posledních sil jsem se k němu sklonil a vydýchával tuhle rozkoš, než jsem ho dlouze políbil.
Maro
Jen jsem občas pohnul pánví proti němu, když dosedal. Hladil jsem jeho nohy, jeho stehna byly těmi pravidelnými pohyby pevná, tvrdá jak kámen. Každý jeho sval pracoval a byla krása se na něj dívat. Normálně bych ho převrátil na záda a nasadil své tempo, ale při mém ranním apetitu jsem to nestihl.
Když jsem ucítil cukání v penisu a mým tělem se rozlil ten blažený pocit orgasmu, jen jsem pevně zavřel oči a vychutnával si to všechno až do samého konce. Chtěl jsem mu pomoci k jeho vyvrcholení, ale už jsem jen položil jednu ruku na mé břicho, kde jsem prsty už jen stíral jeho nadílku, a druhou rukou jsem jemně hladil jeho chloubu, aby nebyla ošizena o doteky. Rychle jsem oddychoval, a snažil se z té jízdy vzpamatovat.
„Víc než dobré…“ zašeptal jsem do jeho úst, když mě políbil. „Tohle budeme dělat každé ráno…“
Zvedl jsem se opatrně do sedu, abych z něj nevyklouzl, naznačil jsem ještě pohyb pánví a objal ho. „Opravdu musíme jít? Je tu krásně teploučko…. A vlhko…“ přejel jsem rukou znovu po břiše a zvedl ji Tomokovi před oči. Usmál jsem se a pak si prsty olízl, pěkně jeden po druhém.
Tomoko
Nahnul jsem se k jeho uchu a výhružně zavrčel: „Neprovokuj!“ potom jsem ho políbil.
„Sakra… Chci ještě, ale jestli chceme ještě chvíli žít a nebýt svázáni v pekle, tak musíme jít. Budeme pokračovat u mě doma, ve vlčí říši… Suri umí být děsivý a když se ho bojím i já, musí ti být jasné, že musíme jít. Ale i tak… Sakra… Chci ještě jednou…“
Maro
Převrátil jsem Tomoka na záda a zůstal nad ním opřený.
„Jsme ještě u mě doma, tady vydávám povely já. Nikdo neřekl, že půjdeme tak brzy ráno. A taky…“ několikrát jsem se proti němu pohnul a protáhl ještě jeho pulsující dírku. „Záleží, co chceš ty.“
Sklonil jsem se a začal mu jemně okusovat krk a postupoval níž a dráždil jeho bradavky. Nasával jsem je, olizoval jejich dvorce a párkrát stiskl mezi zuby jeho tvrdé pecičky. Pánví jsem se pohyboval v pomalém rytmu a třením tak opět zpevnil svou erekci.
Pohladil jsem ho po břiše a pak rukou sjel níž, abych potěšil i jeho chloubu, která už se znovu začala hlásit o slovo, jako by před chvílí nic neproběhlo. Ještě několikrát jsem ho políbil na prsou a pak táhl jazyk až k jeho krku. Olízl jsem mu krční tepnu a vzápětí se do ní zakousl.
Tomoko
„Pravda…Ještě chvíli mi můžeš rozkazovat…“ olízl jsem si rty a zaklonil hlavu.
Ucítil jsem jeho tesáky na mém krku a zasténal jsem rozkoší, když do mě vnikly… Sál mou krev, to jen on má tohle povoleno, nikdo jiný… Jen jemu patřím…
Prohnul jsem se, aby měl lepší přístup k tepně a slastně opět zavzdychal…
„Maru… To je tak božské… Vezmi si co chceš, když jsi to ty…“
Maro
Tomoko se pod mnou svíjel a vzdychal. Pro mé uši to byla ty nejhezčí hudba. Ještě chvíli jsem si bral tu jeho životodárnou tekutinu. Stále jsem přirážel, postupně jsem zrychloval. Tření bylo čím dál intenzívnější a já cítil, jak mě začíná v pravidelných stazích svírat. Pustil jsem jeho krk, protože to jsem už nedával. Potřeboval jsem se nadechnout, abych nešel do mrákot. Jednu ruku jsem položil na jeho penis a drsně jsem mu ho třel o mou dlaň a jeho podbřišek. Ve stejný moment, kdy se celý jeho vnitřek několikrát silně stáhl, jeho sperma si hledalo cestu ven pod mou rukou. Ještě párkrát jsem najel krátkými tahy a pak s krátkým zasténáním se svalil na jeho třesoucí se tělo.
„Tomoko, tohle… to prostě…“ došla mi slova. Jen z posledních sil jsem vyhledal jeho ústa, abych mu poděkoval za úžasné ráno.
Tomoko
„Bylo skvělý…“ dokončil jsem jeho větu a zhluboka dýchal, abych tohle dokázal rozchodit…
Nějak moc si zvykám na jeho tělo a pocity, které ve mně rozdmýchává. Sakra… Opravdu jsem se stal jeho, už o tom není pochyb.
Z odpočívání mě vyrušilo bušení na dveře. No jasně, je čas…
Převalil jsem Maru na záda a dlouze ho políbil….
„Zlato promiň, ale musíme jít… Miluji tě….“ ještě jednou jsem spojil naše rty a potom neochotně vstal.
Znovu jsem se oblékl a jemu podal věci, které se po naší akcičce, rozházely po zemi.
„Oblékni se prosím a žádné rozrušování, můžeme pokračovat večer… Ano?“ usmál jsem se a čekal, až se obleče. S velkým zájmem jsem pozoroval jeho krásné tělo…
Maro
Byl jsem vyhozen z postele a teď už definitivně. S povzdechem jsem se začal oblékat. Po očku jsem viděl, jak si mě Tomoko prohlíží a schválně jsem si s oblékáním dal na čas. Když jsem zastrkával košili do kalhot, schválně jsem tam ruce nechal o něco déle a důležitě si ji urovnával v rozkroku.
„Jaké rozrušování?“ zasmál jsem se. „To ty jsi tady chodící afrodiziakum,“ plácl jsem Tomoka po zadku. Ještě jednou jsem si ho k sobě přitáhl a políbil.
„Budeme snídat? Já ani nemusím. Já už po snídani jsem,“ zašeptal jsem mu do ucha a pohladil ho mezi nohama. „Máš hlad?“ kousl jsem ho jemně do ucha. „Mám říct Toriovi, ať něco připraví?“
Tomoko
„Grrr… Zase provokuješ. Ale dobře… Co jiného čekat, mám své období, je jasné, že budu náruživější… Ale ty jsi ho ještě nezažil, však počkej, až to příjde na tebe, nevylezeme z postele,“ usmál jsem se a otevřel dveře.
„Žádné zdržování, jídlo budeme mít ve vlčí říši…“ vystrčil jsem ho ze dveří. Za nimi stál jeho sluhu a můj strážce.
„Hmmm… Šmírovali jste? Chceš umřít Suri?“ ten jen s úsměvem přikývl a došel k nám.
„Můžeme?“
„Ano,“ řekl jsem a objal Maru.
Během chvíle nás přenesl na zámek. Krásné našedlé místnosti plné měsíční stříbrné barvy a mohutného dřevěného nábytku, který byl vyřezáván místním lidem. Vyřezávané hlavy vlků a kožešiny z různých druhů zvířat, zdobily stěny. K tomu se na zemi leskla tmavě modrá dlažba s černými ornamenty, které chrání tento zámek. Veliké lustry, které byly vytvořené z rohů a kostí lesních obrovských jelenů. Oheň z krbů a svíček, dotvářel harmonii zámku. Otočil jsem se na udiveného Maru a tiše mu zašeptal do ucha:
„Jsi doma, líbí se ti tu???“
Maro
Své období? To něco jako období páření? Fuuu, tak to se těším. Nejspíš ani nevylezu z postele a budu si jen užívat. A že ho má Tomoko právě teď? Ještě lepší, aspoň ho nebudu muset přemlouvat. S těmi myšlenkami jsem byl vystrčen za dveře. Nejspíš jsem se usmíval jako blbeček, protože ten Suri se na mě tak nějak divně podíval. Ať si. Nejspíš záviděl. Tak tak, že jsem se stihl rozloučit se sluhou a už jsem byl někde jinde. Rozhlížel jsem se kolem sebe. Tak krásně zařízený zámek… Je vidět, že tu bydlí královská rodina. Já měl zámek vždycky zařízený jednoduše, protože ta krása odešla s maminkou. Od té doby jsem nic takového nechtěl, protože mi to vždycky připomínalo rodinu, o kterou jsem přišel.
A tady… tady jsem zřejmě našel rodinu novou. U Tomoka.
„Je to tu krásné,“ povzdechl jsem a opravdu z toho byl celý unešený. „Jen si na to musím zvyknout.“ Hladil jsem kožešiny, dotýkal se svícnů, ornamentů u krbů, vyřezávaných hlav i obrazů, mé podpatky klapaly na krásné leštěné dlažbě. Zaměřil jsem se na kresby na podlaze. Některé z nich mi připomínaly obrace, které jsem měl na svém těle, když jsem se změnil v chiméru.
„Kde mám pokoj?“ vrátil jsem se k Tomokovi. „Nepočítali, že si někoho přivedeš, tak nejspíš budu spát ve stodole, co?“ rozhlédl jsem se znovu kolem sebe a všiml si, jak si mě ostatní nedůvěřivě prohlíží a krčí přitom své nosy, jako bych jim nevoněl.
Tomoko
Maru si vše prohlížel a přejížděl prsty po kožešinách… Potom jsem si všiml pohledů, které na něj házelo služebnictvo a příchozí hosté, kteří se přišli poklonit novému králi.
Uklonil jsem se a objal Maru.
„Tohle je váš nový pán, společně se mnou. Je to můj druh a bude tu žít se mnou, takže žádné naschvály a útoky na něj. Je to kříženec, takže prosím o shovívavost. Budu vám vděčen. Večer bude obřad, takže prosím o nachystání věcí, které jsou potřeba. A ty pojď Maru….“ chytil jsem ho za ruku a vláčel po chodbách.
Otevřel jsem ložnici, která byla vždy moje a usmál se…
„Tohle je naše, tady budeme spát spolu, nebo chceš být sám?“ usmál jsem se a podíval se na tu krásu.
Postel s nebesy, široká pro dva a ve stříbrné úpravě… bíle vymalováno a černé ornamenty vše dozdobovaly.
„Ty ornamenty chrání celý zámek a já je po obřadu budu mít na těle taky… Doufám, že se ti budu líbit i tak, ale tady nemáš kam utéct…“ potutelně jsem se usmál a odvedl ho dál po chodbě.
„Tohle je má pracovna,“ ukázal jsem na mahagonové dveře.
„A jestli chceš, tady tahle bude tvoje..“ ukázal jsem na pracovnu hned naproti, která patřila otci.
Otevřel jsem těžké černé dveře a tmavě modrá místnost s černými závěsy a mohutným mahagonovým nábytkem se ukázala v celé kráse…
„Asi nic moc, co?“
Maro
I přesto, že mě můj muž tak krásně představil, *jo, budu si muset na toho křížence nejspíš zvyknout*, pohledy některých se moc nezměnily. Neměl jsem však ani možnost k tomu cokoli namítnout a už jsem byl vláčen po chodbách zámku. Div, že jsem za Tomokem nevlál jako kus papíru. Jeho… naše ložnice byla krásná. Úplně jiná, než moje „meditační“ místnost. Chtěl jsem skočit na postel a vyzkoušet si, jak se na ni leží, ale to už mě Tomoko táhl dál. Když otevřel dveře do otcovy pracovny a vešel jsem dovnitř, dýchla na mě zvláštní atmosféra. Tmavý mohutný nábytek, černé závěsy na velkých oknech, které dovnitř propouštěly dostatek světla, takže celá místnost nepůsobila těžce a nepřístupně. Bylo to zvláštní. Na druhé straně, jestli mě někdy přepadne melancholická nálada, udělám si z toho svou druhou „meditační“ místnost. Stačí zatáhnout ty těžké závěsy a schovat se někam do kouta, kde budu sám se svými myšlenkami.
„Líbí se mi to, Tomoko,“ přitáhl jsem si ho k sobě a poděkoval mu dlouhým polibkem. „Chci se zeptat, o jakém obřadu to pořád mluvíš?“
Tomoko
„To jsem rád, že jsem se trefil do tvého vkusu,“ polibek jsem mu oplatil a pevně ho sevřel v náručí.
„No, obřad… Je to potvrzení následnictví… Vezmu si na sebe roucho a rada vlčích stařešinů vytvoří u mého trůnu kruh… Tím bude proudit síla, která se vpije do mého těla a vytvoří značky na mém těle. Přítomni jsou všichni… Urození i běžný lid. Musíš stát poblíž, protože i tobě se rozsvítí značka a tentokrát se už plně vryje do tvé kůže. Potvrzení našeho svazku. Asi tak… Potom je hostina a tak… Seznámíš se s mým lidem a upevníš si svou pozici… Jen… Nesmíš být upírem, musíš se udržet ve vlčí podobě, je to pocta vlkům. Zvládneš to???“
Maro
Nejsem si jist, jestli s mou prchlivou povahou tohle zvládnu. Ale snad se nic nestane. Jde jen o obřad. To vydržím.
„Budu se snažit. Nechci tě zklamat, jen co jsme přišli.“
Ještě jednou jsem se rozhlédl o pracovně a pak tlačil Tomoka ven.
„Ukaž mi, kde budu mít věci. Musím si přece na ten obřad oblíct něco vhodného.“
Šli jsme pomalu k naší ložnici. Držel jsem Tomoka pevně za ruku a přemýšlel nad sebou.
Pocta vlkům… Nesmíš být upírem… Udržet se ve vlčí podobě…
Měl jsem v tu chvíli pocit, jako bych ztrácel své původní já. Jako bych měl navždy ztratit svou upírskou podstatu. Jako by náš rod neměl žádnou úctu. Kruci, vždyť i já jsem jeden z hlavních našeho rodu. Jeden za dvou posledních… Ale tady to zřejmě neplatí… Tady to nejspíš ani nikdo neví.
Ale Tomoka miluji a nechci ho zklamat. Udělám pro něj vše, co bude v mých silách.
Tomoko
Sakra… Nejspíš jsem na něco zapomněl, nebo to řekl špatně. Nedal se přehlédnout jeho smutný výraz. A pak mi to došlo. Natiskl jsem se na jeho záda a políbil ho na krk. Pomalu jsem jazykem přejel k jeho uchu a zašeptal: „Promiň, stále zapomínám, kdo jsi ty… Nejspíš ti tím ubližuji. Slíbil jsem, že ti nebudu brát to, kým jsi a už to zase dělám. Promiň, ale je to spíš pro jejich ochranu. Kdyby ses proměnil v sále plném vlků, šli by po tobě a já bych tě chránil… To by byla špatná známka nestranného krále. Je mi líto, že tě musím o tohle žádat, ale nechci, aby se ti něco stalo. Miluji jen tebe Maru… Jen tebe… Prosím, vydrž to,“ pomalu jsem mu jazykem sjížděl na krk a přes něj na klíční kost.
Maro
„Tomoko,“ zavrčel jsem tiše svým hlubokým hlasem, který ve mně vždy vyvolá tímhle svým počínáním. Musím ho zastavit dřív, než se dostane níž… Než mi rozepne košili a… Sakra… Začínal jsem být vzrušený nejen z něj, ale i z toho, na co jsem právě pomyslel.
„Měli bychom… něco… co třeba jít …ven…“ snažil jsem se nevzdychat. Ale jak můžeme jít ven, když má Tomoko to své – jak to říkal? – období? Naklonil jsem hlavu a přivoněl si k němu. Voněl. Voněl mi tak zvláštně. Dráždil tím všechny mé smysly. To tak působí na všechny? Zvedl jsem ruce a zahrábl mu je do vlasů a zaklonil mu hlavu.
„Nejspíš tě budu muset někde přivázat, než tě to přejde, nebo po tobě bude každý skákat…“ zavrčel jsem znovu a kousl ho do rtu, až se na nich objevila kapička krve. Olízl jsem ji. Všechny chloupky na těle se mi v ten moment postavily, opřel jsem se o něj čelem a ztěžka zafuněl do jeho vlasů.
Tomoko
„Asi mě budeš muset někde zavřít a přivázat, protože jsem nejspíš nezkrotný… A neuspokojitelný…“ rukou jsem zabouchl dveře a zamkl.
Se šibalským úsměvem jsem se na něj podíval…
„No, co kdybychom šli do postele?“ říkal jsem vzrušeně a olízl mu tvář.
Maro
„Tomo…“ nechal jsem se tlačit směrem k posteli. „Chceš mě zabít? Vždyť to není tak dlouho, co jsme to dělali… Sakra,“ neubránil jsem se povzdechu, když mi jeho ruka sjela po hrudi. Zakopl jsem o postel a přepadl na záda. Rukama jsem se snažil Tomoka chytit a zastavit. Jenže jako by do něj vjelo pytel blech… Prostě nebyl k zastavení.
„Nejspíš si na tebe budu muset sehnat hodně pevné lano,“ rozhlédl jsem se kolem sebe a zrakem hodnotil, jestli sloupky u postele budou schopny udržet tuhle bestii na místě aspoň chvíli.
Značka na rameni mě začala intenzivně hřát a já cítil, že tomu, co začíná atakovat mé tělo, se nejspíš těžko ubráním. Chytl jsem Tomokovu košili pod krkem a jedním rychlým trhem jsem ho rozhalil a stáhl mu ji z ramen k loktům. Také jeho vlčí znamení na rameni bylo výrazné, a když jsem se ho dotkl konečky prstů, projela mnou vlna neskutečného vzrušení. V ten moment jsem cítil, jak se mi objevují vlčí uši na hlavě a můj huňatý ocas se již otíral o ten jeho.
Tomoko
„Měl by ses mě naučit krotit, jinak tě hodlám vysát ze vší energie, co máš… Je to období páření a ty si můj partner. Nebo ne? Jsem vlk a Alfa, co čekáš… Chci tě a moc a ještě dlouho budu chtít… Buď to rozdýcháš, nebo mě musíš svázat, ale upozorňuji na to, že oheň mi zůstal,“ usmál jsem se a pomalu kousl do jeho roztomilého ouška.
Jazykem jsem mu přejel po bradě a mírně do ní kousl. Rukou jsem mu sjel na ocas a jeho srst hezky projel prsty… pěkně proti srsti. Druhou rukou jsem mu podráždil jeho vzrušení, které se tísnilo v kalhotách….
„Nebo toho mám nechat?“
Maro
Nejspíš jsem propadl ďáblu. Stůjte při mně všichni předkové, z tohohle nejspíš nevyjdu v celku. Když mě kousl do ucha a pak mi vlčí ocas projel prsty proti srsti, myslel jsem, že vypustím duši. Začal jsem se celý třást, a když zaútočil i na můj nepřehlédnutelný pahorek, který napínal látku kalhot, tak moje duše už nejspíš narážela o strop ložnice. Jen jsem hlasitě zavzdychal, přestal rukama lovit Tomoka, sevřel ruce v pěst a několikrát bezmocně udeřil do matrace. Tomoko mě naprosto ovládl a stačilo mu k tomu jen pár vteřin. Sakra… Chci ho…
Tomoko
On se mi poddal? Nepotřeboval jsem slova, jeho tělo mi odpovědělo samo. Taková krásná reakce si zasloužila odměnit…
Jazykem jsem vjel do jeho úst a hladově ho líbal. Můj jazyk jezdil po tom jeho a jemně jej hladil. Prsty jedné ruky se rozevřely a zmáčkly mezi sebe jeho roztomilou bradavku. Přejížděl jsem polštářkem po té kluzké plošce a mírně jí zatlačil do vnitř. Sehnul jsem se níž a druhou rukou mu stáhl kalhoty. Jak hezké tělo se mi tu objevilo před očima…
Pohladil jsem jeho vzrušení a olízl mu ho po celé délce. Vrátil jsem se ke kořeni a mírně vcucl jednu z jeho kuliček. Zasténal a prohnul se… Udělal jsem to i s druhou a přitom přejížděl po jeho vzrušení… Bylo již krásně tvrdé.
Olízl jsem si prsty a jeden na zkoušku zasunul do jeho nitra… Tak hezky mě svíralo a když se nebránil, vložil jsem i druhý a třetí… Laskal jsem jeho nitro a vjížděl a vyjížděl jeho vzrušením do svých úst… Když jsem ucítil, že nemá daleko ke konci, vytáhl jsem prsty a opustil i jeho penis… Nahnul jsem se k jeho uchu a zašeptal: „Chceš mě v sobě?“
Maro
Ano. Už jsem na to přišel. Tomoko mě chce zabít sexem. Ale nevadí. Bude to příjemná smrt.
Snad poprvé, co jsem se neubránil hlasitým vzdechům a sténání. V rukách jsem svíral prostěradlo, které se povážlivě napínalo. Když do mne strčil jeden prst, jen jsem zavzdychal, když dva, mírně jsem se prohnul, ale při třetím jsem už měl hlavu vyvrácenou a div jsem si nezlomil vaz.
Co to sakra se mnou je?
Dráždil mě a já se pod ním svíjel jak dešťovka v kaluži, která je v posledním tažení.
Už jen chvilku… cítil jsem, jak se ve mně všechno svírá, a najednou… NIC!
Ten zmetek mě nechal být. Já chci… Já to chci…
„Chceš mě v sobě?“ slyšel jsem Tomoka jako zdálky.
Jen jsem z posledních sil zvedl nohy, omotal mu je kolem boků a z hrdla se mi ozvalo jen nějaké neidentifikovatelné zakňučení.
Tomoko
To jeho zakňučení, tak sladký… Sakra… Tak moc sladký…
„Jsi tak sladký, Maro…“ s vyslovením jeho jména jsem do něj vnikl a zajel naplno do jeho nitra.
Začal jsem se pohybovat a jeho si rukama nadzvedl výše k sobě… Tak těsný a hluboký pocit… Dál jsem si ho bral a vnikal do něj a zase vyjížděl, dokud jsem nepocítil to horko, které mi ovládlo mozek a následně jsem vyplnil jeho zadeček. Pár silnými tahy, které jsem vykonal na jeho vzrušení, jsem dovedl k vrcholu i jeho… Jeho bílá tekutina se leskla na odhaleném bříšku…
„Hmmm… Tak to vypadá, že máme své období oba… Haha… Tak tohle nebude zrovna dobré… Pro nás jo, pro lid ne….“ usmál jsem se a položil se na jeho hruď.
Nechtělo se mi vyjíždět, jen jsem si užíval ten pocit, moci být ještě chvíli v něm.
Maro
Bylo to tak intenzivní a proběhlo to tak rychle, že jsem nestihl ani postřehnout, kdy se na mě vyřítil orgasmus a já kropil své břicho. Rychle jsem oddychoval a snažil se ve svém odumřelém mozku přinutit k činnosti aspoň pár buněk. Tomoko na mne dolehl, a přesto že i on skončil, dopřával mi ještě ten úžasný pocit plnosti a tepla uvnitř mě. Několikrát jsem se proti němu ještě pohnul, abych aspoň trochu ještě pocítil i to příjemné tření.
„To chceš říct, že i já…“ nechápal jsem. Nebo nechtěl pochopit? To proto jsem mu tak snadno a rychle podlehl? „Proč? Není to brzy? Vždyť jsem vlkem jen chvilku…“ Otíral jsem se tváří o jeho vlasy a jemně ho hladil po kůži na zádech. „A proč to není dobré pro tvůj lid? To nám jako budou závidět, nebo co?“
Pak jsem si ale uvědomil tu omamující vůni, kterou Tomoko v jednu chvíli ze sebe vydával. Jestli to tak bude i u mě a bude to tak působit i na ostatní, tak potěš koště. Žádný obřad nebude…
Tomoko
Ztěžka jsem nadzvedl hlavu a zadíval se mu do očí…
„Jo i ty…. A to že ses mi tak snadno dal, je toho jen důkazem. Nešlo se bránit, že? Jak kdybych tě svazoval….“
Nasál jsem vůni jeho pokožky a slastně zavřel oči.
„Je jedno jak dlouho jsi vlk, prostě reaguješ na mě. I vůni máš stejnou. Neboj… Tohle cítím jen já. Jen pro mě voníš… Díky té značce, si můj a ty mě svou vůní lákáš, jako já tebe…“
Začal jsem mu udělovat polibky po celé tváři a až nakonec ho políbil na rty.
„No, závidí už teď a to tobě, že jsi se mnou… Vadí ti to??“
Maro
„Doufám, že to tak je… jsi jen můj a nikomu nedovolím, aby na tebe jen sáhnul… jinak ho zabiju…“
Užíval jsem si jeho polibků. Hladil jsem jeho jazyk a nemohl přestat.
Když jsme se konečně odtrhli, převalil jsem ho na záda a ještě já zaútočil svými polibky na jeho kůži. Přisál jsem se mu na krk a zanechal na něm malý rudý flíček. „Tohle je zase moje značka, aby všichni věděli, že patříš jen mě.“
Nadzvedl jsem se v bocích a nechal ze sebe vyklouznout jeho penis. Promnul jsem ho v ruce a jemně otřel.
„Měli bychom se opláchnout, protože jsme naším spojením cítit na míle daleko,“ sklonil jsem se ještě a políbil Tomoka na tvář. „A než bude obřad, rád bych, abys mi trochu ukázal okolí.“
Tomoko
„Značky dělat nemusíš, je ze mě cítit tvůj pach. Tohle vlci ucítí vždy a všude…,“ potom moje vzrušení opustilo jeho nitro a já mírně zakňučel.
„Měli bychom jít hned, jinak se neudržím, tohle období je silně fyzicky náročné,“ usmál jsem se a zvedl se. Došel jsem ke dveřím do koupelny a otevřel je…
Do veliké vany jsem napustil vodou. Mým ohněm jsem jí ohřál na příjemnou teplotu a sám si do ní vlezl. Ještě jsem se vyzývavě podíval na Maru…
„Tak jdeš?? Potom ti to tu ukážu, jen nevím, jestli si to sám pamatuji,“ zasmál jsem se a ponořil do vody. Hned jsem vykoukl a nechal vodu stékat po mém těle…
Maro
„No, trochu se toho začínám bát…“ zasmál jsem se. Ale v duchu jsem si vzpomněl na své lovy. Upíři na své charisma a atraktivitu lákají lidi a jsou pověstní silnými sexuálními tužbami, kterými uspokojovali své oběti až do jejich vyčerpání. Pak pro ně byli snadnou kořistí.
No, tak tohle bych měl tím pádem zvládnout.
Ale pokud chci vidět i něco jiného, než jen stěny ložnice či prostěradlo na posteli, měl bych se aspoň na chvilku držet od Tomoka dál. Došel jsem k prostorné vaně. Chvilku jsem si prohlížel Tomokovo nádherné tělo, ale když jsem znovu pocítil narůstající touhu, zatl jsem zuby a vlezl do vany, až na druhý konec a dával si záležet, abych se o Tomoka ani trochu neotřel. Opřel jsem se, zaklonil hlavu, zavřel oči a užíval si tu příjemnou koupel.
„Rád bych viděl dneska aspoň park kolem zámku.“
Přeci jen mám rád volnost pohybu a čerstvý vzduch.
Tomoko
Pozoroval jsem ho, jak přichází k vaně a nemohl z něj spustit oči… Ještě když dosedal do vany, bylo vidět, jak se jeho vzrušen chvěje. Zase jsem měl chuť ho pocítit v sobě, tahle zvířecí stránka je hrozná. Nejspíš to je uspíšeno návratem a taky odebráním funkce v lidské říši. Taky jeho přeměnou… Sakra… Ovládej se Tomoko… Jsi jak nezastavitelné zvíře. Omyl jsem se a pomalu stáhl Maru za nohy k sobě.
„Neboj, jen tě omyji…“ vzal jsem namydlenou houbu a hezky od prstů na noze mu omýval tělo. Postupoval jsem po nártu, přes lýtko ke koleni, u toho jsem se na chvíli zastavil a mlsně podráždil jeho podkolení jamku. Potom jsem pokračoval na stehno a těsně před jeho vzrušením uhnul. To stejné jsem udělal s druhou nohou.
Potom jsem vzal jeho ruku a znovu od prstů, přes lokty, až k rameni jí krouživými pohyby omyl, to stejné i druhou. Zaklonil jsem mu krk a umyl mu ho, potom mé ruce sklouzly na jeho záda a obratel po obratli omyly…. Znovu jsem se přemístil na jeho hruď a jen nepatrně zavadil o jeho bradavky pokaždé, když jsem přejížděl přes ně… Následovalo bříško a nakonec jsem mu pomalu umyl i jeho penis…
Celé jsem to zakončil pár polibky na jeho krk a oddálil se…
„Fajn… Můžeme jít???“
Maro
Relaxoval jsem se zavřenýma očima a jen poslouchal šplouchání vody, když se Tomoko omýval. Jaký to byl šok, když jsem se najednou ocitl mezi jeho nohama a on mě ujišťoval, že se nic neděje, že mě jen umyje.
Sakra jsem malé děcko? Umyju se sám… Ale když on je takový…
Ani jsem se nenadál a každičký centimetr mého těla byl opečováván s něhou a láskou a … řekl bych i s chtíčem.
V duchu jsem přemlouval toho malého bastarda mezi nohama, aby byl poslušný a zůstal ve svislé poloze.
Hodně jsem si oddychl, když Tomoko skončil. Ruce jsem tiskl mezi stehny a opravdu jsem se přesvědčoval, že je to jen omytí a že musíme jít ven do parku, abych se nadýchal trochu čerstvého vzduchu. Vyběhl jsem z vany ven, popadl ručník a zmizel v ložnici. Zůstal jsem zaraženě stát, když jsem tam uviděl nějakou ženu, která právě chystala nějaké oblečení. Podle toho, jak to vypadalo, tak nejspíš Tomokovo roucho na obřad.
„Pardon, nevěděl jsem, že tu někdo je…“ schovával jsem svůj penis za tím kouskem plátna.
Tomoko
Byl jsem pobaven, když zdrhl z vany a ještě se styděl před služkou… Došel jsem k němu a pobaveně ho objal a přehodil přes něj velikou osušku.
„Děkuji… Můžete odejít…“ řekl jsem služce a ta s úklonem a rudou tváří zmizela ve dveřích.
„Tak ty tu takhle svádíš služebnictvo?“ usmál jsem se a pak ukázal na jeho oblečení.
„Tohle máš ty na večer,“ hned vedle mého tmavě modrého roucha se stříbrným prošíváním, ležely jeho šaty.
Černé kalhoty a k nim stříbrná košile a tmavě hnědá vesta s kapucí, která byla udělána z kůže nejvzácnějšího lesního jelena.
„Ta vesta je památka na mé předky, je pro tebe, tak ji hned neznič,“ pousmál jsem se a políbil ho na tvář.
Zahrabal jsem ve skříni a podal mu dlouhou šedou košili a černé kalhoty…
„To máš na teď, je to pohodlné,“ sám jsem si vzal hnědé kalhoty a černou košili. Zase jsem ho pozoroval, jak se strojil a když byl hotov, vzal jsem ho za ruku a odtáhl do zahrady.
Krásná prostorná zahrada, plná květů sakury a mnohých dalších voňavých a košatých stromů, keřů a barev, které lahodily zraku…
„Líbí?“
Maro
„Měl jsi strach, že by služka mohla vidět něco víc?“ pobaveně jsem se usmíval, když přes mně Tomoko přehodil osušku. Oblékl jsem si věci, které mi dal a prohlížel si přitom jeho roucho. Bylo opravdu krásné, Tomoko v něm bude určitě nádherný.
Když jsme vyšli na zahradu, nemohl jsem se vynadívat. Tak krásně upravená zeleň a ty krásné vzrostlé stromy… Ale jedno mi tu vadilo. Bylo tu moc živo. Pomalu jsme procházeli zahradou a já jen sledoval, jak se tu pohybuje služebnictvo a chystá všechno na večerní obřad. Nejspíš to jinak nejde. Ale doufám, že až bude po všem, že tu bude klid. Došli jsme k malé kašně a já se usadil na jejím kamenném obvodu.
„Je tu krásně,“ přitáhnul jsem si Tomoka do klína a objal ho. „Jen si budu muset najít nějaké místo, schované v nejzazším koutě zahrady, kde budu mít klid pro odpočinek a relax.“
Tomoko
Obejmul jsem ho kolem pasu a víc se natiskl na jeho klín.
„Je tu moc živo, že? Ale je tu jedno místo… pojď,“ odtáhl jsem od kašny a dovedl na druhou stranu zahrady, kde bylo malé travnaté bludiště, z jasně fialových javorů.
„Tohle je vzácný javor. Je to javor obnovy energie… Když dojdeš do prostřed bludiště, najdeš strom naděje a síly… Ukážu ti ho.“
Vedl jsem ho přesně naučenými cestami a došel do prostřed krásného bludiště…
Tam se k zemi skláněla obrovská kvetoucí vrba, z které odpadávaly jak chmýříčka její květy. Padaly na krásnou hladinu malého jezírka… Usmál jsem se a posadil se pod strom.
„Posaď se,“ stáhl jsem ho za ruku mezi mé nohy a uchopil jeho ruku a společně s mojí ji opřel o ten strom.
„Jsi i vlk, musíš cítit tu její sílu, že?“
Maro
Kdybych v tom bludišti byl sám, nejspíš bych se už změnil v netopýra, abych vybloudil ven. Je vidět, že ho Tomoko dobře zná, protože mě neomylně vedl doprostřed., aniž by jedinkrát zaváhal, nebo ztratil ten správný směr. Díval jsem se na ten obrovský strom, který v sluneční záři poskytoval úlevu v podobě stínu. Malé jezírko a krásný udržovaný trávník okolo jen doplňovaly tu úžasnou atmosféru celého toho místa.
Tomoko si mě přitáhl do sedu mezi své nohy a mou ruku přiložil na kůru stromu. Chvilku jsem se cítil divně, dotýkat se takhle nějakého stromu, byť byl krásný. Ale pak jsem zavřel oči a soustředil se jen na ten dotek. Drsná kůra stromu jakoby náhle splynula s mou dlaní. Už jsem necítil žádné hrbolky, ani rýhy. Cítil jsem, jak do mě proudí energie nejen té vrby, ale celé přírody okolo. Bylo to uklidňující. Nevím, jak to působí na ostatní. Jestli je to nabíjí další energií, nebo co. Mě to prostě uklidňovalo. Jako by mi to říkalo: „Nech svou horší stránku, svůj vztek, svou zlobu a nervozitu schovanou…“
Opíral jsem se o Tomoka a současně s tím, co procházelo mou dlaní, jsem pocítil i silnější lásku k němu.
Tomoko
„Je to krásný pocit, že? Je to jako bys cítil pocity všech vlků v říši… Sem je dovoleno chodit jen královskému rodu, ten jediný zná cestu. Máma mě sem brala, sice mě neměli rádi, ale tohle místo mi věnovali. Taková útěcha za nezájem,“ natiskl jsem se víc na něj a políbil mu ucho.
„Teď je i tvé Maru. Můžeš sem chodit a relaxovat, když budeš chtít být sám… Chápu, že někdy si budeš chtít odpočinout od celého světa, který je pro tebe nový… Tak můžeš tady, nikdo tě tu nebude rušit,“ usmál jsem se a za bradu si ho přitáhl k sobě. Jemně jsem políbil jeho rty.
Maro
„To ale budu potřebovat mapu, protože tady nejspíš zabloudím,“ usmál jsem se. „No, přinejhorším mám křídla.“
Opětoval jsem Tomokův polibek, jemně jsem se ho dotýkal rty. Líbal jsem ho a hrál si s jeho vlasama, a když jsem si uvědomil, že mé polibky míří níž, na jeho krk, odskočil jsem od něj, jako bych se spálil.
„Dost! Přestaň mě pořád tak vzrušovat!“ postavil jsem se. Několikrát jsem se zhluboka nadechl a chtěl něco říct, když mé vlčí uši zachytily nepatrný zvuk, podobné zašustění v křoví… Hmm, nejspíš nějaká myš. Nevěnoval jsem tomu více pozornost a chytl Tomoka za ruku a vytáhl ho na nohy.
„Už jsme tu stihli kde co, ale ještě jsme nejedli, nerad bych do včera padl hlady. Potřebuji se najíst, zvlášť pokud nás čeká to „náročné“ období.“
Pořád si nemůžu zvyknout na to, že v noci spím a mám čím dál větší potřebu jíst lidské jídlo.