Axel
Připadal jsem si, jako bych mluvil do dubu. Napřed jsem chtěl na Wayneho křiknout, že mu seru na gratulaci, pak jsem na něj jen nevěřícně hleděl, když mi řekl, že musí z Richmondu pryč, a pak se usmíval jako idiot, když řekl, že mě miluje.
A právě proto jsem ho nehodlal pustit.
Nechal jsem se obejmout a chvilku si to užíval, než jsem ho od sebe odstrčil, chytl ho za klopy bundy a stáhl si ho níž, aby mi pořádně viděl do očí.
„Seru ti na nějaké gratulace. Seru na to, že si myslíš, že se mnou nemůžeš zůstat. Seru na kariéru," zavrčel jsem mu do obličeje. „Myslíš, že bych byl šťastný? Jsi sobec. Neuvěřitelný sobec, Wayne Cartere. Ne, jednou jsem ti řekl, že tě ochráním. Připadám ti jako idiot, co mluví jen tak do větru? Chci zažádat o soukromou licenci na soukromého detektiva. Tak to ber tak, že jsi můj první případ. Zatraceně, Wayne! Věř mi trochu! Do prdele! Co čekáš, že se stane, kdybys odjel? Byl bys šťastný? Spokojený? Klidný? Nechceš raději, aby se to konečně uzavřelo? Skončilo to? Nikdo neříká, že to bude snadné, ale proč to hned vzdáváš? Já jsem tady. Jsem tu s tebou, Wayne. A chci ti pomoct! Dovol mi to, prosím. Nechci se dožít toho, až se někdy ze zpráv dočtu, že tě našli někde ve stoce. Už na to nejsi sám. Máš mě. A nikdy bych se nemohl na sebe podívat do zrcadla, kdybych ti nepomohl a nechal tě teď odejít. Takže si sedni na tu svoji zatracenou motorku a pojedem někam do hotelu, kde vymyslíme, co dál. Je tu se mnou Darien, takže by nebylo do věci vypadnout hned."
Ještě jsem ho políbil, a pak pustil a postrčil ho k motorce.
Wayne
Zarazil jsem se, když mi Ax začal zase nadávat.
Ne snad proto, že mi vyčítal můj postoj a mé chování. Ale proto, co řekl.
Měl jsem pocit, že toho ví o mě docela dost. Zjišťoval si snad něco o mě? Ví o těch vraždách, loupežných přepadeních? Prolustroval si snad můj trestní rejstřík? Vždyť já mu o sobě neřekl prakticky nic. Ani to, jakou mám školu a jaké úspěchy jsem měl jako barman. Ani to, jak se vlastně jmenuji celým jménem, kde bydlí mí rodiče, a do jakých sraček jsem se vlastně dostal.
Zaváhal jsem, když mě postrčil k motorce s tím, že pojedeme na hotel a probereme moji situaci.
Ale když jsem viděl jeho rozhodnost, nakonec jsem přikývl. Sehnul jsem se pro helmu, která mi při Axově útoku na mou osobu vypadla z ruky, zvedl jsem ji a pak přešel k motorce.
Tam jsem ještě zvedl trochu pochroumanou kytici a se slovy: „Blahopřeji k úspěšnému zakončení školy,“ jsem mu ji předal tentokrát osobně.
Nasedl jsem, nasadil si helmu, a ještě podal náhradní Axovi, aby taky mohl nasednout a mohli jsme vyjet.
Jo, nakonec do toho hotelu s ním pojedu. I kdybychom nic nevyřešili, aspoň s ním můžu strávit ještě nějakou chvilku, než úplně zmizím z Richmondu.
Počkal jsem, až si Axel nasedne, a pak jsem se k němu ještě otočil.
„Kam mám jet? Potřebuji ale něco s podzemní garáží, kvůli motorce. Nechci, aby byla na očích a někdo mi s ní něco udělal.“
Jo, opravdu jsem nechtěl, aby ji někdo viděl, a do podzemních garáží nevejde jen tak někdo.
Jistota je jistota. A Axel nemusí vědět, proč ji chci mít schovanou. Klidně ať si myslí, že se o ni jen bojím. Kdokoliv z motorkářů by měl stejné obavy o svůj milovaný stroj, takže v tom nejsem výjimka.
Axel
Wayne nakonec souhlasil, i když trochu s přemáháním.
Musel jsem říct, že mě to na moment zarazilo a… cítil jsem se k ničemu.
Říkal, že mě miluje, ale nevěřil mi.
Kytici jsem od něj převzal už mlčky, schoval ji pod sako, vzal si helmu, nasedl na motorku, a pak mu nadiktoval adresu hotelu s krytými podzemními garážemi.
Byl to jeden z těch luxusnějších, kde by ho nikdo nemusel hledat.
Celou cestu jsem ho pevně objímal kolem pasu, tiskl se mu na záda a přál si, aby mi aspoň trochu věřil.
A tak, když jsme dojeli do hotelu, postarali se o motorku, vzali Waynovy věci, a zaplatil jsem prozatím za dvě noci, okamžitě jsem ho zatáhl na pokoj.
Sundal jsem si sako a kytku, nebo spíš to, co z ní zbylo, hodil do vázy, ze které jsem vyndal ty hotelové.
„Sedni si," přikázal jsem Waynemu a ukázal na křeslo.
Sám jsem si sedl na konferenční stolek, naproti němu, takže se naše kolena navzájem dotýkala, a já měl chuť ho jen sevřít v náručí.
„Mrzí mě to. Říkáš, že ses do mě zamiloval, ale máš mě za idiota a nevěříš mi. Mrzí mě to, i když to chápu. Jsem polda, navíc mě znáš jen chvilku a jsou tu ještě mí bráchové. To bych ještě možná překousnul. Ale, co už nezvládám, je to, jak strašně lžeš sám sobě. Čekáš, že se to vyřeší, když se budeš schovávat. Čekáš, že je to jednou přejde. Čekáš, až zestárneš, sám a opuštěný. Zeptám se tě znovu, Wayne. Tohle je to, co skutečně chceš? Nevím, co všechno se ti stalo, ale dokázal jsem si pár věcí dát dohromady. Byl jsi milencem Gavyna Mansena, jednoho ze zakladatelů motorkářského gangu GAVOS. Co tě k tomu vedlo je tvoje věc a nikdy bych tě za to neodsuzoval. Jenže pak se něco stalo. Něco, co tě donutilo utéct a schovávat se. Má to co dělat s těma vraždama mladých holek? Dělo se to už před tím? Umučené, znásilněné, zdrogované, zabité a pohozené, jako kus smetí. Viděl jsi to? Viděl, že ano? A vadilo ti to. Proto jsi utekl. Jak dlouho? Rok? Schovával ses, a pak si našel práci u Maxima? Proto jsi od něj utekl? Proto teď utíkáš? Hledají tě, že ano? Ale tys nic neudělal. Jen víš něco, co nechtějí, abys věděl. A ten záznam v rejstříku? Manžel tvé sestry, pokud se pamatuju dobře. Proklepl jsem si ho. Už v minulosti měl problémy s chováním. Udělal něco, co tě donutilo ho zmlátit? Udělal. Protože vím, že jen tak bez důvodu bys na něj ruku nevztáhl. To, jak se mě snažíš od sebe odstrčit, to, jak odmítáš pomoc jen dokazuje, jak laskavé máš srdce. Ale to nic nemění na tom, že jsi sobec a kretén, protože na to ti zvysoka seru. Chci ti pomoct. Jsem dospělý, za své činy zodpovídám sám. A jestli mě zase odmítneš, klidně tě přivážu k posteli a třeba do tebe našukám rozum. Je mi to jedno. Dokud nebudeš souhlasit s mou pomocí, tak se odsud nehnu."
Po mém proslovu jsem vydechl, nafoukl se a založil si ruce na hrudi.
Wayne
Ta kytka, kterou jsem Axovi dal, vypadala jako koště, když ji pak na hotelu vytáhl z poza bundy a strčil do vázy. Ale potěšilo mě, že ji dal přednost před hotelovými kytkami a nevyhodil ji.
Ax mě pak zatlačil do křesla a sám si sedl naproti mně.
Založil jsem si ruce na hrudi a bedlivě poslouchal, co říká.
No, tak takhle jsem si náš pobyt mna hotelu nepředstavoval. Možná jsem měl být rychlejší a ujet, než se ke mně Axel vůbec dostal.
„Jak dlouho tohle všechno víš? Kdo ti to řekl? Proč jsi to zjišťoval? Nic jsme si na začátku neslíbili, měl to být jen sex, nic víc. Jo, druhá věc je, že jsem neplánoval, že bych se do tebe vůbec zamiloval. Ale i tak…“ mírně jsem se zamračil. „Nedal jsem ti žádné vodítko k tomu, abys o mě zjistil všechny tyhle věci. Neřekl jsem ti ani své celé jméno a vím, že ani Maxim by ti ho neřekl. Neměl jsem ani jmenovku na dveřích. Nikdy nic, co by na mě ukázalo. Proč? Proč jsi teď říkal všechny tyhle věci? Kdo ti to řekl? Proč o tom mluvíš? Nebo jsi natolik už policajt, že nezvládneš chodit s nikým, aniž by sis ho předtím proklepl? Jak můžeš vědět o tom, co jsem byl, nebo jsem, co schovávám nebo před čím utíkám? Co když je to všechno nakonec úplně jinak? Jak můžeš vědět, že jsem nic neudělal? Jak víš o mé rodině, o mém trestním záznamu? Jo, důvodů, proč utíkám je víc. Ale jeden z nich je ten hlavní. Říká ti něco: Třikrát a dost? Určitě ano. Jako budoucí polda je tohle věc, kterou bys měl znát hned po prvním dni ve škole. Mám záznam v trestím rejstříku. Byl jsem už jednou odsouzený, i když jsem přímo neseděl, ale měl jsem veřejné práce a podmínku. A je jedno, proč jsem byl odsouzený. Ale co když se znovu něco stane? Blbá bouračka, blbá hádka nebo rvačka, co když mě znovu odsoudí? Nechci sedět na doživotí. Ještě dvakrát a skončil bych tam. Nechci to, to raději budu utíkat a schovávat se. Proto chci odjet z Richmondu. Tohle je jeden z důvodů, Axeli.“
Vyhnul jsem se zatím jakékoliv reakce na jeho slova o mé minulosti. Věděl toho opravdu hodně. Vážně že jo, a tak trochu se mě to dotklo. Ale co, je to polda. Ale stále jsem nechápal, že mu stojím za to, aby si o mě všechno takhle podrobně pozjišťoval.
Jo, zamiloval jsem se do něho, a jestli nelhal, tak on do mě taky.
Ale tohle mě trochu zarazilo. Tušil jsem, že všechno to, co na mě vychrlil, nebylo jen z jeho hlavy. Nemohl mít přístup ke všem těm informacím, když jako policajt ještě nepracoval.
Axel
Čekal bych, že se třeba Wayne naštve a seřve mě, co se mu hrabu v životě nebo že možná bude souhlasit, ale to, co říkal…
Jako by litoval toho, že se do mě zamiloval. Jako by litoval toho, že mě vůbec potkal. A pořád mluvil o svém odjezdu z Richmondu.
Bolelo to. Kurevsky to bolelo. Jako snad ještě nic v životě.
A snad poprvé jsem si nevěděl rady.
Svěsil jsem ramena, povzdechl si a zadíval se na své ruce složené v klíně.
„Na rozdíl od tebe, nikdy nebudu litovat toho, že jsem tě potkal a zamiloval se do tebe," řekl jsem po chvíli možná chladněji, než jsem měl v úmyslu. „I z mé strany to byl jen sex, ale pak se to prostě zvrtlo. Ale budiž. Nechceš se mnou být, nutit tě nebudu. Když si myslíš, že ti to pomůže, tak fajn."
Vstal jsem a přešel ke komodě, kam jsem odložil sako.
Všechno ve mě řvalo, ale…
Wayne nejspíš neměl zájem o to, abych mu pomohl. Nejspíš neměl zájem o to, aby někdo byl s ním.
Nejspíš neměl o mě zájem vůbec.
„Budu na tebe myslet, i když moc to bolí, ale nějak to budu muset zvládnout. A ne. Žádné své milence jsem si nikdy neproklepl. Ani tebe jsem nechtěl. Nikdy bych to neudělal, i když jsem věděl, že něco skrýváš. Ale neměl jsem právo ti zasahovat do soukromí. Čekal jsem, že s tím třeba jednou přijdeš sám. Ale Zaine tě předběhl. V den, kdy jsi zmizel. Našli další mrtvou holku. Už třetí. A mrtvého chlapa, podobného tobě. Se znakem GAVOSu. Napřed jsem tě s tím nespojoval ani já, myslel jsem, že je to náhoda, ale pak Darien prověřoval toho mrtvého a díky snímání tváře k totožnosti, přišli i na tebe. Vytáhli na mě tvůj záznam. Vytáhli rejstřík GAVOSu a jejich členů. Přišli s tím, že jsi milencem Mansona. Chtěli, abych se tě vzdal. Abych dal přednost rodině před tebou. Lhal jsem jim. Poprvé jsem svým bráchům lhal. Věřil jsem ti a snažil se tě najít. Najít dřív než někdo od policie nebo z GAVOSu. Až pak jsem si začal zjišťovat pár věcí. Nejsem sice polda, ale mám pár známých. Darien se nakonec postavil za mě, ale moc toho taky nezmohl. Snažil jsem se ti pomoc, protože tě miluju, a protože ti chci pomoct. Protože ti věřím a vím, že bys nic z toho, z čeho GAVOS obviňují, neudělal. A záznam v rejstříku se dá taky obejít. Není to konec světa. Není to důvod, proč se schovávat. Ale…" dooblékl jsem si sako a smutně se na Wayna podíval.
Nevím, jestli to dokážu. Nevím.
„Pokud to tak chceš, nebudu ti stát v cestě. Odejdu a už tě nikdy nebudu obtěžovat. Zmizím z tvého života a nechám tě jít," zašeptal jsem a zamrkal, jak se mi do očí vedraly slzy. „Stačí slovo a já odejdu. Nechci jít, Wayne. Nechci tě nechat být. Nejspíš nikdy bych už nikoho nemohl milovat jako tebe, ale nevím už, jak tě přesvědčit, abys zůstal a nechal si pomoct. Celý ten měsíc a půl jsem nedělal nic jiného, než, že jsem lhal, vyhýbal se Zainovi s Isaiovi, hledal tě, po nocích, ve dne, nespal jsem strachy o tebe, vybavovala se mi mrtvola toho chlápka a já se modlil, abych tě jednou taky tak nenašel. Jen zázrakem jsem zkoušky udělal, protože jsem se ani neučil. Rozhodl jsem se, že se nepřidám k policii, ale zažádám o licenci soukromého detektiva, abych měl volnější ruce a mohl ti pomoct. Byl jsem několikrát i u tebe doma, každý den jsem byl u Maxima, čekal na každou zprávu, ale ani tak jsem nedokázal nic udělat. Nejspíš za nic nestojím, proto… odejdu, pokud chceš. Půjdu a nechám tě být."
Ukázal jsem na dveře a sevřel ruce v pěst, jak se mi třásly.
Wayne
Chtěl jsem, aby mi to Axel vysvětlil, Aby bylo mezi námi jasno.
Chtěl jsem, aby věděl, že jen tak nesednu na prdel, kdykoliv někdo něco řekne.
A chtěl jsem vědět, jak zareaguje.
A jeho reakce a vysvětlení mi přišly v některých bodech jasné jak facka, což jsem tak nějak i tušil, že to tak mohlo být, ale v jiných bodech zase překvapivé, a v jednom dost nemilé, až jsem se zamračil.
Měl jsem po jeho prvních slovech chuť vyskočit a jednu mu trefit do zubů.
Ale ovládl jsem se.
Někde uprostřed jeho vysvětlování jsem se trochu uklidnil, občas přikývl s tím, že jsem si myslel, že takhle nějak to bylo. A ke konci jsem se už zase zlobil.
Kde je ta jeho odhodlanost, s jakou mě hledal, nenechal chvíli na pokoji, vyváděl jak zamilovaný puberťák a vyhrožoval s pomocí za každou cenu, když teď stojí u dveří jak zbité štěně a chce odejít?
To já jsem chtěl odejít.
Ne on…
„Axeli, ani jednou jsem neřekl, že za nic nestojíš. Jasně, můžeš si to myslet, ale nejspíš to bude pořád jen v tvé hlavě. Pochybuji, že ti to řekl třeba i někdo z bráchů. Jo, myslel jsem si, že v tom všem budou mít prsty. A tady aspoň vidíš, jak je to vážné, když se o to zajímá policie. Je toho hodně na povídání. Ale pravda je taková, že nade mnou opravdu visí hrozba kriminálu. Na doživotí už bylo odsouzena spousta lidí a za drobnější přečiny, než je ublížení na zdraví. Opravdu bys chtěl mít za milence, přítele někoho, koho můžou zavřít? Co když natrefím na někoho z GAVOSu a strhne se rvačka? Nebo mě kdokoliv z nich i třeba křivě obviní, jen aby v tom nebyli sami? Kdo mi zpětně dokáže, že v tom nemám prsty? Ano, Gavyn je zakladatel GAVOSu, je můj ex přítel, a já sám u zrodu GAVOSu taky stál, jako jeho milenec. Takže všechno, co se tam dělo, padá i na mou hlavu, a je jedno, jestli jsem u toho byl přímo zúčastněný nebo ne. Ale jak jsem říkal, je toho hodně, co by se o tom dalo říct. Ale ty chceš odejít, tak tě nebudu zdržovat. Nebudu ti v tom bránit, i když mi to bude líto, protože ano, zamiloval jsem se do tebe a bylo mi těžko z toho, že jsem měl v plánu z Richmondu odejít. Ale už nikdy nemluv za mě. Už nikdy neříkej, že ty na rozdíl ode mne nelituješ toho, že jsme se potkali. Nevíš, jak jsem se cítil a jak se cítím. Nevíš, jestli něčeho lituji nebo ne. Víš, nemáme si co vyčítat. Já ti o sobě neřekl, ale tys taky nebyl zrovna dvakrát sdílný…“
Povolil jsem ruce a složil je na klíně. Opřel jsem se, zavřel oči a povzdechl jsem si.
„Jestli chceš odejít, tak jdi. Nechci se na tvůj odchod dívat. Ale dám ti jednu radu. Než vyjdeš z těchto dveří, tak si utři ty slzy a sopel. Jsi chlap, jsi polda, nikoho tam venku nemusí zajímat, že brečíš kvůli někomu, jako jsem já.“
Axel
Tak takhle se daleko asi nikam nedostaneme. Poškrábal jsem se ve vlasech a zapřemýšlel, co dál.
Povzdechl jsem si, ale trochu se uklidnil a chvíli se díval na Wayna, jak tam, jen tak, sedí se zavřenýma očima, a uvažoval jsem nad tím, co mi řekl.
Teprve po chvíli jsem k němu přešel, vytáhl ho na nohy, sedl si a jeho si posadil do klína dřív, než se vzpamatoval.
„Za prvé, sopel mi neteče," promluvil jsem po chvíli. „Za druhé, někdo jako ty stojí za každou slzu, kterou bych prolil, za třetí, nevím, jak se cítíš, ale chci to vědět. Za čtvrté, neřekl jsem ti pravdu, protože jsem se bál, že utečeš. A nejspíš oprávněně. Za páté, ano, chci mít za milence a přítele někoho jako jsi ty a s tvojí minulostí se holt nějak vypořádáme. Za šesté, kurva, Wayne, na co se chceš ještě vymluvit? Prostě to řekni. Řekni, že tu zůstaneš se mnou, řekni, že chceš, abych ti pomohl. Co je na tom tak těžkého? Za sedmé, divil by ses, co se zpětně dá dokázat a co všechno se dá odvolat. Kurva práce, neser mě, Wayne. Nebo tě přehnu přes koleno a dám ti na zadek. A ty víš, že to umím dobře."
Mírně jsem se zamračil, a pak se opřel.
Hladil jsem ho po zádech, občas mezi prsty protáhl pramen vlasů.
„Nečekal jsem, že se do tebe zamiluju. Ale stalo se. A rozhodně nemám v plánu na tom něco měnit. Neznal jsem tě, nevěděl jsem nic o tvé minulosti, nechal se vést instinktem a zamiloval se do tvého laskavého srdce. Byl jsi prostě ve špatný čas na špatném místě a nechal se stáhnout na scestí. Ale myslíš, že jsi na světě jediný, komu se něco takového stalo? I když ještě nejsem polda, za bráchy mám soukromého detektiva, patologa a poradce FBI. Má matka byla velitelkou záchranného hasičského sboru a můj otec generál leteckých sil. Oba zemřeli v Afganistánu, protože chtěli pomáhat. Pomáhat lidem, které ani neznali. Lidem, kteří to potřebovali. Jaký je mezi nimi a tebou rozdíl? Myslíš, že mezi nimi nebyl nikdo, kdo by neporušil zákon? Že tam byli všichni svatí? V naší rodině děláme to, co nám říká naše srdce. Řídíme se instinkty a svými smysly. A ty mi říkají, že jsi nevinný. A i když bráchové vyšilovali, tak kdyby si mysleli, že jsi nějaká velká hrozba, nenechali by to jen tak. Nevím sice, jak dlouho jim to vydrží, ale aspoň Dariena mám na své straně. Sice po tobě Zaine nejspíš pátrá, ale napřed by tě vyslechl, než by tě předal dál. Navíc, ne, jednou mi řekli o některém ze svých případů. Dokonce jsem měl možnost i na některých, v rámci praxe, spolupracovat. O takových jako jsi ty jsem už slyšel. A víš, jak většina z nich skončila? V márnici. A to já nechci. Nechci přijít k Darienovi a muset identifikovat tvoje tělo. Nechci. Kromě toho, opravdu bys mě nechal odejít?" zabručel jsem nakonec a zadíval se mu do očí.
Wayne
Jo, tak tušení, že Axelova rodina není obyčejná, se mi potvrdilo jeho dalšími slovy.
Ax mi možná věří, ale co jeho bráchové? Detektiv? Poradce FBI? Nejmenší hrozba je asi patolog. Ten mě rozhodně nebude pitvat za živa, aby zjistil nějaké stopy.
Suma sumárum, nejde po mně jen GAVOS, ale i celá Waylonova famílie.
To jsou mi teda vyhlídky.
Ale tak nějak jsem se po Axových slovech trochu uklidnil, a myslím, že jsem se i pousmál nad tím, jak byl rozhořčený. Dokonce se mu udělala i menší vráska mezi očima.
Přejel jsem po ní prstem a pak ho políbil na špičku nosu.
„Nevím, co všechno tví bráchové o GAVOSu ví, a které trestné činy jim přičítají. Ale jak jsem říkal. Pět let je hodně dlouhá doba, tak je toho hodně na povídání, a taky, nevím úplně všechno. Je pravda, že jsem u ničeho z toho nebyl. Ale některé věci můžu potvrdit nebo vyvrátit. Ale na to všechno by nám jeden večer nestačil. A pokud se děje něco teď, tak o ničem nevím. Můžu se jen domnívat, ale nemůžu s jistotou na nikoho ukázat. Jsem do nich pryč už rok. A neschovávám se jen kvůli tomu, co udělali a že o tom vím. Ale taky kvůli Gavynovi, protože on pořád nechce přijmout to, že ho už nechci. Pořád mě bere za svého, i když jsem mu jasně dal najevo, že o něho nemám zájem. Nechci mít s GAVOSem už nic společného.“
Vymanil jsem se z Axova držení a postavil se. Svlékl jsem si bundu, odložil ji a pak si svléknul i triko.
„Vidíš?“ otočil jsem se k němu zády. „Kdyby ses pořádně podíval, možná bys poznal, že to tetování je vlastně druhé. Je to překreslené původní tetování GAVOSu. Snažím se zbavit všeho, co by mi je mohlo připomínat, nebo, co by mě s nimi mohlo spojit. Jediné, co mi zůstalo, je moje motorka, ale tu jsem měl už předtím, a taky… V truhle v garáži mám členskou bundu, šátek a nálepky, které jsem sundal z motorky, jakmile jsem od nich odešel.“
Chvíli jsem se na Axe díval, a zpětně si přehrával všechno, co mi říkal. Jo, nadělal mi v hlavě zmatek už dávno, a teď to bylo ještě hroší. Nechtěl jsem, aby odešel, a proto jsem to rozhodnutí nechal na něm, když už u těch dveří stál.
„Nemůžeš mi zazlívat, že jsem ti nevěřil. Je spousta lidí, kteří se na oko tváří jak dobráci, ale jejich pravá tvář je úplně jiná. Je spousta policajtů, kteří budou tvrdit, že ti pomůžou, ale jakmile získají, co potřebují, dají od tebe ruce pryč. Takže nemůžeš mi mít za zlé, že jsem se takhle choval. Byla to jen opatrnost, nic víc. A taky obava, že bych mohl uškodit člověku, do kterého jsem se zamiloval. A pokud to vidíš jinak, pokud se ti má slova nelíbí, tak…“
Odstoupil jsem ještě o krok, rozepl jsem si kalhoty a stáhl je dolů ke kotníkům i se spodkama, kde se zarazily o boty.
„Tak mi klidně dej ten výprask, s kterým jsi mi vyhrožoval,“ a s těmi slovy jsem se k Axovi otočil zády.
Axel
Zabručel jsem, když řekl, že se nemám divit, že mi nevěřil.
Jo, já vím.
A taky to, co říkal o GAVOSu. Popravdě, nějak jsem si ho s nimi pořád nedokázal spojit. A to, že po něm jde i bývalý milenec…
Udělám všechno, abych je dostal.
Wayne je můj. A zkusí mi na něj někdo sáhnout.
Bylo mi jasné, že nic se nevyřešilo, že to, o čem si musíme promluvit bude na delší povídání, a že mě to bude stát ještě hodně sil, ale pro teď, když se Wayne přede mnou svlékl a řekl, že mu mám dát výprask, se mi všechno vykouřilo z hlavy.
Uměl mě dostat jako nikdo. A stačilo mu k tomu jen slovo.
Sundal jsem si sako a kravatu, vstal a přešel za Wayna.
„To si piš, že dostaneš výprask. Za každý den, co jsi mi utíkal," zavrčel jsem na něj, chytl mu ruce a svázal mu je kravatou za zády.
Potáhl jsem ho zpátky k sedačce, na kterou jsem si zase sedl a jeho si přehnul přes kolena.
Jeho zadeček na mě krásně zasvítil a mě se zadrhl dech v hrdle.
Napřed jsem ho pohladil po zádech, sjel prstem po páteři, přejel po těch krásných půlkách a pevných stehnech, než jsem se trochu pootočil, jednou rukou Wayna podebral za bříško a trochu nadzvedl, a v ten moment dlaň mé druhé ruky dopadla.
„Jsi zlobivý kluk a zlobiví kluci musí dostat výprask. A navíc, ty jsi moc zlobil."
Po každém slově jsem dal Waynovi na zadek, až to krásně plesklo, občas mezi údery zajel hranou ruky mezi jeho půlky, prsty poškádlil dírku, vjel do ní jen na jeden článek, než jsem se zase vrátil k výprasku, dokud Wayneho zadeček nebyl krásně červený.
Teprve pak jsem ho zvedl do kleku, jednou rukou mu sevřel vlasy, zaklonil mu lehce hlavu, naklonil se nad ním a druhou rukou jsem přejížděl po jeho těle, od rtů, po bradavky, jeho penis, kuličky, prdelku, kterou jsem pomačkal, až po dírku, se kterou jsem si začal hrát.
„Tak už je můj kluk poslušný nebo pořád zlobí? Řekni, Wayne," dýchl jsem mu do rtů a jemně je olízl. „Mám tě potrestat víc? Chceš abych potrestal tvou pusinku, tvé bradavky, tvé tělo, tvůj penis, tvou dírku? Řekni, chceš potrestat?"
Zatraceně, opravdu mě nikdo nedokázal vzrušit jako on. Jako by už neexistoval důvod, proč jsme tady. Jako by se nic před tím nestalo. Byli jsme teď jen my dva a ta neskutečná touha, ten chtíč, co nás pohlcoval a dal se ve vzduchu doslova krájet.
Wayne
Axelova reakce na sebe dlouho nenechala čekat. Překvapil mě, když mi ruce svázal za zády, ale nevadilo mi to.
Mezi lvy je běžná praxe, že lvice se nabídne samci, aby ho uklidnila. A já tohle teď praktikoval na Axovi. Věděl jsem, že tohle splní svůj účel, a navíc… Tak dlouho jsem ho neměl. I já toužil po tom se s ním milovat Jakkoliv.
Musel jsem si dávat pozor, abych se nezamotal do kalhot, když mě potáhl k sedačce. A když mě přehnul přes své kolena, jen jsem zavřel oči a s napětím čekal, co udělá.
Každou jeho ránu na můj vyšpulený zadek jsem přivítal s postupně hlasitějšími vzdechy. Můj penis už to taky začal brát v úvahu, a mé tělo se začalo chvět po každé další ráně.
Vzrušil mě tak rychle, že jsem ani nestíhal sledovat čas a počítat rány.
Tak, jak já věděl, jak ho umlčet, stejně Ax věděl, jak mě dostat do stavu, kdy jsem chtěl už jen to jediné. Žádný milenec, které jsem doposud měl, se mu nemohl rovnat.
Sám jsem pak nastavoval zadek, kdykoliv se svými prsty otřel o mou dírku, snažil jsem se na ně nasunout, když s nimi zajel mírně dovnitř.
Prohnul jsem se, kdy mě hladil po břiše, trápil mé bradavky nebo si hrál s mým penisem a kuličkami.
A s nevolí jsem přivítal, když se zastavil a položil mi svou otázku.
„Zatraceně, Axi!“ zavrčel jsem do jeho vlasů, když se ke mně sklonil a svými rty i zuby znovu potrápil mé bradavky. „Zatraceně! Neptej se a prostě si mě vezmi! Chci tě v sobě! Hned! Rychle a tvrdě! Seru ti na všechno okolo! Prostě mě ojeď a pořádně!“
Byl jsem opravdu na hraně a doufal jsem, že Axel taky, a nebude už zbytečně otálet.
Axel
No, takovou reakci jsem nečekal, ale o to víc mě dostala.
Byl jsem z Wayneho úplně mimo, a tak když vyslovil svou žádost, nebyl důvod to prodlužovat.
I já ho chtěl. Strašně moc jsem ho chtěl.
Potlačil jsem ho na záda a skoro z něj strhal boty, kalhoty a spodky.
I když jsem se sotva držel, neměl mě dlouho v sobě a já mu nechtěl ublížit, proto jsem zaběhl do koupelny, kde jsem našel olejíček, který by mu neměl ublížit, a už cestou zpátky si rozepínal košili a kalhoty. Vypustil jsem ven svůj penis, který už byl tvrdý, nakápl si na dlaň olejíček, potřel ho, a pak protáhl prsty i Wayneho dírku. Ale jen trochu, aby to pocítil a já ho navnadil ještě víc.
Pak jsem ho otočil, takže klečel na sedačce a hrudí se opíral o opěradlo, roztáhl mu nohy, co to šlo a n to do něj hned najel.
Zatočila se mi hlava z toho těsného tepla.
„Ojedu tě tak, že se zítra neposadíš," zavrčel jsem mu do ucha, které jsem jemně skousl, a pak začal přirážet.
Přesně tak, jak Wayne chtěl.
Tvrdě, rychle, žádostivě, poháněla mě touha a neukojený chtíč. Chtěl jsem víc, chtěl jsem Wayna slyšet, a tak jsem stupňoval tempo, dorážel na jeho prostatu, tiskl ho k sedačce, pleskal ho po zadečku, kousal do krku a zad, škrábal, líbal, trápil jeho bradavky, svůj penis musel mít jak ve svěráku, ale já nepřestával.
Wayne
Divil jsem se, že Axel stihl moje boty rozšněrovat, s jakou vervou mi je stahoval dolů. A doufal jsem, že to divoké svlékání moje kalhoty přežily. Ale měl jsem to, co jsem chtěl.
Ax kašlal na nějakou postel. Zůstali jsme na sedačce a já byl i rád.
To, co jsem po něm chtěl, a co mi pak následně dával, tady bylo nejlépe proveditelné.
Ruce stále spoutané jsem zatínal v pěst, když si mě pak opřel, aby mohl do mě najet zezadu. Vážně celý ten sex vypadal jako trest, a já si ten trest náležitě užíval.
Jo, nechám se takhle trestat častěji.
Když do mě najel poprvé, neubránil jsem se hlasitému výkřiku. A ty neutichaly ani poté, co začal brát můj zadek útokem.
Zapíral jsem se hrudí o sedačku, aby mohl dorážet ještě důrazněji, sám jsem mu místy vycházel i vstříc, když jsem měl pocit, že snad polevil.
Ty pocity, které to přinášelo mému tělu, byly po těch týdnech osamění a nervů jako balzám na duši.
Klidně bych tohle vydržel celou noc v kuse, dokud by mě zadek nebolel.
Nedokázal jsem ani zavřít pusu, jak jsem nestíhal s dechem, ale v marné snaze nabrat trochu vzduchu, ze mne znovu a znovu vycházely hlasité vzdechy a steny, prolínané nadávkami a Axelovým jménem.
„Po… povol… ruku…“ zachrčel jsem pak v jednu chvíli.
Byl jsem už na hranici, tak moc jsem se chtěl uvolnit, a mé tělo, můj penis si o to říkal. Ale Axovo sevření mi to znemožňovalo.
„Ax… Axi… Prosím!“ vykřikl jsem a celý jsem se propnul, jak touha po uvolnění doslova rvala mé roztřesené tělo na kusy.
Axel
Asi to budeme muset někdy zopakovat.
Byla to neuvěřitelně šílená jízda a já věděl, že tímhle dneska rozhodně nekončíme.
Když se pak Wayne proti mně propnul a vykřikl, věděl jsem, že dál to zdržovat nemůžu.
Povolil jsem své sevření, a v momentě, kdy jsem důrazněji promasíroval Wayneho prostatu a zároveň protáhl jeho penis, sevřel se v křeči a následnými hlasovými výlevy dával najevo své vyvrcholení.
Jeho dírka se stahovala, jako by mě ze sebe nechtěla ani pustit, a ztěžovala mi přirážení, ale o to víc to bylo intenzivnější, takže netrvalo dlouho a já své semeno začal tlačit do Waynova zadečku se stejně hlasitým doprovodem.
„Jsi naprosto… neuvěřitelný," opřel jsem se o jeho záda a zachrčel mu do ucha, když jsem konečně aspoň trochu popadl dech.
Rozvázal jsem mu ruce, opatrně z něj vyjel, otočil ho čelem k sobě, vyhodil si ho do klína a za neustálého líbání nás přesunul do ložnice.
Uložil jsem Wayna na postel, zalehl ho svým tělem, kolenem dráždil jeho rozkrok, zatímco moje ruka mu vtírala jeho sperma do kůže.
„Miluju tě," zašeptal jsem, usmál se, protože jsem to konečně mohl říct, aniž bysme se hádali, a znovu jsem Wayna políbil.
Wayne
To byla jízda jak na horské dráze. Plná adrenalinu zakončená nádherným dojezdem. Stále jsem nemohl popadnout dech, srdce valilo jak šílené, a celé tělo jsem měl rozpálené, jak rychle jím proudila krev.
Chytl jsem se Axe kolem krku, a když se mnou přešel do postele, přitáhl jsem si ho pro polibek.
Jo, výškový rozdíl se v posteli opravdu srovná. A mě ani nevadí, že je Axel o nějaký ten centimetr menší.
Pro něho, pokud spolu zůstaneme, udělám cokoliv, aby se mnou byl rád. Pro něho se budu snažit vypadat hezky, aby se za mě nemusel stydět. Stejně mi už tak kolikrát ani nehádají, že už mám přes třicet.
Páni… Už uvažuji jako bychom byli opravdu pár na pořád.
Když mi to došlo, zřejmě jsem musel i trochu víc zrudnout, podle toho, jak jsem pocítil teplo ve tváři.
A hlavně, když mi řekl, že mě miluje.
„Víš, nějak jsem se tomu zpočátku bránil, ale když jsem na tebe nedokázal přestat myslet… Jo, jsem prostě taky zamilovaný. Do tebe. Nemyslel jsem si, že by mě něco takového ještě potkalo,“ přitáhl jsem si Axe pro další polibek a mírně jsem se pod ním zavrtěl.
Bylo příjemné na sobě cítit jeho tělo, i to, jak mi ukázal svou dominanci, i ty jeho silné ruce, které to se mnou prostě uměly.
Jo, celý je prostě dokonalý, i kdyby mi tvrdil opak.
„Axi, nerad ruším tuhle chvíli, ale potřeboval bych se najíst, ráno jsem nesnídal,“ omluvně jsem se na něho podíval. „V brašně mám jídlo. Dáme si spolu, myslím, že ti bude chutnat. Víš, že bych s tebou rád promiloval celý den v kuse, ale nejspíš bych ti brzy odpadnul.“
Jo, nervy už nebyly tak napnuté, uvolnil jsem se, a pak ten sex… Není divu, že se moje tělo začalo hlásit o své, a jako první bylo, zaplnit žaludek.
Axel
Hraně jsem si povzdechl, když Wayne začal mluvit o jídlu.
„Chjo. A já myslel, že pojedeme až do rána a trhneme rekord," zabručel jsem, ještě Wayna políbil, ale pak se odtáhl, protože i já dostával docela hlad.
Za poslední měsíc jsem toho celkově moc nesnědl, a teď, když jsem se uvolnil, a to všechno okolo, tak se ozval i žaludek.
Pomohl jsem Waynovi z postele, půjčil mu svoji košili a přešel do vedlejšího pokoje, abych nachystal jídlo. Součástí byla i menší linka, indukční plotna, kávovar, lednice, nějaké hrnky a talíře, stejně jako kafe nebo čaj, takže, zatímco se dělalo kafe, já hodil jídlo na pánvici abych ho ohřál.
„Netipoval bych tě na vietnamskou kuchyni. Ne, že by to bylo špatně. Mám rád jejich kuchyni. Stejně jako celkově asijskou. Mám dojem, že ji někteří lidé dost podceňují a zbytečně se jí vyhýbají. Často mě překvapuje, jak dokáží z pár obyčejných surovin, které mi třeba považujeme za plevel, udělat vynikající syté, ale přitom lehké jídlo. Fascinuje mě jejich kuchyně. Ale doma ji moc nevařím. Darien nesní nic jiného než brambory, Zaine zase potřebuje kus masa v celku, a Isai moc nemusí zeleninu. Dokáže sníst snad jen houby, salát a občas rajče. Zaine třeba zase miluje ostré, Isai nemusí sladké a Darien ovoce. A…" zarazil jsem se, když mi došlo, že jsem se až moc rozvykládal, „promiň. Zase moc kecám. Nechci tě nudit,“ usmál jsem se na Wayna a vypnul plotnu, abych nám mohl nandat na talíře.
Zároveň se udělala i káva, tak jsem nám to rovnou naservíroval a zapálil svíčku, co na stole byla.
„Nejsem moc romantik. Asi. Neumím to. Ale tak nějak mi to sem pasuje," pokrčil jsem rameny a ukázal na svíčku, než jsem si sedl, popřál Waynovi dobrou chuť a pustil se do jídla.
Bylo naprosto vynikající a já jen protáčel oči blahem.
Opravdu jsem nic tak dobrého už dlouho nejedl.
Wayne
„Jo, ten rekord dneska ještě možná trhneme,“ usmál jsem se, když se Ax nechal slyšet.
Bylo vidět, že by nejraději v posteli zůstal. Ale opravdu jsem měl hlad.
„No, kdybych nezačal pracovat u Tiena, tak bych nejspíš taky umřel hlady. Je to taková menší vietnamská večerka, a majitel je opravdu fajn. A jeho paní mu každý den vařila, a nutili mě jist. A dokonce jsem u nich byl i párkrát na obědě. A mají čtyři děti a naučil jsem se pár vietnamských slov.“
Oblékl jsem si Axovu košili, a pak došel ke stolu a usadil se. Čekal jsem, až to nachystá na talíře, i když bych to klidně mohl udělat i já sám. A podle toho, kolik toho ohřál, tak to, co mi Tienova žena nabalila, budeme mít určitě ještě i na večeři a možná i snídani.
„Ta večerka je asi půl hodiny pěšky od hotelu, kde jsem přespával. Hotel, nebo spíš menší penzion U hlavní. No, blbý název, ale on u hlavní opravdu byl. Ale zpátky k Tienovi. Docela jsem si celou jeho rodinu oblíbil, a pokud zůstanu v Richmondu, tak bych tam za ním občas i zašel. Hodně mi pomohli. A taky mi dali jméno. Říkali mi Nhan.“
Pustil jsem se do jídla, a asi po třetím soustu mi došlo, co vlastně Ax všechno říkal.
Jo, musí to být složité vařit pro více lidí, zvlášť, když každý jí něco jiného.
„A vidíš, teď zas můžu říct já, že mě máš umlčet, pokud bych tě nudil. Tví bráchové… Když už jsi je zmínil, nejspíš se budou ptát, kam jsi zmizel po promoci. Divím se, že ti nikdo z nich ještě nevolal. Jak jim to chceš vysvětlit? A hlavně… Pochopil jsem, že minimálně jeden z nich mě hledá. Co teda bude dál? Plánuješ mě vzít k vám domů? Víš, i přesto, že tě miluji, tak pokud pocítím náznak něčeho, co by se mi nelíbilo, okamžitě mizím. A tím nemyslím tebe, ale tvé bráchy. Nemůžeš se na mě za to zlobit. I když o nich vyprávíš, přesto je neznám osobně.“
Vážně jsem se toho trochu bál. Bude Ax schopný se bratrům postavit, kdyby to pro mne šlo špatným směrem a šlo by do tuhého? Ne, že bych mu nevěřil. Ale rodina je rodina, a zvlášť taková, která celá zasvětí život práci pomáhání lidem. A podle toho, jak o nich Ax mluvil, tak na ně hodně dá…
Axel
Poslouchal jsem Wayna a mírně se usmíval.
„Vůbec mě nenudíš. Rád tě poslouchám. A v tom penzionu jsem byl. Nejspíš tě majitel, nebo kdo to tam byl, zapřel," povzdechl jsem si. „Ale jsem rád, že sis udělal nějaké přátele. A vidíš, to dokazuje to, že jsi hodný a laskavý. A co se týče mých bráchů…"
Odložil jsem příbor, jakmile jsem dojedl a napil se.
"Darien tě nejspíš viděl. Nejspíš mi dává čas, ale počítám s tím, že se ozve. Zainovi ani Isaimu zatím nic neřekne. To ti můžu zaručit. Vrátit se domů zatím nechci a svést to můžu na to, že si chci užít, než začnu pracovat. Napřed vyřeším to, kam tě schovat. Pronajmu ti byt v klidné části města, kam tě schováme. Pokusím se s Dariem zjistit něco, co by tě mohlo očistit. Zaina svedu na falešnou stopu. Víš, rodina je pro mě vším. Ale řídím se svým srdcem. A to mi říká, že ti mám pomoct. A bráchové mě znají. Možná mě za to pak seřvou, ale nakonec mi odpustí. A pokud to dopadne špatně? V tom případě nemám právo nosit jméno Waylon, protože jsem nedokázal ochránit to, co miluji. Jsi nevinný a mojí povinností je, to dokázat. Jak jsem říkal. Klidně to můžeš brát tak, že jsi můj první případ. Zítra zajedu zažádat o licenci a pokusím se najít nějaký ten byt. S Darienem promluvím, aby mě zatím kryl a když se Zainovi a Isaiovi občas ozvu, pokud budou mít dost práce, nechají to zatím být. Obávám se však, že Zaine to jen tak nevzdá, proto musím něco najít, abych mu aspoň zavřel pusu, nebo ho získal na tvoji stranu. Nebude to jednoduché, to neříkám, ale zvládneme to. Jen mi musíš trochu pomoct. Říct mi, co víš, každou maličkost, kterou si pamatuješ, jména členů, místa, něco zvláštního, co se přihodilo během té doby, cos tam byl. Pomůže mi všechno. Ale ne dneska. Dneska promilujeme celý den a celou noc, a až přijedu, tak si promluvíme, ano? Jak jsem řekl. Chci ti pomoct. Jak říkám, jsi nevinný a dokážeme to," vstal jsem a sebral nádobí, abych ho uklidil.
Wayne
Taky jsem rád Axe poslouchal. Jeho hlubší, mírně zastřený sexy hlas, bylo něco neopakovatelného. A zvlášť když se ještě dobarvil tím vzrušením, eroticky laděný podtón.
Mohl bych ho tak poslouchat celou noc a nejspíš bych se udělal už jen z toho.
Přesto, že jsem na něho zamilovaně hleděl, vnímal jsem to, co říkal.
„No, nechci, abys všechno ale platil sám. Chci přispět. A hlavně potřebuji něco, kde bych mohl schovat motorku. Když už o tom mluvíš, můžu ti pak ukázat v garáži pár věcí, co z GAVOSu mám.
Jen… Tví bráchové mě asi budou nenávidět, když jim budeš kvůli mně lhát. Je něco, čím bych je pak eventuelně obměkčil? Umím akorát dobře míchat drinky a koktejly, a maximálně uvařit. Bude to stačit?“ zasmál jsem se, když jsem si představil, jak je nalívám, aby mě přestali nesnášet, a oni leží už pod stolem a nejsou schopní vstát.
„Víš co? Máš pravdu. Necháme to pro teď být. Teď jsme tady, a já právě s dobrým obědem nabral energii, kterou můžeme zužitkovat lépe, než jen tady sedět a klábosit. Takže?“
Vstal jsem od stolu, přešel jsem k Axovi a poklekl před ním na kolena. Zapřel jsem se o něho rukama, až se sám musel opřít o linku, a chytl jsem ho za boky. Políbil jsem ho na břiše, na podbřišku, olízl jsem jeho penis po celé délce, kterému se to rozhodně líbilo, a pak jsem vzal do úst i jeho pytlík, a trochu si s ním pohrál.
„Teď je čas na zákusek…“ zamručel jsem, a už nic nebránilo v tom, abych splnil jeho počáteční výčet mých trestů s tím, že teď je na řadě moje pusa.
Myslím, že ani nezbyl čas na nějaké protesty. Už dávno jsem zjistil, že Ax je stejně náruživý jako já, a proto mi ani v tomhle nebránil. A, ani potom, co jsme se přesunuli zpátky do ložnice…
A nakonec to bylo tak, jak říkal. Promilovali jsme celý den a celou noc, až na menší přestávky, kdy jsem se šli naložit do vany, nebo jsme si šli udělat večeři.
Jo, potřebovali jsme jíst, abychom ten maraton vydrželi až do rána.