Wayne
Je to už pět měsíců, co s Axelem žijeme v našem domečku.
Na všechno kolem GAVOSu jsem se snažil už zapomenout, i když jsem měl občas stavy, hlavně ze začátku, kdy jsem se budil uprostřed noci a musel se přesvědčit, že ten, kdo leží vedle mne, je opravdu Axel a ne Gavyn.
Všichni, kdo byli zatčeni, byli taky i obviněni. Jen hrstka z nich odešla od soudu s podmínkou, spoustou hodin veřejných prací a výstrahou, že se nesmí přidat do žádného motorkářského gangu.
GAVOS prakticky padl, když se hlavní členové a jejich nejhlavnější poskoci dostali na nějaký ten rok za mříže. A i když Gavyn a Victor dávali opravdu bacha, aby se nenamočili osobně do žádné vraždy, tak už jejich organizování, a taky prostituce a drogy, jim nakonec vynesla hezkou řádku let ve vězení s maximální ostrahou. Jejich motorky byly zabaveny a prodány, stejně jako majetek získaný z nelegální činnosti, a výtěžek byl pak věnován obětem jejich řádění, nebo jejich rodinám.
Byly to i pro mne dost těžké týdny. Nakonec jsem musel i já jít k soudu vzhledem k tomu, že to já byl ten, kdo poskytnul rozhodující důkazy. Bohužel to jinak nešlo. Gavynova rodina měla opravdu dobré právníky…
Ale i když mi nechybělo moc, abych se zhroutil, Axel stál při mně, stejně jako jeho i moje rodina. A zvládl jsem to.
Nakonec jsem však skončil v péči lékařů.
Ne, snad proto, že by mi z toho všeho hráblo. Ale pod tíhou všech těch nervů a stresů, i z toho, jak si ze mě Gavyn a Victor předtím udělali boxovací pytel, se u mě opět projevily silné bolesti hlavy i přes ty léky, které mi Henry předepsal.
Tenkrát jsem strávil v nemocnici spoustu hodin, kdy jsem běhal od jednoho vyšetření k druhému, a nakonec padl konečný verdikt.
Pokud nechci, aby se to opakovalo, bude nutný operativní zákrok. Ten by mě neměl ohrozit na životě, ale rozhodně mi pomůže. A možná na trvalo.
Opravdu Henry i s dalšími doktory zjistil, že tyhle mé stavy zavinila vlastně špatná péče při úrazu, který jsem utržil při potyčce s Moničiným ex. A vzhledem k tomu, že mi neposkytli řádné ošetření a následnou péči, mám právo na odškodné…
Je mi jedno, jestli dostanu prachy. Pro mne je teď důležité, aby operace dopadla dobře. Za měsíc mám slavit 35 narozeniny a já bych je rád oslavil doma, s Axelem.
„Bojím se,“ povzdechl jsem si, když jsem v předvečer mé operace seděl v nemocničním pokoji na posteli, a mačkal jsem Axelovi ruku.
Raději jsem se ani nedíval do zrcadla. Přišel jsem o své vlasy, protože mi museli oholit hlavu, a já si tak připadal ještě víc dementněji, než doteď. A to mi na klidu moc nepřidávalo, a tak jsem si raději aspoň teď zavázal kolem hlavy šátek.
Axel
Nebylo to jednoduché, jak jsem si myslel. A i když jsem nebyl zrovna rád, nakonec musel jít Wayne k soudu. Bylo to potřeba, protože ten parchant si pojistil i zadní vrátka.
Ale můj Wayne se nedal. Ať už se na něj vytasili s čímkoliv, odpálkoval je, a nakonec ti čtyři, dostali doživotí s maximální ostrahou. A tam, kam je poslali, budou rádi, když si z nich ti největší kápa věznice udělají své děvky. To bude to nejmírnější, co je potká.
Po měsíci od soudu a ukončení případu GAVOS se začalo všechno vracet zpátky do normálu. Wayneho sice občas budily noční můry, ale pokaždé jsem byl u něj.
Začal jsem pracovat, Wayne se vrátil k Maximovi, který otevřel svůj nový bar, a jak jsem si myslel, tak o dva měsíce později se k němu odstěhoval i Darien.
Zase ale na druhou stranu to vypadalo, že Monika se nastěhuje k bráchovi a její a Waynově mámě pořídí menší domek, nebo byt někde blíž, protože Zaine odmítl bydlet se svou tchýní byť je sebe víc hodná. Myslím, že jsem tehdy umřel i smíchy, když to vysvětloval.
Isai stále neměl moc štěstí. Spíš jen letmé známosti, ale věděl jsem, že i on se dočká.
Můj vztah s Waynem neopadal, ale zdálo se mi, že sílí.
Ještě několikrát jsme si udělali výlet na motorkách, jak to jen v jeho stavu šlo, protože po soudu, se mu zhoršily bolesti hlavy, dokonce jsme i jednou zašli do bývalého baru, kam jsem chodil, a který taky znovu otevřeli, dopřávali si sex, i když ten ranní ustoupil trochu do pozadí, vzhledem k Waynově práci, a prostě si sebe navzájem užívali plnými doušky.
Nakonec, měsíc před Waynovýma narozeninama, jsme se všichni s Henrym domluvili na operaci.
Prý to bude lepší. Neohrozí ho to na životě a nebude mít stavy, kdy ho najednou přepadne silná bolest a on se vyvrátí někde třeba uprostřed silnice.
A ten strach jsem nechtěl zažívat ani já.
„Jsi pořád stejně sexy. A aspoň teď vím, jak budeš vypadat, až budeš starý dědek," usmál jsem se, opětoval Waynovi, stisk a stáhl mu šátek z hlavy, abych ho políbil na čelo. „Přede mnou se neschovávej. Pro mě jsi pořád stejný. A neboj se. Budu tady. S tebou. Pořád. Mysli na nás a na to, jak to spolu potom pořádně oslavíme."
Mrkl jsem na něj a vlepil mu pořádného hubana.
Snažil jsem se Wayna uklidnit, ale zároveň i sebe. Henry sice říkal, že se nemůže nic stát, ale…
Každý zásah do lidského těla s sebou přináší jisté riziko. Navíc je to hlava.
„No, i kdybys skončil na vozíčku a slintal si na bradu, stejně tě neopustím," zasmál jsem se při té představě, ale pak Wayna stáhl do náruče, aby si nemyslel, že si z něho dělám srandu.
Wayne
„Je mi zima na hlavu,“ zamračil jsem se, když mi Ax stáhl šátek dolů.
Ale na to jsem už musel čelit jeho líbacímu útoku.
Byl jsem moc rád, že je tady, protože ten strach, i když mě Henry ujišťoval, že to dobře dopadne, tu stejně byl.
Pohladil jsem se po břiše, když můj žaludek zaprotestoval, že nedostal svou večerní várku. Ale měl smůlu. Nesmím jíst a první jídlo bude až po operaci. A to ještě kdo ví kdy. Nejspíš tu neumřu na pooperační komplikace, ale na hlad.
Když mě přišla sestra zkontrolovat, a poměřit, dostal jsem přikázáno, že si mám lehnout a zkusit se prospat. Jo, pokoušet se můžu.
Axel se nenechal vyhodit. Prý se mnou zůstane až do rána, než mě odvezou, a měl to i domluvené a Henrym.
Nakonec se mi přeci jen podařilo usnout, ani jsem nevěděl jak. Ale nejspíš za to mohly léky, které jsem ještě večer dostal.
Ale i přes ty medikamenty se mi zdály sny. A proč zrovna o tom, že jsem rozklepaný stařík, se slinou u pusy a mladý Axel tlačí moje kolečkové křeslo a utírá mi oslintanou pusu, to jsem vážně netušil. Nejspíš za to mohlo to, co mi večer říkal.
Ráno pak nastal ten správný frmol, a já byl nervózní ještě víc. Dokonce přišla i máma, i Monika, aby mě podpořily. A ten zbytek to dostal zakázáno, aby mě ještě víc nerozrušovali.
„Mám strach, že až se probudím, že už to nebudu já, nebo že tě nebudu poznávat,“ šeptnul jsem roztřeseným hlasem, když mě vezli na operační sál a zastavili jsme u výtahu.
Přitáhl jsem si Axela blíž k sobě a vyžádal jsem si aspoň malou pusu, což se neobešlo bez úsměvu nemocničního zřízence.
„Vážně se bojím… Budeš na mě čekat? Teda po operaci, myslím?“
Axel
Zůstal jsem s Waynem celou noc a doprovázel ho i na sál.
Jen tam jsem nemohl, i kdybych nakrásně chtěl.
„Bude to v pořádku. A samozřejmě, že tu budu čekat," stiskl jsem Waynovi ruku, opětoval mu polibek, a ještě ho pohladil po hlavě.
Nemůžu říct, že bych neměl strach. Teď, když už to bylo přímo před námi, jsem měl zauzlovaný žaludek, ale musel jsem zůstat silný i kvůli Waynovi.
Před sálem jsem ho ještě jednou políbil, ujistil ho, že tu budu, a pak už zůstal na chodbě, zatímco se dveře za ním zavřely, a nad nimi se rozsvítil nápis 'operace'.
Několikrát jsem se zhluboka nadechl a promnul si roztřesené ruce.
Stál jsem na chodbě sotva minutu, a už mi to připadalo jako nekonečně dlouhá doba.
Přecházel jsem ze strany na stranu, nervózně pokukoval po dveřích, snažil jsem se nepředstavovat všechny ty komplikace, na které by Wayne mohl umřít.
Byl jsem tak mimo, že až teprve, když jsem narazil do Zaina, který se mi musel postavit do cesty, abych ho vnímal, jsem zjistil, že mezi tím přišli všichni, aby byli u toho, až se Wayne probere.
Jo, nakonec si Wayna oblíbil i Zaine. Darien ho měl rád hned, Isai si ho občas dobíral, ale nemyslel to nijak zle, a Zaine nakonec povolil, nejspíš kvůli Monice, nebo uznal, že Wayne je prostě skvělý chlap.
Jen jsem zavrtěl hlavou, když se na mě podívali a dál začal vyšlapávat cestu na chodbě.
Přišlo mi to jako věčnost, i když samotná operace trvala něco přes půl hodiny a Henry sám pak řekl, že Wayne byl skvělý pacient a obešlo se to bez komplikací.
Ale tohle mi došlo až mnohem později, protože ve chvíli, kdy Wayneho vyváželi ze sálu s omotanou hlavou, už jsem nevnímal nic okolo.
Převezli ho zpátky na pokoj, a i přes protesty nás nakonec nechali s Waynem na pokoji.
Já si hned zabral místo u postele a chytil ho za ruku.
Celou dobu jsem ho sledoval a myslím, že tím, jak jsem pořád kontroloval, jestli dýchá nebo mu upravoval peřinu, či volal sestru, když se mi něco nezdálo, lezl všem na nervy.
Nakonec, chvilku po poledni, Wayne konečně otevřel oči a já skoro ani nedýchal.
„Jsem tady," zašeptal jsem a jeho ruku si přitiskl ke rtům. „Všichni jsme tady. Jak ti je?"
Jo, blbá věta, ale nic lepšího mě nenapadlo, jak jsem byl rád, že se konečně probral.
Wayne
Slíbil mi, že tu bude.
Poslal jsem mu ještě jeden nervózní úsměv, než se za mnou zavřely dveře. Pak už jsem se musel soustředit na to, co mi říkala sestra a anesteziolog.
Ani nevím, jestli jsem stihl napočítat od sto do nuly, tak jak po mně chtěl…
Když jsem se začínal probírat, jako první jsem vnímal pípání přístroje za mou hlavou.
Otevřel jsem pomalu oči, ale nedokázal jsem zaostřit, jak jsem to měl všechno rozmlžené.
Chtěl jsem promluvit, ale nějak jsem měl sucho v krku a vyšlo ze mě jen tiché zachrčení.
Pak mi někdo přiložil k ústům slámku a prý se mám trošku napít. Ale opravdu jen trošku, protože jsem pořád pod vlivem anestezie, tak bych se nepozvracel.
Ani nevím, čí to byl hlas.
Ale když jsem ucítil stisk na ruce, opatrně jsem pootočil hlavu.
„Kdo?“ zkoušel jsem zaostřit zrak. „Kdo všechno?“
Ale než jsem stihl dostat odpověď, objevil se tu někdo další, a podle všeho, jak hned všechny vyhodil ven, tak to byl doktor.
Položil mi pár otázek, zkontroloval funkce, ujistil se, že ho vnímám, slyším i vidím. Zkontroloval všechny mé nervové funkce, a pak nařídil sestře, aby mi napíchla jakousi kapačku.
A později, s ujištěním, že to evidentně dobře dopadlo, pak odešel s tím, že venku čeká nervózní rodina a on nechce mít z kliniky kůlničku na dříví.
Rodina?
Zadíval jsem se ke dveřím, kudy odešel doktor a sestra, a díval se na chlapíka, který se hnal k mé posteli jako velká voda.
„Axeli…“ zachraptěl jsem.
Chtěl jsem se usmát, ale zabolela mě hlava, tak jsem toho raději nechal. Nesmím se teď přemáhat a pokud možno na nic nemyslet. Nenamáhat mozek.
„Jsem asi… v ráji,“ stiskl jsem slabě jeho ruku. „Jsi… můj anděl stráž… ný…“
Aniž bych chtěl, oči se mi znovu začaly zavírat, a já po chvilce zase usnul.
Axel
Než jsem dostal odpověď, přišel doktor a všechny nás vyhodil.
Samozřejmě, se to neobešlo bez remcání, ale vzápětí se ukázal Henry a svému kolegovi řekl, že jsme rodina, a prý ať se raději smíří s tím, že nás bude mít na krku, dokud Wayna nepropustí.
Doktor si jen povzdechl, zavrtěl hlavou, ale trval na tom, ať počkáme.
Byl jsem nervózní jak prase, než vyšel zase ven, řekl, že Wayne je v pořádku, jen teď musí hodně odpočívat a nenamáhat se.
Ale pokud prý nenastanou nějaké komplikace, do týdne ho pustí domů, a pak bude docházet jen na pravidelné kontroly.
Myslím, že jsme si v tu chvíli všichni oddechli, a když konečně svolil, hned jsem se vecpal dovnitř.
Ale znovu jsem nestihl Waynovi ani odpovědět, protože zase usnul.
Nakonec všichni postupně odešli domů, když to vypadalo, že Wayne prospí den, a taky, že jo.
Vzbudil se asi dvakrát, jednou kvůli výměně kapačky a podruhé, protože mu odebírali krev.
Někdy během noci, když ho sestra chodila kontrolovat, a já se od něj nehnul na krok, Waynovi dokapala poslední kapačka, a podle sestry už nebyla potřeba další.
A nad ránem Wayna odpojili i od všech monitorů, s tím, že pokud nenastanou žádné komplikace, zítra už ho převezou na normální pokoj.
Byl jsem moc rád. Strašně se mi ulevilo, i když samozřejmě stát se mohlo ještě cokoliv, ale podle doktora ten nejkritičtější čas měl za sebou.
Nehnul jsem se ani na krok od jeho postele, držel ho za ruku, nebo mu natřásal polštář. Dokonce jsem v jednu chvíli i požádal sestru, aby přinesla ještě jednu deku navíc, když se mi zdálo, že by mohla být Waynovi zima.
Nejspíš si pomyslela něco o herečkách a o tom, že bude ráda, až budeme pryč, ale deku mi nakonec donesla.
Myslím, že jsem dokonce na chvilku musel zadřímnout, protože jsem skoro vyskočil a trochu zmateně zamrkal, když mi Wayne víc stiskl ruku.
Nevěděl jsem, jestli je to reflex nebo se probouzí, tak jsem se nad ním naklonil a políbil ho na čelo.
„Jsem u tebe, lásko," zašeptal jsem a jemný polibek věnoval i jeho rtům.
Wayne
Nějak jsem nebyl schopen vnímat, co se dělo dalších několik hodin. Byl jsem unavený a mimo z té operace a z těch léků, že jsem prospal snad všechno, co se dalo. Ani jsem nebyl schopen registrovat, jestli se mnou někdo je, nebo mě kontroluje jen sestřička a doktor.
Ale když jsem se trochu víc probral, a chtěl jsem zvednout ruku, něco mě zastavilo.
Teplá dlaň, silná ruka, přesně taková, jak mám rád.
A hned mi bylo jasné, komu ta ruka patří. Trochu víc jsem ji stiskl, abych se ujistil, že je to opravdu on a že se mnou zůstal.
A pak se nade mnou objevila jeho tvář. Nikdy jsem ji neviděl raději. To, že jsem ho poznával, že jsem ho viděl i slyšel, byla známka toho, že operace nejspíš dopadla dobře.
Oddechl jsem si, ale úplně klidný budu, až to potvrdí doktor a narostou mi vlasy.
V pokoji bylo jen tlumené světlo, a bylo tu naprosté ticho. Pochopil jsem, že je nejspíš noc, i když jsem nevěděl, kolik hodin.
Axel vypadal unaveně. Měl kruhy pod očima ale i tak se usmíval.
„Měl by ses vyspat,“ zašeptal jsem a trošku se pohnul, abych ho mohl políbit.
Byl jsem šťastný, že je tady. A bylo mi už jedno, že nemám vlasy. Ty dorostou. Ale kdybych měl být bez Axela, nejspíš bych umřel na operačním sále. Hlavně díky němu jsem tohle všechno dokázal a odvážil se na tu operaci jít.
Jo, dokonce jsem si i vzpomněl na to, jak jsem začal jančit a bál jsem se, a Ax mě přemlouval, a musel v jednu chvíli i důrazně, že prostě na tu operaci půjdu.
Jo, vzpomínky mám… Asi jsem na nic nezapomněl. A to je hlavní. Bude to v pohodě.
Hned ráno, po malé snídani, která mi rozhodně nestačila, a po kontrole, mě pak převezli na normální pokoj. A vzhledem k tomu, že se u mě návštěvy střídaly každou chvíli, mi raději přidělili soukromý, abychom nerušili ostatní pacienty.
A i když se mnou Axel byl každou možnou chvíli, přesto jsem se už těšil na den, kdy doktor řekne: „Je to v pořádku, sbalte se a vypadněte.“
Axel
Myslím, že doktor věděl, proč Wayna převést na soukromý pokoj.
Jednak proto, že jsem si i já měl kam lehnout, vzhledem k tomu, že jsem prostě odmítal Wayna opustit, ale i proto, že u něho kromě mě, byl pořád někdo další. Wayne tak ani neměl šanci propadnout nějaké pooperační depce, protože to prostě nešlo.
Já se v podstatě do nemocnice nastěhoval. I přes protest doktorů, kteří to nakonec vzdali, takže mi povolili se sprchovat v jejich umývárně, používat jejich kuchyňku, protože jsem odmítal jíst nemocniční jídlo, a půjčili mi i peřinu a polštář.
Oblečení a hygienu mi přinesl hned druhý den Zaine, kterému jsem dal klíče od baráku, takže jsem byl naprosto spokojený.
I přesto jsem se ale těšil domů. Až zase budeme jen my dva, v naší voňavé posteli.
Ale samozřejmě jsem to nechtěl uspěchat. A i proto, když pak po osmi dnech doktor přišel, že Wayne může domů, potom, co mu sundali obvazy, a dostal jen mast, kterou by si měl ránu potírat, aby se stehy samy vstřebaly, jsem se asi padesátkrát ujišťoval, že opravdu můžeme odejít a Waynovi nic nehrozí. Myslím, že doktor se jen silou vůle držel, aby mě neposlal do prdele, ale já se prostě musel ujistit.
Pravda ale byla, že Wayne sílil každým dnem, už dávno nejedl na pokoji v posteli, ale chodil do jídelny, nebo jsme šli ven na procházku, a den před propuštěním jsem se odvážil zajít i tak daleko, že jsem ho vykouřil v koupelně, kam nás pustili po dlouhém přemlouvání.
A tak, po instrukcích a opětovném ujištění, jsme se konečně mohli sbalit, pobrat zobání, co ještě Wayne dostal do začátků, pak už to prý potřeba nebude, pobrat mastičku a kalendář s termíny návštěv, a hurá domů.
A protože bylo poledne, zastavili jsme se v naší oblíbené restauraci a dali si slavnostní oběd.
A taky jsme zajeli do obchoďáku a koupili Waynemu paruku, protože se i přes mé ujištění, že je jako holohlavý sexy, cítil bez vlasů nahý.
Zakázal jsem mu ji ale nosit doma, protože pro mě byl krásný takový, jaký byl.
„Vítej doma," přitáhl jsem si Wayneho do náruče, když jsme za sebou konečně zavřeli dveře a já odhodil tašku na zem, abych měl prázdné ruce.
Jo, byl to skvělý pocit.
Wayne
Myslel jsem si, že se to bude v nemocnici táhnout, že se budu nudit. Ale nakonec těch pár dní sletělo, ani nevím jak. Byl jsem, hlavně první chvíle, ještě mimo, unavený a občas mě pobolívala hlava, ale byl jsem ujištěn, že to odezní, a pak už bude všechno v pořádku.
Axel mě neopustil ani na chvíli. I přes protesty lékařů se doslova nastěhoval ke mně do pokoje a staral se o mě snad víc než nemocniční personál. A taky, když si uvařil pro sebe, nezapomněl i na mě. Postupně jsem se začal dostávat do normálu, což zahrnovalo i větší hlad a tím pádem i větší porce.
První procházku jsem opravdu přivítal. Po týdnu jsem se dostal z nemocnice, a mohl se konečně svobodně nadechnout vzduchu, který nesmrděl desinfekcí.
Prošli jsme se, naobědvali, nakoupili, a vrátili se konečně domů.
Trošku jsem se mračil nad tím, že mi Axel zakázal nosit paruku doma, ale na druhou stranu mě nic netáhlo, a tím pádem se rána po operaci mohl lépe zahojit, když ji nic nekrylo.
„Jsem rád, že jsem konečně doma. A hlavně že to dobře dopadlo a že tě poznávám… pane… ehm… Jak se vlastně jmenuješ?“ zasmál jsem se, když jsem položil otázku.
Ale na to jsem Axelovi věnoval dlouhý polibek, aby neměl strach, že jsem zapomněl na úplně všechno.
Ale ta cesta domů i procházka po městě a obchodech mě docela unavila. Pořád to ještě nebylo úplně ono, a v nemocnici jsem se po celou dobu válel jen v posteli.
„Půjdu se osprchovat, a pak bych si rád lehnul do naší postele. Jsem utahaný,“ povzdechl jsem si nakonec.
Axel
Wayne měl jediné štěstí, že byl ve stavu, v jakém byl.
Jinak bych mu za tu jeho provokaci dal, co proto. Takhle jsem ho jen plácnul po prdelce, opětoval mu polibek, a pak už jsme po vybalení věcí zalezli do koupelny a rovnou do vany.
A protože jsem ho neměl tak dlouho, jeho blízkost a to, že je v pořádku mě samozřejmě nenechalo v klidu. Nemohli jsme si ale dovolit žádné řádění, ani bych to neudělal, a tak jsem si ho jen za Waynova přispění vyhonil.
Nakonec mi usnul ve vaně, takže do postele jsem nás pak musel přesunout.
Druhý den jsme pak většinu času ještě strávili v posteli, hlavně teda Wayne, protože přece jen to celé bylo dost náročné a odpočinek byl pro něj hlavní.
Pomalu jsem ale musel začít pracovat, protože se mi do ruky dostal případ týraného manžela, ale kdykoliv mi to čas dovolil, byl jsem s Waynem.
Na sex jsme ale museli minimálně nějaký ten čas zapomenout, dokonce nám to i lékař neopomněl připomenout, když jsme za týden jeli na kontrolu, přesto, aspoň ruční práce nebo ochutnání Wayna jsem si neodpustil.
Byl jsem ale rád, že všechno probíhalo bez komplikací, dokonce doktor Wayna pochválil za to, jaký je vzorný pacient, a pokud to tak prý půjde dál, už nebude ani potřeba, aby chodil na kontroly.
Měl naplánované ještě čtyři návštěvy, do té doby by se všechno už mělo vrátit do normálu, takže pak už by docházel jen za určitou dobu nebo v případě potřeby.
Do toho všeho jsem ještě musel začít zařizovat Waynovy narozeniny, tajně samozřejmě, protože se rychle blížily.
Domluvili jsme se z Maxem, že oslavu uděláme u něj, uzavřená společnost samozřejmě, pozvánku dostala i Tienova rodina, ale s tím, že to uděláme jako překvapení.
Prostě půjdeme, jakože na návštěvu, a pak na něho všichni bafnou.
Dárek jsem měl vybraný téměř okamžitě. Z bráchama i Maxem jsem byl domluvený, doktor to taky odklepl, takže jsem doufal, že Wayne nebude zklamaný.
Wayne
Čas pomalu ubíhal, a já se s každým dalším dnem dával do pořádku. Jako by to, že jsem doma s Axelem, mělo na mé doléčení pozitivní vliv. Samozřejmě, že tu byla ještě spousta kdejakých omezení, ale po nějaké době už to nebylo tak tragické.
Už jsem se začal starat i víc o domácnost, to i proto, abych něco dělal, protože jsem do práce ještě nemohl. Hlavně kvůli tomu, že bych neměl pravidelný spánek a ten byl teď dost důležitý.
S každou další kontrolou jsem byl spokojenější. A taky… Už mi začínala zarůstat hlava, takže jsem měl teď na ní malého ježka. A vzhledem k tomu, jak mám jemné vlasy, tak to bylo, jako pohladit samet. Ale už jsem se rozhodně těšil na to, až budu mít ty vlasy delší, tak jako kdysi.
A taky jsem se těšil na chvíli, kdy konečně budu moct nasednout na motorku a jet někam na výlet. Ale to nejspíš bude muset počkat aspoň do jara. A tak jsem se všude nechal vozit autem, protože jsem sám řídit nemohl. Aspoň zatím. A taky jsem neměl auto. Nejspíš si pořídím nějaké menší přibližovadlo aspoň na cestu do práce.
Po včerejší kontrole u doktora jsem měl i dokonale lepší náladu. Dovolil mi už jít do práce.
A já chtěl tu novinu Maximovi říct co nejdříve.
A tak jsme se rozhodli, že dneska za ním půjdeme na návštěvu, oznámíme to, a hned si s ním domluvím, kdy budu moct přijít na první směnu.
„Musíme to oslavit. Maxim bude určitě rád,“ zapnul jsem si poslední knoflík u košile a natáhl se pro kalhoty, když jsme se navečer chystali jet k Maximovi.
Věděl jsem, že alkohol mám teď zakázaný, ještě po nějakou dobu, ale měl jsem povolenou aspoň skleničku vína, a těšil jsem se, že si s klukama dám. A udělám jim nějaké drinky.
Axel
Uteklo to jako voda.
Během té doby jsem vyřešil dva případy a začal si pomalu dělat jméno.
Byl jsem rád, už kvůli bráchům, a taky, chtěl jsem, aby se za mě Wayne nemusel stydět.
Nakonec se přiblížil den jeho narozenin a nějak jsem se ani nemusel snažit, abych ho k návštěvě u Maxe přemlouval. Doktor mu totiž oznámil, že může do práce a Wayne to chtěl oslavit.
Byl jsem nadšený nejen z toho důvodu, ale i proto, že mi doktor odklepl ten můj nápad na narozeninový dárek. Jen jsem doufal, že Wayne nebude zklamaný.
S Maxem a klukama jsem všechno domluvil, a už se jen potutelně uculoval pokaždé, když Wayne zmínil Maxima.
„Rozhodně bude rád. Lepšího, než jsi ty, by nesehnal," podal jsem Waynovi kalhoty, ale ještě si ho stáhl do náruče a pomačkal mu prdelku. „A, taky musíme oslavit i něco jiného. Doktor nám konečně povolil sex. A já už skoro měsíc držím půst."
Zamrkal jsem na Wayna, a pak se o něj otřel svým klínem, aby věděl, že jak na to vletíme, nic mu nedaruju.
Kdyby nebylo jeho narozenin, vykašlal bych se na celého Maxima a náležitě to oslavil napřed doma, a pak až někde jinde, ale tohle mělo přednost.
„Tak pojďme," objal jsem Wayna kolem pasu, když jsme byli oba oblečení a nachystaní.
všechno potřebné jsem měl už schované u Maxima, takže jsem byl ušetřený výmluv, proč si sebou beru to nebo ono.
Jeli jsme autem, protože na parkovišti stejně kromě nás nikdo nebude, a navíc, Maxim slíbil, že pokud bude potřeba, můžeme přespat u něj.
Než jsme vyrazili, ještě nenápadně jsem se ujistil, že je všechno připravené a všichni na místě.
Když jsme skoro parkovali, Maxim mi podle domluvy zavolal, že máme vejít zadním vchodem, protože má nějaký problém na baru a bude otevírat později, tak ať zbytečně nečekáme.
Jo, měli jsme to vymyšlené dokonale.
Nechal nám pootevřené, takže jsme proklouzli dovnitř a já už nedokázal zabránit tomu, abych se nepochechtával, když jsem Wayneho za ruku vedl dovnitř.
Všude byla tma, jak bylo zhasnuto a zatažená okna, a než se mohl Wayne na něco zeptat, přitiskl jsem si ho na sebe, vášnivě políbil a trochu si ho stáhl níž.
„Všechno nejlepší, lásko," zašeptal jsem do jeho ucha, a ve chvíli, kdy jsem odstoupil se rozsvítilo, rozehrála se hudba do pozadí a všichni, kdo byli pozvaní popřáli Waynemu všechno nejlepší.
Wayne
Jo, už jsem se nemohl dočkat, až Maximovi řeknu tu novinu. Stejně se mě každou chvíli ptal, kdy se budu moct vrátit, protože lepší drinky a koktejly nikdo neumí namíchat. Věděl jsem, že přehání, protože on je taky uměl, a byly vynikající. Ale i tak mě to potěšilo.
Popoháněl jsem Axela, a měl jsem pocit, jako by mu najednou všechno trvalo. Už jsem si odepínal pás, když jsme dojížděli k Night Dream, ale pak volal Max, že musíme zadem, tak Axel rovnou odbočil a zajel k zadnímu vchodu.
Docela dost mě překvapilo, když jsme vešli dovnitř a byla všude tma. Nejspíš problémy s elektrikou. To asi Max teď řeší.
Nechal jsem se Axem vést, ale pak jsem překvapeně zůstal stát, když si mě najednou stáhl k sobě a popřál mi k narozeninám.
Byl jsem překvapen a měl jsem tendenci se podívat na hodinky, kolikátého je, protože jsem nějak přestal sledovat dny od chvíle, kdy mě pustili z nemocnice.
Ale nestihl jsem na hodinky ani mrknout, když se náhle rozsvítilo a najednou tu bylo až moc světla a moc živo.
V první chvíli jsem nevěděl co říct. Jen jsem přikyvoval jako osel, přijímal gratulace a myslím, že mi trochu zvlhly i oči. Dokonce tu byla i máma, a to už je co říct, že se odhodlala jít do baru.
„Teda, musím říct, že jste mě dostali,“ konečně jsem promluvil roztřeseným hlasem.
Opravdu jsem z toho dojetí měl na krajíčku.
Ale pak jsem se rozhlédl kolem sebe, jak to tu všechno nazdobili, a že si dali záležet. A můj pohled se zastavil na stěně za barem, kde nebyly zrcadla.
„Kde… kde jste to vyhrabali?“ nedostávalo se mi dechu, když jsem hleděl na své diplomy a ocenění z mých barmanských úspěchů.
„Za to může tvoje sestra,“ přitočil se ke mně Maxim. „Netušil jsem, že tady zaměstnávám takového prvotřídního profíka a umělce. Všechno nejlepší.“
Políbil mě na tvář, ale to už mě v náruči mačkala Monika, že si to prý nezaslouží, aby na to sedal prach, a že s mámou jsou na mě hrdé, kolik jsem toho dokázal, a tím nemyslí jen tohle, ale i to, jak jsem se dokázal vymanit z vlivu GAVOSu, a dopomohl k tomu, aby se s nimi konečně zatočilo.
„Namíchám vám koktejly!“ otočil jsem se do baru a na všechny houknul, aby se usadili. Hned jsem zaběhl za bar, a začal chystat koktejly, pro každého jiný.
„A tobě, lásko,“ posunul jsem jeden před Axela, „jeden speciální. Je mi jasné, že jsi to celé spunktoval ty. Že mám pravdu?“
„Miluje tě. Strašně moc tě miluji,“ nahnul jsem se přes bar a dlouze jsem ho políbil.
Axel
Tak překvapení se víc, než povedlo.
A byl jsem moc rád, že jsme všichni do jednoho nedostali košem.
Bylo úžasné to celé sledovat a musel jsem říct, že si na výzdobě dali opravdu záležet.
Když mi pak Wayne vlepil pořádného hubana potom, co přede mě postavil pití, a zeptal se, jestli za to můžu já, jen jsem se blbě uculil.
A jakmile jsem ochutnal koktejl, byl jsem tentokrát na měkko já a přitáhl si Wayna k sobě.
„Jsi úžasný, miluju tě," dýchl jsem mu do rtů a usmál se na něj.
Byl to ten samý, co mi udělal první den, když jsem sem přišel.
„Hej! Nejste tu jen sami dva," přerušil naše cukrování Zaine, protože jsme na chvilku nejspíš zapomněli na celý svět.
Následoval přípitek, blahopřání, zábava, a pak přišlo na dárky.
A proto, že všichni věděli, jaký dárek chci Waynovi dát, všichni tak nějak přišli s něčím, co by se mu mohlo hodit.
Od Zaina dostal novou motorkářskou bundu, od Dariena brašny na motorku, od Isaie poukaz na měsíc tankování benzínu zdarma, od Tienovi rodiny nejrůznější nádobí na kempování a obrovský koš potravin, od Maxe dostal kvalitní motorkářské rukavice a šátek na hlavu a Monika s jeho mámou mu dali velkou barmanskou sadu, aby si prý koktejly mohl míchat i jinde než v baru.
Já šel nakonec, a jako jediný, teda ještě kromě Isaie, nesl jen malou bílou obálku.
Pomáhala mi s tím Monika, aby to mělo nějakou tu kulturu a nevypadalo to jen napsané někde od stolu. Zároveň tam bylo i povolení od doktora, stejně jako přání od Maxima, který mu udělil dovolenou, nějaký ten peníz od nás všech, aby neměl pocit, že všechno platí sám, a taky pozvánky na nejrůznější akce, ať už barmanské nebo motocyklové, které bysme mohli po cestě stihnout.
Ano, můj dárek, ač byl jen na kusu zdánlivě obyčejného papíru mě stál překvapivě hodně zařizování, ale udělal jsem to rád.
„Tohle je můj dárek pro tebe," nervózně jsem si odkašlal a podal Waynemu bílou obálku.
Wayne
Tak, jak jsem se doteď držel, tak při rozbalování dárků jsem se už rozbulel jako malá želva. Slzy jako hrachy mi padaly na moji pečlivě vybranou košili, a nevěděl jsem, koho mám umačkat dříve.
Všichni do jednoho mi dali dárky, které mi opravdu udělaly radost.
Dokonce i Tienova rodina. A přitom mi bohatě stačilo, že sem přišli, a že pan Tien na ten večer dokonce zavřel večerku. Snad poprvé od doby, co ji vůbec otevřel.
Byl jsem jak na obláčku, a už se strašně těšil, až budu moct motorku vytáhnout z garáže, a všechny ty věci si odzkoušet.
Ale pak přišel dárek od Axela. Byl jsem napjatý jak struna, když jsem tu velkou obálku otevíral. Tušil jsem, že nebude prázdná, ale netušil jsem, co v ní najdu. A tak, když jsem do ní nakouknul…
Začal jsem vytahovat jednotlivé papíry, vstupenky, poukazy, pokládal jsem je na bar vedle sebe a znovu se mi začaly mlžit oči.
„Spadlo mi něco do oka,“ začal jsem si je utírat do rukávu, když jsem zaslechl Zainovu poznámku, že brečím jak malé děcko.
Když jsem se trochu uklidnil a už jsem neviděl rozmlženě, znovu jsem si to dobře prohlédl.
Cesta napříč Amerikou na motorce, dovolená od Maxima, finanční zajištění na ten dlouhý výlet, různé vstupenky na motorkářské a barmanské akce, které bychom měli v průběhu cesty s Axelem absolvovat.
Trochu nešťastně jsem se podíval na Henryho, který tu taky byl, ale ten jen s mírným úsměvem pokrčil rameny. A taky… Nechápal jsem, čemu se tu všichni culí, a pochechtávají se, když si to taky prohlíželi. No, a když jsem došel k poslednímu papíru, zadíval jsem se na něho, pochopil jsem.
Drapl jsem ho a celý červený jsem ho schoval rychle do kapsy.
Jo, tak tohle jsem vážně nečekal.
Bylo to od Henryho. Povolení absolvovat tu dlouhou jízdu a povolení provozovat sex. A k tomu tam byly přicvaknuté různé poukazy na různé polohy v sexu a samozřejmě s Axelem.
Vážně jsem nemohl být rudější.
A bylo mi teď jedno, že jsem i tady pod lékařským dohledem, a alkohol můžu jen v omezené míře. Prostě jsem popadl lahev a pořádně si přihnul.
„Teda… Vážně jste mě dostali. A nejvíc ty,“ ukázal jsem prstem na Henryho, když jsem odložil láhev.
„A hlavně ty,“ namířil jsem prst na Axela sedícího na barové stoličce.
Došel jsem k němu a hned jsem si ho přitáhl pro pořádný polibek.
„Rád bych použil jeden z těch poukazů…“ zašeptal jsem mu do ucha. „Co kdybychom je na chvíli nechali slavit samotné?“
Axel
Myslím, že jsme Wayneho dostali.
Když jsem viděl, jak je z toho vedle, byl jsem snad nejšťastnější chlap na světě.
Hlavně proto, že mi to neomlátil o hlavu.
Jako nečekal jsem, že obsah obálky pěkně vytelí na pult, protože tam byl i jeden spešl významný dárek, který samozřejmě hned všichni komentovali a já měl co dělat, abych smíchy nespadl ze stoličky, když si to konečně uvědomil i Wayne.
S tímhle jsem si tak trochu pohrál a malinko mi pomohl i Darien, aby se z toho udělala něco jako hra.
Ty poukazy v podstatě byly něco jako kartičky, na kterých byly nejrůznější polohy a k tomu popisek, ale i takové věci jako kouření, výpomoc rukou, použití pomůcek a jiné.
No, nejspíš jsem to měl Waynemu dát v soukromí, ale co už.
Henry se taky culil jako blbeček, a to jsem si myslel, že aspoň on zachová vážnou tvář.
Za potlesku jsem Waynovi oplatil polibek, a ještě se na moment opřel čelem o to jeho.
„Miluju tě. A jsi jediný, s kým jsem ochotný absolvovat takovou cestu. A… Maxim svolil, že u něj můžeme, když tak přespat. Takže to oslavíme, a pak si to půjdeme oslavit ještě v soukromí. Ty si mezi tím můžeš rozmyslet, které kartičky použijeme, protože jedna rozhodně stačit nebude."
Usmál jsem se, ještě jednou Wayna políbil, a pak už ho pustil, aby si ho taky užili ostatní.
Byl to skvělý večer. Zábava ani na moment nestála, Wayne nám předvedl své barmanské umění, zatančili jsme si, ochutnali jeho speciality, a ani nevím jak, najednou byla půlnoc a Tienovi se zvedli, že budou muset kvůli dětem jít.
I Henry se zvedl, a Waynova máma, která ale mrkla na Moniku, a ta se zase podívala na Zaina.
„Jo, málem bych zapomněl," zabručel, když vstal a já jen pozvedl obočí. „No, když tu tak všichni jste, taky máme pro vás jedno překvapení. S Monikou jsme se zasnoubili a plánujeme založit rodinu."
Myslím, že po tomhle prohlášení jsem z té židle spadl nejen já, ale i Darien a Isai.
A pak jsme málem Maxovi zbořili bar, protože tohle byl doslova šok.
Asi půl hodiny trvalo, než jsme se přestali objímat, gratulovat a Zaine brblat, že z toho děláme moc velkou vědu. Monika s mámou si pobrečely, a pak už nám ona a Henry, stejně jako Tienovi popřáli nejen pěkný zbytek oslavy, ale i šťastnou cestu. A prý máme posílat fotky. A nakoupit suvenýry.
Všechno jsem to odkýval, a když odešli, a po chvíli začali bráchové řešit to zasnoubení, nenápadně jsem zatahal Wayna za ruku a Maximovi naznačil, že se ztratíme.
Za ten pohled a výmluvné gesta jsem měl chuť mu jednu střelit, ale to by bylo další zdržení, a já už to nemohl vydržet.
Když se za námi zavřely dveře, někde uprostřed schodů jsem Wayna opřel o stěnu a vášnivě ho políbil.
„Wayne! Ani nevíš, jak moc tě chci. Už nějakou chvíli si představuju, co všechno ti udělám, jak projedu tvou prdelku a důkladně ji naplním, jak ti dám pořádně na zadek, vykouřím tě, prsty podráždím tvou prostatu, prostě úplně všechno. Kdyby jsme byli dole o chvilku dýl, nejspíš bych tě ojel už na baru," zavrčel jsem mu do ucha a jeho ruku si přitiskl na svůj klín, aby to nejen slyšel, ale i cítil.
Wayne
I když mladší, zdá se být Axel rozumnější. Trochu jsem se nafouknul, když mě odmítl s tím, že nejdříve oslava a potom sex. Ale měl pravdu. Všichni tu přišli kvůli mně a bylo by hloupé, je tu nechat a zmizet.
Nemohl jsem se na Axe zlobit.
A moc rád jsem mu opětoval polibek, který mi vzápětí dal.
Rychle jsem sbalil všechny ty věci do obálky, aby mi je ostatní neočumovali, a pak už jsme se vrhli do oslavy mých narozenin.
Uvědomil jsem si, že jsem vlastně ty své narozeniny, skrz tu operaci a to, co jsem ještě potom absolvoval, úplně vypustil z hlavy. A tak jsem si to potom náležitě i užil.
A ten večer ta moje oslava nebylo jediné překvapení. Zíral jsem s otevřenou pusou, když nám Zaine a Monika oznámili své zasnoubení. A na to, jsem Moniku pořádně pomačkal, protože jsem byl šťastný za ní. Měl jsem opravdu radost. A Zainovi jsem tentokrát já pohrozil, že jestli na ni nebude hodný, tak si ho hezky podám. A zkušenosti s tím mám, tak ať se nešklebí, že bych si neporadil.
Byl jsem za celý ten večer nesmírně rád. Byl jsem šťastný a uvědomil jsem si, jak mám bezva přátele a hlavně rodinu, která se teď rozšířila o další tři bráchy. I naše máma to tak brala a já viděl, že od tátovy smrti se konečně i víc usmívá.
Ale nejšťastnější jsem byl, když jsme mohli s Axelem odejít. Na to jsem se těšil celý večer od chvíle, kdy jsem otevřel tu obálku. Ten předoperační a pooperační půst byl strašně dlouhý, a ještě chvíli a nejspíš by mi z toho hráblo.
A tak nebylo divu, že hned potom, co Axel domluvil, jsem byl okamžitě tvrdý jak šutr a měl jsem chuť ty kalhoty ze sebe hned servat dolů.
„Kašleme na kartičky…“ popadl jsem jeho triko za lem a netrpělivě jsem mu ho táhl přes hlavu. „Ty si necháme… na později…“
Moje ruce taky nezahálely, nebyli jsme ještě ani pořádně v bytě a Axel už měl rozepnutý opasek a kalhoty mu visely jen na bocích. Netrpělivě jsem zasunul ruku do jeho kalhot, abych si mohl osahat jeho krasavce.
„Chci… tě v sobě… hned…“ zachrčel jsem, když jsem už byl z toho celý pryč.
Axel
Očividně jsem nebyl jediný, kdo ty dny sušení špatně snášel.
Wayne byl během okamžiku snad stejně tvrdý jak já, a ten jeho chtíč mě doslova rval na kusy.
Bylo mi jedno, že za námi zůstává oblečení, jak jsme se navzájem netrpělivě svlékali. Dokonce Wayne přišel o nějaké knoflíčky na košili, když jsem ztratil nervy a někde v polovině rozepínání jsem si pak jednoduše roztrhl.
Hned jsem se přisál na jeho bradavky a jeho ruku si ještě víc natlačil na svůj klín.
Zůstali jsme někde na půlce cesty k ložnici, ale já prostě nedokázal odolat.
„Wayne!" zavyl jsem táhle, když se jeho ruka činila, a ta moje taky vklouzla pod jeho kalhoty.
Během vteřiny byl bez kalhot, a zatímco jsem ho dravě líbal, své tělo jsem otíral o to jeho.
Někdy během toho jsem si matně uvědomil, jaké mám štěstí, že mám muže jako Wayne.
Dokonale mi sedl úplně ve všem, a když šel na tu operaci, ani jsem si nechtěl připouštět, že by se mu mohlo něco stát. Lepšího bych už asi nenašel. Byl mou spřízněnou duší, láska na první pohled, vyvolený partner, kterého buď potkáte nebo ne.
Nikdy jsem moc na tyhle kecy nevěřil, ale vypadalo to, že i to, jak se říká, že lásku člověk najde na těch nejnepravděpodobnějších místech, je pravda.
Bar sice nebyl nejnepravděpodobnější místo, ale motorkářský gang ano.
Ani nevím, jak jsme se dostali do ložnice, ale během své cesty jsme se zbavili i zbytku oblečení a do postele tak padli úplně nazí.
„Musím si tě pořádně připravit," zachrčel jsem na Wayneho a na krku mu zanechal pořádnou značku.
Maxim to předpovídal, protože jsem na nočním stolku zahlédl gel, a tak jsem neváhal, přetočil se na záda, Wayneho vyhoupl nad sebe a otočil jsem ho tak, abych měl krásný výhled na tu jeho úžasnou prdelku. Okamžitě jsem po jeho kulkách, rýze a dírce přejel nosem, a pak jazykem.
A než stihl zaprotestovat, jednoduše jsem si ho potáhl nad obličej.
Můj jazyk i prsty se hned začaly činit, a od téhle chvíle jsem nehodlal dopřát Waynovi klid.
Wayne
Pokud mě nezabila operace, nebo pooperační komplikace, tak to, co bude následovat nejspíš ano.
Ani jeden jsme se nedrželi zpátky. Oba jsme po tom toužili tak, že jsme kašlali na nějakou opatrnost.
A tak, když jsme dopadli na postel, byli jsme oba nazí a dávali jsme jeden druhému jasně najevo, co chceme.
Nemohl jsem si přát lepšího partnera pro život i pro sex. Kam se na Axela ostatní hrabou.
Sedli jsme si od samého začátku,
Už jsem ani nevnímal, co právě Axel dělá, měl jsem pocit, že má deset rukou, nebo že je chobotnice, která si mě omotává svými chapadly. Cítil jsem ho po celém těle a čím dál víc jsem byl netrpělivější, až dojde k tomu hlavnímu.
Nedokázal jsem ani zadržet hlasité zasténání, když si mě otočil k sobě a zaútočil na mé poklady a pak na mou dírku.
Nejraději bych, aby si mě vzal hned, ale to malé výstražné světýlko, že by mi to mohlo ublížit, pořád v mé hlavě blikalo a jen to mě drželo aspoň trochu zpátky.
Ale ne na dlouho.
Zatímco se on staral o mou dírku, a já měl co dělat, abych to ustál se zdravým rozumem, natáhl jsem se na stolek pro gel a pak se sklonil k Axelovu klínu.
Chvíli jsem si s ním hrál ústy, ale nestíhal jsem s dechem, jak mě čím dál víc dostával. Tak jsem nalil gel na jeho erekci a začal ji protahovat v ruce.
„Nem… nemůžu čekat…“ hodil jsem mu gel, a na moment jsem zvrátil hlavu a poslal pár stenů ke stropu.
Axel
Wayne byl snad víc nadrženější než já, a to už bylo co říct.
Trápil jsem ho, ale sám jsem měl co dělat, abych to ustál, když si se mnou začal hrát i on.
Ale jakmile jsem zaslechl slova o gelu, všechno sebeovládání šlo stranou.
Chytil jsem Wayna za boky, vysunul se z něj, a pak ho shodil na postel.
Nageloval jsem si prsty, okamžitě s nimi zajel do jeho dírky a pořádně jimi zarejdil.
„Tohle bys chtěl, jo? Pořádně ti projet tu tvou nadrženou dírku? Naplnit ji, dokud ti moje semeno nepoteče po stehnech?" vrčel jsem mu do ucha, zatímco jsem ho tiskl k posteli a druhou rukou pleskal po prdelce, dokud nebyla krásně červená.
Když jsem si dost vyhrál, prsty jsem vyndal, jen malinko si Wayneho boky nadzvedl, a pak do něj prostě najel.
Myslím, že to museli slyšet až dole v baru. Tahle poloha, těsnost jeho análku, pocit štěstí, že jsem s ním konečně spojen, to všechno mi úplně zatemnilo rozum.
Přišpendlil jsem Wayna zpátky k matraci a začal plenit jeho dírku tak, jak jsem mu slíbil.
Své nájezdy jsem doprovázel nadávkami nebo kousanci do Waynova krku, dokonce se mi i podařilo věnovat mu aspoň krátký polibek, když víc pootočil hlavu, nebo pod něj postrčit ruku a protáhnout jeho penis.
Cítil jsem, jak to na mě jde, a že nebude trvat dlouho a já Waynovu prdelku skutečně naplním.
A protože jsem chtěl ještě větší důraz, ještě víc přitvrdit na jeho prostatu, zvedl jsem Wayna do kleku a začal do něj tvrdě bušit.
Wayne
Když jsem dolehl na postel, jen jsem pootočil hlavu a díval se na něho. Ale vzápětí jsem vykřikl, když do mě vrazil své prsty a ucítil jsem tu štiplavou bolest na zadku po jeho plesknutí. Bolest, která zároveň přináší potěšení, ještě víc člověka dostane do většího vzrušení. Každé plesknutí jsem doprovodil povzdechem nebo krátkým zasténáním. Pokaždé jsem stáhl svaly a tím víc v sobě sevřel Axovy prsty.
Jestli předtím jsem měl co dělat, tak teď jsem byl na samé hranici.
Už jsem chtěl na Axe zařvat, ať mi ho tam prostě narve, ale v tu samou chvíli, kdy jsem se nadechoval, to udělal sám. Z mé pusy vyšel jen chrčivý výkřik a musel jsem na moment zavřít oči a zabořit obličej do polštáře, abych to zvládl se zdravým rozumem.
Byl jsem v tu chvíli úplně mimo. Ale byl jsem teď ten nejspokojenější člověk na světě.
Axovy tvrdé důrazné nájezdy na můj zadek byly přesně to, co jsem chtěl. Jeho plnost, jeho důraznost, jeho dominanci, kterou dával najevo, a já ji rád přijímal.
Věděl jsem, že budu ráno vypadat jako barevný plakát, ale bylo mi to jedno.
Prohnul jsem se jako kočka, když se zakousnul do mého krku, Začal jsem mu vycházet vstříc, aby do mě najížděl co nejhlouběji, když si mě zvedl do kleku.
Ale ve chvíli, kdy se mým tělem prohnal ten známý pocit upozorňující, že se blíží má chvíle, zastavil jsem své pohyby, pevně jsem se zapřel rukama o postel a ztuhnul.
Přírazy byly kratší, nešly tak do hloubky, ale za to byly rychlejší a dráždily mě ještě víc na tom správném místě…
„Axeli… kurva… já… tak moc… mi… to chybělo… Axe…“ vydoloval jsem ze sebe pár slov, než má ústa zůstala otevřená v němém výkřiku, moje tělo se roztřáslo a prostěradlo pode mnou začalo vlhnout od mé nadílky.
Axel
To, co Wayne se svým zadkem dokázal, i přes svůj věk, to neumí nikdo. A že jsem za sebou pár milenců zanechal. Každý sex s ním byl něčím novým, i když už se zdálo, že to nemůže být lepší.
Zaryl jsem nehty do jeho boků, když se mi víc nastavil, zapřel se, a já tak do něj mohl bušit, jak sbíječka do betonu.
Myslím, že tentokrát jsme se udělali zároveň. Anebo jsem byl první?
Nevím. Každopádně, když se Wayne roztřásl a začal mě v sobě svírat ještě víc, nevydržel jsem ani já.
Nešlo to. Ten dlouhý půst, Wayne samotný, to prostě nešlo ustát v klidu.
Znovu jsme skončili na placato, když jsem to nevydržel a na Wayna se zhroutil.
Okusoval jsem mu krk, sténal do jeho kůže, jemně ho škrábal a nepřestával do něj přirážet, aby si to užil do poslední kapky.
Až když se mi část krve vrátila zpátky do mozku, opatrně jsem z Wayna vyjel, otočil ho na záda, zase znovu do něj najel, aby malému nebylo zima, a přitiskl se na jeho rty.
Pevně jsem Wayna objal, jeho nohy si omotal kolem pasu, slízal jsem to, co mu ulpělo na břiše a penisu, pomuchloval mu bradavky a věnoval další a další polibky jeho rtům.
„Jsi neuvěřitelný," zachrčel jsem konečně po chvíli a usmál se.
Jo, nejlepší chlap, jakého jsem si mohl kdy přát.
Wayne
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Nejspíš je to pravda. Možná, že kdybych nepoznal Gavyna a nepřidal se ke GAVOSu, nepoznal bych potom Axela.
Člověka, kterého teď objímám, a kterého miluji nade vše.
Líbal jsem ho, otíral se o něj, svíral jsem ho svýma nohama i rukama.
Nepustil jsem ho ani na chvíli. A nepustím ho už nikdy.
Stále ve mně přetrvával ten nádherný pocit po našem divokém milování. Byl jsem uspokojený a hlavně… Spokojený. Nejspokojenější člověk na světě.
„Jsi ten nejurputnější a nejtvrdohlavější chlap na světě, víš to?“ usmál jsem se na něho, když jsme se přestali líbat a já si pohrával s jeho vlasy.
„Kdybys to se mnou tenkrát vzdal, kdo ví, kde by mi byl konec. Možná bych už ani nežil. Daroval jsi mi to nejhezčí, co jsi mohl. Nový život, Axeli. Toho si cením nejvíc ze všech dárků.“
Znovu jsem si ho přitáhl pro polibek, abych tím potvrdil svá slova.
A byla to pravda. Kdyby se na mě po mém prvním útěku vykašlal a mávl by nade mnou rukou, už bychom se nejspíš nikdy neviděli. Opravdu to je ten netvrdohlavější člověk na světě.
„Miluji tě…“ zašeptal jsem do jeho rtů.
Opravdu ho miluji a je to ten nejhřejivější pocit, který znám.
„Už se tě nikdy nevzdám. Nikdy, rozumíš?“