Axel
Všechno se předalo policii s tím, že půjde o tajnou operaci.
Se Zainem jsme o tom nemluvili. Věděl, že se mi nemusí omlouvat, a já to po něm ani nechtěl.
Navíc se zdálo, že pokukuje po Monice, protože ta u nás zůstala ještě další den a hodně se spolu bavili o samotě.
Musel jsem se tomu i přes situaci usmát.
Jo, jsme povedená rodinka. Ale teď byl pro mě nejdůležitější Wayne.
O šest hodin později se rozjela masová razie. Všechno, co Wayne schovával ve schránce, se využilo do posledního písmene.
S podporou více lidí, s jistotou, že Wayne je mimo podezření se zatlačilo na pár lidí, a získaly se tak i informace, které chyběly, když byl Wayne z GAVOSu pryč.
Nechtěl jsem zůstat stranou. A ani nemohl, když šlo o Wayna.
Chtěl jsem si pro něj dojít osobně.
Doufal jsem jen, že budeme rychlejší než oni, že budeme rychlejší, než zjistí, co se děje, protože pak bych nejspíš podepsal Waynovi rozsudek smrti.
Byl podvečer, když jsem v neprůstřelné vestě, spolu se Zainem a dalšími čtyřmi muži ze zásahové jednotky, mířil k domu Alvina Bradleyho.
Jeho dům nebyl na seznamu. Nejspíš proto, že u něj Wayne nikdy nebyl, nebo si na něj nevzpomněl.
A taky, jeho dům, stejně jako dalších třech zakládajících členů, nebyl psaný přímo na jeho jméno.
Proto bylo tak těžké je vypátrat.
Potichu jsme se rozprostřeli kolem domu a na znamení vyrazili.
Byl jsem nadopovaný prášky proti bolesti, ale tu bych stejně nejspíš nevnímal skrz adrenalin, který mi proudil v žilách.
Jen co se rozrazily dveře, první vtrhli dovnitř, a vzápětí byly slyšet důrazné příkazy a křik. A já s dalším mužem jsme je následovali.
Zaine a další dva muži hlídali zadní vchod. I od nich jsem zaslechl křik, vzápětí střelbu, ale byl to spíš jen takový výkřik do tmy.
Mansona jsem nikde neviděl, ale rovnou jsem zamířil do poschodí, následován dalšími dvěma chlapy ze zásahovky. Vtrhli jsme do každé místnosti na patře, kde jsme zneškodnili další tři zmetky z gangu. Nechal jsem je na ostatních, protože pro mne bylo prioritou najít Wayna, a to co nejdříve.
Až teprve poslední místnosti jsem měl štěstí.
Seděl na posteli, na první pohled, kromě monoklu nevypadal, že by byl zraněný, ale já tušil, že je to jen maska. Že ty největší rány jsou schované jinde.
„Wayne!" vykřikl jsem, až mi přeskočil hlas a nehledě na nebezpečí k němu přiskočil a vzápětí už ho mačkal v náručí.
Wayne
Že se odsud, vlastně od Gavyna, už nikdy nedostanu, bylo nad slunce jasné.
Ne, s tím vším, co mi řekl, a taky to potvrdili další, kteří pak druhý den ráno dorazili, aby náležitě s námi oslavili, že konečně udělali pořádek.
A když mezi řečí jeden z těch nových zmínil, že to Axel Waylon koupil, zhroutil se mi svět.
Takže to přeci jen byla pravda. A to všechno se stalo kvůli mně. Nosím všem kolem sebe jen smůlu.
Vždycky…
A tak bude asi lepší, když se už nikdy neukážu mezi lidmi, abych zase někoho neohrozil.
Ani svou vlastní rodinu.
Po celou dobu jsem byl ticho. Když chtěli namíchat drink, udělal jsem to, a zase jsem si poslušně sedl vedle Gavyna, který zářil doslova jak sluníčko. Jeho spokojenost zaplňovala snad celý tenhle barák.
Snad i proto, že měl pocit výhry, dovolil těm pár lidem, aby tady zůstali, a oslavili s námi novou éru GAVOSu.
Dokonce mi během dne už domluvil i tatéra, který potom dojde a udělá mi nové tetování na druhé lopatce. To staré prý si mám nechat. Že se mu na mě moc líbí, a proto se ani nezlobí, že jsem to udělal.
Když se blížil večer, tak jsem poslušně šel nahoru, jak Gavyn poručil, abych se připravil, že budeme v oslavě pokračovat ještě v posteli. Celý den mě zahrnoval svou pozorností, dělal, co mi na očích viděl, dokonce pohlídal i to, abych si vzal léky. Že by byl moc smutný, kdybych měl pak problémy.
Políbil mě a prý se mám připravit. Že je hned u mě, jen co se osprchuje.
Ale já jen seděl na kraji postele a poslouchal, jak vedle pouští vodu a volá na mě, že už se na mě těší…
Po chvíli voda přestala téct a já na moment zapřemýšlel, že bych seběhl do kuchyně pro ten největší nůž a ukončil s ním svůj bídný život.
„Počkám tě vedle,“ mé plány přerušil Gavynův hlas, který se ozval až moc blízko.
Sklonil se k mně, znovu mě políbil, usmál se, a pak už s připomenutím, že ho nemám nechat čekat, se odebral zpátky do koupelny, aby se svlékl a vlezl do vany.
Už jsem se chtěl zvednout, aby se Gavyn nenasral a nedal mi to pěkně sežrat, když se náhle ozval křik. Byl po celém baráku, a dokonce jsem zvenku zaslechl i výstřely.
A já… Zůstal jsem sedět a čekal…
Možná mě zastřelí a budu mít klid? Policajti stejně neví, kdo je kdo, a já jsem člen GAVOSu, takže když nebudu dělat to, co chtějí, tak mi to napálí přímo do hlavy.
A i přes ty výkřiky, že mají lehnout všichni na zem, jsem odevzdaně zůstal sedět na posteli. Když už mě nezastřelí, tak mě aspoň zavřou. Pořád lepší tohle než být tady s Gavynem.
Když se rozletěly dveře, ani jsem nezvedl hlavu. Jen jsem hleděl do země a čekal na to, co přijde.
Ale ve chvíli, kdy jsem uslyšel mé jméno…
Najednou jsem stál a silné paže mě tiskly v objetí.
„Axeli…“ roztřásl jsem se. „Já myslel… Myslel jsem…“
V krku se mi udělal knedlík, a nebyl jsem schopen pořádně mluvit. Místo toho jsem se rozbrečel jak malé děcko.
Ale pak jsem se vzpamatoval, když jsem koutkem oka zahlédnul, jak se vedle mihnul stín.
„Je tam vedle…“ rychle jsem zašeptal.
Axel
Držet znovu Wayneho v náručí bylo jako sen.
Vědět, že je na živu mi přineslo takovou úlevu, až jsem se sám na chvilku roztřásl.
Ale jeho slzy… jeho pláč…
A proto, když zašeptal ta slova, věděl jsem, co udělám.
Odstrčil jsem Wayneho bokem, sundal si vestu a odložil zbraň.
S tím hajzlem si to vyřídím ručně.
„Vylez ven, ty sráči!" křikl jsem a za chvíli už se díval do tváře Gavyna Mansena.
Převyšoval mě tak o hlavu, ramena měl široká jako já, a tvářil se značně nadutě.
„Ty jsi ten malý skrček," zasyčel na mě.
„Jo. Ta tvoje mateřská školka neumí ani střílet," odfrkl jsem si.
Napětí v místnosti houstlo. Úplně jsem přestal vnímat ostatní zvuky a soustředil se jen na Gavyna.
Chtěl jsem si ho podat sám.
Vyrazil…
Na to, jak byl velký, byl hodně rychlý. A o tom, že má i pořádnou ránu jsem se přesvědčil vzápětí, když pěstí skoro udělal díru do komody, před kterou jsem ještě před chvilinkou stál.
Uskakoval jsem z jeho dosahu, kroužili jsme kolem sebe, jak dva kohouti, odhadoval jsem ho, zkoušel.
Myslel si, že má navrch. Že mě snadno zničí, a tím, že jsem mu jen uhýbal z cesty, jsem ho dráždil. A to jsem potřeboval. I když se ještě víc rozzuří, zároveň tak ale ztratí koncentraci.
Pravidlo boje, které jsme se učili.
Pokud je protivník větší, za každou cenu se proti němu nesnažte hned jít. Odhadujte, sleduje, provokujte. Testosteron jim pak natolik zaplaví mozek, že se přestanou ovládat a snadno pak udělají chybu. Přesto jsem věděl, že to nebude snadné. Byl jsem zraněný.
Jedna dobře mířená rána a mám ruku v háji.
A podle toho, jak na mě útočil, se přesně o tohle pokoušel.
„Utíkáš, ty malý sráči?! Zbabělče! Ani se nedivím, že se to Waynemu se mnou tak líbilo! Pochybuju, že se vůbec na něco zmůžeš! Prosil mě, ať nepřestávám, že jsem ten nejlepší, roztahoval sám nohy, nastavoval mi svou prdelku, žadonil, abych ho projel tak, jako ještě nikdo! Pochybuju, že s tím svým párátkem dokážeš vytřít hrdlo flašky!"
Musel jsem se zhluboka nadechnout a vydechnout, abych se uklidnil.
Já se nesmím nechat vyprovokovat.
„Já pochybuju, že ty víš, jak uspokojit muže, jako je Wayne. Nikdy ti nepatřil. Ty jemu nesaháš ani po kotníky, tak si laskavě dávej pozor na tu svoji špinavou nevymáchanou hubu," odpověděl jsem chladně a zastavil se.
Chvilku jsem stál bez hnutí, než jsem se mírně přikrčil a vyrazil...
Wayne
Ve chvíli, kdy se objevil v ložnici Gavyn, jsem úplně zapomněl na to, že brečím. Slzy se zarazily někde v polovině cesty, a jediné, co bylo, tak jsem se ještě víc roztřásl.
Dostal jsem strach. Viděl jsem na Gavynově výrazu, že jeho zuřivost je na hranici. Spíš jsem u něj takovou ještě nikdy neviděl. Zřejmě se rozhodl, že nás zabije oba bez výjimky.
Zvlášť teď, když viděl, jak se s Axem objímáme.
Axel se celý napjal, a v momentě mě odstrčil bokem. Couvnul jsem víc ke stěně a se strachem sledoval, jak si Axel odkládá věci a pak se staví proti Gavynovi, který byl větší než on.
Snad bezděčně jsem si promnul krk, když jsem si vzpomněl, jak mi ho Gavyn jedním stiskem málem rozdrtil. A mohl jsem jen doufat, že to Axel zvládne.
Nejraději bych ho popadl a utekl s ním pryč.
Ale oni dva se prostě rozhodli si to vyříkat z očí do očí. Nebo spíš pěstí do ksichtu.
Věřil jsem Axelovi, ale strach o něj přesto byl silnější. Rozhlédl jsem se kolem sebe, a když můj pohled padl na bejsbolku, postavenou v rohu pokoje, neváhal jsem.
Popadl jsem ji, a snad ve stejné chvíli, kdy se na sebe vrhli, já se pořádně rozmáchl…
Gavyn byl pohotový, stihl uhnout a nastavit ruku. Vyrazil mi pálku a rozmáchl se proti mně, Vzápětí jsem proletěl pokojem a otevřenými dveřmi do chodby. Už jsem očekával pád ze schodů, když mě zachytily silné ruce a já v nich otřeseně zůstal viset.
„Zůstaň tady,“ ozval se hrubší hlas, a odložil mě bokem jako nějakou panenku.
Ten chlap byl snad stejně vysoký jako Gavyn, a výraz buldoka který nasadil, nevěstil pro Gavyna nic dobrého.
Já jen mohl sedět, protože jsem měl nohy jak z gumy, jak jsem otřesený, dívat se, jak se ti dva rvou jak koně, a v duchu se modlit, aby to dopadlo dobře.
Opravdu jsem měl strach, protože ve rvačce byl Gavyn nevyzpytatelný…
Axel
I já brzo přišel o koncentraci a schytal to dobře mířenou ranou do ramene, když Wayne na Mansena zaútočil a on mu to vrátil.
Uskočil jsem stranou, abych zjistil, jak na tom Wayne je, ale to už jsem zaslechl Zaina, a vzápětí jeho postava zastínila prostor dveří.
„Ta vaše mateřská školka nasrala nesprávnou rodinu," zavrčel jsem na Mansena a naznačil Zainovi, ať se do toho neplete.
Ten si založil ruce na hrudi a zůstal stát.
Bylo to jen mezi námi. Jako polda bych si to samozřejmě dovolit nemohl. Jako detektiv ano. A pokud ho zabiju, budu mít svědky, že to bylo v sebeobraně.
Ale tak daleko jsem zajít nechtěl.
Nebudu si špinit ruce prasetem, jako je on.
Až se dostane do vězení, a že půjde do nějakého s nejpřísnějším dohledem mi bylo jasné, možná dokonce dostane i trest smrti, tak mu velice rychle sklapne.
„Všechno, abych si dělal sám!" probralo mě z myšlenek jeho zařvání, když se na mě vrhl.
Páru měl pořádnou. Když mě chytil kolem pasu, nejspíš, aby mi zlomil nějaké žebra a povalil mě na zem, měl jsem co dělat, abych se se zraněnou rukou z jeho sevření dostal.
Ještě štěstí, že kromě výcviku ve škole mám ještě Zaina. Ten mě naučil i to, co jiní ne.
A o chvíli později jsem byl já nad Mansenem, a dával mu to pěkně sežrat.
Na zemi jsem měl ale nevýhodu. Potřeboval jsem se dostat nahoru, ale on, jako by to přesně věděl, kdykoliv jsem se snažil postavit, znovu mě povalil.
Připomínal mi hráče ragby.
Ale já se rozhodně nehodlal vzdát. I když už jsem cítil, jak mi v prostřelené ruce škube, že moje rychlost a přesnost pomalu začíná upadat, tak ani Manson na tom nebyl zrovna nejlíp.
Začínal být vzteklejší a dělat chyby.
Boj mohl trvat pět minut, ale taky půl hodiny.
Někdy během toho, co jsme demolovali ložnici, jsem zahlédl, jak k Zainovi přišel velitel zásahovky.
Oficiálně to byl jeho případ, pouze požádal policii o spolupráci, takže měl prvotní právo Wayneho vyslechnout, stejně jako Mansona nebo jiné z jeho gangu. Stejně je pak všechny předá policii, ale výslech může vést on sám nebo požádat o spolupráci.
Ani nevím, proč jsem na to v tuhle chvíli pomyslel. Narušilo to však mou koncentraci a Mansen toho využil. Zařval jsem a klesl na jedno koleno, když mi jeho rána málem urvala zraněnou paži. Nejspíš mi potrhal stehy, podle vlhka, které jsem pocítil. Bolest mě otupila, a než jsem se zmohl na odpor, díval jsem se zblízka do Mansenovy odporné tváře, když mi svýma prackama sevřel krk.
Viděl jsem koutkem oka, jak se Zaine napjal, ale naznačil jsem mu, ať zůstane.
S tímhle si poradím. A taky jsem si poradil.
Mansen to nejspíš nečekal, a tentokrát byla jeho koncentrace natolik narušená, že jsem ho několika dobře mířenými ranami uzemnil.
„Wayne!" zachrčel jsem zadýchaně, když jsem se konečně posbíral, a pak doslova vypadl na chodbu.
Pevně jsem ho zdravou rukou objal, a pak se zadíval na Zaina.
„Seznamte se… to je můj brácha Zaine. Zaine, tohle je můj milenec a přítel Wayne," představil jsem je, vstal a pomohl na nohy i Waynovi.
Wayne
Hleděl jsem na toho velkého chlapa, co mě chytil a odložil bokem. Postavil se do dveří a já přes něho vůbec neviděl dovnitř.
Zažil jsem už leccos. Ale tohle, co teď, ještě nikdy. Připadal jsem si jako ve špatném filmu. Snažil jsem se vzpamatovat z Gavynova úderu, vyhrabat se na nohy, a podívat se dovnitř, co se tam děje.
Nějaké ty narážky šly mimo mě. Teda až na tu první, kdy Gavyn říkal, jak mu rád roztahuji nohy. Myslel jsem, že se v tu chvíli propadnu, a že mě už Axel nebude chtít.
Jenže, pak už jsem neměl čas nad tím přemýšlet.
Asi dvakrát jsem se pokusil zvednout, ale pokaždé mě ten velký chlap zatlačil zpátky k zemi s rozkazem: „Seď.“
A pak přišel ještě jeden. Už jsem měl obavu, že mu řekne, aby mě odvedl, ale jen si vyměnili pár slov, a ten druhý zase odešel.
Ale zřejmě to byl okamžik, kdy se něco v ložnici stalo. Něco, co vyvedlo Gavyna z koncentrace, a Axel se do něho pustil dvakrát tolik.
Vážně jsem toho moc neviděl, vlastně skoro nic. Ale jen podle těch zvuků a ran jsem mohl odhadovat, co se děje. A že ložnice bude na cucky, byl teď nejmenší problém. Já se obával toho, v jakém stavu, kdo vyleze.
Pak ten chlap ve dveřích najednou ustoupil, a na chodbě se objevil zchvácený, zadýchaný a zválený Axel.
Nikdy jsem necítil tak velkou úlevu, jako tomu bylo, když jsem ho uviděl. A ani jsem pořádně nevnímal, co mi říká. Jen jsem se na něho díval, jestli je v pořádku, a nakouknul jsem přes jeho rameno i do ložnice, kde jsem zahlédl Gavynovo ležící tělo.
Pořád mi nedocházelo nic z toho, co se tu stalo. Pořád jsem z toho všeho byl mimo, a přestal jsem vnímat i toho chlapa vedle sebe, na kterého Axel ukazoval.
Teda až na moment, kdy jsem zvedl hlavu, kývl jsem na něho, a pak se podíval zpátky na Axe.
„Chci jít odsud pryč,“ řekl jsem tiše. „A potřebuješ ošetřit… Myslel jsem, že tě zabili… říkali to…“
Axel
Ani nevím, jestli Wayne vůbec vnímal to, co jsem říkal.
Viděl jsem, jak Zaine protočil očima a něco zabručel.
„Ty potřebuješ ošetřit. Nechci nikoho vidět, dokud nebudu vědět, že ti nic není. A neboj, Waylonovic chlapy jen tak něco nepoloží," zazubil jsem se na něj, když jsem se konečně vydýchal a trochu se sebral, popadl jsem Wayna kolem pasu vyváděl ho ven.
Zásahovka už byla pryč, jako posledního odváželi Mansona, a v domě bylo až hrobové ticho. Ale věděl jsem, že to nebude trvat dlouho, než sem naběhnou z forenzního na zajištění důkazů.
Na místě zůstalo pár chlapů, aby to tu pohlídali a počkali, než přijedou zajistit důkazy.
Opatrně, abysme nic neponičili, jsme pak vyšli ven a naložili se do Zainova auta.
„Tvá sestra je v pořádku. A ten barman taky," ozval se po chvilce Zaine, když jsme konečně vyrazili,
„Henry je ještě u nás, tak se na tebe rovnou podívá. A na tebe taky, Axeli. A klidně tě přivážu k posteli, pokud budeš držkovat."
Tentokrát jsem to byl já, kdo protočil očima, a pak jsem se naklonil k Waynovi, který seděl vedle mě a já ho odmítal pustit.
„Mám pro tebe novinky," zašeptal jsem mu do ucha, i když jsem nepochyboval o tom, že to uslyší i Zaine. „Dostal jsi skoro celou naši rodinu na kolena. Tady Zaine se nejspíš zakoukal do tvé sestry a očividně je to vzájemné, podle toho, jak spolu tokali. A Darien, ten patolog, se už i stihl vychrápat s Maximem."
Pochechtával jsem se a doufal, že takhle zpráva aspoň trochu odvede Waynovy myšlenky od toho, co si prožil, i když jen na chvíli.
Nejspíš se k tomu stejně budeme muset vrátit, ale teď bylo důležité, aby byl Wayne v pořádku.
Wayne
No, takže brácha, došlo mi to konečně. Nejspíš je celá rodina taková od rány a jsou se vším hned všichni hotoví. Není divu, že jsem nedokázal od Axela utéct, protože si prostě šel za svým.
A nezlobil jsem se. Jeho snažení vedlo k jedinému.
Zamiloval jsem se do něho. A když jsem byl teď u Gavyna, ještě víc jsem si tu skutečnost uvědomoval.
Bylo mi strašně, když jsem si myslel, že Axela zabili. Nebyl jsem schopný vůbec přemýšlet. Nad ničím. Dokonce už ani nad svým útěkem.
Ale že Monika se zakouká do jeho bráchy… A Maxim do druhého bráchy…
Ještě že pan Tien je ženatý a má už děti. Kdo ví, jestli by se nakonec jejich rodina ještě nerozšířila o vietnamskou…
Celou cestu k jejich domu jsem Axela držel za ruku a opíral se o něho.
Viděl jsem na něm, že je zraněný, a taky ta rvačka s Gavynem mu musela dát zabrat. Tak jsem byl rád, když jsme dorazili a byl tam i ten doktor Henry.
A hned jako prvního si vzal do parády právě Axela. Odvedl si ho bokem a hned ho začal ošetřovat. Nadával přitom jak špaček, že není normální, když se v takovém stavu pouští do něčeho takového.
Já, jakmile jsem se objevil v domě, hned jsem měl na krku zavěšenou Moniku.
Bylo ze všeho rozčílená, nervózní, a když mě mohla konečně obejmout, rozplakala se.
Prý štěstím, že se mi nic nestalo. Že měla velký strach, když slyšela, že mě unesli zpátky ke GAVOSu a ke Gavynovi.
A jen co se mi Moniku podařilo uklidnit, už na mě visel Maxim. Taky brečel, ale stihl mi ještě pořádně vynadat za to, že jsem nebyl opatrný. Taky měl o mě strach a je moc rád, že jsem zpátky. Na otázku, co je s jeho barem, jen mávnul rukou.
Prý to zaplatí pojistka, a než se to dá do pořádku, tak prý bude mít aspoň chvíli volno. A nenápadně přitom pokukoval po dalším z Waylonových bratrů.
Snažil jsem se chovat klidně, normálně, ale stejně jsem nebyl ve své kůži.
Pořád jsem měl strach z toho, co bude. Často jsem pohledem vyhledával Axela, a říkal si, jestli mě po tom všem, co bylo, a co mu řekl Gavyn, bude ještě chtít.
„Já... já, musím se omluvit,“ konečně jsem se dostal ke slovu, když se ten prvotní zmatek uklidnil.
„Kdybych vám to všechno dal hned, nemuselo se to stát. Omlouvám se Maxi, i tobě Moniko. A tobě taky, Axeli. Omlouvám se vám všem.“
Po posledních slovech jsem sklopil hlavu a šel rychle do vedlejšího pokoje, kde už na mě čekal doktor.
Opravdu tohle všechno byla moje chyba. Kdybych byl rozhodnější, kdybych jim to dal dříve, nenapadli by Moniku, nezničili by Maximovi bar, a hlavně… Nepostřelili by Axela.
Axel
Když jsme dojeli domů a Henry mě hned odtáhl stranou, brblal jsem, že napřed půjde Wayne.
Henry se ale nedal, nezapomněl mě seřvat, a já měl pocit, že jestli nepřestanu s tím koulením očí, tak mi to zůstane a oči budu mít na druhé straně hlavy.
Na Maximovi i na Wayneho sestře bylo vidět, jak jsou rádi, že je zpátky.
A když se potom všem omluvil a odešel, velmi, ale opravdu velmi hlasitě jsem si povzdechl.
Ani jsem ho nestihl seznámit s Darienem. A to se měl ještě ukázat Isai.
No, nejspíš u nás bude dnes večer ještě veselo.
Přešel jsem do pokoje, kam Henry zalezl s Waynem, a počkal, dokud ho Henry neprohlédl.
Oddechl jsem si, když řekl, že bude v pořádku. Prý jen musí pořádně odpočívat. A taky by bylo dobré, kdyby zašel k němu do ordinace, aby se mu mohl líp podívat na tu hlavu.
Odkýval jsem mu všechno, a když jsme s Waynem osaměli, přešel jsem k němu a na okamžik se na něj zamračeně podíval, než jsem ho prsty cvrnkl do čela.
Pak jsem ho popadl do náruče a pevně objal.
„Nemáš za co, se omlouvat. Ani jednou jsem o tobě nezapochyboval. A, ano, i když souhlasím s tím, žes nám ty důkazy mohl dát hned, tak se dalo čekat, že nebudeš věřit někomu, koho neznáš, a ještě ke všemu poldům, se kterými jsi měl špatné zkušenosti. Maxim i tvoje sestra jsou v pohodě. Mí bráchové jim čas na nějaké deprese nedopřejí, to se neboj. Ale…"
Odtáhl jsem ho od sebe a sevřel jeho tvář ve svých dlaních.
„Strašně moc jsi mi chyběl. Měl jsem o tebe strašný strach. Skoro jsem nespal, nejedl, byl jsem úplně bezmocný, zničený a trvalo mi strašně dlouho něco najít. Nedokážu si představit, jakým peklem sis musel projít, a jak moc to muselo bolet. Odpustíš mi, prosím? Odpustíš mi, že to tak dlouho trvalo?"
Wayne
Doktor mě pořádně prohlédl a jen kroutil hlavou.
Modřiny prý brzy zmizí, otlak na krku taky, rozbitá pusa se zahojí. A co se týká hlavy, tak mi doporučil, abych k němu, teď když už můžu beze strachu, došel na pořádné vyšetření, a uvidí se, co se s tím dá dělat.
Ale to, co mám v ní, a tím nemyslel úraz, to bude na mě, jak se s tím vypořádám. Prý, by bylo fajn, kdybych si nechal pomoct. Může mi doporučit dobrého lékaře…
Záměrně neřekl slovo psychiatr nebo psycholog, netušil, jak bych zareagoval. A já vlastně na to ani nijak nereagoval, jen jsem přikyvoval jako osel.
Když odešel, hned ho vystřídal Axel.
Pevně jsem ho rukama objal a přitiskl se na něj. Položil jsem mu hlavu na rameno a zavřel oči.
„Neomlouvej se. To já udělal chybu. Kdyby ne, nic z toho se nemuselo stát. Gavyn říkal, že… Říkal, že tě zabili, a potvrdil to i jeden z těch, kteří tam byli, když na tebe stříleli. Myslel jsem opravdu, že jsi umřel. Vyčítal jsem si to. A pořád vyčítám. Fyzické rány jsou nic proti tomu, jak jsem se cítil, když mi to řekli. Já… já… Strašně moc tě miluji, a…“
Na moment jsem se odmlčel, abych se aspoň trochu uklidnil předtím, než řeknu to, co jsem měl celou dobu na jazyku. Pohladil jsem ho po ramenech, políbil jsem ho, a pak jsem malý polibek věnoval místu, kde měl zranění, jako bych to tím chtěl hned teď uzdravit.
Posadil jsem se, chytl jsem Axeho ruce do svých a pevně je stiskl.
„Víš, nebudu se zlobit, když mě pošleš pryč. Já… Gavyn si mě vzal, i Victor. A ne jednou. Měl… Mám pocit, jako bych tě tím zradil. Je mi to strašně líto a nevím, jak se mám omluvit, abys mi odpustil. Jsem starší, pořád se kolem mě něco děje. Spal jsem s jiným mužem, i když jsem měl být s tebou. Je dost důvodů mi říct sbohem. Pokud to uděláš, nebudu se zlobit, odejdu a už o mě víc neuslyšíš. Teda, asi kromě soudu, kam nejspíš budu muset jít.“
Axel
Povzdechl jsem si, když Wayne začal mluvit.
Tohle nejspíš jen tak nepřejde.
Když si pak sedl, chytl mé ruce do svých a řekl to, co ho nejspíš celou dobu trápilo, chvilku jsem mlčel a jen se na něj díval, než jsem si klekl před něj.
Vzal jsem obě jeho ruce a přitiskl si je ke rtům.
„Proč takhle mluvíš? Víš, je mi jasné, že jsi asi s nima neskládal básničky. Měl jsem sto chutí tam Mansena zabít. Za ty jeho kecy, za to, co jsem si myslel, že ti udělal. Opravdu jsem měl chuť ho zabít. Možná, kdybys tam nebyl ty a Zaine, udělal bych to. Neomlouvej se. Ty za nic nemůžeš. Kromě toho, já ti nemám, co odpouštět. Rozhodně není žádný důvod dávat ti sbohem a rozhodně chci o tobě ještě slyšet. A navíc… Celý ten případ byl Zaina. Nejspíš se nevyhneš rozhovoru s ním, ale jak ho znám, udělá všechno proto, abys nemusel k soudu. Věř mi, v tomhle má praxi," políbil jsem ho na každý prst, do dlaní a na hřbet rukou, než jsem zvedl hlavu a zadíval se mu do očí.
Samozřejmě, že jsem to věděl. Bylo mi to jasné, že Gavyn se nebude držet zpátky. Měl jsem spíš obavu, aby Wayne na sex a muže jako takové nezanevřel. Ale i kdyby, miloval bych ho pořád stejně.
Na tohle se nic nezměnilo. Vlastně změnilo. Co byl pryč, můj cit k němu ještě více zesílil.
„Půjdeme se umýt? Já pomůžu tobě a ty mě, co říkáš? A pak si půjdeme buď lehnout nebo za ostatníma, něco pojíme, seznámím tě s Isaim a Dariem, a pak půjdeme spát," usmál jsem se na Wayna a pohladil ho po tváři.
Wayne
Snažil jsem se svou nervozitu skrýt, ale Axel musel cítit, jak se mi třesou ruce.
Poslouchal jsem, co říká, díval jsem se na svá kolena a neměl jsem odvahu zvednout k němu pohled.
Měl bych být odvážnější, měl bych mít víc rozumu, jsem starší…
No právě. Jsem starší, a proto mám strach. Strach, že mě opustí a já zůstanu sám. A to nechci. Ne teď, když vím, jaké to je někoho milovat, jaké to je s někým trávit čas, být někomu bok po boku.
Opravdu ho miluji, strašně moc.
„Nevadilo by mi jít k soudu. Nebojím se ho. Už ne, proto že vím, že mám podporu ve vás všech,“ konečně jsem promluvil.
Ale hlas jsem měl stále roztřesený, ale už jsem se mu aspoň díval do očí, když mě k tomu donutil.
Do těch krásných zelených očí, které mě hned při prvním setkání tak uchvátily. Jeho ruce, které jsem si po prvním doteku zamiloval, mě pohladily po tváři, a já se o ně ještě otřel jako kočka.
Můžu ho milovat ještě víc? Nejspíš ne… Nebo to ukáže čas.
„Jo, umýt bych se potřeboval, a něco na sebe, tohle chci spálit,“ nakonec jsem se chytl za triko, které jsem měl na sobě. „A i kdybych byl s tebou rád o samotě, byla by asi slušnost se jít seznámit s celou tvojí rodinou. Jen doufám, že mě přijmou stejně jako ty. Teda ne tak úplně stejně, ale… No víš, jak to myslím.“
Axel
I když si to nejspíš Wayne nemyslel, byl silnější, než se zdálo. Věděl jsem, že to zvládne. První dny, týdny, možná měsíce budou nejhorší. Ale já budu pořád s ním. Po jeho boku. I kdyby mě od sebe odháněl, že nechce pomoct. Myslím, že já a bráchové mu pomůžeme líp než nějaký psycholog. Ale samozřejmě, pokud ho bude chtít, seženu mu toho nejlepšího.
Nakonec po tomhle všem nejspíš zůstane jen nepříjemná a mlhavá vzpomínka.
Ale teď…
„O soudu si můžeš promluvit se Zainem. Ten případ je oficiálně jeho, takže já tě můžu akorát podpořit. A všechno zničíme. A dáme nové," zvedl jsem Wayna na nohy, přitáhl k sobě do náruče a teď už neváhal.
Věnoval jsem mu dlouhý a hluboký polibek plný mých citů k němu.
„Miluju tě," zašeptal jsem, pokud by mu ta pusa nestačila.
Pak už jsem ho dotlačil do koupelny, kde jsme strávili asi hodinu a výjimečně to nebylo kvůli sexu.
Ošetřoval jsem Waynovo tělo, políbil každé místečko, hladil ho, v duchu zuřil nebo se omlouval, a nejspíš, kdyby nehrozilo, že se rozmočíme, asi bysme tam byli až do rána.
Vysušil jsem Waynovi vlasy, otřel ho, a pak odvedl do ložnice, kde jsem mu vybral něco na sebe.
Ruku v ruce jsme pak sešli dolů do jídelny, kde všichni seděli, zatímco Darien něco vytvářel na sporáku.
„Řekl bych, že jste se ještě oficiálně neseznámili. Takže," otočil jsem se na Wayneho, a pak rukou ukázal na bráchy, „Zaine, nejstarší z rodiny, soukromý detektiv, děsný paličák, co nemá absolutně žádný cit pro chuť a doporučuju od něj nic nejíst, ale jinak se to s ním dá přežít. Jo, a jako jediný je hetero. Pak je Darien, patolog, gay jako já a můj ochránce a spolupachatel, protože jako jediný stál celou dobu při mně, když se mě Zaine s Isai snažili kvůli tobě zamknout do sklepa. Umí naprosto fenomenální zákusky, a jak sis mohl všimnout, je z nás nejhezčí a dost často ho lanařili na práci modela. No, a o rok starší než já, je Isai, poradce FBI, a přesto, že je jen o rok starší, občas se chová jako nejstarší, ale jinak s ním je docela i sranda, pokud nemá některou ze svých nálad. A taky umí vařit. Občas mi všichni tři lezou na nervy, skoro všechno, co umím mám od nich, někdy mám chuť je praštit, ale jinak je mám rád.“
„A tohle," ukázal jsem na Wayna, „je můj přítel, milenec a úžasný chlap, kterého nepustím k vodě, ani kdybyste se na hlavu stavěli."
Po mých slovech Zaine zabručel, Isai si povzdechl a Darien na Wayna hodil zářivý úsměv.
Wayne
Tak trochu jsem si oddychl po tom, co Axel řekl. Měl jsem z toho strach, a ten nejspíš jen tak brzy neodezní. Teda, spíš ty výčitky a špatné myšlenky. Ale neodehnal mě od sebe teď, a to je to hlavní.
„Nemusíme všechno spálit. Ale věci, co mi dal Gavyn a co mám od GAVOSu v garáži, tak rozhodně jo,“ nechal jsem se odvést do koupelny a začal se svlékat.
Při opětovném pohledu na Axelovo zranění se mi znovu stáhnul žaludek. Ale nenechal mě nad tím dlouho přemýšlet. Byl pozorný, starostlivý a opatrný, když mi pomáhal s mytím. Klidně bych to zvládl sám, ale nechal jsem ho. Byla to pro mne známka toho, že mě opravdu nechce odkopnout.
Už jsem se nemohl dočkat, až všechny důkazy Gavynova a Victorova řádění z mého těla zmizí.
Axelovy kraťasy jsem si musel pořádně stáhnout šňůrkou, protože je přeci jen mohutnější než já, byť je menší. A já nechtěl riskovat, že mi někde v půlce cesty spadnou.
Když jsme došli do jídelny, právě se chystalo jídlo i bez ohledu na to, že je noc. Nejspíš se všichni potřebovali najíst, a počítám že z těch nervů, co předtím měli, toho nikdo z nich moc nesnědl.
A ani jsem se nedivil. Ani já nebyl schopný pořádně jíst od chvíle, kdy jsem byl u Gavyna.
Díval jsem se na každého z Axelových bráchů, na které ukazoval, a snažil se zapamatoval jejich jména.
Když zmínil Dariena, moc dobře jsem si všiml Maxima, který se culil jak poťap.
Jo, tak ten je jasný, je zamilovaný až po uši.
A když pak Axel představil mě, myslím, že jsem se i začervenal.
„Tak jo. Máš štěstí, že tě Benji tak bránil. Kdyby bylo na mě, tak bys už seděl,“ došel ke mně ten nejstarší Zaine, a napřáhl ke mně ruku. „Všechno dobrý, ok?“
Na moment jsem zaváhal. Ale když se Monika na mě zamračila, nakonec jsem podanou ruku přijal.
„A příště, když ti řeknu, že máš sedět, tak budeš sedět. Zbytečně by ses těm dvěma buldo- Au, kurva, co je?!“ obořil se Zaine na toho Isae, nebo jak se jmenoval.
„Tak už toho nech, ano? A ty si Benji, dobře Axe hlídej, pokud se o něho nebudeš dobře starat, tak se postarám já,“ uchechtl se a pak se podíval na Dariena, jak právě obíral Maxima. „Darien je už mimo hru, ale já ne. Takže kdyby ti někdy bylo smutno, Wayne, tak moje náruč je ti otevřená…“
Axel
Jo, naše rodina je prostě taková, co jsme si, to jsme se a vyřízeno. Žádná nenávist až do hrobu, žádné výčitky, žádné: „Já ti to říkal". Prostě se něco stalo, teď už se nic neděje, tak jedeme dál.
Když však Isai až moc mrkal na Wayna, zaprskal jsem a kopl ho do holeně.
Odpovědí mi byla kupa nadávek a náznak úderu do bolavého ramene, ale skončilo to jen tím, že jsme si vzájemně plácli.
Někdo by si mohl říct, že konzultanti FBI budou děsní suchaři a podvraťáci.
Isai to s přehledem vyvracel. Ale možná díky tomu, že byl nekonvenční, a tak trochu nezapadal mezi ostatní, byl tak úspěšný. Jen měl prostě tu drzost jít s tím ven a ukázat svou pravou povahu.
„Konečně tě poznávám. Benji byl z tebe úplně hotový hned od začátku," zasmál se Darien a jako jediný Wayneho objal.
„A, díky za Maxe." pošeptal mu ještě do ucha, než ho pustil a znovu mu věnoval jeden ze zářivých úsměvů.
Další příklad toho, že by do něj nikdo neřekl, co dělá.
„Mám hlad," ozval se Zaine, když Darien až moc dlouho okupoval Wayna.
„Jasně, jasně," zasmál se Darien, a když se vracel zpátky k lince, plácl Zaina po zadku.
Uchechtl jsem se, když se Monika začervenala a Maxim pozvedl obočí.
Teď, když bylo všechno za námi a spadlo z nás napětí, konečně jsme byli sebou samými.
A protože, kvůli vytíženosti našich, jsme v podstatě vyrůstali jen my čtyři spolu, neměli jsme před sebou žádné tajemství a nic nebylo tabu.
I když teda, navzájem jsme spolu samozřejmě nechrápali.
„Tak pojď," chytl jsem Wayna za ruku a posadil ke stolu vedle sebe. „Máme štěstí, že vaří Dari. Jinak bych tě asi unesl hodně daleko."
Zasmál jsem se a zašklebil, když Zaine zabrblal něco o nevděčných spratcích.
Wayne
Nevěděl jsem, koho mám dříve zpracovat. Isai byl tak bezprostřední, že jsem byl rád, když mě z jeho objetí vytrhnul Darien. A když mi poděkoval za Maxima, jen jsem se pousmál.
„Co má znamenat to Benji?“ rychle jsem se ho šeptem zeptal, než odstoupil.
„Axi je nejmladší, takže Benjaminek,“ špitnul mi zpátky odpověď, a pak už mě konečně pustil.
Když Zaine zmínil hlad, jako by si na to vzpomněli pak všichni. Hned si posedali kolem toho obrovského stolu, a já dostal čestné místo vedle Axela.
„Jo, dostávám hlad,“ povzdechl jsem si, když se přede mnou objevil naložený talíř.
Monika, která to slyšela, se jen uchechtla a něco zas na oplátku zašeptala Zainovi.
Ten neváhal, zvedl se, popadl kastrol, a přihodil mi ještě další porci k tomu, co jsem už na talíři měl.
Teprve potom si spokojeně sedl, a i když jedl a bavil se s Monikou, pobaveně sledoval, jestli jsem schopen to sníst.
No, já s tím problém neměl…
Protože jsem se konečně jakž takž uklidnil, nervy přestaly tolik pracovat a já se uvolnil, spadl ze mě stres, tak si moje tělo prostě vyžádalo přísun potravy, který mu za ty dny chyběl.
A ani mi nedošlo, že mám jít spát, a že možná s Axelem… A já budu nejspíš přežraný a neschopný pohybu…
Jenže kdo ví, jestli na mě vůbec bude chtít sáhnout. A tak jsem raději snědl všechno, co jsem měl na talíři, abych se zaměřil na zaplnění žaludku, a ne na to, na co jsem před chvilkou pomyslel.
Axel
I když jsem věděl, že není úplně po všem a Wayne to nemá za sebou, přesto u stolu vládla uvolněná atmosféra a několikrát jsem se musel i zasmát. A nejvíc tomu, když Zaine Waynovi přihodil porci navíc. Jen jsem se zašklebil a mrkl na Maxima.
Myslím, že po dlouhé době konečně někdo Zaina aspoň na chvilku uzemnil.
Ale Dari se tentokrát skutečně překonal, a i já si přidal, jak moc dobré to bylo. Nakonec se snědlo všechno, a po hodinovém trávení, kdy si mě bráchové většinou dobírali, ale já jim to úspěšně vracel, se zdál Wayne o něco uvolněnější a klidnější.
Ale nemohli jsme v kuchyni sedět věčnost.
Nakonec jsme se posbírali jako první, popřáli všem dobrou noc, jen Isai zahučel, že on je chudák a pro něj dobrá rozhodně nebude, a pomalu odcházeli ke mně do ložnice.
Netušil jsem, co bude dál.
Pravda byla, že bych se s Waynem rád miloval, abych mu ukázal, že se nic nezměnilo a je pro mě pořád stejný. Rád bych mu ukázal, jak moc mi chyběl.
Ale bude on chtít, abych na něj sahal?
Zvláště, když ještě před pár hodinami byl v náruči jiného? Toho, který mu ublížil?
Rozsvítil jsem lampy na nočních stolcích a otočil se k Waynovi.
„No… víš…" rozpačitě jsem se podrbal ve vlasech. „Pochopím, když mě odmítneš a nebudeš u sebe chtít. A chci, abys věděl, že počkám, jak dlouho budeš chtít. I bez sexu tě budu milovat pořád stejně. Jen nechci, abys měl pocit, že tě do něčeho nutím, nebo musíš něco dělat kvůli mně."
Pevně jsem Wayna objal, hladil po vlasech, zádech, líbal na krk nebo odhalené rameno, které mu vykukoval zpod trika, a všechno to mělo za následek jen to, že jsem začal tvrdnout a dost zřetelně to musel pocítit i Wayne.
„Promiň. To jen… prostě jsem tě dlouho neviděl, neměl u sebe, a strašně moc bych tě chtěl pomilovat, abys zapomněl právě na to špatné. Dělat ti to jako ještě nikdy a klidně až do rána, a ano, jsem kurevsky nadržený jen z toho, když tě takhle mám u sebe. Ale jak říkám, pochopím, když nebudeš chtít a odmítneš mě. Nebylo by to poprvé, kdybych si ho vyhonil ve sprše," zasmál jsem se a líbnul Wayneho na špičku nosu.
Wayne
Večeře byla opravdu dobrá. A snědl jsem všechno, co mi naložili na talíř. A když jsem viděl, jak jí ostatní, tak jsem se už necítil tak hloupě, jako nenažranec.
Byl jsem rád, že jsme nakonec šli sem, a ne, hned do postele. Byl jsem sice z toho stresu a těch nervů unavený, ale takhle jsem poznal víc Axelovu rodinu.
Bylo hezké vidět, jak se k sobě mají. Jako bráchové se k sobě chovali moc hezky, a i přes to špičkování, a dobírání si hlavně Axela, jakožto nejmladšího, bylo poznat, že se mají opravdu rádi a nedají jeden na druhého dopustit.
Opravdu jsem se ještě víc uklidnil, a necítil jsem se už tak strašně svázaný a nervózní, jak mi občas ještě prolétly hlavou ty špatné myšlenky, co všechno se mohlo stát, a hlavně… O co jsem mohl přijít.
A tak, když jsme se konečně dostali do Axovy ložnice, neváhal jsem, a taky jsem ho pevně objal.
Srdce mi silně bušilo, jak dávalo najevo ten pocit štěstí, že tu jsem s ním. Nedokázal jsem se ani pořádně vymáčknout, ale všechno za mě obstaral Axel. A snad až po chvíli, kdy se na mě díval a já na něho, jsem zhluboka vydechl, a teprve v tu chvíli si uvědomil, že jsem pořád zadržoval dech.
Snad proto, abych nezaplašil to krásné, co mě potkalo? Nebo, abych nepřišel o nic z toho, co Ax říkal?
„Strašně moc tě miluji, víš?“ stáhl jsem ho vedle sebe na postel a opřel se o něho. „A… Rozhodně tě neodmítnu. Nechci, aby sis ho sám honil v koupelně. To… Spíš já měl strach, že mě po tom už nebudeš chtít.“
Po svých slovech jsem ho pevně objal a táhl ho k sobě, dokud jsem nedolehl na postel, a Axel na mě.
„Vážně tě miluji,“ zašeptal jsem, a pak už se vpil do jeho rtů…