Wayne
Probudil jsem se někdy uprostřed noci a chvíli jsem si nebyl schopný uvědomit, kde jsem a co se děje.
Až teprve, když se vedle mne pohnul Axel, došlo mi, že jsme v novém domku, který zařídil, a já usnul někdy uprostřed vyprávění o mně a o GAVOSu.
Vlastně na začátku vyprávění o GAVOSu. Ono se toho za těch pět let nasbíralo docela hodně, i když jsem na to vlastně přišel až ten pátý rok mého působení v gangu. O to větší šok jsem měl, když jsem to všechno zjistil, a postupně přicházel na to, co všechno mají vlastně na svědomí.
Jedna věc mi však vždycky vrtala hlavou. Proč mě Gavyn i po roce tak vehementně chce zpátky? Jen kvůli mému zadku, který tak prý na mě miluje? Nemyslím si, že je to jen tím.
A pak taky ten Axeho bratr detektiv. Proč je mnou tak zaujatý, když GAVOS má víc jak stovku členů?
Vždyť by mohl zkusit kohokoliv, a třeba by mu rád někdo podal svědectví.
Ale pak, když jsem tak ležel vedle Axe a nemohl usnout, a přebíral jsem si to v hlavě a dával si jedna a jedna dohromady, došlo mi, proč tomu tak je.
Jsem nejspíš jeden z mála, možná i jediný, kdo vidí do hloubky. Kdo toho ví nejvíc o zakládajících členech GAVOSu. A to je ten hlavní problém, proč ještě GAVOS funguje. Zřejmě kdyby se zničilo těch pět, kdyby šli sedět, GAVOS by už neměl tak pevné vedení založené na strachu, a buď by se vzpamatovali, nebo by se prostě rozpadli. Znal jsem prakticky skoro všechny do chvíle, než jsem odešel. Dokonce i existuje seznam všech členů, a já ho mám mezi svými důkazy proti nim.
Minimálně polovina z nich by šla do basy. Ale většina z nich jsou schopní vypovídat jen o střípcích toho, co se v GAVOSu dělo nebo děje. Na to si bossové dávali dobrý pozor.
Jsem nejspíš opravdu jediný, kdo těch pět zná tak dobře, že by je okamžitě mohl potopit i s jejich motorkou.
Když jsem si to uvědomil, polilo mě horko. Tohle je nejspíš ten hlavní důvod, proč mě pořád Gavyn hledá. A nejen on.
Možná proto ta mrtvola, co mi byla tak podobná? Měl to být za mě záskok, nebo to měla být výstraha pro mne?
Dlouho jsem tak ležel, tiskl na Axe a přemýšlel.
Stejně jako na tom hotelu, když jsem utekl od Maxima, i teď mě rozbolela hlava, ale tak šíleně, že jsem nakonec musel vstát a jít si najít nějaký prášek.
Kdysi mi to nedělalo problémy, možná je to trvalý následek zranění hlavy, co mi způsobil Moničin ex?
Bezděčně jsem si přejel prsty po jizvě, a v tu chvíli mi projela hlavou taková bolest, že se mi zatmělo před očima, a já skončil v kuchyni na zemi, v kleku, s hlavou v rukách snažíc se tu bolest rozdýchat.
Neměl jsem daleko k tomu, abych se tu vyvrátil…
Axel
Život v naší rodině, život s bráchama mě naučil mnoha věcem.
A jedna z těch věcí byla vnímat okolí, i když člověk spí. S trochou tréninku to jde. Člověk se vyspí, ale zároveň podvědomě vnímá. Takhle to třeba mají i vojáci. Musí být pořád ve střehu, ale přitom odpočinutí, aby vůbec byli k něčemu.
Vnímal jsem, když Wayne vstal.
Zůstal jsem však ležet, nijak mě nenapadlo se snažit probrat, protože si mohl jít jen odskočit. V momentě, kdy jsem ale uslyšel zaskučení, a pak slabou ránu, okamžitě jsem byl na nohách.
Vletěl jsem do kuchyně a uviděl Wayneho klečet na zemi s hlavou v dlaních.
Hlavně nepanikařit.
Zhluboka jsem se nadechl a přiklekl k Waynovi.
Mluvil jsem na něj uklidňujícím hlasem, a přitom ho posadil na zem a zády opřel o linku. Hlavu jsem mu zatlačil dolů, na zátylek položil studený obklad, a pak vyběhl pro léky.
Věděl jsem, kde je Wayne má. Zmínil se mi o nich, když jsme vybalovali věci.
Vyndal jsem z plata dvě a hned spěchal zpátky do kuchyně.
Narovnal jsem Waynovi hlavu, a když jsem viděl, že sotva vnímá, prášky jsem si hodil do pusy, napil se trochu vody, a pak se přitiskl na jeho rty.
Prsty jsem mu víc pootevřel pusu, a pak mu ji zase zavřel, aby mohl polknout. Vzal jsem sklenici s vodou, a ještě mu ji přidržel u úst a donutil ho spolknout pár doušků.
Když se jeho tep o něco uklidnil, a už se zdálo, že vnímá, podebral jsem ho do náruče a přenesl do ložnice.
„Zítra zajdeme k doktorovi. Máme jednoho známého. Necháme tě prohlédnout. Co kdybych nebyl doma? Proč jsi mi neřekl, že míváš takové bolesti?" spustil jsem na Wayneho, když jsem ho uložil do peřiny a došlo mi, jaké bylo štěstí, že jsem s ním zůstal.
Přilehl jsem si k němu, stáhl ho do náruče a snažil se uklidnit své prudce bušící srdce.
Měl jsem strach.
Opravdový strach.
Wayne
Myslel jsem, že tady v té nové kuchyni chcípnu. To mi problesklo hlavou, ale jen to přineslo další bolesti a já se nebyl schopný ani hnout.
Jen stěží jsem vnímal Axe, který ke mně přiběhl a vnutil mi prášky. Naštěstí měly rychlý účinek, a tak jsem byl schopný se trochu napít, a chytit se Axe, když mě nesl do ložnice.
Ještě chvíli jsem tak ležel, a když bolest o něco polevila, protočil jsem se v jeho objetí a zadíval se do jeho tváře.
Jeho zelené oči se krásně leskly i v té tmě, a já si při pohledu do nich znovu uvědomil, jak moc ho miluji.
„To… to je jeden z důvodů, proč se neperu. Nejspíš to je následek té rvačky s Moničiným ex, protože ty bolesti mívám od té doby. Ale nejsou zas nějak časté. Možná to… to že jsem tak moc nad vším přemýšlel… Občas mě pobolívá hlava, ale jen výjimečně tak moc.“
Zabořil jsem obličej do jeho hrudi a nadechl se jeho vůně, která byla tak uklidňující.
Jo, taky jsem byl rád, že tu se mnou Axel byl a pomohl mi. Nejspíš bych odpadl a probral bych se na té zemi až někdy v poledne.
„Dneska ti toho už asi moc neřeknu, možná až se vyspím,“ zamručel jsem do jeho kůže.
„Sice nevím, jestli mi doktor pomůže, ale klidně půjdu,“ souhlasil jsem nakonec s Axovým návrhem.
Pak už jsem ale ztichl, a jen naslouchal jeho srdci, které bilo o něco rychleji než normálně.
Pomyslel jsem si, že to je možná kvůli mně, ale dál jsem tu myšlenku už nerozvedl, protože ty prášky byly opravdu silné a já brzy znovu usnul.
Když jsem se ráno probral, bylo už docela dost hodin. A byl jsem v posteli sám.
Nejprve jsem se rozkoukal, protáhl se, a pak se opatrně posadil.
Hlava mě ještě trochu pobolívala, ale už to nebylo tak strašné. A hlavně jsem sebou znovu nešvihnul zpátky do postele, jako v hotelu, kde jsem se schovával.
Opatrně jsem pak vstal z postele, a když jsem měl jistotu, že to opravdu bude v pohodě, šel jsem rovnou na záchod, a když jsem si ulevil a trochu se opláchl, tak jsem zamířil do kuchyně, odkud jsem slyšel Axe.
„Dobré ráno,“ zabručel jsem ještě ochraptělým hlasem. „Vařil jsi kávu? Možná bych si trochu dal. A…“
Přistoupil jsem k Axovi, objal ho a políbil.
„A děkuji za pomoc, kdybys tu nebyl, nejspíš bych nakonec spal tady na zemi.“
Axel
Nakonec jsem už moc neusnul.
Ten strach o Wayneho mi nedovolil spát. I když už se zdálo, že prášky zabraly, přesto jsem celou nic hlídal jeho spánek. Až když se rozednělo, tak jsem opatrně vstal a přešel do kuchyně, abych nachystal snídani a uvařil kafe.
Nejspíš to Wayne bude potřebovat.
Taky jsem rovnou vzal mobil a zavolal Henrymu. Bylo bezpečnější, aby přijel on sem, než abysme my jeli k němu na kliniku, a tak jsem mu nadiktoval adresu.
Slíbil, že mi dá vědět, až bude mít chvilku čas, ale kdyby se Wayneho stav nějak zhoršil, mám mu okamžitě zavolat.
Ještě jsem ho poprosil, ať o tom s nikým nemluví a sotva jsem se rozloučil, objevil se v kuchyni Wayne.
„Dobré ráno," políbil jsem ho na oplátku a pořádně si ho prohlédl. „Pěkně jsi mě vyděsil, víš to? Volal jsem Henrymu, to je ten známý doktor. Můžeš mu věřit. Slíbil, že se na tebe přijede podívat. Chci mít jistotu, že tě tu jednou, až se vrátím, nenajdu někde ležet."
Ještě jednou jsem ho políbil, a pak už ho plesknutím po tom jeho rozkošném zadečku, poslal sednout ke stolu.
Podal jsem mu hrnek s kávou, a pak mu na talíř naskládal lívance a přidal čokoládovou omáčku.
„Říkal jsem si, že by tě něco sladkého mohlo nakopnout. Nějaká pořádná kalorická bomba. Už jsem tak nějak pochopil, že s jídlem nemáš problém, tak jsem ti pěkně naložil," zazubil jsem se na Wayneho a položil před něj pořádnou porci snídaně.
Spíš to vypadalo jako oběd, ale potřeboval doplnit energii a snídaně je základ dne.
Wayne
Musel jsem se usmát nad tím, jak byl Axel starostlivý.
A zahřálo mě to u srdce. Zahřálo mě to možná víc, než to kafe a snídaně.
Sedl jsem si, a přitáhl si talíř, abych se mohl najíst.
„No, kdybys mě tu našel ležet na zemi,“ začal jsem si mazat lívance, „tak bys mě přikryl a nechal vyspat. Ale… víš… vážně děkuji. Nechtěl jsem tě vyděsit. Promiň.“
Snídaně byla naprosto nepřekonatelná. Lívance jsem neměl už ani nepamatuji. To je snad jedno z mála jídel, které moc dělat neumím. Vždycky jsem bojoval s těstem, často se mi to připalovalo, a tak jsem to prostě vzdal.
A tak, když mi někdo udělá k jídlu lívance, je to, jako by mi dal dárek. Kdyby mi někdo dal k narozeninám místo dortu hromadu lívanců se svíčkou uprostřed, byl bych šťastnější než za jakýkoliv jiný dárek. Prostě lívance miluji ale neumím je udělat dobře.
A podle toho to taky ve mně mizelo.
Brzy jsem se ale musel zastavit, protože bych je byl schopný sežrat všechny, a pak by mi jisto jistě bylo špatně. A já takovou dobrotu prostě nechtěl vyzvracet.
Po snídani, kdy jsem ani neměl čas moc mluvit, jak jsem se cpal, jsem skočil do sprchy. Když už má přijít doktor, tak ať jsem aspoň čistý. Sice jsem musel nechat otevřené dveře a Ax mě kontroloval, ale tak nějak mi to ani nevadilo.
Bylo to opravdu příjemné a milé, když se o mě někdo po takové době staral. Už jsem skoro zapomněl, jaké to je. Jak je to příjemné a jak má potom člověk pocit, že je opravdu milován.
Stačil jsem na sebe hodit akorát čisté spodky a triko, když se ozval Axeho mobil, a podle toho, jak se tvářil, nejspíš to byl ten doktor a byl na cestě sem.
„Co když zjistí, že jsem nevyléčitelně nemocný? Nebo mám nějaký nádor nebo co… Nebo nějakou jinou nemoc…“ najednou jsem dostal strach.
Ani nevím proč, ale začala se mě zmocňovat panika. Do teď i přes bolesti jsem byl celkem klidný. Dokud nevím, že mi něco je, dokud si to nepřipustím, tak ani nemám z ničeho takového strach.
Ale teď… Jede sem doktor a já bych odsud nejraději utekl.
Jo, jsem jako malé děcko, co se bojí zubaře.
Axel
Byl jsem opravdu rád, že Waynovi chutnalo. Vařit pro něj, bylo jiné než vařit pro bráchy.
Usmíval jsem se, jak to do něj padalo, a když se pak šel osprchovat, zatímco já uklízel, nakázal jsem mu, ať nechá otevřené dveře.
Jo, musím si ho hlídat.
Když se mi Henry ozval, že je na cestě sem a Wayne se zrovna oblékal, z nějakého důvodu jsem se po jeho slovech musel začít smát.
„Trdlo jedno!" zahýkal jsem smíchy, pak ho popadl do náruče, odnesl do ložnice a povalil ho na postel.
Chvilku jsem ho muchloval, než jsem se zvedl na loktech a zadíval se mu do očí.
„Když budeš mít nevyléčitelnou nemoc, nádor nebo něco podobného, když zestárneš a zesenilníš, budu tě krmit, koupat, oblékat. Nebudeme si z toho dělat hlavu a užijeme si každou chvilku. Mimochodem, kdybys měl nádor, pochybuju, že by tě už nešlehlo z našeho sexu, takže o to bych si starost nedělal," ušklíbl jsem se, a pak Wayna konečně pustil.
Ještě jsem ho líbnul, a pak už šel otevřít, protože Henry akorát dorazil.
Uvařil jsem mu kávu, představil Wayna, i když příjmení jsem mu neřekl a vypověděl mu ještě jednou, jak jsem Wayna v noci našel.
Henry měl spoustu otázek. Na některé odpovídal Wayne, jako jak dlouho to trvá, kdy má bolesti, na jiné zase já, například, jak k tomu přišel. Henry si nejspíš myslel svoje, ale byl to profík.
Nakonec po hodině pozorování a různého zkoušení a zkoumání nám řekl, že o nic vážného nejde.
Předepsal však Waynemu prášky, které by měl začít užívat pravidelně.
Může tam mít otok, který by ale nijak neměl narušovat mozkovou činnost, ale bolesti, které způsobuje by mohly vést k fatálním následkům.
Mohl by přestat vidět, nebo ohluchnout, mohl by dostat záchvat uprostřed silnice nebo ochrnout.
A prášky, které doteď užíval, byly pouze v případě bolesti.
Tyhle prášky, co mu předepsal, zabrání právě tomu, aby ty bolesti měl.
Poděkoval jsem mu, a když jsme s Waynem zase osaměli, strhl jsem ho do náruče.
„Vidíš? Jen budeš zobat pilule. Sice to taky není nic extra, ale pořád lepší než to, cos tady líčil ty," usmál jsem se a stáhl si ho pro polibek.
Wayne
Opravdu jsem se bál, a trochu jsem se nafoukl, když se mi Ax začal smát.
Ale přesto se mu podařilo mě trochu uklidnit. Teda jen do doby, než došel ten doktor.
Byl to celkem klidný a milý pán. Trpělivě se mě vyptával, a co jsem nestihl odpovědět já, nebo se zadrhl v odpovědi, to doplnil Axel.
Chvíli jsem si připadal jako u výslechu, ale nakonec padl verdikt.
Jo, říkal jsem, že mám nějakou nemoc. A zobat prášky budu napořád.
I když…
Doktorova slova o otoku ve mně zanechala červíčka, který si teď hloubil cestičky v mém mozku, jak jsem nad tím začal uvažovat.
„No, o něco to lepší je, ale tak mě napadlo… Když je to otok, tak ten by se dal odstranit operativně, ne? Je mi jasné, že by to potřebovalo důkladnější kontrolu hlavy než jen to, co jsem absolvoval teď. Ale za zkoušku by to možná stálo pouvažovat. Víš, když se mi to stalo, tak jsem vlastně ani neprošel nějakým pořádným vyšetřením. Jen to nejnutnější, zašili mi to, a pak mě hned šoupli do vazební věznice, a už se nikdo nestaral, kromě toho, že mi pak vytáhli stehy,“ zapřemýšlel jsem nahlas nad svou situací. „Možná kdyby to tenkrát udělali pořádně, tak jsem pak nemusel mít tyhle problémy.“
Vrátil jsem Axovi polibek, a pak další a další, a už jsem se na něho skoro vrhnul, ale on to utnul, že dneska nic nebude. Že potřebuje mít jistotu, že jsem v pořádku. No, tak jsem se nafouknul podruhé…
Ale i tak jsem se na něho nezlobil. Tolik měsíců jsem vydržel bez sexu, tak mě jeden nebo dva dny už nezabijí, Možná by mě zabil právě ten sex?
No, budu si prostě muset dávat pozor.
Ale byl jsem rád, že tu ten doktor byl a předepsal mi ty léky. Sice budu muset chodit na pravidelné kontroly, ale pořád lepší než nic.
Jo, blížím se k důchodovému věku, kdy budu snídat, obědvat a večeřet prášky, aby mě neklepla pepka.
Do oběda jsme pak odpočívali, a oběd jsme pak udělali společně. Spíš ho dělal hlavně Ax, protože to bylo to maso, co chystal den předtím, a já nevěděl, co s tím vlastně chce dělat. A tak jsem jenom přihlížel, a občas pomohl s tím, co potřeboval.
A jak jinak… Oběd ve mně zmizel kosmickou rychlostí, že jsem nestíhal skoro ani dýchat, jak moc dobré to bylo.
„Nejspíš budu za chvíli jako koule, když budeš pořád tak dobře vařit,“ rozvalil jsem se pak na sedačce a spokojeně odfukoval.
Ale vzápětí jsem vyskočil na nohy a zaběhl do ložnice, kde jsem měl odložený notebook.
Donesl jsem ho do obýváku, zapnul ho, otevřel jednu složku, a pak to otočil k Axovi.
„Dneska raději nebudu moc hlavu namáhat, ale tady je něco málo z toho, co by tvýmu bráchovi mohlo pomoct,“ ukázal jsem mu, co jsem tam měl.
No, moc toho nebylo, asi tak pětina, a to méně hlavní. Zbytek jsem měl dobře uschované v bezpečnostní schránce. A než to někomu ukážu, nebo předám, musím mít jistotu, že to bude mít vůbec nějakou cenu.
Axel
Stálo mě sice hodně přemáhání Wayna odmítnout, ale vzhledem k tomu, že náš sex nebyl nikdy jemný a on mi včera málem odpadl v kuchyni, pro tentokrát jsem to stopl.
Aspoň jeden den, aby byl v klidu.
Zasmál jsem se, když se nafoukl a aspoň mu pomačkal zadeček.
„Myslím, že nehrozí, abys byl jako koule, vzhledem k našemu sexu," rafl jsem ho do nosu a jen tak, tak uhnul, když vyskočil na nohy a odběhl.
Vzápětí se vrátil s noťasem a složkou, ve které měl jmenovitý seznam členů GAVOSu, a taky místo, kde gang vznikl.
Všechno jsem si to okopíroval, a protože jsem mohl na tom začít pracovat i sám, rovnou jsem se přesunul do pracovny.
Bude to náročná a zdlouhavá práce, projít všechna jména, ale musel jsem něco udělat. Nechávat to všechno na Zainovi by mi k ničemu nebylo.
„Projdu to napřed sám, než Zainovi něco předám. Ale je to víc než dost. Jména jsou důležitá. K nim můžeme přiřadit činy. U takových větších gangů je problém s tím, že se jeden schovává za druhého a výsledek je pak nulový. Zatknout všechny členy? V tom případě by věznice praskaly ve švech. Je v tom hlavně i politika. Divil by ses, kolik hajzlů, má někoho podplaceného," předal jsem Waynovi noťas a poděkoval mu polibkem.
Wayne
Sledoval jsem Axe, co s tím, co jsem mu dal, teď udělá.
Chvíli se do toho zaujatě díval, listoval ve složce, ale pak nasadil ve tváři spokojený výraz.
Hned na to se sebral a šel s tím do pracovny, kde na tom hned začal pracovat.
A když mi pak poděkoval polibkem a vrátil mi notebook, spokojeně jsem se usmál.
Jo, opravdu se chovám jako zamilovaný puberťák. Vážně že jo, když se pořád usmívám jak idiot, zvlášť, když mě Ax pochválí nebo mi dá pusu.
„Nebude ti vadit, když tu budu s tebou? Budu tiše jako myška. Uvařím kávu, a pak si tu sednu do křesla a nebudu tě rušit,“ zadíval jsem se na něho prosebně.
A když nic nenamítal, znovu jsem se zatetelil štěstím a sám jsem mu vlepil pořádného hubana.
Pak už jsem ho nechal pracovat a šel do kuchyně, kde jsem dal vařit kávu, a ještě jsem pouklízel nádobí, co zůstalo po obědě.
O něco později jsem se vrátil do pracovny s tácem v ruce, na kterém byla konvice s kávou, hrnky, sklenice a džus. Jo, na jenom kafi pitný režim nesplníme. Položil jsem to na menší stolek, nalil kávu Axovi a dal mu to na stůl. Pak jsem nalil i sobě, usadil se v křesle vedle toho menšího stolku a taky si nalil kávu. Hodil jsem nohy na taburet, na klín si položil notebook, do uší si strčil sluchátka, a pak už jsem se pohodlně opřel, pustil si film, popíjel kávu a sem tam zamilovaně pozoroval soustředěný výraz Axela.
Je možný, že je mi vážně třicet čtyři?
Ne, určitě se někdo spletl v mém datu narození. Takhle se přece nechová muž ve skoro středních letech. Teda, do středních let mám ještě kousek, ale i tak…
Ale co… Láska dělá s člověkem divy a já zamilovaný opravdu jsem.
Axel
Cítil jsem na sobě Waynovy pohledy během celé doby, co jsem pracoval.
Ale kupodivu mi to imponovalo. Byl to náznak toho, že se mu líbím. Teda, aspoň jsem v to doufal.
I já na něj občas mrknul, když se nedíval a znovu jsem si uvědomil, jaké mám štěstí.
A děkoval všem svatým za to, že jsem to nevzdal.
Co na tom, že je starší a vyšší než já? Výška se v posteli srovnala a věkem bych mu hádal jako mě.
Zaujal mě ve chvíli, kdy jsem dosedl na barovou stoličku. A rozhodně jsem se ho nehodlal vzdát. I kdyby si pro něj přišlo celé komando.
Na seznamu jsem pracoval celé odpoledne a stejně se moc daleko nedostal. Bylo toho hodně na prověření. Jistě, mohl jsem to dát Zainovi, ale teď už to byla i moje práce. Až budu mít něco pořádného, až budu mít jména a činy, pak mu to dám.
Sice jsem říkal, že je Wayne můj první případ, ale oficiálně, dokud jsem neměl licenci, jsem na žádném případu pracovat nemohl. A kdyby někdo zpětně zjistil, že jsem si údajné podezřelé proklepával ještě před licencí, mohl by se celý případ anulovat pro zacházení s důkazy nekompetentní osobou. Jo, právníci byli svině. A nepochyboval jsem o tom, že lidi jako Manson nebo Victor Flynn měli právníky toho nejsvinštějšího kalibru.
Nejspíš, kdyby mě Wayne nevytáhl z křesla, asi bych tam seděl do rána.
Něco jsme povečeřeli, mrkli na film, ve sprše strávili trochu víc času, ale dodržel jsem slib, a kromě muchlování nic nebylo, a pak se přesunuli do postele.
„Víš, myslím, že bych měl majiteli mého bývalého baru, kam jsem chodil, poslat nějaký dárek. Jen díky tomu, že se rozhodl pro rekonstrukci, jsem narazil na tebe."
Ležel jsem na boku, čelem k Waynovi, hlavu jsem měl podepřenou rukou, a tou druhou si pohrával s jeho vlasy a mírně se usmíval.
Opravdu. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle stane.
Wayne
Axel na tom seznamu pracoval prakticky celé odpoledne. A mě ani nepřišlo, jak ten čas rychle utíká, i když… V jednu chvíli jsem se přistihl, že jsem na moment zachrápal. Ale hned jsem se probral, aby mi náhodou nic neuniklo.
I když jsme spolu skoro nepromluvili, bylo to fajn odpoledne. Řekl bych že pro mne tak trochu odpočinkové. A i když jsem se cítil dobře, tak mi stejně Ax znovu zatrhnul sex, a jen mě ve sprše trochu pomačkal.
Když jsme pak večer ulehli do postele, otočil jsem se k němu a přivíral oči, když si hrál s mými vlasy. Bylo to moc příjemné, a šlo mi z toho po těle takové zvláštní mrazení, které mi dělalo moc dobře.
„Jo, sice toho majitele baru neznám, ale přidám se k tobě s poděkováním. Jen díky tomu jsi zabloudil k Maximovi a já ti mohl udělat drink. Zaujal jsi mě hned jak jsi přišel. Myslím, že ten host, co seděl vedle tebe tak trochu sušil. Mám pocit, že jsem ho asi trochu zanedbával,“ uchechtl jsem se. „No, nejspíš to byl osud, který nás svedl dohromady. Ale díky za něj.“
Zvedl jsem jednu ruku a přitáhl si Axe pro polibek tak rychle, že na mě přepadl.
Ale nakonec stejně skončilo zas jen u toho. A, i přesto, že jsem dneska odpočíval, tak jsem nakonec brzy usnul. Prý budu chvíli trochu unavenější, než si zvyknu na ty nové léky.
Tak jsem doufal, že ta chvíle nebude dlouho trvat, protože bych nerad prospal půlku života.
Když jsem se ráno probral s nutností si odskočit, Axel ještě spal.
Já se opatrně vysoukal z postele, ulevil si, umyl se, a pak se vrátil za ním do postele. Teprve svítalo, ale nějak jsem se cítil vyspaný. A taky… Neuspokojený. Kdo by to taky vydržel, když vedle v posteli leží tak skvělý milenec.
A tak jsem se tentokrát už nenechal odbýt. Kašlal jsem na to, že ještě pochrupuje. Prostě jsem se svlékl do naha, vlezl pod peřinu a začal se činit, abych dostal Axe tam, kam jsem chtěl, a on už nebyl schopný sex odmítnout tak, jako včera…
Axel
Poprvé mě probralo, když Wayne vstal, nejspíš, aby si odskočil. Podruhé mě probralo něco úplně jiného. Velmi příjemný pocit, který mě donutil vzdychnout a propnout se v zádech.
To, že to není jeden z těch mých mokrých snů mi došlo asi o vteřinu později.
Prudce jsem otevřel oči, odhodil peřinu a zadíval se na Wayneho, který se náležitě činil.
Prevít jeden!
A i když bych se mu do pusinky rád udělal, zasloužil si potrestat.
Utnul jsem jeho snažení, převrátil ho na záda, a než se stačil nadechnout, ruce jsem mu svým nátělníkem přivázal k pelesti postele.
„Zlobíš," zavrčel jsem na něj a hned na to mu věnoval pořádný polibek.
Teď už nehrozilo, že bych couvnul, právě naopak. Vydráždil mě, rozdráždil, vzrušil a zasloužil si potrestat.
Za chvíli tak jeho zadeček byl zase krásně červený, stejně jako jeho bradavky a rty napuchlé od polibků.
Aby se mi předčasně neudělal, protože jsem ho opravdu hodlal potrestat, podvázal jsem mu penis šňůrkou, co jsem měl po ruce. Pořádně jsem si Waynovu dírku připravil, než jsem do něj prudce najel až po kořen, a hned ji začal plenit.
Jo, jak říkám. Klidný sex u nás asi nehrozí.
„Jsi tak sexy... když jsi vzrušený..." zachrčel jsem Waynovi do rtů, když jsem se nad ním v jednu chvíli sklonil.
Ale slíbil jsem mu trest.
Proto jsem z něj po chvilce vyjel, nehledě na jeho sténání, svůj penis vyměnil za čtyři prsty a dal jeho dírce co proto, než jsem ji polaskal pro změnu svým jazykem.
„Tak nadržený…" zachrčel jsem znovu, když jsem mu srazil nohy k sobě a jen jeho prdelku pootočil na bok.
Jeho zadeček byl tak krásně vyšpulený, že si přímo říkal o dalších pár ran, a co teprve jeho dírka, která sebou cukala, jako by už se nemohla dočkat, až budu uvnitř.
Než jsem jí to potěšení dopřál, žaludem jsem přejel po Waynově hrázi, kuličkách a penisu, a pak jsem konečně zajel do jeho těsného análku.
Myslím, že můj řev musel být slyšet až ven. Oči se mi skoro protočily, když jsem se díky téhle poloze do Wayna sotva vešel. Ale to mi nic nebránilo v tom, abych se neprobil až na konec a začal hned přirážet, společně s pleskáním po jeho zadečku.
Po chvilce přirážení, kdy jsem nekontroloval své hlasové projevy a cítil, jak to na mě začíná jít, povolil jsem šňůrku na Waynově penisu, a do jeho dírky nasunul ještě dva prsty, aby pořádně pocítil ten tlak, stejně jako se znásobilo dorážení na jeho prostatu.
„Wayne!" zařval jsem na něj a naprosto se přestal ovládat.
Wayne
Axelovo tělo bylo pěkně rozehřáté, a když jsem se dostal k jeho penisu, v duchu jsem zajásal. Jo, ranní erekci neošidí. A když jsem se mu o ní začal starat, hezky, a hlavně rychle, začal tvrdnout.
Bral jsem si ho do pusy jako tu největší laskominu, a už se těšil na to, až si na něho dosednu, když najednou peřina, pod kterou jsem se tak hezky schovával, odletěla bokem, a já s Axovým penisem v puse jen k němu zvedl pohled.
To, co se dělo potom, jsem vážně nečekal. Myslel jsem si, že mě to nechá dokončit, ale on se evidentně rozhodl mě potrápit.
Proč, když mu to určitě dělalo dobře?
No, nad tím jsem však ani neměl čas přemýšlet. Sotva jsem stíhal všemu, co se mnou dělal.
Zadek mě skoro pálil od jeho úderů, ale kupodivu mě to vzrušovalo dostatečně na to, abych po něm toužil ještě víc. Jasně, kdyby to bylo už přes čáru, řekl bych mu to, nebo bych ho skopnul z postele, i když mám svázané ruce.
Ale Ax přesně věděl, co si může dovolit, kolik síly může použít a jak dlouho mě může trápit.
Už tak jsem byl na hraně. Mohl jsem jen svírat tyčky pelesti, a kroutit se pod ním, ve snaze víc pocítit jeho doteky, pleskání a plenění mého zadečku. Nestíhal jsem s dechem, když mé steny byly slyšet po celé ložnici, jak moc jsem byl vydrážděný, jak jsem Axovo jméno střídal s nadávkami. Byl jsem v zajetí jeho rukou, v jeho sevření, a když mě převrátil na bok, a ještě víc mě znehybnil, mohl jsem už jen přijímat jeho divoké přirážení, které v této poloze byly skoro smrtící.
Doslova mě to smetlo, a jediný pohyb, kterého jsem byl schopen, byl třes mého těla, které se jinak ani projevit nemohlo. Celý jsem hořel touhou se udělat. Byl jsem nadržený, rozdrážděný, vnímal jsem to intenzivněji než kdy jindy. Měl jsem pocit, že mi explodují plíce, vyletí srdce z hrudi, a o mém spodku ani nemluvě.
A tak, když mi Axel sundal tu zatracenou tkaničku, málem jsem šel do mdlob. Bylo to tak silné, že jsem na moment nemohl popadnout dech, hlas se mi zadrhnul v hrdle, a srdce vynechalo minimálně jeden úder.
S první várkou sperma jsem se úplně rozklepal, napjal se v Axeho rukách, a moje steny spíš připomínaly skučení…
Jo, ten den odmítání mi dnes dokonale vynahradil…
Axel
Myslím, že občas nějaký ten půst držet budeme, protože to vynahrazování, pak stálo za to.
Sténal jsem spolu s Waynem, když přišla jeho chvíle. Jen to vidět, cítit, jak se jeho tělo třese, jak to vnímá, už jen to mě posouvalo za tu pomyslnou hranici.
I když to bylo až zvířecí, nikdy bych Waynemu samozřejmě neublížil. A kdyby řekl ne, okamžitě přestanu. Ale i jemu se to očividně líbilo, a tak, když jeho prvotní křeč aspoň trochu povolila, začal jsem znovu nabírat jeho prdelku.
A když jsem pocítil, že už nemám daleko k vrcholu ani já, znovu jsem roztáhl Waynovy nohy, zajel do něj snad ještě víc, rukou začal protahovat jeho penis, aby si užil ty dozvuky, a pak už jsem s hlasitými nadávkami, sténáním a očima na druhé straně plnil jeho dokonalý zadeček.
„Jsi… neuvěřitelný," zachraptěl jsem, když jsem se na Wayna zhroutil a vyžádal si jeho rty.
Náš polibek nebyl moc dlouhý, vzhledem k tomu, jak jsme byli oba zadýchaní, ale o to víc byl intenzivní.
Vetřel jsem mu jeho sperma do jeho kůže, pohladil ho po zadečku a jeho nohy si omotal kolem pasu.
Když se dech trochu uklidnil, mohl jsem ho líbat déle, a náležitě si to vychutnal.
„A jsi strašný prevít," jemně jsem ho kousnul do brady a nadzvedl se, aby mohl vůbec dýchat.
Díval jsem se do jeho stále mírně zastřených očí, na načervenalou tvář, vnímal tlukot jeho srdce, horkost jeho kůže i její jemnost, a měl dojem, že jsem se snad zamiloval znovu.
Jo, úplně jsem Waynovi propadl. A nebylo to jen díky senzačnímu sexu.
Wayne
Bože, to byla jízda lepší jak dlouhý výlet na motorce.
Byl jsem mimo ještě drahnou chvíli, než jsem byl schopný Axe vnímat. Přivíral jsem oči, jak moc dobře mi bylo i potom, co jsem prožil svůj bouřlivý orgasmus, a Ax mi ještě dopřával další příjemné vjemy.
„Myslím… myslím že bys měl… zavolat zpátky toho… doktora…“ vydoloval jsem ze sebe zadýchaně, když jsme se konečně přestali líbat. „Jsem úplně hotovej… úplně jsi mě zrušil… a pak prý já jsem ten prevít. Jen jsem si chtěl vzít to, co jsi mi včera odepřel,“ zatvářil jsem se jak zbité štěně, i když nevím, jestli v mém věku to ještě vůbec jde a nevypadám přitom spíš jak kašpar.
Ještě jsem si vyprosil další polibek, ale pak už jsem se zavrtěl, aby mi Ax trochu odlehčil své váhy.
„Potřeboval bych ruce,“ hodil jsem výmluvný pohled na svázané ruce. „Víš, co říkal doktor, měl bych si dát prášky.“
Jo, trochu mi tím tělocvikem vyhládlo, a taky jsem si ten prášek měl dát.
„Ale nemysli si, že jsem tím dneska skončili,“ zatvářil jsem se velice vážně, protože jsem to i vážně myslel.
Prostě jsem měl potřebu se ho pořád dotýkat, líbat se s ním, prostě s ním být.
Dívat se na něho, sedět vedle něho jen tak, poslouchat jeho hlas.
Vím, že to časem poleví, že je to teď ta čerstvá zamilovanost. Ale byl jsem za ní rád. Prožíval jsem něco, co jsem si myslel, že mě už snad ani nepotká.
Axel
Musel jsem se zasmát, když jsem Wayneho viděl, jak se tváří, jak mi vyhrožuje, a jak to všechno okecává.
„Nevím, na co si stěžuješ, když je to tvoje vina. Neměl jsi mě po ránu tak dráždit," ušklíbl jsem se, ale ty ruce mu odvázal, vstal, podal mu prášek a sklenici, ale jestli si myslel, že se mě tímhle zbaví, tak se spletl.
O chvilku později jsem jeho zadeček zase rušil v koupelně, a užíval si toho těsného tepla i Waynova sténání. Fakt se to dobře poslouchalo a on se mi divil.
Teprve pak přišla na řadu pořádná očista.
Když jsme se vyhrabali z koupelny, bylo skoro devět hodin, akorát čas na snídani. A protože jsem už měl docela hlad, tušil jsem, že Wayne na tom bude stejně.
Políbil jsem ho na zátylek a pomačkal mu prdelku, když se pustil do dělání kafe, ale pak už jsem přešel k lednici a chvíli do ní zíral, co bych nám udělal.
Nakonec jsem se rozhodl pro rozpečené bagety s máslem, a k tomu na talíř naskládal sýr, salám, nějakou tu zeleninu a vejce.
„Jestli dneska nemáš nic v plánu, tak bysme se mohli projít po okolí, co říkáš? Sice se musím podívat ještě na zbytek jmen, ale když budu celý den zavřený doma, tak se mi z toho nakonec rozskočí hlava.
Teda v případě, že nechceš celý den prosouložit. To už by bylo samozřejmě o něčem jiném," zazubil jsem se na Wayna, když jsme konečně zasedli ke snídani a já usrkl horké kávy.
Jo, není po ránu snad nic lepšího. Teda kromě sexu s Waynem.
A hned na druhém místě je kafe.
Wayne
Byl jsem to já, kdo vyhrožoval, že to tímhle nekončí. Nakonec to byl Axel, kdo na můj zadek zaútočil hned ve sprše, jako by mě v těch výhružkách chtěl předběhnout.
Mít mladšího milence je opravdu k nezaplacení. A tak nějak jsem tušil, že nejen teď, ale i později, až bude starší, to nebude o nic horší. Že si Axel ten svůj standart udrží, i když pak četnost našeho sexu nebude po nějaké době už tak velká.
Můj úsměv se roztáhl ještě víc, když jsem si uvědomil, že už uvažuji o dlouhodobém vztahu s Axem, že to beru už jako samozřejmost. Opravdu bych si přál, kdyby to vyšlo.
Pozoroval jsem ho při snídani a pořád se na něho nemohl vynadívat.
„Jo, mohli bychom se projít,“ konečně jsem se vzpamatoval. „Sice jsem teď všude chodil pěšky, ale taková procházka jen tak by určitě byla fajn. A dneska uvařím oběd já, abys mohl pracovat, ano?“
Dojedli jsme pak snídani, a jakmile jsme uklidili a oblékli se, vyrazili jsme ven.
Vzhledem k tomu, že jsem okolí moc neznal, nechal jsem na Axovi, aby mě vedl. Bylo mi jedno, kam půjdeme, pro mne bylo důležité, že jsem mohl jít s ním. Že jsem byl po jeho boku…
Axel
Nikdy bych neřekl, že to bude takové. Jistě, po čase to může třeba trochu opadnout, ale nemyslel jsem si, že by naše láska vyhořela, jak to občas některé páry mají.
Myslím si, že právě naopak. Až bude urovnané, až bude klid, čím starší Wayne bude, tím víc ho nejspíš budu milovat, respektovat a ctít.
Byl prostě úžasný. Jasně, asi to říká každý chlap o svém partnerovi, ale Wayne... byl prostě Wayne.
Nápad projít se, byl dobrý. Pročistila se mi hlava, s Waynem jsme se docela pobavili, i když jsem zase většinou mluvil jenom já, ale nevadilo mi to. Vyprávěl jsem mu nejrůznější historky, teď, když věděl o mé rodině, jsem se už nemusel držet zpátky, taky jsem mu řekl, jak se k tomu naše rodina vlastně dostala, jaká byla máma s tátou, a jak zareagovali, když se dozvěděli o mě a Darienovi.
Prošli jsme se parkem, který byl nedaleko, zjistili, že kousek dál je i cukrárna, kde jsme si nakonec dali zákusek a kafe, dokonce že je tam i soukromý doktor a taky akvaristika.
Byla to příjemná procházka poklidnou částí města a já se docela těšil na to, až tady začneme bydlet natrvalo. Teda, doufal jsem v to.
Objímal jsem Wayna kolem pasu, několikrát jsme se zastavili, abychom se políbili, a nebýt toho, co jsme museli vyřešit, bylo by to naprosto dokonalé.
Po návratu domů jsem neodolal, a jako hladové zvíře se na Wayna vrhl.
Ani jsme neodešli z předsíně, jak nadržený jsem byl a musel si ho vzít hned tam.
„Procházky… jo… ty taky budeme dělat častěji," zasmál jsem se chraplavě do jeho rtů, když jsme oba konečně dokázali popadnout dech.
Po chvilce mazlení jsme se zase oblékli a už konečně došli i dál než do předsíně.
Wayne se hned pustil do vaření a já se zahrabal v pracovně, abych dodělal ten seznam jmen.
Wayne
Byl dobrý nápad jít ven se projít. Trochu jsme blíž poznali okolí, a našli i jednu fajn cukrárnu, kde opravdu měli vynikající zákusky a dorty. A já si dal rovnou dva, i když jsem byl upozorněn, že budeme obědvat.
Ale můj žaludek to v pohodě zvládne. To jsem věděl s jistotou, a nenechal se.
A stejně jsem to pak vytrávil rychleji, než jsem čekal. A mohl za to zase Axel. Jednak tou cestou zpátky, a taky potom hned v předsíni… Skoro jsem si ani nestihl sundat boty, když se na mě vrhnul.
Když jsem se pak konečně dostal do kuchyně a Axel se zavřel v pracovně, chvíli jsem stál, hleděl z okna a přemýšlel, jak to vlastně bude s námi dál.
Moc jsem si přál s Axem zůstat. Ale co když se situace změní?
Byl bych schopen potom si někoho najít? Ve svém věku? Jasně, nejsem ženská, které tikají biologické hodiny a počítá roky, kdy ještě může počít dítě. Ale i my chlapi máme svoje…
A věk prostě nezastavím.
Nejspíš bych pak už do smrti zůstal sám.
Jednak bych se nechtěl znovu nešťastně zamilovat. A taky… Těžko bych asi někoho hledal, když jsem teď s Axelem. On je prostě dokonalý, a už teď vím, že bych každého dalšího potencionálního partnera přirovnával k němu.
A Axel by na celé čáře vyhrával.
Ne, nesmím si to připustit. Musím věřit tomu, že se nic nezvrtne a zůstaneme spolu. Já to tak chci, miluji ho, a doufám, že z jeho strany je to stejné. Že to cítí stejně.
Ne, nedoufám… Spíš… Věřím tomu.
Když jsem se konečně vzpamatoval a vyhrabal ze svých myšlenek, stejně jsem hned nezačal vařit. Přemýšlel jsem nad tím, co vlastně bych měl na jídlo udělat.
Ale nakonec to kuchyní, vlastně celým domem začalo postupně vonět. Snažil jsem se uvařit to nejlepší, co jsem znal, a doufal jsem, že to bude chutnat i Axelovi.
„Oběd je hotový,“ došel jsem pak po necelých dvou hodinách do pracovny, odkud se po celou dobu nehnul.
Viděl jsem ten otevřený seznam členů GAVOSu, a mírně se mi z toho sevřel žaludek. A měl jsem i důvod. Nejen kvůli špatným vzpomínkám, ale…
Moje jméno bylo hned na šestém místě…
Axel
Byla to mravenčí práce a chvilkama jsem toho i musel nechat, jak se mi hlava zaplňovala představami, co si Wayne musel mezi nimi všechno prožít.
Jistě, byli tam i takoví, jako on, kteří k tomu přišli, jako slepí k houslím.
Ale postupně se nechávali ovlivnit a strhnout davem. Snad jen asi deseti dalším se podařilo utéct a ani jeden z nich už nebydlí ve státech.
Nakonec jsem se do toho úplně zažral a byl v půlce té poloviny, když mě Wayne zavolal na oběd.
A ten byl naprosto fenomenální. Úplně jsem chrochtal blahem a všechno doslova vylízal. Ani v hrnci nic nezbylo, jak jsem se na to vrhl.
Tentokrát jsem předehnal i Wayna, a ani nevím, jestli se chudák vůbec najedl.
Po úklidu kuchyně, se kterým jsem pomohl, jsme se na chvilku přesunuli do obýváku, abysme trochu vytrávili. Dívali jsme se na nějaký film, co zrovna dávali, ale já ho ani moc nevnímal, jak jsem neustále obíral Wayna.
Mé ohrabávání přerušil až mobil.
„Jo?" ozval jsem se, sotva jsem to zvedl.
„Všechno v pohodě?" ozval se mu v uchu nabručený Zainův hlas.
„Jo. Nemělo by být?"
„Já jen, jestli sis to nerozmyslel."
Po jeho slovech jsem si povzdechl, políbil Wayna na čelo, a pak vstal a přešel do pracovny.
Ne, že bych měl před Waynem nějaké tajemství, ale potřeboval jsem s bráchou mluvit sám.
„Vím, že z toho nejsi nadšený a nejraději bys Wayna strčil za mříže a mě zamkl v baráku, ale… Já mu opravdu věřím. Něco málo mi už řekl o tom, jak se ke GAVOSu dostal, a dokonce mi dal seznam členů, které si pamatuje. Začal jsem je procházet a výsledek ti pak pošlu. Ale… aspoň na chvilku si připusť, že je nevinný. Víš, co to pro něj muselo být? Jaké to pro něj musí být teď? Neustále se schovávat, protože po něm jde jeho maniakální bývalý milenec? Nemůže se usadit, nemůže mít stálou práci, nemůže mít nic. Žít v neustálém strachu, utíkat, ohlížet se přes rameno, já bych tohle nechtěl. A to, že zmlátil týpka, co týral jeho sestru? Promiň, ale já bych udělal to samé. Není to poprvé, co se takový případ zametl pod stůl a v base skončil nevinný. Ano, je to o hubu a je to těžké, ale já to prostě musím udělat. Jasně, můžeš říct, že jsem jenom zamilovaný a všechno vidím jinak, ale já cítím, že mluví pravdu. Nezahrával bych si s něčím tak nebezpečným."
Na druhém konci bylo chvilku ticho, než jsem uslyšel povzdech.
„Občas by ses mezi větami měl nadechnout, nebo zkolabuješ," zabručel. „A, kdybys mě pustil ke slovu, řekl bych ti, že jsem mluvil s Carterovou sestrou a má u mě malé bezvýznamné plus. Jeho sestra dokonce slíbila, že bude svědčit, pokud by se případ znovu otevřel. Prý aby svého bratra očistila. No, jak říkám, nemá to s GAVOSem nic společného, takže to je celkem k ničemu, ale aspoň trochu mu už věřím. Každopádně, opatrně, Axeli. Nemáš ještě licenci. Pokud se do toho začne někdo rýpat, můžeš se klidně postavit i na hlavu a bude ti to hovno platné."
„Já vím," povzdechl jsem si znovu.
Byl jsem ale rád, že Zaine už trochu ustoupil. Aspoň malinko.
Ještě chvilku jsme se bavili, než jsme se rozloučili, já Zaineho znovu ujistil, že dám pozor, a pak jsem se vrátil zpátky do obýváku za Waynem.
Wayne
Když jsem viděl, jak se Ax pustil do běda, probleskly mi hlavou dvě myšlenky.
Za prvé, byl jsem šťastný, že mu chutnalo.
Za druhé, měl bych toho příště uvařit víc.
No, ale i tak jsme se dobře najedli oba, a já to ještě zatlačil práškem, který jsem dostal do toho doktora Henryho.
Jo, nejspíš si budu muset sehnat takové ty krabičky pro důchodce, kde mají léky rozdělené podle užívání, abych na ně nezapomínal. Ale byla pravda, že od včerejška mě hlava už tolik nebolela a cítil jsem se poměrně dobře.
Když pak po obědě zazvonil Axelovi telefon, měl jsem chuť ho vyhodit z okna. Ne, Axe, ale ten jeho telefon.
Ale podle všeho mu volal jeden z bratrů, podle toho, jak se tvářil, tak jsem to přerušení musel překousnout. Však si to vynahradím jindy.
„Víš, už jednou mi Monika řekla, že jsem tady vlastně zbytečný. Že nedělám nic jiného, než jenom spím a jím a sexuji,“ zasmál jsem se, když se Ax vrátil, a prakticky mě probral, protože se mi začínaly zavírat oči.
Možná ty prášky, že jsem si na ně ještě nezvykl? Nebo je mi prostě dobře? Ale tak trochu Monika měla pravdu. Jsem tvor, který hodně spí a hodně jí…
A co se týká spánku, začínám si zvykat na normální režim, kdy se nespí ve dne, ale v noci.
Celý ten den se opět nesl v pohodovém duchu. Teda aspoň pro mne.
Axel se znovu zavřel v pracovně, jako by se rozhodl celý ten případ rozlousknout za jeden den. Nakonec jsem to bez něj stejně nevydržel. Opět jsem uvařil kávu, donesl mu ji, a pak se zase usadil v křesle s notebookem na klíně.
Jen tentokrát jsem si hned nepustil film.
Když pracuje on, můžu i já…
Otevřel jsem si soubor, kde jsem měl adresy bytů, které GAVOS využíval, a začal vzpomínat a doplňovat seznam, a ke každému bytu jsem dával i poznámky, jak jsou velké, jak jsou situované.
Možná se i tahle blbost bude jednou někomu hodit.
Nakonec jsem stejně usnul v křesle, jak mě to všechno unavilo, že jsem ani nestihl udělat večeři.
Axel
I když jsem se pak vrátil zpátky, stejně jsem nezůstal sám. Wayne za mnou přišel, něco si dělal u sebe, ale nakonec stejně vytuhl.
Musel jsem se tomu smát, protože mi připadal opravdu jako důchodce. Ještě ta slina od pusy mu chyběla.
Naštěstí Wayne nemohl vědět, na co myslím a čemu se tak chechtám, potichu, samozřejmě, abych svého dědečka nevzbudil, a tak jsem ho přenesl do ložnice, vyslekl, zastlal do postele a šel zase pracovat. Až někdy kolem půlnoci jsem to zabalil, umyl se a sotva jsem zalehl, byl jsem mrtvý. Ráno jsem se ale probudil sotva začalo svítat a začalo svítat i mě, proč jsem se tak brzo probudil. Waynův zadeček se tiskl k mému klínu, a vzhledem k tomu, že měl na sobě jen triko, které jsem mu oblékl, měl jsem jeho vyšpulený zadeček pěkně na očích.
No, netrvalo dlouho a já už mu dával, co proto.
Po dvou hodinách jsme se konečně vyhrabali z postele, provedli ranní hygienu, a zatímco se Wayne sprchoval, já šel udělat snídani.
„V pátek si musím zajet pro papíry a oficiální potvrzení k mé licenci detektiva. Pojedu asi kolem poledne, tak buď můžeš jet se mnou, anebo to zvládneš doma sám?" podíval jsem se po snídani na Wayneho, když jsem si vzpomněl, že mi včera navečer přišla zpráva, že mám všechno potvrzené.
Byla středa a do pátku bych mohl ten dodělaný seznam předat Zainovi. Samozřejmě si ho nechám i já, protože už na tom budu moct oficiálně pracovat, ale kdyby se v tom chtěl někdo rýpat, ať to mám pojištěné.
Wayne
Jo, ani nevím, jak jsem se dostal do postele. Ale rozhodně vím, jak jsem se vzbudil.
Nejspíš se mi to Ax rozhodl vrátit za ten předešlý den. Nicméně mi to vůbec nevadilo. Vynahradil jsem si tím to, že jsem navečer vytuhnul a nedostal se k tomu hlavnímu, na co jsem se těšil.
A tak jsem si ten parádní budíček náležitě užil.
Pokud mě tak bude budit častěji, nejspíš se do něho zamiluji ještě víc.
Ale… Jde to milovat ho ještě víc, když už teď ho mám plnou hlavu i srdce?
Přesto, že Ax pracoval i teď, udělali jsme si jídlo společně. Možná i dobře, protože jsem si začal připadat jako opravdová manželka, která se stará o domácnost, zatímco její muž pracuje.
A během dne jsem i stihl pouklízet, poutírat prach, vyprat, a dokonce jsem si i trochu zatancoval. Ale pustil jsem si hudbu jen tak, aby Axe nerušila při práci.
Sice jsem mu nakonec řekl, že zůstanu raději doma, protože se mi moc nechtělo na úřad nebo kam to vlastně měl jet, ale taky jsem si v tu chvíli uvědomil, že mi moje práce barmana vlastně i chybí.
Měl jsem ji rád… A moc rád bych v tom zase pokračoval.
Možná že se tohle všechno konečně vyřeší a já se budu moct vrátit do práce? Nemůžu celý život sedět zavřený v baráku. Nejspíš bych se tu ukousal nudou.
A snad jako pro připomínku, jsem pak po večeři pro nás dva připravil ty nejlepší koktejly, které jsem uměl a mohl vytvořit z toho, co jsme doma měli.
Axel
Mám takový dojem, že s takovou bude za chvilku Wayne milovat víc mé jídlo než mě. Ale nedokázal jsem si odpustit úsměv, když jsem ho viděl, jak to do sebe láduje.
Jo, mě peskují za to, že nejsem schopný se nadechnout mezi větama, ale Wayne je na tom stejně s jídlem. Ten se mezi sousty taky nenadechuje.
Palcem jsem setřel trochu omáčky, co mu ulpěla v koutku úst, slíznul ji a usmál se.
„Asi začnu dělat snídaně větší. Ale jinak tak do tří hodin bych měl být zpátky, takže na mě klidně počkej."
Jo, na úřadě se nezdržím dýl, jak půl hodiny, pak zastávka u Maxima, zastávka doma, plus cesta autem, víc času by to zabrat nemělo.
„A napadlo mě, že bysme si mohli udělat ten výlet za město. Když to vezmeme z naší strany, neměl by to být problém a nikdo by tě nemusel poznat. Na víkend odjet někam pryč, odreagovat se. Můžeš si to zatím promyslet," přitáhl jsem si Wayneho k sobě, když jsme pouklízeli nádobí a já se chystal, že vyrazím.
Přilepil jsem se mu na rty a věnoval mu dlouhý, hluboký polibek, kterým jsem mu říkal, jak moc ho miluju. Na tohle jsme nepotřebovali slova. Stačily nám doteky, pohledy, úsměvy, polibky. Tím vším jsme jeden druhému ukazovali, jak moc nám na něm záleží.
Miloval jsem Wayna, jako ještě nikoho v životě.
A vím, o čem mluvím, protože několikrát jsem už láskou k jinému zahořel. Ale tohle bylo úplně jiné.
Ten cit ve mě, byl úplně jiný.
„Tak já jedu, kdyby něco, volej, ano?" pohladil jsem Wayneho mezi dveřma, když jsem si posbíral všechno potřebné a on mě vyprovodil.
Wayne
Vyprovodil jsem Axe do auta, odkýval jsem, že zavolám, kdyby něco, a ještě jsem mu jako správný zamilovaný puberťák zamával, když odjížděl. Culil jsem se jako idiot.
Měl bych se vzpamatovat, není mi patnáct…
No, a co. Jsem zamilovaný, a láska dělá s člověkem fakt divné věci.
Když jsem osaměl, přišlo mi to tu najednou takové prázdné. Možná to bylo i tím, že jsem teď posledních pět dní byl pořád s Axem, a najednou…
A možná i tím, že vlastně nikam nejsem schopný pořádně jít bez něho.
Tak jsem aspoň pouklízel to, co už bylo uklizené, a pak stál uprostřed obýváku a přemýšlel, co mám dělat.
A když můj pohled padl na flašky s alkoholem, trklo mě to jako nadmutá koza.
Jo, zastavím se u Maxima.
Tím, že byl pátek, věděl jsem, že bude v baru, aby se připravil na víkend, který byl vždycky na hosty náročnější, a on chtěl mít vždycky všechno perfektní. A když ne v baru, tak u sebe doma určitě bude. Měl byt hned nad barem, takže tak, jako tak ho určitě zastihnu.
A tak jsem se oblékl, hodil mobil a peněženku do kapsy a vyšel jsem ven. Zamkl jsem, klíče hodil do druhé kapsy, a už jsem za chvíli nastupoval do taxíku, který mě měl odvézt k Night Dream.
I když… raději jsem se nechal vysadit kousek dál, protože jsem se chtěl projít, a cestou jsem už volal Maximovi, abych se ujistil, že opravdu v baru nebo doma bude.
Byl nadšený, když mě slyšel, a hned mě popoháněl, abych si pospíšil, že zadní dveře jsou otevřené, tak ať nechodím předem přes bar.
Spokojený, protože jsem se na Maxima taky těšil, jsem přidal do kroku.
„Šel jsem k Maximovi, můžeš mě tam potom vyzvednout. Budu na tebe čekat. Miluji tě, W.“
poslal jsem ještě Axovi zprávu, když jsem zahýbal do zadní uličky k baru.
To, že mě někdo sleduje, jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy jsem byl asi dva metry od dveří.
Najednou mě přepadl špatný pocit, a já se rozběhl, abych se vevnitř rychle schoval.
Už, už jsem sahal na kliku, a chtěl dveře otevřít, když je zpátky zabouchla velká ruka, která se objevila těsně vedle mé hlavy.
„Myslím, že si máme toho hodně co říct…“
Victorův hlas mi postavil všechny chlupy na těle, chtěl jsem se vysmeknout a utéct, ale v tu samou chvíli mě popadly další ruce a já se nemohl nadechnout, jak silně mě chytly do kravaty.
„Pojedeš s námi. Gavyn tě moc rád uvidí…“ byla poslední slova, která jsem vnímal, než se mi zatmělo před očima a já se propadl do tmy.