Axel
Wayne byl prostě úžasný milenec. Nedokázal jsem mu nic odmítnout.
Usnuli jsme až někdy nad ránem, pořádně znaveni, ale konečně aspoň uspokojeni. Jako bysme chtěli dohnat ten čas bez sebe.
A i když bych si rád pospal, musel jsem asi za čtyři hodiny vstát, abych odjel vyřídit všechno potřebné.
„Musím odjet. Placení zatím nechej na mě, pak si to vyberu. A seženu nějaké bydlení s garáží," pohladil jsem Wayneho po tváři, když už jsem si oblečený sedl na postel. „Měl bych se tak do třech hodin nejpozději vrátit, tak odpočívej. Až přijedu, chci tě najít v posteli s pěkně vystrčeným zadečkem."
Políbil jsem ho, a pak už se konečně zvedl k odchodu. Vzal jsem si taxi, abych se dostal domů, protože jsem si musel vzít všechny papíry a taky auto.
A k mé smůle byl doma zrovna Zaine.
„Kdes byl? Myslel jsem, že budeme oslavovat jako rodina," zamračil se.
„Já to slavil. A spolu to můžeme oslavit později," pokrčil jsem nenuceně rameny, "kromě toho jsi mi ani nepogratuloval. Stejně jako Isai. Jediný, kdo se mnou byl, byl Darien."
Vrátil jsem mu stejně a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
Nikdy jsem svým bráchům nic nevyčetl a ani jsem to neměl v plánu, ale musel jsem nějak ochránit Wayneho.
„Fajn. No, Axi, hele, vím, že jsi naštvaný kvůli Carterovi, ale jen dělám svou práci. A taky to, co jsem slíbil našim. Chráním rodinu. Dokud nezískám důkaz, že je Carter nevinný, je pro mě podezřelý číslo jedna a můžeš mu věřit, jak chceš. Už jen to, že jsem to zatím neohlásil a stále na tom pracuju soukromě, je dost závažné. Dávám ti však šanci, kterou jsi chtěl. Ale pokud se objeví další mrtvola, už nebudu moct mlčet. Budu to muset předat dál. A ty víš, co to znamená."
Jo, věděl jsem to. Pokud to předá dál, bude po něm vyhlášeno pátrání. A všichni, co se s Waynem spojili, budou bráni jako jeho komplicové a podezřelí.
Jen jsem přikývl, a pak se raději vymluvil na to, že už musím jít.
Řekl jsem Zainovi, že budu pár dní mimo, protože musím něco zařídit, a pak už vypadl.
Wayne
Ráno mě probudil Ax, když vstal, šel se umýt, a pak se šel oblíkat. Jen jsem ho z postele pozoroval, dokud si ke mně nesedl.
Přikývl jsem na to, co říkal, rozloučil se s ním polibkem, a pak už se jen díval, jak se za ním zavírají dveře.
Byl jsem unavený, ale příjemně. Celý ten stres ze mě spadl. Teda ten, kdy jsem nevěděl, jak to bude s Axem dál, a to, že jsem se chystal od něj utéct. Vlastně nejen od něj. Vůbec od všeho, co tady na mě číhalo.
A myslel jsem, že se jen otočím na druhý bok a budu spát dál. Ale nakonec jsem vstal, protože jsem potřeboval jít na záchod, a když už jsem tam byl, tak jsem rovnou vlezl pod sprchu a pořádně se umyl a upravil.
Naštěstí jsem měl s sebou veškeré své toaletní potřeby, včetně holení, takže to nebyl problém. A navíc, nerad používám hotelovou kosmetiku. Raději používám to, co mám odzkoušené.
Po pořádné očistě a zkulturnění se, jsem si šel udělat snídani. Usadil jsem se s ní na sedačku a pustil si k tomu televizi. Moc jsem ji nevnímal, ale měl jsem to jako zvukovou kulisu. A nakonec jsem to přepnul na hudební kanál, a po chvíli už jsem byl na nohách a vlnil jsem se do rytmu hudby.
Jeden by řekl, že se chovám jak puberťák. Ale já mám prostě tanec rád, a je jedno, kolik mi je roků.
Čas ale utíkal, a Ax se zatím nevracel. Sice říkal, že se vrátí tak za tři hodiny, ale mě to najednou přišlo jako strašně dlouhá doba. Nakonec jsem všude pootvíral okna, pořádně vyvětral, hotelovou službu, která chtěla uklidit, jsem odmítl s tím, že jsem si přebral čisté ručníky.
Trochu jsem dal do pořádku ložnici, zavřel okna, a nakonec skončil v kuchyni, abych připravil Axelovi něco k snědku, až se vrátí.
Měl jsem prakticky hotovo, a on se pořád neukázal.
Tak jsem nakonec zalezl do postele, abych dospal hodiny, které jsme v noci s Axem promilovali…
Axel
Měl jsem trochu zpoždění. Nejen, že mě zdržel Zaine, ale po cestě na policejní prezidium byla bouračka, tak jsem to musel objíždět. Na druhou stranu jsem aspoň během toho měl čas hledat nějaký byt pro Wayneho. Nebyl problém, něco najít, ale já to potřeboval hned a hlavně něco, kde by schoval motorku. S půl hodinovým zpožděním jsem nakonec dorazil na prezidium, kde mě naštěstí hned přijali a po další půl hodině nezbytného papírování a ověřování si informací, jsem měl licenci. Stačila jen fotka a počkat si, než mi vyhotoví průkaz.
Ten mi pak buď předají osobně nebo pošlou. Rozhodl jsem se, že si pro něj zajedu, a pak už jsem mohl vypadnout. Objel sem pár inzerátů ohledně domů, stavil se do pár makléřských firem, ale štěstí se na mě usmálo asi až po hodině. S tím jsem si uvědomil, že nemám číslo na Wayna, abych mu třeba dal vědět, jak na tom jsem.
Nakonec jsem po další půl hodině konečně podepisoval papíry a vyplácel nájem na půl roku dopředu.
Byl to menší dům s garáží a malou zahrádkou, s ložnicí, pracovnou, kuchyní, koupelnou a obývákem.
Nic moc velkého, ale pro jednoho, případně dva, úplně akorát.
Spokojený se svým výběrem jsem se konečně rozjel zpátky do hotelu a doufal, že tam Wayna ještě najdu. Že si to nerozmyslel a třeba neutekl.
A tak jsem si oddechl, když jsem ho tam našel, dokonce v posteli, a i s tím zadečkem venku. Bylo ale viděl, že vstal, protože v lednici bylo nachystané jídlo a bylo uklizeno.
Svlékl jsem se, klíče od nového domku dal na noční stolek, a pak si opatrně přilehl na postel.
Schoval jsem se pod peřinu a jazykem se hned vrhnul mezi Wayneho půlky, abych si ho připravil a navnadil, a za chvilku už mi nic nebránilo v tom, abych do jeho zadečku najel a začal ho plenit tak, jak to měl nejraději.
Wayne
Usnul jsem, ani jsem nevěděl jak. A ani mi nevadilo, že nebyly zatáhnuté okna.
Prostě mi bylo dobře, i když jsem věděl, že nemám všechno ještě za sebou a ta horší část mě ještě čeká. Aspoň já to viděl jako tu hroší část.
Věděl jsem, co chlapi z GAVOSu dokážou. I když jich pár odešlo, ale tři z nich zemřeli násilnou smrtí a dalších pět se úplně odstěhovalo ze země pryč, aby byli odsud co nejdál a nikdo je nehledal.
Měl jsem to udělat taky.
Ale to bych zas nepotkal Axe.
Nejspíš to byl osud.
A ten osud mi ho znovu přivedl do postele, a dopřál mi to nejlepší probuzení, jaké jsem si mohl přát.
Netrvalo dlouho, a mé vzdechy se připojily k těm jeho, když okupoval můj zadeček. No co, ve sprše jsem byl, tak měl možnost mě hned znovu zaplnit svým sperma, a já to velmi rád přijal.
„Máš zpoždění,“ pootočil jsem k němu hlavu, když na mě dolehl.
Zvedl jsem ruku, prsty mu zahrábnul do vlasů a pak si ho přitáhl pro polibek.
„Už vím, proč jsi menší,“ mírně jsem se zavrtěl, abych ho v sobě ještě pocítil, a pak jsem se usmál. „To, co ti Pán Bůh ubral na výšce, to ti přidal na tvé výbavě. A myslím, že udělal dobře, a mě to naprosto vyhovuje,“ znovu jsem se zavrtěl.
Ještě chvíli jsme se líbali a mazlili, jako bychom chtěli dohnat ten ztracený čas, co jsme byli od sebe, ale pak už jsme vstali, abychom se umyli a najedli. No, nemůžu za to, že jsem jak popelnice, a můj žaludek se prostě nedá ošidit.
Axel
Chraplavě jsem se zasmál, když Wayne přišel s tím, proč jsem tak malý.
No, s tímhle chlapem se očividně nudit nebudu.
Věděl jsem, že nás čeká ještě spousta práce a nepříjemných dní, ale teď, když tu byl se mnou, když jsem od něj slyšel ta slova a sám mu je řekl, jako by najednou nebylo všechno tak černé.
Když jsme byli po snídani, zaběhl jsem do ložnice a z nočního stolku vzal klíče.
„Tohle je pro tebe. Domek s garáží, menší zahrádkou. Menší, ale útulný. Líbilo se mi tam. A… no, když mě ještě budeš chtít i potom, co tenhle blázinec skončí, myslel jsem si, že bysme se tam mohli nastěhovat natrvalo," rozpačitě jsem se poškrabal ve vlasech a možná i trochu zrudl.
Zatím jsem žádnému svému milenci nenabídl společné bydlení. Ani mě nikdy nenapadlo, že bych mohl odejít od bráchů. Ale Wayne… Úspěšně bořil všechny mé zásady a pravidla.
Otázkou ale bylo, jestli to tak bude chtít i on.
„Mám tu auto, tak tam můžeme hned zajet. Lepší než v hotelu. A taky… mluvil jsem se Zainem. Řekl jsem mu, že budu pár dní mimo. Říkal, že to zatím nepožene dál, ale dokud neobjeví nějaký důkaz, jsi pro něj pořád podezřelý číslo jedna. Říkal, že mi dá čas, abych s něčím přišel, ale pokud se prý něco stane, pokud se objeví další mrtvola, tak už nebude moct mlčet. Mám v autě noťas a všechny potřebné věci, tak jestli se na to cítíš, můžeme pak začít pracovat. Podívej, Wayne. Vím, že asi nemáš o poldech valné mínění, ale Zaine, naše rodina, jsou pořád jedni z těch, co naslouchají. Co klidně poruší i nějaký ten předpis, když ví, že to pro něco je. Nejednáme podle příruček a neřídíme se tím, co chtějí ostatní. Děláme to, co chceme my. Nejspíš proto oficiálně nikdo z nás není polda. Moc pravidel, příliš svázané ruce. Já jim chtěl původně být, abych trochu pozměnil rodinou tradici, ale teď… Jo, a mám vyřízenou licenci, takže jsi od této chvíle můj první případ," vyvalil jsem na něj všechno, co jsem mu chtěl říct a na co si vzpomněl.
Podal jsem mu klíče a trochu s obavami se na něj podíval, jestli mi je nehodí na hlavu.
Co já vím. Řekne si, mladý soplák, neví, co je to společné žití. Ale i kdyby mě tam nechtěl, rozhodně bych mu ten dům nechal.
Zaslouží si to. Konečně pořádné zázemí. Žádné stěhování, utíkání, schovávání se.
Wayne
Byl jsem rád, že se Axel zasmál. A jeho smích se mi líbil. Mírně chraplavý, upřímný, prostě takový, jaký k němu přesně pasoval.
Jo, sice je menší postavou, ale fakt sexy chlap, a pokud spolu zůstaneme, nejspíš si ho budu muset hlídat. Podle všeho, právě on bude patřit do sorty lidí, kteří zrají věkem, kteří jsou ještě krásnější a žádoucí, když jsou starší. A tím pádem bych se ani nedivil, kdyby se pak na něho lepily ženské i chlapi.
Jo, tohle bude nejspíš boj…
Při tom, co u snídaně říkal, jsem ho pozorně poslouchal, ale taky i zaujatě pozoroval.
A divil jsem se, že ještě neodpadl.
„Axi,“ konečně jsem se ozval, když domluvil. „Stihl ses vůbec nadechnout? Mám pocit, že ti trochu modrají rty.“
No, vážně jsem měl pocit, že to na mě vychrlil a ani jednou se nestihl nadechnout. Ale pak jsem se začal smát i já. Líbilo se mi jeho zapálení pro věc. A hlavně to, jak mi tím dokazoval, že mě opravdu miluje, a já mu kupodivu věřil. Věřil jsem mu každé slovo, i to, co chce dokázat. Druhá věc je, jestli se to podaří. Ale to ukáže čas.
Nakonec jsem souhlasil s tím, že do toho domu půjdu, ale chtěl bych, aby tam byl, pokud možno, se mnou. Nebo aspoň na ty chvíle, kdy to bude možné. Věděl jsem, že má i svou rodinu, kterou nemůže zanedbávat. A pokud by se najednou trhnul, nejspíš by jim to bylo podezřelé a jako první by po mně šel ten Zain.
Axel nakonec sbalil mé věci do auta, abych se nemusel zdržovat s připínáním brašen na motorku. Odhlásili jsme se z hotelu, a jakmile jsem pak vyjel z garáže, připojil jsem se za jeho auto a mířili jsme do domu, který vybral.
Jo, bylo to zvláštní takhle někam jet. Vědět, že někdo pro mne něco zařídil, a rovnou takovou věc.
Ale nějak jsem se těšil. Těšil jsem se na ten klid, a na to, že tam budu s ním.
Motorku jsem hned po příjezdu schoval do garáže, aby nebyla na očích, pomohl Axovi pobrat věci z auta, a pak už jsem zvědavě vstupoval do menšího domku.
Prohlídka netrvala moc dlouho, ale nakonec jsem se zastavil uprostřed obýváku a přitáhl si k sobě Axe do objetí.
„Je to tu moc hezké, opravdu. Líbí se mi tu,“ sklonil jsem se k němu, abych mu věnoval ten nevášnivější polibek, jako poděkování za to, co pro mne udělal.
Axel
Usmíval jsem se jako blbeček celou cestu v autě, protože Wayne souhlasil.
A co víc, chce, abych tam byl s ním.
Bylo to jako předčasný dárek k narozeninám. I když teda dřív budou Vánoce. Narozky jsem už měl.
Každopádně mě to moc potěšilo a moc se na to těšil.
Když jsme přijeli a Wayne schoval motorku do garáže, já nechal auto na příjezdové cestě, protože jsem měl v plánu stejně ještě někam zajet.
Po prohlídce domu, kdy byla ve mě malá dušička, jsem pak přijal Waynův polibek, a ještě ho prohloubil.
„Teď mám pocit, že mi modrají rty," zachraptěl jsem a zasmál se, když mi Wayne vzal všechen dech.
Ale vůbec mi to nevadilo. Naopak.
Tentokrát jsem se přitiskl já na něj, zvedl ho do náruče, jeho nohy si omotal kolem pasu, a pak nás přesunul do kuchyně.
Posadil jsem Wayna na stůl a za neustálého líbaní se probíral jeho vlasy, tiskl si ho k sobě, hladil po zádech a zadečku, pevných stehnech, prostě jako bych si chtěl vynahradit ty dny, kdy jsem se ho nemohl dotýkat.
„Musíme zajet nakoupit, jestli souhlasíš. Jídlo, oblečení, věci do koupelny a kuchyně. Kromě nábytku tu v podstatě nic není. Kousek odsud je obchoďák, kde prodávají všechno od jídla, až po zahradnictví. Nemusíme tak nikam do centra. A rozhodně tu s tebou zůstanu. Minimálně aspoň týden, než se budu muset ukázat doma. Ale i pak bych tu s tebou bydlel. Asi se hned na trvalo neodstěhuju, protože bych to bráchům jen těžko vysvětloval, ale budu s tebou, jak nejvíc to půjde, ano?" znovu jsem se vpil do jeho rtů, vychutnával si jeho chuť, a rukou zajel i pod triko, abych se dotkl jeho jemné a horké kůže.
Wayne
Jo, Axel menší byl, ale sílu měl. To se muselo nechat. Na moment mi problesklo hlavou, co by se stalo, kdyby se pustil do potyčky s Gavynem. Nějak jsem si nedokázal představit, kdo z nich by vyhrál.
Gavyn byl od Axela vyšší o hlavu a měl docela páru. Ale to měl i Ax, i když byl menší.
Raději jsem na to přestal myslet, abych to ještě nepřivolal.
Objal jsem Axe nohama a přitáhl si ho k sobě ještě víc. Sklonil jsem se, abych mu věnoval pár dalších polibků, než jsem ho odstrčil a seskočil ze stolu na zem.
„Nejspíš bychom měli jít nakoupit, vybalit si můžu potom. Sice věci mám, ale něco z oblečení navíc by se docela hodilo, a taky musíme trochu zaplnit lednici, ať neumřeme hlady.“
Jo, mám pocit, že pořád mluvím o jídle, ale jsem takhle prostě nastavený. Už od dětství mi rodiče říkali, že mě je lepší šatit než živit. Jen s jídlem jsem byl schopný je přivést skoro na bankrot.
A přitom skoro vůbec nepřiberu. Nikdo nechápal, jak můžu mít tak dobré spalování.
Zašel jsem si do obýváku, kam jsme odložili moje brašny a vytáhl jsem si normální oblečení, abych nejel v motorkářských hadrech. Převlékl jsem se, a pak už netrpělivě čekal, až se vybere i Ax a můžeme vyrazit do obchodu.
Po strašně dlouhé době takhle pojedu s někým nakupovat, a docela jsem se už na to i těšil.
Obchoďák nebyl daleko. Autem jsme tam byli za deset minut. A když jsme vešli dovnitř, byl jsem spokojený. Opravdu bylo prakticky všechno pod jednou střechou.
Nákup jídla jsme nechali nakonec. Jako první jsme šli nakoupit věci do domu, odnesli to do auta, a pak šli nakoupit oblečení. Tam jsme se trochu zdrželi, protože jsem měl problém si vybrat. Líbilo se mi toho víc, ale nechtěl jsem všechno utratit jen za hadry, a odmítl jsem Axův nápad, že mi to zaplatí. Pokud chce, ať si zaplatí své oblečení. Nechci, aby mě živil kompletně ve všem, Připadal bych si pak, že si mě vydržuje, a to jsem opravdu nechtěl.
Trochu jsme budili rozruch, když jsme nakupovali, zvlášť ve chvílích, kdy jsme se jeden nebo druhý neudrželi a prostě jsme se museli aspoň políbit.
Jo, byli jsme zvláštní páreček, ale mě to bylo úplně u zadku. Ať si druzí myslí, co chtějí.
Já Axe miloval, a hodlal mu to dokázat vším, co jsem pro něj dělal. No, co se týče toho… Tak moc jsem toho pro něho opravdu udělat nemohl.
Když jsme konečně odnesli do auta i oblečení, mohli jsme se vrhnout na nákup potravin a drogerie.
Byl jsem docela i utahaný a hlavně hladový, tak jsme se ještě předtím zastavili v malé restauraci a dali si menší rychlý oběd, abych neodpadl někde v obchodě mezi regály plných jídla. Jo, to by byla divná smrt. Umřít hlady uprostřed obchodu s potravinami…
Axel
Kdyby mě Wayne neodstrčil, nejspíš bych ho v té kuchyni ochmatával, až do večera.
Ale i tak, i když jsme byli venku a nakupovali, neodpustili jsme si polibky a vzájemné doteky. Bylo mi úplně jedno, jestli nás někdo vidí. Právě naopak. Chtěl jsem, aby viděli, jak úžasného mám chlapa.
Sice mě trochu štvalo, že Wayne odmítl, abych mu cokoliv koupil, přesto jsem nenápadně do jedné své tašky, přihodil pár trik, košili a kalhoty, které si Wayne prohlížel, a o kterých jsem věděl, že se mu líbí, jen neměl tolik peněz.
Nádobí, povlečení a nezbytné věci pro domácnost jsme pak zaplatili spolu, drogerii si koupil každý svou, jen já nakoupil gely do zásoby, ale jídlo, a pak oběd v restauraci jsem už platil jen já.
„Potřebuješ peníze víc než já," zavrtěl jsem hlavou, když chtěl Wayne protestovat. „Kdo ví, kdy se dostaneš do práce a já mám peněz tolik, že nevím, co s nimi. Nerad utrácím, ale když mám pro koho, rád to udělám. V normálním vztahu taky muž za svou ženu všechno platí. Tak to tak prostě ber. A víc se o tom nehodlám bavit."
Kousnul jsem ho do brady, a pak už jsme ruku v ruce odcházeli k autu, abysme mohli jet domů a zabydlet se. Neodpustil jsem si však, abych Wayna neopřel o auto a věnoval mu hluboký polibek, dokud nám nedošel dech.
„Už se těším, až pokřtíme naši novou postel," zašeptal jsem do jeho rtů, a když jsem mu otevřel dveře, aby mohl nasednout, pleskl jsem ho po zadečku, a ještě se o něj otřel svým klínem.
Ten chlap měl na mě prostě neuvěřitelný vliv.
A nejen, co se sexu týkalo.
Tenhle výlet mi jen ukázal, jak skvělý je. Tak dobře jsem se nepobavil už hodně dlouho. A doufal jsem, že brzo zrealizujeme i náš výlet na motorkách nějak za město na pár dní.
Jo, s Waynem se opravdu nudit nebudu.
Wayne
Jo, ten den byl prostě skvělý. Začal dobrým sexem, dobrou snídaní, pak novým domkem a skvěle stráveným časem nakupováním. Sice nejsem nakupovací maniak, ale tohle bylo jiné.
Pocit, že dělám něco pro nás dva, mě činil prostě šťastným.
Už dlouho jsem nic takového neprožíval…
Ale věděl jsem, že než bude úplně spokojená budoucnost, budeme muset nejdříve vyřešit moji minulost.
Když jsme dojeli domů, trvalo nám skoro půl hodiny, než jsme všechno vytahali z auta a nanosili do domu. Bylo toho opravdu požehnaně, a já byl nakonec rád, že jsme v obchoďáku poobědvali.
Strávili jsme prakticky půl dne nakupováním, a dalšího půl dne vybalováním nákupu, jeho uklízením, a zařizováním.
A proto, že nás to i pěkně utahalo, nebyla už nějak síla na nějaké vyvařování, a tak jsme si na večeři udělali to, co nám zbylo od Tienovy manželky.
„Jo, jsem chutně utahaný,“ dosedl jsem pak na sedačku, která byla docela pohodlná a prostorná.
Vzal jsem hrnek s kávou do ruky, pohodlně se opřel, hodil nohy na stůl, a pomalu a labužnicky upíjel to kafe, které udělal Axel.
Rozhlédl jsem se spokojeně kolem sebe, a pak jsem se zadíval na Axe.
Byl tu znovu ten hezký pocit štěstí, zvlášť teď, když jsme prakticky společně zařídili nový domek, a vůbec dělali všechno společně. Neznal jsem to. S Gavynem jsme sice chodili dlouho, ale každý jsme měli svůj byt. Teda já bydlel u rodičů, a on měl svůj byt, kde jsem nesměl nic udělat, nic upravit, nebo něco koupit.
Ale tohle… Společné bydlení, společné zařizování… Na to, že je mi už přes třicet, tak jsem to zažíval poprvé. A i když jsem byl unavený, byla to příjemná únava, s pocitem dobře vykonané práce.
„Víš,“ otřel jsem si pusu, když jsem se trochu pobryndal kávou. „Přemýšlel jsem nad tím, jak začít. A možná… Dokud mi tví bráchové nebudou věřit, budeš stát proti nim. A pokud mi někdo nevěří, nemůžu zas já věřit tomu, že mi pomůže. Důvěra je první a nejdůležitější věc k tomu, aby všechno dobře dopadlo. Tak mě napadlo, že by bylo možná lepší začít od začátku. Ten tvůj bratr, co jsi říkal, že je soukromý detektiv a… no… nejspíš mě hledá, prostě po mně jde… Bylo by fajn, kdyby si asi nejdříve zjistil, proč mám ten trestní záznam za ublížení na těle. Jo, dostal jsem se do rvačky s bývalým švagrem. Vlastně… To já ho napadl, ale ani trochu si to nevyčítám. Víš, on mou sestru týral. Ona ho nahlásila asi po roce, kdy už to přestávala zvládat, a v závěru se nic nedělo. Smetlo se to pod stůl. Vydržela s ním dalšího půl roku, než se konečně přiznala mě a rodičům. Znovu to šla nahlásit, a znovu se nic nedělo. A když jsem ji jednou našel a ona vypadala, že mele z posledního, nasral jsem se. Počkal jsem si na toho hajzla a ručně jsem mu vysvětlil, že takhle se chovat nebude. No, měl jsem i basebalovou pálku, takže byl trochu víc dobitý, ale ani já nedopadl nejlépe. Tohle,“ odhrnul jsem si vlasy nad pravým uchem, kde v nich byla schovaná dlouhá jizva, „to mám z té rvačky. Ale nakonec, i když za cenu toho, že mě odsoudili za ublížení na zdraví, jsem docílil toho, že konečně přestal dělat krky a podepsal rozvod. Možná k tomu trochu pomohlo i to, že jsem měl za zády GAVOS, nevím, ale tohle je ten můj škraloup, kvůli kterému se bojím do čehokoliv zaplést. Nevěřím policajtům už proto, jak to bylo s mou sestrou a nikdo ji nepomohl. Tak se nediv, že ta nedůvěra tam prostě je…“
Převracel jsem hrnek v ruce až hrozilo, že ten zbytek kávy vyliju. Na moment jsem se odmlčel, protože jsem se nerad vracel do minulosti. Chtěl jsem ji pohřbít a už se k ní nevracet, ale nešlo to. Každou chvíli na mě odněkud vyskočila.
„Tvůj bratr by mi možná nevěřil. Vždyť trest jsem dostal já a ten hajzl nic. Takže to já jsem ten agresor. Nedivil bych se, kdyby mi opravdu nevěřil. Tak mě napadá, jedině, že by se přesvědčil sám. Že by šel za Monikou a zeptal se, jak to všechno bylo. Ale nevím, jestli s ním bude ochotna mluvit, protože ani ona už policajtům moc nevěří.“
Axel
Když jsme konečně vybalili a usadili se s kávou do obýváku, Wayne se rozmluvil.
Poslouchal jsem každé jeho slovo a přikyvoval hlavou.
Když domluvil, odložil jsem hrnek, přešel k němu, sedl si na bytelný konferenční stolek, Waynovy nohy si hodil do klína, stáhl mu ponožky a začal jemně masírovat jeho chodidla, prsty a nohy.
„Nejsi první," pokrčil jsem rameny. „Víš, moc dobře vím, jak se někteří poldové chovají. Možná proto se chci jedním z nich paradoxně stát. Ukázat, že jsou tu i tací, kterým se dá věřit. I brácha nejednou vyšetřoval křivého poldu nebo řešil případy, kdy se něco zametlo pod koberec. Zavolám mu, a řeknu, co jsi navrhl. Myslím, že to není špatný nápad. Jenže, nejspíš bude chtít díky tomu otevřít znovu ten případ a převzít ho. Takový on je. Bude chtít, aby se to vyřešilo, a pokud mluvíš pravdu, jakože já ti věřím, aby ten, co ubližoval tvé sestře, dostal, co si zasloužil. Tím by ale mohl otevřít staré rány, takže… Možná by bylo lepší, kdyby sis napřed se sestrou promluvil. Zavolal ji a případně ji připravil na to, že ji Zaine navštíví. Můžeš jí uklidnit, že ji Zaine nijak neublíží. Nebude ji nic vyčítat ani se pokoušet překrucovat její pravdu. Vím, že ztracená důvěra se těžko obnovuje, zvláště, u lidí, u kterých je povinnost pomoct člověku, když to potřebuje. Vím, že naše rodina je jen kapkou v moři a nedokážeme zázraky. Nedokážeme vyřešit všechnu korupci, diskriminaci a nespravedlnost na světě. Ale každý člověk, kterému pomůžeme, každý případ, který vyřešíme, nás posouvá dopředu."
Usmál jsem se na Wayna, a pak sklonil hlavu, abych ho políbil na nárty nohou.
„Nebude to jednoduché, ale myslím, že to zvládneme. Cítím to. V kostech. A na své pocity dám, protože mě nikdy nezklamaly. Stejné to bylo i s tebou. Něco mě k tobě pořád táhlo. Cítil jsem, že s tebou musím být, že ti musím pomoct. A vidíš. Kdybych to vzdal, přišel bych o skvělého chlapa," zazubil jsem se na Wayna a zvedl mu jednu nohu, abych ho políbil i na chodidlo.
Wayne
Čím jsem si zasloužil takového chlapa?
Díval jsem se na něho jako na svatý obrázek, když si sedl na stolek, začal mi masírovat nohy a řekl svůj názor.
„Tenkrát jsem byl rád, že jsem nešel rovnou sedět. Přišlo mi, jako by mi chtěli zavřít pusu tím, že jsem dostal mírnější trest. Právě kvůli Monice, protože jsem měl kupodivu celkem slušného právníka, který byl rozhodnutý její případ vytáhnout, ale nakonec přišla protistrana s mimosoudní dohodou. Každopádně jsem ale stejně skončil s podmíněným trestem kvůli tomu, že jsem toho hajzla málem zabil. Kdyby mě od něho neodervali, nejspíš bych teď seděl za vraždu. No, a taky proto, že to byl rváč, a já taky nakonec skončil v nemocnici, tak i proto ten mírnější trest, a proto, aby se nikdo nešťoural v Moničině případu. Jo, přijal jsem to. Opravdu jsem nechtěl jít do vězení. A máš pravdu, zavolám Monice, aby věděla, že se u ní může někdo ukázat a vyptávat se na mě. Jen ji potřebuji říct přesné jméno tvého bratra, abychom se vyhnuli tomu, že by tam čmuchal někdo jiný. Někdo, kdo by mě třeba chtěl najít. Určitě víš, co tím myslím. A víš co? Nechej si ty své ruce patentovat. Nebo pozlatit. Jsou naprosto dokonalé a na ně jsi mě vlastně i dostal,“ usmál jsem se, když jsem shodil nohy dolů a víc se narovnal.
Přitáhl jsem si Axe pro polibek, ale pak už jsem se natáhl pro telefon.
Nejlepší bude zavolat Monice hned…
Axel
Musel jsem se i přes vážný rozhovor zasmát, když Wayne řekl, že si mám nechat patentovat ruce.
Opětoval jsem mu polibek, a pak se odtáhl, když sáhl po mobilu.
„Zaine Waylon, soukromý detektiv, Waylonova agentura. Tak se nejspíš představí."
Jo, nebylo to moc originální, ale pořád lepší než nějaký stupidní název jako – Agentura, co vás zachrání, Agentura postaršího detektiva, a podobné. Nekecám, fakt to existovalo. Divili byste se, co lidi všechno dokážou vymyslet.
Když Wayne začal telefonovat, zvedl jsem se a sebral hrnky, abych je odnesl do kuchyně.
Chtěl jsem mu nechat soukromí. Byla to jeho rodina a nejspíš se dlouho neviděli a možná ani neslyšeli.
Hrnky jsem opláchl, napsal Zainovi, že pro něj nejspíš něco mám, a pak se ozvu, a strčil hlavu do lednice. Měli jsme ještě na večeři to, od Tienovi ženy, ale zítra už budu muset něco navařit.
Mohl bych zkusit svoji specialitu.
A tak jsem vytáhl kousek hovězího masa, nakrájel ho na tenké plátky a naložil do směsi tekutého koření, cibule, česneku a trochu pálivé papričky. Jedno z mála asijských jídel, které jsem fakt uměl a které sežrali bez protestů i bráchové.
Doufal jsem proto, že bude chutnat i Waynemu.
Během nakládání se mi rozezvonil mobil. Nebyl to však Zaine, ale Darien. A že si dal na čas. Ale nejspíš už měl info od bráchy.
Moc dlouhý hovor to nebyl. Řekl jsem mu jen, že jsem v pohodě, omluvil se mu, že jsem zdrhl z promoce, a že se ozvu, jak to půjde. A že mám pro Zaina nejspíš nějaké info.
Darien ještě něco chvilku brblal o zamilovaných puberťácích, ale nakonec si jen povzdechl a rozloučil se s tím, že nemám udělat žádnou hovadinu.
Mezitím se mi podařilo dokrájet cibuli a česnek, tak jsem všechno jen smíchal a šoupnul mísu do lednice.
Wayne
Vytočil jsem číslo domů na pevnou linku.
Chvíli to vyzvánělo, než to klaplo a pak se ozval mámino opatrné: „Prosím?“
Když jsem se ozval, málem se rozplakala. Snažila se být silná, dostávala ode mne zprávy, ale slyšet můj hlas je prý něco jiného než číst sms-ku.
Ujistil jsem ji, že jsem v pohodě, aby se nebála. A taky jsem ji ujistil, asi už po padesáté, že u GAVOSu opravdu už nejsem, a to už rok. Trochu si oddychla, ale na to byla zvědavá, proč vlastně volám.
Zhruba jsem ji to řekl, a v jejím hlase byl slyšet šok. Překvapení, že se k tomu chci vracet, a že bych mohl mít někoho, kdo by to otevřel, byť tím riskuji, že bych mohl mít problémy.
Ale pro klidný Moničin život to udělám…
Když mi pak předala Moniku, která právě přišla z práce, slyšel jsem, že je ještě mírně zadýchaná.
Má taneční školu, takže její hodiny převažovaly odpoledne nebo večer. Ne sice každý den, ale docela často. A v rámci udržení své postavy a fyzičky do práce nejezdila autem, ale buď běhala nebo jezdila na kolečkových bruslích. Samozřejmě i od ní jsem si vyslechl výčitky, že se doma neukážu, a že mám kašlat na to, co bylo a prostě přijít.
A já ji ujistil, že se tak možná brzy stane.
Nevím, z čeho byla překvapená víc. Jestli z toho, co jsem řekl o své návštěvě doma, nebo o tom, že ji možná brzy navštíví soukromý detektiv, který nejspíš otevře její případ týrání a nejspíš i můj, kdy jsem jejího ex napadl.
Věděl jsem, že se ji to moc nebude líbit. Moc se v tom už nechtěla hrabat a byla ráda, že má klid. Ale nakonec, i proto že ji stále občas přepadaly výčitky, že jsem tu lemplovskou práci policie odnesl já, obviněním za ublížení na těle, že se to stalo právě kvůli ní, souhlasila s tím, že si dotyčného vyslechne, a pokud mu bude aspoň trošku věřit, tak mu odpoví na jeho otázky.
Nakonec jsem se rozloučili s tím, že jsem Monice dal na sebe číslo, které ale zůstane jen u ní, a slíbil, že se budu snažit ukázat co nejdříve.
Byl jsem rád, že jsem obě dvě slyšel. Cítil jsem se o něco lépe, jako by ze mě spadl další kus těžkého závaží…
Axel
Vcházel jsem do obýváku, zrovna když Wayne domluvil.
Bylo na něm vidět, jak si oddechl. Určitě to pro něj a pro jeho rodinu taky nebylo jednoduché.
Nemohl s nimi moc být, právě kvůli tomu, aby je neohrozil. Představa, že jsem úplně bez bráchů mě děsila. Ne, že bych byl na nich tak závislý a nedokázal se postavit na vlastní nohy, ale byla to přece jen rodina.
„Jsi úžasný, víš to?" přisedl jsem si k němu a stáhl si ho na klín.
Ani mi nevadilo, že Wayne moc nemluví. Já to obstarával za nás oba. A taky, když si dva lidí rozumí, není moc potřeba slov.
„Naložil jsem na zítra maso. Jedno z mála asijských věcí, co umím, a co sežerou i mí bráchové, tak snad ti to bude chutnat. A doufám, že jsem toho neudělal moc. To víš, normálně vařím jako pro armádu, protože Zaine sežere jako malý tank. Prý musí krmit velké tělo. Jo, ještě jsem zapomněl. Aby se tvoje sestra Zaina nelekla. Doufám, že mu nepráskne dveřma jen, co ho uvidí," uchechtl jsem se při vzpomínce, kdy se několikrát stalo, že svědek vzal roha, protože se Zaina zalekl.
Ten to vždycky bral docela nelibě a stěžoval si, jak je svět nespravedlivý. Jo, já to říkám furt. Kdyby se Zainovi trochu ubralo a mě přidalo, byli bysme spokojení oba.
Takhle jsem měl pocit, že na mě, jako na posledního toho moc nezůstalo.
Ale aspoň mi zůstalo něco dole, a to něco se Waynovi moc líbilo.
„Dám vědět bráchovi. Nevím sice, kdy se za tvou sestrou zastaví, nevím, kolik toho teď má, ale určitě za ní přijde, co nejdříve. A, děkuju," políbil jsem ho na rty, a pak tentokrát já vytáhl mobil, abych Zainovi řekl aspoň něco, o co by se mohl opřít a udělat si o Waynovi trochu jiný obrázek.
Wayne
Odložil jsem telefon a nechal se stáhnout k Axovi na klín. Doklekl jsem na sedačku a pohodlně se na něm usadil, abych nějak bezbolestně poskládal ty své dlouhé nohy.
„Netušil jsem, že umíš vařit i asijská jídla. Sice jsi mluvil o tom, že je máš rád, ale i tak. No, i když je ještě hodně věcí, co o tobě nevím. Ale to přijde časem. I když… já o sobě taky vlastně moc nemluvím.“
Pak už jsem ho nechal, aby mohl zavolat bráchovi. Já se natáhl pro telefon a napsal Monice ještě krátkou zprávu, jak přibližně Zain vypadá, aby se ho nelekla, ale že nevím, kdy bude moct přijít. Tak jsem ještě dal pro jistotu Axovi její adresu do taneční školy, kterou vlastní, kdyby ji nezastihl doma.
Když jsem odložil telefon, o něco víc jsem se skrčil, abych se mohl o Axe pohodlně opřít. Opřel jsem se o jeho hruď, a zaposlouchal se do tlukotu jeho srdce a jeho hlasu, který přes jeho hruď zněl ještě víc sexy.
Jo, vážně jsem se zamiloval. A že pořádně…
Axel
Zaine byl překvapený, a ne, málo.
Řekl jsem mu o Waynově sestře, nadiktoval mu adresu i do její práce, i když to nejspíš bylo zbytečné, protože jak jsem znal Zaina, věděl už nejspíš i o tom, kde žili Waynovi předci.
Varoval mě, že to nejspíš na situaci nic nezmění, protože ten případ s GAVOSem nemám nic společného. Já mu ale na oplátku řekl, že jen chci, aby pochopil Wayna, aby ho aspoň trochu nepřímo poznal, aby věděl, že není schopný něčeho takového, jako je vražda.
Během hovoru, kdy se mi Wayne stulil do náruče, jsem ho hladil po zádech, nebo se probíral jeho jemnými vlasy.
Nakonec hovor ukončil tím, že mi dá vědět, pokud něco zjistí.
Položil jsem mobil na stolek a zvedl Waynemu hlavu.
„Kdyby ti to nevadilo, mohl bys mi říct něco o tom, jak ses dostal ke GAVOSu? Kde, a jak jste začínali? Vím, že to nejspíš nejsou příjemné vzpomínky, nechci taky, abys mi řekl hned všechno, ale někdy začít musíme. Čas je bohužel v tomhle případě proti nám. A jak řekl brácha, tvůj záznam nijak nesouvisí s GAVOSem. Může tě očistit, ale pořád budeš mít nálepku člena nebezpečného gangu. A tu potřebujeme taky strhnout. Jen doufám, že tvá sestra Zainovi nic nezamlčí. Je na lži alergický, a většinou, pokud mu někdo zalže, tak už se s ním nebaví," políbil jsem Wayna krátce na rty, pak se položil na sedačku, hlavu si podložil polštářem, a Wayna si uložil na hruď, aby se mu líp leželo.
Wayne
Jo, vážně máme prostornou sedačku, pomyslel jsem si ve chvíli, kdy se Ax uložil a mě stáhl na sebe. V pohodě jsme se tu vešli oba, a i když jsem to ještě nezkoumal, vypadalo to, že bude i rozkládací.
Když mi Ax naznačil, že bych mu mohl něco málo říct o GAVOSu, zamyslel jsem se, co bych tak mohl říct.
A i když se mi dobře leželo, vymanil jsem se z jeho držení a vstal jsem.
„Hned jsem zpátky,“ zamířil jsem s těmi slovy do ložnice.
Jo, únava na mě začínala tak trochu padat, a já se chtěl cítit pohodlněji. V ložnici jsem se svléknul, hodil na sebe jen volné tepláky a volné triko, popadl peřinu a vrátil se zpátky do obýváku.
Peřinu jsem na moment hodil na křeslo, pak jsem se sklonil k Axovi, rozepnul mu kalhoty, a stejně jako ponožky jsem mu je svlékl, takže zůstal jen v triku a trenkách.
„Jo, to je lepší,“ spokojeně jsem mlaskl.
Na křeslo místo peřiny přistály jeho věci. Já si lehl zpátky na Axe, pohodlně jsem se uvelebil a pak za jeho pomocí jsem nás přikryl.
„No, co se týká GAVOSu, tak to byla vlastně náhoda, že jsem byl u jejího zrodu. Vlastně bych se mohl počítat za zakládajícího člena, což vlastně taky jsem. Ale nějak se mé jméno nehodilo do názvu, a já o to vlastně ani nestál. Když to tak vezmu, tak jsem ani nevěděl, že zakládají nějaký motorkářský gang. Seznámil jsem se s Gavynem náhodou. On mě potom seznámil s Victorem a Oberonem, a postupně se k nám přidali i Skyler a Alvin. Z jejich jmen se pak složil vlastně název, protože měli hlavní slovo prakticky ve všem, a mají ho i doteď. Já to docela dlouho bral jako projížďky s kámoši, až teprve když přišli s nášivkami, a podobnými věcmi, mi došlo, co se vlastně děje. A to už se naše skupina rozrostla na dvacet členů. Během dalšího půl roku nás pak už byla skoro stovka. A v tom všem jsem pořád byl do Gavyna zamilovaný. Měl jsem pocit, že je ten pravý. Že je ten, který mě před všemi ochrání, prostě správný chlap. Jo, on mě více méně chránil před ostatními, ale jen z jediného důvodu. Nesnesl, když se mě bez jeho svolení dotkl někdo jiný, nebo když se na mě někdo křivě podíval. Byla v tom jen čirá žárlivost a nic víc. A navíc… Vždycky měl hlavní slovo, po něm pak Skyler a Victor, a potom Oberon a Alvin, ti byli o něco klidnější, a moc se ani neúčastnili nějakých rvaček.“
Jo, bylo toho hodně, co bych mohl o Gavosu povykládat, a tohle byl jenom začátek…
Axel
Nechal jsem se svléknout, a pak nás s Waynem přikryl. Nejspíš možná během vyprávění usne, a já ho určitě budit nebudu.
Jednou rukou jsem ho objímal, druhou hladil a poslouchal, co říká.
Jo, nebyl jediný, kdo se nesprávně zamiloval. Jenže byl jeden z mála, kdo se nenechal stáhnout a zachoval si rozum.
„GAVOS je jeden z těch horších gangů," promluvil jsem po chvíli. „Nemám moc členů a veřejně se moc neukazují, ale o to jsou horší. Dokázat jim pak něco, nebo je pochytat, je těžké. My víme, že mají prsty ve spoustě zločinů, ale dokázat jim to nemůžeme. Vím, že jediný Victor už má nějaký záznam. Ale nakonec byl propuštěný z nedostatku důkazů. Spíš někdo zastrašil svědky, a můžeš hádat kdo. Myslím, že jsi měl velké štěstí, že tě ještě nenašli. A pokud je Gavyn takový, jak říkáš, o důvod víc, proč to ukončit. Nenechal by tě být. Pořád by tě hledal. A já nechci žít ve strachu, že by ses mi jednou nevrátil domů, nebo naopak, abych já někdy přišel domů a našel tě tu s prostřelenou hlavou. Ale přerušil jsem tě. Pokračuj," políbil jsem Wayneho do vlasů.
Wayne
„Jo, Victor je jeden z nejhorších. Kdybych to mohl nějak odstupňovat, tak ze zakládajících členů nejmenší problémy způsobuje Oberon, pak směrem nahoru to je Alvin, po něm Skyler, pak Victor. A první stupínek s přehledem obsadil právě Gavyn. Ti nejhorší dva, Gavyn a Victor jsou nebezpeční nejen pro svou sílu a pro ránu nejdou daleko, stejně jako Skyler. Ale ti dva… Jsou to takoví ti tiší nebezpeční psychopati. Asi tak bych to připodobnil. Moc nemluví, jsou spíš tišší. Skyler, na rozdíl od nich, je zase slyšet hodně a rozdává rány jak na běžícím pásu. Ale ti dva… Mají v sobě něco, co druhé donutí poslouchat, a jim stačí se jen podívat. A když už jde do tuhého, když se dostanou na svou hranici, tak potom ten, komu se podaří utéct, může mluvit o štěstí. Gavyn a Victor prakticky nikdy nepoužili zbraně. To za ně obstarají v pohodě ostatní členové gangu. Jsou vychytralí, ví jak na to, aby se udělalo to, co oni chtějí, a přitom sami zůstali z obliga, aby se na ně nemohlo ukázat prstem. Jsou to manipulátoři. Ale není to jen o tom, jak umí manipulovat s lidmi, aniž by si to oni sami uvědomili. Jak jsem říkal. Když už se rozzuří, jsou schopní zabít. Jsou sebestřední, jejich ego je větší než Spojené státy, jsou moc sebejistí. Nesnesou odpor, a pokud už se stane, že se jim někdo postaví, tak jsou schopni ho zabít. Holýma rukama. Nepotřebují k tomu zbraň. Ani kudlu. Victor sám o sobě měří nějakých sto devadesát centimetrů, Gavym je přibližně velký jako on. Sám jsem na vlastní kůži pocítil, co dokážou. A jen proto, že jsem byl brán něco jako královna, Gavynova panička, tak mi říkali ostatní, tak jsem to jejich řádění přežil bez větší úhony. Víš, umím se rvát. Ale taky vím, kdy nemám šanci. A oni jsou pro mne něco jako betonová zeď. Stejně jako ex od Moniky. I proto jsem si na něho tenkrát vzal basebalovou pálku, a navíc… Tenkrát jsem už viděl rudě. Adrenalin mi úplně vzal rozum, zbavil mě veškerých pudů sebezáchovy, byl jsem úplně nepříčetný, když Monice kromě jiných zranění přerazil čelist, a já ji musel volat záchranku. Tenkrát mě ani rodiče nezastavili. Ten hajzl sáhl na něco mi blízkého. Nejen že vztáhl ruku na ženu, která byla od něho o hlavu menší, ale vztáhl ruku na moji sestru, kterou mám moc rád. Tím, že je jen o dva roky mladší, jsme vyrůstali skoro jako dvojčata. A já na ni prostě nedám dopustit. Ale to jsem zase odbočil.“
Na chvíli jsem zapřemýšlel, kde bych měl pokračovat. Vrátit se k tomu, co všechno jsem zjistil a čeho jsem byl svědkem. Nebylo to moc lehké. Rok se před tím snažím utíkat, a teď se k tomu mám vracet?
Ale… Možná má Axel pravdu a pomůže mi to a já budu mít konečně klid.
„Dlouho jsem byl stranou toho, co se ve skutečnosti v GAVOSu dělo. Jo, nějaké ty potyčky, rvačky s jinými gangy byli na denním pořádku, ale to jsem tak nějak bral. A, ne pokaždé jsme to byli my, kdo to vyprovokoval. Párkrát se strhla i rvačka kvůli mně. To kvůli tomu, jak si mě Gavyn přivlastnil, a nedokázal strávit jakékoli křivé slovo na mou osobu. Tenkrát mi to imponovalo. Ale časem, když jsem zjistil, jaký vlastně je doopravdy, když mě začal omezovat, neustále mě hlídal, že jsem se prakticky bez něj, nebo někoho, kdo mě hlídal, ani nemohl hnout. Vlastně jsem spadl do toho samého, co moje sestra. Byli jsme na tom opravdu stejně. Až na to, že ona mě zachránit nemohla. A časem se stalo, že jsem měl z Gavyna strach. Už jsem ho nemiloval, ale nedokázal jsem od něho odejít, Jednou jsem mu zkusil říct, že s ním už nechci nic mít. Týden jsem pak nemohl vylézt z baráku… On… On je moje černá můra ve snech… On je člověk, kterému se nedokážu postavit, protože… vím, že… on je schopný… mě zabít… on je ta betonová zeď… proto jsem… utekl potají a… teď se… schovávám… před… ním…“
Axel
Čím víc jsem Wayneho poslouchal, tím víc ve mě rostl hněv. A taky uvědomění si, jaké má Wayne obrovské štěstí, že dokázal uniknout, že se dokázal schovat.
A na jednu stranu se mu už ani nedivil, že se tak choval.
Ten strach musel být zakořeněný hluboko v něm a obrovský. Ale já nedopustím, aby dál trpěl. Ty kořeny vytrhám a spálím je. Všechny.
Když se jeho hlas začal zadrhávat, napřed jsem se lekl, ale pak si uvědomil, že jenom usnul.
Chvilku jsem ho ještě hladil, počkal až víc usne, a pak vzal do ruky mobil. Znovu jsem zavolal Zainovi. A v tichosti mu pověděl všechno, co mi řekl Wayne. Zaine mě ani jednou nepřerušil, poslouchal, dokud jsem neskončil, a pak bylo na druhé straně chvíli ticho.
„Možná je to horší, než jsme čekali," promluvil nakonec. „Stále Carterovi nevěřím, mohl by tím sledovat vlastní cíle, ale to, co řekl, se více méně shoduje s tím, co mi řekl Isai. Pomocí nějaké té své studie se pokusil vytvořit jejich profil. Nejraději bych Cartera strčil do vazby. Třeba jako svědka. Ale mohl bych ho zastrašit, nebo bych mohl zastrašit GAVOS. A taky jsem ti slíbil, že ti dám čas. Uvidím, co řekne jeho sestra. Jestli jsou spolu nějak domluvení a bude mi lhát, poznám to. V tom případě víš, co tě čeká. A klidně tě domů přitáhnu za vlasy."
Povzdechl jsem si a protočil očima.
Raději jsem se rychle rozloučil, abych nemusel poslouchat další kázání. Vypadalo to, že Zaine začíná Waynovi věřit, ale záleželo teď na jeho sestře.
Jestli Zainovi zalže, nejspíš nepomůže, ani když se postavím na hlavu.
S těmi myšlenkami jsem nakonec usnul i já, uklidněný Wayneho pravidelným oddechováním.