Akio
Když jsem se probudil, bylo již ráno a slunce mi nepříjemně svítilo do očí, když se opíralo o sklo okna.
Pomalu jsem vstal a zkontroloval zranění. Vše bylo zaceleno a jen malá jizva naznačovala, že jsem byl vážně zraněn.
Nalil jsem si do vany horkou vodu, kterou mi tam táta ráno přinesl a přidal studenou, aby teplota byla příjemná. Vlezl jsem do ní a začal se omývat mýdlem z liliových kvítků. Potřeboval jsem to všechno smýt ze svého těla…
Když jsem byl hotov, osušil jsem se a oblékl si hnědou košili a černé kalhoty, na to černou koženou vestu. Kápi jsem si hodil přes hlavu a vydal se na zámek. Táta mi jen z kuchyně zamával a na nic se neptal.
Vstoupil jsem do zámku a zamířil za rádcem. Otevřel jsem dveře a on s úsměvem už spěchal ke mně.
„Jsi v pořádku?“
„Ano, omlouvám se, že pro mě musel Suri a jeho muži. Nechci, aby z toho měli problémy.“
Jen se ke mně přiblížil a jeho rameno se natisklo na to mé.
„Včera měl se mnou rozhovor. No, rozhovor, spíš on vedl monolog. Byl naštvaný a pozor, já ho tam neposlal, on mě donutil, abych mu řekl, kde jsi.“
„Co? Já…“
„To nic, neptám se. Jen… Děkuji za ty dokumenty. Chystá se tu obřad přivítání krále, zůstaneš? Měl bys poděkovat Surimu…“
Drcl do mě a poposunul mě ke dveřím.
„Až bude něco dalšího, nechám tě zavolat…“
Tak jít za Surim? V tuhle brzkou ranní hodinu? Určitě ještě spí.
Přesto jsem po pachu našel jeho pokoj a neustále jsem před jeho dveřmi přecházel sem a tam a nedokázal zaklepat. Na konec, jsem se otočil a pomalu odcházel ze zámku.
Prostě jsem srab…
Suri
Když jsem se vzbudil, slunce už bylo celkem vysoko, ale do mého pokoje se prodíralo pár paprsků, skrz zatáhnuté závěsy. Protáhl jsem se a vstal. Dokonce jsem se cítil vyspaně a odpočatě. No, asi až moc odpočatě… Můj pohled mi sklouzl dolů na můj ranní problém. No nic. On lehne.
Hodil jsem na sebe jen plášť a trochu si rukama prohrábl, abych nikoho nevyděsil svým zjevem a otevřel jsem dveře na chodbu.
„Kameko!“ zavolal jsem na služebnou, která procházela chodbou. „Nech mi prosím donést snídani do pokoje.“
Přikývla a rozešla se směrem do kuchyně. Díval jsem se za ní, když jsem na konci chodby zahlédl známou postavu. Takže on už byl u rádce… No, ale ten je na druhém konci zámku. Co teda dělal tady?
„Akio“ zavolal jsem silně, aby mě nepřeslechl. „Můžeš na chvilku? Rád bych s tebou posnídal.“
Otočil se a já ukázal rukou do svého pokoje, kde panovalo příjemné přítmí.
Akio
Už jsem pomalu opouštěl dlouhou chodbu, když jsem za sebou zaslechl Suriho hlas.
Okamžitě jsem se zarazil a jak skoro mrtvola v posledním tažení, k němu pomalu otáčel hlavu…
„Ne, díky…“
Zamával jsem na něj jak idiot a ještě s připitomělým úsměvem, který se mi přilepil na tvář.
Otočil jsem se a udělal krok dopředu, ale okamžitě jsem se rozplácl o vystouplý výklenek.
To jsem tedy došel daleko a s takovým fopa…
Suri
„Ehmm…“ rychle jsem si odkašlal, abych zakryl smích. Došel jsem k Akiovi, který ležel na zemi jak rozpláclá žába. Pomohl jsem mu vstát.
„Budu snídat a rád bych měl společnost,“ ukázal jsem na Kameko, která mi právě do pokoje nesla snídani. „A máš u mě svoje věci. Nebo je nechceš?“
Aniž bych čekal na odpověď, chytl jsem ho za paži a táhl za sebou. Vešli jsme dovnitř. Kameko právě nachystala jídlo na stůl. Poděkoval jsem jí a ona odešla. Když za ní klaply dveře, konečně jsem Akia pustil.
„Posaď se,“ potlačil jsem k jedné židli a sám se usadil na druhou. Natáhl jsem se pro karafu s vodou a nalil si do sklenice. „Dej si co chceš,“ ukázal jsem na stůl na všechno to jídlo, a sám jsem si vybral čerstvé pečivo a jen jemně ho namazal ovocným džemem.
„Byl jsi u rádce?“ zeptal jsem a zvědavě na něj pohlédl. „Byl jsi nucen mu zase ublížit?“ usmál jsem se.
Akio
Suri mi pomohl vstát a ani nečekal na to, co mu odpovím a odtáhl mě do pokoje.
Usedl jsem na židli hned naproti němu a chvilku přemýšlel, jestli si mám vzít jídlo. Ale měl jsem hlad…
Uchopil jsem housku a kus čerstvě uvařené šunky, která krásně voněla. Ukrojil jsem si pár plátků a položil je na pečivo. Nalil jsem si vodu a začal jíst.
„Děkuji za snídani…“ vyhrkl jsem ze sebe.
„Jo, byl jsem tam. A ne, nemusel jsem mu dát loktem. Mlel něco o tom, jak si ho držel pod krkem a vedl monolog o tom, že mě tam neměl pouštět. Nevíš o tom něco?“ změnil jsem postoj a tentokrát jsem ho propaloval zvědavým pohledem já.
Suri
„Já?“ zeptal jsem se protáhle a tvářil se, jako že jsem o ničem takovém ještě neslyšel. Ale Akio mi to zřejmě nebaštil. „Jen jsem ho mírně napomenul, že na takové místo nemá nikdy posílat jedno člověka bez zálohy. Je to tam hodně nebezpečné…“
Pořád mi to nebaštil. Za to tu svou šunku ano. Záviděl jsem ji, jak se může beztrestně dotýkat jeho úst, jeho jazyka…
Odložil jsem chléb a napil jsem se vody. Akio jen mlčel a díval se na mne a v rukách převracel svoji housku.
„Dobře!“ vyštěkl jsem najednou, když už se to nedalo vydržet.
Krucinál, od kdy umí držet jazyk za zuby? Je to snad nějaká jeho nová metoda? Neukecat mně, ale zato zničit mlčením?
Odložil jsem sklenici na stůl a vstal jsem. Jedním rychlým krokem jsem přešel k Akiovi. Chytl jsem ho za paže a donutil ho vstát, až mu vypadla houska z ruky.
„Prostě jsem se o tebe bál. Stačí?“ zavrčel jsem mu do tváře. Pohledem jsem lítal po jeho tváři…
A když pořád nic neříkal, prudce jsem ho k sobě přitáhl. „Bál jsem se o tebe,“ řekl jsem už o něco tišeji a nečekaně mu vtiskl polibek. Pevně jsem ho objal a nehodlal pustit.
„Neutečeš mi, Akio,“ zašeptal jsem mu do ucha. „Už ne…“
Znovu jsem zaútočil na jeho ústa a pozpátku jsem ho tlačil k posteli.
Akio
Snažil se z toho vykecat, bohužel. Nic z toho jsem mu nežral.
Jen jsem mlčel a hezky pomalu okusoval housku. Což mi připadalo jako větší týrání, než kdybych mu něco řekl.
Najednou mě popadl a vtáhl do své náruče. Pěvně mě sevřel a po jeho slovech jsem se jen chvěl, jak kdybych byl malý králíček v pasti.
Tolik jsem chtěl víc, než jen jeden polibek…
Jeho rty hořely touhou a mé tělo bylo přímo v plamenech, jak jsem se snažil ovládat.
Ale po jeho větě, že mu nikam neuteču, jsem se naštval.
Oči mi probleskly světle modrou barvou a já se od něj odtáhl. Jdeme si hrát. Nevím, co mě to popadlo, ale asi chvilkové pominutí smyslů.
Vyškubl jsem se mu z obětí a vyskočil na postel. Přeběhl jsem ji na druhou stranu a pobaveně se usmál.
„A kdo řekl, že ti neuteču?“
Suri
Jeho ústa byla horká a tak chutná. Poddával se mému polibku a mě to začalo pohlcovat. Ale najednou se mi vytrhl a rychle vyskočil na postel a přeběhl na druhou stranu. Co nejdál ode mne.
Krátce jsem se na něj podíval.
„Dobře, jak chceš,“ otočil jsem se, že odejdu. Ale v ten moment, kdy jsem slyšel, jak se nadechuje, aby něco řekl, jsem zmizel, abych se vzápětí objevil za ním. Rychle jsem ho sevřel, aby nemohl utéct.
„Neutečeš mi, Akio,“ potvrdil jsem svá předchozí slova. Přitiskl jsem se mu na záda, nosem objel linii jeho krku a nasál jeho omamující pach. „Nechci, abys mi utíkal…“ řekl jsem tiše a olízl mu ucho.
Povolil jsem sevření a otočil ho k sobě.
Na nic jsem nečekal a rozepnul mu vestu. Stáhl jsem mu ji a halenu také. Byl jsem tak nedočkavý, že jsem ji málem rozerval. Znovu jsem si ho na sebe přitiskl. Hladil jsem ho na zádech, po té jeho horké kůži. Líbal jsem ho na krku, na bradě, až jsem skončil na jeho ústech.
Jen na moment jsem se zastavil a pohlédl do jeho očí.
Viděl jsem v nich tentokrát něco jiného, než vzdorovitost. Doufal jsem, že to co jeho pohled vysílá je touha. Stejná touha, které teď podléhám já.
Už jsem neváhal. Přitiskl jsem se na jeho ústa. Jazykem jsem zajel mezi jeho pootevřené rty. Vymetal jsem každičký koutek jeho úst, jako bych si ho chtěl navždy zapamatovat. Jeho jazyk se zprvu váhavě začal dotýkat mého. Ale polibek se stával vřelejším. I Akio se plně poddal tomu, co právě probíhalo.
Aniž bychom od sebe oddálili, tlačil jsem ho dolů, až dolehl na postel a já ho přilehl.
Položil jsem ruce vedle jeho hlavy.
„Chci tě, “ zašeptal jsem. „Chci si tě označit, Akio,“ řekl jsem tichým, ale pevným hlasem.
Akio
Když se otočil, že odchází, musel jsem se zasmát, protože jsem mu to ani náhodou nevěřil.
V rychlosti zmizel a já záhy cítil, jak se jeho hruď opírá o má záda.
Objal mě a jak dva milenci jsme chvíli takto stáli… Tak krásný pocit, který mi projížděl tělem a usazoval se v mém srdci, které praskalo pod tím náporem.
„Neutečeš mi, Akio,“ ty slova se mi zabodávala do uší a rozechvěla znovu mé tělo.
„Nechci, abys mi utíkal…“ podmanivým hlasem, kterým mi to řekl, mi ukradl srdce.
Jeho nos mě přejel po krku a já tiše zasténal, jak kdyby se mě dotkl rozžhaveným uhlíkem.
Prudce mě otočil čelem k sobě a začal mě svlékat. Přímo ze mě to oblečení trhal, ale mě to bylo jedno. Chtěl jsem to a chtěl jsem jeho…
Líbal mě všude po mém těle a já jen slastně přivíral oči, jak se naše pokožky o sebe otíraly. Jeho doteky vyvolávaly obrovské vlny vzrušení do mého těla. Propadával jsem mu, už jen troška a udělal bych všechno…
Zadíval se mi do očí a jeho pohled byl tak upřímný, plný vzrušení a i něčeho jiného… Čeho? Jak kdyby byly plné citů ke mně…
Opravdu ke mně něco cítí?
Povalil mě na postel. Jeho jazyk se mi dostal do úst a jezdil v nich, jak kdyby se chtěl vpít do každého kousku. Přidal jsem se svým jazykem a proplétal se s tím jeho, jak kdybychom byli hadi, kteří se o sebe třou. Jeho sladká chuť, která měla ještě nádech marmelády, mě zcela pohltila.
„Chci si tě označit, Akio,“ zaznělo jen tiše ze Suriho úst.
Přestal jsem dýchat a udiveně jsem se na něj díval… Jak kdybych nedokázal pochopit, co právě řekl… Po tváři se mi svezla slza a já jen natáhl ruce k němu, abych jej mohl obejmout…
„Přinesu ti jen problémy a… A… Sakra… Mám tě asi rád…“
Obličej jsem natiskl na jeho hruď a otřel si své slzy. Jako kdybych právě zjistil, že jsem ztracený a jen jeho.
Suri
„Problémy?“ podivil jsem se. „Přinesl? Já myslím, že se už stalo…“
Nadzvedl jsem se v loktech, abych na něj viděl. Sklonil jsem hlavu a políbil ho na víčka jeho vlhkých očí.
„Není důvod brečet…“ zašeptal jsem a další polibek jsem jen krátce věnoval jeho ústům.
Poklekl jsem, abych si mohl svléknout plášť, který jako jediný skrýval mou nahotu. Chytl jsem Akia za jednu ruku a přitiskl si ji na své rameno.
„Tohle bude tvoje…“ řekl jsem a já sám se dotkl místa, kde byla jeho značka.
Ruka však nezůstala na jednom místě. Začal jsem ho hladit po jeho horké kůži… Doprovázel jsem ji polibky. Ochutnával jsem každý kousek jeho odhalených míst. Na krku jsem mu zanechával načervenalé vlhké otisky, a čím víc, jsem se do toho nořil, tím víc jeho vůně sílela a já z ní začal šílet.
Byl jsem ztracený…
Moje ruce běhaly po jeho těle jak dva zbloudilci, kteří neví, které místo si vybrat pro přespání. U jeho růžových kopečků se však na chvíli zastavily. Pohladil jsem je, otřel se o ně dlaní a několikrát jemně stiskl mezi prsty. Byly tak příjemné na dotek, i ta jejich tvrdost, že jsem je musel ochutnat. Jednu po druhé jsem olízl a nasál, jemně stiskl mezi zubama…
Ale já byl nedočkavý… Chtěl jsem víc. Chtěl jsem Akia celého.
S postupně se zrychlujícím dechem, jak mě pohlcovala touha, jsem se přesouval níž a níž a na každém místě, které jsem navštívil, jsem nechal vlhký otisk mých rtů.
Zastavil jsem se u lemu jeho kalhot.
Akio se chvěl a rychle oddechoval stejně jako já.
Položil jsem ruku na místo, které se pod látkou kalhot napínalo, a několikrát se o něj otřel dlaní. Hlasité zavzdychání a prohnutí v zádech mě nenechaly na pochybách. Chytl jsem kalhoty a stahoval je dolů. Jako bych se chtěl omluvit za to, že odhaluji další jeho místa, doprovázel jsem jejich cestu ke kotníkům dalšími polibky. Stáhl jsem mu boty, které okamžitě letěly, bůh ví kam a za nimi i ta poslední látková překážka.
Roztáhl jsem Akiovi nohy tlakem na vnitřní stranu stehen… Klečel jsem mezi nimi a díval se na jeho třesoucí tělo… Je tak nádherný… tak krásný…
„Budeš jen můj, Akio,“ řekl jsem tiše, když jsem se nad ním sklonil. Zapřel jsem se o jednu ruku a druhou ho pohladil po vlasech. „Jen můj…“ zašeptal jsem znovu a vrhl se hladově na jeho ústa.
Akio
Polibky, které pokládal na má víčka, byly tak uklidňující. I jeho slova, kterými mě konejšil.
Oddálil se a svlékl si plášť. Znovu se mi zatajil dech, když jsem spatřil jeho nahé tělo. Ve slunečních paprscích, které hrály světelnou hru na jeho těle, vypadal jak dokonalost sama.
Jeho svaly na břiše se napínaly, jak dýchal. Nahnědlá pokožka a jizvy, které naznačovaly, že prošel mnoha boji. Dvě světle hnědé bradavky… Široká a silná ramena spojená se svalnatýma rukama. Stehna, která se zatínala, jak si klekl…
A… A jeho… Bože…
Vidět to znova, mě zase uchvátilo. Měl ho tak pevného, až jsem měl chuť se ho dotknout a zkusit, jak je hladký.
Uchopil mou ruku a položil si ji na rameno. Potom, co řekl, jsem jen šokovaně na něj hleděl a nechápal, že mi opravdu bude patřit.
Mám strach… Strach z toho, že mě opustí…
Začal mě hladit po celém těle. Jak kdyby mnou projelo tisíce mravenců a zanechávaly za sebou jen vlnu vzrušení. Neudržel jsem své sténání a poddal se tomu.
Jeho polibky mi rozpalovaly celé tělo a pustily ven moji silnou vůni, která nyní prostupovala i jeho tělem…
Když se jazykem dotkl mých bradavek, tak ty ihned ztvrdly a vyslaly mi do těla další dávku vzrušení.
Jeho prsty se zastavily u okraje mých kalhot a já se rozechvěl na maximum. Stáhl mi je a celého mě obnažil. Přivřel jsem oči, když jsem cítil, jak moc silné pnutí v rozkroku mám…
Roztáhl mi nohy a díval se na mě. Bylo to tak… Nevěděl jsem, zda se stydět, nebo být šťastný, že si vybrat právě mě.
„Budeš jen můj, Akio,“ po těchto slovech jsem už neváhal.
Budu jeho, stejně to už nezastavím. Moje zvířecí stránka chtěla jen jeho. Objevil se mi ocas a jeho špička se jen rychle kmitala, jak moc ho chtěla. Uši se sklopily, aby byla vidět má podřazenost a odevzdanost jemu…
„Budu… Jsi si tím jistý? Nebudeš to moci vzít zpátky… Já… Bože, co to se mnou děláš?“ můj hlas se chvěl a já k němu znovu natáhl ruce, abych ho mohl pohladit po tvářích a přitáhnout si jej pro polibek.
Suri
Líbali jsme se a mě pohlcovalo vzrušení čím dál víc. Začal jsem pohybovat svými boky a otíral se svým rozkrokem o jeho. Dech se zrychloval a naše chlouby tvrdly do maxima. Akio byl celý červený ve tváři a začal vydávat tiché vzdechy. Propustil jsem jeho ústa a rychlými polibky po jeho těle jsem se přesunul dolů. Polibek na pupík, polibek na podbřišek…
Jeho penis…
Neváhal jsem ani vteřinu a ponořil ho do svých úst. Dráždil jsem jazykem jeho špičku, hladil každou naběhlou žilku… Zasunul jsem si ho, co nejvíc to šlo a zase povyjel… Pohyb jsem opakoval, až jsem ucítil první kapky touhy, které jsem olízl jako nejlahodnější smetanu.
Několikrát jsem promnul jeho pytlík a pak prsty dráždil jeho vstup. Jen tak na povrchu… Hladil jsem ho a občas na něj zatlačil.
Akiovo tělo se třáslo a cítil jsem, jak je i přesto napjatý a stáhnutý.
Na vteřinu jsem se narovnal a pohlédl na něj…
Na to se musí jinak. Chytl jsem polštář a zasunul mu ho pod tělo. Jeho poloha mi teď dovolovala se lépe dostat tam, kde jsem chtěl. Podebral jsem jeho zadeček rukama, stiskl obě jeho půlky a jemným masírováním a prohmatáváním je roztáhl od sebe. Znovu jsem olízl tyčící se penis a jazykem mířil níž…
Jeho pulsující dírka lákala…
Musím… je… bude můj… se vším všudy.
„Uvolni se,Akio,“ řekl jsem tiše svým hlubokým hlasem.
Několikrát jsem mu vstup podráždil a pak špičkou jazyka zajel dovnitř…
Akio
Jeho vzrušení se otíralo o mé a tím mě zaplavila silné vlna rozkoše, kterou jsem nikdy předtím necítil. Jeho jemná kůžička a velikost, která byla tvrdá jak kámen, se otírala o mé vlhké mužství, ze kterého skápla kapka mého nedočkavého uspokojení.
Dal jsem si ruku přes pusu, aby byly mé vzdechy tišší a já se nestyděl. Stejně jsem byl rudý jak rak.
Líbal jsem ho stejně, jako on mě… Musel jsem si užít jeho chuť a zapamatovat si každý pohyb jeho jazyku, aby se vepsal hluboko do mě. Opustil má ústa a jeho horký jazyk cestoval po mém těle. Tak kde se jím otřel, se mi rozpálila kůže, jako kdyby se měla spálit…
Jak postupoval níž, tím víc jsem cítil, jak se mé tělo napíná a dostává se do slabé křeče… Potřebovalo víc jeho pozornosti… Mnohem víc….
Můj penis se schoval v jeho ústech… Mé tělo se jen zachvělo, jak silný pocit vzrušení to byl… Každý kousek mého těla ovládala silná touha po jeho proniknutí do mě. Jak kdyby to bylo to jediné, co chci.
Zasekl jsem se, když jeho prsty začaly dráždit můj vstup. Bylo to jiné… Zvláštní… Nevěděl jsem, co mám dělat… Jak kdybych se ztratil…
Stáhl jsem se celý a snažil se povolit, ale nešlo to. Bál jsem se. Moc jsem se tohohle bál. Nešlo jen o sex.
Tímhle mu budu patřit…
Podsunul pode mě polštář a nadzvedl si mně.
Prý uvolni se…
Jak to mám zvládnout?
Ale jeho jemné laskání mého těla a opečovávání každého kousku mé kůže, mi dovolilo povolit křeč… Nechal jsem ho, aby mě mohl mít i já ho chtěl. Cítil jsem, jak má značka vyjela na povrch. S bolestí tak silnou, že jsem se za rameno chytil…
„Chci si tě označit, Suri…“ řekl jsem a díval se do jeho očí.
Suri
Akio se začal uvolňovat a poddávat mému dráždění. Povolil jsem stisk jeho zadečku a pohladil ho po stehnech. Pomalu jsem sjížděl rukou po jejich vnitřní straně. Už jsem chtěl ústa nahradit svými prsty, když jsem zaregistroval ten pohyb. Zvedl jsem hlavu a podíval se na Akia. Držel se za rameno…
„Chci si tě označit, Suri…“ zaslechl jsem jeho slova.
Díval jsem se do jeho očí, stejně jako on do mých.
V tom pohledu bylo vše…
Už jsem neváhal. Pomalu jsem se sunul po jeho těle nahoru, avšak svou ruku zanechával dole, abych svými prsty zajel do jeho vstupu. Jeho předchozí uvolnění mi dovolilo proniknout hned dvěma prsty. Pomalu jsem s nimi pohyboval a roztahoval jeho otvor.
„Už to nevrátíš, Akio,“ řekl jsem pevným hlasem, který nedovoloval odpor.
Vytáhl jsem z něj prsty a svým penisem tvrdým a napjatým až k prasknutí jsem se proti němu nastavil.
Chytl jsem jeho ruku a stáhl ji z jeho ramene.
„Neschovávej to…“
Mírně jsem se na něj natlačil. Pronikl jsem do něj špičkou a zastavil se.
Mé rameno se také začalo silně zahřívat a také má značka vystoupila na povrch.
Chytl jsem ho za ruku, propletl s ním prsty a pevně stiskl. Druhou ruku jsem položil vedle jeho těla a zapřel se o loket. To všechno za neustálého sledování jeho obličeje… jeho očí, které mě tolik vtahovaly.
„Už to nezastavíš…“ zašeptal jsem a jedním pohybem jsem do něj pronikl celý.
Roztřásl jsem se vzrušením a napětím. Po těle se mi okamžitě rozlilo horko, které se postupně soustředilo do místa v rameni.
Začal jsem pohybovat svými boky. Rychle jsem oddechoval a jen po očku, než jsem se vrhl na Akiova ústa, jsem sledoval, jak se naše značky spojují…
Akio
Opustil můj rozkrok a pomalu se sunul k mému obličeji… Cítil jsem, jak se mé vzrušení ještě zvětšuje s každým centimetrem, s kterým se ke mně přibližuje. Olízl jsem si nevědomky rty a smyslně se na něj díval.
Jenže on své prsty nechal u mého vstupu a já cítil, jak do mě vjely… Byly to smíšené pocity, které se mi rozlily do těla, a já se nemohl rozhodnout, zda příjemné nebo nepříjemné. Pohyboval s nimi a já cítil, jak se mé nitro uvolňuje a zvláštně vlhne.
Stále mě však ovládalo něco jiného a to označení…
Můj pach se už tolik zesílil, že vycházel z mého těla a vpíjel se do Suriho…
„Už to nevrátíš, Akio,“
Ta slova mě zcela pohltila.
Moc dobře vím, že tohle se vrátit nedá a pokud se i on rozhodl, vracet to nechci…
Ucítil jsem jeho tvrdou erekci, jak se mi natlačila na dírku a pomalu se prodírala do mého těla. Bolelo to, ale jeho rty, které se vpily do mých, mě uklidňovaly. Mohl jsem se dotýkal jazykem toho jeho a to ve mě vyvolávalo další vlnu vzrušení, po které jsem ho vpouštěl dál a dál, dokud jsem necítil, že je celý ve mně. Jak se jeho stehna natiskla na můj zadek a jeho kulky o mě mírně bouchly…
Byl jsem zcela vyplněn jeho touhou a já mu patřil…
Cítil jsem, jak se pod mýma rukama třese a i já se chvěl. Jeho tělo jako by hořelo a spalovalo mě svými plameny. Chtěl jsem všechno, jako nenasytná bestie.
Olízl jsem mu ucho a mírně mu ho skousl.
„Suri…“ zašeptal jsem.
Moje značka vyjela z kůže a zakousla se do té jeho. Jenže i jeho se s tou mojí vyměnila. Byla to silná bolest, když se mi vpálil do kůže jeho znak… Byla cítit spálená pokožka a na jeho rameni se ukázal můj malý vlk a na mém se červeně rozzářil ten jeho.
Bylo to tu. Vždy mě najde. Patřím mu a budu. Z očí se mi svezly slzy a dopadaly na povlečení pode mnou…
Suri
Viděl jsem, jak se jeho tvář na moment zkřivila bolestí. Zastavil jsem se. Díval jsem se mu do očí, jako bych mu chtěl říct, že to bude dobrý. Naše dvě znamení se propletla a zakousla se do kůže toho druhého.
Rychle jsem oddechoval a snažil nebýt se na Akia hrubý. Ale stěží jsem se ovládal. Napětí v rozkroku a silný pocit vzrušení naprosto přebilo pálivou bolest v rameni.
Pustil jsem jeho ruku a narovnal se. Chytl jsem ho pod koleny a znovu začal přirážet.
Už se to nedalo zastavit. Naprosto to ovládlo mé tělo a můj mozek. Všechno se kolem mně ztrácelo a já před sebou viděl jen jeho.
Akia.
Vlka, kterého jsem si označil. Vlka, s kterým chci být.
Pevně jsem držel jeho nohy a najížděl do něj se zrychlujícím tempem. Veškeré pocity, které zaplnily mé tělo, se slévaly v jeden velký. Zaútočil na mé vnitřnosti, kde to udělalo pořádnou paseku.
Břicho se mi stáhlo a všechno se rychlostí blesku přemístilo dolů. Cítil jsem ten známý tlak ve varlatech a cukání v penisu jasně ukázalo, co se v tuhle chvíli děje.
Jen z posledních sil jsem ještě párkrát do něj najel vší silou, která mi ještě zbývala, a pak jsem celý ztuhnul.
Orgasmus mě úplně vyřadil z provozu. Ztěžka jsem oddychoval. Rychle jsem pustil Akiovy nohy a zapřel rukama o matraci, abych na něj nedolehl.
Po chvíli, která mi přišla jako věčnost, jsem konečně začal vnímat i jeho. Ještě nebyl u konce. Ještě pár chvilek mu zbývalo.
Chytl jsem jeho penis a začal třít. Občas jsem se proti němu ještě pohnul, aby cítil i tlak uvnitř sebe. Nepřestával jsem ho protahovat v ruce, dokud jsem neucítil, jak mi mezi prsty protéká jeho horké semeno a končí na jeho břiše.
Akio
Cítil jsem, jak se vzrušil ještě víc v mém nitru, protože se opíral o mé stěny mnohem víc, než předtím. Jeho penis byl tak veliký, že vyplnil všechna místa, kterými se dostával dovnitř.
Chytl mě pod koleny a pevně sevřel…
Začal se ve mně pohybovat a jeho vzrušení se třelo o mé stěny, jako by si chtělo ještě zvětšit cestičku rozkoše.
Díval jsem se mu do očí a jen místy jsem je musel zavřít, jak mnou projížděla euforie z našeho spojení…
Je opravdu můj… Já jeho jsem…
V jeho tváři se odráželo vzrušení a city, které ke mně má… Jak kdyby to opravdu byla láska…
Ucítil jsem, jak se v mém těle cuká jeho penis a obrovské horko stříká do mého nitra. Jako kdyby mnou projely plameny a spálily vše, čeho se dotkl…
Moje mužství se napínalo do maxima a žilky už nebyly skoro vidět. Potřebuji ho ještě cítit, jen chvilku a budu taky…
Jako kdyby četl mé myšlenky a začal laskat moje vzrušení. Přejížděl po něm a pohyboval se ve mně ve stejné frekvenci. Zcela mě pohltil…
Prohnul jsem hlavu dozadu a skousl rty. Zasténal jsem, když jsem ucítil tu vlnu orgasmu, která mi vypouštěla z těla všechno sperma, které jsem v sobě měl.
Prudce jsem oddechoval a snažil se vrátit do svého těla… Protože tohle bylo fantastické…
Na tohle jsem celou dobu čekal…
Podíval jsem se na něj a políbil ho…
„Stejně ti uteču…“ vyplázl jsem na něj jazyk a usmál se.
Suri
Přitáhl se ke mně pro polibek, který jsem mu rád opětoval, i přesto, že jsme oba sotva popadali dech. Dolehl jsem na něj a jen zvedl hlavu, abych si pohledem do jeho očí potvrdil, zda svá slova myslí vážně.
„Zkus to… Najdu si tě,“ usmál jsem se, ale pak se mírně zamračil. „Ale pokud na tebe někdo sáhne, zabiju ho.“
Prohnul jsem se v zádech a nechal svůj penis z něho vyklouznout. Pohladil jsem ho po vlasech. Probíral jsem se tou jemností a díval se, jak slastí přivírá oči. Naše ocasy se o sebe otíraly, srst se mi se mi při každém doteku ježila, jako by jí procházely malé elektrické výboje.
Přejel jsem mu nosem po krku a natáhl jeho pach. Jeho vůně byla tak neodolatelná, tak mámivá. Neodolal jsem a znovu ho políbil na ústa. Začal jsem ho okusovat. Do krku, do brady až jsem skončil u jeho uší.
„Budu si tě hlídat…“ zašeptal jsem a jemně ho do ucha kousl.
Akio
„Výhružky? Na mě to neplatí,“ začal jsem se smát a jeho hlava se nadzvedávala, jak se můj hrudník chvěl.
„A co se týče toho sahání… Jestli se někdo dotkne tebe, tak si může hledat místo v zemi… Jsi můj…“ našpulil jsem rty a zamračil se.
Vyjel ze mě a já slabě zasténal, jak to zabolelo.
Jeho prsty projížděly mými vlasy a mě to příjemně uklidňovalo. Taková hezká intimní chvilka, při které nemusím nad ničím přemýšlet. Jen jsem přivíral oči a užíval si tenhle okamžik.
Cítil jsem, jak se naše ocasy o sebe třou a tím mi vpouštěly do těla mravenčení, které mi rozechvívalo tělo.
Znovu mě začal líbat a tím mě jen víc konejšil a laskal…
Okusoval mě a dráždil…
„Chceš mě snad sníst?“ pousmál jsem se nad jeho kousáním.
„Haaa???? Hlídat? Ty chceš hlídat slídiče? Hahahaha… Nemožné…“
Suri
„Ano, hlídat si slídiče…“ podíval jsem se na Akia vážným pohledem. „Počkej, něco ti ukážu,“ potlačil jsem ho na postel, aby zůstal ležet.
Chytl jsem ho za obě ruky a zvedl mu je nad hlavu. Překřížil jsem mu je. Natáhl jsem se rychle po jeho haleně, která ležela odhozená na kraji postele. Rychle, že nestihl ani zareagovat, jsem mu ruce svázal a přivázal druhý rukáv k pelesti.
„Když bude potřeba, nechám tě tu uvázaného na pořád,“ položil jsem se na něj zpátky. „Nezkoušej mi zmizet,“ políbil jsem ho. Zkusil jsem pevnost uzlů, a když jsem byl spokojen, pohladil jsem ho po pažích až k ramenům.
Jeho výraz byl k nezaplacení a vyloudil na mé tváři úsměv. Mírně nebezpečný úsměv.
Pohladil jsem jeho rameno, kde se vyjímala moje značka. Sklonil jsem se až k jeho uchu.
„Podepsal jsi smlouvu s ďáblem, Akio,“ řekl jsem tiše, ale důrazně a znovu přitlačil prsty na znamení na jeho rameni.
Akio
Co mi jako chtěl ukázat? Podezřívavě jsem se na něj díval a potom se zarazil, když mi spoutal ruce kusem oblečení a přivázal je k pelesti.
On mě svázal? Mě?
„Jak se opovažuješ mě tu držet, jak psa u boudy?“
Naštvaně a zároveň ještě stále překvapeně, jsem se na něj díval a propaloval ho pohledem.
Dotkl se mého ramene a mnou projela další vlna vzrušení.
Ať budu dělat cokoliv, budu jeho… Ta značka je důkaz…
Zašeptal mi do ucha a mé tělo se celé zachvělo, jak příjemný hlas to pro mě byl. Jako kdyby mě jím ovládal…
Zavrčel jsem a ukázal zuby. Nejsem zvíře, aby mi mohl rozkazovat, co můžu a nemůžu.
„Jen se tak nepřeceňuj…“
Začal jsem se vrtět a mírně ho od sebe odstrčil. Tím jsem získal trochu času a dostal se zpod něj, když ztratil balanc a převalil se na záda.
Odtrhl jsem látku od pelesti a stáhl si jej z rukou. Podíval jsem se na něj a vyplázl jazyk. Změnil jsem se ve vlka a vyskočil oknem na zahradu.
Ještě jsem na něj zavrčel.
„Chytej!“
A potom jsem již mířil k vodopádům.
Suri
Sledoval jsem Akia, jak se vyprostil a rozvázal. Nechal jsem ho a usmíval jsem se. Ale do té doby, než promluvil. Tak tohle jsem teda nečekal. Díval jsem se na něj, jak mizí oknem pryč.
On si ještě na mě dovolil vypláznout jazyk a řekl „Chytej!“
Co si jako myslí? A ještě mi řekne, abych se nepřeceňoval? Já? Chová se jako malé děcko. Co si pořád chce krucinál dokazovat? Že všechno zvládne sám? Že je lepší a že mě vlastně nepotřebuje? Tak jako když jsem ho už dvakrát přišel zachránit a on se stejně choval, jako kdybych tam vlastně přišel zbytečně?
Jak chce. Ať si běhá po lese a honí třeba veverky.
Vstal jsem z postele a šel se opláchnout. Oblékl jsem se a šel za králem. Potřebuji se zaměstnat, abych vychladl. Stejně je spousta práce s přípravou obřadu. Ale moc mi to nepomohlo. Byl jsem naštvaný. Nasraný. Na všechny kolem sebe jsem vrčel. Raději se mi klidili z cesty.
Pořád nemůžu pobrat, co udělal. Utekl… hned po tom… Čekal bych, že se zachová jinak. Ale on ne…
Chtěl jsem s ním jít k němu domů…
Akio
Běžel jsem k vodopádům a věděl, že za mnou nejde. Jeho pach zůstal v zámku.
Asi jsem to přehnal, ale copak mu budu sedět u nohy a dávat pac? Se zbláznil, ne?
Naštvaně jsem si sedl k vodopádu a položil přední tlapy do vody. Proměnil jsem se v člověka a vlezl si do té krásně studené vody, aby zchladila místa, která mě stále bolela.
Moje znamení na rameni ještě bolelo, jak silně se vpálilo do kůže… Už teď mi chybí… Od této chvíle, nebude jediná minuta, kdy budu mít volno, abych dokázal být bez něj…
Musím, spát v jeho náruči… Cítit jeho teplo… Být jedním…
Sakra…
Proč mě přivázal, jak psa?
Povzdechl jsem si a proměnil se ve vlka. Pomalu jsem se vracel na zámek, ale měl jsem divný pocit, že mě někdo sleduje…
Pořád jsem se otáčel, než jsem došel k zámku. Vběhl jsem dovnitř a zamířil k Surimu do pokoje. Byl pryč. Změnil jsem se v člověka.
Lehl jsem si do postele a do náruče si vtáhl jeho polštář, který byl tolik nasátý jeho vůní, která prostupovala i mnou…
Přikryl jsem své nahé tělo a s tím polštářem v objetí usnul…
Suri
Měl jsem toho už dost. Ani ta práce mě neuklidnila a ještě jsem seřval polovinu mužů a služebnictva. Už dlouho mě neviděli tak naštvaného.
Nejspíš bude lepší, když se vrátím k sobě. Tam mám klid.
Okna do zahrady, kde skoro nikdo nechodí, jen občas zahradník a výhled na blízký les. Proto jsem si tyto pokoje vybral.
Pořád lepší, než se dívat na to, jak se král se svým druhem usmiřují… Tak u toho vážně nemusím být. Za dveřmi jejich ložnice jsem nechal jednoho ze strážných.
„Suri!“ zastavil mě hlavní rádce, když jsem kráčel po chodbě do svého pokoje. „Byl za mnou Danno.“
Zastavil jsem se a pozvedl obočí.
„Přišel s prosbou, aby se mohl vrátit ke stráži. Prý jsi ho vyhodil…“
„Měl jsem důvod a vážný,“ nenechal jsem ho domluvit. „Zpochybňujete snad mé rozhodnutí?“
„Ne, to ne,“ začal mávat rukama, aby mě ujistil, že je všechno v pořádku. „Jen jsem chtěl, abys věděl, že jsem jeho prosbu zamítl a poslal jsem ho pryč.“
„To je dobře,“ pochválil jsem jeho rozhodnutí.
Usmál se a řekl bych, že snad i zavrněl. Jako bych pohladil štěně po hlavičce.
Nechal jsem ho stát uprostřed chodby a vracel se k sobě. Už jsem byl skoro u svého pokoje, když jsem se zarazil. Díval jsem se na pootevřené dveře. Byl jsem si jistý, že jsem zavřel a služebná nikdy nenechává otevřeno.
Rozrazil jsem dveře a vběhl do pokoje. Jeden rychlý pohled a začal jsem se třást vzteky.
Moje postel byla rozházená. Jinak, než jsem ji opustil. Vypadala jako po zápasu. Položil jsem na ni ruku, Byla ještě teplá a silně voněla známou vůní. Tou, která se mi zaryla do kůže.
Okno bylo otevřené dokořán a přesto, že sem proudil vzduch z venku, cítil jsem čerstvý pach. Dva pachy…
Jeden silný… Akiův.
Druhý, z kterého se mi chtělo zvracet…