Akio
Když se ke mně nahnul a pošeptal mi do ucha, jestli mi voda pomohla, chtěl jsem mu hlavu zarazit do stěny vedle mě…
Grrrr… Za vše může on a já jsem jen nevinná oběť.
Co je s Danno? On mu něco udělal? Tohle jsem nechtěl…
Došel jsem ho. No, spíš doběhl, protože nasadil tak vysoké tempo, že ho ještě moje tělo nezvládalo. Po hodině, co jsem málem vyplivl plíce, jsem ho dohnal.
Zašeptal jsem mu do ucha: „Voda pomohla, potom co jsem se celý do ní namočil a párkrát si pohrál s přirozením…“ potom jsem mu ucho olízl.
Tady mi nic udělat nemůže.
„Chtěl bych vědět, co jsi udělal Dannovi? Nechtěl jsem, aby se mu něco stalo… Je to prázdná palice, ale nezasloužil si, aby si ho zrušil…“
Teď jsem se už vzdálil a šel kousek od něj.
Suri
Akio za mnou běžel jak trefená srna. Nakonec mě dohnal a snažil se popadnout dech.
Otočil jsem k němu hlavu. „Tak sis pohrál, jo? A zřejmě ti to šlo dobře, když ještě dýcháš jako bys měl záchvat.“
Akio raději poodešel kousek ode mne. Zatím co já udělal jeden krok, on musel dva, aby mi stačil. Pak se ale zeptal na Danno. To neměl. Na místě jsem se zastavil, až do mě skoro vrazil. Popadl jsem ho za halenu pod krkem a přirazil ho na první strom. Muži zpomalili a zvědavě se na nás dívali.
„Nezastavujte!“ křikl jsem na ně a pak se otočil zpátky k Akiovi.
„Danno neskončil jen kvůli tobě. Proč jsem ho poslal pryč, tě nemusí zajímat. A příště se na tyhle věci neptej před ostatními!“ vrčel jsem na něj. Přiblížil jsem se až těsně k němu a jedno koleno mu nacpal do rozkroku a přitlačil. „Nejspíš ti voda nestačila, co? Mám pokračovat, v čem jsme přestali?“
Kousl jsem ho do brady a pak ho pustil. Ještě jednou jsem se mu zadíval do jeho očí a pak jsem se otočil a vyrazil za ostatními.
Akio
Málem jsem do něj vrazil, jak prudce zastavil.
Popadl mě za halenu a velmi silně narazil na strom, až jsem byl nohama trošku nad zemí…
Když na své muže zařval, aby se nezastavovali, stáhly se mi půlky… Opravdu jsem začal mít strach. Nevypadal, že je klidný.
Ještě, že mi mezi nohy nacpal koleno a tím jsem si na něj sedl… Ale bylo to tak… Zase jsem cítil, jak mnou projíždí ten zvláštní pocit, který se zavrtává do mého rozkroku,
Zase mě provokoval a to jak tělesně, tak i slovně… Potom mě pustil a já se jen chytil za krk… Promnul jsem si jej, abych zjistil, jestli není rozdrcený…
„Jen jsem se zeptal…“ prskl jsem směrem k němu.
„A pokud vím, tak jsem to zašeptal, takže jsem to neřekl přede všemi… A voda mi stačila, za to ty…“ to už jsem nedořekl a dál se ploužil za ním.
Ať si to přebere jak chce…
Suri
„Voda tu stačila a já ne?“ hodil jsem na něj pohled. Když sebou cuknul a skoro zastavil, jen jsem se ušklíbl. „Dobře. Máš pravdu. Nedokončili jsme to. Pokračovat můžeme na zámku. Mé pokoje jsou v královském křídle.“
Dál jsem s ním nemluvil. Šli jsme bez přestávky celou noc. Jen občas jsem se po něm otočil, když se vzdálenost mezi námi zvětšila, jestli je v pořádku. Přece jen dostal pořádně zabrat v té chalupě.
Jen co jsme dorazili na zámek, muži dostali volno a já zamířil k hlavnímu rádci. Právě snídal. Jen mě uviděl, začal se usmívat a rozplývat nad mou přítomností. Vyskočil na nohy a ruku mi položil na záda a jemně pohladil.
„Pojď se se mnou najíst,“ potlačil mě ke stolu.
Pravda. Hlad mám. Sedl jsem si a mezi jednotlivými sousty jsem mu řekl o všem, co se stalo. I přesto, že se na mně pořád usmíval, se občas zamračil.
Jen mě z jeho úsměvu bylo na zvracení.
„Pominula doba, kdy Tomoko sloužil peklu. Měl by se vrátit. Tahle zem už potřebuje krále…“ rozmáchl rádce rukou kolem sebe. „Já jsem už z toho docela unavený… Rád bych na odpočinek. Připravíte vše na jeho příchod. Půjdeš krále najít a dovedeš ho zpátky domů, aby se ujal svých povinností vůči svému lidu.“
Krucinál. Kde ho jako mám hledat? Copak jsem výzvědná služba?
Zamyslel jsem se a pak se pousmál.
„Potřebuji aspoň nějaké informace, kde by se mohl nacházet. Pak už bych se o to postaral. S nikým jiným, než se mnou Tomoko nejspíš nepůjde…“ odložil jsem vidličku a promnul si bradu. „O jednom dobrém špehovi bych věděl,“ usmíval jsem se čím dál víc.
Akio
Odmítal jsem mu už na cokoliv odpovídat. Už jsem se jen držel vzadu a pomalu si vykračoval.
Opravdu jsem byl unavený a přecenil jsem své síly.
Ani jsem s nimi nedošel do zámku. Těsně před ním, jsem se odpojil a šel domů. Potřeboval jsem jít spát a to konečně v klidu.
Došel jsem ke dveřím malého dřevěného domku, který byl už svým vzhledem velmi útulný a teplý. Otevřel jsem dveře a vešel do místnosti, kde v krbu praskalo dřevo a bylo tam krásné teplo.
„Vítej doma, Akio. Tak jak to šlo?“
Můj otec seděl v křesle a kouřil svou dýmku, která krásně voněla vanilkovým tabákem, který si donesl ze svých výprav. Kouřil jen málo, ale mě to nevadilo.
Došel jsem k němu a natáhl se na kožené sofa, které bylo kousek od ohně.
„Šlo to…“ už jsem nic dalšího neřekl, protože mě teplo uspalo.
Jen jsem cítil, jak na mě táta dal deku a pohladil mě po vlasech. Potom se vzdálil do svého pokoje.
Spal jsem jak mimino.
Ale stále se mi v hlavě odehrávaly scénky o tom, jak mě vzrušoval a já mu propadal… Jeho tvář se neustále objevovala jak záblesk a jeho oči mě propalovaly i v tom snu.
Suri
Bylo rozhodnuto. Rádce mě poslal pro Akia. Ne že by se mi chtělo, ale tvrdil, že když už je to můj nápad, tak ať pro něho zajdu.
Došel jsem před jeho dům. Zaklepal jsem a otevřel mi Hachiro. Jeden z nejlepších králových špehů, který už odešel na odpočinek a svůj post přenechal svému synovi.
„Rád tě vidím, Suri,“ usmál se na mě.
Stiskl jsem jeho nabízenou ruku a poplácal ho po rameni. „Taky tě rád vidím Hachiro. Docela nám tam chybíš. Vždycky jsi byl nejlepší. Ale jak vidím, vychoval sis dobrého nástupce.
Hachiro se jen pousmál. „Čemu vděčím za tvou návštěvu? Snad nechceš, abych se vrátil?“
„Potřebuji, aby se Akio hned dostavil k rádci. Má pro něj úkol.“
„Je v pokoji u krbu,“ mávl za sebe rukou a poodstoupil, abych mohl vejít. „Já si zajdu zatím na trh, koupit tabák.“
Vešel jsem dovnitř a zamířil přímo ke koženému sofa, na kterém Akio spal. Vypadal klidně a uvolněně, ale při bližším pohledu jsem viděl, jak mu za zavřenými víčky kmitají oči sem a tam, jako by se mu něco zdálo. Měl pootevřená ústa a místy povystrčil špičku jazyka, jakoby chtěl něco olíznout a pak ho hned zas schoval zpět do pusy. Byl roztomilý. Neodolal jsem a přejel jsem palcem po jeho rtech.
Naklonil jsem se k němu.
„Akio, je čas vstávat… Je čas na pokračování…“ zašeptal jsem mu smyslně do ucha.
Akio
Spal jsem neklidně a neustále se mi v hlavě honily vzpomínky na Suriho. Na chvíli mi i připadalo, že se sen zhmotnil a jeho prsty přejížděly po mých rtech…
Uslyšel jsem jeho hlas, který mě lákal, svým hlubokým tónem.
Jak jsem se v šoku rychle posadil, narazil jsem hlavou do předmětu přede mnou…
„No co to sakra…“
Chytil jsem se za čelo a mnul si ho, aby se mi neobjevila boule. Pohlédl jsem před sebe a zasekl se…
„Pořád sním, že?“ řekl jsem tiše a štípnul do Suriho tváře.
Zjistil jsem, že sen to rozhodně nebyl a jen vyděšeně se na něj díval.
Suri
Nestačil jsem uhnout. Zajiskřilo se mi před očima. Do prdele, to je ale… Spolkl jsem tu nehorší nadávku. Chytil jsem se za čelo a několikrát naražené místo promnul prsty. Ale to už ke mně natáhnul ruce a štípnul mě do tváře. Chytl jsem ho za zápěstí a přitáhl k sobě.
„Žádný sen… To jseš tak rád, že mě vidíš?“ usmál jsem se na něj a vlepil mu rychlou pusu na rty.
Pustil jsem ho a nechal ho civět na mou maličkost. Nejspíš přišel domů a šel si hned lehnout, protože byl stále v mém oblečení. Velká halena mu sklouzla z jednoho ramene. Neodolal jsem a přejel jsem po té odhalené kůži prsty.
„Rádce tě volá. Máš k němu hned naklusat,“ stiskl jsem mu rameno a pak vstal. „Nevím, jestli bys tam měl jít takhle,“ prstem jsem ve vzduchu okopíroval jeho postavu. „Rádce by si na tobě nejspíš smlsnul.“
Zašel jsem ke krbu a přihodil pár polen do ohně. „Asi jako já…“ zašeptal jsem pro sebe a s mírným pootočením hlavy se na něj po očku díval.
Akio
Haaaa????
On mě políbil a jako by nic se znovu vzdálil…
Zase jsem se zachvěl, ale po jeho slovech jsem se konečně znovu oklepal z toho překvapení…
Konec hodného chlapečka. On mě tu neustále provokuje a já se chovám jak nějaký rozklepaný panic… No jsem, ale do toho mu nic není…
Pozoroval jsem ho, jak jde ke krbu a po očku se na mě kouká. Fajn….
„Aha… Takže takhle k rádci jít nemůžu? No, tak budu muset zkusit něco jiného…“
Moc dobře vím, že je rádce jen slizké prase, které si užívá s mladými koloušky.
Pomalu jsem si rozepnul halenu a má bílá kůže se leskla ve světle ohně. Hodil jsem ji před něj na zem a olízl si rty…
„A takhle to bude lepší?“ řekl jsem provokativně.
Ještě pomaleji jsem si rozepnul knoflík na kalhotech a uchopil deku, co ještě ležela na sofa. Přehodil jsem ji přes sebe a kalhoty si sundal…
„A nebo je tohle nejlepší?“
Byl jsem zcela nahý, ale zakrytý dekou. Nechal jsem ji schválně sklouznout z ramen, aby zůstala holá….
„Jdu se převléct do svého pokoje…“
Pomalu jsem mířil ke dveřím do svého pokoje a se zaskřípáním jsem je otevřel…
„Nebo taky můžu jít takhle…“
Shodil jsem deku před dveřmi a zavřel je… S úsměvem jsem se o to studené dřevo opřel a očima hledal, kam bych se schoval.
Suri
Pozoroval jsem tu jeho provokaci. Hm… Tady si někdo pěkně zahrává. Postavil jsem se a díval se na něj, jak stojí zamotaný do deky, ze které mu jen vyčuhují nahá ramena. Provokuje, a přesto se neukáže celý…
Tak řekl bych, že tady někdo ještě neokusil to správné potěšení.
Pomalu došel ke dveřím, otevřel je a deku nechal spadnout na zem. Jeho bílé tělo, které zářilo v odlescích ohně, bylo tak krásné. Prostě k nakousnutí. Najednou zmizel a zabouchl za sebou dveře. Dobře jsem slyšel ten mírný náraz na ně, když se o ně opřel.
Chce si hrát? Dobře.
Popošel jsem ke dveřím a vší silou je rozrazil. Akio, který stál za nimi, udělal pár kroků dopředu, aby vyrovnal ten náraz, jak ho dveře odhodily. Rychle jsem k němu přiskočil a hodil ho na postel. Překřížil jsem mu ruce nad hlavou a silně je stiskl za zápěstí.
„Tak hrát si chceš?“ podíval jsem se na něj nebezpečně. Volnou rukou jsem ho pohladil po břiše a zajel níž. Zastavil jsem se těsně u jeho penisu, který jsem obemkl svými prsty.
„Znám dobrou hru…“ zašeptal jsem a olízl mu celý obličej.
Jedno koleno jsem mu zapasoval mezi nohy, abych je roztáhl od sebe. Ležel jsem těsně u jeho boku a prohlížel si ho.
Jeho břicho se nadzvedávalo pod rychlým dechem. Cítil jsem, jak se třese a kdyby to šlo, nejspíš by mě svým pohledem zabil. Nebo ne?
Pomalu jsem začal třít jeho penis, zatím co on na ty podněty reagoval velice rychle. Tvrdnul při každém pohybu a stavěl se poslušně do pozoru. Chvilku jsem to pozoroval, ale pak jsem stočil pohled na Akiův obličej. Měl zavřené oči a ve tváři pořádný ruměnec.
Neodolal jsem a zatím, co jsem obšťastňoval jeho spodní část těla, začal jsem ho líbat. Na prsa… na krk… Olízl jsem ho a jazyk táhl po něm nahoru. Jemně jsem mu začal okusovat bradu, až jsem se zastavil u jeho pootevřených úst, ze kterých vycházely tiché vzdechy. Teď už jsem si je bez rozpaků přivlastnil. Jazykem jsem se vecpal dovnitř a začal hladit ten jeho. Zkoumal jsem každičký koutek, hladil jeho patro, zuby…
Ani nevím, jestli to dělal bezděčně nebo se chtěl zapojit, ale po chvilce i on začal svým jazykem jemně oťukávat vetřelce ve svých ústech. S jeho zrychlujícím se dechem se začalo jeho tělo třást. Najednou prudce několikrát vydechl, napjal se a já ucítil, jak mi mezi prsty prochází jeho sperma.
Opustil jsem jeho ústa a polibky věnoval jeho roztřesenému tělu. Jeho penis jsem třel, dokud se zcela nevydal ze všeho a napětí v jeho svalech povolilo. V tu chvíli byl vláčný a jen rychle oddychoval.
Akio
Do prdele a mnohem dál…
Rozrazil dveře tak silně, že mě odhodil skoro do poloviny pokoje… Na poslední chvíli jsem to ubalancoval, jinak bych hodil záda na ledovou zem…
Ani jsem se nenadál a ležel jsem na posteli, s rukama nad hlavou a jeho kolenem mezi mýma nohama…
Byl jsem naprosto v šoku. Ale můžu si za to sám… Jsem hlupák, když provokuji někoho takového, ale bylo to silnější než já…
Chtěl jsem mu to vrátit a on to vrátil mě…
Přejel prsty po mém břiše a já cítil, jak se mi zrychluje dech. Stiskl můj penis a pohrával si s ním. Cítil jsem, jak tvrdnu… Nechápal jsem, proč se mu nebráním… Vždyť nejsem tak slabý…
Do prdele, musím se vzchopit…
I přes jeho koleno, které bylo napasované v mém rozkroku, jsem pevně stiskl nohy k sobě, ale on….
Začal mě ještě víc dráždit na mých nejcitlivějších místech…
Bradavky tvrdly pod jeho jazykem… Na mém krku se napínala kůže tak silně, že snad i ten se vzrušil… Jeho ruka v mém rozkroku, která přejížděla po mém mužství, mě doháněla k šílenství… Mé tělo se celé chvělo a já toužil po tom, abych ucítil tu zakázanou rozkoš, která mi byla odpírána tak dlouho.
Začal mě líbat. Jeho jazyk přejížděl po mém a jemně jej hladil… Celým mým tělem projel silný pocit vzrušení… Tak silný, že jsem jazykem začal spolupracovat s tím jeho a hladil jej po chuťových pohárcích, které chutnaly tak dobře…
Projíždělo mnou mravenčení a extáze, která mě dohnala na pokraj vyvrcholení… Horko zalilo mou mysl a já s cukáním svého těla nechal vystříknout všechnu svou bílou tekutinu do jeho ruky…
Cítil jsem se skvěle a zároveň divně…
Jak panenka, kterou právě někdo rozbil… Udělal mě… Vzal to, co chtěl, ale měl jsem tušení, že chtěl mnohem víc…
Po tváři se mi svezla slza…
„Jsem jen další, že?“ skousl jsem rty, abych dál nemluvil.
„Akio… Suri už odešel? Jsi v pokoji?“
Od vchodových dveří zazněl tátův hlas a já se celý zasekl.
Suri
Povolil jsem své sevření a posadil se vedle něho. Zvedl jsem ruku, na které ulpěla trocha jeho nadílky, a olízl jsem ji. Po těle mi přeběhl mráz a postavil komplet všechny chlupy.
„Chutnáš velice dobře, Akio…“ řekl jsem tiše.
Opřel jsem se jednou rukou o postel a zblízka se na něj zadíval. Sklonil jsem se až k jeho obličeji a zašeptal jsem:
„Nejsi další… Jen jsem ti ukázal, co se může stát, když budeš provokovat. A věř, že jsem byl milý a máš štěstí, že jsem to byl já a ne někdo jiný,“ olízl jsem slzu, která mu na tváři vytvořila vlhkou cestičku. „Jseš nádherný a tvoje tělo… tvoje vůně… tvoje chuť…“ znovu jsem si olízl prsty. „Úplně vybízí k tomu, aby si tě někdo vzal. Jakýmkoli způsobem. Nechci, aby se ti něco stalo…“
Pohladil jsem ho po vlasech a vstal jsem právě včas. Od venkovních dveří se ozval Hachiro.
„Měl by ses oblíct a jít za rádcem, čeká na tebe,“ otočil jsem se k němu ještě na moment.
Vyšel jsem z pokoje ven a zavřel za sebou dveře.
„Hachiro, ještě jsem tady, čekám, až se Akio připraví, abychom mohli jít. Tak co? Jaký tabák jsi koupil? Má pořádnou sílu?“
Hachiro se začal smát. Usadil se ke stolu, já naproti němu a prohlíželi jsme balíčky, které si donesl z trhu.
Akio
Ihned, co se vzdálil, jsem se stočil do klubíčka.
Jeho slova.. Ty slova tolik bolela… Jak kdybych byl nějaká prodejná… Bože…
Bylo mi ze sebe špatně… Proč jsem se nebránil? Proč jsem mu to dovolil? A kdo ví, k čemu bych ještě svolil?
Dal jsem si ruku před pusu, aby nebylo slyšet, jak jsem zařval.
Políval mě studený pot a já se třásl…
Co když k němu opravdu něco cítím? Nikdy bych to nikomu jinému nedovolil. Opravdu se umím bránit a dokázal bych vzdorovat, i kdybych si měl ukousnout ruku, ale jemu…
Jenže on mě podle všeho bere jen jako něco, co mu voní a s čím si užije.
Narazil…
Pomalu jsem vstal a ručníkem jsem ze sebe setřel zbytky mého vyvrcholení, které protekly jeho prsty. Zase mnou projel ten mravenčivý pocit a usídlil se v mém srdci, kde ho bolestivě svíral.
Došel jsem ke skříni a hodil na sebe černé kalhoty a černou košili. Přehodil jsem přes ni hnědou koženou vestu a zapnul si ji až ke krku. Přes hlavu jsem si nandal kápi a vyšel ven z pokoje.
Podíval jsem se ke stolu a povzdechl si. Super, rozumí si s tátou, to je jak další kopanec do břicha…
„Měli bychom jít!“ naštvaně jsem prskl na Suriho.
„Nechceš sebou něco k jídlu?“ zeptal se ještě táta, když už jsme šli ke dveřím.
„Ne, děkuji… Ahoj…“ rozloučil jsem se a chtěl odejít, než na mě táta ještě křikl.
„Dej na sebe pozor, dobře?“
Jen jsem kývnul hlavou a vydal se i se Surim k zámku. Nic jsem neřekl. I když na mě mluvil, byl jsem jak němý… Ani jedno slovo nevyšlo z mých úst, jen jsem šel k zámku.
Došli jsme na místo a já se ani neotočil. Zamířil jsem rovnou za rádcem a podíval se na něj, jak nadšeně se ke mně blížil.
„Tak jsi tu a jak dobře vypadáš…“
Jeho ruka pohladila můj zadek a on se na mě ramenem natiskl.
„Máš důležitou práci, musíš najít krále a předat všechny informace Surimu. Půjdeš do světa lidí, dávej pozor, tam se pohybuj opatrně, ano?“ zmáčkl mi půlku v ruce a olízl si rty.
Z něho se mi opravdu chtělo zvracet, ale viděl jsem, jak mě pozoruje Suri a já chtěl, aby něco cítil. Jenže jemu to bylo nejspíš jedno.
Suri
Chtěl jsem mu vysvětlit, co bude mít za práci, ale neposlouchal mě. Neodpovídal. Tak jsem to vzdal. Nejspíš přemýšlel nad tím, co se stalo, podle toho, jak se tvářil. I svému otci skoro odsekl, když s ním mluvil.
Došli jsme na zámek a šli přímo za rádcem. Stál jsem u dveří a sledoval je. Ten starý chlípník si vážně nedá pokoj. Akio může být rád, že se převlíkl. I přesto jsem dobře viděl ty nenechavé ruce na jeho zadku. Zamračil jsem se. Kdyby to udělal mě, už bych je za ně držel.
„Přenesu tě do světa lidí. Král může být kdekoliv. Třeba se ještě potuluje někde blízko řeky Styx.“
Chytl jsem ho za ruku a vytrhl ho z rádcova držení. „Jdeme, není čas.“
Objal jsem ho pevně a než se stihl nadechnout a zaprotestovat, přenesli jsme se do světa lidí.
Objevili jsme se na kraji velkého lesa. Pustil jsem ho a díval se, jak se snaží popadnout dech. Jo… taky mi to ze začátku dělalo problém.
„Měl bys schovat uši i ocas. Tady na to nejsou zvyklí a mohlo by se ti něco stát,“ protáhl jsem jeho vlčí ocas v ruce a sám jsem se změnil, aby nebylo poznat, že jsem jiný. „Budu čekat tady,“ ukázal jsem k lesu. „Doufám, že ti to nebude dlouho trvat.“
Sáhl jsem do kapsy a vytáhl úzký náramek. Navlíkl jsem mu ho na ruku.
„Tohle mám od Zira, našeho kouzelníka. Když bude potřeba, sevři ho v ruce a já budu vědět, že mě voláš,“ ukázal jsem mu svou ruku, na které byl druhý náramek.
Otočil jsem se a pomalu kráčel k lesu. „Dej na sebe pozor,“ dodal jsem ještě, než jsem zmizel za prvními stromy.
Akio
No a reakce jsem se dočkal. Opravdu mě chytil za ruku a vtáhl do svého objetí, aby se mě víc rádce nedotýkal. Líbilo se mi to, ale zároveň mě to stále bolelo…
Najednou nás přenesl pryč a já měl co dělat, abych nevyhodil jídlo, co jsem snědl… Opřel jsem se o strom a zhluboka vydýchával návaly nevolnosti…
Konečně se se mnou přestal točit svět a já se jen díval, jak se Suri vzdaluje do lesa….
Schoval jsem uši a ocas a ještě stále jsem cítil, jak ho projel rukou proti srsti. Je to tyran…. Jak kdyby to udělal naschvál…
Stačilo mi i jeho tělo natisknuté na mé a on ještě pohladí můj ocas… Sakra…
Dřepl jsem si a vytáhl Tomokův šátek, který nosil, když byl ještě v království. Potřeboval jsem zachytit jeho pach a hlavně dostat z hlavy ten Suriho…
Nasál jsem Tomokovu vůni a zavětřil ve vzduchu pachovou stopu. Byla velmi slabá a spíš připomínala upíří… Vydal jsem se po ní…
Docela dlouho jsem šel. Prohlížel jsem si zdejší kraj… Moc se nelišil od našeho vlčího, jen tu nebyli vlci, to tu bylo jiné. Jinak příroda, některé vůně… Bylo to tolik povědomé…
Dorazil jsem před starý zámek a vyskočil na strom, který stál přímo u něj. Pomalu jsem se vyšplhal do koruny stromu a zahlédl přes okno scénu, kterou jsem zrovna nepotřeboval vidět.
Tomoko si to tam rozdával s nějakým mužem a ten byl cítil upírem. Silná a palčivá vůně, která mě nepříjemně dráždila v nose. Ale zároveň se mísila s vlčí…
Jak kdyby byli spojeni…
Jak zajímavá skutečnost. Seskočil jsem ze stromu a zamířil zpět za Surim.
Došel jsem k lesu a zahvízdal…
„Jsem zpět…“
Suri
Ležel jsem v trávě pod stromem a užíval si té trochy klidu. Kdo ví, jak dlouho mu bude trvat, než dorazí zpátky. Už jsem skoro usínal, když se ozvalo zahvízdání a jeho hlas.
Co? On na mě píská jak na psa? Na mne? No počkej.
Bez předchozího varování jsem se přenesl za něj, rychle ho objal a přenesl se s ním zpátky před náš zámek. Ať se třeba poblije.
„Volal jsi na mně?“ podíval jsem se na něj. „Anebo ještě potřebuješ zpátky?“ Chytl jsem ho a přenesl jsem se s ním zpět do světa lidí.
„Tak co? Máš ty informace?“ odstoupil jsem od něj a s úsměvem ho pozoroval.
Akio
Čekal jsem na něj, ale rozhodně jsem nečekal to, co mi udělal…
Jedno přenesení do vlčího světa jsem ustál, ale to nazpátek už ne…
Odstrčil jsem ho od sebe a předklonil se u stromu, aby vyhodil svůj oběd. Opravdu mi bylo zle, jak psovi….
Ještě jsem to znovu rozdýchával a potom se na něj naštvaně podíval.
Došel jsem k němu a uštědřil mu jednu pěstí do jeho usměvavého obličeje.
„Máš asi v mozku naváto, co?“ řval jsem na něj z plných plic.
„Mám ty informace a nevím, jestli by nebylo lepší, aby si ho vyzvedl až ráno… Rozdával si to v upířím zámku s upírem a ten měl jeho vůni… Je to kousek odsud…“
Suri
Že mi jednu vrazí, jsem fakt nečekal. No s jeho sílou nic moc… Ale… Lhal bych, kdybych řekl, že to nebolelo. Promnul jsem si tvář, ale přesto jsem se musel smát, když na mě začal řvát. Jak malá holka.
„To tě naučí na mně nepískat jako na psa,“ nebezpečně jsem se k němu přiblížil a rozmáchl se rukou. Praštil jsem do stromu těsně vedle jeho hlavy. „Víckrát to už nedělej!“
Poodešel jsem rychle bokem, když začal znovu zvracet.
„Tak říkáš, že je s upírem?“ zamračil jsem se. „A že si to hezky rozdávali?“ zamyslel jsem se. „Jestli je to tak, tak si ho Tomoko musel označit. To nebude dobré. Ziro…“ zmlkl jsem, když jsem viděl zkoumavý pohled Akia. Stál naproti mně, otíral si pusu do rukávu a snažil se ten nával rozdýchat.
„Vracíme se zpátky. Myslím, že pěšky bys došel tak za dva roky,“ přistoupil jsem k němu a chytl ho do objetí. „Nadechni se a až řeknu teď, tak vydechni a zataj dech. To by mělo pomoct.“
Akio se zhluboka nadechl.
„Teď!“
Jen co jsem zaslechl jeho vydechnutí, přenesl jsem nás zpátky na zámek.
„Musím za rádcem. Ty můžeš jít domů anebo se mnou. Záleží na tobě,“ otočil jsem se a vešel do zámku.
Akio
Ježíši… Opravdu mi bylo zle a to, že mi řekl, že se budeme znovu přemisťovat, mi zrovna nepřidalo na zmírnění mého žaludku…
Ale docela mě upoutala ta jeho věta, že to nebude dobré a něco o našem kouzelníkovi.
Než jsem však stihl cokoliv říct, jen jsem se zhluboka nadechl a byl na zámku ve vlčí říši.
„Kecal si, není to lepší… “ zase jsem se opíral a tentokrát o stěnu.
Rozdýchal jsem to a podíval se na něj…
„No, můžu jít s tebou…. Páchnu, takže mi dáte oba pokoj…“ usmál jsem se a probodl jej pohledem.
Vstoupili jsme za rádcem do hlavní místnosti a on s úsměvem přivítal Suriho. Ke mně se jen nahnul…
Pohladil mě po zádech a zašeptal do mého ucha: „Běž se vykoupat do mého pokoje, rád tě potom osuším a pomůžu ti přijít na jiné myšlenky…“
Povzdechl jsem si a znovu se mi zvedl žaludek…
Nikdy… Nikomu nebudu patřit…
Jen jsem mu nepříjemně stoupl na nohu a loktem ho praštil do břicha….
„Omlouvám se, trošku se mi udělalo nevolno… Neublížil jsem vám?“
Pomáhal jsem mu, aby se narovnal a nepříjemně mu zkroutil zápěstí…
„Omlouvám se, ani nevím, jakou mám sílu. Radši se ke mně nepřibližujte…“
Jen zavrčel a přitáhl si mě k sobě…
„To se mi líbí…“
Suri
Rádce se s námi přivítal, a hned se na Akia vrhl jako mlsný pes. To co Akio udělal, ale vyvolalo úsměv na mé tváři. Rádce si však přesto nedal pokoj a přitáhl si ho k sobě ještě blíž. Zamračil jsem se. Nebude sahat na… Na něco tak krásného těma svýma prackama. Přistoupil jsem k nim, odtrhl je do sebe a na moment kolem Akia omotal své ruce, abych dal najevo, že pro rádce tahle dobrota není.
„Akio si potřebuje odpočinout,“ pustil jsem ho a postrčil za sebe. „Řekl mi co je potřeba, může si jít odpočinout. Bylo to pro něho náročné.“
Otočil jsem se na Akia a pohledem ho vybídl, aby přece jen odešel. Vrátil jsem se ke správci. Dal jsem mu ruku na rameno a vedl jsem ho dál od jeho objektu zájmu.
„Mám všechny informace, probereme to. Je potřeba zařídit spoustu věcí a připravit se na jednu docela… řekl bych důležitou věc. Král nejspíš…“potlačil jsem ho do křesla a usadil se naproti němu a pokračoval v hovoru. Po očku jsem jen sledoval, jestli Akio zůstane, či odejde domů. Radši bych byl, kdyby se od rádce držel dál.
Akio
Měl jsem chuť mu ty jeho prašivé ruce urvat, ale Suri mě překvapil. Stáhl mě k sobě do náruče a pevně natiskl na své tělo.
Jeho doteky jsou jiné… Tak nějak příjemné a rozechvívají mé tělo…
Zdá se mi, že se cítím v bezpečí…
Chvíli jsem přemýšlel, jestli tam zůstat, nebo odejít… Jenže jsem neměl na rádce náladu a vše by mohlo špatně dopadnout…
Podíval jsem se na Suriho a ještě si zaprovokoval.
Olízl jsem si rty a vyplázl na něj jazyk. Rukou jsem si sjel na rozkrok a pohladil si látku v místě, kde mám penis…
Jen jsem se pousmál a odešel pryč.
Došel jsem domů a rovnou se v pokoji svlékl. Táta byl někde pryč, takže jsem tu měl klid. Vlezl jsem si do horké vany a přidal si bylinky, aby se mé tělo uvolnilo…
Relaxovat v tak příjemné vodě je to, co dělám nejraději ze všeho…
Suri
Akio odešel. Ale ještě si neodpustil provokativní gesta. Hm… Tak to ponaučení mu zřejmě nestačilo. Když jsme zůstali s rádcem sami, vysvětlil jsem mu, jaká situace u Tomoka je a co nás může čekat. Nebyl z toho právě nadšený.
„Je to král,“ podotkl jsem, když jsem viděl, jak se mračí. „Nemůžeme se mu protivit. Potřebujeme ho.“
Nakonec jsme se domluvili, že pro něho zajdu hned ráno. On dohlédne na dokončení příprav na jeho návrat a možnou další osobu navíc.
Rozloučil jsem se a odešel do svého pokoje. Byl jsem celkem unavený. Svlékl jsem se a lehl si na postel. Ale nějak se mi nedařilo usnout. Před očima, ať už zavřenýma, či otevřenýma, se mi stále objevoval Akio. Obličej… jeho tělo… jeho rty… jeho…
Krucinál!
Vztekle jsem mlaskl a vstal. Takhle to nejde. Proč zrovna on? Nikdo se mi tak nenamotal do hlavy. Nikdo s kým jsem kdy co měl. A on? Vždyť jsem s ním ani nespal. Ale… když on tak krásně voní…
Rozhodnutí padlo rychle. Půjdu se podívat, co dělá.
Změnil jsem se do podoby vlka. Přenášení jsem měl pro dnešek už dost. Rozběhl jsem se k jeho domu. Chvilku jsem stál před dveřmi. Když jsem neslyšel zevnitř žádný pohyb naznačující, že by někdo byl doma, strčil jsem čumákem do dveří a vešel. Z konce chodby jsem zaslechl šplouchání. Došel jsem k dalším pootevřeným dveřím a nahlédl. Akio seděl ve vaně a užíval si koupel.
Vešel jsem dovnitř a zastavil se u vany.
„Můžu se přidat? Od včerejška jsem se pořádně neokoupal,“ ozval jsem se.
Podíval jsem se na udiveného Akia. Když nic neříkal, změnil jsem se do lidské podoby. Sáhl jsem rukou do vody.
„Teplá tak akorát. Tak jak to mám rád.“
Pomalu jsem vstoupil do vany…