Akio
Sakra… Do prdele… Kdo mu to dovolil?
Normálně mě zvedl ze země a vhodil na postel, jak kdybych nic nevážil.
Zastavilo se mi srdce, když se ke mně přiblížil a mou tvář pohladil jeho teplý dech. Jen jsem se mu udiveně díval do očí a byl spoután jeho sevřením.
Ke všemu mi rozkazoval. Mě? Kdo mu dal to právo? Chtěl jsem se bránit, ale on se sebral a odešel.
Zajímalo by mě, jakou má teď práci? Ale byl jsem rád, že je pryč. Zvedl jsem se a došel k vědru s vodou. Opláchl jsem si obličej a u postele si sundal boty. Pomalu jsem ulehl do měkké postele a ihned usnul.
Když jsem se probudil a otevřel oči, zasekl jsem se. Civěl jsem před sebe a nechápal, jak jsem se do takovéto situace dostal.
Byl jsem v jeho náručí a tiskl se na jeho holou hruď. Sálalo z něj horko a příjemná vůně jeho pižma. Když jsem se podíval na jeho obličej, spokojeně spal a vypadal opravdu dobře.
Kdyby si to nerozdával s čímkoliv, co potkal, nejspíš bych se o něj zajímal, ale takhle…
Jenže jeho rty byly tak blízko a já šílel z jeho vůně.
Musel jsem…
Špičkou jazyka jsem mu přejel po rtech, abych je ochutnal a ihned se stáhnul zpět. Jeho oči se otevřely a já se hned k němu otočil zády.
Suri
Klidně jsem spal. I když jsem se nepřikryl, bylo mi teplo. Akio se ke mně tiskl a jeho tělo mě zahřívalo. Ucítil jsem jeho pohyb a po chvilce vlhký dotek na mých rtech. Opatrné přejetí špičky jeho jazyka, ale to mě dokonale probralo. Pootevřel jsem oči, ale on se v ten moment ke mně otočil zády.
Stále jsem cítil to vlhko na svých rtech a já si je bezděčně olízl, jako bych chtěl ochutnat aspoň něco málo z toho, co na nich ulpělo.
Otočil jsem na moment hlavu k oknu. Slunce bylo už v druhé polovině své denní cesty. Měl bych vstát a jít zkontrolovat své muže, ale nějak se mi nechtělo. Bylo mi tady dobře.
Omotal jsem Akiovi ruku kolem pasu. Přehodil jsem přes něj jednu nohu a víc se natiskl na jeho tělo, až jsem se svým rozkrokem otřel o jeho zadeček. Přivoněl jsem si k jeho vlasům, které lemovaly jeho štíhlý krk.
„Odpočinul sis?“ zeptal jsem se, když se nepatrně pohnul.
Akio
Cítil jsem, jak se za mnou pohnul, ale co přišlo záhy, to mě naprosto dostalo…
Jeho pevné objetí, které mi svíralo pas, mi zastavilo dech…
Nohy obmotané kolem těch mých… Tak to už jsem byl rudý všude, kde se dalo.
Chvěl jsem se. Takovou blízkost jsem ještě nezažil. Otec mě vždy držel zkrátka a jen trénoval a trénoval…
Líbili se mi muži. Jsou takoví silnější a já mám rád, když se cítím v bezpečí. Ale netušil jsem, že tak brzy najdu někoho, kdo se mnou bude takhle mávat…
„Já… No… Jo… Vyspal jsem se… A ty?“
Hlas se mi chvěl a já se snažil trošku povolit jeho sevření. Beznadějně…
Suri
„No…“ zívl jsem si. „Řekl bych, že jsem se vyspal.“
Líbilo se mi, jak se Akio snažil vykroutit z mého držení. Sevřel jsem ho pevněji a víc se na něj natiskl.
„Dobře se mi spalo,“ zašeptal jsem těsně u jeho hlavy.
Jeho tělo mě lákalo k tomu, abych ho ochutnal. Přiblížil jsem se rty k jeho uchu a jemně ho olízl. Zachvěl se a znovu se snažil vyprostit z mého sevření. Zajel jsem rukou pod jeho halenu a dotkl se jeho horké kůže na břiše. Cítil jsem, jak rychle oddychuje.
„Jseš nervózní?“ zeptal jsem se a znovu ho políbil na ucho. Chtěl jsem ho potlačit a otočit k sobě, když se ozvalo zabouchání na dveře. Akio sebou trhnul.
„Co je!“ ozval jsem se dost nepříjemným hlasem, protože tohle vyrušení jsem zrovna nevítal.
„Pane, našli jsme stopu asi tří lidí okolo vesnice,“ ozval se za dveřmi hlas Danno.
Povzdechl jsem si. Idylka končí. Pustil jsem Akio ze sevření a než jsem se zvedl z postele, ještě jsem mu pohrábl vlasy na zátylku.
„Nebuď tak napjatý,“ usmál jsem se na něj.
Šel jsem otevřít dveře a pustil Danno dovnitř.
„Tak co všechno jste zjistili,“ zeptal jsem se, zatím co jsem se začal oblékat. Danno hodil jeden pohled k posteli, kde ležel Akio, ale pak se vrátil ke mně a začal vysvětlovat, co všechno zjistili.
Akio
Je vidět, že moc dobře ví, jak zacházet s muži, aby je ihned vzrušil. Tohle jsem nemohl ukočírovat. Ale já se mu rozhodně nedám, jak dáreček s mašlí.
Ucítil jsem jeho jazyk na mém uchu a musel jsem si zakrýt ústa, abych nevydal nějaký zvuk, který byl mě prozradil. Projíždělo mnou mravenčení a vpíjelo se do jediného místa, o kterém jsem rozhodně vědět nechtěl.
Bolelo, jak můj rozkrok ovládalo silné pnutí a mé vzrušení se tlačilo na látku kalhot.
Musel jsem to zastavit a chystal se ho dost bolestivě kousnout… Jenže v tu chvíli někdo zaklepal na dveře a já se cítil zachráněn…
Kdybych ho tím neurazil, zakřičel bych: „Jupíííííííííííí…“
Jenže i já cítil, že budu muset něco zastavit, ale jak? Ten nepříjemný pohled jeho podřízeného mě štval. Díval se na mě a propaloval moje tělo…
Jediné, co mě napadlo, bylo, že jsem se otočil k těm dvěma zády…
Zhluboka jsem dýchal a snažil se uklidnit… Jenže to moc nešlo. Po chvíli oba odešli a já se rozplácl na posteli…
Konečně opadlo i to pnutí a já mohl vyrazit za nimi.
Došel jsem dolů a Suri se svými muži, již stáli připraveni k odchodu. Rychle jsem čapl Suriho za ruku a otočil jej k sobě.
„Prosím, nech mě jít prvního… Postarám se o nějaké informace a nebudeme nic riskovat… Prosím, je to má práce…“
Opravdu jsem chtěl, aby mě pustil. Potřeboval jsem zmizet z tohoto místa a to nejen kvůli tomu, jak jsem pomohl té bestii ke smrti, ale i kvůli Surimu.
Suri
Vyslechl jsem si muže, kteří našli stopy. Stáli jsme už venku připraveni k odchodu, když mě Akio zastavil. Chvilku jsem přemýšlel nad jeho prosbou. Rozhlédl jsem se kolem sebe a pak k lesu.
„Dobře,“ povzdechl jsem si. „My půjdeme pomalu k lesu a tam na tebe počkáme.“
Podíval jsem se na nebe. Blížilo se k poledni.
„Máš dvě hodiny. Pak vyrážíme, i kdybys nepřišel.“ Už jsem se otáčel, že půjdu, když jsem se ještě zarazil a vrátil se k němu zpátky. „Měl bys na sebe dát pozor. Tvoje krev jde cítit i přes ten obvaz. Nerad bych tě tam někde musel hledat…“ chytl jsem ho za ruku a zkontroloval, jestli krev neprosakuje skrz obvaz.
Akio
Dovolil mi to a já se konečně cítím potřebný. Odcházel, ale ještě se vrátil a kontroloval mou ruku.
Ihned jsem cítil zvláštní pocit, jako kdyby mě někdo bodal do zad. Ten stejný muž, co přišel do pokoje, mě nyní vraždil pohledem. Mrazilo mě na krční páteři a já věděl, že k tomu člověku se nikdy nesmím otočit zády.
Povzdech jsem si a vytrhl mu svou ruku ze sevření.
„Nemusíš mít strach, dokáži se o sebe postarat… Přijdu za vámi…“
Vytáhl jsem z vaku malou lahvičku a dal si její obsah na místa, která jsou nejvíc cítit mým, pachem. Pomalu se mé pižmo ztrácelo a zbyla jen neurčitá vůně, která vše zamaskovala.
Hodil jsem přes sebe plášť a okamžitě vyrazil na průzkum.
Vše bylo tiché a já jsem konečně došel po stopách, které zanechávali ti muži za sebou, k malé chatce v lesích. Pomalu jsem se k ní připlížil a mezi keři jsem skryl své tělo.
Podíval jsem se oknem a zjistil, že oni jsou také zasaženi kletbou, kterou správce vypustil. Jenže oni byli ještě vlci a dalo se s tím něco dělat.
Uslyšel jsem divné praskání větví a zahlédl, jak se někdo mihl kolem mě. Snažil jsem se zaměřit, kam ten vetřelec šel, ale nebylo ho ani cítit. Rychle jsem zkontroloval situaci a určil, kolik vlků je opravdu ve vnitř a kde jsou i jiné vstupy do chatky. Potom jsem se sebral a pomalu se zase plížil pryč.
Bylo divné, že jsem necítil, jak se ke mně někdo přibližuje a ihned, co jsem se dostal k prvnímu stromu, mě něco srazilo k zemi.
Probudil jsem se v okovech a připoutaný ke stropu. Z hlavy mi stékala krev na obnaženou hruď a právě se ke mně přibližovalo jedno z těch zvířat se žhavým železem v ruce.
Suri
Došli jsme na kraj lesa, kde jsme se zastavili a čekali na Akia. Podle slunce měl ještě asi hodinu na to, aby se vrátil. I přesto, že jsem viděl, jak je hbitý a umí se maskovat, byl jsem trochu nervózní. Měl podle mne dost času na to, aby byl už zpátky. Měl jen zkontrolovat a zhodnotit situaci a vrátit se. Vyslal jsem dva muže na průzkum do lesa. Jen kousek, zda nezahlédnou něco podezřelého.
Za chvíli se vrátili a kroutili hlavami.
„Jen stopy těch tří, co jsme viděli i před tím. Byly tam i Akiovy, ale ty se pak ztratily.“
Nešlo si nevšimnout, jak se Danno uchechtl. „Je dobrý akorát tak do postele,“ zaslechl jsem jeho jedovatou poznámku.
Podíval jsem se na slunce. Už je čas. Nebudeme čekat. Neměl jsem dobrý pocit z toho, že se nevrátil.
Vydali jsme se po stopách. Vždy dva lidé byli vepředu a kontrolovali, zda nejsou někde nějaké pasti a dva hlídali vzadu. Šli jsme pomalu a stále sledovali okolí, zda se neobjeví něco podezřelého. Ušli jsme pěkný kus cesty, když se stopy rozdělily. Zastavili jsme se.
„Může to být past,“ zamračil jsem se, když jsem u nich klečel a pozoroval je. Jen jeden člověk se vydal na jinou stranu, než ostatní dva. Přesto jsem však čtyři muže poslal na jednu stranu a já se zbytkem jsme šli po stopách těch dvou zbývajících.
„Sejdeme se tady do soumraku, pokud nic nenajdete.“
Obezřetně jsme pokračovali v cestě, až jsme došli ke stromům, kde byla zválená tráva, jako by tama někoho táhli po zemi.
Zastavili jsme se a schovaní za stromy a v křoví jsme se rozhlíželi kolem, když jsme zaregistrovali pohyb.
Akio
To žhavé železo se mi zakouslo do kůže na zádech a pálilo ji na prach… V silných pruzích mi zanechávalo značky na pokožce. Bylo cítit, jak se mi maso škvaří a ta bolest se vpíjela do mých svalů.
Křečovitě jsem svíral kousky řetězu, co přečnívaly z okovů, a snažil se, abych tu bolest utlumil. Když budu křičet, jen jim ukážu, že vyhráli a já jsem slaboch.
Místy jsem upadal do šoku a mé tělo se chvělo pod tíhou bolesti, která na něm ležela. Oční víčka mi klesala a já se přesto snažil udržet při vědomí.
Jeden z nich ke mně přistoupil a s úsměvem mi přiložil dýku ke krku.
„Myslel sis, že nás najdeš všechny? Ale tak to není, nejsme všichni poloviční. Ukázal na muže v rohu místnosti. Ten se jen usmál a stáhl si kápi.
Samozřejmě, proto jsem ho necítil. On byl démonem. Na hlavě měl rohy a s vlkem již neměl nic společného. Jeho oči červeně zářily a na rukou měl silné drápy. Je to sluha pekla, jen jeden z poskoků… Ale ani to se mu nepovedlo.
Jenže to mi už ten muž, co stál u mě, zabořil dýku pod žebro a nepříjemně s ní otočil.
Upadl jsem do tmy… Nemohl se déle udržet vzhůru.
Suri
Opatrně jsme se přesunuli blíž a schovali se u posledních stromů, které lemovaly malý palouček. Uprostřed něj stál malý domek. Spíš menší hezká chaloupka. Ale to, co z ní vycházelo, už tak roztomilé nebylo. Hned jsem si vzpomněl na správce. Tak jich je tady víc. Chvíli jsme je pozorovali. Ven vyšli dva a z druhé strany lesa se k nim připojil třetí. Zaostřil jsem zrak. Mezi stromy na druhé straně jsem uviděl své muže, které jsem poslal po těch druhých stopách. Opravdu se nás snažili zmást. Potichu jsme se domluvili, co uděláme. Jsou tři. Nevíme kolik jich je uvnitř. Ale musíme něco udělat, protože k nám začal přicházet nepříjemný pach. Pach spáleného masa a krve.
„Nikoho nešetřete. Pokud budete muset, zabte je.“
Nezbývalo nám nic jiného, než zaútočit. Pět mužů se změnilo ve vlky a rozeběhli se přímo k nim. My jsme je následovali i s ostatními, kteří byli na druhé straně lesa.
Vlci na ně doráželi, kousali a trhali, jak mohli. My ostatní jsme zaútočili svými meči.
Po chvíli na zemi zůstaly ležet tři mrtvoly, které se změnily do lidské podoby. Rychle jsme je odtáhli bokem a rozhlíželi se kolem sebe. Z domku nikdo nevyběhl, aby jim pomohl. To znamená, že tam byli nejspíš jen oni. Přesto však musíme být opatrní.
Určil jsem dva, kteří se mnou půjdou dovnitř. Ostatní zůstali venku a hlídali.
Přiblížili jsme se podél zdi ke dveřím. Byly pootevřené. Ještě jednou jsem se ohlédl po ostatních a pak do nich strčil. Vpadli jsme dovnitř s meči v rukách, připravení na boj. Ale to co jsme viděli, tak na to nebyl připravený nikdo.
Uprostřed místnosti bezvládně visel v okovech zmučený Akio a za ním…
Jeho oči nebezpečně svítily a jeho velké drápy byly zaryté Akiovi do krku.
„Přišli jste pozdě…“ začal se smát.
Jeho smích byl zlý… A jeho drápy se víc a víc zarývaly do té bělostné kůže, až z nich začaly stékat pramínky krve.
Akio
„Odejděte… Teď si jdu hrát já…“ zaduněl hrubý hlas pokojem.
Nedokázal jsem stále otevřít oči a cítil jsem pach své spálené kůže… Byli jsme jen my dva, všichni ostatní odešli.
„Tak, jak bych tě mohl ještě víc trápit?“
Jeho ostré drápy mi přejely po páteři a spustily další pramínky krve z mé už tak spálené pokožky. Kdybych se zachránil, vše se ztratí a nezbudou žádné známy po jizvách, ale i já ztrácel v tuhle chvíli naději.
Jediné, na co jsem myslel, bylo vidět ještě jednou jeho tvář… Ale nechtěl jsem, aby sem přišel.
Náhle se však objevil ve dveřích a démon za mnou mi drápy zabodl do krku… Sevřel a krev se spouštěla po nich k zemi.
Tohle je konec. Ale pokud ano, vezmu ho sebou…
Zavřel jsem oči a z mého těla a amuletu na krku vyšlehly okovy… Zasekl se mu do zápěstí a krku… Ostny se snažily brát mu sílu, ale jen trošku… Vše záviselo na mé síle a tu jsem měl dávno v trapu.
Suri
Jen na okamžik jsem zauvažoval co s tím netvorem. Ohlédl jsem se po svých mužích, ale ti stáli u dveří a neodvažovali se jít dál. S něčím takovým se setkali poprvé. Sáhl jsem levou rukou dozadu přes rameno a vytáhl z pochvy dlouhý meč. Zvuk, který přitom vydával, znamenal přicházející smrt.
Jen pro tyhle případy byl vytvořený.
V momentě, kdy byl celý venku, jsem se rozmáchl. Krátkým mečem jsem rozsekl řetěz od pout a Akio upadl na zem. Netvor se překvapeně narovnal a pohlédl na mě. Ale to už jsem se rozmáchl podruhé. Dlouhý meč rudě zazářil, prosvištěl vzduchem a odsekl mu hlavu, jako by krájel nožem máslo. Jeho tělo jen pár vteřin stálo a pak spadlo na zem. Z jeho těla vytékala černá krev, zatím co se mi k nohám dokutálela jeho hlava. Ještě jednou se jeho oči zableskly, než pohasly úplně.
Odkopl jsem tu hnusnou věc na bok, zasunul meče a rozběhl se k Akiovi. Vzal jsem ho do náruče a rychle s ním vyšel ven.
„Odneste mrtvoly dovnitř a hned to všechno spalte!“ křikl jsem na své muže.
Poodešel jsem dál a opatrně položil Akia do trávy. Sundal jsem mu pouta a hodil je bokem. Vytáhl jsem měch s vodou a přiložil mu ho k ústům.
„Prober se Akio,“ poprosil jsem ho tiše. Oči měl stále zavřené, ztěžka dýchal a voda mu stékala z koutku úst na krk. „Akio, prosím… prober se…“
Akio
Cítil jsem, jak tvrdě mé tělo dopadlo na zem, ale nechápal jsem proč.
Byl jsem zcela mimo a jen těžké dýchání mě stále drželo na tomto světě…
Někdo mě vzal do náruče a přenesl na čerstvý vzduch. Cítil jsem příjemnou vůni trávy a teplo, které přicházelo z rukou svírajících mé tělo.
Slyšel jsem hlas, jak na mě volá: „Akio, prosím… prober se…“
Snažil jsem se otevřít oči, ale byly tak těžké, pořád se mi zavíraly…
Konečně jsem je pootevřel a díval se do zlatavých očí mého zachránce.
Suri
Oddychl jsem si, když konečně otevřel oči.
„Jseš idiot, víš to? Kdybys tu nešel sám, nestalo by se to,“ pohladil jsem ho po vlasech slepených krví. „No… možná by se to stalo, ale měl bys větší šanci na záchranu, mohli jsme přijít dříve.“
Zvedl jsem hlavu a díval se, jak domek začal pomalu hořet. Během chvíle plameny olizovaly střechu.
„Připravím ti nosítka a půjdeme zpátky do hostince. Tam tě ošetříme, odpočineš si a pak se můžeme vrátit domů. Tady už nemáme co dělat.“
Ještě jednou jsem ho pohladil a pak jsem vstal a šel za svými muži.
„Dva tu zůstanou, dokud to neshoří. Zbytek může jít zpátky do vesnice. Ještě ale prohledejte okolí, abychom měli jistotu, že už tady nikdo jiný takový není.“
Zvedl jsem ruku a položil ji na jílec dlouhého meče. Kdybych ho neměl, nevím, jak by to dopadlo. Zašel jsem ke stromům a začal svazovat dlouhé pevné větve k sobě, abychom mohli Akia odnést do vesnice.
Akio
Hned jak jsem otevřel oči, tak mi nadával. To tedy bylo pěkné probuzení…
Ale cítil jsem se v jeho rukách bezpečně, jak kdyby mě chránily… Byl jsem zcela vyčerpaný a mé tělo se začalo hojit, to mi ještě víc bralo sílu.
Stále jsem moc nevnímal, co se kolem mě dělo, ale byl jsem rád, že se mu nic nestalo.
Udržet oči bylo nemožné a tak jsem usnul…
Pobudil jsem se až na nosítkách a někdo mě odnášel pryč…
Když jsme dorazili k hostinci, byl jsem schopen z nosítek slézt a pomalu jít. Postavil jsem se a došel ke dveřím. Celé tělo jsem měl jak v ohni, protože mě regenerace svalů a kůže dosti zahřívala, jak když mám horečku.
Něčí veliké ruce proletěly kolem mé hlavy a bouchly do dveří.
Nepříjemný hlas mi zašeptal do ucha: „Jsi k ničemu. Zkus alespoň roztáhnout nohy, to ti půjde dobře, ne? Konečně by si chlapi užili…“
Zase ten chlap, co mě nemá rád. Bylo mi to celkem šumák, ale musel jsem mu něco odpovědět.
„Zkus si to sám. Třeba bys potom přestal obtěžovat svého velitele. Nejspíš si byl v posteli k ničemu ty, ne?“
Chtěl mě praštit, ale já stihl uhnout a on jen prudce zabořil ruku do dveří.
„A tohle by si měl zaplatit, ničení majetku se neproplácí…“ usmál jsem se a bojovně se na něj podíval.
Suri
Naložili jsme Akia na nosítka a odnesli jsme ho do vesnice. Tam jsme se ještě rozdělili, a prošli celou vesnici, abychom něco nepřehlédli. Právě jsem se vracel k hostinci, když jsem zahlédl jak Danno, stojí u Akia a něco mu říká. Jeho výraz nebyl zrovna jeden z nejpříjemnějších. Najednou se rozmáchl rukou. Akio hbitě uhnul a Dannova pěst projela dveřmi a zanechala v nich velkou díru.
Už se nadechoval, že něco řekne, ale v tu chvíli jsem k nim došel a jedním chvatem jsem ho dostal na kolena a přimáčkl ho za krk k zemi. Klečel jsem vedle něj na jednom koleni a zle se na něho díval.
„Víš, že nestrpím žádné rozbroje, Danno!“ řekl jsem přísně a dal důraz na každé slovo. Zvedl jsem hlavu k Akiovi.
„Můžeš se vyspat v mém pokoji.“ Nevypadal nejlépe a bylo na něm vidět, že postel přivítá s nadšením. „Já tu mám ještě něco na řešení,“ ukázal jsem rukou dovnitř hostince, aby šel.
Akio
Než mi stačil Danno něco říct, Suri ho již tlačil hlavou k zemi. Neměl jsem sílu na to mu odporovat a tak jsem se jen pomalu ploužil do jeho pokoje…
Zavřel jsem dveře a sundal ze sebe zakrvácené kalhoty. Nejspíš ho budu muset poprosit, aby mi sehnal jiné oblečení. V těchhle roztrhaných kalhotech a bez košile i pláště se můžu pohybovat jen jako vlk.
Nahý jsem došel do koupelny a horkou vodu, která tam byla připravená, nalil do vany. Doplnil jsem ji studenou a vznikla krásně teplá voda do které jsem vlezl…
Zaschlá krev z mého těla se odplavovala a rány se celily… Svaly se spojovaly…. Kůže začala znovu vypadat jak bílé plátno bez poškození.
Jen jedna hluboká rána, kterou mi udělali dýkou zabodnutou do břicha, tak ta se nedokázala celá ztratit… Zůstala jizva…
Nevadí i to. Ještě jich bude hodně, tak proč ne teď.
Uchopil jsem mýdlo, které vonělo po levanduli, a začal se omývat. Hustá pěna mi sjížděla po těle a smývala všechnu špínu, která na pokožce zbyla.
Vylezl jsem z vany a jen v ručníku došel k posteli… Osušil jsem se a vlezl pod teplou peřinu, do které jsem se zachumlal.
Usnul jsem jak mimino.
Suri
„O co ti jde!“ zavrčel jsem na Danno, když Akio zmizel v hostinci.
Přitlačil jsem ho ještě víc k zemi, až se obličejem máchal v blátě. Přiklekl jsem jedním kolenem na jeho páteř, až skoro zakřupala.
„Jasně jsem ti řekl, že ještě jeden problém a končíš. Není to poprvé, co jsi napadl někoho, kdo se pohyboval blízko mne. Uvědom, si, že tohle je králův špeh. Co si myslíš, že by se stalo, kdybys mu něco udělal?“
Danno jen něco zavrčel a pohnul rukama na znamení, že rozumí. Pustil jsem ho a postavil se. On se pomalu zvedl ze země a podíval se na mně.
„Víš, že ti chci být…“
„Mlč!“ štěkl jsem po něm. „Nejspíš ti nedošlo, že já nejsem ten, kdo udělá to, co ty řekneš, A je jedno jestli tady, nebo v posteli. Tobě nohy roztahovat nebudu. A to co si minule zkusil… Buď rád, že jsem ti nevyrazil zuby.“
„Co je na něm jiného? On…“ máchl rukou ke dveřím hostince. „Je snad úzký? Nebo naopak dobře roztáhnutý, jak ho každý ojíždí? Vždyť vypadá jak holka. Beztak se každému nabízí. Kdo ví kolik chlapů…“ nedořekl.
V ten moment jsem se rozmáchl a dal mu pěstí. Skončil na zemi metr ode mne. Popošel jsem k němu a výhružně se na něj podíval.
„Danno, varoval jsem tě. S okamžitou platností, jsi skončil u královské stráže. Můžeš se vrátit k pěstování zeleniny. A opovaž se něco zkoušet. Víš, že moje slovo je rozkaz a co řeknu, platí. Už nejsi víc jeden z nás. Vrať se domů a to hned!“
Obešel jsem ho, vešel do hostince a vztekle za sebou zabouchl dveře. Rozčílil mě. Zmetek jeden. Vrazil jsem do pokoje, aniž bych si uvědomil, že tam spí Akio. Ale ten byl v pánu. Byl jsem špinavý, tak jsem si svlékl všechno oblečení a narychlo se opláchl aspoň v lavoru. Ta studená voda mě trochu probrala z mého vzteku. Otočil jsem se k posteli a na okamžik zůstal zaraženě stát.
No co… Je tu jen jedna postel.
Opatrně jsem si přilehl k Akiovi vlezl k němu pod přikrývku. Jeho tělo příjemně hřálo a já byl studený od té vody. Přitiskl jsem se k němu ještě víc a pořádně nás zamotal do přikrývky. Jeho hrudník se opíral o můj a já cítil, jak jeho srdce klidně bije. Za chvilku se mi zavíraly oči.
Akio
Na chvíli jsem cítil, že mě něco příjemně ochlazuje… Víc jsem se natiskl na místo, odkud ten chlad šel a poctivě ho zahříval.
Spalo se mi dobře… Konečně… Mé tělo mělo čas na regeneraci.
Pomalu jsem se začal ale třást a mým tělem projížděl mrazivý pocit… Věděl jsem, proč se to děje… Stále dokolečka se mi zdál sen, který mě ničil.
Moje máma mě držela v náručí a pevně svírala. Bylo mi osm let. Pevně jsem se jí držel a nedokázal se pohnout. Kolem nás stáli potulní vlkodlaci a vyhrožovali mou smrtí, když jim maminka nedá všechny peníze, co má. Dala jim vše, víc neměla, jen pár drobných… Vše jsem utratil na pouti, ze které jsme se vraceli. Ale oni byli opilí a dýky v jejich rukách se leskly ve třpytu měsíce. Stále slyším jen její slabé: „Uteč…“
Pustila mě a sama se vrhla ve vlčí podobě na ty zmetky. Utekl jsem a schoval se v keřích. Viděl jsem, jak jí zabili…
Prudce jsem se posadil a z mých úst se ozval tlumený křik. Ruce jsem měl zabořené do matrace a studený pot poléval celé mé tělo.
Suri
Dobře se mi spalo, dokud sebou nezačal Akio házet. Už jsem ho chtěl chytit a znehybnit, když se najednou prudce posadil a vykřikl. Seděl a zděšeně zíral do tmy.
„Co se děje?“ zamrčel jsem a posadil se vedle něho. Neodpovídal. Jen zíral do tmy, rychle oddychoval a nervózně si mačkal prsty na rukách. Položil jsem mu ruku na záda. Byl celý zpocený.
„Co se děje?“ zeptal jsem se ho ještě jednou o něco mírněji. Když stále neodpovídal, stáhl jsem ho zpátky na postel a přetáhl jsem přes nás deku. Omotal jsem kolem něj nohy a pevně ho objal. Cítil jsem, jak se třese a není schopen se uklidnit.
„Byl to jen sen…“ řekl jsem tiše a pohladil ho po vlasech.
Akio
Suri se posadil vedle mě a ptal se na to, co je se mnou. Já však nedokázal odpovědět a ani mluvit.
Vnitřně se ve mně vše sevřelo a nedokázalo se to uklidnit.
Stáhl mě zpět na matraci a přikryl nás přikrývkou.
Svíral mě v objetí, ale já se stále nedokázal přestat chvět… A z toho, že mě drží tak blízko svého těla, se mi chtělo klepat ještě víc.
Přitulil jsem se k němu a svou hlavu opřel o jeho hruď. Srdce mu tak vyrovnaně bušilo v pravidelném rytmu, že jsem se pomalu uklidňoval.
„To nebyl jen sen…“ zašeptal jsem a nechal se objímat jeho mužným tělem.
Suri
„Nebyl jen sen? Ať to bylo cokoli, narušilo to tvůj spánek,“ moje ruka ho automaticky začala hladit po zádech, jako by měla svůj vlastní mozek.
Stejně jako mé tělo. Vždycky si dělá, co chce.
Ač mi v hlavě běželo, že by Akio spíš potřeboval uklidnit, moje tělo reagovalo na jeho blízkost zcela opačným způsobem. Bezděčně jsem se k němu tiskl víc a víc a srdce už nebilo tak klidně, jako před chvílí.
Zatlačil jsem mu do ramene a převalil ho na záda. Zůstal jsem nad ním opřený o lokty a upřeně se mu díval do očí. Moje tělo se o něj otíralo a probouzelo k životu.
Pomalu jsem se k němu skláněl, až mé rty byly těsně u těch jeho. Jen vteřinu jsem zaváhal, ale pak udělal to, co on před tím. Špičkou jazyka jsem olízl jeho rty…
Akio
Bylo příjemné, když mě hladil po zádech. Jak kdyby každý dotek jeho měkkých polštářků ve mě uvokoval pocit, že jsem v bezpečí. Moje unavené tělo si tohle moc přálo, ale potom…
Začal jsem zprudka dýchat a mé hrdlo se sevřelo, jak kdybych v něm měl knedlík. Překvapeně jsem hleděl do těch zlatavých očí a chvělo se mi celé tělo.
Tyčil se nade mnou a jeho odhalená hruď mě přímo fascinovala. Tak vypracované tělo, které se ještě lesklo zbytky vody, která na něm ve formě kapek ulpěla.
Jeho tělo se třelo a mé a já cítil, jak mi projíždí mravenčení celým tělem. Když se jeho vzrušení otřelo o to mé, celý jsem ztuhl a nedokázal se ani o kousek pohnout. Byl jsem jak zmrzlý, ovládal mě zvláštní matoucí pocit, že se mu mé tělo odevzdává…
Z posledních sil jsem mu zatlačil do hrudníku a snažil se dostat od něj, ale on mě jen vrátil zpět na postel a víc mě zalehl.
„Co… Co to děláš? Já…“
Když se jeho jazyk dotkl mých rtů, můj dech se zastavil a já jen strnule koukal do jeho tváře…
Cítil jsem, jak mi celým tělem projíždí vzrušení a jeho vůně se mi vrývala do hlavy… Tak krásná vůně, že jsem nebyl schopný se držet zpět…
Ale musel jsem… Budu jen další zářez, když se nebudu bránit…
Neznám ho a nevím, jaký je. Co když mě jen využije a vykopne jak opotřebovanou hračku. Ne… Takhle nesmí probíhat mé poprvé…
Kousl jsem ho do rtu a jeho krev odkápla na ty mé.
Tohle jsem asi neměl dělat, protože se jeho oči zvláštně zaleskly…
Suri
Jeho tělo se třáslo, avšak jeho oči měly bojovný pohled. Rukama se mi zapřel o hruď a chtěl mně odstrčit, ale já ho zatlačil zpět do postele. Rychle oddechoval a dole jsem cítil, jak se jeho rozkrok tře o můj a pomalu narůstá i přesto, že se mě snaží odstrčit. Nedal jsem mu možnost vysouvat. Přitlačil jsem se na něj a přitiskl své rty na jeho.
„Tss… do prdele!“ zaklel jsem a zvedl hlavu.
Krucinál, prokousl mi ret a na jeho ústa dopadly dvě kapky krve. Nasál jsem spodní ret mezi zuby, a olízl si ho, abych zastavil krvácení a ztišil bolest v místě kousnutí.
„Koušeš?“ blýskl jsem po něm očima.
Sevřel jsem jeho zápěstí v jedné ruce a přitlačil k matraci nad jeho hlavou. Nadzvedl jsem se a obkročmo si sedl na jeho nohy a sevřel je mezi koleny. Volnou rukou jsem ho pevně chytil za bradu a znehybnil mu hlavu.
„Tak kousat se ti zachtělo?“ sklonil jsem se a olízl mou krev z jeho rtů. Pustil jsem jeho bradu a rukou sjel dolů mezi naše těla. Dotkl jsem se jeho penisu a on tiše syknul.
Akio
Díval jsem se na něj, jak si svůj ret olízl a potom mě stisk zápěstí nad hlavou…
Jeho druhá ruka mi nebezpečně stiskla bradu a nedovolila mi uhnout od jeho jazyku, který mi slízl krev ze rtů.
Celý jsem se zachvěl a ucítil ten silný pocit pnutí v tříslech…
Můj dech se ještě zrychlil, tak moc, že mi srdce chtělo vyskočit z hrudi. Už jsem ani nevěděl, jestli je mi zima, nebo teplo, jen jsem se na něj podíval ještě víc bojovněji a spustil…
Mluvení, to je to jediné, co ještě dokáži…
„Klidně ti tu ruku ukousnu, jestli se mě budeš ještě víc dotýkat,“ i já jsem věděl, že lžu, protože moje tělo říkalo naprostý opak.
Když mi rukou přejel po vzrušení, málem jsem vypustil duši, jak to mnou projelo a dostalo mě to do mírné křeče. Zasténal jsem a nedokázal pochopit, že vůbec takové zvuky vydávat dokážu.
„Já… Dost… Ne… Sakra…“ i hlas mi vynechával.
Suri
„Ukousnout ruku?“ stiskl jsem mu o něco silněji penis.
„Tuhle?“ sevřel jsem mu víc zápěstí.
„Nebo tuhle?“ párkrát jsem jeho erekci protáhl v dlani. Naklonil jsem se k jeho hlavě.
„Myslím, že bys o hodně přišel…“ zašeptal jsem mu do ucha a rozfoukl mu vlasy, které schovávaly jeho krásné uši. Už jsem se dotýkal špičkou jazyka ušního lalůčku, když se ozvalo zabouchání na dveře.
Už zase! Do prdele!
Ale tentokrát se už nenechám vyrušit. Vždyť svoji práci máme hotovou. Znovu jsem se začal věnovat jeho uchu. Olízl jsem ho po celém obvodě a pak ho jemně skousl mezi zuby.
„Pane, je to důležité!“
Znovu bouchání na dveře.
Prudce jsem vydechl a vztekle mlaskl.
„Co je sakra tak důležité, že mě rušíš!“ křikl jsem směrem ke dveřím.
„Přišel posel. Máme se ihned vrátit na zámek. Bude se připravovat příchod krále. A vy se máte co nejdříve hlásit u hlavního rádce.“
Do prdele! A ještě jednou do prdele! Skřípal jsem zubama, že to musel slyšet i Akio.
„Dobře, za chvíli jsme dole, ať se všichni nachystají k odchodu.“
Chvíli jsem nehybně ležel a čekal, až utichnou vzdalující se kroky. Otočil jsem hlavu zpět k Akiovi. Vypadal, jako by se mu ulevilo, i když jeho tělo bylo stále napjaté a mírně se třáslo.
„Pokračování příště,“ sklonil jsem se a ještě mu věnoval jedno olíznutí jeho nádherných rtů.
Pustil jsem ho a vstal jsem. Promnul jsem v ruce můj nabíhající penis. Tak s tímhle se musí něco udělat. Jen tak sám od sebe neopadne a není čas tohle dodělat.
Podíval jsem se ještě jednou k posteli.
Ale pak jsem raději zamířil ke stolku s lavorem. Vedle něho stálo vědro s vodou na mytí. Zvedl jsem ho ze země a všechnu si to chrstl na hlavu. Studená voda stékala po mém těle a postupně chladila každé místo, kterého se dotkla. U mého penisu se rozpojila na dva pramínky a stékala po nohách na zem. Pode mnou se dělala velká louže, která se vpíjela do dřevěné podlahy. Ani jsem se nenamáhal s nějakým utíráním. Popadl jsem hadry a začal se oblékat.
„Jdeš s námi, nebo tu zůstaneš?“ otočil jsem se na Akia. Můj pohled padl na jeho potrhané a zakrvácené kalhoty. Přešel jsem ke svému vaku a vyhrabal z něj čistou halenu a kalhoty. „Bude ti to velké, ale pořád lepší než nic,“ hodil jsem to na něho a pak se šel dooblíkat.
Akio
Polilo mě horko a málem mě celého spálilo, když mi stiskl penis a přejel po něm. Takovéhle týrání se nedá vydržet.
Moje myšlenky se přemístily do mého rozkroku a v hlavě bylo prázdno…
Jen jsem zavřel oči a poslouchal, jak mi hlasitě bije srdce, které se chtělo každou chvíli roztříštit…
„Obě… Chci ti ukousnout obě a nejen ty ruce…“ řekl jsem tlumený hlasem a znovu hlasitě zasténal.
Musím se bránit, ale byl jsem ještě v poloviční síle… Moje tělo ještě nenabralo potřebnou energii a tak silnému vlkovi se bránilo jen stěží.
Zajímalo by mě, jestli má nějaký speciální výcvik ve svádění…
Když mi zašeptal do ucha, můj žaludek se stáhl… Jenže on mi ucho i olízl a to byl naprostý konec.
Moje uši byly velmi citlivé a on mi je dráždil natolik, že jsem si jen mlsně olízl rty…
Uslyšel jsem zaklepání a naléhavé prosby vlka za nimi.
Díky bohu… Díky… Zlíbám té osobě ruce….
Se zavrčením se Suri zvedl a došel k lavoru… Vychrstl na sebe všechnu vodu… Tak super….
On se hezky zchladí a já? Jako jak se mám dostat z tohodle… Ztvrdnutí?
Hodil po mě věci tak, že mi přistály na hlavě. Naštvaně jsem je strhl z vlasů na postel,
„Nejsem pes, abys to po mě házel. A ano, půjdu s vámi…“
Zvedl jsem se a došel do koupelny, ještě, že jsem si myslel, že by se mohl chtít vykoupat a nechal jsem vodu ve vaně… No, spíš jsem byl naprosto mrtvý, než abych jí vyléval.
Došel jsem k vaně, ve které byla již naprosto studená voda, a podíval se do jejího odlesku, jak se v něm hezky vyjímal můj naběhlý penis.
„Omlouvám se ti…“ pohladil jsem si svoje vzrušení a celý skočil do té ledové vody.
Mělo to úspěch, nejen že mi spadla erekce, ale dokonce se mi penis div neschoval do mého těla.
Ihned jsem se postavil a otřel se… Došel jsem k posteli a hodil na sebe jeho oblečení.
No…. Vypadal jsem jak strašák do zelí. Vše jsem si poctivě ohrnul a docela se to dalo nosit. Spíš jak věci po starším a větším bratrovi.
„Můžeme jít?“ podíval jsem se na něj a byl jsem to zase já. Vzdorovitý a paličatý, jako kdyby se nic nestalo.
Suri
Byl jsem už dole před hostincem. Hostinský se mi ještě klaněl a děkoval za všechny obyvatele vesnice, že jsme jim to tu pročistili. Budu muset říct rádci, aby sem poslal vojáky. Jejich stráž je z poloviny sežraná a druhá, co přežila je v bídném stavu.
„Půjdeme bez přestávky,“ rozkázal jsem. „Budeme mít hodně práce, než přijde král, musíme všechno připravit.“
Akio vyšel z hostince. Jeden pohled a neubránil jsem se úsměvu. Do mých hader by se vešel dvakrát. Ale přesto v tom vypadal tak nějak roztomile. Z jeho vlasů ještě kapala voda. Nejspíš se chtěl utopit.
Přistoupil jsem k němu.
„Voda pomohla?“ zašeptal jsem mu do ucha a dýchl mu na krk. Nechal jsem ho stát. Otočil jsem se k mužům a zavelel k odchodu.
„Pane, chybí Danno,“ ozval se jeden z nich, když jsme vyšli z vesnice. No, to si všiml opravdu brzy.
„Danno skončil u stráže. Poslal jsem ho domů.“
„Co? Proč? Co se stalo?“ nechápal.
„Chceš snad zpochybňovat mé rozhodnutí?“ zavrčel jsem a zle se na něj podíval.
„Ne, promiňte, pane,“ řekl o něco tišeji. Stáhl ocas a sklopil uši až k hlavě.
„V pořádku. Čeká nás opravdu hodně práce, tak žádné zdržování zbytečnými řečmi. Jdeme.“
Víc jsme se nezdržovali. Nasadil jsem své ostré tempo, abychom byli co nejdříve na zámku.