Akio
Spal jsem jak nemluvně a klidně bych prospal celý den, kdyby mě Suri zahříval, ale někdo zaklepal na dveře. Uslyšel jsem svého otce a Suriho naštvané zavrčení. Jen trochu jsem pootevřel oči a zahleděl se na Suriho. Ten už s naštvaným pohledem ke dveřím vstával a začal se oblékat.
„Vezmi si u mě ve skříni svoji čistou košili. Je to ta, kterou si mi půjčil,“ řekl jsem rozespale a přetočil se na druhou stranu, aby mohl ještě spát.
„Dávej na sebe pozor, Suri.“
Suri
Oblíkl jsem si věci, které měl před tím Tomoko půjčené. Vlastně mi stačila ta halena, protože moje, ve které jsem včera přišel, ležela na zemi a myslím, že by ji z podoby slepeného chuchvalce dostala jen teplá voda.
Usmál jsem se, když jsem viděl Akia, jak se jen otočil na bok, něco zamrčel a zase usnul. Sklonil jsem se k němu, políbil jsem ho na tvář a pohladil. Ještě jednou jsem se na něj zadíval, a když jsem začínal mít velkou chuť si za ním vlézt zpátky od postele, raději jsem se otočil a vyšel z pokoje ven.
„Ne, děkuji, nebudu snídat,“ odmítl jsem Hachirovu nabídku. „Vyřiď, prosím tě, Akiovi, aby se pak zastavil u mne.“
Rozloučil jsem se a vyšel před dům. Strážný na mne trpělivě čekal. Stál tam v pozoru a vypadal, jako by hlídal přinejmenším samotného krále. Přišlo mi to celkem úsměvné.
Už jsem se ničím víc nezdržoval a zamířili jsme rovnou do zámku. Zkontroloval jsem, jestli všechno funguje jak má. Přesto, že vše proběhlo v klidu, neušel jsem uštěpačným poznámkám chlapů a jejich výmluvným úsměvům. Krucinál. Myslím, že jsem se i začervenal. Raději jsem z tama rychle zmizel.
Vzhledem k tomu, že má priorita je samotný král, zamířil jsem rovnou k jeho komnatám. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na něho a na jeho druha narazil na chodbě. Myslím, že má červeň z tváře jen tak nezmizí. Oba se po chodbě producírovali nazí, jako by se nic nedělo. Jen Maro měl navíc svá démonská křídla roztažené do výšky, aby nic neskrývalo jeho nahotu.
Stůjte při mně všichni předkové. Co si to ti dva idioti zas vymysleli?
„Dneska na lehko králi, že? Nová móda?“ usmíval jsem se.
„Ano, chceš se přidat? Míříme k Zirovi…“ odpověděl zcela klidně.
„Vlastně, moc rád uvidím jeho reakci,“ pobaveně jsem zareagoval a přidal se k nim. A taky- je potřeba je hlídat. Zvlášť, když se nazí rozhodli projít po venku a navíc k Zirovi, který si na Tomoka stále dělá nárok.
Po boku s Maru jsem šel za Tomokem a prohlížel jsem si ho. Jeho zadeček se pěkně kroutil a já si v tu chvíli představil úplně jiné pozadí. Krucinál, že jsem se na dnešní službu nevykašlal. Jen jsem mlaskl, když se mi vybavil Akiův zadeček.
„Je krásný co?“ ozval se najednou Maro mírně výhružným tónem a blýskl po mně pohledem, který jasně říkal: NESAHAT.
„Ehm, jo…“ poškrábal jsem se na hlavě a rychle se začal dívat jinam.
Došli jsme k Zirově sídlu. Zastavili jsme a já se zvědavě díval, co bude dál. Zavětřil jsem, stejně jako Maro. U Zira je ještě někdo další. No, jak tohle dopadne… To jsem vážně zvědav.
Akio
Spokojeně jsem spal. Nikdo mě nerušil a otec mě nechával častokrát dlouho spát.
Když je chvíle klidu a nikam nemusím, je lepší mít svůj klidný spánek a nespěchat do toho hluku. Relaxovat v tichu a pohodě domova.
Cítil jsem horký polibek, který mi přistál na tváři, ale já jen spokojeně zachumlal hlavu do svého polštáře, jako kdyby to byla Suriho hruď. Spal jsem dál a jen ve snech se bál o svou jedinou lásku.
Suri
Vešli jsme do domu. Já je následoval a jen jsem kroutil hlavou nad tím, jaké líbací divadlo ti tři předvedli u brány. Tomoko se usadil v křesle. Maro se zamračeně díval, jak se k němu Ziro přibližuje. Chtěl k němu jít, ale zastavila ho ta proradná Leiko. Položila mu dlaň na hruď s otázkou, jestli si ho může osahat.
No, tohle nejspíš nedopadne dobře. Zvlášť, když jsem viděl, jak se v Maruovi začíná vařit krev. Byl to ale blbý nápad jít sem a ještě oba nahatí.
Ziro se skláněl k Tomokovi a ten jen seděl jako očarovaný. Ani se nebránil, když mu Ziro mírně roztáhl nohy od sebe a hladil ho po stehnech. Na koho to ale mělo dost silný účinek, byl Maro. Celou dobu se na ně nevraživě díval. Něco zašeptal Leiko a ona zděšeně uskočila. Ukázaly se jeho upírské špičáky, roztáhl svá démonská křídla do šířky a na těle mu už poskakovaly červené plamínky. Ziro přesto nedbal jeho varování a dál se věnoval Tomokovi.
Než jsem však stihl zakročit, Maro celý vzplanul, změnil se do své démonské podoby, popadl Zira a táhl ho do knihovny.
„Jdeme spálit ty tvoje hnusné pařáty, Ziro!“ zaslechl jsem ho ještě, než zmizeli za dveřmi.
Tomoko seděl v křesle a snažil se z toho vzpamatovat. Ale byl jak omámený a i když vstal, měl problém se udržet na nohou. Jen na mě mávl rukou, když jsem mu chtěl pomoct. Přitáhl si k sobě závěs, který po něm Maro stihl hodit a zmizel za nimi.
„Nech je být,“ zastavil mě hlas Leiko a její ruka na mé hrudi. „Oni si poradí a my se zatím můžeme zabavit sami, co říkáš?“ přitiskla se ke mně a otřela o mne svůj nos. „Krásně voníš, Suri. Že by páření?“ pohladila mě po břiše a sjela rukou dolů. Když zavadila o můj rozkrok, jen jsem sebou cukl, a chytl ji za zápěstí.
„Ale copak? Já ti s tím pomůžu,“ znovu se o mne otřela, a přiblížila se k mým rtům.
Akio
Bylo už skoro poledne, když jsem se konečně vyhrabal z postele a hodil na sebe jen lehké kalhoty a košili. Opláchl jsem si obličej a zašel za otcem do kuchyně.
„Už jsi vzhůru? To tedy brzo…“ řekl ironicky a začal mi nandávat jídlo na talíř.
„Promiň tati, ale stalo se toho opravdu dost a já se potřeboval vyspat.“
„To je v pořádku. Najez se!“
Postavil přede mě polévku a já s chutí začal jíst. Nikdo jiný nevaří tak dobře jak táta. Posadil se naproti mně a pozoroval mě.
„Vychoval jsem dobrého syna, jsem na tebe hrdý.“
Zaznělo konečně z jeho úst a mě se do očí nahrnuly slzy. Tohle jsem nečekal a bylo to jak rána pod pás. Srdce se mi sevřelo a hlas vynechal.
„Děkuji, tati. A já bych nechtěl jiného tátu.“
Jen mi stiskl ruku a věnoval mi vřelý úsměv. Tohle je teplo domova, které chci dát i Surimu. Plné lásky a podpory, kterou k sobě máme.
Suri
Stál jsem přilepený na zdi a neměl před tou proradnou Leiko kam uhnout. Mohl jsem ji odstrčit, chytit ji za ruce a ukázat, kde je její místo. Ale… Je to žena. Nevím, jak s nimi zacházet. Chlapovi bych už dávno jednu vrazil, ale ona… Navíc sestřenice Zira…
Stále se o mne otírala a vůbec ji nevadilo, že se ode mne nedočkala jakékoli reakce, která by ji uspokojila.
V duchu už jsem prosil všechny dobré i zlé duchy, aby mi pomohli. A oni mě vyslyšeli. Do pokoje vpadl rozzuřený Maro a vláčel za sebou Tomoka. Nechal ho stát kousek od dveří a vrhl se ke mně. Odstrčil Leiko ode mne tak prudce, že měla co dělat aby neupadla.
Kruci, ten se s ničím nepáře.
„Uf, jsem rád, že jsi mě zachránil, před tou…“ usmíval jsem se a svým typickým pohybem se znovu poškrábal na hlavě. Ale v momentě, kdy jsem pohlédl zpět na Maro, můj úsměv zmrznul.
„Celou dobu víš, jak je to náročné! Jak náročný trénink musím podstoupit, abych to všechno dokázal ovládat!“ vztekal se a křídla znovu roztáhl do šířky a shodila z něj závěs. „Ty jeden…“ vztekle odfukoval. „Ty…! Ty víš, že jsi jediný, kdo mě to může naučit!“
Musel jsem si rychle srovnat v hlavě, o čem to vlastně mluví. Ale pak mi to došlo. Byl v knihovně a dopátral se toho, co přede všemi zůstává utajeno.
Koutky úst se mi zvedly v úsměvu, který značil zadostiučinění. Takže on mě potřebuje a konečně mu to došlo.
„Tak mě o to popros… Ještě si mě o nic nepoprosil, nejsem snad taky vlk? Popros…“ odpověděl jsem mu s ledovým klidem.
„Tys to věděl celou dobu. Mlčel jsi a zřejmě ses dobře bavil,“ snažil se Maro uklidnit. „Klidně jsi už dávno mohl něco říct. Ale ty ne,“ zatl ruce v pěst, a já čekal, jestli mi jednu vrazí nebo ne.
Poodstoupil ode mne o krok. „Ohrozil jsi mě, ale co je hlavní, ohrozil jsi Tomoka, když jsi to věděl a nechal to tak a Belial ho unesl.“
Chytl Tomoka za ruku a vytáhl ho před dům. Jen přes okno jsem zahlédl, jak se vznesl i s ním v náruči k nebi a zamířil na zámek.
Tak já ohrozil krále? Myslím, že tohle trochu přehnal. Dokud sem nepřišel, král v ohrožení nebyl. To on svou zbrklostí všechno komplikuje. Co přišel, nemám chvilku ani pro svůj život. Ať si v tom teď pěkně vymáchá čumák a konečně si uvědomí, jak má s námi jednat. Nejsme jeho věrní. Jsme smečka a on je rozmazlený spratek. A je mi jedno, že žije už několik staletí.
Mávl jsem rukou na Zira a Leiko, kteří jen nechápavě bez jediného slova stáli a zírali na naši výměnu názorů. Ani jsem se nenamáhal odejít dveřmi. Prostě jsem se přemístil rovnou do své ložnice. Uklidním se a pak teprve půjdu za Akiem, pokud ještě bude doma u Hachira. Dneska už toho mám tak akorát dost.
Akio
Suri stále nešel a já věděl, že se asi práce protáhne. Rozhodl jsem se jít za ním. Rozloučil jsem se s otcem a zamířil k zámku. Vešel jsem do Suriho pokoje a uviděl ho stát u postele a sundával si oblečení. Prohlížel jsem si jeho tělo, které se postupně odhalovalo, a já si jej se zájmem prohlížel. Tohle je moje… Jen moje…
Náhle mě něco uhodilo do nosu. Divný pach… Vůně někoho jiného… Výrazná… Ženská.
Připomínala mi vůni ženy, kterou mám nejméně rád a to je Leiko. Nesnášel jsem ji. Dokonce se snažila o otce, když maminka umřela. Zavětřil jsem ten pach a hledal, odkud se line. Suri…
Zůstal jsem stát jak opařený a koukal se na něj. On… Mohl být s ní?
„Jaká byla akce? Užil sis to?“
Došel jsem k němu a přejel prsty po jeho pokožce na hrudi. Po tváři se mi svezly slzy bolesti z toho, že mě Suri může podvádět.
„Jsi cítit někým jiným a je to velmi pronikavý pach. Spal si s ní?“ To už jsem se mu díval zpříma do očí a nehodlal uhnout, dokud nedostanu odpověď.
Suri
Svlékal jsem se z hader, které výrazně natáhly pach té proradné Leiko. Ta ženská si prostě nedá pokoj. Potřebovala by vlka, který by ji ukázal její místo a to pořádně.
Právě jsem si svlékal halenu, když jsem uslyšel vrznout dveře. Pomalé lehké kroky nemohly patřit nikomu jinému než Akiovi.
Usmál jsem se. Aspoň tohle mi hned zlepšilo náladu. Ne jak s tím zatraceným upírem.
Už jsem mu chtěl odpovědět, že dopoledne nestálo za nic, když se přede mnou zastavil, přejel mi rukou po hrudi a následně řekl něco, nad čím mi rozum zůstal stát. Jako bych dostal ránu palicí do hlavy.
Díval jsem se mu do očí a přemýšlel, jestli to myslí vážně, nebo si dělá legraci. Ale jeho upřený pohled, jeho vlhké oči…
Krucinál!
Chytl jsem ho za ruku a stáhl ji ze sebe dolů.
„Nevím, o čem mluvíš,“ zamračil jsem se.
Opravdu jsem nechápal, jak si může myslet, že ho podvádím. Vždyť dobře ví, že jsem byl ve službě. Otočil jsem se a šel do koupelny. Shodil jsem ze sebe ještě kalhoty, nalil do vany připravenou vodu a vlezl do ní. Co na tom, že je studená. Začal jsem se mýt. Potřeboval jsem ze sebe co nejdříve dostat ten její pronikavý smrad. Je to horší, než když se mrouská kocour. Vztekle jsem se otíral namydlenou houbou. Už tak jsem byl naštvaný od Zira a ještě tohle.
Akio
Stáhl moji ruku ze sebe, jako kdyby mi potvrdil, že nechce, abych se ho dotýkal.
„Nevím, o čem mluvíš.“
Po těchto slovech se mi přímo dýka zaryla do srdce. Bolest mi sevřela hruď a já se mírně zkroutil, jak se mi myšlenky rojily v hlavě. On mě opravdu zradil? Pořád jsem cítil její nepříjemný pach a on se v koupelně drhnul.
Ovládlo mě něco silnějšího, než jsem byl já sám. Vlítl jsem do koupelny a cítil, jak mě zaplavuje horko. Obrovské přívaly horka se vpíjely do mého těla. V očích mi musela žhnout zlost.
„Tak ty mě odstrčíš, abych se tě nedotýkal, a ještě mi řekneš, že nevíš, o co se jedná? Byla dobrá? Leiko, že? Moc dobře znám její pach, jela po tátovi. Nesnáším ji. Proč si jí cítit? Proč, Suri? A to si byl na misi? Na jaké? Hmmm?“
Naštvaně jsem stál u vany a kolem mě se začala vznášet pára od vody, kterou Suri vycákal na zem. Bylo mi hrozné horko a já se podíval na ruce, po kterých mi tančily rudé plaménky. Vyděšeně jsem se podíval na Suriho.
„Co to sakra je?“
Suri
Snažil jsem se co nejrychleji zbavit toho nepříjemného pachu, když najednou Akio vletěl do koupelny a jako divoká bestie na mě křičel.
Ha? Co to do něj vjelo?
Kolem něj stoupala pára, jak byl celý nažhavený. Odhodil jsem houbu a docela nepříjemně jsem se na něj podíval. On mi tu bude vykládat něco o tom, že já si užíval někde s nějakou ženskou? A ještě takovou?
Už jsem chtěl vstát, kdy mu najednou na rukách vyskočily rudé plamínky.
„Co to sakra je?“ vyjekl a jen na ně zděšeně hleděl.
Rychle jsem ho za ty ruce chytil a strhl ho k sobě do vany. Voda jen zasyčela, ale nebezpečí bylo zažehnáno.
Nechal jsem ho máchat se v té studené vodě a vylezl jsem ven. Tyčil jsem se nad ním ve své velikosti a bylo na mne jasně vidět, že se zlobím.
„To je Belialův oheň. Nejspíš jsi to převzal ode mne, když jsme se spojili. Podívej!“ Natáhl jsem ruce před sebe a luskl jsem prsty. Okamžitě mé ruce obalily rudé plameny. Mávl jsem rukama a oheň zmizel. „Nikdo o tom neví, tak bych byl rád, kdyby ses uklidnil a přestal vyvádět, jinak ten oheň neuhasíš!“ křikl jsem na něj přísně. Nechal jsem ho tam a šel jsem do ložnice.
„Krucinál!“ zanadával jsem ještě, když jsem se začal utírat.
Žárlivou scénu mi teda fakt dělat nemusel. Ale nevím, zdá se, že se ještě neuklidnil. Zamračeně jsem se po Akiovi ohlédl.
To mu mám jako pokaždé vysvětlovat a podávat podrobné hlášení co právě dělám?
Akio
Suri mě za ruce strhl do vany a nechal mě válet se v té vodě, která mou zlostí začala bublat. On si jen tak pokojně odešel k sobě do ložnice. Vztekle jsem vylezl z vany a cítil, jak se pod mýma nohama zapálila dřevěná podlaha a hned se uhasila vodou, co z mého těla odkapávala.
Strhal jsem ze sebe mokré oblečení a došel za Surim. Na nic jsem nečekal a povalil ho na postel. Sedl jsem si na něj a jeho ruce mu svázaly mé řetězy, které se mi objevily na krku. Nechápu, jak jsem se mohl takhle rozčílit, nikdy jsem to nepoužil v soukromí.
Stáhl jsem mu ruce k tělu a přiblížil se k jeho tváři, aby mě lépe slyšel.
„Byl si na misi a si cítit ženou a ještě takovou, kterou nesnáším. Jsi můj… Jsem můj… A jen můj!!! Co čekáš, když tohle ucítím a ani se neuráčíš mi říct, že budu mít takovouhle moc. Jen pořád nedokážu uvěřit tomu, že jsem pro tebe ten pravý. Podívej, nic zvláštního na mě není.“
Roztáhl jsem ruce a ukázal mu své odhalené tělo, které se lesklo vodou, která po něm stékala.
Suri
Slyšel jsem jak se Akio v koupelně vzteká a doufal jsem, že ho ta studená voda trochu probere. Ani jsem se neuráčil po něm ohlédnout, když se z vany hrabal ven. Slyšel jsem, jak jeho mokré věci s plesknutím dopadají na zem. Chtěl jsem se po něm otočit, ale v ten moment po mě skočil a strhl na postel. Než jsem stihl cokoli udělat, omotaly mně jeho řetězy a já jen mohl nevěřícně na něj zírat a poslouchat ty jeho nesmysly. Tak na tohle jsem v tuhle chvíli neměl co říct. Nechápal jsem jedinou věc, ze které mě obviňoval.
A ještě k tomu ty řetězy. Myslí si, že mě zastaví?
Na moment jsem zavřel oči, abych se uklidnil. Několikrát jsem se zhluboka nadechnul a soustředil do svého těla veškerou energii. Tohle možná funguje na zlé duše, ale ne na mne. Jsem od Beliala vycvičený víc než dost. Nejednou jsem unikl z jeho ohnivých řetězů, kterými mě poutal, když jsem se mu protivil.
Podíval jsem ještě jednou Akiovi do očí. A pak jsem prostě zmizel. Řetězy se s cinkavým zvukem poskládaly na matraci, a než Akio stihl vstát a vyrovnat tu náhlou ztrátu opory o mé tělo, já už stál za ním.
Chytl jsem ho za krk, a když jeho ruce vystřelily dozadu, aby se bránil, chytl jsem je za ně a pevně sevřel.
Jen nevěřícně jsem hleděl, jak se z mých dlaní jako dva hadi sunou řetězy podobné těm Akiovým a omotávají jeho ruce. A v tu chvíli mi to došlo. Jenže než jsem stihl cokoli říct, by´t jediné slůvko, Akio sebou začal házet a chtěl se na mě znovu vrhnout. Rychle jsem ho chytil za ty spoutané ruce a přivázal je k pelesti provazem, který tam zůstal ještě od minula.
Postavil jsem se vedle postele a díval se na něho. Tak, to nejspíš bude chtít další trénink. Jak můj, tak jeho. Ale nejdříve ho budu muset uklidnit. Ale já začnu hned. Natáhl jsem ruce před sebe a soustředil všechno do svých dlaní. Po chvilce jsem cítil brnění a namodralé řetězy se svezly k Akiovým nohám a připoutaly je k posteli.
„Tak to bychom měli,“ promnul jsem si dlaně, protože jsem stále cítil to zvláštní brnění a pálení.
„A teď… Chceš mi tím vším snad říct, že mi nevěříš? Ani nevíš, co teď cítím, po tvých slovech.“
Přitáhl jsem si k posteli křeslo. Usadil jsem se na něm, zkřížil si ruce na prsou a díval se na Akia. Tak. Teď hezky počkáme, až se uklidní.
Akio
Nevěřícně jsem se díval před sebe, když se Suri ztratil a řetězy tupě dopadly na postel. Sevřel mi zátylek a já po něm chňapnul rukama. Bohužel mi je chytil a pevně je stáhl za má záda.
Byl jsem v šoku, když jsem ucítil řetězy, které se mi omotaly kolem kotníků, a já zjistil, že nejsou moje, ale Suriho. Nejhorší bylo, když mě připoutal k posteli jak kus masa a sedl si vedle mě na židli. Vzteky jsem málem celý vzplál. Pohlcoval mě takový pocit horka, které chtělo ven, že udržet se v klidu, bylo nemožné.
„A jak to bolí mě, to zase nezajímá tebe. Stačilo by, kdybys mi to vysvětlil a já se uklidnil. Zatím jsem ti vždycky věřil, ale když se mnou nemluvíš, potom nevím, co si myslíš. Potřebuji mluvení, slova, ne mlčení. Nikdy jsem neřekl, že ti nevěřím a že bych snižoval tvou lásku. Já tě miluji, ale co kdybych takhle přišel já a byl někým cítit, co bys dělal?“ říkal jsem a vzpurně se na něj díval.
Suri
Díval jsem se na Akia, jak se vzteká. Ještě chvíli a shoří mi postel. Neumí to ještě ovládat. Je to pro něj nejspíš šok, stejně jako pro mne. Netušil jsem, že naše spojení může vyvolat tohle. Převzal nejspíš část mých schopností, stejně jako já jeho.
Podíval jsem se znovu na dlaně. Co ještě Akio umí?
Už jsem chtěl vstát a jít pro vodu, abych ho zchladil a nevzplál mi na posteli, když promluvil.
„Co bych dělal? Věřil bych ti,“ odpověděl jsem první věc, která mi vyvstanula v mysli. „A pak bych šel a zabil bych toho, kdo na tebe šáhl,“ zamračil jsem se.
„Říkal jsem ti, že jdu do služby. To ti nestačilo? Myslíš si, že bych někdy na sebe nechal někoho sáhnout? A navíc ženskou a ještě ke všemu někoho jako je Leiko?“ povolil jsem ruce a narovnal jsem se. „Ještě nikdy jsem nikomu neřekl, že ho miluji. Beru svá slova vážně a ty bys měl taky.“
I když jsem riskoval, že mě hryzne, sklonil jsem se až k jeho obličeji.
„Jsem zásadový člověk. Nikdy neporuším svůj slib. A pokud o tom pochybuješ, tak věř, že tohle mě mrzí. A hodně. Chápu, potřebuješ slova. Ale myslím si, že hlavně bys měl věřit tomu, co cítíš tady,“ položil jsem dlaň na jeho hruď v místě, kde bilo jeho srdce. „Miluji tě Akio, nikdy bych tě nezradil,“ jemně jsem ho políbil na jeho chvějící se rty.
Akio
„Co bych dělal? Věřil bych ti.“
Má pravdu, já bych mu měl taky věřit, označil jsem si ho a on mě. Co chci víc? Asi se pořád bojím, že nejsem dost dobrý a že si nezasloužím to, co mám, ale to je normální, takhle jsem člověk.
Stejně nemělo cenu se s ním hádat, nevyhraju a on mi to vždy vmete do obličeje.
Byl tak blízko mého obličeje a já věděl, že to co říká, je pravda. Každé slovo. Jeho oči mluvily za něj a on by mi nelhal.
„Já to taky nikdy neřekl a chtěl jsem to vyslovit, až si budu jistý. Miluji tě, Suri.“
Cítil jsem jeho horké rty na mých a neodolal tomu, abych ho kousl. Stiskl jsem tu měkkou kůžičku mezi zuby a skousl. Jen tak, abych mu neublížil, spíš provokativně. Ihned jsem to místo olízl a cukl s rukama, abych mu naznačil, že chci pustit.
Suri
Skláněl jsem se nad ním a jeho jemné kousnutí ve mne nastartovalo touhu po jeho těle. Nedbal jsem na to, že škube rukama a pohledem žadoní o uvolnění. Vrhl jsem se hladově na jeho ústa, ale nezdržel jsem se na nich dlouho. Tak jak on kousl mne, já začal okusovat a olizovat jeho. Nezůstal jsem však jen u jeho rtů. Na krku a ramenou po mých zubech zůstávaly načervenalé otisky, mé ruce po něm bloudily jako dva ztracenci. Jako bych si potřeboval znovu zapamatovat každý kousek jeho těla. Hladil jsem ho a jemně štípal, dráždil jsem jeho bradavky a naslouchal jeho vzdychání, které nabíralo na síle. Olízl jsem podrážděnou špičku bradavky a chtěl se vrhnout na druhou, když se ozvalo zabouchání na dveře.
„Suri!“ ozval se najednou silný hlas Maru. Jen jsem zavrčel a pokračoval dál. „Suri!“ zařval ještě jednou a tentokrát hlasitěji, že snad musel vzbudit i lidi ze vzdálené vesnice.
Zavyl jsem. Opravdu jsem zavyl. Jestli to bude nějaká blbost, nejspíš krále a jeho druha už zabiju.
„Hned jsem tu. Nikam neutíkej,“ zašeptal jsem Akiovi do ucha a políbil ho.
Rychle jsem na sebe hodil kalhoty a přemístil se k ložnici krále a rychle vešel dovnitř.
„Říkal jsem, že nemusíš křičet, slyším dobře,“ zamračil jsem se na Maro, ale ten mě nenechal domluvit.
„Tomokovi něco je, potřebuje pomoc. Udělej něco, prosím,“ ustoupil a já rychle došel k posteli. Král se na posteli svíjel v křeči. Položil jsem mu dlaň na břicho a po chvilce jsem se usmál. Blázni… copak si myslí, že čekat dítě je jen tak? Krucinál.
„Má hlad… Nechce lidské jídlo… Jídlo jsi ty Maru… Nebude pít vlčí krev… Je chytrá… Problém je v tom, že bude velmi rychle růst… Jinak než u žen… Počítám, že tak za dva týdny půjde ven… Musíš ji nakrmit…“ znovu jsem se usmál a vrazil Tomokovi prsty do pusy. Přejel jsem po jeho zubech.
„Dokonce ti dala tesáky Tomoko, aby ses mohl nakrmit…“ ukázal jsem Marovi upíří špičáky, které Tomokovi narostly. Vypadalo to, jako bych prodával koně.
Oba dva si oddechli, zatím co já už s úsměvem vymýšlel, jakou smrt jim vyberu za to neustálé vyrušování. Copak já můžu za to, že cítím věci, které jiní ne? Ale proto mě snad nebudou volat, kvůli každé kravině. Ani kvůli tomu, že se na Tomokově břiše právě ukázalo znamení GEBO. Jejich dceruška jim právě dala najevo, co z ní bude.
„Budeme mít dceru…“ vydechl Maro překvapeně. „Jak… jak to víš, Suri?“ otočil ke mně hlavu.
Stále to nějak nemohl pobrat, protahoval nervózně své vlasy v druhé ruce.
„Jak asi, cítím ji… Protože jsem sloužil u… No to je jedno. Mám schopnost vás vycítit… Jo, bude to holka… A nejspíš upírek, co? Místo přemýšlením nad blbostmi, bys měl Tomoka nakrmit, jinak ti vyhladoví a piš si, že ona si o své řekne… “ řekl jsem s klidným hlasem a došel ke dveřím. Docela jsem se bavil tím, jak oba byli v šoku. Tohle je lepší než násilná smrt, kterou jsem jim chystal.
„Tak já se loučím a pokud budete něco potřebovat, stačí zavolat,“ uklonil jsem se a zavřel dveře.
Tak, teď zpátky. Snad je Akio ještě živý…
Akio
Mám pocit, že když jsem svázaný a nemůžu se bránit, že se to Surimu líbí. Jeho polibky a zuby na mé pokožce mě dokonale vzrušovaly. V těle se mi odehrávala bouře a já se propínal proti němu, abych se na něj víc tisknul. Sténal jsem rozkoší a chtěl víc. Snad hned teď, aby do mě vjel a tvrdě si vzal to, co mu patří.
Mé tělo naprosto ovládalo vzrušení a touha po jeho těle. Dráždil mou bradavku a já se pod ním svíjel. Víc… Hned… Chci tě…
Ale najednou jsme uslyšeli volání Maro.
„Opovaž se odejít, Suri,“ znělo v mé hlavě jak výhružka.
„Hned jsem tu. Nikam neutíkej,“ zašeptal mi do ucha a já ho chtěl kousnout.
Zmizel. Byl jsem vzteky bez sebe a asi bych i ukousal ty řetězy, ale čekal jsem, až se vrátí. Jsem hlupák, ale miluji ho. Sakra. Jak pes u boudy.
Když se vrátil, jen jsem na něj zavrčel a díval se na jeho dokonalé tělo, jak se přibližuje k posteli.
„Tak co to bylo tentokrát? Měl si poškrábat jeho královskou milost na prdelce?“
Suri
Vešel jsem do svého pokoje a po cestě ještě stihl upozornit velitele dnešní služby, aby mě nikdo nerušil. Jen se ušklíbl, ale raději nekomentoval.
Zavřel jsem za sebou dveře a s pohledem upřeným na přivázaného Akia jsem se pomalu blížil k posteli. Už jen ten pohled mě dostával do varu a než jsem se u něj zastavil, mé kalhoty zůstaly někde za mnou na zemi.
Byl to tak vzrušující pohled. Jak tam ležel ve své nahé kráse a já si ho mohl prohlížet. Nic mě snad v tuhle chvíli nedokázalo rozpálit víc. Poklekl jsem na jedno koleno vedle něj a položil ruce na jeho hruď, která se nadzvedávala pod rychlými nádechy. Pohledem jsem sklouznul k jeho rozkroku, kde to ožívalo a úplně volalo po mém doteku. Sjížděl jsem dlaněmi níž, hladil jsem jeho horkou kůži. Skláněl jsem se k němu čím dál víc, až se mé rty dotkly jeho jemných chloupků. Chytl jsem je mezi rty a mírně potáhl, abych vzápětí věnoval polibek jeho probouzející se erekci.
„Nejspíš bude potřeba škrábat tři královské prdelky, budou mít dítě. Ale mě zajímá jedna jediná prdelka. Ta tvoje, Akio,“ natáhl jsem ruku a jedním pohybem jsem mu uvolnil nohy. Přetočil jsem ho na bok a nohy mu přitiskl do matrace. „Ta tvoje je ta správná. Žádná jiná,“ přejel jsem mu nehty po zadečku a druhou rukou protáhl jeho vlčí ocas.
Mezi jeho sevřenýma nohama jsem se probil k jeho penisu. Stiskl jsem ji v ruce a zatím co jsem ho začal dráždit, líbal jsem ho po boku, po páteři a mířil k jeho zadečku, abych navlhčil místo, kde chci být co nejdříve a užívat si s Akiem těch neúžasnějších požitků, co nám naše spojení dává.
Akio
Takhle rychle svlečeného jsem ho ještě neviděl a to mě vzrušovalo. Jeho nahé tělo se přímo vlnilo, když se přibližoval k posteli. Je to vlk a to každým kouskem svého těla. Okamžitě se mně na hlavě ukázaly uši a ocas se mi nebezpečně vrtěl za zády.
Jeho dotek na mé hrudi vyvolal silné mravenčení do mého těla a já se proti ní prohnul. Zaplavilo mě vzrušení a můj penis se napnul v touze po něm. Jeho prsty mi rozpalovaly tělo a já s přivřenýma očima vnímal každý jeho pohyb.
Pohrával si s mými chloupky a pouštěl do mě ještě silnější mravenčení a nedočkavost, než se dotkne mého mužství.
„Nejspíš bude potřeba škrábat tři královské prdelky, budou mít dítě. Ale mě zajímá jedna jediná prdelka. Ta tvoje, Akio,“ zazněla mi tato věta do ucha.
Dítě? Jak? Je to král vlčích démonů, je jasné, že i toto dokáže. Ale zamrzelo mě, že já to Surimu nabídnout nedokážu. Jen hlavní rody mají tuto moc. Pouze král a možná Ziro.
Jenže tyhle myšlenky mě přešly, když si mě Suri otočil na bok a já cítil, jak moc ho chci.
Jeho horký jazyk putoval po mých bocích a ještě víc mě nažhavoval. Pevně jsem svíral provazy, které mi držely ruce a snažil se je urvat od pelesti. Tolik jsem toužil se ho dotknout. A když mi projel ocas proti srsti, málem se mi je povedlo odtrhnout od postele. Olízl jsem si rty a tiše zašeptal:
„Suri, chci to… Hned. Vezmi si mě.“
Suri
I kdyby to neřekl, vzal bych si ho. V tuhle chvíli jsem již nemyslel na nic jiného. Vzrušení stoupalo čím dál víc. Cítil jsem, jak tvrdnu a můj dech se zrychloval s každým polibkem a dotykem, který jsem Akiovi věnoval. Chtěl jsem se mu věnovat o něco déle, ale moje touha mě naprosto ovládla.
„Taky tě chci, Akio,“ nalehl jsem na jeho bok a políbil ho na krk. Můj penis se otíral o jeho zadeček a já ho nasměroval tím správným směrem.
Moc tě chci, Akio, pomyslel jsem si v duchu, když jsem se probíjel tou jeho těsností. Tahle překážka je proto, aby byla zdolána. Vnořil jsem se do něj až na doraz a musel ten prvotní pocit vydýchat. Jeho krk lákal k dalším polibkům, ale já mu jich věnoval jen málo. Víc mě ovládalo to, co se dělo dole.
Začal jsem se pohybovat. Pomalu se vysouval a vracel se zpátky.
Zapřel jsem se o loket za jeho zády a druhou rukou, přiloženou na břiše si ho přidržoval.
Se zrychlujícími pohyby jsem jen sledoval, jak sevřel ruce v pěst a zapřel se o provazy.
Akio
Ty jeho bolestně pomalé průniky, kdy jsem se chvěl jak štěně. Jak se jeho penis prodíral skrz mé úzké stěny. Chtěl jsem řvát a zároveň ho víc vtahovat co nejhlouběji do svého těla.
Prohnul jsem se jak luk a ihned se vrátil na jeho rozkrok. Vše se ve mně bouřilo. Chtěl jsem to tvrději, pevněji.
Jeho vzrušení ještě víc nabylo na tvrdosti a já jen hlasitě zasténal, jak mě plnil.
Ještě víc jsem sevřel lana, ale v tu chvíli nás oba obalil zvláštní plamen, který vycházel z mého těla. Postel se okamžitě zapálila a já se jen podíval Surimu do očí.
„Pokračuj!"
Suri
Na chvíli jsem se ztratil ve svých pocitech, které braly mé tělo útokem. Všechno to, co se mi rozlévalo po těle, se stahovalo pomalu dolů do slabin.
„Akio!“ vykřikl jsem najednou, když kolem nás vyšlehly plameny.
Můj přicházející orgasmus byl náhle zastaven.
„Akio!“ s rychlým oddechováním jsem znovu nalehl na jeho bok. „Soustřeď se jen na sebe. Na své tělo. Vtáhni plameny k sobě zpátky, jinak mi tu všechno podpálíš!“ vrčel jsem mu vztekle do ucha. Velmi nelibě jsem vnímal tohle vyrušení. Byl jsem nadržený, kousek od vyvrcholení a tohle…
„Kruci, Akio!“ kousl jsem ho do krku.
Byl jsem strašně napjatý. Potřeboval jsem se uvolnit. Potřeboval jsem se dokončit.
„Akio! Vnímej, co jsem ti říkal!“ znovu jsem ho bolestivě kousnul, tentokrát do ucha.
Akio
Nedokázal jsem ho vnímat. V hlavě mi hučelo a to nemluvě o vzrušení, které mě pohlcovalo a chtělo uspokojit.
Neposlouchal jsem, co mi říká, ale za to jsem moc dobře cítil, jak bolestivě mě kousal. Myslel jsem, že mi prokousl ucho a to mě konečně probralo.
Naštvaně jsem ho propaloval pohledem a snažil se ten žár v sobě dusit, ale šlo to tak těžko.
Soustředěním se mi povedlo ztišit ten plamen kolem nás, ale o to víc jsem sevřel Suriho v sobě.
Provazy přepálily a já měl volné ruce. Chytil jsem se tedy jeho zápěstí a víc se stočil na bok, abych vystrčil zadek a on měl lepší přístup.
Chtěl jsem mnohem hlouběji cítít jeho penis.
Stále se vše ve mně neuklidnilo, ale aspoň jsem už nic nezapaloval.
Suri
Akio se konečně po několika mých kousancích vzpamatoval. Plameny ustoupily, avšak stihly propálit provazy, kterými byl spoután.
Když se natočil víc na bok a víc na mě vystrčil ten svůj nádherný zadeček, mé vzrušení bylo naplno zpět. Jen prvních pár pomalejších nájezdů vystřídaly krátké a rychlé. Vždy jsem jen kousek povyjel a tvrdě přirazil zpátky. Akio svíral mé zápěstí a já mohl přirážet, aniž bych si ho musel přidržovat. Mé vzdechy nabíraly na síle. Začal jsem se v tom opět ztrácet. To přerušení mě nabudilo ještě víc a potlačený orgasmus se během chvilky vrátil zpět s ještě větší intenzitou.
Přišlo to tak náhle, že jsem se neubránil hlasitějšímu výkřiku a pak jen s polohlasnými vzdechy plnil Akiův zadeček svým semenem. Svaly se mi mírně třásly, ale já jsem se pevně zapřel o ruce, abych se nesvalil na Akia. Všechno kolem mne zmizelo. Sklonil jsem hlavu, zavřel oči a jen vnímal ten pocit, zachvacující celé mé tělo.
Akio
Ty jeho přírazy, které vždy atakují mé tělo, se zrychlily na tolik, že můj penis pleskal svou ztvrdlostí o postel.
Chytil jsem si ho jednou ruku a do rychlosti jeho nájezdů jsem si přejížděl po celé délce mužství.
Stahoval jsem si kůžičku a jezdil po kluzké plosce žaludu, abych se vydráždil tak, jak jsem potřeboval.
Víc jsem ho vtahoval do sebe a přivíral oči, nad tou rozkoší, když mě konečně jeho horké sperma vyplnilo.
Stále jsem cítil jeho pulsující penis v sobě a dotahoval i svůj orgasmus k dokonalosti.
Tělo se mi napnulo a v mírných křečích, které procházely mým tělem, jsem vypouštěl bílou tekutinu na prostěradlo.
Jen jsem ležel a nechával ve mě doznít ten skvělý pocit z toho, když se můžeme spojit v jedno.
Suri
Po chvilce jsem konečně začal vnímat. Jakýkoliv náznak plamenů, už byl dávno pryč a já pod sebou tlačil Akia do matrace. On sotva dýchal pod mým těžkým tělem. Párkrát jsem se v něm ještě pohnul a pak se pomalu vysunul ven z jeho tepla.
Sesunul jsem se na postel naproti němu. Chytl jsem ho do objetí a přitáhl k sobě. Hladil jsem ho po zádech i po zadečku, odkud jsem na svých prstech roznášel tu trochu, co si z něj našlo cestu ven. Líbal jsem ho všude, kam jsem se dostal, až jsem skončil na jeho rtech.
„Příště se budeme milovat ve vaně, abys svou vášní nezapálil zámek,“ usmál jsem se a vsunul jazyk mezi jeho zuby. Tiskl jsem ho k sobě, líbal ho stále a jsem toho neměl dost. Jako bych se ho rozhodl sníst, aby byl už opravdu jen a jen můj a nikdo na něj ani nesahal a ani nekoukal.
Nejspíš začínám žárlit.
Akio
Takhle bych mohl zůstat napořád. Cítit jak mě celého vyplňuje jeho sperma a jak se jeho prsty otírají o můj vstup. Vidět, jak si olizuje moji tekutinu z prstů. Tolik vzrušující...
Přivřel jsem oči a nechal ho, aby bral má ústa útokem. Sám jsem mu jazykem šel vstříc a proplétal se s jeho, jako kdybych je chtěl k sobě zauzlovat.
Jen jsem si užíval jeho blízkost a lásku, kterou mi neustále dává.
Rukama jsem ho převalil na postel, když ze mě vyjel a sám jsem se uvelebil na jeho mužné hrudi.
V tichosti pokoje, jsem spokojeně usnul s pocitem, že žiju jen pro něj.