Ziro
Byl jsem naprosto v šoku… Prvně se cítím, že o mě nejspíš nestojí a potom mě přenese do zámku a přímo mezi asi dvanáct upírů, kteří mě chtějí sníst…
Jeho síla byla obrovská a já se cítil uspokojený tím, že jsem ho donutil, aby si uvědomil, že není slabý. Ale tolika krutosti, kterou držel toho muže svoji silou za hrdlo a málem ho uškrtil… Tohle se mi nelíbilo…
Upíři jsou mnohem vzteklejší než vlci, tedy podle tohoto výjevu…
Ještě než jsem se stačil vzpamatovat, byli jsme zpět v zámku a já stál jak opařený vedle něj.
Jediné slovo jsem nebyl schopen vydat ze svých úst a snažil jsem se alespoň na chvíli vzpamatovat.
Saisho mě stáhl k sobě na klín a já cítil jeho silné obětí, v kterém se cítím tak v bezpečí. Jeho silné ruce a hřejivý dech… Vůně, která přebije vše v mém těle… Jeho nakřáplý hlas, který mě vzrušuje. Opravdu ho miluji, takového, jaký je…
„Promiň, ale musel ses probrat. Vím, že nejsi slabý, ale musel sis to uvědomit i ty,“ usmál jsem se a zavrtal do jeho hrudi.
„Kdybych přišel o tebe, asi bych se zabil sám. Nedokázal bych už žít sám. Jednou jsem se ti dal a tak to bude, dokud jeden z nás neumře, taková jsou jediná pravidla pečeti a mé lásky k tobě…“
Saisho
„Tak aby bylo mezi námi jasno… Já si nepotřeboval uvědomit, že jsem silný. Já vím, že jsem…“ zamračil jsem se, ale přesto k Zirovi nezvedl hlavu. „Jen – a to je podstatné – jsem si přišel při celém tom porodu úplně zbytečný. Ani bych tam nemusel být. Nejsem slabý, a jediný, kdo má větší sílu než já je Belial.“
Přitáhl jsem si Zira víc k sobě a poslouchal, co dál mi říká.
„Nechci o tebe přijít, neunesl bych to. Jen mi prosím tě řekni, jak dlouho ještě bude trvat ta přeměna… A jak to, že ty jsi normální a měním se jen já. Nebo se mi to zdá?“
Ziro
„Nebyl si zbytečný, bez tvého druhého já, bych ho neudržel ani chvíli a kdo by provedl porod, hmmm? A to nemluvím o těch bariérách, které si stihl postavit a on se tím zpomalil… Jsi opravdu hlupák, copak tohle nevidíš? Udělal si toho moc a je má vina, že jsi měl jen polovinu síly,“ říkal jsem smutně, byl jsem na sebe za tohle naštvaný.
„No mělo by to dneska skončit a měl bys být v celkové změně. Já se změnil, můžu se přenášet a mám nějaká tvá kouzla, ale na upíra se nezměním, jestli myslíš tohle, možná… No to je jedno… Tomoko se změnil, až čekal malé… Vadí ti, že tě to mění?“
Saisho
„Lepší vyschlé krevní jelito, než hlupák,“ zasmál jsem se konečně. Zvedl jsem k Zirovi hlavu a zadíval se do jeho očí. Položil jsem mu ruku na zátylek a přitáhl si ho pro krátký polibek. „Omlouvám se… Já jen prostě viděl všechny ty chyby, které jsem udělal.“
Postavil jsem se i se Zirem.
„Proměna mi nevadí. Ocas nemám a uši taky ne. A ani by mi neslušely tak jak tobě,“ usmál jsem se na něj. „Jen si nemůžu na některé věci zvyknout… Ale spánek mi nevadí. Vždycky jsem lidem záviděl, že mohou spát a nechají tak odpočinout tělo i mysl.“ Otočil jsem se ke dveřím a ukázal na ně. „Víš, co bych rád? Kdybys mě naučil pěstovat byliny. Teď, když už se nejspíš nějaký dlouhý spánek konat nebude, tak se o ně můžu klidně starat. Aspoň nebudu muset používat tohle,“ zhluboka jsem se nadechl a přeměnil jsem se v krásnou ženu. Když jsem ale viděl Zirův škleb, vrátil jsem se rychle do své původní podoby.
„Ještě jsem si uvědomil jednu věc. Ten lektvar na potlačení pachu tvé krve budu muset udělat silnější,“ vzpomněl jsem si, jak zareagovali upíři, když jsme se tam přemístili. „len možná to bylo jen tím, že rychle vyprchal účinek díky tomu, kolik energie jsi za poslední dva dny vydal… Bylo to dost náročné a já jsem moc rád, že tě mám zpátky,“ objal jsem ho a vtiskl mu horký polibek.
Ziro
„Tím chceš říct, že je to divné, když mám uši a ocas? Že jsem nějaký méně cenný?“ nafoukle jsem od něj odvrátil hlavu.
„Bylinky tě klidně pěstovat naučím, nemám nic proti tomu, abych ti předal své vědomosti, alespoň budu moci rozšířit zahradu. Nemám rád, když se mi v tom někdo jiný hrabe, ale ty… No, řekněme, že jsi výjimka a já tě tam chci…“ mírně jsem se začervenal.
Potom jsem se na něj mírně rozčílil a otočil se k němu čelem. Praštil jsem ho do ramene…
„Jo, co to mělo znamenat? Vzít mě mezi upíry a takhle mě vylekat? Tohle bylo jako co?“
Saisho
„Au, to bolelo…“ zamračil jsem se na oko, když mně Ziro bouchnul. Ale musel jsem se hned na to usmát, když jsem viděl, jak se červená. „Víš, že jsi roztomilý?“ pohladil jsem ho po tváři a pak po jeho vlčích uších. „Není divné, že máš ocas a vlčí uši. Jen říkám, že sluší víc tobě než mně,“ chytl jsem ho za ruku a zamířil jsem s ním ke skleníku.
Jo, hrabat se v hlíně… to mě vždycky bavilo. I když jsem kytky nepěstoval, ale občas jsem se rýpal v hlíně jen tak, protože bylo příjemné cítit pod prsty tu vlhkou hlínu.
„No a za tamto se omlouvám. Byl jsem naštvaný a chtěl jsem ti ukázat, jak jsem „slabý“, jak jsi říkal.“
Došli jsme do pěstírny a já se zastavil u stolu, kde stály lahvičky pro Zira. Odšpuntoval jsem jednu a přičichl k ní. Ještě jednou zkusím tuhle recepturu, a když bude slabá, tak ji opravím. Podal jsem lahvičku Zirovi.
„Na, vypij to a nechtěj, abych tě zas k tomu musel nutit. Budeme muset častěji do světa lidí, až se bude Ely učit lovit. A určitě nechceš, abych tam chodil sám bez tebe,“ usmál jsem se na něj a vrazil mu lahvičku do ruky.
Ziro
„Haaaaa??? Už zase? Nejsem roztomilý,“ štípl jsem ho do ruky.
„Víš, že jsem měl málem infarkt? Nejen, že mi zařveš u ucha a já mám citlivý sluch, ale dokonce jim červenaly oči a ty si jednoho málem zabil. No, musím uznat, že mi to imponovalo, ale i tak. Jsem vlk, neřvi mi u ucha, nebo budu hluchý,“ zamračil jsem se a zamířil za malinkými bylinkami v rohu místnosti.
Ale než jsem k nim došel, musel jsem vypít tu zelenou tekutinu… Blééééé….
Nalil jsem to ihned do pusy a vypil… Bléééééééééééééééééé…. Asi jsem v tu chvíli umřel, tak odporná chuť…. Málem jsem si chtěl ten jazyk seškrábnout.
„Nemůžeš tam dát třeba stévii, pro zpříjemnění chuti? Tohle mě rozhodně zabije… Tak si přičichni, ať víme, jestli to zabralo…“ nahnul jsem hlavu a nastavil mu krk.
Saisho
„Stévie? Ta by srazila účinek minimálně dvou bylin,“ zamračil jsem se. „Nejlepší léky jsou právě ty hořké,“ přičichl jsem si k němu.
No moc nic necítím…Přejel jsem nosem po linii jeho krku.
„Musíme říct někomu, kdo není s vaší krví spojený, jestli tě cítí. Já i Maru jsme nejspíš ovlivněni… On tě necítí a já tě cítím pořád,“ olízl jsem jeho krk.
Chytl jsem Zira za ruku a potáhl ho před velkou skříň se skleněnou výplní. Postavil jsem ho k ní čelem a já se postavil za něj. Přitiskl jsem se mu na záda. Rukama jsem přejel po jeho pevném břiše a pak je táhl nahoru pod krk. Chytil jsem ho pevně a nasměroval jeho pohled o odrazu vitríny.
„Podívej se na sebe. Jsi roztomilý… Jsi krásný…“ jemně jsem palcem přejel po jeho bradě a pak zase táhl ruku směrem dolů. Na moment jsem schoval jeho růžové pecičky pod dlaněmi a otřel se o ně. Ty se hned zpevnily a vyšli mým dlaním vstříc.
„Podívej se, takové tělo, nemá jen tak někdo,“ konečky prstů jsem kopíroval každý jeho břišní sval a zastavil se na proužku jeho jemných chloupků, které vedly dolů. Malinko jsem je potáhl a pak jsem po nich mířil dolů a zastavil se na lemu kalhot.
„Celé tvoje tělo je krásné, dívej se…“
Zachytil jsem za prsty kalhoty a pomalu je táhl dolů. Jeho spodní partie se odhalovaly a byl to opravdu nádherný pohled. Nechal jsem kalhoty sklouznout k zemi. Stále jsem v odraze sledoval Zira a své ruce, jak putovaly po jeho těle.
„Vidíš, jak máš pevné svaly?“ pohladil jsem mu podbřišek a pak obešel jeho rozkrok a zamířil rovnou na jeho pevná stehna. Tiskl jsem se na jeho záda a zadeček.
„Tyhle nohy bych hladil a líbal třeba celý den,“ pohladil jsem ho po stehnech. Nejdříve po přední straně a pak s rukama zajel na jejich vnitřní stranu.
„Celé tělo bych líbal celý den…“ řekl jsem tiše a zakousl se mu do krku.
Ziro
Postavil mě před vitrínu a ukazoval mi mé tělo… Prvně jsem se díval, jak se jeho prsty pohybují po mém těle a slastně si olízl rty.
Ty jeho doteky mě znovu rozpalovaly. Ať dělal cokoliv, tohle tělo chce jeho prsty cítit všude.
Víc jsem se na něj natiskl a mírně jsem zavrtěl zadkem, abych se otřel o jeho penis, který zrovna nebyl v klidu…
Jeho prsty se potulovaly po vnitřní straně mých stehen a já se snažil udržet na nohách…
Zase jsem mu podléhal… Bylo jedno, co říká, stejně můj mozek nefunguje.
Vše se rázem změnilo, když rukou přejel k mé bradě a já uviděl tu jizvu, která se táhla po celé délce krku. Jen jsem smutně sklopil hlavu a chytl si to místo…
„Ale tohle není krásné…“ sykl jsem nešťastně.
Saisho
Pustil jsem jeho krk a zvedl hlavu.
„Není? Nelíbí se ti to? Mně se líbí vše, co se tvého těla týká. Ale když ji nechceš…“
Chytl jsem ho za ruku a zvedl ji k jeho krku. Přiložil jsem mu prsty k jizvě a své taky. Přitiskl jsem je na ni.
„Zavři oči a dýchej zhluboka a pravidelně.“
Čekal jsem, až to Ziro udělá a pak i já zavřel oči a klidně a pravidelně oddechoval. Soustředil jsem se na to místo, které Ziro tak nenáviděl. Cítil jsem, jak z jeho i mých dlaní prochází energie. Brněla mě v konečcích prstů a v malých impulsech se přenášela přes Zirovy prsty do jeho jizvy. Otevřel jsem oči a v odraze skla jsem pozoroval to hřejivé jemné modré záření, které obalovalo jeho krk. Jizva pomalu mizela a kůže se vyhlazovala. Když se zcela zahojila, zmizela namodralá záře.
„Podívej se…“ zašeptal jsem Zirovi do ucha, aby otevřel oči. „Naše krev je zkřížená, a když jsi říkal, že i ty jsi něco ode mne přebral, napadlo mne, že bys taky mohl být tak trošku upírem. Nebo mít aspoň něco upírské krve a bylo by možné tohle zcela zahojit.“
Mluvil jsem k němu tiše a nechal mu jeho ruku na krku, zatím co ta moje již opět neomylně putovala po jeho těle.
Ziro
Poslouchal jsem jeho slova a modlil se, aby byly pravdou. Pořád jsem ve všem nejistý a asi vždy budu. Ale jemu věřit chci.
Zavřel jsem oči a cítil, jak mými prsty proudí zvláštní síla… Jako kdyby se spojila naše těla dohromady a tvořila svůj vlastní tok energie…
Můj krk se napínal a povoloval… Vše se ve mně bouřilo a já cítil zvláštní teplo, které bylo jednotné a jenom v jednom místě mého těla…
Přestalo to a po Saishiho slovech, jsem se podíval do vitríny….
Jezdil jsem prsty po krku a usmíval se… Vše bylo pryč.
„Teď jsme oba volní, žádně připomínky minulosti, jen naše budoucnost… Víš o tom Saisho…“
Jeho ruce si zase dělaly co chtěly… Jen jsem se prohnul blíž k jeho tělu a nyní se už o něj celý opíral.
Saisho
„Znám tvoje jizvy a vím, proč jsi je měl. A budu to vědět stále… jen já… I když už nejsou vidět. A postarám se o to, abys další již neměl,“ olízl jsem mu ucho a jemně do něho kousl. Díval jsem se v odraze skla do těch jeho zlatých očí. Otíral se o mně, zatím, co já neustále hladil jeho tělo a snažil se nevynechat jediný kousek jeho horké kůže.
Otočil jsem ho k sobě, chytl pod zadečkem a vyhoupl si ho nahoru. Omotal kolem mne své nohy a já s ním přešel ke stolu a usadil ho mezi ty malé květináčky, připravené pro nové sazeničky.
„Chci tě ochutnat, Ziro…“ zašeptal jsem a začal jeho kůži plenit svými ústy.
Ziro
Sakra…
Hned jsem byl tak moc vzrušený, že jsem obmotal své nohy kolem jeho těla, aby mě mohl snadněji přenést tak, kam chtěl.
Vyhoupl si mě na stůl a začal se jazykem potulovat po mém těle… Kdybych mohl, spálil bych tenhle stůl na troud, jak moc jsem ho chtěl…
„Ochutnej vše, co chceš…“ jen vzrušeně jsem šeptal.
Saisho
Vůně bylin a hlíny se mísila s vůní Zirova těla. Byl jsem jak omámen. Oždiboval a olizoval jsem každičký centimetr jeho kůže. Moje ruce hladily jeho záda, sjížděli po páteři dolů k zadečku a zpátky. Jednu ruku jsem mu zasunul do vlasů a začal jsem se jimi probírat, zatím co se má ústa věnovala jeho tvrdým pecičkám. Střídavě jednu a pak druhou jsem nasával mezi rty. Občas je chytl jemně mezi zuby a jejich hrbolky dráždil jazykem. Byly tvrdé jako kámen… stejně tak jsem cítil, jak tvrdne jeho rozkrok a tlačí mě do břicha. Donutil jsem ho ulehnout na stůl, jen jsem rychle odsunul přebytečné věci. Líbal jsem jeho břicho a postupoval dolů, jako před chvílí mé ruce, když jsem mu ukazoval v odraze skla, jak je krásný. Chytl jsem ho oběma rukama pod koleny, roztáhl mu nohy víc od sebe a opřel mu je chodidly o desku stolu.
„Chci všechno ochutnat… do samého konce…“ řekl jsem tichým hlasem těsně před tím, než jsem jeho pevnou erekci uschoval ve svých ústech.
Ziro
Jeho prsty projížděly mými vlasy a já si užíval jeho dráždění, když se jazykem potuloval po mých bradavkách. Přivřel jsem očí a jen vnímal jeho polibky a drsný jazyk, jak se pohybuje po mém těle a celého mě mé pocity pohlcovaly.
Zaklonil jsem hlavu a on mě stáhl na stůl tak, abych ležel a mé nohy byly opřené o rantl stolu. Uchopil můj penis a já cítil, jak se noří do jeho teplých úst, které mi dopřály jeho dráždění.
Pěvně mě rty obemknul a začal přejíždět po mém vzrušení. Jen jsem hlasitě zasténal a prohl se proti jeho ústům. Sám jsem zabořil nehty do dřevěné desky stolu.
Saisho
Nevynechal jsem jediné místečko jeho pevné erekce. Pevná stavba s jemnou hladkou kůží... Sál jsem ho a olizoval jako to nejchutnější, co jsem kdy měl. Saisho se prohýbal a když zaryl drápy do stolu, tak jsem při tom nepříjemném zvuku bezděčně stiskl jeho penis mezi rty a jemně ho škrábnul zubama. Pustil jsem ho a zvedl hlavu. Podíval jsem se na něj s úsměvem, jak přivírá oči a oddechuje s otevřenými ústy rychle jako pes. Zkusmo jsem zajel dvěma prsty do jeho nitra a několikrát je povytáhnul a zarazil zpět. Protočil jsem je a pohladil jeho místečko.
„Stačí ti to takhle?“ zeptal jsem se s úsměvem a přestal svými prsty v něm pohybovat.
Ziro
Jeho jazyk kroužil po mém vzrušení a dával mi ten pocit, po kterém tolik toužím. Konečky jeho prstů, které připravovaly mé nitro, mě uváděly do stavu naprostého šílenství, kdy jsem byl schopen ho popadnout a svalil pod sebe, aby byl už ve mě. A on? Jen se zeptá tou nejdebilnější otázkou člověka, který myslí jen na to.
„Haaaa?“
Blik, ozvala se zase moje zpupnost.
„Jo stačí… Vlastně bylo úžasné, že neumíš dokončit to, co si začal…“ vyplázl jsem na něj jazyk a pootevřel své vzrušené oči.
Saisho
Narovnal jsem se a díval se na něj. Hm… Kdyby mlčel, nebo odpověděl cokoli jiného… No dobře.
„Tak jo… když stačí… Vidím, že ti opravdu stačí málo…“ vyplázl jsem na něj jazyk tentokrát já.
Sehnul jsem se, zvedl jeho kalhoty ze země a dal mu je na břicho. Otočil jsem se, poodešel k židli a usadil se na ni.
„Nejsi zrovna náročný, když ti v období páření stačí jen tohle…“ zašklebil jsem se a díval se na něho. Zvedl jsem ruku, na které ještě voněly kapky jeho touhy, a s přivřenýma očima si je olízl.
Ziro
Haaa??? Grrrr… Tak tohle mě silně naštvalo. Vypustil tygra z klece, být jím, chráním si vše na svém těle, protože jsem se právě rozohnil…
Prudce jsem vstal a s lehce ironickým úsměvem jsem nahý došel k němu. Klekl jsem si na kolena a od kotníků přes lýtka, která jsem mu zmáčknul, jsem rukama putoval dál ke stehnům. Po nich jsem přejížděl velmi pomalu a mé drápy se zabodávaly do látky tak silně, že bylo slyšet, jak jí řežu…
Dostal jsem se do jeho rozkroku a stáhl mu kalhoty i se spodním prádlem z těla, jedním prudkým tahem. Tak prudkým, že se jeho tělo přímo nadneslo, abych to mohl dokázat najednou.
Poškrábal jsem ho na hrudi a ke krvavým cestičkám se sehnul pro jeho sladkou krev, kterou jsem olízl. Můj ocas ho hladil v rozkroku a já si pohrával s jeho bradavkami. Když jsem uviděl, že jsou dost tvrdé, zakousl jsem se do jedné a mírně nasál jeho krev. Až teď jsem si uvědomil, že mám upíří zuby… Jak pěkný dárek… Usmál jsem se nad tímto faktem…
Po břiše jsem sjížděl jazykem k jeho rozkroku a bez pomocí prstů jsem si jazykem nadzvedl jeho chloubu. Olízl jsem špičku a zajel s jeho penisem do svých úst… Sjel jsem rty až ke kořenu a vrátil se zpět na špičku. Potom jsem ho propustil…Jen jsem ho nechal dopadnout na jeho pokožku, až jeho penis o ní pleskl.
Potom jsem se zvedl a otočil se k němu zády. Hezky jsem zavrtěl zadkem a ocáskem…
„A tobě tohle stačí? Pokud ne, znáš odpověď na to, co při páření potřebuji… Ne?“
Pomalu jsem mířil ke dveřím.
Saisho
Tak rychle mě zbavil oblečení, že jsem nestačil ani mrknout. V momentě byl zapasovaný mezi mýma nohama a dráždil mě po celém těle. Skoro po celém. Na zadku jsem si seděl, tam se nedostal. Ale útok na mé citlivé bradavky… kruci… Jeho zuby jsou nějaké ostré … tak tohle mě dostalo. Zatnul jsem zuby a jen se na něj lhostejně díval. Snaž se…
Ale pak zaútočil na moje mužství. To už jsem se kousl do jazyka, abych umlčel povzdechnutí.
A on se pak zvedne a odejde. Počítal jsem, že si mě osedlá jako koníčka a on ne. Tak trucovat bude… hmmm… A zase nedal pokoj s tou svojí nevymáchanou pusou… Jednou mu ji slepím nějakým kouzlem, aby byl zticha.
Postavil jsem se, když provokativně kráčel ke dveřím a ještě vrtěl tím svým ocasem. Mávl jsem rukou a vyslal k němu své modré provazce. Hbitě se kolem něj omotaly. Pevně mu přitáhly ruce k tělu a nohy svázaly u kolen. Měl co dělat, aby vyrovnal balanc a nespadl na zem. Ale to už jsem ho chytil a přidržel.
„Řekni mi, co při páření potřebuješ…“ promluvil jsem klidně. Pustil jsem ho a nechal ho stát uprostřed místnosti.
„Jsem totiž jen neschopný kouzelník, a coby vlk jsem na tom úplně mizerně… Prostě neschopný. Nejspíš potřebuji všechno naučit od základů… Jsem panic – na nic…“ zamračil jsem se. Několikrát jsem ho v kruhu obešel a zůstal pak stát za ním. Přejel jsem mu rukou po zádech a skončil dole u ocasu, kterému se nervózně třásla špička. Chytl jsem ho do jedné ruky, aby mi s ním neuhnul, a druhou rukou jsem mu po něm pomalu, velmi pomalu začal přejíždět proti srsti.
Ziro
On mě svázal? Mě? Měl jsem co dělat, abych nespadl držkou přímo na dlažbu, ale to mě chytil a přidržel.
Dál mě nechal stát mému osudu vstříc, ale já se nehodlal vzdát… Moje vzteklost jen rostla.
Zmetek, zaútočil na tu nejvíc citlivou část mého těla a hezky pomalu mi projížděl srstí proti směru jejího růstu…
„Sakra… Saisho… Haaa…Achh…“ nedokázal jsem se uklidnit.
Ten pocit… Je to jako kdyby dráždil každý kousek mého těla a vysílal do mě silné mravenčení… Zaklonil jsem hlavu a sevřel pevně rty k sobě.
„To pořád nevíš, co tohle se mnou dělá? Kruci… Potřebuji hlavně tebe, a protože jsi vůdčí typ, musíš si mě tím způsobem krotit. Jsem vlk a celkem vznětlivý vlk, to uznávám. Musím mít silnou autoritu… Je to vlčí pud. Tohle období je velmi mocné a upevňuje to náš vztah. Chvíle, kdy se naše těla stanou jedním, vždy jednou za rok. Tohle potřebuji…“
Cítil jsem, jak se vše ve mně napíná a staví se na odiv mému pozorovateli.
Saisho
„Jednou za rok? Tak málo?“ podivil jsem se. „Hm, tak to bych si toho měl teď pořádně užít. Jen jsem zvědav, co budeš dělat, když tohle období přejde… U mě tohle neplatí. Když chci, vezmu si tě, ať se budeš pářit nebo ne…“
Ještě jednou jsem mu projel ocas prosti srsti a s úsměvem se díval, jak se celý roztřásl. Položil jsem mu ruku na rameno a potlačil ho dolů do kleku. Zůstal jsem stát proti němu a v ruce jsem si provokativně několikrát promnul penis. Pozoroval jsem jeho obličej. Jeho oči plály vzrušením a já už na tom nebyl o nic líp. Dřepl jsem si před něj.
„Zkrotit? Upevnit vztah? Nevím, jak se to dělá,“ usmál jsem se nebezpečně. Položil jsem mu ruce na hrudník a několikrát po něm projel. Nezapomněl jsem znovu podráždit jeho bradavky, které byly stále pevné, a jejich tvrdé hrbolky mě jemně dráždily v dlani, když jsem je pohladil. Potlačil jsem ho a on dolehl na zem. Chytl jsem jeho spoutané nohy a zapřel si je o jedno rameno. Jeho záda se mírně zakulatila a já měl krásný výhled na jeho vstup. Svým rozkrokem se otřel o jeho zadeček.
„Nevím, jak to vlci dělají, ale možná ti bude stačit tohle…“ nečekaně jsem do něj tvrdě najel a bez dalšího otálení jsem začal přirážet. Jeho nohy na rameni jsem si přidržoval jednou rukou a druhou jsem obtočil kolem jeho stehen dopředu, kde jsem uchopil jeho pevnou erekci. Ta se mi hned přivinula do dlaně a poddávala se mému laskání, doprovázenému mým najížděním do jeho nitra.
Ziro
„Kdo tady říká, že tím, když skončí naše období, že přestaneme mít sex? To se nikdy nestane… Jen, teď je vše mnohem silnější a potřeba spojení je nesnesitelná. Vlastně to potřebujeme pořád, nejlíp být neustále spojení…“ už jsem nestačil víc říct, protože do mě zajel plnou silou.
Zasténal jsem a prohnul se proti němu.
„Ahhhh… Saisho…“ rozezněla se slova vášně pěstírnou.
Jeho tvrdý úd se mi otíral o stěny a já ho pěvně svíral… Vtahoval jsem si ho hlouběji do sebe a se zavřenýma očima jsem si užíval ten úžasný pocit, cítit ho v sobě…
Saisho
Jeho nohy sevřené provazy a mou rukou, udržovaly jeho zadeček mírně stáhnutý. Tření bylo intenzívnější a on to ještě znásoboval svými stahy. Vtahoval m do sebe a odmítal pustit, že jsem málem šel do mdlob. Jeho propnutí těla a hlasitý výkřik mi sebral vzduch z plic. V tu chvíli mě sevřel tak silně, že jsem sotva byl schopen vnímat jeho dávky spermatu procházející mi mezi prsty. Jen jsem donutil své tělo udělat ještě pár těch kopulačních pohybů, až jsem konečně cítil i já uvolnění a začal plnit jeho nitro.
„Zirooo…“zavrčel jsem z posledních sil. Pustil jsem jeho nohy, ty dopadly bokem na zem a já nalehl na jeho tělo. Jedním pohybem jsem povolil provazy a on se v tu chvíli uvolnil. Ztěžka jsem oddychoval, zcela pohlcen silným prožitkem orgasmu. Nebyl jsem schopen se ani zvednout, abych tolik nezatěžoval jeho tělo. Zůstával jsem dál v něm nasunutý, neschopen jakéhokoli dalšího pohybu a v duchu aspoň počítal, kolik let jsem už naživu, abych se udržel při zdravém rozumu.
Ziro
Mé tělo se pohybovalo v rytmu vášně, kterou mě Saisho svazoval. Jeho přírazy, které mi projížděly tělem v silných vlnách ovládajících mé vzrušení, byly neskutečné. Nikdy se něčeho takového nenabažím.
„Saisho…“ zařval jsem hlasitě, když se z mého mužství dostalo vše, co ho plnilo.
Zcela jsem tomu propadl a poslední, co jsem vnímal, bylo to, jak se v mém těle škube jeho penis, který mě zcela vyplňuje svým horkem.
Zavřel jsem oči a nechával sebou procházet ten dozvuk orgasmu, který jsem si naprosto užíval.
Objal jsem ho kolem krku a vtáhl víc na svou hruď.
„Miluji tě Saisho… A nejspíš vždy budu…“
Saisho
Nejspíš budu muset naučit Zira rozpoznávat, co je u mě ironie, co sranda a co myslím vážně. Představa, že bychom se milovali jen jednou za rok, v období páření… no to by mě nejspíš zabilo. Stejně bych to nevydržel, i kdyby to byla pravda. Ale sám nechápu, proč si prostě občas neumím odpustit ty kecy, které ho vždycky naštvou. Ale když on je tak krásný, když se rozpálí a když se zlobí. Zčervenají mu tváře a jeho oči metají blesky na všechny strany. Toho asi nebudu mít nikdy dost.
Teď jsem na něm ležel, spokojeně oddychoval a pozoroval, jak přivírá oči a sem tam si olízne suché rty. Dostal jsem na ně chuť. Trochu jsem se nadzvedl a otočil ho na záda. Dolehl jsem na něj zpátky, rukama zajel do jeho vlasů. Sevřel jsem mu je těsně nad ušima a znehybnil hlavu.
„Máš krásné rty,“ zašeptal jsem a olízl mu je. Právě povystrčil jazyk a naše špičky se o sebe otřely. „A taky moc chutné,“ dodal jsem a vzal jeho ústa útokem.
Ziro
Ležel jsem nehybně a jen hrudník se mi splašeně nadzvedával, jak jsem zhluboka dýchal. Moje tělo se ještě chvělo, jak se snažilo vstřebat vše, co mi dal.
Stále jsem cítil jeho doteky a polibky, nájezdy na mé tělo… Vše se na mně odráželo a jen jemným dotekem mi přejíždělo po kůži.
Náhle mě obrátil a díval se do mých očí. Tak upřeně, že se mi tajil dech, nad jeho krásnou barvou očí.
Olízl mé rty a já je automaticky otevřel, abych propustil svůj jazyk, který se chtěl dotýkat toho jeho.
Jen jedno spojení našich špiček a vše vypuklo znovu. Líbal mě a brázdil v mých ústech, jako by se chtěl do nich vpít…
Ty krásné polibky, kdy mi dokazuje, jak mě miluje i beze slov…
Jen jsem zavřel oči a rukama ho objal. I můj jazyk se proplétal s jeho, jako kdyby tohle nemělo nikdy skončit…
Ale skončilo, když Suri zaklepal na naše dveře. Neotevřel, což byla asi v tuhle chvíli jeho záchrana.
„Obřad začíná. Měli byste se dostavit a to hned…“
Když to dopověděl, hned byly slyšet kroky, jak se vzdaloval od dveří.