Tsutomu
Byl jsem rád, že nakonec Takehiko svolil do té nemocnice jet.
A když jsme se vraceli s ujištěním, že je v pořádku, opravdu jsem si oddechl. Kdyby se něco stalo, mohlo by pak být pozdě volat lékaře. A já bych byl pořád nervózní, a pořád bych ho kontroloval a vyptával se, jestli je v pohodě, a věřil jsem tomu, že by to Takehikovi už potom vadilo.
Když mě políbil a poděkoval, taky jsem se k němu naklonil a políbil ho.
„Děkuji, že jsi na to vyšetření šel. Teď to už není jen o tobě, ale i o mě. Věř mi, že jsem se vážně bál, ale teď jsem už klidnější,“ líbnul jsem ho ještě na tvář, a pak už jsme konečně mohli vyjet.
Když jsme dojeli domů, zamířil jsem rovnou nahoru, abych se převlékl a umyl. A taky jsem potřeboval zajít na záchod. Jo, to nejspíš kvůli té vší nervozitě a nervech.
Než ten duch odsud zmizne, budu asi lehčí o deset kilo.
Když jsem byl konečně spokojený, ještě jsem se podíval, jestli si Takehiko stěhuje věci ke mně.
Věděl jsem, nebo spíš doufal, že mi ten duch neublíží, i přesto, že jsem řekl, že ho nemiluji.
A tak, než si Takehiko posbíral věci, byl jsem s ním v pokoji a trochu aspoň pouklízel rozházené věci.
„Tak půjdeme dolů podívat se, co tam kluci vymysleli. Začínám mít dost hlad…“ počkal jsem, až si Takehiko dá věci do skříně, a pak jsem si ho přitáhl do náruče.
„Máme se oba ještě co učit, ale myslím, že to zvládneme. Půjdeme dolů, najíme se, a pak se můžeme mrknout na ty věci, co jsem donesl, ano?“
Takehiko
No, kdybych do té nemocnice jel rovnou, tohle všechno jsme si mohli ušetřit.
Ale zase jsem aspoň o něco chytřejší.
Když jsme dojeli domů, zamířil jsem rovnou k sobě do pokoje, abych si sbalil těch pár věcí a přestěhoval se k Tsutomovi. Ten po chvíli přišel za mnou, pomohl mi pouklízet a snad dával pozor na to, aby na mě duch znovu nezaútočil.
Tak nějak mě to zahřálo u srdce a musel se pousmát.
Když si mě pak Tsutomu přitáhl do náruče, potom, co jsem si poskládal k němu věci, zapřel jsem se o jeho hruď a spokojeně vydechl.
„Asi to se mnou nebude jednoduché. Já se mám ještě hodně, co učit a nejspíš to ještě někdy pokazím tak, jako dneska. Ale… Chci abys věděl, že to nedělám proto, abych ti ublížil, nebo tě naštval, nebo něco jiného. Jen, některé věci mi nedochází a nechtěl bych zažít to, co dneska. Opravdu mě to mrzí," pevně jsem Tsutoma objal, a pak ho trochu nešikovně políbil.
„I v tomhle mám co dohánět," zasmál jsem se a věnoval Tsutomovi ještě rychlou pusu, u které jsem nic nezkazil.
Rychle jsem se ještě převlékl, a pak už jsme sešli do kuchyně, podívat se na ty čtyři, jak tam válčí.
„Už jste zpátky? My už chystáme večeři!" pochlubil se Rin, který měl vajíčka až ve vlasech.
„Tak co?" přešel Sora ke kávovaru, aby nám hned udělal kafe.
Jo, to bych si konečně za celý den dal.
„Jen pár modřin a jinak v pohodě," pokrčil jsem rameny, a ještě potichu si neodpustil dodat. „Já to říkal."
Zakřenil jsem se na Tsutoma, a pak už šel zjišťovat, co kluci vytváří na večeři, a od Hidekiho si vyslechl dlouhý výklad o tom, jak funguje rýžovar a jak ho používat.
Tsutomu
Byl jsem rád, že se to uklidnilo. Nemám rád tyhlety situace, jsem z nich vždycky strašně unavený.
Pořád něco řešit, když to musí být jasné hned po první větě…
No… nejspíš se mám taky ještě co učit. Na tohle mě rodiče nepřipravili.
Když jsme sešli dolů do kuchyně, málem jsem se vyvrátil hned ve dveřích.
Jako, krucinál, mají rýžovar a tady to vypadá jako po boji. Na co jsem uklízel?
A proč má Rin vejce ve vlasech, když si ho pak každý rozklepne rovnou do misky?
„A já to slyšel,“ zareagoval jsem na Takehikovo povzdechnutí a plácnul ho po zadku.
Ale aspoň to znovu nastartovalo mé srdce po tom infarktu myokardu, a hned jsem začal uklízet ten největší binec, aby zas někdo neskončil v odpadcích.
Nakonec se to tu povedlo zkulturnit, a všichni jsme si posedali ke stolu, každý se svou miskou rýže.
Hleděli jsme na to a na sebe, jako bychom se pohledem ptali, kdo začne první. Kdo bude ten odvážný…
Nakonec to byl Rin, kdo první zabořil hůlky do rýže, promíchal si to se sojovkou a vejcem a pak statečně strčil do pusy první sousto.
„Hmmm… mmm… áááá…mmmm… hmmm… to… je… fakt… dobrý…. Mmm“ doslova se rozplýval blahem a hned pokračoval v jídle s takovou vervou, že měl rýži i na čele.
„Dobrou chuť,“ popřál jsem, a pak jsem se pustil do jídla i já.
„Hide, venku před domkem jsou věci, které se musí odvézt na skládku. Mohl bys to zítra udělat? Ještě to sice není všechno, ale ať se to tam zbytečně neválí a v pondělí na to nebudeš mít čas,“ požádal jsem o odvoz bordelu z domku.
Mohl bych to udělat i já, ale zítra nebudu mít kdy, a pak… jen za Hidekiho auto se dá připojit vozík.
„Půjdeš se tam potom se mnou ještě podívat? Musím tam stejně ještě pozhasínat, zavřít okna a zamknout,“ otočil jsem se na Takehika a jazykem sebral dvě zrníčka rýže z jeho tváře.
Takehiko
Vyjekl jsem, když mi dal Tsutomu přes zadek, ale když jsem viděl, že mi nemíní utrhnout hlavu, oddychl jsem si. Trochu jsem mu pomohl pouklízet, protože kluci se opravdu činili a s takovou nejspíš tu kuchyň brzo i zruší.
Nechápal jsem, jak to dokázali doteď, že ještě nic nepodpálili, nebo nevyhodili do povětří.
Když bylo jídlo na stole, bylo vidět, jak se všichni zdráhají začít, ale nakonec se odvážil Rin a po něm, jsem se do jídla pustil i já, jako bych se bál, že sní i moji porci.
Fakt to bylo dobré!
Asi nejlepší jídlo, co jsme si zatím uvařili.
Když se ke mně Tsutomu otočil a zeptal se, jestli bych s ním pak ještě nezašel do domku, chtěl jsem mu odpovědět, ale ve chvíli, kdy mi olízl tvář, jsem se zakuckal, a polovina rýže z mé pusy skončila na Sorovi, který seděl naproti.
„Promiň!" vyjekl jsem a vyskočil na nohy.
Přitom jsem se ale nešikovně ohnal rukou a svou misku shodil Tsutomovi do klína.
„Promiň!" vyjekl jsem znovu a hned se sklonil, abych ho očistil, ale i když se mi rýži povedlo sebrat, vejce se mu ještě víc po klíně rozmazal.
„Hej! To si nechte na večer!" smál se nahlas Rin, až se prohýbal v pase, a pak už jsem slyšel jen ránu a vyheknutí, když i ze židlí spadl na zem.
Přitom sebou strhnul i Nobua, který zrovna držel misku rýže, a ta mu vyklouzla z ruky a přistála Hidekimu na hlavě, který právě sundával Sorovi rýži z obličeje.
Ten, když to viděl, tak se začal strašně smát, protože Hidekimu teklo vajíčko a sojovka po celém obličeji a brýle měl samou rýži. Ještě štěstí, že jsme byli skoro po jídle, a každý z nás toho měl v misce jen trochu.
Jediná Tsutomova zůstala netknutá, ale to se změnilo ve chvíli, kdy jsem se pokoušel vysoukat zpod stolu a omylem, místo abych se zapřel o stůl, jsem strčil ruku do misky.
„Promiň?" omluvně jsem se na Tsutoma podíval, a pak si z prstů začal slízávat rýži.
Tsutomu
Vychutnávali jsem si večeři jen do chvíle, kdy jsem Takehikovi olízl tvář.
Poznámka do deníčku: Už tohle nikdy nedělej, pokud se chceš v klidu najíst.
Ta řetězová reakce, která potom nastala, ukončila naši společnou večeři.
Na co jsem se snažil uklidit, když můžu začít znovu? Nejspíš nastavím nové pravidlo.
Kuchyň budou vždycky uklízet dva, protože mě už to přestává bavit.
Přesto jsem se neubránil úsměvu, když jsem to celé sledoval. A i když nějakým zázrakem moje miska zůstala v pohodě, Takehiko nakonec zrušil i moji nedojezenou večeři.
„Jsi větší poděs než Rin,“ přitáhl jsem si Takehika a usadil si ho na klíně.
Chytl jsem ho za ruce, aby už nezpůsobil další pohromu a políbil jsem ho na rty.
„Přidělal jsi práci i Sorovi, protože bude muset zase prát.“
Jednou rukou jsem si ho chytil kolem pasu, a pak si ho na sebe přitiskl a pošoupnul ho na svém klíně až na rozkrok. Jo, jeho zadeček teď bude na tom stejně jako můj poklopec.
Zatímco se Rin s Nobuem sbírali ze země, Hideki obíral Soru od rýže, já jsem si nehledě na to, přitáhl Takehika pro pořádný polibek.
„Ne duch, ale my ten barák jednou srovnáme se zemí,“ uchechtl jsem se do jeho rtů, a pak už ho pustil.
„Uklidím, převlečem se, a pak se půjdeme podívat do domku,“ pomohl jsem Takehikovi vstát, a ještě ho plácl po zadku. „Tak šup, ať to stihneme ještě dneska…“
Takehiko
Začervenal jsem se, když Tsutomu řekl, že jsem větší poděs než Rin, a zároveň se nafouknul, protože to vlastně byla všechno jeho vina.
Dlouho mi moje uraženost ale nevydržela, a místo toho zavzdychal Tsutomovi do rtů, když mě potáhl na svém klíně, a pak mi vlepil pořádný polibek, že jsem mu sotva stíhal.
Přikyvoval jsem jako blbeček a hlava se mi točila, když mě pak Tsutomu postavil na zem a plácnutím po zadku popohnal.
„Vyperu a pomůžu uklidit," zamumlal jsem a snažil se nedívat na ty čtyři.
Rin si totiž až moc důvěrně k sobě Nobua přitahoval, když spolu uklízeli podlahu a Hideki velice důkladně a zblízka obíral Sorovu tvář od rýže.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
No, asi bych si měl dávat větší pozor.
Nakonec nás Tsutomu z kuchyně vyhnal, protože mu prý stejně vůbec nepomáháme, a tak jsem od kluků sesbíral špinavé prádlo, dal ho rovnou do koše a zanesl do prádelny, abych ho naházel do pračky a mohl ho ještě pověsit.
Přes noc hlásili poměrně teplé počasí bez deště, tak by mohlo do rána ještě uschnout.
Když bylo hotovo, rychle, jen ve spodkách jsem přeběhl do ložnice, abych se mohl obléct, protože mi nedošlo, že i já se budu svlékat, a pak už jen počkal na Tsutoma.
Stejně jsem musel ještě přidat jeho oblečení, takže po cestě na zahradu jsem pračku doplnil, a pak už ji spokojeně zapnul.
Domek hodně prokoukl a bylo vidět, kolik práce na něm Tsutomu udělal.
Pomohl jsem mu s tím, co potřeboval, a když už jsme se skoro za tmy vraceli zpátky do domu, abych ještě stihl pověsit prádlo, pevně jsem Tsutoma objal, až jsem ho povalil na zem, a pak ho políbil.
„Děkuju," zašeptal jsem ho jeho rtů a usmál se.
Ani nevím, jak mu to všechno budu moct splatit. Všechno, co pro mě dělá.
Tsutomu
Byl nejvyšší čas vypadnout z domu. Už kvůli Takehikovi.
Ti čtyři… nejspíš budou dneska dva pokoje prázdné. Nebylo by to poprvé…
Spokojeně a s úsměvem jsem se díval na to, jak se Takehiko rozhlíží po domku, když jsme tam konečně dorazili. Sice tu bylo ještě dost práce, ale i tak…
Jako bych od něj dostal pochvalu, a dodalo mi to tolik energie, že bych byl schopen to tu uklidit přes noc.
Ale čekal mě rodinný oběd, a nechtěl jsem ponocovat ani kvůli Takehika. Určitě je unavený z toho, co všechno se dneska stalo, a taky kvůli toho ducha.
„Nemusíš děkovat. Rád jsem to pro tebe udělal. K něčemu ta moje naštvanost byla dobrá. Aspoň jsem s tím pohnul víc, než jsem původně plánoval,“ zasmál jsem se, když jsem nakonec skončil v trávě na zádech.
Přetočil jsem se a zalehl Takehika pod sebou. Zadíval jsem se do jeho očí, ve kterých se odrážela noční obloha, a v duchu si říkal, jak nádherné jsou.
Ale nejspíš to je tím, co vyzařují. Ukazují to, co má uvnitř sebe.
„Jsi moc krásný, opravdu…“ sklonil jsem se a něžně ho políbil.
Klidně bych takhle zůstal celou noc a pokračoval i dál, ale byli jsme venku a do zahrady bylo vidět.
A já nechtěl Takehika hned vyděsit nějakou takovou akcí…
Ještě jednou jsem ho políbil, vstal jsem a jeho taky vytáhl na nohy. Ruku v ruce jsme pak došli do domu, kde bylo naprosté ticho. No, zas tak úplné ticho ne. A tak jsme se na sebe jen podívali, a pak se smíchem vyběhli nahoru do mé pracovny.
Usadili jsme se vedle sebe u stolu, a začali procházet jednotlivé dokumenty, abychom se podívali, co jsem to vlastně našel.
Čas utíkal rychle, že jsem nakonec překvapeně zvedl hlavu k hodinám, když začaly odbíjet půlnoc.
A to jsme toho nepřečetli ani třetinu…
„Asi bychom už měli jít do postele,“ zamumlal jsem a protáhl se. „Ale nejdříve ještě sprcha. Společně…“
Takehiko
Nejspíš si budu muset začít zvykat na to, že já a Tsutomu nejsme v domě jediní.
Když jsme se vraceli zpátky, bylo jasně slyšet, že dneska ti dole asi nepůjdou jen tak brzo spát.
Ale slyšet Tsutomův smích byl jako dar. Zvláště po dnešním dnu.
V pracovně jsme se pak pustili do třídění a čtení dokumentů, ale zatím jsme na nic důležitého nenarazili. Teda…
Narazili jsme na hodně zajímavé věci, ale nic, co by nám řeklo víc o duchovi.
Udělal jsem si ale nějaký obrázek o rodině Kibou a trochu se i zastyděl za to, jak jsem se k Tsutomovi doteď choval.
A znovu si o to víc kladl otázku, čím jsem ho právě já mohl uchvátit, že se do mě zamiloval.
V jednu chvíli jsem se i přistihl, že na něj čumím, místo toho, abych si četl, že se mi libí jeho soustředěný výraz i to, jak občas nakrčil obočí a na čele se mu vytvořila drobná vráska.
Měl jsem chuť natáhnout ruku a vrásku srovnat, ale místo toho jsem znovu raději zabořil nos do papírů, i když jsem se pak už moc nesoustředil.
Když proto Tsutomu zavelel konec, s úlevou jsem se protáhl a zívl.
Mírně jsem se začervenal, když Tsutomu rozhodl, že si dáme společnou sprchu, ale neprotestoval jsem. Po dnešním dni jsem mu nějak chtěl být co nejvíc na blízku.
Pouklízeli jsme svitky a dokumenty, přešli do ložnice, aby Tsutomu mohl zavřít okno a nachystat postel a já zapřemýšlel, jestli si vzít nějaké oblečení.
Nakonec jsem popadl jen triko, všechno ostatní jsem měl už v koupelně, tak jsem tam zahučel jako první, abych se rychle svlékl a vlezl si pod sprchu, aby mě Tsutomu co nejmíň viděl.
Jako jasně, už mě nahého viděl, ale já se pořád tak nějak styděl, když jsem viděl jeho dokonalé tělo.
Tsutomu
Zahleděl jsem se na Takehika, jak mu zrůžověly tváře.
Uvědomuje si vůbec, jak je takhle roztomilý? Úplně celý k zulíbání…
Nechal jsem ho, ať jde do koupelny jako první. Stejně jako včera jsem ještě zkontroloval, jestli mám po ruce gel, abych ho pak někde nehonil, když by došlo k tomu nejlepšímu.
Ne, že bych myslel jen na sex. Ale… Takehiko má v sobě něco, co mě přitahuje i po fyzické stránce. Je to jeho vzhled, jeho vůně, i když nepoužívá drahé kolínské nebo parfémy. Je to jeho pohled, jeho jemnost…
Je to prostě všechno on.
A teď, když jsem si uvědomil, že ho miluji, o to víc jsem s ním chtěl poznat to krásné.
Chtěl jsem i jemu dopřát to souznění duší, souznění těl, to spojení, tu blízkost, která se nedá ničím nahradit.
Usmál jsem se nad svými, vpravdě knižními myšlenkami.
Jo, nejspíš se opravdu pustím do psaní.
Raději jsem přestal myslet na blbosti, vzal si kalhoty na spaní. No, nebudou potřeba.
Hodil jsem je zpátky na křeslo a pak už zamířil do koupelny.
Bylo tu už teplo od vody, kterou měl Takehiko puštěnou. A vidět ho, jak po jeho těle stékají kapky, jak kopírují každý jeho sval…
V mžiku jsem byl bez oblečení a doslova se nacpal k Takehikovi.
„Možná se budu opakovat,“ otočil jsem si ho k sobě a prohlédl si ho, „ale opravdu jsi nádherný. Ani netušíš jak moc.“
Ještě jednou jsem si ho prohlédl. Rukama okopíroval jeho krk, ramena a paže, a pak dlaněmi pohladil jeho záda, až skončily na jeho zadečku.
Stiskl jsem ho a přitáhl si ho k sobě tak blízko, že mezi námi neproklouzla jediná kapka.
„Chtěl… Chtěl bych se s tebou milovat…“ zašeptal jsem do jeho rtů a pak se na ně natiskl.
Takehiko
Chtěl jsem Tsutoma za ty jeho řeči praštit.
Zase říkal, jak jsem nádherný.
Asi mu budu muset pořídit brýle. Viděl někdy sebe?
Jen jsem se zachvěl, když mě popadl kolem pasu, přitáhl si mě k sobě a jeho ruce jsem cítil na svém zadku. Mírně jsem se o něj otřel, ještě víc se na něj natiskl, ruce mu omotal kolem krku a vydechl jsem mu do úst, když řekl, že se chce se mnou milovat.
Taky chci… strašně moc…
„Tsu…" zachraptěl jsem a snažil se popadnout dech, a hlavně se udržet na nohou, jak se mi točila hlava.
Jemně jsem se vyprostil z jeho sevření a vzal do ruky sprchový gel.
„Chci… se tě dotýkat," zamumlal jsem rozpačitě, namydlil si ruce, a pak je položil Tsutomovi na ramena.
Fascinovaně, krouživými pohyby jsem přejížděl pomalu po jeho pažích, krku, hrudi, dokonce se odvážil pohrát si s jeho bradavkami, než jsem se svezl do dřepu, abych mohl umýt jeho břicho, a taky penis a nohy.
Byl jsem rád, že teče horká voda, protože moje tváře teď nejspíš byly permanentně rudé.
Když jsem byl hotový, přešel jsem za Tsutomovy záda a pokračoval s mytím i tam.
Jeho kůže byla tak jemná a bez jediného kazu. Nebyl na něm ani gram zbytečného tuku.
Přitom nebyl ani žádné vyžle. Byl prostě dokonalý.
„Ty jsi nádherný…" zachraptěl jsem, když jsem ho znovu obešel a přitiskl se na něj.
Srdce mi bušilo tak, že to muselo být slyšet po celém domě a můj klín se už dávno začal probouzet k životu.
„Chtěl bych… chtěl bych… milo… vat se s… tebou," vykoktal jsem ze sebe s pohledem do Tsutomových očí, a pak ho objal kolem krku a stáhl si ho pro polibek.
Tsutomu
Nechal jsem se Takehikem umývat, i když mi to v první chvíli přišlo zvláštní. Umýt se umím sám, nepotřebuji k tomu pomoc. Ale pak mi to po chvilce došlo.
Teda, ne že bych s někým ve sprše nebyl. To jo. Ale pokaždé se každý umýval sám, jen sex jsme měli společný.
A taky jsem musel uznat, že to nebylo zas až tak špatné. A Takehikovy ruce byly jemné, a každý dotek jsem si opravdu užíval.
„Tak, teď já,“ chytl jsem ho a znovu si ho otočil čelem k sobě.
Nalil jsem si sprcháč do dlaně, a ten pak postupně roztíral po jeho těle. Dával jsem si záležet, ne, snad proto, že by byl špinavý, to ne. Ale proto, aby se i on cítil dobře jako já.
„Tohle,“ otřel jsem jeho rozkrok, abych ho zbavil mýdla, „je jen pro začátek.“
Sesunul jsem se na kolena a pak už mi nebránilo nic v tom, abych ho začal opečovávat ústy.
Chvilku jsem si pohrával s jeho kuličkami, chvilku protahoval jeho penis, obtáhl ho celý jazykem, nebo si ho celý strčil do pusy a naznačil pár přírazů…
Ale mě to nestačilo…
Chytl jsem ho za boky a otočil ho čelem ke kachličkám.
„Opři se,“ zachraptěl jsem.
Jednou rukou jsem ho potlačil do zad a druhou jsem si ho kolem pasu přitáhl blíž k sobě, aby byl hezky prohnutý.
Jeho kulatý zadeček se proti mně teď krásně špulil, pomačkal jsem obě jeho půlky, a pak ho na ně políbil. Pohladil jsem ho po nich, ale vzápětí jsem obě půlky chytil a roztáhl od sebe, abych se mohl vrhnout jazykem na jeho vyzývavou dírku…
Takehiko
Nemyslím si, že příště půjdeme ještě spolu do sprchy.
Klidně se může Tsutomu postavit na hlavu.
Nestíhal jsem s dechem a měl jsem co dělat, abych se udržel na kluzkých kachličkách a nešvihl s sebou. Bojí se, že mi ublíží duch, ale to že dělá všechno proto, abych si nabil pusu ve sprše, kvůli němu, to už je v pohodě.
Ale nedokázal jsem nahlas říct ani půl slova.
Myslel jsem, že mi doslova exploduje tělo. Proč to teď bylo tak jiné než včera v posteli?
Asi se ho na to budu muset zeptat.
Nechal jsem se narazit na zeď a jen matně vnímal, když se za mě Tsutomu znovu kleknul.
„Tsutomu! Tsu! To ne! To...!" zakřičel jsem, až mi přeskočil hlas, když jsem jeho jazyk ucítil na… na… na své…
U Buddhy!
Zachrčel jsem, oči se mi protočily a kolena povolila. Neměl jsem se ani čeho zachytit, a tak jsem v jednu chvíli Tsutoma přisedl, ale jeho to snad nezajímalo.
Znovu jsem vykřikl, když jsem ho ucítil až uvnitř, čelem se zapřel o kachličky, roztřásl se a jednu ruku přesunul dozadu, abych sevřel Tsutomovo zápěstí a aspoň někam přenesl ten třes.
„Já… já… já už… to nevydr-žím… Tsu…" zafňukal jsem a zaskučel zároveň.
Snad o vteřinu později jsem Tsutoma znovu přisedl, druhou rukou, kterou jsem taky přesunul dozadu, jsem sevřel jeho vlasy a vzápětí už se sunul k zemi.
Jen na poslední chvíli jsem pustil Tsutomovi vlasy, abych ho neskalpoval, ale zápěstí jsem mu pořád pevně držel.
Nedokázal jsem to ustát, a tak jsem zůstal na kolenou s roztaženýma nohama, vystrčeným zadkem a hrudí jsem dolehl na mokré kachličky.
Tsutomu
Přesně na tohle jsem čekal. Na jeho reakci. A i když jsem to čekal, stejně mě překvapilo, jak intenzivně to prožívá.
Zvedl jsem se v kolenou, vymanil ruku z jeho držení, a pak jsem se nad Taakehikem naklonil.
„Moc hezky reaguješ… Tvé tělo…“ pohladil jsem ho po zádech, po zadečku, a pak špičkou prstu podráždil jeho dírku. „Tvé tělo je velmi citlivé… Líbí se mi to…“
Olízl jsem jeho ucho, políbil ho na krk, mezi lopatky, a po páteři jsem sjel jazykem znovu až mezi jeho půlky. A když tak hezky na mě vystrkoval zadeček, znovu jsem ho začal jazykem dráždit, a tentokrát jednou rukou pohrávat i s jeho erekcí a pytlíkem.
„Myslel jsem… že to necháme do postele…“ zachrčel jsem po chvilce, kdy jsem to už nedával. „Ale… nevydržím to…“ přiznal jsem se.
Věděl jsem, že je to jeho poprvé, ale tahle poloha umožňovala snadnější průnik, měl pod sebou pevnou ale přitom měkkou protiskluzovou podložku.
Natáhl jsem se pro gel. Sice na mytí, ale měl by být v pohodě, to jsem už měl odzkoušené. Jednou rukou jsem stále Takehika hladil, kde to šlo, na moment jsem ho donutil i pootočit hlavu, abych ho mohl políbit.
A než jsem se odtrhl od jeho rtů, ještě jsem je olízl.
„Omlouvám se… ale vážně… to nevydržím ani do… ložnice… kdyby… stačí říct a přestanu, kdyby…“ znovu jsem ho políbil a pak už si klekl za Takehika.
Nalil jsem gel mezi jeho půlky a hned jsem ho prstem vmasírovával kolem dírky i dovnitř…
Musel jsem být rychlý a současně opatrný, když jsem mu dovnitř zasouval i druhý prst. Byl nagelovaný víc jak Elvisovo háro, a vypadalo to, že to bude v pohodě. Zvlášť po jeho reakci, když jsem se dotkl jeho prostaty a mírně na ni zatlačil.
Ne… Nemohl jsem to protahovat. Už tak jsem byl na hraně a tohle mě ještě víc vydráždilo.
Chytl jsem ho za zadeček a nastavil se proti jeho dírce.
Mírně jsem zatlačil… Jen jemně, zasunul jsem jen na malý kousek, a stejně jsem to byl málem tentokrát já, kdo šel skoro k zemi.
Musel jsem to vydýchat, uklidnit se, a pak postupně se probíjet dál a doufat, že mě Takehiko nezabije za to, že náš první sex není romantika v posteli uprostřed okvětních lístků růží…
Takehiko
Zafňukal jsem a snažil se zaprotestovat, když Tsutomu řekl, že krásně reaguju a líbí se mu to, ale dokázal jsem ze sebe vydolovat akorát nějaké chrčení a bublání, jak jsem funěl do vody na zemi.
Prohnul jsem se v zádech jako kočka a vykřikl, když mě Tsutomu začal znovu dráždit a tentokrát nejen na zadečku.
Ale…
Líbilo se mi to. Zatraceně moc se mi to líbilo, a aniž bych si to uvědomil, ještě víc jsem roztáhl nohy, a dokonce se přistihl, jak se proti Tsutomovi propínám, když mi pak dovnitř zasouval prsty.
Neměl jsem už ani sílu zaprotestovat. Neměl jsem sílu na nic.
Můj mozek si vzal dovču, zamával mi a zvesela odkráčel, zatímco já tu byl mučen těmi šílenými pocity, které ve mě Tsutomu bouřil.
Jen matně jsem vnímal jeho slova o tom, že už to nevydrží a jen stěží jsem mu dokázal oplácet polibky.
Přesto…
V jednu chvíli jsem zatnul zuby a celý se stáhl v křeči, když jsem na své dírce ucítil Tsutomův penis.
Tohle prostě nejde! Nemůže se do mě vejít! Bude to bolet!
Zafuněl jsem do vody a kdybysme byli v posteli nejspíš právě škubu prostěradlo, jak jsem měl zaťaté prsty. Ale Tsutomu se nevzdával a díky jeho péči jsem své sevření po chvilce povolil a nechal ho ať pokračuje.
Byl jemný a něžný, ale přesto jsem z něj cítil vzrušení a jistou naléhavost.
A to ani nevím, jak jsem to poznal.
Hlavou mi problesklo, jestli tohle na první sex není moc rychlé, a jestli to Tsutomovi stačí. Jestli bude s tímhle spokojený, a jestli to není špatně.
Ale když se ve mě zase pohnul a já cítil jeho velikost, jak se otírá o mé stěny, když bolest ustoupila a do mého těla to vyslalo vlny neuvěřitelného vzrušení, hodil jsem všechno za hlavu.
Vykřikl jsem a sám se proti Tsutomovi pohnul.
Nejspíš jsem ale na to šel moc zhurta, protože jsem přirazil moc tvrdě, Tsutomu do mě najel úplně celý, a já jen dokázal s sebou plácnout do vody, když se dotkl mé prostaty.
„Tsu… pro-prosím… pro…" zavyl jsem, roztřásl se po celém těle a pohnul se na znamení, že může pokračovat.
Pěkně jsem na něj vyšpulil zadek, pořádně roztáhl nohy, aby se to Tsutomovi co nejvíc líbilo, a pak už jen čekal na to, co bude dál.
Tsutomu
Úplně jsem vypnul. Teda, mozek jsem vypnul.
Teď jsem myslel jen tím, co jsem měl mezi nohama. A nebylo se co divit, když jsem měl pod rukama něco tak úžasného.
Strach, že mě Takehiko přetáhne, byl úplně potlačený do pozadí tím, jak se sám projevoval.
Nestačil jsem sobě, natož jemu. Nestačil jsem zírat na to, jak on sám to prožíval, a přitom jsem měl pocit, že jsem vlastně ještě nic neudělal. Nešeptal jsem mu zamilované slovíčka do ucha, nepusinkoval jsem ho bez přestávky, nehladil jsem ho neustále, a jen jsem si ho přidržoval za boky, aby mi nesklouznul úplně dolů, a já tak mohl pokračovat v přírazech.
Jedině tohoto, a pak mých vzdechů, chrčení, sténání, nebo co to bylo, jsem teď byl schopen…
I přesto jsem byl zpočátku opatrný. Věděl jsem, že je Takehiko panic a nechtěl jsem mu nějak ublížit.
Ale ve chvíli, kdy se na mě sám doslova nabodl…
„Take-chan!“ zařval jsem a zatnul mu prsty do kůže.
A už jsem po tomhle neváhal.
Pohladil jsem mu zadeček, jemně ho proplesknul, pak ho znovu pevně chytil, a už mi nebránilo nic v tom, abych se projevil, jak mě nutila moje touha. Můj chtíč…
Mé vzdechy místy zesilovaly, s každým dalším přírazem jsem vnímal, jak to mé tělo reaguje a jak se pomalu… spíš rychle… blíží ten správný okamžik.
A v tom správném okamžiku to přišlo…
Křečovitě jsem sevřel jeho boky, přirazil si ho na sebe, že jsem málem prošel skrz něj, vyslal jsem do stropu několik vzdechů a stenů, než jsem se vzpamatoval, a pak už s dalšími přírazy plnil Takehikův zadeček mým sperma.
Chtěl jsem být jemný… opravdu chtěl… ale to by nesměl být Takehiko tak zatraceně sexy…
Když jsem se trochu vzpamatoval, a začal jsem vidět i normálně, nejen ty hvězdičky před očima, povolil jsem křečovité držení. Mírně jsem se snížil, aby to pro Takeho bylo lepší, a pak s dalšími nájezdy a mou rukou na jeho penise se snažil, aby i on měl svůj okamžik pravdy, při kterém si řekne: Ano, bylo to fajn, nebo: Ne, už nikdy…
A já doufal v to první, a snad i proto jsem mu teď šeptal do zad nějaké nesmysly prokládané drobnými polibky.
Takehiko
Oči se mi protáčely nazad a kdyby ve sprše nebyla ta protiskluzová podložka, nejspíš se i utopím, co se mnou Tsutomu vyváděl.
Nikdy jsem si nemyslel, že to bude takové.
Vždycky mi přišlo, že to lidi až moc prožívají a zbytečně řeší.
Asi už nikdy nebudu myslet. Vlastně…
Po tomhle asi nikdy nebudu myslet.
Tsutomu byl k nezastavení. Nevím, jestli to takhle dělají všichni, ale občas jsem měl pocit, že mě musí zákonitě propíchnout.
Ne, že bych si stěžoval. Asi jsem masochista. Nebo nevím, protože se mi to moc líbilo. Zatraceně moc.
Myslím, že jsem několikrát vykřikl i Tsutomovo jméno, možná jsem mu i vynadal, nebo ho prosil, co já vím. Všechno jsem měl jako v mlze.
A co teprve, když Tsutomu dosáhl svého vrcholu, já pocítil jiné vlhko než od vody, a vzápětí jsem Tsutomovy ruce cítil snad všude, stejně jako jeho rty.
Asi jsem masochista, protože v jednu chvíli jsem se mu zakousl do zápěstí, víc se na něj narazil, a pak mu zanadával, že nejsem z cukru.
O vteřinu později jsem se už regulérně válel na zemi, jak mě kolena neunesla a Tsutoma jsem stáhl na sebe.
„Tsuto-! Tsu!" zařval jsem nahlas, když jsem ho tímhle pohybem v sobě pevně sevřel a můj penis se ocitl jako ve svěráku.
A to byla nejspíš ta poslední kapka.
Z posledních sil jsem naposledy nastavil Tsutomovi svůj zadek, a pak ho v sobě pevně uvěznil.
Nečekal jsem, že orgasmus může být tak šílený.
Zatmělo se mi před očima, sípavě jsem se pokoušel nabrat do plic trochu vzduchu, roztřásl jsem se tak, že hrozilo, že ujedeme i s protiskluzovou podložkou, a celou dobu přitom vydával nějaké zvuky.
Uběhlo nejspíš jen pár vteřin, ale mě to připadalo jako věčnost, když jsem konečně popadl dech, trochu se uklidnil a začal víc vnímat okolí.
„Jsi… neuvěřitelný…" zachrčel jsem a pootočil hlavu, abych na Tsutoma viděl a vyžádal si jeho rty k polibku.
Tsutomu
Myslel jsem si, že Takehiko jako panic bude opatrný a nechá prakticky všechno na mě.
Ale on se tak rozvášnil, že jsem mu skoro nestíhal.
Tolik k tomu, že je panic. Vlastně byl…
Nejspíš se po tomhle nepostaví. Nebo aspoň bude mít problém. Ale to, jak to prožíval mě zbavilo jakýchkoliv obav. Byl na něho úžasný pohled, a já se prostě nedokázal ani jinam dívat než jen na něho. Sténal jsem s ním, snažil se mu dalšími nájezdy prodloužit a zintenzivnit orgasmus, kdy statečně svým sperma zaplňoval ty malinké dírky v protiskluzové podložce.
Držel jsem ho jednou rukou pod břichem, aby měl trochu prostoru pro svého krasavce, abych na něm neležel celou svou váhou.
Vnímal jsem každý jeho vzdech i třes jeho těla. A opravdu… Hravě strčil do kapsy všechny milence, které jsem doposud měl. A to byl teprve začátek.
„Jsi úžasný…“ políbil jsem ho na rameno. „Jsi skvělý… nádherný… děkuji…“
Po každém slově jsem ho políbil, ať už na krk nebo na rameno, kde jsem mu zanechal i menší značku.
Ale pak mi najednou došlo, že ještě před pár hodinami jsem ho vezl do nemocnice a nejraději bych si vynadal do kreténů.
Zapřel jsem se o ruce a nadzvedl se, abych mu neležel na zádech. A taky, aby nebublal do vody, která nestíhala odtékat.
Ještě jednou jsem ho políbil mezi lopatky a pak jsem z něj opatrně vyjel. Posadil jsem se vedle něho, hladil jsem ho jemně po jeho zádech i zadečku, prstem jsem zapátral v dírce a trochu ho očistil i jazykem, když jsem se k jeho zadečku sklonil.
„Měli bychom jít do postele,“ zamumlal jsem mu do levé půlky.
„Omlouvám se, zapomněl jsem, že jsi zraněný… prostě ti nešlo odolat,“ zamumlal jsem do pravé půlky.
Pak jsem si Takehika vytáhl na klín, objal ho a konečně mu mohl dát pořádný polibek, jak se sluší a patří...
Takehiko
Nespokojeně jsem zabručel, když se Tsutomu zvedl.
Doufal jsem, že jsem ho svým jednáním nějak neodradil, ale pak mi došlo, co říkal a znovu jsem zabublal do vody, jak moc mě to potěšilo.
Zavrtěl jsem se a vzdychl, když jsem znovu jeho jazyk i prsty cítil na své dírce a překvapilo mě, jak vzrušující to může být, i když už bylo po všem.
Když si mě pak Tsu stáhl na klín, přicucnul jsem se k němu a omotal kolem něj nohy i ruce.
„Já děkuju… ty jsi… skvělý a nádherný," zachraptěl jsem do jeho úst a doufal jsem, že se mu to opravdu líbilo a nějak jsem se neztrapnil.
Ale jak už jsem Tsutoma stihl poznat, byl až moc upřímný, takže bych asi v tohle ohledu mohl být klidný.
Políbil jsem ho na krk i ramena, a pak zvedl hlavu a pousmál se.
„Myslím, že neudělám ani krok… Jak se to říká? Dokonale jsi mě… zrušil?" zachichotal jsem se jako idiot, a pak si hlavu položil na Tsutomovo rameno.
„Budeš mě muset odnést… stejně za to můžeš ty. A s takovou mě nezlikviduje ten duch, ale ty…" zahihňal jsem se znovu, zavrtěl se na Tsutomovi a vzdychl, když jsem jeho penis pocítil mezi půlkama.
„Mimochodem," zvedl jsem hlavu, „někde jsem slyšel nebo četl… že se to dá dělat i víckrát po sobě.
Už jsi někdy… to… jako tohle… dělal?"
V duchu jsem zaúpěl.
Proč nepoužívám mozek, než se na něco začnu ptát?!
„Promiň!" začal jsem se hned omlouvat a najednou nevěděl kam s očima. „Nechtěl jsem tě urazit nebo tak něco…"
Radši asi příště budu zticha. Kdoví, co si teď musí Tsutomu myslet.
Tsutomu
„Odnesu tě,“ usmál jsem se na Takehika.
Chytl jsem ho pod zadkem a pak jsem se zvedl ze země i s ním. Natáhl jsem se po sprše a zastavil vodu.
„Vezmi osušky,“ ještě jsem na moment zastavil u ručníků, počkal až nějaký Takehiko vezme.
„Zhasni,“ zastavil jsem se u vypínače a počkal až zhasne světlo.
A pak už jsem zamířil přes chodbu do ložnice.
Ale na chodbě jsem si neodpustil letmý pohled k druhému pokoji, a na vteřinu jednou rukou pustil Takeho zadeček, abych tím směrem mohl s úsměvem ukázat fakáče.
Fakt dospělé…
Počkal jsem, až Takehiko za námi zašoupne dveře, a pak už jsem se konečně dostal k posteli, kde jsem ho hned usadil, vzal jednu osušku a přehodil mu je přes ramena.
Sám jsem se trochu utřel, a pak jsem začal Takemu sušit vlasy, protože mu z nich stále kapala voda.
„Víckrát za sebou?“ zamyslel jsem se konečně.
„Chtěl bys?“ dřepl jsem si před ním a zadíval se mu do očí. „Vlastně ani nevím, jestli bych to zvládl. Jako jo, ale ne okamžitě. Nebo jsem to ani nezkoušel. S přestávkou bych to dal určitě, ale no… kruci, začínám se do toho zamotávat. Ono asi záleží i na tom, jaký máš protějšek. Ale nedoporučoval bych ti dneska pokračování. Teď jsi uvolněný i z vody, ale počkej za chvíli. Budeš rád, když se budeš moct posadit nebo postavit. Já… No, na to, že to bylo tvoje poprvé, byl jsem na tebe moc hr, a ne zrovna nejjemnější, promiň…“
Takehiko
Po cestě jsem dělal všechno, co mi Tsu řekl, nechal se posadit na postel a přivíral oči, když mi vytíral vodu z vlasů.
Myslel jsem si, že se moje otázka mine odpovědí, ale Tsutomu na ni po chvilce odpověděl.
„Já… já jsem to nemyslel tak, že bych chtěl… jakože bych… to chtěl… teda jako ne, že bych to už nikdy nechtěl, to jako jo… ale jakože teď to nechci… teda jako ne, že nechci, ale že jsem se neptal proto, že to chci hned… jako teď," vysvětloval jsem tak, až jsem se do toho sám zamotal, a pak se se zaúpěním svalil na postel.
„Jsem hrozný," povzdechl jsem si. „A nemusíš se omlouvat. Sice mě to překvapilo, ale… no, moc se mi to líbilo."
Usmál jsem se rozpačitě a poškrábal se v mokrých vlasech.
„Ukaž, já taky," sebral jsem Tsutomovi ručník a začal i jemu vytírat vodu z vlasů.
Dával jsem si záležet a neskončil jsem, dokud jsem nebyl spokojený.
Pak jsem Tsutomovi ručník vrátil, aby je mohl přehodit přes opěrku židle a nechat usušit, natáhl jsem si přes hlavu triko, které jsem si vzal z koupelny zpátky, a pak se zachumlal pod deku a udělal Tsutomovi místo, aby si mohl vlézt za mnou.
Přitulil jsem se k němu a spokojeně vydechl.
Hlavou mi probleskla myšlenka, co budu zítra dělat, až tu Tsutomu nebude, ale nejspíš ho poprosím, jestli bych nemohl pokračovat ve studování těch věcí, co našel v domku, nebo budu pokračovat s úklidem domku. Nebo bych taky mohl uklidit.
Vzpomněl jsem si na prádlo, které jsem jaksi zapomněl pověsit, takže ho zítra nejspíš budu muset znovu prohnat pračkou, ale co už.
„Jestli budu ráno spát, až budeš zítra odcházet, vzbuď mě, ano?" zahučel jsem do Tsutomovy hrudi a zvedl k němu oči.
Tsutomu
Nevydržel jsem to. Chtěl jsem, ale nevydržel, a začal se usmívat, když se do toho Takehiko tak krásně zamotal. Ale držel jsem se aspoň v tom, že jsem se nesmál nahlas.
„Ty ses do toho tak dobře zamotal,“ vlezl jsem si za ním do postele a objal ho.
Bylo fajn. Dnešek byl jako jízda na horské dráze.
Skvělé probuzení, a pak sešup dolů s Naokim. Skvělý oběd, který jsme si dokonce sami uvařili, a pak zase prudký sešup dolů pod okno, hádka, nedorozumění, a pak pomalý rozjezd nahoru na vrchol od dobré večeře až do koupelny…
To jednoho vyčerpá, ale i tak… závěr byl ten nejlepší…
„Určitě tě vzbudím,“ strčil jsem i druhou ruku pod deku a pohladil Takeho po zádech, až jsem skončil u jeho spodního lemu.
Spokojeně jsem zabručel, když jsem zjistil, že pod tím nic nemá. Vyhrnul jsem mu triko výš nad zadeček, a pak na něho položil ruku.
Jo, takhle je to lepší…
Přitáhl jsem si Takeho ještě blíž, a jednu jeho nohu si přehodil přes svou a zase vrátil ruku na jeho zadeček.
Políbil jsem ho do vlasů, zavřel jsem oči, a s hlazením těch úžasných Takehikových křivek, jsem nakonec usnul, aniž bych stihl popřát dobrou noc.