Raymond
Když jsem přišel k Feonovi, ani jsem si nestačil stáhnout triko, když dovnitř vrazil Dino.
„Nebudu se za to omlouvat! Neříkám, že byste si neporadili, nechci žádný vděk, zítra odejdu, jak bylo v plánu, jen jsem dělal to, co jsem považoval za správné," promluvil jsem ochraptěle dřív, než Dino stačil něco říct.
Svlékl jsem si i kalhoty, a pak přešel ke kůlně, abych dal prádlo vyprat a ono uschlo, než zítra odejdu.
„Měl bys odejít," ozval se za mými zády Dino. „Vlastně jsi tu vůbec neměl být. To jen Feonova laskavá duše tě nedokázala nechat zraněného někde ležet."
Pokrčil jsem rameny, protože na tohle jsem neměl co říct, a pak přešel k malému sudu s vodou, co na zahradě byl, abych ze sebe stáhl ten prach a špínu, a netahal to Feonovi do domu.
„Máš kam jít?"
Jeho otázka mě natolik překvapila, že jsem se k němu otočil a jen naprázdno otevřel pusu.
„Dneska jsi hodně pomohl. A nebylo to jen dneska. A i když tě moc neznám, nějak tuším, že jsi to nedělal jen pro svou vlastní potřebu, nebo abysme se ti cítili zavázání. A taky, Feon si tě oblíbil."
Pozvedl jsem obočí a čekal, co z něj ještě vypadne.
Překvapilo mě, když řekl, že si mě Feon oblíbil, a taky to, o čem mluvil, něco takového jsem od něj nečekal.
„No, kdybys neměl kam jít a chtělo se ti, hodila by se nám tady pomoc. A Feon by to jistě taky ocenil."
Myslím, že nejen obočí se mi pohnulo, ale i pusa mi spadla až na bradu. Ani jsem nestačil odpovědět a Dino už byl pryč.
Povzdechl jsem si a raději se vrátil zase k umývání svého těla.
Feon
Musel jsem se oprostit od myšlenek na Raye. Teď jsem musel s Leou zařídit to nejnutnější, aby Cinthie s dětmi měla kde spát, aby si měli co obléct, aby se mohli najíst, a někde bydlet, dokud se nepostaví nový dům.
Umíme všelijaká kouzla, ale nejsem mágové, abychom okamžitě vykouzlili nový dům.
Nakonec, vzhledem k tomu, co je tahle rodina zač, se nabídl kentaur Chairon, že je vezme k sobě.
Byl také dost starý, i z našeho pohledu. Své jméno získal po svém pra pra pra předkovi, který patřil k nejznámějším z řecké mytologie, a ve svých nejlepších letech zasvěcoval dokonce i Achillea do hudby, lovu, války a medicíny. I tenhle kentaur patřil mezi ty nejchytřejší, žel, je takových už opravdu hodně málo. Kdyby byl zvíře, byl by teď zapsán do červené knihy ohrožených zvířat.
„Feone! Pojď sem!“ zavolal na mě Lea, když jsem konečně odcházel z Chaironova domu, kde jsme ještě pomohli uspořádat věci, aby se mohli všichni pohodlně vyspat.
Byl jsem snad po dlouhé době unavený, opravdu po strašně dlouhé době. Už jsem si ani nepamatoval, v kterém roce jsem se naposledy takhle cítil. A tak jsem se doslova ploužil za Leou ke spáleništi.
„Podívej, známky černé magie,“ řekla tiše, aby ji nikdo další nezaslechl, byť už se všichni obyvatelé zavřeli ve svých domech.
Jen hejkal a tři bludičky běhali kolem a chystali se na své noční řádění.
Opatrně jsem vstoupil do trosek spáleného a rozbořeného domu a zadíval se na místo, kam ukazovala.
Byla sice tma, ale viděl jsem to.
Místo, které bylo ještě černější než nebe, a slabounce na některých místech zářilo, jako by se v něm pohybovaly světlušky s červenými světýlky. Nebo… Jako by v tom právě dohoříval oheň a miniaturní jiskřičky poskakovaly a snažily se rozdmýchat další požár.
Podívali jsem se s Leou na sebe… Nebylo potřeba víc říkat. Postavili jsme se naproti sobě, chytli se za ruce a tiše začali odříkávat slova v naší řeči, abychom zničili i zbytky té černé magie, která se tu snažila přežít.
„Teď toho moc nezmůžeme, ale hned ráno musíme zjistit, co se dělo, odkud to tu přišlo. Musíme zjistit, proč to tu bylo,“ řekl jsem šeptem Lee, když poslední jiskřičky zhasly a my vystoupili ze spáleniště.
Lea jen přikývla, otřela mi palcem začmouzenou tvář, a pak mi popřála dobrou noc s tím, že se ráno uvidíme. I ona byla špinavá, a její křídla, které oproti mým byly barevné, jako by byly motýlí, byly navlhlé a taky začmouzené.
Jo, čeká nás oba pořádná koupel.
Ještě jsem se mrknul na hejkala a bludičky, které se dnes budou pohybovat blízko vesnice, aby ji pro jistotu hlídali, a pak už jsem konečně zamířil do svého domu.
Své špinavé věci jsem svlékl na zápraží a nechal je tam ležet. Neměl jsem už sílu je někam odnést, nebo uklidit. Vešel jsem nahý do domu a zamířil rovnou do koupelny, kde jsem hned vlezl do sprchy a pustil na sebe teplou vodu, abych smyl ze sebe tu špínu a prohřál své tělo…
Byl jsem unavený, potřeboval jsem dodat energii, stačilo mi dát si něco dobrého, sladkého, co my víly máme rády, měl jsem hlad… Ale přesto jsem tam stál pod tekoucí vodou a znovu začal myslet na to, že Raymond zítra ráno odejde…
Raymond
Vrátil jsem se do domu a natáhl na sebe aspoň náhradní kalhoty od Dina, abych po domě nechodil nahý, kvůli Feonovi.
Čekal jsem až přijde, a mezitím se stihlo i vyprat prádlo a já ho pověsil.
Po chvilce jsem si lehl do trávy, zadíval se na nebe a přemýšlel o Dinových slovech. Už jsem napůl usínal, když jsem zaslechl jemné bouchnutí dveří.
Vešel jsem do domu a zamířil rovnou do koupelny odkud jsem slyšel téct vodu.
Mozek mi říkal, že bych neměl, ale tělo reagovalo úplně samo.
„Dino mi nabídl, abych tu zůstal," řekl jsem tiše do tekoucí vody, když jsem se postavil za Feona, položil mu dlaně na ramena a začal je jemně masírovat.
Měl tak jemnou kůži, příjemnou na dotek.
Otočil jsem Feona k sobě a na moment ztratil řeč, když mě znovu ohromila jeho krása.
„Ale záleží na tobě," zašeptal jsem znovu a čelem se opřel o to jeho.
Nedokázal jsem si už pomoct. Potřeboval jsem se ho dotýkat.
Feon
Byl jsem tak zamyšlený, měl jsem Raye tak plnou hlavu, že jsem přestal vnímat všechno kolem sebe a slyšel jen šumění vody a své vlastní myšlenky.
Když se mě náhle dotkl, lekl jsem se a srdce se mi rozbušilo jak bláznivé, až jsem si myslel, že dostalo křídla jako jsem měl já, a odletí někam hodně daleko.
Podíval jsem se Raymondovi do očí, když si mě k sobě otočil a opřel se o mé čelo svým.
Díval jsem se. Jen jsem se díval do těch jeho krásných očí, kde nebyla ani malinkatá stopa po tom, co jsem v nich viděl tam ve městě, v hotelu.
Veden náhlou pohnutkou jsem zvedl ruce a omotal je kolem něj. Přitiskl jsem se na něho, stále se dívajíc do jeho očí.
„Nechci tě k ničemu nutit. Nedokážu to. Ale… Přál bych si, abys tu zůstal,“ tiše jsem vydechl a pak zavřel oči, očekávaje jeho odpověď.
Vím, že tu zřejmě nezůstane napořád, do konce svého života. Vím, že jednou, až si vzpomene, kdo je a odejde, já se budu trápit.
Takové my víly už jsme…
Ale teď, jsem se oproti své nátuře, zachoval sobecky.
Myslel jsem jen na to, aby tu Lionel zůstal.
„Prosím, zůstaň tu aspoň ještě na pár dní, na nějakou chvíli, Lioneli…“
Raymond
Byl jsem úplně v háji.
Zvláště ve chvíli, kdy Feon omotal své ruce kolem mě, zavřel oči, a pak vyslovil svá slova.
Nedokázal jsem si pomoct.
Rukama jsem po jeho těle táhl dolů, až k jeho pasu, pevně ho objal a trochu na sebe přitiskl.
„Zůstanu… zůstanu, jak dlouho budeš chtít… zůstanu…" zašeptal jsem znovu, a i já na moment zavřel oči, jak jsem se snažil rozdýchat ten nával, co zachvátil mě tělo.
Srdce mi začalo bít silněji a rychleji, takže to musel pocítit i Feon.
„Zůstanu tu, Feo… otevři oči, prosím."
Otevřel jsem oči, naklonil se a lehce se otřel svými rty o jeho.
„Omlouvám se… to jen… jsi tak krásný, tak laskavý a… prostě bych tě strašně chtěl… políbit," vydechl jsem a kousek se odtáhl, abych se podíval do jeho očí.
Zatajil jsem dech, jak jsem se bál toho, že mě po mě drzosti Feon vyhodí.
Feon
Cítil jsem velké uvolnění, když promluvil o tom, že zůstane.
Zůstane…
Víc mě na sebe přitiskl. Cítil jsem všechno.
To jemné chvění jeho těla, rychlý dech, i rychlé a silné bušení těla.
Slyšel jsem i to, jak se mu lehce třásl hlas, když mě požádal, abych otevřel oči, a pak…
„Políbit?“ otevřel jsem oči a překvapeně se na něho podíval.
Zatajil se mi dech, protože jeho oči byly tak blízko. I jeho rty, které se před malou chvilkou dotýkaly mých. Stále jsem cítil jejich teplo a mé rty příjemně brněly…
Nevěděl jsem, co dělám. Byl jsem jím jak omámený. Jako by on byl víla a já člověk. Jako by on vydával tu vůni, která se kolem nás náhle rozprostřela a nesla se po celé mé malinkaté koupelně.
Svou vůní jsem dával najevo, že neodmítám. Že jsem veden touhou ho políbit, jak chtěl, teď, když jsem si stoupl na špičky, abych se tentokrát já svými rty otřel o jeho.
„Nevím… co se… se mnou děje…“ zašeptal jsem.
Věděl jsem, že se musím červenat, protože mé tělo bylo teď teplejší než ta voda, která na nás dopadala, stékala po mém těle, zatímco na Rayovi se vsakovala do jeho oblečení.
„Můžeš mě… políbit…“
Raymond
Tak Feon nebyl jediný, kdo netušil, co se děje.
„Ani já nevím...co se se mnou děje..." přiznal jsem a málem zasténal, když se Feonovy rty otřely o ty mé.
Z toho, co jsem si pamatoval, jsem věděl, že mám rád sex a nebráním se mu. Neměl jsem problém někoho svést a vzít si ho do postele jen na jednu noc.
Ale s Feonem…
S Feonem to bylo jiné.
Už jsem vytušil, že nemá zkušenosti, nejspíš byl ještě možná i panic a já na něj nechtěl tlačit.
Vlastně jsem se snažil bránit i tomu, abych mu podlehl, protože jsem věděl, že by to nemuselo dopadnout dobře, ale nedalo se to zvládnout.
„Nemůžu si pomoct, Feone…" zasténal jsem už tentokrát a přitáhl si ho těsně k sobě.
„Nechej se vést. Nespěcháme. Dělej to, co já," řekl jsem po chvilce, a pak svými rty přitiskl na ty jeho, jemně se o ně otřel, lehce do nich ťukl jazykem, který jsem pak pomalu vsunul mezi jeho rty a otřel se jim o ten jeho.
Z Feonovy chuti se mi tak zatočila hlava, že jsem se musel zády opřít o stěnu a Feona si na sebe víc stáhnout.
Feon
Tak těsné objetí… Tak těsné, že by mezi námi neproklouzl ani ten nejtenčí list.
Cítil jsem se skoro jako jeho součást. Dotýkali jsme se těly, a já se v tom začínal ještě víc ztrácet.
Neznal jsem to. Nikdy jsem tohle nezažil. Bylo to pro mne nové, a bylo to tak silné. Tak intenzivní, že jsem opravdu zapomínal i dýchat.
Všechno to, co probíhalo mým tělem rázem nabralo velkou rychlost, kdy se naše rty dotkly, a za další vteřinu jeho jazyk vklouznul do mých úst.
V břiše se mi to rozechvělo tak silně, jako by mi tam létalo tisíce motýlů a třepetali těmi svými křidélky.
Když se svým jazykem opatrně otřel o můj, ten dotek a jeho chuť mě naprosto omráčily. Podlomily se mi kolena, jak jsem v nich okamžitě ztratil sílu.
Na poslední chvíli jsem se Ryamonda zachytil, abych nešel úplně k zemi. I on mě svíral ve svém objetí a díval se na mě.
Rychle jsem oddechoval, když se naše ústa rozpojily. Můj pohled lítal od jeho očí k jeho rtům, a strašně moc jsem chtěl znovu ochutnat ten polibek. Jeho chuť…
„Musím… zastavit vodu… rozmočí se mi křídla…“ vydoloval jsem ze sebe roztřeseným hlasem.
Nebyl jsem schopný svá křídla ani schovat, nedokázal jsem od něj odtrhnout oči, a ani zastavit tu vodu, nebo se vůbec pohnout.
Byl jsem jak omámen nějakým kouzlem.
Raymond
Ten polibek mě úplně ochromil. Bylo jasné, že Feon nemá žádné zkušenosti, ale to úplně vynahradilo všechno ostatní.
A Feon byl na tom nejspíš stejně jako já.
Prudce jsem oddechoval, když se naše rty od sebe odtrhly a v první chvíli nechápal, o čem Feon mluví.
„Jasně… zastavit vodu…" zopakoval jsem a pokýval hlavou jako pitomec.
Na chvilku jsem se odtrhl od Feonova pohledu, abych se mohl natáhnout a vypnout sprchu.
Když jsem se vrátil pohledem k Feonovi, neodolal jsem, abych se k němu znovu nesklonil, a teď už bez ptaní se přitiskl na jeho rty a jazykem okamžitě vklouzl do jeho úst, abych znovu okusil tu úžasnou chuť, která mi bláznivě popletla nejen hlavu.
Feon
Ray se zapíral o stěnu sprchového koutu, a kdyby to nebyla právě ta pevná, nejspíš bychom propadli na druhou stranu. Stejně jako já, i on byl z toho trochu vedle, že hned nepochopil, co vlastně po něm chci.
Ale vodu pak zastavil, a já zatřepal křídly, aby z nich spadlo co nejvíce vody. Nemůžu je teď ani schovat, dokud zcela neproschnou…
Chtěl jsem něco říct, ale nestihl jsem. Ray se ke mně znovu sklonil a už bez ptaní mě začal líbat.
Dokázal jsem jen přivřít oči, snažit se dýchat nosem a ustát ten nával, který zase zaútočil na mé tělo.
I má hlava z toho byla úplně mimo. Nedokázal jsem myslet na nic jiného než jen na ten polibek, na to, jak je to příjemné, jak dobře mi to dělá.
Po chvilce jsem se i já opatrně zapojil. Víc jsem ho objal, víc jsem se na Raye natiskl a zkusil jsem mu v polibku vyjít vstříc, i když jsem nevěděl, jestli to dělám dobře…
Kdyby mi teď můj dům spadl na hlavu, nejspíš bych to ani nepostřehl, jak jsem z toho všeho byl úplně mimo.
Raymond
Byl jsem z Feona opravdu mimo. A když se sám zapojil do polibku s víc se na mě natiskl, tlumeně jsem zasténal a málem se neovládl.
Nakonec jsem se z posledních sil od Feona odtrhl a věnoval mu ještě polibek na čelo.
„Musím se převléknout nebo se mi rozmoci nohy," pousmál jsem se, líbnul Feona na špičku nosu, a pak ho postrčil ven ze sprchy.
Zabalil jsem ho opatrně do ručníku, a pak mu i oblékl kalhoty, zatímco já si je svlékl a kolem pasu si omotal deku.
„Pojď, něco ti udělám," znovu jsem Feona líbnul, a pak ho usadil v kuchyni za stůl.
„Nevím, co jsi se mnou udělal, nejspíš jsi mě nějak omámil nebo co, ale… Nevím, nevím, jak to říct, ale cítím, že jsem po dlouhé době… šťastný," pokrčil jsem rameny a vytáhl košík s ovocem, abych udělal ovocný pohár.
Po celou dobu jsem přemýšlel nad tím, co se to vlastně stalo.
„Půjdu spát ven," na moment jsem si Feona přitáhl k sobě, když jsme byli už po jídle a měli uklizeno.
„Rád bych spal s tebou, ale nemůžu. Nedokázal bych vydržet v klidu. Chtěl bych se tě dotýkat, hladit tě, líbat, spojit své tělo s tebou. Jsem jenom člověk, Feone, a nedokážu ovládnout svou touhu, protože… protože někoho takového, jako jsi ty, jsem ještě nepotkal."
Po svých slovech jsem se svými rty jemně otřel o ty jeho, a pak ho pustil.
Feon
Byl jsem mimo ještě i potom, co jsme vyšli z koupelny. Držel jsem si ručník a jen se s přihlouplým úsměvem díval na Raye, jak se zabalený v malé dece dělá pohár.
Jako by přesně věděl, co my víly máme rády, použil ovoce, kterému nedokážu odolat. A navíc ten hlad… Znovu se přihlásil, když jsem se trochu uklidnil. Hned jsem se na ten pohár vrhl, a celý jsem ho spořádal snad během pár minut. Stihl jsem oschnout, dokonce i křídla jsem měl suché, a když jsem s nimi zatřepotal, rozprostřela se kolem nás opět má vůně.
Když však Raymond řekl, že bude spát venku, na moment jsem pocítil něco jako zklamání.
Chtěl jsem s ním být co nejvíc. Řekl sice, že zůstane, ale co když si to rozmyslí a ráno tu nebude?
Co když to, že tu zůstane, byla jen slova proto, aby mě uchlácholil a on odejde?
Ještě dlouho jsem na to myslel, když jsem ležel ve své posteli. Mohl jsem usnout až někdy k ránu, kdy už jsem nedokázal udržet oči otevřené a únava mě přemohla.
Vzbudilo mě zaťukání na okno.
Otevřel jsem oči a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Podle toho, jak bylo slunce nízko, jsem nespal dlouho, a tak mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. A taky se znovu ozvalo zaťukání na okno.
„Leo!“ posadil jsem se a hleděl jsem na její usměvavou tvář za sklem.
„Vstávej ospalče, máme nějakou práci. Budu u spáleniště. Musíme se na to ještě jednou podívat, než se uklidí trosky, tak si pospěš!“ mávla rukou někam za sebe a za další vteřinu ji nebylo.
Ač bych rád ještě spal, vylezl jsem nakonec z postele. Oblékl jsem si plátěné kalhoty na ven, nazul topánky, lehkou halenu, která nebrání mým křídlům, a pak konečně vyšel z ložnice ven.
Na moment jsem se zastavil uprostřed obýváku, a rozhlédl se kolem sebe. Zavřel jsem oči…
A po chvilce jsem si úlevně oddychl, když jsem ucítil Raymonda venku, nedaleko domku.
Neodešel, zůstal tady.
Znovu jsem si spokojeně oddechl, a pak jsem se už pustil do přípravy rychlé snídaně, abych co nejdříve mohl jít za Leou podívat se na místo, kde jsme včera zrušili zbytky černé magie.
Raymond
Nespal jsem celou noc.
Nedokázal jsem prostě usnout. Feon mi úplně popletl hlavu a já nevěděl, jestli je dobré tu zůstávat, nebo bude lepší odejít.
Z myšlenek mě vytrhlo zaklepání, které jsem slyšel až sem. Posbíral jsem rovnou suché prádlo a přešel do domu, kde v kuchyni chystal Feon snídani.
Vypadal, jakoby zářil, i když se nejspíš moc nevyspal.
„Někam odcházíš?" zeptal jsem se a vzápětí mu došlo, jak debilně to vyznělo. „Promiň, chci říct, dobré ráno, a jestli chceš mou pomoc, tak půjdu rád s tebou. Stejně už mě tu všichni viděli a sám Dino mi řekl, že pokud chci, můžu pomoct."
Přešel jsem k Feonovi a pohladil ho po vlasech.
Feon
Byl jsem se snídaní skoro hotový, když Ray vešel dovnitř. Oproti mně, on vypadal čerstvě. Nejspíš se mu venku dobře spalo, a tak si dostatečně odpočinul. Nebo je zvyklý… Přeci jen při životě, který musel předtím vést, určitě neměl na spánek kolikrát ani pomyšlení.
I když, co já vím. Všechno si odvozuji jen od toho dne, kdy jsem se s ním potkal ve městě.
A tamto byl jiný Ray, teď je to Lionel…
Lionel, který mě pohladil po vlasech, a kvůli kterému se usmívám, protože je mi vedle něj moc dobře.
Ale některé věci v člověku zůstávají…
„Půjdu s Leou ještě jednou zkontrolovat spáleniště,“ posadili jsme se ke stolu a pustili se do snídaně. „Trosky se musí odklidit, ale…“
Na moment jsem se odmlčel, protože jsem nevěděl, jak na to zareaguje. A taky, co by mu to mohlo připomenout a jestli pak třeba neodejde. A pořád jsem nevěděl důvod, proč tu v lese vlastně byl, když se pustil do potyčky s těmi lovci.
„Byla tam známka černé magie,“ nakonec jsem pokračoval, protože jsem mu nechtěl lhát.
A když se má něco stát, tak ať je to třeba teď…
„Starší se vrátí za dva dny, takže já a Lea teď vesnici chráníme. Ne silou, to my neumíme, od toho jsou tu jiní. Ale než nastoupí hrubá síla, jsme první, kdo se stará o to, aby se tu nikdo nedostal. Jsou různí lidé a tvorové, kteří by nás chtěli najít. Ať už by nás chtěli zabít nebo prodat na černém trhu… Nebo třeba jen vymazat ze světa, protože tu podle nich nemáme co dělat. Ale i my jsme děti matky země, stejně jako lidé… Jen jsme trochu jiní.“
Při své řeči, jsem dojedl svou snídani, a pak jsem spojil ruce, opřené lokty o stůl, a zadíval jsem se na Raye. Možná mluvím moc, možná toho budu jednou litovat. Ale teď… Teď věřím tomu, že nám neublíží.
„Někdo sem tu černou magii přinesl z venku. A nevěděl o tom, protože nikdo z nás by nikdy nic takového vědomě neudělal. A ta černá magie se aktivovala ve chvíli, kdy starší odešli z vesnice. Mohli to být třeba… Víš…“ znovu jsem trochu zaváhal, ale pak jsem se rozhodl. „Víš, ti pytláci, s kterými ses utkal. Nebyli to pytláci. Byli to lovci… Hledali nás.“
Raymond
Když během snídaně Feon promluvil na moment jsem znovu pocítil ostrou bolest hlavy, až jsem se zkroutil a stiskl zuby.
„Promiň, jen… občas mě zabolí hlava. Nevím, nejspíš je to tím, jak si nedokážu vzpomenout, ale… Nevím, co jsem dělal v tom lese. Nejspíš jsem na ty… lovce… narazil, když jsem šel kolem, nebo… patřil jsem k nim a nepohodl se s nimi?" zapřemýšlel jsem nahlas, jak mě napadla ještě jedna varianta.
Mírně jsem se zamračil, uklidil nádobí a přešel k Feonovi.
„Co když jsem taky jeden z těch lovců? Neměl bych raději odejít?"
Zkoumavě jsem se na něj zadíval a pak se odešel raději obléknout, snad ze strachu, co mi odpoví?
„Víš, na jednu stranu si dokážu představit, že se vás někteří lidé chtějí zbavit. Jste něco nepředstavitelného, něco, na co žárlí, lidé jsou prostě takoví," promluvil jsem po chvíli, když jsme vyšli ven a zamířili ke spáleništi. „Ale pro mě jste živí tvorové, kteří mají nárok na život stejně jako já, nebo kdokoliv jiný."
Došli jsme až k troskám, kde už čekala druhá víla, a já ještě Feona na chvilku zastavil a otočil ho k sobě.
„Říkal jsi, že je to černá magie. Neublíží ti to? Nechci, aby se ti něco stalo," pohladil jsem Feona po vlasech.
I když jsem ho znal jen pár dní, prostě mi za tu chvíli popletl hlavu. Nevěděl jsem, co jsem vlastně dělal v lese, možná jsem byl opravdu lovec a mým úkolem bylo najít vesnici, čímž bych vlastně byl Freonovým nepřítelem, ale něco se změnilo. Něco se stalo a já byl teď tady. A jsem za to rád. Poznal jsem tuhle vesnici, Feona, Dina a teď už mi připadalo neuvěřitelné, že by jim někdo, nebo i já, mohl ublížit. Chtěli jen žít svůj život, na který měli právo.
Feon
Na moment jsem se zarazil, když jsem si všiml, jak moje slova o lovcích na Raye zapůsobila.
Jakákoliv maličkost ho opravdu může vrátit ke starým vzpomínkám.
Věděl jsem, že on k těm lovcům nepatřil.
Lea na nás už čekala, okolo už postávalo pár obyvatel vesnice, aby pomohli s odklízením, a jen čekali na to, až je k tomu pustíme.
Začervenal jsem se, když mě Feon před všemi pohladil po vlasech. Dobře jsem viděl ty udivené pohledy a některé úsměvy. Dokonce i Lea povytáhla obočí.
Ale raději jsem dělal, že jsem to neviděl.
„Černá magie, pokud není mířená přímo na nás osobně, mi neublíží. Už včera jsme ji zničili, jen se chceme ujistit, že je to všechno, a pokud možno, tak odkud to přišlo,“ odpověděl jsem Rayovi na jeho obavy.
Zahřálo mě ale u srdce, když řekl, že by nechtěl, aby se mi něco stalo.
„Lioneli, ty k těm lovcům nepatříš. Byl jsi v tom lese sám. Viděl jsem to,“ lehce jsem se dotkl jeho ruky, a usmál se na něj, aby se opravdu neobával, že se mi něco stane.
Pak jsem se připojil k Lee, a společně jsme teď kousek po kousku prošli trosky a spáleniště. Prohlédli jsme každé místečko, a znovu se zastavili tam, kde jsme včera zlikvidovali černou magii.
Dřepli jsme si, a spolu jsme to zkoumali, z čeho to mohlo být. A po chvíli jsme měli jasno.
„Můžete začít s odklízením,“ vyšli jsme ven. „Je to čisté, nic vám nehrozí, pokud si nezapíchnete třísku do prstu.“
„Jestli chceš pomoct,“ přistoupil jsem ještě k Rayovi. „Můžeš začít tady. Jsi silný. Tvá síla se tu teď opravdu hodí. Aspoň se Dino nesedře, protože on vždycky musí ukázat, že je nejsilnější, a všechny od práce odstrkuje.“
Zasmál jsem se, když změněný Dino za Rayovými zády na mě hodil škleb, ale bylo vidět, že se opravdu chystal skoro všechno udělat sám. A pak by večer skučel, jak ho bolí všechny údy.
„My teď jdeme za Cinthií k Chaironovi, tak kdyby něco, budeme tam. Stejně musíme ještě zkontrolovat, jestli jsou děti po včerejšku v pořádku.“
Raymond
Musel jsem se pousmát nad tím, jak se na nás všichni zadívali, když jsem Feona objal.
Když ale řekl, že nepatřím k těm lovcům, trochu se mi ulevilo. A taky jsem si oddechl, když řekl, že ta černá magie už nikomu neublíží.
„Vím, že Feonovi vděčíš za záchranu života a já sám ti řekl, abys tu zůstal, ale zkus ho před ostatníma neobjímat. Ne každý je tu jako on," zavrčel na mě Dino, když Feon odešel, a já se spolu s ostatními pustil do odklízení trosek.
Jen jsem pokrčil rameny, ale nic na to neodpověděl.
Nakonec jsme nad tím strávili celý den, dokonce nám pak ta Cinthie přinesla nějaké jídlo, které jsem ještě nikdy nejedl, ale bylo velice chutné a dodalo energii. Dino byl skutečně velká pomoc, stejně jako všichni ostatní, a šlo nám to dobře od ruky, a dokonce jsem se s některými dal i do řeči.
Na večer, když už se začalo stmívat, bylo skoro všechno uklizeno, a já s Feonem mohl odejít k němu domů.
Vypadal jsem jako černoch, a smrděl na hony daleko, tak jsem hned zapadl do sprchy, abych se dal do kupy.
Feon
S Leou jsme zkontrolovaly děti. Naštěstí po včerejšku byly v pořádku, a drobné oděrky se jim díky jejich původu a našemu léčení už skoro zahojily.
„Poproste ještě Chairona, aby vám zkontroloval kopýtka,“ poslal jsem je ven, abychom si mohli se Cinthií v klidu promluvit.
Rozhovor netrval dlouho. Vyptali jsme se, jestli teď někdy v uplynulých dnech nepřinesla do domu něco nového. Jakoukoliv věc, kterou by mohla najít ona nebo děti, nebo jestli ji někdo něco nedal.
Chvíli vzpomínala, už jsme skoro byli na mrtvém bodě, když si pak vzpomněla, že prosila Gladys, aby ji ve městě koupila pár věcí. Něco málo, ale potřebovala to. Šlo většinou o věci do kuchyně, protože ty její rošťáci spoustu věcí rozbili. A pak nám to došlo. V místě, kde se černá magie aktivovala, bývala kuchyně.
Za dalších deset minut jsme byli u Gladys v domě. Byla vystrašená, že něco takového způsobila, ale ujistili jsme ji, že to nemohla vědět. Ona nedokáže vycítit magii, a už vůbec ne černou, která byla dobře skryta. Je kočkodlak, a oni na magii nemají takové vnímání jako někteří z nás.
Ale někdo to o ní věděl. Někdo ji zřejmě ve městě zahlédl, když se změnila, aby mohla přepsat venku, protože neměla ráda hotely. Necítila se v nich dobře, protože měla vždycky pocit, jako by v nich byla uvězněná.
Pro jistotu jsme zkontrolovali všechny věci, které si z města přinesla, ale naštěstí bylo všechno už čisté. Domluvili jsme se však, že už nebude ve městě zůstávat přes noc, a pokud to bude nutné, raději ať jde přespat mimo město, kde ji nikdo neuvidí.
Zašli jsme ještě za těmi, kterým něco Gladys z města donesla, ale všechno ostatní také bylo v pořádku.
Byl už skoro večer, když jsme se teprve s Rayem dostali domů. I když jsem s ním neměl čas mluvit přes den, tak kdykoliv jsem procházel vesnicí, nedalo mi to, abych se nezastavil, a chvilku se díval na něho, jak pracuje.
Byl jsem podivně klidný, šťastný, kdykoliv jsem ho viděl.
Neznal jsem tenhle pocit, ale… Byl jsem za něho rád. Věděl jsem, že mi to neubližuje. Aspoň ne teď.
Musel jsem se usmát, když jsem viděl, jak vypadá. Nechal jsem ho, ať se jde umýt, protože já jsem ještě musel zkontrolovat své věci, které mi Gladys donesla. A pro jistotu i ty, co jsem nakoupil sám. Přeci jen i já se ve městě na moment přeměnil, když jsem tak trochu zápasil s Rayem v tom hotelu.
Ale i mé věci byly naštěstí čisté.
Závěr… Ten nový džbán u Cintie, byla jediná prokletá věc. Měla ukázat na místo, kde se nachází, ve chvíli, kdy se černá magie zaktivuje. A ta se zaktivovala ve chvíli, kdy ochranná magie polevila s odchodem starších víl z vesnice.
Když jsem byl hotový, šel jsem se podívat za Rayem.
Právě se umýval a já na něm mohl oči nechat. Uvědomil jsem si, jak se mi čím dál víc začíná líbit, i jeho tělo, jak moc bych se ho chtěl dotknout a znovu ochutnat ten polibek.
Břichem mi zase začínaly procházet ty zvláštně příjemné pocity, a tak jsem raději zůstal stát u dveří.
„Děkuji za pomoc. Takhle s tvou pomocí to šlo opravdu rychle, a zítra můžeme začít stavět nový dům. Budu dělat večeři, co by sis dal?“ opřel jsem se o futra.
Raymond
Zrovna jsem ze sebe stáhl tu největší špínu a opláchl si šampon z vlasů, když jsem to ucítil.
Feona bych našel kdekoliv. Nevím, jestli si to uvědomoval, nebo jsem na něj tak reagoval jen já, ale poznal bych ho mezi milióny.
Když se mě zeptal, co bych si dal k večeři, hned mě napadla jedna věc.
Zastavil jsem vodu a vylezl ze sprchy. Neobtěžoval jsem se utíráním nebo zakrýváním a pomalu přešel k Feonovi, abych mu dal čas, kdyby chtěl utéct.
„Vím, co bych si dal," zašeptal jsem a sklonil k němu hlavu, až se mě rty zastavili jen milimetr od těch jeho.
Jeho oči, tak krásné, jaké jsem ještě nikdy neviděl, mě přitahovaly jako magnet, stejně jako jeho vůně. A opravdu jsem se začínal obávat toho, že s ním dlouho pod jednou střechou nevydržím, aniž bych chtěl něco víc.
Nechápal jsem sám sebe. Jindy bych ho už svedl, aspoň z toho, co jsem si pamatoval, a nijak bych to neřešil. Ale teď…
Teď jsem chtěl, aby mě Feon sám chtěl, abych to byl já, kdo mu ukáže, jak nádherné může být spojení dvou těl, abych to byl já, kdo laská jeho tělo a v čí náručí usíná.
Ty myšlenky mě tak pohltily, až jsem se jich sám zalekl a nedokázal to ovládnout.
Nehledě na to, že ho zmáčím, jsem přitiskl Feona na své tělo, aby cítil to, co cítím já.
„Feo… můj sladký Feo…" zamumlal jsem do jeho kůže na krku, který jsem polaskal jazykem a rty.
„Chci tě líbat," zachraptěl jsem, když jsem znovu zvedl hlavu a už nedokázal svou touhu udržet.
Feon
Ne, vlkodlak, ale upír. Ryamond musí mít upírské geny, protože není možné, aby mě tak k sobě přitahoval. Abych tak toužil po jeho blízkosti.
Ale je mi to jedno. Chci s ním být. Chci být v jeho společnosti, i kdybychom vedle sebe měli jen mlčky stát.
Fascinovaně jsem se na něho díval, jak se blíží. Nedokázal jsem se ani pohnout, natož odejít. Jako by mě svázal nějakým kouzlem. Díval jsem se do jeho očí, a když se mě dotkl, když jsem ucítil jeho jazyk na svých rtech, tiše jsem vydechl.
„Ty… ty musíš být upír, že ti nedokážu odolat. Já nevím, co se děje. Co se se mnou děje…“ zopakoval jsem to, co jsem řekl už včera.
„Chci se s tebou líbat, Lioneli,“ promluvil jsem tiše roztřeseným hlasem.
Opravdu jsem to chtěl. Opravdu jsem znovu chtěl ochutnat ten polibek, který byl chutnější než všechno, co jsem doposud jedl. Ani ta největší laskomina by mě nedokázala uspokojit, jako to, po čem jsem teď toužil
Zvedl jsem ruku a pohladil ho po tváři. Ten dotek mě brněl v konečcích prstů, a ještě víc se mi tím rozbušilo srdce a rozproudila krev v těle.
A veden tou náhlou touhou jsem natiskl své rty na jeho…
Raymond
Zasténal jsem, když se mi Feon sám nabídl.
Neodmítl jsem. Ještě víc jsem ho na sebe přitiskl a hned jazykem vklouzl do jeho úst.
„Možná jsem upír," zasmál jsem se chraptivě, když jsme se od sebe odtrhli, a hned jsem svá slova doplnil činy, když jsem sklouznul na Feonův krk a začal mu ho jemně okusovat.
Cítil jsem bušení jeho srdce, silněji vnímal jeho vůni, i to, jak se mírně jeho tělo chvěje.
„Ani já… ani já nevím, co se to děje… Ani já se s nikým necítil tak dobře jako s tebou. Nikdy jsem nikomu nedovolil, aby mi říkal mým druhým jménem. Nikdo mě tak nerozhodil jako ty. Tvá přítomnost, blízkost… cítím… cítím se klidněji, jako bych…"
Zavrtěl jsem hlavou, protože jsem nedokázal přesně popsat to, co jsem cítil, a místo toho se znovu přitiskl na Feonovy rty a vyzval jeho jazyk k tanci.
Podchytil jsem ho pod zadečkem, přičemž jsem i zjistil, jak kulaťoučký ho má, a vyhodil si ho do klína.
S Feonovýma nohama kolem mého pasu a jeho tělem skoro vlisovaným do toho mého jsem za neustálého líbání přešel do kuchyně, kde jsem ho posadil na stůl.
„Chtěl bys… chceš, abych ti ukázal něco krásného?" zašeptal jsem s pohledem do jeho očí a prsty jemně přejel po jeho tváři.
Feon
Už nevím, jak bych to nazval, abych se pořád neopakoval. Ale líbat se s Lionelem bylo něco neskutečného. Ty pocity, které mi to přinášelo, byly takové uspokojivé, takový zvláštní nával štěstí…
Chytl jsem se ho kolem krku, když si mě zvedl nahoru. A po celou cestu ho nechal, nepřerušoval jsem polibek.
Tiskl jsem se na jeho pevné tělo, a vůbec mi v tu chvíli ani nedošlo, že je vlastně nahý.
To až teprve, když mě posadil na stůl a kousek se oddálil.
Zadíval jsem se na něho a polilo mě horko. Zvlášť po jeho slovech.
Cítil jsem z něj touhu. A já ji pociťoval také. Ale nevěděl jsem, co myslí tím, ukázat něco krásného…
Ale byl jsem zvědavý. To my víly jsme, zvědavější než kočky.
A tak jsem přikývl, aniž bych si to uvědomil, a znovu se přitiskl na Rayovy rty, jak moc jsem se s ním chtěl znovu líbat.
„A co je to… to něco krásného?“ zašeptal jsem u jeho rtů, když jsme přerušili polibek.
Raymond
Musel jsem se pousmát, když jsem viděl, jak Feon zrudnul a jen vydechl, když se sám přitiskl na mé rty.
Líbat se s ním, i přesto, že byl nezkušený, mi přinášelo větší vzrušení než kdykoliv předtím.
„Budu hladit a líbat tvé tělo… Polaskám ti bradavky a sjedu dolů na tvůj penis, který vezmu do pusy a budu ho laskat tak dlouho, dokud neprožiješ orgasmus a nevypustíš do mých úst své semeno. Orgasmus je to krásné, to, co můžeš prožít i sám, ale nejlepší je to s někým. A já chci být ten někdo, kdo ti to ukáže," šeptal jsem do jeho rtů, aby se nebál, až začnu, ale aby byl připraven.
Když ani po mých slovech neutekl, stáhl jsem z něj halenu a kalhoty, dokud se přede mnou neukázal nahý.
„Jsi tak nádherný…" zachraptěl jsem, přejel rukama po jeho stehnech přes hruď, a jemně ťukl do bradavek.
Přitiskl jsem se na Feonovy rty v krátkém polibku, než jsem sjel na jeho krk, kde jsem se ale nezastavil a postupoval dál.
Až u bradavek jsem se zdržel dýl, a zatímco jsem je trápil, mé ruce nezahálely a mapovaly zbytek těla.
S potěšením jsem zjistil, že Feonův penis na mě reaguje velice pozitivně. A než sem sjel po jeho bříšku až dolů, zaklekl na zem, roztáhl mu pořádně nohy a olízl celou jeho délku, byl už tvrdý jako kámen, a mě tak nedělalo problém ho vtáhnout celého do pusy, aniž bych z něj spustil oči.
Feon
Poslouchal jsem Rayova slova a myslím, že jsem rudnul ještě víc.
Všechno to, co říkal, bylo tak… tak moc osobní… Dotýkat se mě na všech těch místech, i pusou, jazykem… Nedokázal jsem si to představit.
Ale on mě nenechal při těch marných představách, jaké to může být. On mi to rovnou ukázal.
To, co se dělo s mým tělem potom, to bych si opravdu nedokázal představit, pokud jsem to nikdy nezažil.
Laskal mé tělo, dotýkal se mě, líbal mě. Byl jemný, a přitom věděl, co chce. Co má dělat. A já ho jen sledoval zpod přivřených víček. V jeden moment jsem si zakryl pusu, když mi zní vyšel divný povzdech, a položil jsem ruku na Rayovu hlavu, abych ho přibrzdil.
Chvěl jsem se po celém těle. Už to nebylo jen tak trochu… Uvnitř mě se to převalovalo, útočilo to na každý můj orgán, a moje hlava… Ta prostě vypla. Jako když sfouknete svíčku.
Už jsem nedokázal myslet na nic jiného než jen na to, co se mnou Ray dělá, a co se se mnou děje.
Stud mě polil ve chvíli, kdy se sklonil k mému klínu. A myslím, že bych se normálně hanbou propadl, když se dotkl mého penisu, který byl najednou tak větší a tvrdý, a vzápětí ho schoval so svých úst.
„Lioneli!“ vykřikl jsem jeho jméno, protože ten nával byl tak náhlý a zvláštní, že jsem se nedokázal udržet už ani v sedě.
Dolehl jsem na stůl, rukama jsem sevřel jeho hrany. Rychle jsem dýchal, a srdce mi začalo bít rychleji a rychleji…
Bylo to tak… tak… příjemné…
Zavřel jsem oči a jen se oddával tomu novému, co se mi tak moc líbilo. Znovu ten náhlý nával štěstí, který zaplavil mou hlavu a nenechal mě rozumně uvažovat.
„Lioneli… já…“ pustil jsem stůl a jednu ruku mu zahrábnul do vlasů. „Lioneli, já musím… nevím, co…“
Najednou jsem měl divný tlak ve varlatech, v penisu. Nevěděl jsem, co se děje, a nechtěl jsem způsobit nějakou nehodu, za kterou bych se hanbou propadl.
„Lioneli! Já… prosím…“ zasténal jsem, když mi v penisu začalo cukat, ale bylo už pozdě to přerušit.
Raymond
Feon reagoval úplně nádherně.
Užíval jsem si to celým tělem a snažil se mu dopřát co největší potěšení.
Když vykřikl a zahrábnul mi prsty do vlasů, usmál jsem se pro sebe, a ještě víc zrychlil tempo.
Přehodil jsem si jeho nohy přes svá ramena, podchytil ho pod zadečkem, a ještě víc si ho na sebe natiskl, aby mi neunikla jediná kapka.
A když to přišlo, zamručel jsem a nechal si do krku stékat tu lahodnou chuť, která mě úplně omráčila.
Chutnal úplně jinak než všichni ostatní.
Očistil jsem ho do poslední kapky, a pak ho teprve vypustil a polibky se sunul nahoru.
„Chutnáš naprosto úžasně. Děkuju… Doufám, že se ti to líbilo a nejsi zklamaný,“ zašeptal jsem, když jsem se dostal až k jeho ústům a vtiskl mu polibek jako poděkování za to, že mi to dovolil.
Vytáhl jsem ho do sedu a přitiskl na svou hruď, hladil ho po zádech, líbal, kam jsem dosáhl, a počkal, dokud jeho srdce přestalo tlouct jako zběsilé.
Pak jsem ho posadil na stoličku, na okamžik pustil, abych zaběhl pro deku, a já si na sebe hodil aspoň kalhoty a vrátil se zpátky do kuchyně.
„Udělám něco na večeři, tak odpočívej, ano?“ zabalil jsem ho do deky, ještě si ho na sebe přitiskl a věnoval mu polibek, než jsem ho pustil a přešel k lince, abych vybral něco ze špajzu a lednice.
„Co by sis dal?“ zopakoval jsem jeho otázku, kterou mi položil i on, když za mnou přišel.
Feon
To, co následovalo potom, mi vzalo všechnu sílu a doslova mě to omráčilo.
Jen jsem nahlas vzdychal a sténal, prožíval jsem něco, co jsem ještě nikdy za svých sto dva let nepoznal.
Nedokázal jsem ani otevřít oči a zavřít pusu.
Ruku jsem z posledních sil položil na svou hruď, jak jsem měl strach, že mi z ní srdce vyskočí ven.
Nechápal jsem, co se to stalo. Netušil jsem, že se dá prožít něco takového.
Byl jsem stále jak v mátohách, když mě Ray začal líbat, a pak mě zvedl, zabalil do deky a usadil na stoličce. I kdybych chtěl vstát a jít se obléct, nejspíš bych skončil na zemi, jak jsem měl gumové nohy.
I ruce mě sotva poslouchaly.
Hleděl jsem na něho jako bych viděl zjevení a nechápal jsem, na co se mě ptá.
Jen jsem seděl, oddechoval, snažil se uklidnit, a hlavou se mi honilo všechno možné, ale nic nebylo ucelené. Myšlenky lítaly splašeně sem a tam.
„Co bych si dal?“ zeptal jsem se a víc si přitáhl deku. „Dal? Jako? Večeři? Je mi to jedno…“
Opatrně jsem se zvedl. Nohy se mi pořád třásly a bál jsem se udělat krok.
„Cokoliv…“ dodal jsem a sehnul jsem se pro své věci, které ležely na zemi.
Musím se obléct, musím se vzpamatovat. Jsem úplně mimo.
Ale… Prožil jsem něco naprosto úžasného…