Raymond
Myslím, že jsem si i docela hlasitě oddechl, když se najednou Feon objevil a za chvilku už byl v mé náruči.
„Hej, co ty slzy," zabručel jsem, zvedl mu hlavu a palcem setřel ty drobné kapičky, které mu stékaly po tvářích.
Nakonec jsem neodolal, sklonil se a políbil ho.
Napřed jemně, něžně, pomalu, ale jakoby s tím vším stresem a s nervy to na mě všechno dolehlo, polibek se stal vášnivějším a náruživějším.
Jako bych se bál, že tohle je naposled, co Feona držím v náruči.
„Strašně moc tě potřebuju, Feo… strašně moc…" zachraptěl jsem, a zatímco se mé ruce rozeběhly po jeho těle, mé rty hladily každý kousek jeho odhalené kůže.
Začal jsem ho tlačit dál do domu, směrem ven k provizorní koupelně, ale když jsem procházel kolem té v domě, najednou jsem se zarazil a zastavil.
Trochu nevěřícně jsem pohlédl dovnitř a myslím, že jsem chvilku zíral i s otevřenou pusou.
„Tak teď nevím, jestli být rád nebo být naštvaný, protože jsem nemohl pomoct," zabručel jsem a vtáhl Feona do naší nové koupelny, která během doby, co jsem se válel u Meony v posteli, se stihla dodělat.
A že vypadala naprosto skvěle. Možná líp, než jsem si sám předtím představoval.
„Hmmm… Pamatuješ na můj slib, ohledně koupelny?" otočil jsem se zpátky k Feonovi, usmál se, a pak ho laškovně kousl do ouška. „A docela mě láká představa, jak si mě v té velké vaně pěkně osedláš a projedeš se na mě."
Zasmál jsem se, protože Feon zareagoval přesně tak, jak jsem čekal, a tak jsem mu pomačkal ten jeho zadeček a párkrát ho po něm plácnul.
Feon
Polibek, který byl zprvu opatrný a později vášnivější, chutnal víc než ty sladkosti, kterými mě Dino krmil, abych neztratil svou energii.
Byl jsem opravdu šťastný, že se Ray vrátil domů.
Miloval jsem ho celým svým srdcem, celým svým tělem, a ono mu to dávalo najevo, sotva se mě dotkl.
Chvěl jsem se, když se jeho ruce rozběhly po mé holé kůži. Sám jsem si stáhl halenu dolů, aby se mohl dotýkat a neměl žádné překážky.
Možná bych se svlékl úplně celý, ale v tu chvíli se zarazil a zatlačil mě do koupelny.
Jo, neměl jsem ani kdy mu říct, že Dino a Rony se ji rozhodli dodělat, a sem tam i někdo ve své volné chvilce pomohl, aby to bylo hotové, než se Ray vrátí. Mělo to být překvapení a stihli jsme to tak, tak.
„Líbí se ti to?“ kousek jsem od Raye odstoupil a rozhlédl se po koupelně.
Potřeboval jsem trochu i vychladnout. Jen co se mě dotkl, byl jsem napjatý, a taky, když mě poplácal po zadečku, nejspíš jsem nahodil červenou, zvlášť když připomněl svůj slib ohledně koupelny.
„Nevzpomínám si,“ zamumlal jsem.
Ještě víc jsem zčervenal, protože jsem neuměl lhát, a navíc jsem se i zastyděl při těch všech představách.
„Potřebuješ se pořádně umýt, a taky… Nemůžeš být dlouho ve vodě, aby se ti nezanítila rána a tvoje prsty,“ vzal jsem jeho ruku do dlaní a jemně ho na zraněné prsty políbil.
„Já nevím… jestli můžeš, když jsi zraněný,“ špitnul jsem s pohledem zabořeným do země, protože jsem vážně nevěděl, jak reagovat.
Raymond
Musel jsem se několikrát zhluboka nadechnout a vydechnout.
Dokonce jsem musel i přešlápnout, abych uklidnil toho dole, protože i ten měl na Feonovu reakci svůj názor.
Prej si nevzpomíná.
Ušklíbl jsem se, otočil Feona zády k sobě, lehce mu zatlačil na záda, aby se předklonil, pak jsem mu stáhl kalhoty jen pod zadeček a ten jsem několikrát proplesknul.
„Víš, že lhát se nemá," zašeptal jsem mu do ucha, když jsem Feona zase narovnal, kalhoty mu opět vytáhl nahoru, natiskl ho na sebe a zdravou rukou vjel dopředu, abych polaskal i jeho penis, aby nebyl o nic ochuzen.
Pak jsem Feona znovu otočil k sobě a potlačil ho ke sprchovému koutu.
„Tak mě můžeš umýt a vanu vyzkoušíme jindy," usmál jsem se a hned ho políbil.
Pravda byla, že na nějaké řádění jsem opravdu ještě nebyl stavěný a musel bych to vesměs nechat na Feonovi, ale líbilo se mi ho i jen tak provokovat.
Feon
Po tom, co mě Ray otočil zády k sobě a stáhnul mi kalhoty, jsem nemohl být už víc červenější.
Bylo to tak zvláštně vzrušující?
Mít na něj vystrčený svůj zadeček, a cítit jeho dlaně, byť mě nehladil, ale spíš po něm plesknul.
Dokonce se mi nahrnula krev i do rozkroku, a já se z toho celý chvěl.
Když mi pak Ray řekl, že si ho můžu umýt, jen jsem mlčky přikývl, jak jsem z toho byl pořád mimo.
Jako bych byl naprogramovaný robot, jsem ho svlékl z těch pár věcí, co na sobě měl. Stáhnul jsem si kalhoty, a pak jsme společně vešli do sprchového koutu.
Ani jsem si neuvědomoval v té chvíli, že tam máme daleko víc místa, než tomu bylo předtím.
Sundal jsem Rayovi obvaz, který mu kryl ránu v boku, hodil ho na zem, zavřel jsem, a pak pustil příjemně teplou vodu.
Všechno, co jsem dělal, bylo jako bych se díval na nějaký sen. Jako bych prožíval nějaký sen. Ani nevím, kdy jsem vzal mýdlo a celého Raymonda namydlil a umyl svým i dlaněmi. Vím jen, že jsem se ho chtěl prostě dotýkat. Všude. Hlavy, vlasů, krku, jeho paží, pevného břicha i zadečku. Pevné svaly na nohách, a dokonce i jeho…
Polkl jsem naprázdno, když jsem doklekl a smýval pěnu i z jeho rozkroku.
Pamatoval jsem si dobře, jak mi skvěle bylo, když jsme to dělali. I to, jak mi bylo dobře, když můj penis vzal do své pusy.
Možná by i jemu bylo stejně dobře, jako mě tenkrát?
Byl velký, ale rozhodl jsem se to udělat. A chtěl jsem ho ochutnat. Chtěl jsem vědět, jaké to je, udělat mu dobře tímhle způsobem.
Opatrně jsem podebral jeho váček, jemně jsem ho promnul, a druhou rukou uchopil jeho penis. Byl už skoro tvrdý, a když jsem ho držel a pak mu na špičku dal pusu, začal tvrdnout ještě víc.
Líbilo se mi, jak reagoval, a tak jsem už neváhal.
Strčil jsem si ho do pusy, aspoň co to šlo, a olizoval jsem ho, a užíval si ten pocit, když mi tvrdnul v puse ještě víc…
Raymond
Čekal bych cokoliv, ale tohle rozhodně ne.
Když mě Feon svlékl, pak sebe a začal mě umývat, přivíral jsem oči nad tím, jak moc příjemné to bylo.
Nechal jsem to jen na něm, i když jsem měl tendence se na to vykašlat a prostě si ho vzít.
Jenže, pak mě překvapil tím, když u mě zůstal klečet, a ještě víc tím, co potom udělal.
„Feo… ne…“ zachrčel jsem, když si mě vzal do úst.
Prsty zdravé ruky jsem vjel do jeho vlasů a na moment ho zastavil.
Vyklouzl jsem z jeho úst, sklonil se k němu, a pak si vzal jeho rty a jazyk ve vášnivém polibku, který naznačoval, že hodlám pokračovat.
„Děláš to moc dobře,“ zachrčel jsem, když jsem se zase narovnal a jeho hlavu si potáhl blíž ke klínu.
Druhou rukou jsem stáhl vodu, aby mi neteklo do pusy, a pak už se nechal unášet tím, co si pro mě Feon připravil.
Bylo vidět, že nemá žádné zkušenosti a dělá to poprvé. Ale byl velmi přičinlivý a stačilo ho jen správně nasměrovat. Nebylo proto divu, že jsem si zanedlouho začal sám určovat tempo, mé vzdechy se odrážely od stěn sprchového koutu, a v prstech křečovitě svíral Feonovy vlasy.
„Feo!“ napůl jsem vykřikl, napůl zasténal, když jsem cítil, jak to na mě jde a Feon zrychlil své počínání, stejně jako laskání jazykem.
Trochu jsem se obával, že ho skapluju, když to přišlo, já vykřikl, přirazil si Feona víc do klína a zvrátil hlavu, abych s každým dalším stenem, mohl naplnit Feonovu pusinku.
Feon
Nevěděl jsem, jak to mám dělat. Ale zkusil jsem si vybavit, jak to dělal Ray mně. Pamatoval jsem si, že mi to dělalo moc dobře, a doufal jsem, že i on z toho bude mít dobrý pocit. Že se mu to bude líbit.
Bylo zvláštní mít jeho penis v puse. Ale bylo to vzrušující a líbilo se mi to tak, že jsem se do toho tak vžil, až jsem zapomněl na okolní svět. Ve chvílích, kdy jsem si nebyl jistý, mě Ray nasměroval. Držel jsem si jeho penis, protože byl velký. Druhou rukou jsem ho hladil po stehnech, po zadečku nebo si prohrával s jeho pytlíkem.
A když jsem slyšel jeho vzdechy, které byly čím dál hlasitější, a pak i mé jméno, které vykřikl, ještě víc jsem se do toho opřel.
Jeho tělo se začalo chvět, a vzápětí se napjalo... Penis v mé puse sebou začal cukat, a já věděl, že každým momentem přijde jeho chvilka.
Nestačil jsem ani pomyslet, co dál, a už jsem měl v puse jeho první várku. Překvapilo mě to tak, že jsem se trochu zakuckal. Ale hned na to jsem ho znovu pohltil a poctivě polykal všechno, dokud bylo co.
Když už mi neměl co dát, olízl jsem ho po celé délce, políbil ho na břicho, a pak dosedl na paty a položil své rozklepané ruce na mé kolena.
Byl jsem z něho úplně mimo. Jen jsem se na něho ze spodu díval a snažil se to rozdýchat. Líbilo se mi to. Byl jsem z toho roztřesený, ale byl jsem šťastný, že jsem mu to mohl dopřát.
„Líbilo se ti to?" konečně jsme ze sebe vydoloval pár slov.
Raymond
Zhluboka jsem oddechoval, srdce mi bylo jako splašené, a jen pomalu jsem se vracel zpátky na zem.
Probralo mě až to, když na mě Feon promluvil.
Musel jsem se pousmát, když jsem ho tam tak viděl sedět a koukat.
Vypadal jako ztracené štěně, které neví, jestli je jeho pán dostatečně spokojený.
Nedalo mi to, abych ho nepodrbal ve vlasech, než jsem se k němu sklonil a políbil ho na špičku nosu.
Teprve pak jsem ho vytáhl nahoru a přitiskl na sebe.
„Na takové věci se neptá,“ zachraptěl jsem. „Ostatně, důkaz mé spokojenosti jsi sám ochutnal.“
Přejel jsem mu palcem po rtech, než jsem sklonil hlavu a vzal si jeho ústa v hlubokém polibku.
Během toho jsem ho začal hladit a několikrát sjel rukou do jeho klínu, nebo protáhl prsty mezi jeho půlkama a zašimral Feona na dírce.
„A teď já. Chci taky, víš? To mi chybí k úplné dokonalosti,“ usmál jsem se, rty přesunul na jeho krk a posléze i hruď, kde jsem potrápil jazykem i zuby bradavky.
Pak jsem Feona otočil zády k sobě a potlačil ho ke stěně, aby se o ni mohl opřít dlaněmi.
Rty jsem pak okopíroval jeho páteř až dolů, kde jsem prohnětl půlky, než jsem je od sebe roztáhl a vjel mezi ně jazykem.
Napřed jsem jen špičkou dráždil kůžičku okolo, občas sjel i na kulky, které jsem vtáhl do úst, a pak s mlasknutím vyjel ven, než jsem jednu svou ruku potáhl dopředu, aby ani Feonův penis nebyl o nic ošizen, a zároveň s tím do jeho dírky vjel jazykem.
Feon
Vážně jsem byl šťastný, rád, že jsem to pro něho udělal. A opravdu jsem měl obavy, jestli to bylo správně, takže mi přišlo normální se ho zeptat.
Ale nejspíš to jsou věci, které nemusím dělat. Vždyť bych cítil, kdyby byl mrzutý, nebo nespokojený. A to on teď rozhodně nebyl.
Chtěl jsem mu říct, jak chutnal.
Byla to zvláštní chuť, ale dobrá. Nechutnalo mi to sice stejně jako nejsladší ovoce, ale už teď jsem věděl, že ho budu chtít určitě znovu ochutnat. Bylo to takové, kdy člověk nedokáže specifikovat chuť, ale přitom to chce znovu…
Ani jsem se nenadál, a opíral jsem se hrudí a rukama o stěnu sprchového koutu, a Rayův jazyk rejdil mezi mýma půlkama. Jak jsem se doteď chvěl, tak v tomhle momentě jsem se roztřásl, že jsem měl co dělat udržet se na nohách.
Ještě víc jsem se zapřel hrudí o stěnu a prohnul se v zádech. Vystrčil jsem víc zadeček na Raye, zaklonil jsem hlavu, když mnou prolétly ty vzrušující pocity, a vyslal ke stropu několik hlasitých vzdechů a stenů.
A to byl teprve začátek.
Nejspíš jsem se navnadil a vzrušil už tím, jak jsem se staral o Raye, že mi teď opravdu stačila chvíle na to, abych pocítil ten slastně příjemný tlak, který znamenal jen jediné.
Začal jsem dýchat ještě rychleji, trhaně, mé steny byly hlasitější a moje dírka začínala pulsovat přesně v těch intervalech, v jakých mi začal cukat penis, a na mě se hnalo to nejlepší, co jsem z toho všeho mohl mít.
Raymond
Pokud někdy odejdu, nikdy nejspíš už nepotkám lepšího milence.
Nevím, jestli to bylo tím, že ještě nikoho přede mnou neměl, nebo tím, že byl víla, ale každé jeho zachvění, reakce na jakýkoliv dotek, jeho výrazy, nic nebylo hrané.
Jeho tělo mluvilo na něj, aniž by si to možná uvědomoval, a proto i milování s ním bylo o tolik intenzivnější. Stejně jako teď, kdy jsem se ani nemusel ptát, a jeho tělo mi samo řeklo, jak moc se mu to líbí.
A ve chvíli, kdy mu začalo cukat v penisu, a já věděl, že už je to jen otázka posledních pár vteřin, jsem Feonovi za odměnu hodlal dopřát ještě větší slast.
Pustil jsem ho, přetočil k sobě, i když jsem ho musel pořádně přichytit, aby sebou nešvihl na zem, a než mu stačilo dojít, co se stalo, pohltil jsem jeho penis do úst až po kořen a zároveň prudce najel hned dvěma prsty do jeho dírky, a s důrazným drážděním jeho prostaty, jsem ho začal rychle protahovat. Stejně tak jsem Feona zpracovával pusou, a nemusel jsem dlouho čekat.
Nepřestával jsem ho dráždit, ani když mi svou chuť vypouštěl do úst a já spokojeně zamručel.
Přivřel jsem oči, ale stále se na Feona díval, protože byl na něj naprosto nádherný pohled.
Feon
Myslel jsem si, že nebude trvat dlouho a já s tím nejlepším pocitem vydám své semeno.
Jen zatáhnout kliku a otevřít ty dveře k blaženosti.
Ale Ray mi tu kliku vytrhl z ruky.
Otočil si mě k sobě, a já na něj překvapeně pohlédl, trochu zklamaně, protože jsem si na moment pomyslel, že to nechce dokončit.
Ale tahle myšlenka byla v mžiku pryč. To, co udělal potom, mě doslova zkosilo, a měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Předklonil jsem se a zapřel se rukama o jeho ramena.
Ztěžka jsem dýchal, místy nedýchal skoro vůbec, steny jsem nedokázal zastavit, jak šílený pocit mě ovládl.
Slábly mi nohy, přesto jsem svíral v sobě Rayovy prsty. Nemyslel jsem si, že něco takového zažiju.
Dvojí potěšení, které mě naprosto ochromilo, a kdybych neměl své prsty zaražené v Rayových ramenech, nejspíš bych skončil na zemi.
„Ray… Lioneli… nevydr… žím… to…“ s každou další kapkou svého sperma jsem ho prosil, aby mě nepouštěl, aby mě držel, protože já už nebyl schopen stát na nohách.
Zavřel jsem na moment oči, ale hned jsem je zase musel otevřít, abych viděl na svého milovaného, i přesto, že se celý svět se mnou točil.
„Miluji…tě…“ zachraptěl jsem, když jsem se předklonil natolik, že jsem se čelem opřel o jeho hlavu.
Raymond
Byl to opravdu nádherný pohled, a řekl bych, že jsem to prožíval s Feonem.
Jako bych to, co cítil on, cítil i já.
Nevím. Možná jsem si to jen namlouval, protože jsem ho chtěl prostě potěšit, nebo opravdu mezi námi bylo nějaké zvláštní pouto.
Zahřálo mě u srdce, když řekl ta dvě slova a já věděl, že to myslí naprosto upřímně.
I když mi už neměl, co dát, ještě chvilku jsem si s ním pohrával, než jsem ho vypustil z pusy, a mírně zaklonil hlavu, abych mohl Feona políbit.
Opatrně a pomalu jsem vstal, s prsty pořád strčenými do jeho zadečku, jako bych nechtěl opustit to svírající teplo, a aby to bylo pohodlnější pro nás oba, vyhodil jsem si ho do klína.
Trochu jsem sykl, když se otřel o můj zraněný bok a zraněnou rukou jsem ho přidržoval, ale na nic z toho jsem nedbal.
„Feo…“ zachraptěl jsem, když jsem se dokázal odtrhnout od polibku, a pak vylezl ze sprchy a zamířil si to rovnou do ložnice.
Zatím jsem nevykázal ještě žádnou námahu, a hodlal jsem toho využít.
A, i když se snažil Feon protestovat s ohledem na mé zranění, za chvilku už měl místo prstů ve své dírce můj penis, a protesty se změniliyna sténání, které doprovázely moje vzdechy, když jsem si tentokrát nebral servítky a ukázal Feonovi, jak úžasný může být i dravý a tvrdší sex.
Feon
Myslel jsem si, že si užijeme koupelny více.
Ale nakonec, když mi hlava znovu začala sloužit, jsem si vzpomněl, proč to nejde.
Ray je ještě zraněný, a…
… je nenasytný.
Ale stejně jako on, i já chtěl pokračovat.
Jeho touha přecházela na mě, a já tu svou vysílal k němu. Opravdu jsme byli propojení, a tohle to jen dokazovalo. Kdyby toho nebylo, neskončili bychom takhle. Oba víme, co ten druhý cítí a co chce.
Když jsme skončili v posteli, nedokázal jsem ani protestovat. Jen mi hlavou probleskla myšlenka, aby si neublížil a jeho zranění se nezhoršilo, ale vzápětí se mi všechno znovu vykouřilo z hlavy.
Zažil jsem už mnohé za svých víc než sto let. Ale tohle nikdy. A věděl jsem, že nikdy na tyhle krásné chvíle nezapomenu, ať už by se stalo cokoliv. I když jednou umřu, moje poslední myšlenka bude patřit právě těmto krásným chvílím s Raymondem, a tomu, jak moc ho miluji.
Usmíval jsem se, když jsem pak později ležel na jeho hrudi. Byl jsem unavený, ale byla to příjemná únava. Poslouchal jsem jeho srdce, jak pravidelně a silně tluče. Zapamatoval jsem si každý úder, věděl jsem přesně, kdy udeří silněji, kdy slaběji. Zapamatoval jsem si úplně celého Raymonda Lionela. Zapsal se nesmazatelně do mých vzpomínek…
Chtěl jsem mu ještě ošetřit rány a zavázat mu je, ale už jsem nebyl schopný pohnout ani prstem. Jen jsem ležel tak, abych ho nezatěžoval, nebo mu neublížil, a spokojeně přivíral oči, když si hrál s mými vlasy a hladil mě po zádech a po zadečku. A netrvalo dlouho, a teplo jeho těla, i všechno to, co ke mně vysílal, spokojenost, zamilovanost, mě doprovodily do klidného spánku…
Raymond
Potom, co jsem po naplnění Feonova zadečku a k uvedení uspokojenosti i jeho, odfukoval a užíval si konečně zase pohodu, ta moje víla mi usnula.
Zabrblal jsem si pod nosem, že nic nevydrží, ale zároveň se u toho usmíval a rukou se natáhl pro deku, abych nás přikryl. Nakonec jsem se nechal pravidelným tlukotem Feonova srdce i jeho dechem taky ukolébat ke spánku.
Ani nevím, co mě probudilo jako první.
Jestli hlad nebo mírný tlak v místech, kde jsem byl zraněný, tak jsem se opatrně vyhrabal z pod Feonova těla a zašel do koupelny.
Znovu jsem se rozhlédl a musel obdivovat šikovnost a taky rychlost s jakou to bylo doděláno.
Rozhodně musím Dinovi a ostatním poděkovat.
Opláchl jsem se, vykonal potřebu a rány namazal mastí, kterou Feon používal.
Pak jsem se nějak sám ovázal a přešel do kuchyně, abych udělal něco na jídlo, a hlavně dobrý zákusek, jako poděkování Feonovi.
Bohužel ale neměl doma už žádné své oblíbené ovoce, tak mi nezbývalo, než se obléknout a projít vesnici, jestli někdo něco nemá.
Nakonec jsem se vracel s plným košem a s potěšením zjistil, že Feon ještě spí.
Rychle jsem udělal pečené maso a brambory, a k tomu piškot s bohatou vrstvou ovoce a slaďoučkým smetanovým krémem.
Doufal jsem, že Feonovi bude chutnat, protože, co si pamatuju, nikdy jsem takové věci moc nedělal, protože nebylo pro koho.
Když bylo úplně hotovo, přešel jsem do ložnice, že Feona vzbudím, ale když jsem ho viděl ležet na posteli s tím jeho krásným zadečkem vystrčeným akorát na mě, neodolal jsem.
Snad nikdy jsem nebyl rychleji vyslečený, a potom, co jsem Feona podráždil jazykem i prsty, jsem si ho na sebe ještě rozespalého posadil a ukázal mu ukázkovou projížďku na koníčkovi.
„Dobré ráno… má krásná vílo…“ zachraptěl jsem, když se mi Feon zhroutil do náruče potom, co mi zdatně pošpinil břicho a já jeho naplnil až po okraj, a za odměnu si ho přitáhl pro polibek.
Líbal jsem ho a mazlil se s ním, dokud se naše srdce zase neuklidnily, a my se vrátili zpátky na zem.
„Zatímco jsi tak pěkně spal, udělal jsem něco na jídlo a… něco speciálního pro tebe,“ usmál jsem se, políbil Feona na špičku nosu, a pak ho plácl po zadečku.
Sice se mi ho ještě nechtělo pouštět, ale bylo na čase vstát, jinak bych z postele nevylezl vůbec.
Feon
Nejspíš proto, že jsem měl Raymonda vedle sebe, usnul jsem opravdu tvrdě, což u mě nebývá zvykem.
A taky jsem byl unavený nejen z toho, co jsme večer dělali, ale i ze všech těch dnů napětí, léčení a strachu, aby se Ray dal do pořádku. Vážně jsem se o něho bál.
Ale vypadalo to, že se uzdraví, co nevidět, a myšlenky na to, že by odešel, že je pro nás hrozbou, ho pomalu také opouštěly. Aspoň to tak vypadalo.
Ale co já vím…
Mozek mi zcela zabral ten pocit zamilovanosti, a pocit být milován. Bylo to pro mě nové, ale byl jsem moc rád, že něco takového můžu zažít.
A když mně potom ráno probudil svým vlastním způsobem, nedokázal jsem mu odolat.
Nebyl to jen chtíč, takový, jaký jsem u něj zažil tenkrát v hotelu, když jsme se ještě neznali. Teď to bylo jiné. Byla v tom touha spojit se s tím druhým, ukázat, jak moc mu na něm záleží, a dopřát mu tu nádheru, která tohle provází.
Ještě jsem byl ze všeho mimo, seděl jsem na jeho klíně a nedokázal se soustředit na jeho slova. Ale když řekl to o jídle a něco speciálního pro mne, zvedl jsem hlavu z jeho ramene a nasál jsem tu vůni, která sem přicházela z kuchyně.
Tak, jak jsem doteď odmítal jíst, neměl jsem chuť ani na nic z toho, čemu my víly nedokážeme odolat, tak teď se ozval můj žaludek i má chuť na plno.
Usmál jsem se, věnoval jsem Rayovi polibek a pak jsem opatrně vstal. Musel jsem se ho přidržovat, měl jsem slabé nohy, jako bych já sám byl ten zraněný. Ale s jeho pomocí se mi to nakonec povedlo, oblékl jsem si tuniku, a jen tak zamířil rovnou do kuchyně.
Kašlal jsem na nějaké mytí. Teď jsem se potřeboval pořádně najíst a doplnit svou energii tím lahodným zákuskem, který můj milovaný Lionel pro mne připravil.
Ještě ani neseděl, a já už měl svou porci z poloviny snězenou, a už jsem pokukoval po té buchtě s ovocem a krémem.
„Voní to nádherně,“ vydechl jsem, když pak přede mne položil talířek s jednou porcí.
Natáhl jsem se a přidal jsem si k tomu ještě jeden kousek a omluvně se na Raye podíval.
„Omlouvám se, že jsem ti to včera nezavázal,“ ukázal jsem prstem na jeho obvázanou hruď, a pak jsem se podíval i na prsty.
„Hned jak dojíme, tak ti to ošetřím a převážu. Počítám, že tak do dvou, tří dnů bys na tom měl být podstatně lépe, než jsi teď. Nebude to sice úplně zhojené, ale už budeš moct dělat normální věci, jak jsi byl zvyklý. Jen ještě dneska zaskočím ke studánce pro vodu, abych ti s ní mohl rány omýt. Rychleji se ti to tak léčí…“
Raymond
Byl jsem rád, že Feonovi chutnalo, a oddechl si.
Jen jsem ho pak musel trochu zabrzdit, jinak by ten koláč snědl celý najednou.
O chvilku později už jsme spolu, protože jsem nechtěl nechat Feona samotného, mířili k jeho studánce. Trochu se mi stáhl žaludek, když jsme vcházeli do lesa a já si vzpomněl na to, co bylo.
Bylo to sice na opačnou stranu a tady nebylo vidět nic z toho, co se před pár dny odehrálo, ale i tak mi z toho nebylo veselo.
A nejspíš proto, abych přišel na jiné myšlenky, jsem se s Feonem u studánky, kde mi rovnou ošetřil rány, pomiloval.
Možná v tom byla trochu i zoufalost a touha po tom, zapomenout na to, co se tu stalo, ale i tak jsme se oba o hodinu později vraceli zpátky do vesnice uspokojeni a v lepší náladě.
Chtěl jsem se ještě stavit za Dinem, abych mu poděkoval za tu koupelnu, ale sotva nás uviděl začal vrčet něco o tom, že jsme se aspoň mohli umýt, než jsme k němu přišli.
Nakonec jsme u Dina strávili skoro celý den, zvláště pak, když dorazil ještě Rony.
Feon
Po delší době to byl jeden z těch krásných dnů. O to zvlášť, že jsem ho mohl prožívat s Rayem.
Sice jsem se čertil, když mi vzal koláč, abych ho nesnědl celý, ale on mi to potom vynahradil u studánky.
Nejen to sladké, kterému my víly nedokážeme odolat, ale teď i Ray mě nabíjí svou energií. Mohl bych říct, že mi tu energii dodává i má láska k němu, a to, co on dává mně.
Byl jeden z mála, komu jsem řekl, co pro mne tahle studánka znamená. Chtěl jsem, aby to věděl, protože teď jsme už spojení a on má právo to vědět. A kdyby sem přišel a viděl by, jak studánka vysychá, voda se kalí, věděl by, že se mnou se něco děje.
Večer, když jsme se vrátili od Dina domů, jsem Rayovi znovu omyl rány vodou ze studánky. A podle toho, jak se mu to hojilo, opravdu nebude trvat dlouho a bude v pořádku.
Stejně tak probíhaly další dny.
Starší bádali nad tím, co zabilo Leviathana, ale zatím nepřišli na nic konkrétního. Jen se malinko přiblížili k tomu, co to asi mohlo být. A když se ptali Raymonda, ten si bohužel nedokázal vzpomenout. Jen jim řekl, že si vzpomněl, jak to má použít, ale co to je, nebo z čeho to je, nevěděl.
I přes jeho obavy, že ho tu nebudou chtít, se pomalu sžíval s vesnicí čím dál víc.
Pomáhal tomu, kdo právě potřeboval, stejně jako oni pomohli jemu, když to bylo potřeba.
Spřátelil se se všemi, a hlavně děti si ho velmi oblíbily. Dokonce začaly chodit i k nám domů, aby ho vytáhli ven a on si s nimi mohl hrát. Líbilo se jim, jak je silný, i když je člověk.
Nazvaly ho hodným obrem, a to mu už zůstalo.
Byl jsem šťastný. Opravdu byl. A věřil jsem, že to tak i zůstane, i když jsem občas míval obavy, špatně myšlenky na to, co se stane, až si Ray vzpomene úplně na všechno.
Raymond
Nikdy bych neřekl, že budu ten typ, co by se rád usadil někde v malé vesnici, a pro ostatní nebyl jen ten velký chlap, co nejspíš rád každého mlátí.
Překvapilo mě, že i přes to všechno, kým jsem byl a jakou hrozbou moje přítomnost byla, obyvatelé vesnice si mě začali všímat ještě víc.
A kromě toho tu byli i děti.
Nejsem rodinný typ. Asi bych se neuměl o dítě postarat, ale když za mnou přicházeli, když mě zastavovali na ulici, vždy jsem se s nimi dost vyblbnul a docela mě to i bavilo.
Když jsem někomu zrovna nepomáhal nebo neblbnul z děckama, užíval jsem si pohody s Feonem, miloval se s ním, kdykoliv a kdekoliv to bylo možné, ukazoval mu jak víc a víc prodloužit rozkoš a prohloubit vášeň.
On mi na oplátku ukazoval různé druhy trávy a bylin, ze kterých pak dělal své masti, brával mě s sebou do lesa, když je šel sbírat, a asi týden po útoku jsme spolu zašli i na trh.
Ten se vzpamatovával z Leviathanova útoku, pořád to bylo vidět, ale lidé byli neoblomní.
V provizorních stáncích, nebo jen tak na stolech vystavovali své zboží a dál prodávali.
I přesto, že jsme spěchali a já se spíše věnoval okolí než samotnému nákupu, nakonec jsme si odnášeli domů všechno, co Feon potřeboval, a že toho byla slušná zásoba.
Hlavně jeho oblíbeného ovoce, z něhož jsme něco málo snědli už ten večer, když jsem si ho naservíroval na Feonově těle jako tu největší pochoutku.
Ten večer byl naprosto dokonalý a jedinečný.
Ať už tím, co jsme oba prožívali během sexu, nebo celkově, když jsme spolu jen odpočívali.
Vlastně ani nevím, kdy jsme usnuli. Feon odpadl někde uprostřed „och“, „ach“ a „prosím,“ a já ho chvilku potom následoval.
Nemám tušení, jak se to stalo.
Co způsobilo tu změnu.
Možná naše návštěva trhu?
To, že jsem se už dlouho necítil tak dobře?
To, že jsem si přál takhle zůstat?
Když jsem se to ráno za svítání probudil, bylo to kvůli dvěma věcem.
Cítil jsem, jak je něco zatraceně špatně a...
Vzpomněl jsem si.
Úplně na všechno…
Feon
Když jsme s Rayem byli na trhu, trochu jsem se bál, že zapomene na vesnici, nebo na mě. Ale znovu mě ujistil svou láskou ke mně tím, že nezapomněl, i když překročil hranice ochranných kouzel.
Nakupoval jsem toho víc už jen proto, abychom nemuseli tak často chodit do města. Bylo to i pro naše bezpečí. A i přesto, že jsme procházeli celé tržiště, zastavovali se skoro u každého stánku či stolu, měl jsem oči jen pro Raye. Možná bych se nechal i ošidit, jak jsem byl do něj zakoukaný, ale on vždy včas zasáhl.
Večer byl nádherný. Byl tak krásný, že jsem úplně zapomněl na kouzlo proti dešti, i když jsem věděl, že v noci bude pršet. A tak první, co mě ráno přišlo na mysl, když jsem se vzbudil, bylo říct Rayovi, že budeme muset spravit střechu, aby nám dovnitř nezatékalo, nebo jsem nemusel stále používat svá kouzla.
Jakmile jsem však otevřel oči a podíval se na svého milovaného, věděl jsem, že je něco jinak.
Obával jsem se toho nejhoršího, ale přesto jsem Raye pohladil po tváři a usmál se na něho.
„Vyspal ses dobře?“ políbil jsem ho na rty. „Víš, myslel jsem, že bychom mohli spravit střechu. V některých místech zatéká…“
Zeptal jsem se ho, ale přesto jsem netušil, jak zareaguje. Netušil jsem, co všechno si vzpomněl a jak moc ho to změní zpátky.
Ještě jednou jsem ho políbil, usmál se na něj a pak se posadil s pohledem upřeným do okna. Venku svítilo slunce, a kdyby nebyla mokrá tráva a sem tam kaluže, ani by člověk nepoznal, že v noci pršelo.
Přesto léto už za chvíli bude končit, a my se budeme muset připravit na zimu.
„Měli bychom taky pomalu chystat dříví na zimu, aby ho bylo dost na topení v krbu,“ vstal jsem, natáhl na sebe tričko, a pak jsem zamířil do kuchyně, abych připravil snídani.
Raymond
Když se probudil i Feon, nechal jsem se od něj políbit, poslouchal jsem ho, jak mluví o opravách a díval se za ním, když odcházel do kuchyně.
Pohlédl jsem ke stropu, jakoby se skrz něj dalo vidět na střechu, ale najednou mi došlo, že oprav už se nejspíš nedočkám.
S povzdechem jsem vylezl z postele a přešel do kuchyně.
Opřel jsem se o rám dveří, ruce založil na hrudi a díval se na Feona, jak chystá snídani.
„Proč?“ zeptal jsem se po chvilce do ticha. „Proč jsi mě sem vzal, i když jsem ti ublížil? Proč jsi mě sem vzal, i když jsi věděl, že jsem hrozba? Co jsi hodlal dělat, kdybych si vzpomněl a byl stejný, jako před tím? Proč ses do mě zamiloval?“
Poslední slova jsem skoro zašeptal, jak mě zabolelo u srdce.
Feon…
I přesto, že věděl, kdo jsem, i přesto, co jsem mu tehdy udělal na trhu, a pak v hotelu, i přesto mě pustil do svého srdce.
Jenže…
Dokážu se vůbec dostat přes to, že jsem mu ublížil?
A nejen to?
Já chtěl zničit celou jeho vesnici! Aniž bych se zamýšlel nad tím, kolik životů bude ztraceno!
Byl jsem jako stroj na zabíjení a nic mě nezajímalo!
Ale teď...
Nevěděl jsem, jestli jsem naštvaný, rozladěný nebo frustrovaný.
Nakonec jsem si povzdechl a přešel ke stolu. Svezl jsem se na židli a lokty se opřel o kolena.
„Nevím, co mám teď dělat, Feone. Nevím. Jsem… odporný sám sobě. Nechápu to. Nechápu, jak jsem mohl něco takového dělat a proč. Nechápu, jak mohl někdo jako já, získat něco tak krásného, jako jsi ty. Nechápu to. Ale… Jedno vím jistě. Nedovolím, aby se tobě nebo vesnici něco stalo, i kdybyste mě teď měli začít nenávidět. Musíme ostatní varovat. Musíme varovat starší. Přijdou si pro mě. Cítím je. Jsou blízko. Přichází a neodejdou, dokud nezískají to, co chtějí. Věř mi, Feone. Jsou mnohem horší než Leviathan. Mnohem horší než ostatní organizace a lovci. Vím to. Byl jsem jejich nejlepší voják. A vy je nejspíš budete znát taky. Organizace Světlo. Nejhorší z nejhorších. A přicházejí.“
Zvedl jsem hlavu, ale místo, abych se podíval Feonovi do očí, můj pohled se zastavil někde uprostřed jeho hrudi.
Začne mě nenávidět?
Teď, kdy jsem mu řekl, kdo skutečně jsem?
Feon
Zarazil jsem se a otočil se na Raymonda, když promluvil.
Hruď se mi sevřela ještě víc, a v rukách jsem sevřel nůž a prkýnko, abych zamaskoval ten třes.
Skoro jsem se nemohl nadechnout, když mi položil ty otázky.
„Já… Já nevím, jak ti mám odpovědět.“
Mám mu říct, že my víly takové prostě jsme? Že jsem to neplánoval a dělal prostě to, co mi je přirozené?
„Zachránil jsem tě a vzal sem… možná proto… víš… cítil jsem, že nejsi takový, jak o sobě mluvíš. Nejsi jako oni. A já… Nedokážu nenávidět nebo se mstít. Neumím to. Jsem prostě…“
Trhaně jsem se nadechl a snažil se mrkáním zatlačit slzy.
„Jsem prostě víla…“ dodal jsem šeptem, a otočil se zpátky k lince. „Zamiloval jsem se do tebe právě proto, jaký jsi…“
Setřel jsem si slzy a pokračoval jsem v dělání snídaně. Nechtěl jsem myslet na to, jak to bude pokračovat, na to, co bude potom. Už teď jsem cítil, že se to pokazilo. Cítil jsem ty jeho pochybnosti.
Zamiloval jsem se do něho a nechal ho, aby se zamiloval on do mě. Věděl jsem, do čeho se vrhám, ale přesto jsem to udělal. Dovolil jsem to, i když jsem věděl, že toho jednou můžu litovat.
Ale miluji ho. Opravdově ho miluji, a ani jeho jsem nijak neočaroval, i když jsem mohl. Nechal jsem tomu volný průběh, a ono se to prostě stalo.
„Půjdeme za staršími a řekneš jim, co nás může čekat. Nejlepší bude, když půjdeme hned.“
Odložil jsem věci, aniž bych dodělal snídani a odešel jsem do ložnice, abych se oblékl.
Raymond
Zamiloval se do mě, ale když odcházel do ložnice, proč jsem měl pocit, jako bych ho ztrácel?
Proč jsem měl pocit, že toho začíná litovat?
Jak krásné to ještě před pár hodinami bylo. A teď?
Zvedl jsem se ze židle, abych se zašel opláchnout, a pak taky obléknout.
Neřekl jsem Feonovi ani slovo.
Nedotkl se ho.
Nepodíval se na něj.
Bál jsem se, že všechno, co bylo, najednou skončilo.
Když jsem předstoupil před starší, všechno jsem jim řekl.
O tom, komu sloužím, co jsem měl za úkol, co jsem udělal Feonovi. Co jsem dělal a jaký jsem byl.
Nechali mě mluvit, a pak zavládlo hrobové ticho.
„Pokud mě chcete zabít, bránit se nebudu. Pokud mě chcete vyhnat, bránit se nebudu. Ale pokud mi dovolíte zůstat, budu za vás bojovat do posledního dechu. Proč? Ukázali jste mi lepší život. Dali jste mi rodinu. Lásku, ve kterou jsem nikdy nevěřil. Poznal jsem tu někoho, kdo změnil mé srdce a já mu ho s láskou dal. Přijali jste mě, i přesto, že jste tušili, kým jsem. Budu bojovat, abych ochránil to, co mám rád, na čem mi záleží, a toho, kterého ze srdce miluji. Nechám vás přemýšlet a budu čekat na odpověď,“ zadíval jsem se na každého, a pak se otočil k odchodu.
Když jsem procházel kolem Feona zastavil jsem se a na moment na něj pohlédl.
„Jestli toho lituješ, chápu to. Vím, jak jsi laskavý a dobrosrdečný. Vím to možná lépe než všichni tady. Zamiloval ses do mě i přesto, že jsi věděl, jak to může dopadnout. A já jsem na tom stejně. Ale já nelituju. A nikdy litovat nebudu. Nikdy nebudu litovat dne, kdy jsem tě potkal, protože jsi změnil můj život.“
Po těch slovech jsem se znovu rozešel a rázným krokem se vydal ven ze síně.
Feon
Možná jsem ho sem neměl vodit. Možná jsem ho měl nechat v lese jeho osudu. Nejspíš by neumřel, a možná by naši vesnici ani nikdy nenašel. Nikdo z lidí ji za několik stovek let nenašel, tak proč by to u něj mělo být jiné? Ano, vím, že společnost Světlo je jedna z nejhorších, ale i od nich už se pár pokusilo nás najít a nikdy neuspěli. A nejspíš by se to nepovedlo ani Ryovi.
Tak proč jsem to udělal?
Ať už to bylo jakkoliv, nikdy toho nebudu litovat. Nikdy…
Když jsme byli u starších, nechali ho mluvit. Docela dlouho trvalo, než jim řekl vše potřebné. A podle toho, jak se tvářili, bylo jasné, že ví, že nic nezamlčel.
Když pak procházel kolem mne a řekl ta slova…
Znovu mi vstoupily slzy do očí. Bylo to, jako by se se mnou loučil.
Starší ještě chvíli mlčeli, ale pak se obrátili na mě s několika otázkami.
A já jim odpověděl. Řekl jsem jim, že Raymondovi věřím. Že jsem přesvědčený o tom, že nikdy už nedopustí, aby se komukoliv z nás něco stalo. Že nás bude chránit přesně tak, jak řekl.
Když jsem pak odcházel, na chvíli jsem se zastavil venku a zadíval se na nebe, které se znovu začínalo zatahovat, jak se blížil déšť.
Zamyslel jsem se nad vším, co se doposud stalo. Bylo toho hodně, nad čím jsem přemýšlel, ale pokaždé mi z toho vyšlo jen jedno.
Miluji Raymonda. Miluji ho a neopustím ho. To jsem slíbil slunci, které stálo přímo nad našimi hlavami. Slíbil jsem to studánce, která je mým životem. A slíbil jsem to nejen sobě, ale i jemu, byť právě při mně nestál.
O něco později, když jsem se vrátil domů, našel jsem ho v kuchyni dělat snídani, kterou jsem já nedokončil. Byl to už vlastně skoro oběd, a já si ani pořádně neuvědomil, že mě vlastně přešel i ten ranní hlad.
„Ray,“ přistoupil jsem k němu a počkal, až se na mě otočí.
Chytl jsem obě jeho ruce, políbil ho na ně a pak jsem ho políbil na rty.
„Nikdo nechce, abys odsud odcházel. Nikdo tě k tomu nebude nutit. Jsi tu vítán. Jsi tu doma a jsi jeden z nás, i když jsi člověk. Věříme ti a víme, že jsi mluvil pravdu. Starší jen chtějí vědět jednu věc, a to, co byla ta věc, která zabila Leviho.“
Ještě jednou jsem ho políbil, pustil jeho ruce a o krůček odstoupil.
„Já… já taky nechci, abys odešel. Miluji tě, ať už takhle,“ změnil jsem se do lidské podoby s hnědými vlasy, „nebo takhle…“ změnil jsem se zpátky ve vílu. „Miluji tě, a vždycky budu. A dokud budu žít, budu vždy při tobě stát, i kdybys byl třeba na druhém konci světa.“
Raymond
Vrátil jsem se zpátky k Feonovi.
Ostatně, nikam jinam jsem jít ani nemohl.
Pustil jsem se automaticky do dělání snídaně, ale spíš proto, abych se nějak zaměstnal než proto, že bych měl hlad.
Už jsem ji měl skoro hotovou, když se vrátil zpátky Feon. Přitáhl jsem si ho znovu do náruče, když odstoupil a políbil ho do vlasů.
O chvilku později jsme oba znovu skončili v posteli.
Tentokrát to byl opravdu sex plný zoufalství, strachu a beznaděje. Jako bych se chtěl ujistit, že tohle není sen.
Slíbal jsem Feonovy slzy, když jsem ho zalehl svým tělem a políbil na rty.
„Miluju tě, Feone. Ať se stane cokoliv, miluju tě. Změnil jsi mi život a nikdy nebudu litovat toho, že jsem tě potkal, to mi věř.“
Polibkem po mých slovech jsem mu předal všechny své city, a věděl jsem, že on to pozná.
Když jsme vstali a přešli do koupelny, omýval jsem Feonovo tělo, jako největší svátost, jako bych si chtěl zapamatovat každičký kousek jeho kůže.
Teprve až potom jsme se dostali k jídlu, a ze snídaně se stal oběd.
„Mimochodem, nevím, co byla zač ta tekutina. Nikdy mi to neřekli a já se nevyptával. Neměl jsem ani přístup do vědeckého centra organizace. A nikdy jsem po tom popravdě nepátral. Byl jsem voják. Udělal jsem, co mi řekli. Bez otázek a pochybností. Vzal jsem všechno, co mi dali. Teď na to moc hrdý nejsem a mrzí mě, že nemůžu víc pomoct. Chtěl bych ale-“
„Lovci! Lovci překročili naše hranice a míří sem!“ přerušila mé další slova Lea, která vtrhla do Feonova domu.
„Ať schovají děti a všechny, co nemůžou bojovat. Rychle!“ vstal jsem ze židle, a když Lea odběhla, přitáhl jsem si Feona do náruče, a ještě jednou ho políbil.
„Chci, abys byl v bezpečí. A potřebuju své zbraně,“ pohladil jsem ho po tváři, a pak ho pustil.