Naše tajemství - Kapitola 15

Cassius
Ani nevím, co mě vzbudilo jako první. Jestli zpěv ptáků nebo první paprsky slunce.
Vlastně mi i došlo, že od chvíle, co jsem ze Serim, jsou moje sny klidné. Ano... Mám sny, protože nepoužívám umělý spánek. Usmál jsem se a zadíval se na to mé štěstí, které leželo vedle mě a lehce pochrupovalo. Možná to bylo hloupé říkat, ale připadalo mi to roztomilé. I to, jak občas nakrčil nos nebo lehce zafuněl.
Opatrně jsem zvedl ruku, abych Serimu z čela odsunul neposlušný pramen vlasů a všiml si několika značek, které jsem zanechal na jeho krku, pažích a hrudi.
No, tohle se bude muset asi zamaskovat, jinak mi nikdo neuvěří, že to bylo v zápalu vášně.
Ta noc byla opravdu nezapomenutelná. A doufal jsem, že ne poslední.
Nejraději bych tady i několik dní zůstal, ale čekala nás ještě cesta domů.
Přesto jsem Seriho hned nebudil. Přece jen jsem mu v noci nedal nic zadarmo, a potřeboval se aspoň trochu prospat, když už má jít zítra do práce.
Nebýt té divoké noci, vzal bych si Seriho bez milosti rovnou, jak jsem se vzbudil, ale teď jsem to srdce neměl. Místo toho jsem se po chvíli zamilovaného koukání vsunul opatrně pod deku a jemnými polibky se posunul až dolů.
Netrvalo dlouho a už jsem si sunul Seriho penis do krku a tentokrát jemně a něžně mu dopřával ranní potěšení.

Serien
Když jsem se začínal probouzet s příjemnými pocity po těle, ani mi v první chvíli nedošlo, kde vlastně jsem.
Až teprve ovanutí lehkým ranním větříkem, zpěv ptáků a paprsky vycházejícího slunce lechtající mě na tváři, mi připomněly, že nejsem doma, ale venku v horách.
Ale ani to nezabránilo Cassiusovi, aby mě probudil opravdu tím nejlepším způsobem.
Velmi brzy jsem mu věnoval své poděkování za hezké ráno, a také já si pak vyžádal jeho, aby nezůstal o nic ochuzen. A taky… Už jsem dobře věděl, jak moc se mu líbí, když si ho beru do úst, a já ho chtěl opravdu nejen ochutnat, ale i potěšit.
Bylo to opravdu nádherné ráno. A taky chvíli trvalo, než jsme se vyhrabali z té provizorní postele, šli se opláchnout a posnídali jsme. A bylo skoro poledne, když jsme s příslibem, že se sem brzy zase podíváme, sbalili věci, naložili je i sebe do vznášedla a vydali se na cestu domů.
Stejně jako i předtím se mi odsud nechtělo. Měl jsem to tu opravdu rád. Ale šlo to daleko lépe než kdy jindy, protože jsme letěli do našeho domu…
Když jsme dosedli na naši zahradu, Roat nás už čekal u dveří. A když jsem se na něho zadíval, bylo mi hned jasné, že nebyl celou dobu doma, ale určitě byl někde poblíž nás.
Ale dobře bylo, že jsme opravdu o něm nevěděli, že vůbec nenarušil naše soukromí, a nic nenamítal proti tomu, že jsem na sobě měl svou královskou podobu, a podle mě to určitě věděl, nebo minimálně pocítil...
„Už teď vím, že se mi zítra nebude chtít do práce,“ povzdechl jsem si, když jsme vybalovali věci a chystali se, že půjdeme udělat večeři.
„Ale, ne proto, že bych měl strach, ale proto, že zas budu muset strpět pár hodin bez tebe,“ přistoupil jsem ke Cassimu a pevně ho objal.
Zabořil jsem nos do jeho hrudi a nedechl se jeho vůně, jako bych si ji chtěl nabrat do zásoby a přečkat tak zítra těch pár hodin, kdy s ním nebudu.

Cassius
Usmíval jsem se jako idiot, nejen kvůli tomu příjemnému ránu, kdy mi Seri oplatil stejnou minci, tak jak jsem to měl moc rád, ale i kvůli tomu, jak mě pak doma objal.
Nějak jsem nad tím moc nepřemýšlel. Prostě jeho vůně, tlukot srdce, pohled do jeho očí, jeho úsměv, to, co jsem k němu cítil… Pusa byla prostě rychlejší než já.
„Vezmi si mě," vyhrkl jsem bezmyšlenkovitě.
Teprve až po chvilce mi došlo, co jsem vlastně řekl a trochu rozpačitě si odkašlal.
„No… teda… jako… pokud budeš chtít… tohle asi nebylo moc romantické, ale… myslím to vážně. I když… nevím teda, jak to vy elfové máte… prostě…"
Kruci!  
Připadal jsem si jak puberťák na prvním rande, co si říká o první pusu. Byl jsem tak mimo, že jsem nedokázal ze sebe dostat kloudnou větu. Z části to byl strach, protože jsem nevěděl, jestli to na Seriho není moc a nebude si myslet, že ho chci do něčeho natlačit, z části taky proto, že jsem nikdy předtím takhle neuvažoval. Nikdy mě nenapadlo Michu požádat o ruku, ale se Serim to bylo prostě jiné.
No, ale o už. Něco jsem nakousl, tak to musím dotáhnout do konce.
Odkašlal jsem si a vážně se na Seriho zadíval. Klekl jsem na jedno koleno, jeho ruce vzal do svých a zadíval se mu do očí.
„Pochopím, když odmítneš a nechci tě do ničeho nutit, ale… Myslím to vážně. Chci si tě vzít. Moc tě miluju a chci s tebou prožít zbytek života. Vím, že to můžeme i bez sňatku, ale… Rád bych, aby ses stal mým mužem. Chtěl bys?"
Nikdy jsem snad nebyl nejvzornější a skoro ani nedýchal. Samozřejmě bych se na Seriho nezlobil, kdyby řekl ne, a zůstal bych s ním i tak.

Serien
Bylo mi v Cassiově objetí moc dobře. Ale po jeho slovech jsem na moment ztuhnul.
Slyšel jsem dobře? Určitě se přeřekl. Možná myslel na sex, ale… já si vzít jeho? Nevím, jestli bych to dokázal, protože mám rád jeho penis v mém…
Ne, spletl jsem se. Cassius si mě chce vzít. Jako uzavřít manželství.
Hleděl jsem na něho jak z jara, když si přede mnou klekl a vysvětlil mi, jak to teda myslí.
A že to myslí vážně, o tom nebylo pochyb. Stačil pohled do jeho očí, i to, jak se mu nervozitou zachvěly ruce.
Chvilku jsem mlel, protože jsem dojetím nenacházel ta správná slova. Nakonec jsem doklekl k němu, vymanil své ruce z jeho držení a chytl jeho tvář do svých dlaní.
„Neklekej si přede mnou, znervózňuje mě to a nedělají to ani naši lidé,“ políbil jsem ho na rty, a pak se kousek oddálil, abych mu viděl do očí.
„U nás… U nás je to jedno, kdo s kým a jak žije, pokud se druhému nečiní příkoří. Je jedno, jestli jsi muž nebo žena. Nemáme vyhraněné postavení jako mají lidé. A já… já se rozhodl pro tebe. Tebe miluji a chci si tě vzít. Jen mě mrzí, že to nebude hned. Vážně mě to mrzí. Klidně bych s tebou utekl na nějaký úřad a vzal si tě tam hned teď. Ale musím to oznámit rodičům, musím to oznámit alakoso Ianroarovi. Teda…“ odkašlal jsem si, a nakonec taky chytl Cassiuse za ruce, protože i já byl nervózní a začal jsem se do toho nejspíš motat.
„Tím chci říct… ano… vezmu si tě…“

Cassius
Docela ve mě hrklo, když si ke mně Seri klekl a chvíli se na mě jen díval. A zvláště, když první jeho věta byla, že si před ním nemám klekat.
Ale pak…
S každým jeho dalším slovem mi víc a víc bušilo srdce, a když vyslovil svá poslední slova, prostě jsem neodolal, povalil ho na zem a pořádně pomačkal.
„Ani nevíš, jak jsem šťastný. Nedokážu to slovy popsat. A počkám… počkám, jak dlouho budeš chtít, i když bych tě nejraději unesl na první úřad a donutil tě podepsat sňatek," zasmál jsem se.
Posadil jsem se na paty, Seriho si vytáhl do klína a pevně objal.
„Jsi mé největší štěstí, a dokud mě nebudeš mít plné zuby, udělám všechno proto, abys byl šťastný i ty. Mé srdce a má duše je jen tvá," položil jsem Seriho dlaň na hruď, kde mi rychle tlouklo srdce a věnoval mu něžný polibek.
„Ehm…" ozval se někde za mnou Roat.
Jen jsem se rozverně zašklebil, pokrčil rameny, popadl Seriho, a už s ním upaloval do ložnice.
„Právě jsem unesl vašeho prince a rozhodně ho nevrátím!" křikl jsem na Roata nechal za námi zamknout dveře, a za chvíli už jsem Serimu děkoval tím nejlepším možným způsobem.
Vážně jsem byl ten nejšťastnější muž.
Teď už jsem jen mohl doufat, že Seriho rodiče a Ian nebudou proti. A že to přežije i Micha a nezmlátí mě mezi dveřmi.
Jen škoda, že se toho nedožili mí rodiče. Vím, že by jim to udělalo velkou radost.
„Děkuju. Za všechno…" zašeptal jsem Serimu do vlasů, když jsem na sebe hodil kalhoty a triko, abych mohl zajít udělat večeři.
„Zavolám tě, až bude hotovo, tak ještě odpočívej," ještě jsem ho pohladil po tváři, políbil na čelo, a pak už vyšel z ložnice s úsměvem na rtech.

Serien
Byl jsem dojatý už když Cassius vyslovil svou žádost. Ale to, co řekl potom, mě naprosto zbavilo slov.
Bylo to tak nádherné, že moje srdce chvíli bušilo jak bláznivé, chvíli snad ani netlouklo. Cítil jsem, že mi i zvlhly oči po jeho slovech.
Chtěl jsem mu říct, že i moje srdce a duše patří jen jemu. Ale měl jsem knedlík v krku, že jsem skoro nemohl dýchat a taky… Cassius mě ani nenechal promluvit.
Ani jsem se nenadál, a už mě mačkal pod sebou, a za další chvíli jsme byli v naší ložnici, zbaveni oblečení, ani jsem nestihl postřehnout jak, a mohl jsem jen vzdychat a opakovat Cassiumu, jak moc dobře mi s ním je, a jak moc ho miluji…
S úsměvem jsem se pak na něj z postele díval, jak se obléká, a skoro zavrněl jak kočka, když mě pohladil a políbil s tím, že mám odpočívat.
Jak bych mohl?
Byl jsem toho všeho tak plný… Tolik dojmů a pocitů, že jsem prostě nedokázal v klidu ležet.
A taky jsem hned zavolal Victaoře a Tyrienovi s tím, že příští víkend přijedeme, ať s námi počítají.
S dědou jsem se zatím nespojil, na to se musím uklidnit, nebo by to poznal už ve chvíli, kdy bych se nadechl, a já teď nedokážu skrýt, jak moc jsem šťastný.
Nakonec jsem se vyhrabal z postele, šel se rychle osprchovat, obléct, a pak jsem zamířil dolů za Cassiusem.
„Jsi si tím jistý?“ zastavil mě Roat na schodech.
Jasně. Ví to. Aby taky ne, když je s námi v jednom domě.
„Jsem, Roate. Jsem si tím víc jistý než s čímkoliv jiným. Miluji ho už několik let, a dodneška mě mrzí a bude mrzet, že jsme ten čas promeškali jen kvůli jednomu člověku a špatnému rozhodnutí. Vezmu si Cassiuse, protože vím, a tohle,“ položil jsem si ruku na hruď, kde bilo mé srdce, „tohle to ví taky naprosto jistě. A z mého rozhodnutí neslevím, i kdyby se kdokoliv stavěl proti.“
Roat se mi při těch slovech díval upřeně do očí, pár vteřin mlčel, ale nakonec přikývl. Dokonce se i pousmál, což u ochránců vídáváme málo.
Byl jsem rád že nemá nic proti. A věděl jsem, že to nikomu neřekne, dokud já sám to nevyslovím nahlas.
„Tak jdeme dělat večeři, ať tam Cassius není sám,“ ukázal jsem mu ještě ke kuchyni, a pak už jsme společně sešli ze schodů a zamířili do kuchyně. 

Cassius
Ráno se mi Seriho nechtělo moc pouštět. Ne, snad proto, že bych byl tak nadržený nebo nenasytný, ale pořád jsem byl plný dojmů z večera a navíc… Dneska se Seri vracel do práce po tom útoku.
I když s ním byl oficiálně Roat, i když mi Rohan slíbil, že pošle svého muže, aby je z dálky hlídal, přesto jsem byl trochu nervózní.
Několikrát jsem Serimu zopakoval, aby byl opatrný, a kdyby cokoliv, ať se mi hned ozve.
Ještě večer jsem mu dal nový náramek a nahrál do něj nová data, které už by nikdo neměl nabourat.
Nejspíš jsem byl ale docela otravný, protože už mé asi desáté kázání Roat utnul s tím, že musí už jet, aby to Seri stihl.
Ještě jsem naposledy Seriho políbil, vrazil mu do ruky svačinu, a pak už ho konečně nechal jít.
Ostatně, mě taky čekala práce.
Stejně jako Rohan, i já jsem pátral po tom, kde by mohli mít nepřátelé skrýš. A jen jsem doufal, že opravdu pracovali nezávisle na agentuře. Pokud ne, byl by to malér, a my bychom se nejspíš museli všichni odstěhovat.
Proti celé organizaci jsme ještě nebyli připraveni bojovat.
Navíc to byli zkušení agenti, vojáci, zabijáci. A, i když jsme na své straně měli Rohana a jeho muže, početní převahu jsme nemohli ignorovat.
Je pravda, že jsem spíš sázel na tu první variantu. Už jenom proto, že v té skupině byl Josse. Nejspíš chtěl osobní pomstu, a ta se neslučovala se zákony organizace, kde bylo vše pro dobro lidstva.
Každopádně jsem měl už svůj plán.  
Až se nám podaří zbavit se těch deseti, tak si trochu pohraji se systémem a odstraním všechny případné podezření ohledně Seriho, Iana a ostatních elfů, kteří do toho byli nepřímo zataženi. Sice to zabere čas a nejspíš budu na mušce organizace i já, ale bylo mi to jedno. Hlavně, když Serimu nějak pomůžu.

Serien
Byl to vážně skvělý den. Ale to říkám posledních pár týdnů o každém.
Ale co, dokud mi někdo neřekne, že jsem s tím už otravný, budu to pořád říkat.
A taky se stalo to, co jsem tušil. V pondělí se mi vůbec nechtělo do práce. A navíc, když mě Cassius pořád upozorňoval, že mám být opatrný. Jen jsem mu na to přikyvoval a usmíval se u toho jak tydýt.
Prostě jsem byl zamilovaný.
Ale v momentě, kdy jsme s Roatem konečně nasedli do vznášedla a odlepili se od země, pod jeho mírně podmračeným pohledem jsem se vzpamatoval.
„Neboj, budu opatrný. A hlavně, budeš se mnou,“ uklidnil jsem ho, v duchu ještě poslal Cassimu polibek, a pak už jsem se nastavil na pracovní mód.
Hned první věc, co jsem potřeboval vyřešit, bylo přijetí Roata jako mého asistenta. Dokonce přišel i ředitel, protože měl prý trochu pochybnosti, když měl podepsat přijetí člověka, o kterém nic nevěděl.
Ale Roat se ukázal jako profesionál. Nejenže měl všechny vědomosti v krvi, jako Elf, ale naši ochránci jsou i dost dlouho, důkladně a dobře proškoleni na různé situace. Klidně by mohl z fleku i vládnout, kdyby na věc přišlo.
A tak po jejich kratším rozhovoru nakonec ředitel už bez problémů podepsal Roatovo přijetí.
I když jsem věděl, že to klapne, přesto jsem byl mírně nervózní, a tak jsem raději jen seděl a mlčel po celou dobu, co oni spolu mluvili. A že to byl rozhovor na akademické úrovni, o tom nebylo pochyb.
Kancelář jsem měl naštěstí jen pro sebe, a navíc i dost prostornou, takže nebyl problém mu zařídit stůl a vše ostatní potřebné k práci.
Kdo nejspíš netrpělivě čekal na můj návrat do práce, byl Berien. Ale tentokrát se nezdál dobře naladěn.
Zvlášť, když viděl, jak se Roat zabydluje v mé kanceláři.
„Škoda,“ povzdechl si, když jsem mu Roata představil jako svého nového asistenta.
„Měl jsem být rychlejší. Víte, právě jsem požádal, abych vám asistenta mohl dělat já. Všiml jsem si, že máte hodně práce, a myslel jsem si, že by se vám pomocná ruka hodila,“ vysvětlil Berien, když jsem se po jeho povzdechu na něj tázavě podíval.
„Jak se cítíte? Jste už v pořádku?“ pokračoval dál, aby převedl řeč na něco jiného.
„Já? Jsem v pohodě, proč?“ znovu jsem se na něho pátravě podíval.
„No, víte… slyšel jsem, že jste tu měl naposledy nějaké potíže, a pak jste nepřišel…“ rozpačitě se poškrábal ve vlasech a úkosem se odíval na Roata, který dělal, jako že nás ani nevnímá.
Ale já věděl, že je v pozoru a připraven okamžitě zasáhnout…

Cassius
Měl jsem pocit, že nějak stojím na místě. Jako by se dobré nápady nějak vypařily, a teď nevím, co vlastně dělat. Ani nevím, jak dlouho jsem jen hleděl na obrazovky, které vypočítávaly, už ani nevím co, a začínám přemýšlet nad tím, jestli na tohle vůbec mám.
Nejspíš na mě nějak padla depka z toho, že nemůžu udělat víc.
Slíbil jsem, že Seriho ochráním. Řekl jsem mu, že si ho chci vzít. Další velký závazek.
Ale bude mě chtít, když ho nedokážu ochránit?
Taky bych si o svých obavách rád s někým popovídal, jenže s kým?
Rohan měl svých starostí dost. Ian se spoléhal na to, že Seriho ochráním, ne že k němu půjdu fňukat.
Viky a Tyr na tom byli podobně. Navíc byl Seri jejich syn.
Asi těžko bych mohl přijít a říct, jo, chci si vašeho syna vzít, ale vlastně vůbec nevím, jestli ho dokážu ochránit.
Mohl bych si promluvit s Michou, ale to by taky k ničemu nevedlo, navíc byl strašná drbna, takže za chvíli by to věděli všichni.
No, a nikoho jiného důvěrně blízkého jsem už neměl.
Jistě, bylo pár blízkých kolegů a pár dalších přátel, ale nikdo mi nebyl tak blízko, abych jim mohl říct pravdu o Serim, natož o všech těchto problémech.
Po další hodině zírání jsem nakonec vstal, abych protáhl ztuhlé záda a rozhodl se trochu rozhýbat na terase. Pomohlo to. Pročistil jsem si hlavu, a dokonce jsem dostal i hlad.
Počítal jsem, že i Seri by mohl teď obědvat, a s klidným vědomím, že tenhle náramek už nikdo nehackne, jsem Serimu poslal pěkně peprnou hlasovou zprávu.
Vědomí, že ji právě teď poslouchá mi vykouzlilo úsměv na tváři a zasnil jsem se při představě jeho červené tváře a lehce vzrušenému výrazu.
Tak nějak mi to dodalo i sílu, takže po zhltnutí masa a salátu a uvaření kýblu kafe, jsem se znovu vrátil do pracovny a s novou vervou se pustil do práce.

Serien
Když za sebou Berien zavřel dveře, dosedl jsem do křesla a zhluboka si oddechl.
„Měl bys mu dát jasně najevo, že je ti jeho společnost nepříjemná. Snažíš se být ke všem lidem milý a občas je to na škodu. Někteří potřebují trochu tvrdší přístup, ať už se ti to líbí nebo ne,“ podal mi Roat sklenici vody.
„Proto říkám, že by alakoso měla být Victaora,“ povzdechl jsem si a pořádně se napil.
„V žádném případě. Ona ví, proč to odmítla, a ví stejně jako Ianroar, proč zrovna ty jsi aropo. Máš to v sobě, jen se to bojíš pustit ven. Všichni tě znají jako hodného a milého muže, ale my víme, že v sobě máš i druhou stránku, tu sílu, která dokáže ochránit nejen tebe, ale i tvé blízké. Vím, že jako aropo nebo alakoso tohle používáte jen ve výjimečných situacích, ale… Možná by ses měl učit u Ianroara.“
„Já vím, děda je prostě dokonalý. On takové problémy nemá,“ postavil jsem prázdnou sklenici na stůl, a pak se přisunul, abych mohl začít pracovat.
„Možná teď, ale taky se učil, taky nevěděl a neuměl všechno hned. Než nastoupil po Deusovi trvalo to docela dlouho. A taky to s ním nebylo jednoduché, to mi věř,“ pousmál se Roat, a pak ke mně přistoupil blíž.
„Bude to v pohodě, jen se nesmíš ničeho bát,“ sehnul se a výrazně ztišil hlas, že ho skoro nebylo slyšet. „Nesmíš se bát ničeho, co souvisí s tím, být Elfem. Ať už je to, co je to. A brzy zjistíš, že všechno, co umíš, všechno, co znáš a to, čím jsi, má svůj důvod, a naučíš se s tím pracovat. Doposud tě nechávali stát stranou, ale ten čas klidu se pomalu krátí, a je potřeba začít na sobě pracovat.“
Věděl jsem, že má Roat pravdu. Nejen, že je s Nyltasem jeden z nezkušenějších, a proto jsou přiřazeni právě nám, ale taky patří k nejstarším ochráncům, a dalo by se říct, že stáli u začátků vládnutí Ianroara, a proto taky toho tolik o něm ví.
„V první řadě se teď postaráme, abys s tím stážistou nebyl sám ani na pár vteřin, ano? Mám totiž pocit, že on je ten, kdo tě tady napadl. Snažil se vystupovat klidně, a tvářit se, že o ničem neví, ale malé náznaky mi jasně řekly, že toho ví opravdu hodně. Dokonce se i několikrát podíval na tvou ruku, a tohle normálně člověk při hovoru s kolegou, a navíc nadřízeným, nedělá,“ ukázal ještě Roat na mou ruku s novým náramkem.
Jo, Roat měl pravdu. A rozhodně si na Beriena budu muset dávat větší pozor.
Roat toho sice moc neřekl, ale přesto toho bylo dost na to, abych měl o čem přemýšlet. Opravdu se musím sebrat, dát se dohromady.
Den potom probíhal už o něco víc v klidu. S Berienem jsme se setkali jen jednou, když jsme šli do laboratoře, ale naštěstí zrovna měl práci s kolegou, tak na mě jen kývnul, když jsem prošel.
Já provedl Roata po všech objektech, a jako poslední jsem ho zavedl do laboratoře a skladů, kde se uchovávaly ty nejdůležitější vzorky. A když jsem mu ukázal ty, které jsou z naší domoviny, stáhlo se mu obočí…
Jo, stejně jako já, i on hned poznal, že byli až moc blízko našeho alakoso…

Cassius
Depka z rána rychle zmizela a já se pustil s novou vervou do práce.
Moc dlouho jsem u toho ale nevydržel, protože mi volali kvůli projektu, na kterém jsem zrovna pracoval. Potřebovali pomoct s pár věcmi, a nakonec z toho bylo několik hodin nepřetržitého hovoru, až mě z toho už bolela pusa.
Ale nedalo se nic dělat. I když bych nejraději kvůli Serimu obrátil město vzhůru nohama, pořád jsem měl taky práci, která byla důležitá, a na které bylo závislých mnoho lidí.
Až po ukončení hovoru jsem si uvědomil, že mi Seri ještě nijak neodpověděl na zprávu.
Ale mohl mít taky spoustu práce.
Na moment se mi stáhl žaludek, že se mu něco stalo, ale to by se ten někdo musel dostat přes Roata i přes Rohanovy muže, a to mi připadalo nepravděpodobné za tak krátkou chvíli.
Tak dobrý nemůže být ani Josse. Vždyť ještě před pár týdny mačkal klávesy, a i když se s pomocí techniky dokáže člověk stát vojákem téměř z hodiny na hodinu, jen technika z člověka zabijáka neudělá.
Zadal jsem ještě pár příkazů, poslal je kolegům, a pak vstal, abych zašel udělat večeři, než se Seri vrátí. Jak jsem ho znal, bude mít hlad jako vlk.

Serien
Byl jsem rád, že jsem se dneska zdržoval až na výjimky jen s Roatem. I přesto, že jsem se snažil být v klidu, tak jsem se přistihl, že se často ohlížím, jakmile zaslechnu nějaký nečekaný zvuk.
Ale to nebyl jediný důvod, proč jsem byl rád za větší soukromí. Třeba ve chvíli, kdy jsem zase neprozřetelně otevřel zprávu od Cassiuse.
Okamžitě jsem zrudnul a v panice se snažil ji vypnout, ale jen jsem to zhoršil.
Roat se jen s úsměvem otočil a dělal, že nic neslyší, za to já se mohl studem propadnout. Naštěstí jsme byli právě na odchodu na oběd. Díky bohu, že mi zpráva nepřišla o pár minut později.
Moc jsem se však už na Cassiuse těšil, i když jsem věděl, že dnes nepřijdu brzy domů. Po mé absenci se mi toho docela dost nahromadilo, a taky jsem potřeboval řešit nové nabídky na projekty, které se mi tak trochu po celém tom ocenění nahrnuly.
Absolvoval jsem i rozhovor s ředitelem, kterého jsem ujistil, že se prozatím nechystám odejít. A pokud nějaká nabídka, která se nedá odmítnout, přijde, určitě bude první, komu o tom řeknu a budu to s ním konzultovat.
Když mi Roat řekl, že je čas jít domů, překvapeně jsem se podíval na hodiny, a pak vyletěl, že jsem se málem přerazil o stůl.
Chtěl jsem se stavit ještě do obchodu, že něco Cassiusovi koupím, ale vzhledem k tomu, že ve středisku byl teď docela nával, mi to Roat zatrhnul. Pokud by se něco tady stalo, komplikovalo by mu to práci, stejně jako Rohanovým mužům, a mohli by být ohrožení nevinní lidé.
K mé lítosti jsem ale musel uznat, že má pravdu, a tak jsme zamířili rovnou domů.
Těšil jsem se na Cassiuse tak, že jsem se od něj nebyl schopen odlepit, až mě musel zarazit do židle, abych se konečně navečeřel.
A že mi jeho večeře chutnala, o tom nebylo pochyb.
Jenže… Dnešní den byl opravdu hodně náročný, a já, aniž bych to už dokázal ovlivnit, prostě u jídla usnul.
Jo, jak jsem říkal, náš mozek, naše tělo, je na tyhle věci přizpůsobené, a prostě teď vyhlásilo stopku.

Cassius
Ve chvíli, kdy Seri prošel dveřmi, jsem si oddechl. Vlastně jsem si ani neuvědomil, že jsem pořád mírně napjatý, dokud to ze mě zcela nespadlo.
Nedokázal jsem se ubránit úsměvu, když se na mě Seri po příchodu vrhnul, až jsem ho musel usadit ke stolu, i když mi jeho přítomnost samozřejmě dělala dobře.
A pak jsem se usmíval celou dobu, co jsem ho nesl do ložnice, když mi u jídla usnul.
Ve sprše jsem Seriho opláchnul, oblékl mu lehkou košilku na spaní, a pak ho zastlal.
Chvíli jsem na něj zamilovaně koukal, než jsem se sebral, abych od Roata zjistil, co se za ten den u nich stalo. Naštěstí, kromě jednoho otravování od toho mizerného stážisty nic Seriho neohrozilo.
Ale tím, že jsme se o tom bavili, mi vnukl nový nápad, až jsem se musel sám podivit, že mě to ještě nenapadlo. Sice to bylo malinko nezákonné, a nikdy bych to za normálních okolností neudělal, ale tady šlo o víc než jen o mě a mé pocity.
Vysvětlil jsem Roatovi, že bych mohl zařídit, aby ten stážista dostal okamžitého padáka.
Roat napřed nebyl mé myšlence moc sdílný, ale když přišla řeč na to, že by nás mohl ve své neuváženosti dovést do jejich úkrytu, tak slovo dalo slovo a za chvíli už jsem se nabourával do programu výzkumných laboratoří a doufal, že na tohle nikdo nepřijde.

Serien
Když jsem se ráno vzbudil, spíš mě teda probudil budík, byl jsem chvíli mimo a přemýšlel jsem, co bylo včera, že ani nevím, jak jsem se dostal do postele. A dokonce jsem byl umytý a oblečený v lehké košilce.
A to, jak jsem se na sebe díval, a taky ranní problém, mě nenechal dlouho v klidu. Tentokrát jsem to byl já, kdo Cassiuse budil tím nejlepším způsobem. Aspoň podle toho, jak se usmíval, když otevřel oči a díval se na mě, jak si ho pěkně osedlávám, jsem doufal, že příjemným.  
To má z toho, když mi posílá takové zprávy…
Do práce se mi tentokrát odcházelo už o něco lépe než předchozí den. Už jsem se prostě nastavil na běžný režim. Ale ani tentokrát se to neobešlo bez polibků a ujišťování, že dám na sebe pozor.
A Roat… No, tak ten si už na to začínal pomalu zvykat a jen na mě trpělivě čekal ve vznášedle.
V práci mě pak čekalo překvapení, když se ke mně dostala zpráva, že Berien jako stážista skončil. A nebude ani přijatý na stálou práci. A nejspíš předčasně ukončí školu.
Podvrh? Falšování dokumentů a podkladů k jeho práci?
Teď už mi došlo, že Berien byl opravdu nasazený, a byl jsem rád, že už tu nebude. O starost méně pro mne, Cassiho, a taky méně práce pro Roata.
Přesto všechno jsme se domluvili, že mě zatím bude pořád doprovázet jako můj osobní asistent.
Jen by mě zajímalo, jak se vlastně na ty Berienovy prohřešky přišlo. Kdo se postaral o to, aby odsud odešel, nebo jestli jen nebyl dost opatrný a přišlo se na to náhodou.
Stejně jako den předtím, i dneska jsme byli v práci déle. Bylo to potřeba, protože toho bylo hodně a já hodně zameškal. A o to víc jsem se těšil na Cassiuse. A věděl jsem, že jak doženu resty, tak se to zklidní a budu mít zase normální pracovní dobu.

Cassius
Po tom krásném ranním budíčku, jsem pak trochu znervózněl, když jsem zůstal doma sám a připomnělo se mi, co jsem vlastně večer udělal.
Dokonce jsem se nedokázal soustředit ani na práci, dokud mi od Roata nepřišla zpráva, že to vyšlo a nikdo nic netuší.
Oddechl jsem si, a ještě Roata požádal, ať je zvláště opatrný, protože nebylo jisté, jak stážista zareaguje. Taky jsem dal vědět Rohanovi a pověděl mu o změně situace.
Poslal jsem mu stážistovu podobu a on slíbil, že pošle dva své chlapy, aby ho sledovali.
Vzhledem k tomu, že vyhazov nečekal, zareaguje nejspíš impulzivně a zapadne do jejich úkrytu. Bylo i riziko, že zaútočí na Seriho, ale to mi nepřišlo pravděpodobné. Není zas takový hrdina, aby si troufnul zaútočit přímo. Navíc jsem pořád věřil tomu, že ten, kdo na Seriho zaútočil v kanceláři, byl Josse.
Nakonec jsem se tak zahrabal do práce, že mě tentokrát Seri s Roatem našli v pracovně a já z nich málem dostal infarkt, jak jsem se lekl.
Rychle jsem pak zaběhl udělat večeři, odmítl pomoc Seriho i Roata, kteří toho měli za sebou víc než dost, a rázně jsem je tak poslal do obýváku s kávou a čerstvou šťávou.
Během přípravy jídla jsem pak poslouchal Seriho vyprávění, co se událo v práci nového, včetně stážistova vyhazovu, a snažil se předstírat překvapení, i když radost jsem taky nedokázal skrýt.
Po večeři jsme se Serim ještě seděli v obyváku, i když Roat už se rozloučil s tím, že si jde lehnout.
Beztak si myslím, že šel podat zprávu Ianovi, a nejspíš si to ještě schytám, protože se to Seri nakonec dozví, ale pro jeho bezpečí cokoliv…
Nakonec mi i tentokrát Seri vytuhnul dřív, než jsme se dostali do ložnice, a já ho tak opět vykoupal, oblékl a zastlal.
Ale vůbec mi to nevadilo. Klidně bych to dělal každý den a vůbec by mě to neomrzelo.

Serien
Když jsem ráno otevřel oči, měl jsem chuť si prostě nafackovat. Zase jsem večer usnul, ani jsem nevěděl jak. Tentokrát jsem však nemohl Cassiuse probudit jako včera, protože bylo docela dost hodin a mě čekala důležitá porada, a potřeboval jsem být i brzy v práci. 
Přesto, než jsem se připravil, oblékl a sešel do kuchyně, Cassius už s Roatem připravovali snídani a svačinu, tak jsem byl usazen ke stolu, a hned přede mnou přistál talíř se snídaní a hrnek s kávou.
Začínal jsem si připadat i tak trochu hloupě. Jako někdo, kdo je neschopný vstát a udělat normální věci a ostatní ho obskakují.
A tak jsem se rozhodl, že dneska určitě skončím dříve, abych byl brzy doma, a zastavím se do obchodu koupit naše oblíbené koláčky.
Jenže nebylo mi přáno.
Když už jsem si myslel, že budu v práci končit a chtěl to zabalit, byl jsem urgentně zavolán k řediteli.
Přišla nečekaná kontrola a s tím spojený audit. A já musel vykázat všechno, co po mně chtěli.
Takže jsem se nakonec zahrabal ve své kanceláři, a s Roatovou pomocí procházel a chystal vše, co si vyžádali, a že toho nebylo zrovna málo.
Jediné, co jsem stihl, bylo napsat Cassiusovi omluvnou zprávu, že se vrátím později.
Tři dny v práci, a já už z toho byl nešťastný. Cassiuse jsem viděl jen hodinu ráno, pak dvě hodiny večer, když jsem se vrátil z práce. A bylo tomu tak po všechny tři dny. A ráno jsem se znovu vzbudil v posteli, umytý, převlečený…
Kdybych neměl Cassiho…
Opravdu ho nemůžu milovat víc. A já se už moc těšil na to, až bude víkend a nebudu muset do práce. Budou to dva dny jen pro nás dva. Vlastně ne. Máme jet k Victaoře a Tyrienovi…
„Ještě dva dny,“ povzdechl jsem si, když jsem si přebíral svačinu, abychom mohli vyrazit do práce. „Už se nemůžu dočkat na volno…“

Cassius
Seděl jsem s rukama za hlavou a místo práce zamyšleně hleděl do stropu.
Nikdy bych Serimu do jeho práce nemluvil. Nikdy. Ale moc se mi nelíbilo, kam tohle směřovalo.
Sotva jsme se viděli, a navíc, i přesto, že byl Seri v podstatě fyzicky mnohem zdatnější než já, sotva pojedl, tak odpadl. Z Roata se mi pak nakonec ve čtvrtek večer, kdy to dopadlo úplně stejně, vytáhl, jak vůbec Seri pracuje, a kdyby nebylo jeho, ani by si nedošel na oběd a svačinu.
Snažil se prostě udělat co nejvíce práce, protože byl až moc precizní, navíc se bál, že díky některým artefaktům a objevům by se někdo náhodou mohl dostat blíž k jejich domovině.
Chápal jsem Seriho obavy, ale musí taky pochopit to, že mám o něj strach. A takhle se brzo odrovná.
Musí se začít víc spoléhat na ostatní. Určitě je mezi vědci někdo, na koho se může spolehnout. Tak jako to mám já u sebe. Nejspíš si o tom s ním o víkendu promluvím.
Víkend… Povzdechl jsem si a zhoupl se v křesle. Normálně bych byl rád z návštěvy u Viky a Tyra, ale teď, kdy jsme se se Serim sotva viděli, to pro mě bylo… Nutné zlo? No, tak hrozně bych to neviděl, ale vůbec bych se nezlobil, kdyby to odřekli.
A vlastně jsme už tři dny neměli ani sex, protože večer Seri vytuhnul a ráno pro změnu spěchal, jednou kvůli schůzce pak zaspal, a dneska nás pro změnu vzbudil Rohan ohledně naléhavé zprávy.
Měl bych se podívat na ty data, co mi poslal, ale byl jsem tak bez nálady, že jsem nakonec vstal a přešel do kuchyně, abych si nalil aspoň malého panáka.

Serien
Konečně byl pátek, a já se spokojeně pohupoval v pracovním křesle, dodělával svoji práci, a ještě víc spokojeněji se podíval na hodiny. Jo, dneska skončím konečně nějak normálně.
To, co mě tu čekalo po návratu do práce, už bylo skoro pryč, zůstalo jen pár dodělávek, což bych dneska v pohodě stihl.
Ale po důrazném Roatově upozornění, že mám taky soukromý život a ten na mě čeká u nás doma, jsem uznal, že má pravdu. Tohle byly věci, které nemusely být okamžitě hotové, a já si chci s Cassiusem užít co nejvíce volna.
Hlavně, když máme v sobotu letět k Victaoře a Tyrienovi.
Právě jsem si balil věci a byli jsme skoro na odchodu, když se se mnou spojil Tyrien. Omlouval se, že musí odříct naši návštěvu, protože jim na tu sobotu do toho vlezlo něco neodkladného. Ale že budou tak na půl cestě k nám, takže za námi přijedou v neděli, hned jak skončí, když už budou naším směrem.
Tak trochu jsem si i oddechl. Jo, nebudu muset v sobotu brzy vstávat a letět pět hodin. V tuhle chvíli jsem byl tak trochu sobec, ale cítil jsem, že s mou únavou za celý týden by ta návštěva u nás doma nejspíš neproběhla podle mého očekávání.
„Tak jo, jdeme domů,“ nakonec jsem všechno pozavíral, a pak už v klidu s Roatem zamířil na heliport, kde jsme měli vznášedlo. 
Byli jsme skoro u něj, když mě Roat chytl za loket a stáhl mě za roh budovy.
Ukázal mi, že mám být tiše, a po chvilce opatrně vykouknul zpoza rohu k našemu vznášedlu.
A za dalších deset vteřin se mu ozvala zpráva, že je to OK a můžeme jít.
Nějak jsem nestíhal, když mě Roat táhl do vznášedla, kam mě skoro vhodil, a pak rychle vzlétl a nabral směr k nám domů.
„To byli Rohanovi muži,“ vysvětlil mi po cestě. „Kolem tvého vznášedla se někdo motal, ale oni to vyřešili. Tvému vznášedlu nic neudělal, protože ho někdo vyrušil, ale než se dostali na místo, tak ten muž utekl. Ale zachytili jeho stopu, takže ho sledují.“
No, jo… Jsou to vlci. Ti nepotřebují vždycky techniku, aby někoho našli. A já v tu chvíli byl moc rád, že je máme na své straně. A, o to víc jsem se těšil, až budu doma u Cassiuse, kterému Roat už posílal zprávu.

Cassius
Přišlo to všechno tak rychle, že jsem najednou nějak vůbec nestíhal.
A to, to přitom začalo zcela nevinně, zprávou Tyra, že se uvidíme až v neděli, kdy přijedou na návštěvu, pokud to nevadí a nemám ze Serim nic v plánu.
Na jednu stranu mě potěšilo, že zítra budeme mít celý den se Serim, na druhou stranu, jak se říká, pozor, co si přeješ. No, a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
Rohan mi přímo volal, že u Seriho vznášedla spatřili podezřelou osobu a dva jeho nejlepší muži jej teď stopují. Vzápětí mi přišla zpráva od Roata, že se Serim míří domů a jsou v pořádku.
No, a od té chvíle jsem nevypnul komunikační kanál a Roatovi napsal, ať se nikde nezdržují a rovnou zamíří domů.
Rohan mě průběžně informoval, a já podle jeho instrukcí vytyčoval trasu, kudy prchala podezřelá osoba, a vypadalo to, že se jim konečně dostaneme na kobylku.
Napíchl jsem se na satelitní snímky a brzo jsem měl všechno jako v přímém přenosu.
Teď už jsem přímo navigoval Rohanovy muže, když jim stála v cestě nějaká překážka, a když se mi podezřelý ztratil z dohledu, postrčili mě zase Rohanovi chlapi.
Vypadalo to, že muž, hodně podobný tomu stážistovi, aspoň vypočítáním možného procenta z výšky, váhy, stavby těla a pohybu, protože mu nebylo vidět do obličeje ze žádného úhlu, míří do střední obytné zóny, což pro nás nebylo moc dobré, vzhledem k tomu, že byla nejhustěji obydlená.
Mohl se tam kdekoliv ve změti stovky uliček schovat, nebo se vmísit mezi dav.
Rohanovi chlapi ale skvěle odváděli svou práci a drželi se ho zuby nehty.

Serien
Bylo to takové všelijaké a měl jsem z toho divný pocit, tak i přesto, že mě Roat ujišťoval, že je všechno v pohodě a uklidňoval mě, byl jsem rád, když jsme vešli do domu.
A moje první cesta vedla za Cassiusem. Skoro jsem začal zmatkovat, když jsem ho nenašel v kuchyni, v obýváku ani v ložnici. Ale Roat mě nasměroval do Cassovy pracovny.
Oddychl jsem si, když jsem ho tam viděl sedět za pracovním stolem. A už jsem se k němu rozešel, že se s ním přivítám a ujistím, že jsem v pořádku, když mi úsměv zamrznul na rtech.
Tolik ke klidnému odpoledni a večeru.
Cassius nás skoro ani nevnímal, jak byl zabraný do práce a rozhovoru.
„Nelíbí se mi to,“ řekl jsem polohlasně, k Roatovi.
„Jsem doma,“ přistoupil jsem ke Cassovi, položil mu ruku na rameno a políbil ho na tvář. „A v pořádku.“
Musel jsem ale uskočit, když sebou trhnul a málem jsem dostal hlavičku do zubů.
„Jsem v pořádku,“ zopakoval jsem mu. „Jak to vypadá? Potřebuješ s něčím pomoct, nebo mám raději dělat něco jiného? Víš co, půjdu udělat něco k jídlu, a Roat ti řekne všechno, co bylo, ano? Rozumí tomu víc než já, a lépe se spolu domluvíte. A jsem v pořádku, určitě…“
Ještě jednou jsem Cassiuse políbil, a pak už jsem zamířil do ložnice, abych se umyl a převlékl, a mohl jít udělat pořádné jídlo, protože podle toho, co jsem v kuchyni viděl, tak Cassius ani moc nepojedl.

Cassius
Úplně jsem zapomněl na celý svět. Ale ten se mi vzápětí sám připomněl.
Když jsem si teprve po chvíli uvědomil, že Seri už je doma, že jsem na něj nereagoval, a on nakonec odešel dělat něco k jídlu, zanadával jsem si do idiotů, vyposlechl si Roata, pak jsem od něj dostal něco jako kázání, a na to vystřelil z pracovny.
Vletěl jsem do kuchyně a sevřel Seriho v náruči.
„Omlouvám se… omlouvám se… občas se nehlídám a nechám se pohltit prací. Mrzí mě to," šeptal jsem Serimu do vlasů a hladil ho po zádech a tvářích.
„Jsem moc rád, že se ti nic nestalo. Dostal jsem zprávu od Rohana, a pak i Roata. Jsem rád, že jsi doma a budu rád, když se ke mně připojíš… i když něco malého k jídlu bych si dal," políbil jsem Seriho na rty, a ještě na čelo, a zamumlal znovu omluvu.
Opravdu mě to mrzelo. Tolik jsem se těšil na to, až bude doma, až jsem to nakonec sám zvoral.
Jistě, najít doupě bylo důležité, ale Seri byl můj muž, a nic by mi nemělo bránit, abych ho mohl náležitě přivítat.
„Moc jsem se na tebe těšil. Volal Tyr, že se zastaví v neděli, a… no… zdá se, že máme stopu. Rohanovi chlapi sledují toho, co očumoval kolem tvého vznášedla. Nejspíš je to ten stážista, ale nemůžu to zatím potvrdit jistě. Pokud se nic nepokazí, mohl by nás dovést až do jejich hnízda. Mohli bysme to konečně uzavřít, abys měl klid a pokoj," znovu jsem Seriho pevně objal a tentokrát mu věnoval hluboký a dlouhý polibek.
Nejspíš bych s ním v kuchyni strávil víc času, ale volal Rohan a já se musel vrátit do pracovny.
„Pak přijď, ano? Rád tě budu mít vedle sebe," políbil jsem ještě Seriho na čelo, pohladil po hlavě, a pak už se vrátil do pracovny, abych pokračoval v práci.

Serien
Měl bych se vzpamatovat. Vůbec se nechovám jako někdo, kdo by měl vést své lidi, jednou jim vládnout a rozhodovat o důležitých věcech, na kterých závisí jejich životy, a taky to, jak kvalitně budou ty životy žít.
Došlo mi, že jsem nejspíš neměl takhle z Cassiovy pracovny odcházet. A hlavně, když pak za mnou přišel, a ještě se mi omlouval.
Vím, jak je důležité skončit s celou touhle věcí, tak proč jsem se zachoval jako někdo, komu by měli skákat kolem zadku jen proto, že se zrovna ukázal doma?
Jen jsem na Cassiova slova přikyvoval, taky jsem ho na chvíli objal a velmi rád mu opětoval polibek.
Vážně bych se měl začít chovat jako dospělý muž, a ne, jako rozmazlené děcko.
„Někdy je potřeba ze svých nároků slevit. Víc uvažovat nad tím, co je právě v danou chvíli důležitější. Jestli polibek na přivítanou nebo práce, která je životně důležitá pro nás všechny,“ zadíval se na mě Roat, když přišel do kuchyně pro něco na pití.
„Já vím,“ špitnul jsem polohlasně, a hned mu předal tác s jídlem, které jsem už stihl nachystat. „Omlouvám se. Budu se snažit.“
„Nepřísluší mi dělat ti kázání, ale někdy je dobré některé věci slyšet,“ usmál se na mě Roat. „Bude z tebe dobrý vládce. Vím to.“
Převzal si tác s jídlem, na který jsem přidal i to pití, a pak už zamířil do pracovny.
„Hned přijdu za vámi,“ křikl jsem ještě za ním.
Vytáhl jsem z lednice pár věcí, z kterých jsem pak udělal rychlý nepečený zákusek a věděl jsem o něm, že to má Cassius rád. Naložil jsem to na další tác i s kávou, a pak už jsem se šel k nim připojit.
Po celou dobu, co Roat odešel zpátky a já v kuchyni osaměl, jsem nad tím vším přemýšlel.
Nesmím se vyhýbat ani nepříjemným věcem. Těch se nezbavím ani když budu vládnout. A nepomůže mi, když se seberu a odejdu, místo abych věci řešil. Málem jsem pohořel při prvním setkání s Rohanem, a nechci, aby se to opakovalo.
A s rozhodnutím, že se víc zapojím a budu se víc zajímat i o technické věci a strategii, ne, jen o „kytičky“, jsem pak na stůl Cassiovi položil kávu se zákuskem.
„Jsem rád, že ti chutnalo,“ políbil jsem Cassiho a uklidil prázdné talíře od jídla, aby měl na stole víc prostoru. „A omlouvám se. Nechtěl jsem, aby ses cítil nějak špatně. Promiň mi to.“
Ještě jednou jsem ho políbil, a pak už jsem si přitáhl k němu židli, usadil se na ni, a za popíjení kávy jsem sledoval, co dělá, a sem tam jsem něco upřesnil, nebo se na něco zeptal.

Cassius
Byl jsem rád, když se ke mně Seri přidal. Vím, že tohle pro něj není jednoduché. Je to citlivá duše, a od řešení konfliktů jsem byl většinou vždy já. Ale nikdy mi to nevadilo a nevadilo mi to ani teď. Jen jsem nechtěl, aby měl Seri pocit, že ho nějak odbývám nebo tak něco.
„Děkuju, bylo to moc dobré," líbnul jsem ho na spánek, když si sedl vedle mě, a pak už se věnoval práci.
I když to možná netušil, dodával mi sílu, když už to vypadalo, že nepřítele ztratíme, a já kvůli tomu začal ztrácet trpělivost.
Bylo to, jak jsem si myslel. Nepřítel zaběhl do střední čtvrti a nejspíš si začal uvědomovat, že ho někdo sleduje, protože se snažil Rohanovy chlapy setřást. Výhoda pro nás byla, že netušil, že po něm jdou vlci. Jinak by totiž jednal ještě opatrněji.
Během těch několika hodin sledování, jsem snědl celý koláč, co Seri udělal, vypil asi kýbl kafe, a dal si i pár panáků. Ale tvrdá práce nesla ovoce.
„Roate, ručíš mi hlavou za to, že Seri zůstane tady a v bezpečí," poučoval jsem Roata, jako by nevěděl, co má dělat, když jsem se připravoval na akci a zrovna z trezoru vytahoval zbraň.
Zatím jsem ji použil jen jednou při jedné expedici na jinou planetu, kde se beze zbraně nedalo zajít ani na záchod. A i když mi z ní nebylo dvakrát nejlíp, bylo jasné, že tady jen pěstmi nebo řečičkami nic nezmůžu.
Měl jsem se sejít s Rohanem a jeho muži na místě vzdáleném asi kilometr od nepřátelského doupěte. Podle tepelných snímků, které se mi podařilo sehnat, bylo uvnitř přesně patnáct lidí, což odpovídalo počtu zběhlých agentů.
Bylo potřeba ale jednat rychle, než zmizí v případě, že jim ten, kterého Rohanovi muži pronásledovali, dá echo, že je něco špatně.
Rázně jsem ale odmítl, aby šel do akce Seri nebo Roat. Roat byl bojovník, o tom žádná, ale v žádném případě jsem nechtěl Seriho nechávat doma samotného.
„Budu se pravidelně hlásit, a kdyby něco, okamžitě se ozvi," instruoval jsem Roata.

Serien
I přesto, že situace byla vážná, dalo by se říct, že se atmosféra uklidnila. Ale nakonec napětí znovu vzrostlo, když jsem viděl, jak celá ta akce probíhá. Začínal jsem z toho být vzrušený, něco jako když lovec nahání svou kořist.
A tentokrát jsem byl lovec já. Role se obrátily.
A taky jsem byl rád, že jsem byl aspoň trochu nápomocný, stejně jako Roat.
Jenže moje nadšení z toho, že našli jejich doupě, okamžitě zamrzlo, když jsem viděl, jak se Cassius začíná chystat. Rychle se převlékl. To bych ještě dal, i když pořád se strachem o něj.
Ale když jsem viděl zbraň v jeho ruce…
Roat se nabídl, že pomůže, ale Cass to rázně odmítl.
A já nad tím vším začal ještě víc přemýšlet. Opravdu se nemůžu starat jen o kytky.
A s tím vším, když jsem se loučil s Cassiusem a nabádal ho, aby byl opatrný, se mi v hlavě už zrodil plán.
„V žádném případě!“ dokonce se na mě Roat utrhnul přísnějším hlasem, když jsem mu to řekl.
„Víš dobře, že tě nemusím poslouchat. Takže… Buď půjdeš se mnou, nebo zůstaneš tady. Ale já jdu. Nemůžu se pořád schovávat,“ nenechal jsem se přesvědčit, a taky jsem se šel převlíct.
Snad poprvé jsem se oblékl kompletně do černého. A už jsem se v duchu chystal, že když bude nejhůř, použiju své schopnosti, které jsem doposud i před Cassiem a i rodiči schovával.
Nepotřebuji zbraň. Stejně jako ji nepotřebuje Roat…
„Tak jdeme,“ padlo definitivní rozhodnutí, a vzápětí jsme s Roatem, který se na mě stále mračil, nastoupili do mého vznášedla.