Li-Wei
Pobíhal jsem kolem sporáku a chystal tak trochu slavnostní oběd. Ximu se včera podařilo uzavřít docela složitý případ, a dneska už měl před dovolenou, která mu začínala zítra, vyřídit jen nějaké papírové záležitosti.
Pracoval jako detektiv u New Yorské policie a měl slušně našlápnuto k povýšení.
Byl jsem na něj hrdý, i když jsem měl samozřejmě strach pokaždé, když šel do akce.
Do New Yorku jsme se přestěhovali asi dva měsíce po událostech v Hong Kongu. Nebyl jsem na tom psychicky dobře, a i když mě propustili z nemocnice, několikrát jsem se zhroutil, až jednoho dne Xi řekl dost a jelo se.
Asi půl roku jsme bydleli u jeho rodičů, kteří byli naprosto úžasní.
A já se po pár měsících a pár návštěvách u psychologa konečně dál dohromady.
Xi-Wangovi rodiče nám nejen pomohli do začátků, ale taky mi umožnili, abych si dodělal školu.
Takže jsem začal dálkové studovat, a i když jsem měl ze začátku docela problém a Xi mi musel zařídit i soukromého učitele, rozhodně jsem to nevzdával.
Celkově i přístup ke mně tu byl jiný, než na jaký jsem byl zvyklý. Sice jsem občas narazil na poznámky typu, šikmooký, žluťák, nebo prcek, ale jinak tu byli lidé celkem milí a vstřícní.
Když jsem nebyl ve škole, vařil jsem na zakázku několika lidem, abych si něco vydělal a nemusel všechno platit Xi.
Chtěl jsem začít někde normálně pracovat, ale před několika měsíci jsme se s Xim dozvěděli, že nejspíš ze všeho toho stresu a fyzického vypětí se mi na cévní stěně mozkové udělal nádor.
Nebyl vyloženě zhoubný, ale nešel operovat a jeho důsledkem jsem začal znovu ztrácet zrak. Na dálku jsem už viděl špatně, na blízko musel nosit brýle.
Prvních pár dnů jsem z toho byl hodně špatný. Ale hlavně mě mrzelo, že Xi přišel o své peníze, které vrazil do mé operace.
Ale jinak jsem s Xim zažíval nejlepší dny svého života. Každý den strávený po jeho boku byl pro mě jako dar, a já ho miloval čím dál víc.
A i proto jsem teď pobíhal po kuchyni jen v zástěře, protože jsem věděl, jak moc má Xi rád mě tělo, i když jsem se pořád ještě styděl, když o tom mluvil, a snažil se udělat to nejlepší jídlo.
Navíc jsme po delší době zase měli skoro celý den jen pro sebe. Zítra nás čekalo balení, protože pozítří jsme měli naplánovanou cestu do Hong Kongu za Junem a Su, kteří se vzali a narodil se jim první potomek. Chtěli nás na křtinách a Xi rozhodně nemohl odmítnout.
Zrovna jsem prostíral stůl, když jsem uslyšel zvuk auta z garáže.
Měli jsme malý rodinný domek kousek od centra města s garáží, zahradou, velkou kuchyni, pracovnou, ložnicí, obývákem a jedním pokojem pro hosty. Prostorný, útulný, přesto nijak obrovský, který nám oběma plně vyhovoval.
Rychle jsem se opláchl, rozpustil si vlasy, vypnul troubu, a vešel do předsíně, abych Xiho mohl přivítat.
Xi-Wang
Poslední papíry jsem dodělal někdy před obědem. Odnesl jsem zprávu šéfovi oddělení, na které jsem teď pracoval. Moje CV a doporučení z bývalého zaměstnání mi dost pomohlo k tomu, že jsem velmi rychle, po nastěhování do New Yorku a po vyřízení veškerých záležitostí, dostal práci u policie, a z řadového policisty jsem se brzy dostal na oddělení vražd.
Neměl jsem problém s nástupem, a i s novými kolegy jsem se brzy spřátelil. A tak, i když jsem si původně myslel, že budu dělat něco jiného, nakonec jsem stejně skončil tam, odkud jsem utekl.
Spíš odjel...
Dal jsem nakonec na rodiče, taky i vzhledem k Li-Weiově stavu, a brzy jsem dal výpověď a přestěhovali jsme se do států.
Bylo pro mne těžké vidět Liho, jaký to všechno na něj mělo dopad. Celou tu zpackanou akci jsem Beiovi ještě několikrát vyčetl, a tak pro nás oba bylo nakonec lepší, když jsem z Hong Kongské policie odešel na vlastní žádost.
Li-Wei se často v noci budil s křikem. Někdy i přes den to na něj padlo, a já nevěděl, co mám dělat, aby se to spravilo. Nepomohli lékaři, a tak pomohla nakonec změna prostředí, kde mu nic z toho, co se stalo, nepřipomínalo. A až teprve ve státech se dostal k vyhlášenému psychologovi, který s Liem začal pracovat, a postupně se ukazovalo zlepšení jeho stavu.
Mí rodiče ho přijali bez problémů. Docela dost se zalíbil mé mámě, snad možná i proto, že jí připomínal dceru, kterou nikdy neměla. Jak vzhledem, tak výškou, protože byli stejně vysocí. Pomáhali Limu se naučit i anglicky, což v této zemi je nutnost, a vzhledem k tomu, že je opravdu chytrý, a často jsem s ním i já mluvil jen anglicky, naučil se to velmi brzy, že byl schopen se i sám se domluvit bez problémů.
Nevím, komu se zhroutil svět ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, proč se Liovi začínal zhoršovat zrak. Zhoršení by samo o sobě nebyl až tak velký problém. Ale proč se tak stalo, a že může o zrak znovu úplně přijít...
Bál jsem se, že se mu vrátí zpátky jeho stavy.
Ano, byla to přímá úměra toho, co si prožil, čemu byl vystaven po operaci, a člověk by mohl říct, že si za to může sám svou neuváženou nabídkou vylákat Longa. Ale to bylo poslední, co bych mu řekl. Nikdy jsem mu nevyčítal tu zbrklost, to jsem vyčetl už Beiovi, protože ten měl mít víc rozumu a zatrhnout to.
První noc, po tom, co jsme přišli z nemocnice, jsem proseděl u postele a jen se díval na spícího Li-Weie. Nedokázal jsem se ubránit ani slzám, jak moc mě ta zpráva zasáhla. Bylo mi to strašně líto, trápilo mě, že přijde o něco, co získal zpátky.
Ale i kdyby o ruku přišel, neopustil bych ho. Miluji ho a s tímhle se dokážu naučit žít...
A navíc... nevzdával jsem se. I když jsem o tom Liovi neřekl, stále, i s rodiči, jsme hledali možnost, jak úplné slepotě předejít.
Byl jsem strašně rád, když jsem mohl vypadnout z práce s vědomím, že mám dovolenou. A taky jsem se už těšil na Juna a Su, kterým jsem přenechal dům po rodičích za rozumný nájem a s podmínkou, že nás vždy ubytují, když přijedeme na návštěvu. Už jen jejich svatba byla prostě nádherná, a teď... křtiny. A oslavovat budou dvojnásob, protože Jun se kariérně posunul, a teď převzal mé bývalé místo.
Zaparkoval jsem, a rovnou zamířil do domu. Nebylo potřeba nic kupovat, všechno jsme měli sbaleno a nakoupeno. Prostě jsme toho vezli hodně a museli jsme připlatit za další zavazadlo.
„Jsem doma!" zavolal jsem, sotva jsem otevřel dveře.
Ale zůstal jsem stát s otevřenou pusou, když jsem Liho uviděl stát v chodbě.
Málem mi slina tekla po bradě. Olízl jsem si rty, zavřel pusu, a jen co jsem si sundal boty, přitáhl jsem si Liho do náruče.
„Jak se měla moje kuchařinka?" zajel jsem hned rukou dozadu, pohladil ho po zadečku a přejel rukou dopředu pod zástěru.
„Mám velký hlad a potřebuji se osprchovat. Tak teď nevím, co dřív… Víš, jak moc mě tohle oblečení na tobě vzrušuje…" přitlačil jsem ho na zeď, sklonil jsem se k němu a políbil ho.
„Nebo bych si první dal přeci jen něco k snědku?" znovu jsem výmluvně promnul jeho penis v ruce, druhou rukou jsem přes látku podráždil jeho bradavky a na krku mu zanechal značku.
Li-Wei
Začervenal jsem se, když jsem uviděl Xiho pohled, který se z překvapeného změnil na vzrušený.
Ale ani jsem nestačil odpovědět, a už jsem se zády opíral o zeď a vycházel vstříc Xiovu polibku.
„Chtěl jsem… ti udělat radost… a navíc…" zasténal jsem, když se Xi zakousl do mého krku, "…dlouho jsme neměli delší… chvilku jen sami… pro sebe…"
Cítil jsem jeho doteky snad všude.
Jeho nenechavé prsty rozpálily mou kůži doběla, a já okamžitě zatoužil po tom, aby se mě dotýkal víc.
A stejný názor na to měl i můj penis.
Dech, stejně jako tep, se mi zrychlil, zatlačil jsem dlaněmi na Xiho hruď a odtlačil ho k protější stěně, takže teď byl o ni opřený on.
„Ta uniforma… ti moc sluší… ale bez ní… ještě víc…" dýchl jsem Ximu na krk, rozvázal mu kravatu a hned začal rozepínat knoflíčky u košile.
Každý kousek odhalené kůže jsem polaskal rty, jazykem a zuby, a pomalu se sunul níž, dokud košile nebyla rozepnutá celá.
Pak jsem se znovu narovnal, zadíval se Ximu do očí, a pomalu mu z ramen a paží sundával košili.
„Jsi nádherný…" zašeptal jsem, když košile dopadla na zem, a já znovu dlaněmi a prsty přejel po Xiho břiše, hrudi a pažích.
Připadalo mi, že je snad den ode dne krásnější.
Navíc začal trénovat a posilovat, protože vstupní testy ke zdejší policii byly docela náročné, zvlášť když se hlásil na oddělení vražd, a i když měl doporučení od Beie, stejně musel testy podstoupit.
Nestal se z něho vyloženě žádný kulturista, ale celkově to jen prospělo v jeho vzhledu.
Když jsem si dost vyhrál, sjel jsem jazykem k jeho pupíku a zanechal vlhkou cestičku až k pásku jeho kalhot, které už mu začínaly být malé.
Promnul jsem jeho penis přes látku, políbil ho, a teprve pak ho vysvobodil.
Několikrát jsem toho horkého a tvrdého krasavce promnul v ruce i v puse, než jsem si znovu stoupl a přitiskl se na Xiho.
„Xi… prosím… vem si mě… je mi jedno jak… je mi jedno kde… chci se s tebou… mi-milovat… až do rána… strašně moc… tě chci… Xi-Wangu…"
Zasténal jsem Ximu do rtů, když jsem ruce zahákl za jeho krk a stáhl si ho níž, abych se mohl vzápětí vrhnout na jeho ústa a nabídnout mu svou chuť.
Xi-Wang
Za dobu, co jsem s Li-Wei, se dost osmělil. A, i když ho ještě často přemáhá stud, dokáže si už říct, co chce, i když se u toho vždycky tak krásně červená.
A já mu to rád splním, pokud je to proveditelné.
Jeho útok na mě jsem tak trochu i čekal, už jen proto, že mě přišel přivítat v té obyčejné zástěře, která na něm však vypadá strašně sexy. On celý je tak sexy, že bych si ho vzal kdykoliv, a kdekoliv by to šlo…
Opřel jsem se o stěnu, když mě k ní postrčil a jen ho z pod přimhouřených víček sledoval.
Užíval jsem si doteky jeho jemných dlaní a prstů, běhal mi mráz po zádech, když mi stahoval košili a já začínal být čím dál víc na něj nadržený při všem, co v tuhle chvíli dělal.
„Tobě zase strašně moc sluší ta zástěra,“ zašeptal jsem do jeho rtů, když jsme přerušili polibek.
„Tohle nesmíme zašpinit,“ stáhl jsem si kalhoty a odkopl je bokem.
Znovu jsem zajel rukou dozadu a chytl jsem do prstů konec šňůrky od zástěry a potáhl ji dolů. Uzel se uvolnil a já šňůrku táhl mezi jeho půlky, až se otřela o jeho dírku.
„Máš tam sucho, Li,“ naklonil jsem se k jeho uchu a olízl ho. „Otoč se…“
Když se otočil, potlačil jsem ho zpátky na druhou stranu ke stěně, až se o ní zapřel.
Dlaněmi jsem okopíroval jeho hrud, potrápil bradavky, a přitom se otíral o jeho zadeček, aby pocítil, jak moc ho chci.
Potlačil jsem ho na záda, aby se víc prohnul. Vytáhl jsem šňůrku z jeho půlek, přetáhl ji dopředu a pak ji hezky omotal u kořene jeho penisu a udělal na něm hezkou mašličku.
„Pokud se budeme milovat do rána,“ začal jsem mezi jednotlivými slovy líbat Liho páteř a posunoval se po ní dolů. „Tak nestihneme letadlo…“
Doklekl jsem na zem, když jsem skončil u jeho zadečku. Hnětl jsem jeho půlky, líbal jsem je a kousal, na moment jsem ho pustil, abych chytl jeho ruce, přitiskl mu je na jeho zadek.
„Roztáhni se… chci všechno vidět…“ poručil jsem mu.
Počkal jsem, až si roztáhne půlky od sebe, a pak jsem střídavě prsty a jazykem zaútočit i na jeho vstup…
Li-Wei
Je jedno, kolikrát jsme se spolu už milovali.
Xi mě vždy dokázal rozpálit během chvilky, a co víc, pokaždé to s ním bylo jako poprvé.
Naskočila mi husí kůže, když mi šňůrku od zástěry protáhl mezi půlkama.
A ty jeho slova…
Ze začátku jsem z nich byl hrozně nesvůj, ale čím dýl jsme spolu byli, tím víc mě jeho slova o tom, co se mnou udělá nebo bude dělat, strašně vzrušovaly.
„Xi…" zaúpěl jsem a roztřásly se mi nohy, když mě potlačil zpátky ke stěně, o kterou jsem se opřel dlaněmi, a pak málem vypustil duši, když mi zavázal penis.
A to ještě nebylo všechno.
Zavzdychal jsem, když mi stáhl ruce dolů a poručil mi, ať se sám roztáhnu.
Jeho slova útočila na mé tělo stejně, jako jeho ruce nebo jazyk.
„Xi!" vykřikl jsem, když už se mi nohy z toho všeho, co mi dělal málem podlomily, narovnal se a sevřel zadek, takže jsem Xiho prsty uvěznil v sobě.
Ten tlak byl přímo omračující.
Stejně, jako jsem ještě pořád rozdýchával ty pocity, když mě Xi projížděl prsty i jazykem.
„Nech je… nech je ve mně… pojď za mnou…" vydechl jsem, otočil se přes rameno, jednou rukou se zahákl Ximu za krk a druhou si ho zezadu přitiskl ještě víc na sebe.
Už jen ta chůze do ložnice byl heroický výkon.
Zvláště, když jsem se každou chvilku zastavil a vystrčil na Xiho zadek, aby mě mohl lehce protáhnout, a pak znovu uvěznil jeho prsty v sobě, a my tak pokračovali dál.
Teprve, až když jsme byli v ložnici, jsem s nelibostí pustil jeho prsty, přetočil se čelem ke Ximu, a znovu mu nabídl rty.
Zároveň jsem ho otočil k posteli, na kterou vzápětí dolehl.
A jen, co se jeho záda dotkly matrace, už jsem seděl na něm.
„Chci se na tebe… pěkně dívat… pak mi to můžeš… udělat, jak budeš chtít…" zašeptal jsem Ximu do ucha, polibky sjel až k jeho penisu, který jsem rychle protáhl v puse, abych ho navlhčil, a pak bez varování se vytáhl zase nahoru a naráz na něj prudce nasedl.
„Xi!" zakřičel jsem, nehty zaryl do jeho ramen a hlavu zaklonil dozadu.
„Miluju tě… strašně moc…" vydechl jsem, zakroužil pánví, zapřel se o Xiova ramena, zvedl se, takže jsem z něj zase úplně vyjel, a jen sledoval, jak jeho vlhká špička lehce doráží na mou dírku.
Věděl, jsem, že se mu tohle líbí, a já to několikrát zopakoval, protože jsem chtěl, aby dnešní den byl pro Xiho výjimečný a ten nejlepší.
Xi-Wang
Jo… Tak tohle se mi líbí…
Když Li-Wei podklesl v kolenou, přichytil jsem ho, aby mi úplně nesjel k zemi.
Když přestával zvládat útok na svůj zadeček, zvedl jsem se, a v tu chvíli mě sevřel v sobě a poručil, abych tam prsty nechal.
Měl jsem v tu chvíli chuť ho ohnout přes botník a ojet ho hned v předsíni.
Ale rozhodně to stálo za to, dívat se, jak ho to bere, když jsme se přesouvali do ložnice a mé prsty se v něm přitom hýbaly. Nedokázal tam dojít najednou, Několikrát se zastavil, a já byl z toho pryč ještě víc. Skoro jsem nad ním slintal, a kdyby mě chytl za penis, nejspíš bych se udělal už po cestě.
Při dopadu na záda do postele, jsem jen stihl dát ruce za sebe, abych zmírnil dopad, ale vzápětí už na mě Li-Wei seděl.
Nasunul jsem si polštáře pod hlavu, abych ji měl výš a dobře na něho viděl.
A že to stálo za to…
Sevřel jsem jeho stehna, když vysedl a znovu pomalinku a dráždivě dosedal zpátky. Zapomněl jsem i dýchat, jak moc vzrušující to bylo…
„Li-Wei…“ zavrčel jsem a jednou rukou pohonil jeho penis, když se mi to slastné mučení zdálo dlouhé a já už strašně moc chtěl.
„Li-Wei… zatancuj ten sexy tanec…“ na moment jsem se posadil, přitáhl si ho pro polibek, přidal na chvíli prsty do jeho dírky, aby tam měl víc plno, a podráždil jeho prostatu.
„Jsi ten nejlepší… A jsi můj…“ znovu jsem ho políbil, kousnul ho do brady, a pak jsem dolehl zpátky na záda.
Natáhl jsem k němu ruce, aby se mě mohl chytit, a pak už si jen s hlasitými vzdechy užíval jeho dokonalý tanec na mém klíně.
Li-Wei
Nedokázal jsem se už ani normálně vyjadřovat. Vycházely ze mě jen jakési prapodivné zvuky, a za všechno mohl Xi.
Hlavně ty jeho nenechavé ruce a prsty...
Ale rozhodl jsem se mu to oplatit. Zvláště, když ke svému penisu v mé dírce přidal prsty, a já v tu chvíli myslel, že vypustím duši.
I když to bylo mučení i pro mě, střídal jsem rychlé přírazy s pomalými, kdy jsem se až zastavil, jen na Xim seděl a stahoval zadeček, abych ho ještě víc rozdráždil. Občas jsem se sklonil, abych špičkou jazyka okopíroval jeho rty nebo ho lehce kousl.
Když jsem zrychlil tempo, přisunul jsem si jednu jeho ruku blíž k sobě a dva prsty si strčil do pusy.
Sladil jsem tempo, přidušeně sténal a nespouštěl z Xiho oči.
Když už jsem byl na samotné hranici, znovu jsem dosedl a sklonil se těsně nad Xiho rty.
„Jsem… jen tvůj…" zachraptěl jsem.
Políbil jsem Xiho, a pak se z něj zvedl.
Zůstal jsem nad ním chvilku jen tak stát, a mezitím si stáhl z krku zástěru, a pak velmi pomalu rozvázal mašli na penisu.
Málem jsem se udělal jen z toho, ale chtěl jsem to nejlepší dát Ximu.
Zástěra letěla někam bokem, já se svezl vedle Xiho, hrudí jsem se opřel o matraci, klekl si, roztáhl nohy, a pak si rukama roztáhl půlky.
„Pojď… mám tam… nějak prázdno…" zašeptal jsem a zavrtěl zadkem.
Xi-Wang
Líbilo se mi to. Jeho rychlé i pomalé dosedávání, jeho pohyby, kdy jen seděl a hýbal pánví, i jeho stahy, když se ani nehnul…
On věděl, jak mě má rozpálit…
Pozoroval jsem ho, když si rozvazoval mašli na penisu a stáhl šňůrku dolů. Doslova musel zatnou zuby a rozdýchat to, jak ho to málem vzalo…
„Li-Wei…“ znovu jsem zavrčel, když jsem to vzrušení už skoro neustál.
„Li-Wei… jsi jen můj… malý… sadista… Malý, ale za to… pěkná potvůrka… Neměl sis to… rozvazovat…“ přesunul jsem se za něj, když si kleknul a sám se mi nastavil.
„To je krása.“ pleskl jsem ho přes jeho ruce po zadku. „Drž pořádně… nepouštěj se…“
Nastavil jsem se proti němu, ale najel jen malinko, že se mi v jeho teple schoval jen žalud. Musel jsem teď já na moment zatnout zuby…
Položil jsem ruce na jeho stehna a pomalu nehty táhl nahoru a pak je stejně pomalu přesouval dopředu. Zanechal jsem mu načervenalé čáry i na vnitřní straně stehen.
Pohrál jsem si s jeho pytlíkem, a ve chvíli, kdy jsem dvakrát protáhl jeho penis, chytil jsem ho pevně do ruky a sevřel. Druhou ruku jsem podsunul pod něj a vytáhl ho nahoru, že se zády o mně skoro opíral.
Držel jsem ho pevně kolem hrudi i za penis…
„Opovaž se pustit zadek… Nechej ruce tam, kde je máš…“ a s těmi slovy jsem do něj začal najíždět krátkými ale tvrdými přírazy, protože jsem cítil, že už dlouho nevydržím.
Li-Wei
Myslím, že jako kompenzace, za ty předchozí dny, kdy jsme se skoro ani neviděli, tohle stálo.
Byl jsem úplně v háji. Zapoměl jsem pomalu i své jméno a v uších mi zněl jen Xi-Wangův hlas.
„Nejsem...sadista..." vydoloval jsem ze sebe a vykřikl, když mě Xi plesknul po zadku.
Skučel jsem, když svými nehty zanechával na mé kůži značky, a snažil se proti němu natlačit, abych ho v sobě cítil víc, ale tentokrát se nejspíš Xi rozhodl potrápit mě.
„Xi!" vykřikl jsem, když mě vytáhl do kleku a já musel nechat ruce na zadku.
Cítil jsem Xiho v sobě snad intenzivněji než před tím, a snažil se vycházet jeho pohybům vstříc.
Hlasitě jsem sténal a fňukal, svíjel se pod jeho přírazy a prosil o víc.
Přišlo to rychleji, než bych čekal.
Vykřikl jsem, celý se zkroutil, roztřásl se, a dech mi uvízl v hrdle.
Zaryl jsem nehty do vlastních půlek, a pak, s táhlým zasténáním, začal špinit Xiho ruku.
Xi-Wang
Bylo to, jak jsem čekal. I když jsem se rozhodl ho trochu potrápit, sám jsem nebyl schopen to v sobě dlouho udržet.
A Liho stačilo jen pevně držet, přikázat mu, aby ruce nechal na zadku, a to zřejmě dopomohlo tomu, aby se brzy udělal…
Jeho penis jsem svíral zřejmě slabě, chtěl jsem prodloužit to jeho mučení, nedovolit mu, aby se udělal, dokud nebude prosit. Ale i přesto byl rychlejší než já…
Povolil jsem ruku a pořádně ho protáhl, když začal stříkat. Stále jsem dorážel i na jeho zadeček, ale nedovolil jsem, aby se uvolnil a držel jsem si ho u sebe.
A teprve když jsem viděl, jak jeho křečovité sevření povoluje, uvolnil jsem ho. Rozetřel jsem sperma ze své ruky po jeho břiše, potlačil jsem ho do zad, aby dolehl hrudí na matraci, chytl jsem ho pevně za boky a začal přirážet s razancí, která dovedla ke konci i mě.
Jo… Byl jsem na řadě a vážně jsem si to užíval.
„Nikdo… není… jako ty… jsi nejlepší… miluji tě…“ vyrážel jsem ze sebe slova mezi jednotlivými přírazy a vzdechy, dokud jsem plnil jeho zadeček svojí nadílkou.
„Jen můj…“ dodal jsem, když jsem se po největším náporu zlomil v pase a začal mu s ještě bezděčnými pohyby líbat záda, ramena i krk, a zanechával na nich své značky.
Li-Wei
Myslím, že jsem se nejspíš udělal znovu, když Xi převzal iniciativu a razantně mi ukázal, komu patřím.
Miloval jsem, když občas, teda hlavně při sexu, projevoval své majetnické sklony vůči mě.
Bral jsem to úplně jinak než tehdy, kdy mě za svůj majetek považoval jiný muž.
Ten, kterého jsem už dávno vytlačil ze své mysli.
A taky jsem miloval, když jsem na sobě mohl cítit Xiho tělo. Jeho bušení srdce, teplo jeho kůže, ten pocit bezpečí.
Když mě zalehl, skoro jsem ani nemohl dýchat.
Sundal jsem ruce ze svého zadku, chytl Xiho zezadu za stehna, a pak se na posteli rozplácl, jak mě neudržely nohy.
Stáhl jsem samozřejmě s sebou i Xiho, a pak vykřikl, když jsem jeho penis touhle polohou uvěznil v sobě tak, že jsem snad cítil každou jeho naběhlou žilku.
„Ty jsi… nejlepší…" vydechl jsem, a pootočil hlavu, aby mě mohl Xi políbit.
Zavrtěl jsem zadkem a spokojeně vydechl. Nebylo žádné slovo, kterým bych vyjádřil, jak moc Xiho miluju.
„Co takhle… ještě společná sprcha? Myslím… že mám tam dole… pořád nějak prázdno…" zachichotal jsem se a několikrát stáhl půlky.
Xi-Wang
Přivřel jsem slastně oči, když Li-Wei stáhl několikrát zadeček. Byl to opravdu příjemný pocit, který to všechno, co proběhlo, jen umocňoval.
Políbil jsem ho, a pak jsem z něj ale už vyjel, abych se mohl zvednout, a on konečně normálně dýchat.
„Měli jsme jít do koupelny hned… Ale teď… Kdybychom šli do sprchy, měl bys tam prázdno ještě víc. Takže… sprcha až po tom, co řeknu…“ pleskl jsem Liho po zadku, pohladil ho po poškrábaných stehnech, ještě jednou ho políbil mezi lopatky a na krk, a pak už jsem ho vytáhl z postele.
„Teď se půjdeme najíst, moc dobře to z kuchyně voní,“ chytl jsem ho za ruku a táhl do kuchyně.
„Já nachystám stolek a polštáře a ty naservíruješ jídlo,“ ukázal jsem mu na linku, a pak do obýváku, aby bylo jasné, že dneska se u stolu v kuchyni jíst nebude.
Vrátil jsem se do obýváku, vytáhl nízký stolek, a pak k němu hodil jeden polštář na sezení.
A když Li-Wei nachystal jídlo, sedl jsem si na zem, opřel se o stěnu, a jeho si stáhl na klín čelem k sobě.
„Víš, Li, ty mě vždycky dokážeš úplně nažhavit. Dívat se, jak krásně vrtíš prdelkou, když chystáš jídlo, když se ohýbáš, abys to mohl položit na stůl…“ pohladil jsem jeho zadeček, a pak ho oběma rukama podchytil.
Nadzvedl jsem ho a nasměroval na můj penis, který znovu ztvrdnul za tu chvíli, co jsem ho pozoroval při tom chystání oběda.
„Budu tě krmit a ty budeš pěkně sedět,“ pomalu jsem ho spouštěl dolů, až se na mě celý nasunul, a já ucítil to vlhko a teplo.
Na moment jsem zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl.
„Takže… jde se krmit moje malá bestie…“ vzal jsem misku, nabral do prstů rýži a zamířil s nimi k jeho ústům.
Li-Wei
Zklamaně jsem zabručel, když ze mě Xi vyjel a vstal.
Ta náhlá prázdnota, kterou jsem pocítil se mi vůbec nelíbila.
Trochu překvapeně jsem se na Xiho podíval, když naznačil, že budeme jíst v obýváku, ale to, co nastalo potom…
Jo, myslím, že život s Xim se mi nikdy neomrzí.
Ani nevím, kolik jsem toho snědl, spíš jsem okusoval Xiho prsty, a víc jídla skončilo na mě, stejně jako na Xim, když jsem pak převzal jeho misku a začal ho krmit.
Nakonec jsem ale stejně nevydržel, miska skončila někde na zemi, když jsem se dlaněmi zapřel o Xiho ramena a ukázal, že chci nakrmit taky tam dole.
Ani nevím, jestli to bylo tím půstem, co jsme teď drželi, nebo tím, že se Ximu zdárně podařilo uzavřít případ, nebo tou cestou, na kterou jsme se chystali, možná všechno dohromady, ale faktem zůstávalo, že jsme se ten den dostali do postele až někdy před půlnocí.
Musel jsem totiž uklidit ještě nepořádek v obýváku, což se neobešlo bez provokace a vzápětí měl v sobě už třetí dávku.
Po dezertu, který jsme tentokrát snědli už spořádaně, následovala sprcha, kde ze mě Xi svou nadílku dostal, aby tam vzápětí mohl vrátit novou.
Do postele mě musel nakonec odnést, protože jsem byl úplně mimo.
Šťastný, ale už naprosto nepoužitelný, a věděl jsem, že se ráno budu nejspíš proklínat, ale za ten úžasně prožitý den to stálo.
Xi-Wang
Vážně je Li-Wei ten nejlepší milenec, jakého jsem si kdy mohl přát.
Byl učenlivý, přizpůsobivý, a sám už přicházel s různými nápady, které mě často překvapovaly víc, než ty moje jeho.
A tak nebylo divu, že po všech těch dnech úmorné práce a odříkání, jsem prostě neměl pořád dost.
Den skončil až někdy před půlnocí. Li-Wei byl tak zmožený, že už nedokázal ani vylézt z vany, a já ho na půl spícího musel odnést do ložnice.
Pro jistotu jsem nastavil dva budíky, abychom nezaspali odjezd na letiště, kdy pro nás přijelo letištní taxi.
Ale naštěstí jsem stihl vzbudit Liho včas, aby se mohl připravit, a já mu ještě pěkně sčesal vlasy do dlouhého a hrubého copu, který mu i tady v Americe spousta lidí záviděla.
„Tak, co? Připraven?“ otočil jsem hlavu k Limu, když už jsme seděli v letadle a čekali, až pojedeme na startovací plochu.
„Za chvíli budeme v Hong Kongu. Až budeme přestupovat na druhý let, vzbudím tě. Nemůžu dovolit, aby mi takového krasavce odvezli zpátky do Států…“ pousmál jsem se. „Jen s tebou jsem spokojený a nebylo by to ono. Ty jsi ta hezčí polovička. Kdybych letěl sám, už by mě zavřeli do klece jako jedno z těch zvířat, co jsou v zavazadlovém prostoru…“
Letadlo se pomalu rozjelo, a já s úsměvem, jak jsem se těšil na Juna, Su a jejich prcka, už jsem sledoval, jak se pomalu odlepujeme od země, která nám za chvíli zmizela z dohledu.
Li-Wei
Přesně, jak jsem čekal. Ráno se mi vůbec, ale vůbec nechtělo vstávat.
Kdyby nebylo Xiho, nejspíš bych se probudil až na oběd.
Nechal jsem si splést vlasy, a než jsem se nadál seděli jsme v letadle.
Zčervenal jsem a šťouchl do Xiho, když řekl, že nemůže dovolit, aby mě odvezli zpátky.
„Neboj se, chodil bych tě krmit," zakřenil jsem se a vlepil mu rychlou pusu na tvář, když jsme se konečně odlepili od země, a já se mohl pořádně nadechnout.
„I když… nedal bych tě. Ty jsi moje silnější polovička, a navíc…" naklonil jsem se ještě blíž k jeho uchu a jednou rukou nenápadné sjel do Xiho rozkroku, „...nic lepšího bych nenašel."
Mrkl jsem na Xiho, poslal mu vzdušný polibek, a pak se hlavou opřel o jeho rameno.
Mohutně jsem zívl, a prsty jedné ruky propletl s těmi jeho.
„Asi si ještě na chvilku zdřímnu," sotva jsem to dořekl a zavřel oči, nevěděl jsem o světě.
Při mezipřistání jsem málem usnul na letišti, a sotva jsme nastoupili do druhého letadla, znovu jsem usnul. Ale Xi už na tohle byl zvyklý.
Míval jsem občas dny, kdy jsem celý den prospal, a někdy jsem dokázal být vzhůru i dva dny v kuse a nebyl jsem unavený.
Podle doktora byly tyhle stavy ale běžné, ale vím, že ze začátku, jsme oba, já i Xi, byli úplně zoufalí z toho, když jsem za celý den nevytáhl nohy z postele, nebo naopak byl jako nadopovaný křeček.
Až když jsme vystoupili na letišti v Hong Kongu a odbavili nás, trochu jsem se probral.
Jun už na nás čekal na letišti, a když jsem nasedl úlevně jsem si oddechl.
I když jsem za Junem a Su létal rád, pokaždé se mi sevřel žaludek, když jsem se do tohoto města vrátil.
Jun celou cestu nezavřel pusu, ale nevadilo mi to. Byl jsem rád, a i já jemu nadšené vykládal, co se u nás změnilo, a Xi mě doplňoval.
Jediné, o čem on ani Su zatím nevěděli, byl můj stav ohledně očí.
„Tak jsme tady!" zahulákal Jun, když jsme se všichni tři i s kuframa namačkali do předsíně.
Xi-Wang
Ještě jsme snad ani nevystoupali do správné výšky a Li-Wei už spal. I když jsem se po cestě nudil, protože to bylo na dlouho, nebudil jsem ho. Zvlášť potom, co provokativně zajel do mého rozkroku. Věděl jsem, že bych pak hledal možnost, jak mu to oplatit. A taky jsem věděl, že se Li potřebuje vyspat.
Trochu jsem měl strach z toho, jak mu bude, až vystoupíme na letišti v Hong Kongu. Pozoroval jsem ho, hlídal ho, ale vypadal, že to jakž takž zvládá. Rozhodně jsem se domluvil s Junem už dopředu, aby nejezdil kolem mého a Longova starého bytu.
Už po cestě z letiště nám Jun vykládal všechno, na co si mohl vzpomenout. A já jsem byl rád, že se mu v práci daří dobře. Dokonce se jim už podařilo rozbít skoro celou Zhuangovu skupinu, a ty střípky co zůstaly, už nenadělaly takovou škodu.
Bylo fajn se s Junem i se Su vidět. Malého jsme viděli zatím jen na fotkách, a tak jsem byl docela zvědavý.
Ale jen co Jun zahulákal, že jsme doma, vyletěla Su z ložnice.
„Pššt!“ sykla na Juna. „Malý před chvilinkou usnul.“
Pak se ale otočila na nás, a se širokým úsměvem se nám vrhla kolem krku.
„Ráda vás vidím,“ a hned nám dala několik pus na tvář.
„Taky tě rád vidím,“ chytl jsem ji a kousek ji od sebe posunul, abych si ji mohl prohlédnout. „Vypadáš nádherně.“
Opravdu. Její, kdysi spíš chlapecká postava, teď s dítětem dostala víc ženské křivky. A podle toho, jak se na ni Jun neustále díval, i když jsou spolu stejně dlouho jako já s Liem, tak byl i on s tou její proměnou navýsost spokojený.
A když jsem pohledem zaletěl k Junovi, nepatrně kývnul hlavou k pracovně.
„Li, pojď, ukážu ti malého. Musíš ho vidět, budeš jeho kmotr…“ hned popadla Su Liho za ruku, a už ho táhla do spodní ložnice, která kdysi patřila mě a Li-Wei.
„No, nemusíme do pracovny, půjdeme nahoru, pomůžu ti s kufry,“ popadl Jun hned dva a vystoupal po schodech do pokoje pro hosty.
„Co se děje?“ zeptal jsem se tiše, jen co jsme vešli do pokoje a zavřeli dveře.
„No… jak bych to řekl… Víš… Zhuangovu organizaci jsme skoro rozprášili, ale vyvstává tu nový problém. Jeho bratr přiletěl na čas do Hong Kongu… A… začal se ptát…“
Li-Wei
Zajímalo by mě, jestli i na mě jde tak vidět, jak Xiho miluju, jako na Junovi. Kdykoliv se podíval na Su, byla v jeho očích vidět hluboká láska, a já byl za ně jen rád.
Ani jsem se nestačil rozhlédnout, a Su mě hned táhla do ložnice v přízemí.
Opět mi to přineslo nostalgické vzpomínky.
Ale neměl jsem možnost do nich příliš zabředat, protože Su mi hned ukázala to drobné tělíčko, které pochrupkávalo v postýlce.
„Chceš si ho pochovat?" zeptala se mě šeptem.
Divoce jsem zavrtěl hlavou, ale Su už malého Li-Wanga vytahovala z postýlky.
Pojmenovali ho po mě a Xim prý proto, že to právě my dva jsme změnili jejich životy, a v podstatě je dali dohromady.
Nebo spíš se konečně díky nám Jun rozhoupal a vyznal se Su.
Když jsem se to dozvěděl, byl jsem z toho strašně dojatý. V Číně nebylo nic neobvyklého, že se křestní jména vymýšlely, a docela mě překvapilo, že na západě to mají úplně jinak.
„Není to nic složitého, neboj," vytrhla mě z myšlenek Su a už mi podávala malého.
Ukázala mi jak na to, a i když jsem měl strach, nakonec jsem až do večera Li-Wanga nedal z ruky.
Byl jsem za ně oba strašně šťastný a přál jim, aby malému sloužilo hlavně zdraví.
Večer, když jsme si lehli do postele, přitulil jsem se ke Ximu, a prsty si pohrával z jeho jemnými chloupky na hrudi.
„Co tě trápí?" zašeptal jsem po chvilce, kdy jsem přestal mlet o tom, jak je Li-Wang skvělý, a jak to Su s Junem moc přeju.
Povzdechl jsem si, když se zamračil.
„Jak dlouho tě znám?" jednu ruku jsem posunul výš a dlaní se dotkl jeho tváře. „Miluju tě tak moc, že to ani slovy nedokážu vyjádřit. A co bych to byl za partnera, kdybych nepoznal, že tě něco trápí? Stalo se něco Junovi? Něco v práci?"
Xi si mě chvilku prohlížel, jako by váhal, jestli mi to má říct nebo ne, a jemné vrásky kolem očí, které mu moc slušely se trochu protáhly.
„Nemusíš mi to říkat, pokud nechceš," položil jsem prst na jeho rty, když se nadechoval, a víc se k němu přitiskl. „Řekneš mi to, až uznáš za vhodné. Byl bych raději, kdybys teď svou pusu použil na něco jiného než na mluvení."
Dýchl jsem mu do rtů, políbil ho, a pak pomalu postupoval níž.
Věnoval jsem mu svou péči, do které jsem dal všechny své pocity, a za chvilku už si vychutnával jeho chuť.
Miloval jsem Xi-Wanga. Miloval jsem ho tak moc, že bych pro něj klidně i umřel.
Dal mi svobodu, dal mi naději, dal mi nový život.
A i když cesta k naší lásce byla trnitá, teď jsme měli jeden druhého…