Li-Wei
Byl jsem z toho všeho úplně mimo.
I když jsem viděl trochu rozmlženě, všechno jsem sledoval, a ocenil, že Xi nespěchal.
Sedl jsem si dozadu s Junem, a celou dobu měl nos přimáčknutý na skle. Tolik lidí, budov, stromy, dokonce i ptáci. Musel jsem se hodně ovládat, abych zase nezačal bulet.
A když pak Xi zastavil a ukázal na jeden z vyšších domů, přineslo mi to vzpomínky.
Ty dobré i ty špatné.
Pak už jsme zastavili jen v lékárně, a poslední zastávka byla v garáži.
Vystoupil jsem z auta, sundal si brýle, rozhlížel se kolem sebe, a stejně mi to nedalo, abych si všechno i neosahal. A co teprve, když jsme vešli do bytu.
Byl světlejší, než jsem si představoval, ale opravdu krásný. A hodně velký.
Uvědomil jsem si, že teď budu i vidět, co a jak vařím, budu se moct dívat na televizi, číst normální knížky, prát prádlo, uklízet, prostě dělat všechny ty obyčejné věci bez toho, aniž bych musel spoléhat jen na své uši, ruce a nos.
Pomalu jsem prošel celý byt, a nakonec se zastavil v ložnici.
Bylo to všechno tak emotivní, že jsem to nakonec neustál a začal brečet.
„Nedokážu… nedokážu slovy popsat… jak se cítím… to je… nedo-nedokážu ti ani… dostatečně poděkovat… protože… jsi mi… dal něco… neuvěřitelného," vyrážel jsem mezi vzlyky, přešel ke Xi-Wangovi a objal ho.
Co na tom, že bych měl šetřit oči, tohle se prostě nedalo jen tak v klidu ustát.
Xi-Wang
Jakmile jsme vystoupili, Li si hned sundal brýle a pořád se rozhlížel kolem sebe. I vevnitř domu. Ale nedivil jsem se mu.
Jen jsem stál a čekal, až si všechno projde, až se nakonec zastavil v ložnici.
„Li,“ pohladil jsem ho po vlasech a po zádech. „Nebreč. Víš, co říkal doktor. Je mi jasné, že to není jen tak, ale ať si neublížíš.“
Otřel jsem mu vlhké tváře, ale očím jsem se pro jistotu vyhnul. Nechtěl jsem mu nějak přitížit. I doktor mě upozornil, že bych si měl na ně dávat pozor, a hlavně Liho hlídat, aby si do nich zbytečně nešťoural.
„Vítám tě doma,“ nakonec jsme se pousmál. „Vyslečeš se, a půjdeš si lehnout. Vyber si, jestli do ložnice nebo do obýváku. A my zatím s Junem připravíme oběd, ano? Je mi jasné, že bys nejraději začal dělat všechno sám, ale víš, co říkal doktor. Tři dny to nějak vydržíš. Raději se tři dny nudit, než mít potom znovu problémy.“
Ještě jednou jsem ho políbil, pak jsem odstoupil, rozepl jsem mu mikinu a svlékl mu ji.
„Jestli si dobře pamatuješ, tak tohle je tvoje polovina skříně. Tak si už sám vyber, co si na doma oblečeš,“ otevřel jsem skříň a ukázal na jeho věci seřazené podle barev.
„A Li-Wei… Nemusíš děkovat. Udělal jsem to pro tebe rád. Opravdu.“
Po posledních slovech jsem se stejně neubránil tomu, abych k němu nepřistoupil, znovu ho objal a políbil.
Jun už mezitím vyšel nahoru na patro, a za chvilku byla z koupelny slyšet sprcha.
„Počítám s tím, že nejspíš zaleze do postele,“ zvedl jsem hlavu ke stropu. „Pak se vzbudí na oběd, protože on má na to nějaký šestý smysl, nebo vnitřní radar, protože vždycky dojde, když je jídlo hotové.“
Takže vaření nejspíš zůstane jen na mě. Ale vůbec mi to nevadilo. Chystal jsem se, že udělám něco slavnostního, abychom tak oslavili Liovu zdařilou operaci.
„Xi-Wang!“ zahulákal najednou Jun z koupelny. „Psala Su, že přijede, tak uvař i pro ni!“
„Vidíš? Co jsem říkal,“ zasmál jsem se. „Udělám oběd, ale jestli chceš, rozčešu ti ještě vlasy a upletu cop, co ty na to, Li?“
Li-Wei
Jen jsem kýval hlavou, když Xi opakoval doktorova slova, že mám být opatrný.
Popotáhl jsem a z kapsy vylovil speciální kapesníčky, napuštěné speciální látkou, která nedráždila oči.
Když pak Xi otevřel skříň a ukázal na moje věci, byl jsem zase na měkko.
„Mrzí mě, že nemůžu uvařit. Už se nemůžu dočkat, až ty tři dny budou za námi. A natáhnu se klidně do obýváku. Nebo spíš… Jestli nebude vadit, sednu si do kuchyně. Chci tě vidět při vaření. Nemůžu se na tebe prostě vynadívat."
Sklopil jsem oči, na moment se hlavou zavrtal do Xiho hrudi a poslouchal, jak mu tluče srdce.
Pak jsem se kousek odtáhl a zatahal se za vlasy.
„No… sice vidím, ale co se týče tohoto, klidně to přenechám tobě. Miluju, když mě češeš. Už poprvé, když jsi to udělal jsem se málem rozpustil blahem. Máš úžasně jemné ruce…"
Vzal jsem jednu jeho ruku do své, a prsty druhé ruky přejížděl po jeho kůži, než jsem si jeho dlaň sám položil na svou tvář.
Vzpomněl jsem si na to, za jakých okolností jsme se setkali, a došla mi jedna věc.
Teď to bude úplně jiné než předtím, a já udělám všechno pro to, aby byl Xi v bezpečí.
Vážně jsem se na Xiho zadíval a přitáhl si ho blíž k sobě.
„Musíš mi slíbit… že na sebe dáš pozor… a já… až mi bude líp… udělám všechno, co budu moct, abych ti pomohl dostat Longa. Jsme v tom společně, a za to, co udělal, ho chci dostat stejně jako ty."
Nevím, kde jsem vzal tolik sebevědomí, jestli díky tomu, že jsem viděl, nebo díky tomu, že jsme si s Xim vyznali lásku, a já tak teď věděl, že někam patřím, ale chtěl jsem dokázat, že se Long mýlí.
Že i někdo jako já, kdo ze začátku nic neměl a byl k ničemu, může získat to nejcennější na světě.
Lásku.
„A teď už ty vlasy, ať Jun náhodou neumře hlady," zasmál jsem se, políbil Xiho na špičku nosu, a pak přešel k posteli, na kterou se posadil.
Xi-Wang
Zahřálo mě u srdce, když LI-Wei řekl, že se málem rozpustil blahem, když jsem mu česal vlasy. A že mám jemné ruce… Tak, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Nikdy mě to nenapadlo, a já bezděčně otočil ruce dlaněmi nahoru a podíval se na ně.
„Dobře,“ sklonil jsem se k Limu, a i já ho políbil, ale na čelo. „Budu se snažit dávat na sebe pozor, a co se týká Longa, to probereme později. Dneska určitě ne. Dneska se nepracuje. A… Lepší bude, když si sedneš na židli, tak se mi to bude lépe česat. Ale nejdříve se převleč, já zajdu pro věci. Počkám tě v kuchyni.“
Zatímco se Li převlékal, zaběhl jsem do koupelny pro krabici s věcmi na vlasy, a kartáč a hřeben, a pak už jsme se přesunuli do kuchyně.
Opatrně jsem mu rozčesával vlasy, hlavně na čele a na spáncích, abych nezavadil ani o koutek očí.
Nedělal jsem mu nějak složitý účes. Ale vlasy vepředu jsem mu vytáhl nahoru a pak je postupně splétal tak, aby se žádný pramen neuvolnil a nepadal mu do obličeje a nedráždil oči.
Když jsme byli hotovi, spokojeně jsem si ho prohlédl, a pak jsem odnesl věci zpátky do koupelny.
„Tak já jdu vařit. A ty seď a nic nedělej. I když… možná by bylo lepší, kdyby sis lehl.“
Pustil jsem se do vaření. Občas jsem mrknul na Liho, jak je na tom, protože jsem věděl, že ho teď do postele nejspíš nedostanu.
Byl jsem někde v polovině vaření, když dorazil Jun, a tentokrát si dobíral já jeho, když jsem viděl, jak se pořádně vydrbal, i vlasy, navoněl, a i když měl na sobě domácí oblečení, vybral si to nejlepší, co našel.
Asi za třičtvrtě hodiny pak dorazila Su. Hned nadšeně běhala kolem Li-Weie, a ptala se ho na operaci, jak se cítí a podobné věci. Dokonce jsem měl pocit, že by ho nejraději vyšetřila sama.
Byl to prostě pohodový den, a všichni, opravdu všichni jsme byli spokojení, a hlavně šťastní za Lia, že se operace povedla. A když jsme pak zasedli k obědu, byl plný stůl, a na lince ještě čekaly koláčky, které jsme si chtěli dát po obědě k čaji a kávě.
Li-Wei
Až do večera jsem se z toho nevzpamatoval.
I když...
Po obědě, a po Suine návštěvě, kdy jsem měl konečně možnost si ji prohlédnout, a taky jsem viděl, jak se na sebe s Junem dívají, jsem usnul v křesle v obýváku.
Když jsem se pak probudil, ležel jsem v posteli a začalo se stmívat.
A i když se mě snažil Xi nahnat zpátky, neodolal jsem, a asi dvě hodiny se z okna díval na nebe i noční ruch kolem.
Znovu a znovu jsem Xiovi děkoval, a večer, když jsme šli oba spát jsem se k němu přitulil a sledoval jeho tvář i v tom přítmí, dokud jsem z toho neusnul.
Probudit se ráno a vědět, že to celé nebyl sen, a vidět toho, koho jsem ze srdce miloval, jak se vedle mě probouzí mi opět vehnalo slzy do očí.
Celý den jsem pak musel odpočívat, což mě hrozně nudilo, a tak jsem se v jednu chvíli tajně proplazil do prádelny a vypral prádlo. Xi mi za to samozřejmě vynadal, ale já si prostě nemohl pomoct.
Po zbytek dne jsem už byl ale poslušný, hlavně proto, že jsem to Ximu slíbil, když musel narychlo odjet na chvilku do práce.
Vrátil se až večer, kdy už jsem ležel v posteli, měl za sebou i rozkapání očí, které Jun zvládl perfektně, a i když se Xi omlouval, že se tak zdržel, nezazlíval jsem mu to.
Byla to jeho práce, moc důležitá práce, navíc měl těžký případ, a i když jsem si sobecky přál, aby byl se mnou, nahlas bych mu to nikdy neřekl.
Následující den se nesl v podobném duchu, kdy jsem tentokrát opravdu nic nedělal, a Xi byl celý den doma.
„Zítra chci už uvařit já, prosím. Cítím se skvěle a nic mě nebolí, a tři dny už jsou za námi, takže to zvládnu," podíval jsem se na Xiho, když vyšel z koupelny jen ve spodcích, a já málem poslintal postel, na které jsem už ležel.
Byl vážně nádherný, a pořád jsem nedokázal pochopit, že někdo takový teď patří mě.
Xi-Wang
Po tom, co jsem načapal Li-Weie u prádla, jsem mu vynadal, a od té chvíle byl poslušný pacient.
Musel to dodržovat, pokud by to celé nechtěl pokazit.
Když jsem byl v práci, šéf se hned ptal, jak je na tom Li, a bylo vidět, že je spokojený, že se to povedlo. A usmíval se, když jsem mu nadšeně vyprávěl, jak to celé probíhalo, a i Liovo nadšení, když si potom všechno prohlížel.
Jen mi znovu připomněl, abychom byli opatrní, poptal se i na Juna. Probrali jsme, co bylo potřeba, a vzhledem k tomu, že jsme od zadržených měli spoustu informací, pomalu jsme začali chystat úder na další Zhuangovu oblast působení. Tentokrát jsme to už nechtěli uspěchat, tak jsme si na to dali i víc času. Bylo potřeba, abychom měli informace i o tom, jestli se od našeho prvního zásahu něco nezměnilo. A tak spousta detektivů a policistů, kterým se dalo věřit, vyráželi v civilu nebo převlečení do terénu a mapovali situaci.
Jediné, co se nám zatím nevedlo, bylo, že jsme pořád nevěděli, kde se Zhuang zdržuje a jak vypadá.
Jediný přibližný popis jsme měli od Li-Wei, který každý, kdo byl angažovaný, měl u sebe, kdyby na někoho podobného náhodou narazili.
Další dny probíhaly v podobném duchu. Jun byl s Liem, když jsem byl v práci, dvakrát sám jel na oddělení, kde si udělal to nejnutnější a absolvoval poradu se šéfem. I když pracoval hlavně ode mne z domu, i tak nezahálel a udělal velký kus práce, za který ho šéf i náležitě pochválil.
Pomalu se blížil den, kdy měl jít Li-Wei na poslední kontrolu.
Dva dny předtím jsem přivezl i sestru, jak bylo domluveno, aby se na Lia podívala, a když viděla, že je všechno v pořádku, připomněla hodinu kontroly abychom nezaspali. Když jsem ji pak odvážel zpátky do nemocnice, byla i ona s Liovým uzdravováním navýsost spokojena.
Li-Wei
Těch čtrnáct dní uteklo hrozně rychle.
Xi zase začal normálně chodit do práce, Jun mě hlídal, nebo se občas vystřídali a jediné, co se tak změnilo bylo, že jsem viděl. A pořád se z toho nemohl vzpamatovat.
Byl to úžasný pocit, když jsem mohl poprvé uvařit, a pak sledoval jak Junovi i Ximu chutná.
Samozřejmě jsem se ale ještě pořád musel šetřit. Naštěstí se zdálo být všechno v pořádku, a jen kromě občasné únavy, kdy jsem prospal třeba celé odpoledne, jsem nepociťoval nic negativního.
A to mi potvrdila i sestra, která přijela dva dny před mojí poslední kontrolou v nemocnici, aby se ujistila, že je všechno v pořádku.
Byl jsem rád nejen za to, že to všechno dobře dopadlo, ale i za to, že si Xi vyžádal na ty dva dny volno, abysme mohli být spolu, než rozjedou další velkou akci.
Jun toho taky okamžitě využil a domluvil se s Xim, že až se vrátí z nemocnice, tak pojede za Su, abysme prý měli soukromí.
Beztak kecal a chtěl být se Su.
Ale byl jsem i tak rád. Ne, že by mi Junova přítomnost vadila, ale takhle jsem mohl mít Xiho jen pro sebe.
Když odjeli, a Jun si šel sbalit pár věcí na ty dva dny, přešel jsem do kuchyně, abych udělal něco sladkého, až se Xi vrátí.
Musel jsem se usmát, protože mi nedávno řekl, že jestli budu takhle pokračovat dál, za chvilku neprojde ani dveřma.
Než se Xi vrátil, měl jsem hotovo, protože to byl jen rychlý dezert z čokolády a šlehačky, a Jun mě donutil, abych zabalil i pro něj a Su.
A proto, že jsem ho podezříval z toho, že by se to k Su nemuselo taky dostat, zavolal jsem ji a řekl, co ji Jun veze.
Jo, za těch čtrnáct dní jsme se hodně sblížili a hodně změnila můj názor na ženy.
Jediné, co se ale za tu dobu nezměnilo, bylo to, že jsem nemohl stále ven. Ale chápal jsem to, i když mě to dost mrzelo.
Když jsem se Su domluvil, akorát se dovnitř nahrnul Xi, a jen, co se vyzul, Jun už pelášil ven.
„Nedivil bych se, kdyby za chvilku byla svatba," zasmál jsem se, přešel ke Ximu a objal ho.
„Udělal jsem dezert, jestli si dáš." zamumlal jsem do jeho košile a natáhl nosem jeho vůni, která se mi snad nikdy neomrzí.
Xi-Wang
Volno, které jsem si vyžádal bylo jednak proto, abych byl s Liem, ale i proto, že se blížila druhá akce, a potřeboval jsem si odpočinout, a být na to připravený a čerstvý.
Ale stejně to byla spíš výmluva. Pro mne byl prioritou Li-Wei.
Za těch čtrnáct dní to bylo jak v pohádce. Už jsem se strašně těšil na den, kdy to se Zhuangem skončíme, ale věděl jsem, že to může být ještě na dlouho. V takových případech třeba i pár měsíců nebo i rok a víc.
Ale doufal jsem, že postupnou likvidací jeho obchodů, bude čím dál víc rozzuřený, a brzy udělá chybu, na které ho dostaneme.
Když jsem odvezl sestru do nemocnice, a pak se ještě zastavil do práce, strašně jsem se už na ty dva dny volna těšil. Zvlášť, když si vzal volno i Jun, a my tak s Liem měli soukromí, které jsem si tak přál.
Jen co jsem otevřel dveře a Jun vystřelil z domu, zamířil jsem rovnou do kuchyně, odkud to tak krásně vonělo.
„Určitě si dezert dám,“ objal jsem Lia a políbil ho. „Voní to moc dobře a vypadá to nádherně. Jo, sladké, to je moje.“
Pořád jsem byl opatrný, ale už jsem se nemusel tak moc hlídat, když jsem chtěl Lia políbit. Už jsem ho chytl i za bradu nebo za tvář, a moc rád jsem se mu díval do jeho očí, když jsem věděl, že i on se na mě dívá.
„Půjdu se osprchovat a pak si dáme tu dobrotu. Oběd můžeme dát klidně i později. Mám velikou chuť na sladké,“ s těmi slovy jsem se sklonil a znovu ho políbil. „Půjdeš se sprchovat se mnou?“
Li-Wei
Během těch čtrnácti dní jsme s Xim na sebe neměli moc času. A hlavně… Musel jsem se hlídat, takže i on byl opatrný. Ale i tak mi stačilo spát vedle něj a probouzet se v jeho náruči.
Nebo jsem se hrozně rád díval, když spal a občas přitom lehce pochrupával.
Vždycky tak krásně špulil rty, že jsem měl co dělat, abych se nerozesmál.
Jednou mu to určitě vyfotím.
Takže, když se zeptal, jestli se půjdeme osprchovat spolu, zrudl jsem jak rak, ale samozřejmě, že souhlasil.
Chytl jsem ho za ruku, a vedl do ložnice a hned do koupelny. Položil jsem Ximu prst na rty, a pak ho začal pomalu svlékat. Každou obnaženou část jeho těla jsem pohladil a srdce se mi rozbušilo silněji, když mé oči sklouzly k jeho klínu.
Kousek jsem poodstoupil svlékl i sebe, a pak vešel do sprchy. Pustil jsem teplou vodu a otočil se čelem ke Xi-Wangovi.
„Myslím, že budu potřebovat pomoct s umýváním. Asi to sám nezvládnu," zašeptal jsem s červenými tvářemi a natáhl ke Xiovi ruce.
Nikdy by mě nenapadlo, že se budu někomu takhle nabízet.
Jenže Xi nebyl jen tak někdo, a poslední dobou jsem začínal zjišťovat, že mi dělá strašně dobře, když se na mě dívá a prohlíží si mě, i když jsem se u toho vždycky červenal a peskoval ho za to, že nemá říkat, že jsem krásný.
Xi-Wang
Vždycky jsem to byl já, kdo vedl Li-Weie do koupelny, či někam jinam. Bylo to zvláštní, když to teď bylo naopak. Ale rád jsem se nechal vést. Byl jsem rád, že Li-Wei přijal mou nabídku.
Ale i tak jsem byl překvapen, když mě on sám začal svlékat. Bylo mi jedno, kam dopadne košile, či kalhoty. Užíval jsem si těch jemných Liových doteků, zvlášť, když jsem věděl, že si mě u toho může prohlížet.
Bylo to milé a přitom vzrušující. A rozhodně mě to nenechalo chladným, což Li musel vidět, hlavně když se jeho pohled zastavil na mém rozkroku.
Čtrnáct dní jsem se držel zpátky ne proto, že bych ho nechtěl, ale proto, že jsem měl strach, abych mu neublížil. Ale teď, když i sestra potvrdila, že to vypadá dobře, jsem se už zpátky nechtěl držet.
Vešel jsem za ním do sprchy a zavřel dveře. Přitiskl jsem se na Lia, až se opřel zády o kachličky, a hned jsem ho políbil.
Strašně moc jsem ho chtěl. Tak moc jsem po něm toužil, že každá vteřina mi přišla dlouhá jako hodina.
„Pokud tě mám umýt, musím tě nejdříve zašpinit,“ zachraptěl jsem těsně u jeho rtů, když jsme se přestali líbat.
Moje ruce se hned rozběhly po jeho těle. Nebylo místečko, kterého bych se nedotkl, nebo nepolíbil. I když o sobě často pochybuje, pro mne je to ten nejkrásnější člověk na světě, a já mu to hodlal dokázat.
„Kdyby se ti udělalo zle, okamžitě mi to řekneš, ano?“ znovu jsem se přisál na jeho rty, a ruce jsem zasunul mezi něj a zeď.
Jednu jsem mu omotal kolem pasu a přitáhl si ho tak těsně, že se naše chlouby o sebe otřely, a já nedokázal zadržet povzdech. Druhou rukou jsem pohladil jeho dokonalý zadeček.
A zatímco jsem ho líbal a otíral se o něj, prsty jsem po jeho rýze navedl až k jeho dírce. Už jsem chtěl zatlačit, ale uvědomil jsem si na poslední chvíli, že by byl problém.
Pustil jsem ho, rychle se natáhl pro gel a nalil si ho na ruku. Odhodil jsem ho a pak si znovu Liho přitáhl a už bez váhání zamířil k jeho dírce, kterou jsem pořádně namydlil, a pak můj kluzký prst bez problému vjel dovnitř…
Li-Wei
Se zatajeným dechem jsem sledoval, jak jde Xi ke mně, a viděl i to jeho vzrušení, které zapůsobilo i na mě.
Když mě přikurtoval na kachličky, slabě jsem zasténal, ale pak musel stíhat jeho polibku, který rozhodně nebyl pomalý a jemný.
Ale to mě nabudilo ještě víc.
Jeho hlas mi postavil všechny chloupky do pozoru, a když pak řekl, že mu mám říct, kdyby se mi udělalo zle, málem jsem ho bacil.
Jenže dlouho jsem nad tím nepřemýšlel. O to se Xi postaral.
Cítil jsem jeho ruce snad všude, a bylo to, o to víc intenzivnější, že jsem ho viděl.
Viděl jsem mu do tváře, viděl jsem mu do očí, viděl jsem, jak se mu zvedá hruď, po které stékaly kapky vody, viděl jsem jeho penis, který byl větší, než jsem si představoval, a viděl jeho ruce, které se mě dotýkaly.
„Xi!" vykřikl jsem, když prsty zamířil mezi mé půlky, a málem sletěl na zem, když mě na chvilku pustil, aby se mohl natáhnout pro gel.
Nestíhal jsem s dechem, hlava se mi točila, a třásl se jak list ve větru.
A když jsem ucítil ten tlak, jak se do mě začal dobývat, vydal jsem nějaký pazvuk, který se snad nedal nazvat ani zasténáním.
Zaryl jsem nehty do Xiových paží, zafuněl a kousnul ho do krku.
Jednu nohu jsem omotal kolem jeho pasu, aby měl snadnější přístup, a sám se proti němu začal pohybovat. Jednou rukou jsem si Xiho přitáhl za zátylek, jemně ho kousnul do spodního rtu, a pak políbil.
„Postel…" zachrčel jsem. „Musíš… musíš mě pořádně… zašpinit… tady to… umyje voda… prosím… chci tě… Xi-Wangu… strašně moc chci… abys mě zašpinil…"
Sténal jsem Xiovi do úst, otíral se o jeho tělo, škrábal ho nehty a vtahoval jeho prst do sebe, jako bych ho už nikdy nechtěl pustit.
Xi-Wang
Myslel jsem si, že aspoň Li-Wei se bude trochu držet zpátky. Ale on ne… On to ještě zhoršil. V tom dobrém smyslu slova.
Zafuněl jsem do jeho krku, když mě kousnul, a pak se pohnul a sám se na prst víc nasunul. Nohou si mě tiskl k sobě, a jeho tvrdost mě tlačila do břicha.
Málem na mě z toho šly mrákoty. A tak, když navrhl postel, ani jsem nepřemýšlel. Jen jsem hrábnul po sprše, zastavil vodu, vysunul z něj prst, a oběma rukama ho pevně chytl a vyhoupnul ho nahoru, aby si mohl kolem mě omotat obě nohy a mohli jsme se přemístit.
„Zašpiním tě tak, že si na sebe budeš muset vzít drátěnku,“ zašeptal jsem mu do ucha, do kterého jsem ho vzápětí i kousnul. „Probudil jsem zvíře ze zimního spánku, Li.
I přesto, jak moc jsem ho chtěl, přesto jsem ho na postel ukládal opatrně, a ani na chvíli nepřerušil polibek. A i když byl už protáhnutý prstem a gelem na mytí, stejně jsem vzal i gel ze stolku.
Několika polibky jsem se přesunul na Liovo břicho, až jsem skončil u jeho penisu. Pohrál jsem si s jeho váčkem, podráždil jsem ho na moment na dírce, než jsem ho chytil za boky a převrátil ho. Chytl jsem ho pod břichem a vytáhl ho na kolena, aby na mě hezky vyšpulil svůj krásný zadeček.
Roztřesenými prsty jsem ho hnětl, hladil ty krásné tvary a líbal ho jak na záda, tak i na zadečku. A než jsem mu na dírku nalil novou várku gelu, pěkně jsem ho protáhl jazykem.
„Miluji tě, Li,“ sklonil jsem se znovu nad jeho zády, na které jsem zase sázel polibky, kterými jsem se posouval výše, zatím co jsem už bez váhání zasunul do něj hned dva prsty, abych ho pořádně protáhl a hlavně roztáhl…
Bylo to úžasné, jak mě svíral a vtahoval do sebe. Otíral jsem se o jeho stěny, dráždil jeho hrbolek rozkoše. Bylo to tak skvělé, že jsem se penisem otíral o jeho zadeček a měl co dělat, abych se neudělal…
Li-Wei
Xi neváhal, a o chvilku později jsem už ležel na posteli.
Ale to, co nastalo potom, o tom se mi ani nesnilo.
Nestíhal jsem s dechem, křičel, sténal, svíjel se pod Xiho rukama a rval prostěradlo, které jsem křečovitě svíral mezi prsty. Cítil jsem ho všude.
Jeho rty, jeho prsty, jeho jazyk. Nenechal jediné místo na těle bez povšimnutí, a já z toho šílel.
A rozhodně se to nedalo vydržet dlouho.
Už jsem měl skoro namále, když jsem čapl Xiovu ruku, zvedl jsem se do kleku a zadečkem se nastavil proti jeho klínu.
Počkal jsem, až dosedne na paty, pak se trochu nadzvedl, sklonil hlavu a nastavil se proti jeho penisu.
Bylo naprosto něco neuvěřitelného, vidět, jak se ta velká a lesklá věc dotýká mé dírky.
"Už to… nevydržím…" zachrčel jsem, a s těmi slovy na něj nasedl až po kořen.
„Xi!" zařval jsem na celý pokoj, zády se opřel o jeho hruď a zvrátil hlavu dozadu, takže mé vlasy přepadly na jeho záda, když jsem se opřel o jeho rameno.
Ruce jsem mu zahákl kolem krku chvilku počkal, pak se zase narovnal a začal se pohybovat.
Napřed pomalu, vychutnával jsem si celou Xiovu délku a velikost, než se mé steny staly hlasitějšími, a dosedy rychlejšími a kratšími.
Vážně nevím, co to se mnou Xi udělal, protože před pár týdny by mě ani ve snu nenapadlo, že budu něčeho takového schopný.
„Milu-ji tě…" zafňukal jsem, a ještě víc se roztřásl, když už mi chybělo jen tak málo.
Xi-Wang
Neměl jsem daleko k tomu, abych z Li-Weie vytáhl prsty a vrazil tam něco jiného. Opravdu jsem se držel s posledních sil. Ale zřejmě to na Liho mělo stejný účinek, protože mě předběhl.
Dosedl jsem na paty a přichytil si ho za boky, když se nastavil. Myslel jsem, že bude opatrnější, ale on se na mě doslova nabodl a nebylo divu, že to tak hlasově doprovodil. A já nezůstal pozadu.
Hlasité zasténání se rozlehlo ložnicí, a prsty jsem křečovitě zaryl do jeho boků, jak mě to na moment skoro omráčilo.
Několikrát jsem hlasitě zavzdychal, a nestačil se ani vzpamatovat, když Li začal vysedávat a najíždět zpět až na doraz. Jeho pevný zadeček a stehna narážely na mé nohy, jeho pytlík se otíral o můj klín pokaždé, když dosedl.
Byla to neskutečná jízda, o které se mi snad ani nesnilo.
Omotal jsem ruku kolem jeho pasu a trochu mu pohyby ztížil, ale o to víc to nabíralo na intenzitě.
Líbal a okusoval jsem jeho záda, ramena i krk, a když jsem byl schopen ovládat i druhou ruku, posunul jsem ji dopředu a protahoval s ní jeho penis.
„Taky… tě… milu…“ nedořekl jsem to, i když jsem strašně moc chtěl.
Ale při poslední nevyslovené slabice to na mě přišlo. Smetlo mě to jako tajfun, který se prožene a zanechá za sebou jen spoušť. Zařval jsem a pevně ho chytil, že se skoro nemohl hýbat. Sám jsem do něj několikrát krátkými přírazy najel, když jsem začal plnit jeho zadeček. Vlhko se brzy roztíralo mezi jeho půlkami a po mých stehnech, když se dostávalo ven s mými nájezdy.
Jen ztěžka jsem posunul jednu ruku výš, omotal ji kolem jeho hrudi, a pevně si ho na sebe přitiskl, a teď mu už úplně znemožnil pohyb.
Druhou rukou jsem protahoval jeho penis, který sebou cukal, a už jen očekával to vlhko, které to mělo všechno završit.
Li-Wei
Byl jsem úplně mimo sebe.
Myslím, že kdyby teď před okny spadlo letadlo, bylo by mi to úplně jedno.
Hlavně v momentě, kdy mě Xi začal ohryzávat a svou nenechavou ruku posunul dopředu a uvěznil v ní můj penis.
A co teprve jeho sténání, které mě úplně odrovnávalo.
Ale to nejlepší mělo teprve přijít.
Sténal jsem spolu s Xim, když plnil můj zadek a sevřel mě v pevném objetí. A díky tomu všemu jsem ho o několik vteřin později následoval. Kdyby mě nedržel, nejspíš bych se úplně rozpustil.
Zatmělo se mi před očima, co nejvíc jsem Xiho v sobě sevřel a zvrátil hlavu dozadu, jak to jen v jeho náruči šlo.
Vydával jsem ze sebe zvuky, které ani nešly popsat, a chvěl se, ne, doslova jsem se třásl, jak to se mnou všechno lomcovalo.
Když to nejsilnější odeznělo, pootočil jsem hlavu a nabídl Ximu své rty.
I když jsem nestíhal s dechem, chtěl jsem jeho chuť, která tohle všechno jen umocnila.
„Jsi… nádherný…" zachrčel jsem, když jsem trochu popadl dech a uvolnil své křečovité sevření.
Xi-Wang
Byla to nádhera pozorovat Liho, jak to všechno prožívá. Bylo to víc intenzívnější než kdy předtím. Nevím, jestli za to mohlo to, že vidí, nebo to, že jsme kolem sebe těch čtrnáct dní chodili skoro po špičkách. Ale rozhodně jsem té dlouhé pauzy nelitoval.
Cítil jsem se v tuhle chvíli moc dobře.
Když jsem cítil, jak se Liho tělo uvolňuje, povolil jsem sevření i já, a společně jsme dopadli na postel.
Celého jsem ho zalehl. Byl podstatně menší než já, a kdyby mu netrčely ven ruce a nohy, nebylo by ho pode mnou snad sni vidět.
Ještě několikrát jsem protáhl jeho dírku, která teď byla uvolněná, jen občas jsem ucítil stahy, dozvuky Liova vyvrcholení, a byla taky pořádně navlhčená nejen gelem, ale i mou nadílkou.
„Li-Wei… Uvědomuješ si, že teď budeme dva dny sami? Taťka odjel za mamkou, máme volný kvartýr,“ tiše jsem se uchechtl, když jsem pomyslel na to, co se za ty dva dny dá všechno stihnout.
Ještě jednou jsem ho políbil na krk, a pak se z něj vysunul a lehnul si vedle něj. Otočil jsem se na bok, položil jsem mu ruku na záda a hladil ho od krku dolů na zadeček a zase zpátky. Pokaždé, když jsem se dostal na ty oblé tvary, zajel jsem prsty do rýhy, poškádlil jeho dírku, a zase se vrátil s rukou nahoru na záda.
„Půjdeme si dát ten dezert?“ mrknul jsem na něj, a když pootočil hlavu, líbnul jsem ho na nos.
„A dal bych si i kávu. Dneska určitě nechci jít spát se slepicemi.“
Li-Wei
Jen jsem vydechl, když mě Xi zalehl.
Líbilo se mi to. Líbilo se mi, cítit jeho velké tělo na svém.
Nespokojeně jsem zabručel, když ze mě vyjel, ale pak se zachichotal, když Xi prohlásil, že máme volný kvartýr.
Užíval jsem si dotek jeho dlaně, a když prstem zajel mezi mé půlky jsem se trochu nadzvedl, jako bych chtěl, aby pokračoval dál.
Přetočil jsem se na bok, vrhnul se na Xiho a vyhoupnul se na jeho klín.
„Půjdu uvařit kávu, ale…" usmál jsem se, a pak se sklonil, jemně skousnul Xiovo ucho, a pak po něm přejel špičkou jazyka, „neradil bych ti chodit spát se slepicemi. Slíbil jsi mi drátěnku, a zatím to na to nevypadá."
S těmi slovy jsem mírně zavrtěl zadečkem a otřel se tak o jeho chloubu.
„Počkám v kuchyni," mrkl jsem na něj rozverně a políbil ho na rty.
Pak jsem se konečně zvedl, slezl, ale jen jakoby mimochodem nezapomněl prsty přejet po jeho penisu a zamířil ven z ložnice.
Užíval jsem si tu vlhkost mezi stehny, i to stále neustávající jemné chvění mého těla, a ve dveřích se ještě otočil k posteli.
„A… nepočítej s tím, že se teď ty dna dny budu oblékat. Máš, co dohánět, za těch čtrnáct dnů, co sis mě nevšímal."
Samozřejmě, že jsem to nemyslel vážně a hned za dveřma se rozesmál, a kdybych mohl nejspíš bych do kuchyně doletěl, jak skvěle mi bylo.
Postavil jsem vodu na kávu, vyndal z lednice dezert, natáhl se pro hrnky do skříňky nade mnou, a přitom mě napadlo, že bych mohl uvařit i do konvice, protože ji nejspíš budeme teď potřebovat hodně.
Xi-Wang
Dolehl jsem na záda, když na mě Li skočil, a jen ho hladil po stehnech, když se vrtěl na mém klíně.
Byl jako vyměněný. Nevím, čím to bylo. Jestli tím, že jsme si řekli jasně, jak to k sobě máme, nebo tím, že jsme tak dlouho nic neměli, nebo i tím, že Jun odjel, a konečně jsme opravdu byli sami.
Ale ať už to bylo, jak chtělo, rozhodně se mi to líbilo. Byl to ten samý Li-Wei, a přitom tak jiný.
„Však počkej,“ došel jsem pak za ním do kuchyně, a na moment se mu přilepil na záda a políbil na rameno. „Myslím, že ti drátěnka nebude stačit a budeš muset jít pod brusku.“
Vzal jsem dezerty a odnesl je na stůl. Posadil jsem se a díval se, jak Li chystá kávu, a byl to opravdu moc hezký pohled. Nejen na to, jak má krásné tělo, a nezmění na tom nic ani těch pár jizev na zádech, ale i to, s jakou lehkostí se teď pohyboval, když konečně nebyl uzavřený v temnotě.
„Co uděláme s těmi věcmi?“ ukázal jsem na krabici stojící v rohu kuchyně, kde byly všechny jeho slepecké pomůcky.
Stejně i tak má Li ještě občas tendenci dělat věci tak, jako když byl slepý, jako například strkat prsty do hrnku, aby věděl, kolik si nalil vody.
„A ještě mě napadlo, říkal jsi, že bys mě chtěl vidět tančit. Na živo ti to asi už neukážu, dlouho jsem to nedělal, ale mám nějaké videa, chceš se podívat? Že bychom si to vzali vedle i s kávou, a mohli bychom se na to mrknout? Sice tam vypadám jako ucho, ale pokud se mi budeš smát, nějak to přežiju.“
Li-Wei
Vyfoukl jsem nosem vzduch, když se mi Xi natiskl na záda.
Chystal jsem kávu, cítil na sobě jeho pohled, a dělalo mi to moc dobře.
Když se mě zeptal na otázku ohledně pomůcek, na okamžik jsem se zastavil a zamyslel se.
„Asi si je nechám, pokud by ti to nevadilo. Utratil si za ně spoustu peněz, a třeba je ještě někdy budu potřebovat," pokrčil jsem rameny. „V tomhle ohledu jsem realista. Vím, že nikdy nebudu na tom se zrakem tak dobře jako ty, a raději do budoucna počítám s tou horší variantou."
Pak jsem přešel ke Ximu s hrnky v rukách, stoupl si na špičky a políbil ho.
„A teď ta televize. Vlastně, pořádně se taky na něco podívám. A vidět tebe… to je nabídka, co se neodmítá."
Během těch čtrnácti dnů jsem se k televizi nějak moc nedostal. Samotnému se mi dívat nechtělo, nebo bylo už pozdě večer a moc bych namáhal oči.
Usadili jsme se v obýváku, teda spíš jsem počkal, až to všechno Xi nachystá, a pak se mu uvelebil na klíně a napil se kávy.
Málem mi hrnek vypadl z ruky, když se video rozjelo, a první, koho jsem poznal byl Xi v hodně mladé verzi. Musel jsem se trochu nahnout a zamrkat, jestli se mi to nezdá.
„Páni," vydechl jsem. „Byl jsi fakt fešák. Teda ne, že by ti to teď neslušelo, ale tehdy si musel asi mít zástupy nápadníků."
Byl to naprosto skvělý nápad. Užil jsem si to a doufal, že i Xi. Doprovázel to svým vyprávěním, několikrát jsme se spolu zasmáli, ale jinak jsem se snažil tvářit vážně, i když mi koutky občas cukaly.
Když jsem to tak sledoval, na chvilku posmutněl. Uvědomil jsem si, že já tohle nikdy mít nebudu.
Žádné vzpomínky, které bych někomu mohl ukazovat.
Pootočil jsem se v Xiově náruči bokem a hlavu zabořil do jeho ramene.
„Taky bych chtěl něco takového mít. Nemám nic, co bych ti ukázal," povzdechl jsem si do jeho kůže, a ještě víc se k němu přitiskl.
Nebyl jsem na tom tak špatně, abych začal brečet, ale prostě, v tuhle chvíli mi to přišlo spíš nefér, že já o Xim toho vím už tolik, a on o mě v podstatě nic.