Soren
Nejspíš bych spal, kdo ví, do kdy, kdyby mě ráno nevzbudila nutkavá potřeba záchodu.
S brčením jsem se vyhrabal a odbelhal na záchod, kde jsem znovu málem usnul. Studená voda mě pak ale probrala, a i když bych si možná ještě klidně lehl, nakonec jsem se oblékl do domácího a rozhodl se podívat na Davida.
Jenže hned u dveří jsem se zarazil. Ten vzkaz…
Stáhl jsem obočí, a nakonec se rozešel do kuchyně. Přemýšlel jsem nad tím, když jsem seděl za stolem, popíjel kafe, zatímco Tobias chystal snídani, přemýšlel jsem nad tím, když jsem si šel zaběhat, i když jsem si šel zahrát tenis, dokonce jsem nad tím přemýšlel, i když si mě Tobias po obědě zavolal do pracovny, aby mi řekl, co zjistil.
„Posloucháš mě vůbec?" zmrzačil se Tobias, když jsem hleděl do zdi a na chvilku byl duchem nepřítomen.
„Jo, jo," odbyl jsem ho, ale raději se už soustředil na to, co říká.
„Ten, co ukradl ty dva disky z laboratoře, což je bratr vědce, kterého jsi vyhodil a co ti posílal ty výhružné zprávy, nedávno kontaktoval někoho ze syndikátu. Chtěl mu disky prodat, ale kupec na smluvené místo nedorazil a oba bráchové zmizeli. Prostě se po nich slehla zem. David prověřuje syndikát jako takový, nejspíš je celá organizace rozdělena na dvě frakce, ale o co jim jde, ještě netušíme. A jak jsou do toho zapojeni vědci, co jsi vyhodil, taky ne. Jo, a pořád nevíme, kde vlastně disky jsou a u koho. Minimálně dva má syndikát. Dva nejspíš vědci, ale kde je hlavní? Jistě ale je, že zatím naštěstí není pohromadě, protože to bysme poznali. Každopádně, já teď jdu spát a ty nikam bez mého dovolení. Jo, a až vstanu, ještě si promluvíme o Davidových manýrech. Sice je chytrý, ale pokud se chce izolovat a chovat se jako netýkavka, tak ať se odstěhuje," dokončil svůj proslov Tobias a já si jen povzdechl.
Pravda byla, že i mě to… naštvalo? Zamrzelo? Jistě, potřebuje na práci klid, ale chovat se, jako bysme byli jen nějaký obtížný hmyz?
A co se mi líbilo ještě míň, bylo, když jsem mu nesl večeři, kterou jsem objednal, protože Tobias ještě spal, a viděl jsem, že David nesnědl ani oběd.
Asi si spolu budeme muset vážně promluvit, protože tohle už Tobias nerozdýchá.
David
Kdybych nemusel, nešel bych ani na ten záchod. Ještěže koupelna byla hned vedle pracovny a já nemusel chodit nikam daleko.
Když jsem byl nějak před polednem, chodbou se od kuchyně nesla příjemná vůně. Nejspíš Tobias začal vařit oběd. Jo, už jsem se těšil, že ho konečně ochutnám.
Zavřel jsem se znovu v pracovně, rozdělal si další balíček chipsů, otevřel další energeťák, a pokračoval jsem v práci.
Moje spokojenost se procentuálně zvyšovala. Když jsem přes Unuse mrknul do Tobiasova počítače, s uspokojením jsem zjistil, že i on pokročil. Ale nesjpíš si vzal k srdci můj vzkaz na dveřích, protože mě zatím neotravoval. Ani on, ani Soren. Asi má taky nějakou práci.
Hned jsem do Tobiasova počítače na dálku nainstaloval vyhledávací program, s kterým by měl najít podle signálu pohyb daných osob, a pak jsem mu k tomu poslal echo, aby věděl.
A já… s úsměvem zase pokračoval v práci.
Pomalu jsem se dostával přes ochranu databáze syndikátu…
Unus mi mezitím zjišťoval nějaké další věci. Bylo k večeru, když jsem se zvedl a protáhl se.
„Jo, vlastně, zapomněl jsem,“ promluvil jsem nahlas a zase si sedl a hrábl pro další hrst chipsů. „Slíbil jsem ti pořádnou koupel.“
„Dokončím tohle, a hned se do toho pustím,“ znovu jsem položil prsty na klávesnici, abych konečně dodělal ten nejdůležitější úkol, který jsem si zadal.
Začínala mě zmáhat únava, ale já to prostě musel dodělat. Věděl jsem, že jsem kousek od cíle, a teď jsem prostě přestat nemohl. Kromě zjišťování informací jsem současně musel kontrolovat Unusův stav, jestli na nás někdo nepřišel, případně se na nás někdo nenapíchnul. Ale, i když jsem věděl, že by to jen tak někdo nedokázal, protože jsem prostě chytřejší než ostatní, jistota byla jistota…
A tak, když jsem skončil a stáhnul si data do zvláštního disku, a pak je nechal v záloze ještě na dvou místech, hned jsem spustil program na hloubkovou kontrolu Unuse.
„Jo, to bychom měli. Díky za skvělou práci, Unusi, můžeš si na chvíli odpočinout,“ pochválil jsem svůj počítač.
„A já… já se taky na tu hodinku natáhnu, a pak budeme pokračovat,“ zvedl jsem se ze židle a hned jsem se díval, kde leží polštář.
Fakt jsem byl utahanej, a potřeboval si trochu schrupnout. Pozhasínal jsem vedlejší monitory a otočil se k polštáři, abych se natáhl…
Ale v tu samou chvíli se mi zatočila hlava, jak se mi do ní navalila krev, a i když jsem si chtěl lehnout, k polštáři jsem nedošel…
Soren
Nelíbilo se mi to.
I pozdě v noci, když jsem šel kolem pokoje, večeře pořád stala na svém místě i s obědem.
Fajn. Nechám mu čas do rána. Jestli chce tohle praktikovat, ať si najde bydlení jinde. Chápu, že chce pracovat, ale jsou tu jisté hranice.
Tobias se taky netvářil nadšeně, ale měl od Davida informace a zprávy, takže to zatím nijak neřešil.
Ale ráno, když David opět nedošel ani na snídani, a jídlo na chodbě se už mohlo vyhodit do koše, mi došla trpělivost.
„Ty jeden zabedněný idiote! Seru ti na nějaké-" vyletěl jsem, ale pak zaklel.
David ležel na zemi a nevypadalo to, že dobrovolně.
„Tobiasi, volej doktora! Hned," prsknul jsem do náramku, popadl toho blázna do náruče a odnesl do své ložnice, kde jsem ho položil na postel.
Doktor, můj osobní, přijel během chvilky.
Vyčerpání a nedostatek živin. Tak zněl verdikt. David dostal výživu, a bylo mi nařízeno, ať zařídím, aby si pořádně odpočinul.
Když odešel a já přešel do pracovny, abych zařídil nějaké věci, Tobias odjel pryč.
Sešli jsme se až na večeři, ale tentokrát, i když to zase dobře vonělo, jsem nějak neměl moc chuť.
A jako by to Tobias poznal, nebo to prostě držel celou dobu v sobě, protože jsem sotva jsem upil kafe, začal.
„Jak to plánuješ dál?"
„S čím myslíš?"
„Nedělej ze sebe idiota. Víš moc dobře, myslím," pleskl Tobias s masem na pánvičku a zlostně se na mě podíval.
„Není to špatný kluk," zabručel jsem.
„Je to nevděčný, drzý fracek, co si myslí, že sežral všechnu moudrost světa, a jen on je nejlepší, a nikdo nic neudělá tak, jako on. Je to sobec, co si neumí říct o pomoc."
Povzdechl jsem si a sevřel kořen nosu.
„Má své mouchy, a je pravda, že mě tímhle naštval, ale jinak je to hodný kluk. Neměl bys být na něj tak tvrdý," zamračil jsem se.
David
Když jsem otevřel oči, jako první mi hlavou probleskla myšlenka, že jsem usnul na moc dlouho.
Vystřelil jsem do sedu, ale vzápětí se skácel zpátky na postel.
Já jsem v posteli?
Rozhlédl jsem se kolem sebe… Venku už byla tma, a já ležel v posteli v Sorenově ložnici.
A vedle mě…
Šokovaně jsem sjížděl pohledem po hadičce, až jsem skončil na mé ruce, do které jsem měl zapíchnutou jehlu.
Co se vlastně stalo? Vím jistě, že jsem dal Unusovi na hodinu volno a šel se pak na chvíli natáhnout.
Nebo, že bych něco zaspal? A o sex tentokrát nešlo, podle toho, že jsem byl ve svém triku a ve svých boxerkách.
Počkal jsem, až spadne poslední kapka, a pak si z ruky vytáhl jehlu. Přitlačil jsem na místo vpichu papírový kapesník, a pak opatrně slezl z postele.
„Unusi, jak probíhá práce?“ ozval jsem se do náramku cestou ke dveřím.
„K dokončení zbývá dvacet devět procent,“ ozvala se mi odpověď.
„Děkuji, pokračuj, za chvíli jsem u tebe.“
Když jsem vyšel na chodbu, zapřel jsem se rukou o stěnu a pomalu se šoural dolů. Na schodech to bylo o něco horší, točila se mi hlava, ale já potřeboval jít do pracovny, abych zjistil, co všechno Unus zpracoval. Přesto jsem nejdříve zamířil do kuchyně, protože jsem měl pořádnou žízeň a v puse sucho jak na poušti.
„Nebudu rušit,“ ozval jsem se, když jsem tam viděl Sorena i Tobiase. „Jen si vezmu něco k pití a už tu nejsem…“
Soren
Sotva jsem domluvil, ukázal se ve dveřích David.
Nevypadal moc dobře, neměl svou obvyklou jiskru v očích, byl bledý, a zdálo se mi, že se i mírně chvěje.
Nečekal jsem žádné slova díků nebo něco, ale aspoň si sednout a promluvit si.
Jenže než jsem se stačil nadechnout vyletěl Tobias.
Praštil pánvičkou, dvěma kroky byl u Davida a popadl ho za triko pod krkem.
„Ty jeden zatracený, zabedněný idiote! Přestaň se chovat jako sobec a vzpamatuje se! Nikdo nezpochybňuje tvojí práci a tvé pomocí si vážíme, ale přestaň se chovat, jako že jsou všichni idioti!"
Povzdechl jsem si, vstal a odsunul Tobiase od Davida.
„Posaď se, prosím, a najez se. Vím, že chceš mít všechno na tisíc procent, ale mysli i na sebe. Nesnědl jsi žádné jídlo, a když jsi nevylezl ani na snídani, vrazil jsem dovnitř a našel tě ležet na zemi.
Zkolaboval jsi. Doktor ti píchl výživu, ale máš se šetřit. Ale, jestli ti vadí můj nebo Tobiasův zájem a starost o tebe, a chceš být sám, izolovaný ode všech, tak mám v centru jeden byt, který ti můžu poskytnout. Nechci, abys odešel. Víš, i když mi lezeš občas na nervy, a mám chuť tě přetáhnout, myslím si, že jsi fajn kluk. No, promiň, že ti suchar jako já dává zase kázání. Je to tvůj život," pokrčil jsem rameny.
A jak jsem měl docela i hlad, tak po tomhle mě přešel. Ani jsem nevěděl, proč se tak starám. Měl jsem ale dojem, že David prostě kolem sebe nikoho nechce a náš sex je jen bonus. Chvilkový bonus. A až tohle všechno skončí na nějakého Sorena Tannera si ani nevzpomene.
Asi jsem fakt suchar a stárnu.
„Jdu k sobě," zabručel jsem.
„Bezva!" slyšel jsem Tobiasovo zavrceni i to, jak něčím praštil.
Fakt nevím, proč mě to tak vzalo. Nic jsme si s Davidem neslíbili.
David
Ještě že mě Tobias držel pod krkem, když na mě řval, protože bych jinak nejspíš skončil na zemi.
Fakt mi nebylo pořád dobře…
Ale pak ho odstrčil Soren a dostal jsem kázání od něj.
Když odešel, přešel jsem ke stolu a dosedl ztěžka na židli.
„Prý můžu odejít, ale přitom odešel on sám,“ povzdechl jsem si, ale vzápětí málem nadskočil, když zas Tobias praštil pánvičkou o linku, až málem všechno maso vyběhlo ven.
„Tak hele,“ přiblížil se ke mně a naklonil se tak blízko, že bych klidně odhadnul i to, co měl k snídani.
Tentokrát neřval, ale tón, s kterým mluvil, byl víc než dost výhružný.
„Řekl jsem ti jasně, že jestli bude mít kvůli tobě Soren problémy, tak tě osobně zabiju. A věř, že k tomu nemám daleko. Takže, teď sežereš oběd, a během toho si rozmysli, co vlastně chceš. A jestli tak moc opravdu chceš být sám, pomůžu ti se stěhováním.“
„Myslíš do toho bytu od Sorena? Jestli je to tam zařízené jak tady, klidně půjdu hn-“
Nedomluvil jsem, protože jsem měl co dělat, abych nesletěl ze židle, jak mi Tobias jednu natáhl.
„Ještě slovo a půjdu si pro zbraň!“ zasyčel na mě a pak odsupěl ke sporáku.
„Ničeho si nevážíš, myslíš si, že všichni jsou idioti, a ty jsi prostě ten nejlepší. Jasně, hodně jsi pomohl. Opravdu hodně, ale zkus taky přemýšlet nad tím, jak se budeš chovat k ostatním. A zvláště k těm, kteří ti podávají pomocnou ruku,“ mluvil na mě, aniž by se otočil.
„O nic jsem se neprosil,“ zabručel jsem a pak jsem vstal.
„Jestli chceš, abych pojedl, tak mě zavolej, až bude oběd hotový. Musím jít zkontrolovat Unuse.“
Cuknul jsem sebou, když mi kolem hlavy proletěl nůž a zabodl se do futer.
„Příště neminu!“
„Jasně,“ ušklíbl jsem se a raději z kuchyně vypadnul. „A díky za starost o mou maličkost. Vám oběma…“
Zamířil jsem do své pracovny, kde jsem se svezl do křesla. Zadíval jsem se na monitor, na kterém se ukazoval stav zadané práce.
„Děkuji, Unusi,“ zašeptal jsem a opřel se čelem o desku stolu.
„Jsi nemocný,“ ozval se Unus a hned mi začal vypočítávat, co všechno mi je a co mi chybí za živiny, a jakou hladinu stresu teď momentálně mám.
„Jo, díky za diagnózu,“ zabručel jsem, aniž bych zvedl hlavu. „Asi změním nastavení náramku, aby ses mi nehrabal v těle a v mozku.“
Pravda byla, že jsem fakt ve stresu byl. Nejen kvůli tomu, co se dělo, ale i kvůli Sorenovi.
Tak nějak mě mrzelo, že byl na mě naštvanej. Že jsem ho rozzlobil. Ale proč je takový suchar a odejde, místo, aby mě popadl a dotáhnul zpátky do postele, nebo mi nacpal jídlo do krku?
Nejspíš, i když říká něco jiného, jsem mu úplně putna. Nejspíš mu je jedno, jestli tu chcípnu. Vlastně mu to nejspíš jedno není, měl by s tím starosti, a kdybych zhebnul někde jinde, aspoň bych mu nepřidělával další trable.
Jo, najím se, prospím se, a pak dodělám svoji práci a odejdu…
Soren
Došel jsem do ložnice a povzdechl si, když jsem viděl kapačku a rozházenou postel.
Podrbal jsem se v krátkých vlasech, a pak nadskočil, když do pokoje vrazil Tobias.
„Zabiju ho! Srovnej si ho nebo ho zabiju! Přestaň se chovat jako ublížený chudák, a něco s ním udělej. Klidně mu to našukej i do hlavy, je mi to jedno. Ale bude tu klid!"
A vzápětí ho nebylo.
To jsem to dopracoval. Zabručel jsem a vyšel z ložnice. Přešel jsem k Davidově pracovně, chvilku zaváhal, ale pak zaklepal a vešel.
„Mám pro tebe dobrou zprávu. Už ti nebudu dělat kázání, protože Tobias se očividně chystá zabít i mě. Prý se chovám jako ublížený chudák a klidně ti to mám našukat do hlavy," zabručel jsem.
„Víš, opravdu nechci abys odsud odešel. Jsem ti vděčný za pomoc. Udělal jsi kus práce. Jen…“ pokrčil jsem rameny a potřásl hlavou.
„Jdem večeřet? Jinak nás fakt zabije. A pak si půjdeme lehnout, jo?"
Nechtěl jsem se hádat, ani křičet. Možná jsem nebyl podle Davidova gusta, ale teď jsme byli spolu, a já nechtěl, aby se mu něco stalo.
David
Narovnal jsem se, když dovnitř vešel Soren.
Nečekal jsem ho, a docela mě tím překvapil.
Zadíval jsem se na něho a zapřemýšlel nad tím, co říkal. A zapřemýšlel i nad tím, co říkal, nebo jak se choval i předtím.
„Víš, jsem jedináček. Jsem prakticky vymodlené dítě, rodiče odmítali jakýkoliv zásah, aby mohla máma otěhotnět a vždycky říkala, pokud je jim souzeno nemít děti, asi to tak má být. Nakonec se ji podařilo otěhotnět, bylo ji skoro čtyřicet a tátovi něco přes. Dovolili mi prakticky všechno, dali mi všechno, co mohli. Byli a jsou na mě vždycky hodní, snad nikdy na mě nekřičeli. Táta vždycky všechno řešil v klidu. Až tak moc v klidu, že jsem měl občas pocit, že ho vlastně ani nezajímá, co dělám, nebo jaký průser jsem udělal. Hlavně aby měl klid. Možná to tak není, ale já to tak cítil, i když je mám moc rád. A tohle všechno… Prostě… Nějak došlo k tomu, že jsem se začal chovat, jak se chovám. Naučil jsem se tak žít, a vím, že to není asi správně. Ale, aspoň jsem tak měl pocit, že mě ostatní vnímají. Tak trochu mi tátu svým chováním připomínáš. Nejspíš jsem asi mladý a blbý, když to tak vidím. Ale… Já… zkusím se chovat víc přátelsky, jen… Neumím se změnit za jednu noc a nechci se změnit. Teda do určité míry… I teď mám z toho osypky, když ti to tady tak říkám,“ nakonec jsem se přestal dívat na Sorena a otočil se zpátky na monitor.
Potvrdil jsem pád příkazů, a pak jsem vstal.
„Tak jdeme na ten oběd. Tobias má pořádnou páru, jen co je pravda. A nožem umí taky házet docela obstojně a prý příště nemine,“ promnul jsem si tvář, kde jsem pořád cítil Tobiasovu ruku.
„Jsem rád, že jsem tě poznal,“ přistoupil jsem ještě k Sorenovi a políbil ho na rty. „A děkuji za tvoji starost.“
Pak už jsem raději odstoupil, protože mi z toho mého vyznání začala zase běhat husina po hřbetě a raději jsem zamířil do kuchyně, aby Tobias nesplnil svou výhružku.
Soren
Kdybych mohl tak se asi plesknu do čela.
Davida jsem dohnal skoro až u kuchyně, ale místo toho, abych ho strčil dovnitř, přitiskl jsem ho na zeď.
„Připrav si na večer žehlení. Docela mě urazilo, přirovnat mě ke svému otci," zabručel jsem.
Políbil jsem ho, a pak ho jednoduše objal.
„Nechci, aby ses změnil. Nechci, abys kolem sebe házel sladkými řečičkami, nebo se choval uhlazeně. Jen… Občas by neuškodilo trochu ubrat. Ale je to jen můj názor. Nejspíš je to tím, že prostě nejsem na něco takového zvyklý. Víš, byl jsem nějakou dobu ženatý. Ale nakonec to ztroskotalo na tom, že jsem prostě až moc velký suchar a pak podnikatel. Většinu života jsem žil skoro sám. Táta byl těžce nemocný, a já se musel od malička učit, jak převzít firmu, která mi pak padla do klína, sotva mi bylo pětadvacet. Vyhýbal jsem se vztahům, odmítal jsem budovat přátelské vztahy, chtěl jsem být prostě sám. No, a pak přišel Tobias. A všechno mi to vymlátil z hlavy. Nechci tím říct, že ti to vymlátíme z hlavy, ale chci tím říct, že ani se mnou to není jednoduché, ale občas je fajn mít někoho vedle sebe, opřít se o něj, spolehnout se na něj nebo se svěřit, i když bys ho měl požádat jen o uvaření kafe. Ale teď už dost kázání o morálce. Najíme se, půjdeš si ještě lehnout, pokud budeš chtít, nebo spolu můžeme skočit do bazénu. Nebudu ti bránit v práci, jen mi, prosím, slib, že budeš chodit na jídlo a řekneš si o pomoc, ano?"
Kousek jsem ho od sebe odtáhl, zadíval se do jeho očí, a pak políbil.
Postrčil jsem ho směrem do kuchyně a raději to vzal obloukem kolem stolu, když jsem viděl, jak se Tobias tváří a v ruce drží kudlu.
„A všechno to sníte, i kdybych to měl do vás nacpat," zavrčel a položil před nás dvě mega porce.
Otočil jsem se na Davida a lítostivě se na něj zadíval.
„Aspoň vidíš, že ani já to nemám jednoduché," zašeptal jsem do jeho ucha.
„Ticho! A jezte!" pleskl Tobias na stůl i svůj talíř a přísně se na nás zadíval.
David
Vyhekl jsem, když mě nečekaně Soren zastavil a přitlačil na zeď. Chtěl jsem začít nadávat, ale místo toho jsem se na něho jen díval a poslouchal, co říká.
Fakt jsem poslouchal. Vážně… Až jsem se divil sám sobě, že něco takového dokážu. Nikdy mě nezajímaly problémy ostatních, tak proč právě teď?
Jo, když řekl, že jeho manželství ztroskotalo právě proto, že je suchar, ušklíbl jsem se. A nedivil jsem se. Ale raději jsem se kousnul do jazyka, abych neřekl zas něco štiplavého.
No, dobrý začátek. Když už nemůžu říct, co si myslím, abych nikoho neurazil, tak budu aspoň mlčet.
Jo, pro začátek dobrý… Jsem pyšný sám na sebe.
„Ani jeden to nemáme jednoduché, se podívej na kuchaře,“ nakonec jsem si neodpustil aspoň malou poznámku, když jsme se usadili všichni u stolu. „Tohle všechno mám sníst? Se mám pozvracet? Mám stáhnutý žaludek a nejsp-“
Vzápětí jsem raději zmlknul, protože pohled, který na mě Tobias hodil, byl dost výmluvný.
A nakonec jsem snědl k mému podivu, úplně všechno.
„Mám pocit, jako bych sežral slona,“ odfouknul jsem, když jsem dojedl a odsunul talíř. „Kdybych šel teď do bazénu, nejspíš by mě to stáhlo ke dnu. Jo, bude lepší se trochu ještě prospat. Unus teď má práci, těch třicet procent, co ještě chybí, by mohl zvládnout tak za tři čtyři hodiny.“
„Předpokládaný čas k dokončení zadaných příkazů čtyři hodiny a dvacet minut,“ ozvalo se z náramku.
„Neskákej mi do řeči,“ zavrčel jsem na náramek. „Přepošli kuchaři všechno, co máš už dokončené, kromě Syndikátu. Ten musí zůstat u tebe. Pokud by kuchař něco potřeboval o nich zjistit, povol mu přístup k souboru. Hlasový záznam už máš.“
„Potvrzeno,“ zablikal znovu náramek a zhasnul.
„No, já půjdu do postele, můžu do tvojí? Dobře se v ní spí,“ otočil jsem se na Sorena, a pak ještě na Tobiase.
„Jestli půjdeš k Unusovi, ukáže ti jen to, co potřebuješ, stačí ho požádat. Tvoje vstupní hlasové heslo je: ‚Vařím oběd,‘“ zašklebil jsem se na něho, a pak se raději rychle zdekoval z kuchyně, aby nesplnil svou výhružku a nezabil mě.
Soren
Vlastně ani nevím, proč jsem to o sobě Davidovi řekl. A proč se ho snažím změnit, nebo mu dělat kázání. Ať je takový, jaký chce. My dva jsme si nic neslíbili. Až udělá svou práci, zase půjde. Tak co si chci dokázat? Že nejsem takový suchar?
I přes své myšlenky jsem se ušklíbl, když to nakonec David nevydržel a odporoval Tobiasovi, i když mu to moc nepomohlo. Ale byl jsem rád, že všechno snědl. Ani já nebyl po tom jídle zralý na bazén, a tak, když David odešel, po chvilce jsem se zvedl taky, a raději vypadl z kuchyně, abych to ještě neschytal od Tobiase já.
Vydržel jsem to až do ložnice, kde jsem se začal naplno smát.
„Víš o tom, že jsi fakt číslo?" prohýbal jsem se v pase, když jsem s sebou plesknul do postele vedle Davida. „Asi mi to bude i chybět, až se rozhodneš odejít. I když bych tě nejraději přerazil, člověk se s tebou fakt nenudí."
Přitáhl jsem si Davida do náruče, zakryl nás peřinou a pohladil ho po zádech.
„Opravdu jsi fajn kluk. Jen by sis občas mohl říct o pomoc," zadíval jsem se do Davidových oči, a pak v prstech sevřel jeho bradu, abych si ho přitáhl blíž a mohl ho políbit.
David
Jen co jsem vyšel nahoru, hned jsem se vyvalil na postel. Ale vzápětí jsem vyskočil a svlíknul si spodky.
Fakt jsem se přežral a teď mě dost tlačily, až jsem měl pocit, že všechno jídlo půjde zase ven.
A to já nechtěl. Zase jsem měl večeři, co jsem od Tobiase konečně dostal, ale fakt to bylo dobrý. Opravdu umí dobře vařit. Možná se mi poštěstí si ten oběd od něho někdy dát.
Než jsem stihl zavřít oči, vběhl dovnitř Soren. Pobaveně jsem se díval, jak se směje.
Bylo to jako pohlazení na duši. Měl opravdu hezký a nakažlivý smích.
„No, jestli se jednou rozhodnu odejít, tak si nejdříve nahraju tvůj smích. Vážně dobře se poslouchá. Asi by ses měl smát častěji,“ víc jsem se k němu přitiskl a zavrtal nos do jeho hrudi.
Funěl jsem jak lokomotiva, jak jsem byl nacpaný, a vážně hrozilo, že bych hodil šavli, kdybych teď vykazoval nějakou fyzickou aktivitu. Tak jsem jen zavřel oči, přehodil jsem přes Sorena jednu nohu a jednu ruku, aby se mi lépe leželo a víc jsem se na něho natiskl svým rozkrokem.
Jo, tomu dole se to líbilo, ale nelíbilo by se to mému žaludku.
„Až se prospím, a trochu vytrávíme, zašel bych si zaplavat, jestli pozvání pořád platí. Mám vodu rád, ale sám do bazénu nechodím a k moři je to daleko. Jo, ale nejdříve, než půjdeme k bazénu, bych rád odměnu za práci. Neboť rest za to, že jsem o sebe nedbal. Vyber si,“ zamumlal jsem do jeho hrudi a pak mohutně zívnul, že jsem málem spolknul i jeho triko.
Nechtělo se mi říkat, že nejsem dobrý plavec, tak jsem to raději zamluvil odměnou nebo restem.
„Díky, za… ošetření… já… nejsem na to… zvyklý… tak se… neumím správně… vyja-“
Soren
Davidova slova mě překvapila. Nikdo mi nikdy neřekl, že se můj smích dobře poslouchá. Nevím, proč mě to tak potěšilo. I to, když se na mě David víc přitiskl a doslova se kolem mě omotal.
Pohladil jsem ho po zadečku, a stejně jako on, ani já nebyl schopný víc udělat. Ale jeho návrh se mi zamlouval. Jen ho možná trochu pozměním.
S úsměvem a mnohem lepší náladou, přitisknutý k Davidovi, jsem nakonec usnul, ani nevím jak.
Vzbudilo mě zapípaní náramku, a když jsem na něj rozespale zamžoural, zjistil jsem, že Tobias už je vzhůru, snídaně je na stole, a on musí do firmy, kvůli nějaké záležitosti, která nepočká.
Mohutně jsem zívl a pootočil hlavu, abych se mohl zadívat na Davida. Ve spánku vypadal tak rozkošně, že se mi ho moc nechtělo budit, ale měli jsme nějaké plány.
„Nechci tě budit, ale chtěl sis něco vyžehlit. A sex v bazénu je něco, co jsem ti ještě neukázal," zachraptěl jsem do jeho ucha a pomačkal zadeček.
Prohrábnul jsem mu i nádobíčko, jeho ruku přesunul na svůj rozkrok, aby cítil mě ranní probuzení, a pak se vysoukal z peřin.
„A jestli si nepospíšíš, budu si to muset udělat sám," zavrčel jsem ještě a pleskl Davida po jeho krásně vystrčeném zadečku.
Zaběhl jsem do koupelny se vyvenčit a opláchnout, popadl ručníky, a s posledním varováním, vyšel z ložnice a zamířil k bazénu.
Plavky jsem tentokrát neřešil, stáhl z krku obvaz, ránu potřel voděodolným gelem, a pak do bazénu rovnou hodil šipku, abych se prohřál a nastartoval tělo.
David
Myslel jsem, že budu spát tak pár hodin. Nakonec z těch pár hodin byla celá noc. A fakt se v Sorenově posteli spí dobře, když jsem se ani jednou nevzbudil.
Byl jsem trochu rozmrzelý, že jsem zaspal spoustu času, co jsem mohl pracovat. Ale hned jsem si vzpomněl na to, jak jsem dopadl, a k čemu to vedlo. A tak nějak jsem nechtěl zase dělat zlou krev.
„To chci vidět, jak si to budeš dělat sám!“ křikl jsem ještě na Sorena a pak už se pomalu hrabal z postele.
Podle jeho vzoru jsem si zašel na záchod, opláchl si pak obličej a ruce, půjčil si jeho kartáček a umyl si zuby. No, co, stejně jsem už měl jeho jazyk v puse…
Ze stolku u postele jsem vzal gel, a pak už jsem vylezl na střechu, kde měl bazén, a pomalu kráčel blíž k němu.
Díval jsem se na Sorena, jak plave, a že bylo na co se dívat. Nebyl nějak extra nabušenec. Ale svaly měl tak akorát, a lehce opálené tělo. A teď bylo při každém jeho záběru krásně vidět, že to svalstvo má vážně pevné.
Byl to hezký pohled.
Umím si představit, že bych se do někoho takového klidně mohl i zamilovat.
Když jsem se vynadíval, pomalu jsem sešel schůdky do bazénu, jako bych měl strach, že mě ta voda sežere.
„Tak jsem tady,“ zůstal jsem stát v místě, kde mi voda sahala po pás a zvedl jsem ruku s gelem.
„Nebo sis to už udělal a já teď utřu?“
Soren
Zaplaval jsem si pár délek a zrovna chtěl dokončit poslední, když jsem na břehu zahlédl pohyb.
Otočil jsem se a sledoval, jak David leze do bazénu, jako by se snad bál, že ho ta voda kousne.
A když se zastavil a zase zaprovokoval, zajel jsem pod hladinu a rychlými tempy doplaval až k němu.
Vynořil jsem se nad hladinu a zatlačil Davida trochu na schůdky, jako bych ho chtěl svým tělem uvěznit. Chytil jsem jeho bradu do prstů a palcem přejel přes rty.
„Vypadám na to, že bych se udělal?" zavrčel jsem, popadl Davida kolem pasu a vytáhl ho o dva schody výš, takže když seděl jeho obličej byl přesně v úrovni mého klína.
„Tahle dobrota čeká jen na tebe," otřel jsem se penisem o Davidovu tvář.
Pak jsem kousek odstoupil, popadl lem Davidova trika a přetáhl mu ho přes hlavu.
„Jsi opravdu zlobivý, zlobivý kluk. Ukaž mi, co umíš s tou svojí nevymáchanou pusinkou," zachrčel jsem, v prstech sevřel Davidovy vlasy, a pak se na něj natiskl svým klínem.
Nemohl jsem si pomoct. Vzrušoval mě jako nikdo.
A zvláště, když takhle provokoval.
David
Jen jsem sledoval, jak ke mně pod vodou plave, a pak se vynořuje nad hladinu. Kdyby měl v ruce trojzubec a na bradě plnovous, byl by jak Poseidón. Vlastně ne. Poseidón byl starý svalnatý pupkatý chlapík, kdežto Soren… No starší je, ale jinak…
Rád bych řekl, že jsem rád klesl k jeho nohám. Ale spíš jsem seděl a snažil se nesklouznout do vody.
Otřel jsem se tváří o jeho klín, vyplázl jsem jazyk a celou délku jsem mu olízl.
„Takže tohle nepotřebujeme,“ na moment jsem se oddálil a gel hodil někam za sebe.
„A nevím, jestli snídani nedělal Tobias zbytečně,“ ještě jsem dodal, a pak se znovu přiblížil, abych ho mohl políbit na břiše, objet jazykem jeho podbřišek, pohrát si s jeho pytlíkem, a pak se vrhnout na jeho penis, jako na nejlepší snídani.
„Hmm… to si… dám líbit…“ zamručel jsem s plnou pusou a zvedl jsem k němu pohled.
Jo, vzrušilo mě to snad už ve chvíli, kdy mi přetahoval triko přes hlavu. Nebyl jsem před ním nahý poprvé, ale i tak…
A navíc, i on měl dokonalé tělo, byl sexy, šla z něj cítit ta touha samce, který chce ojet ten nejlepší protějšek… A dívá se na něho jako na kořist, kterou si odtáhne do doupěte a tam ji dá co proto.
Jen při téhle myšlence a jeho penisem ve své puse jsem se z těch představ málem udělal.
Zavzdychal jsem, jako bych já byl ten, komu se teď dělá dobře, a na moment jsem musel ustat, abych se vzpamatoval a mohl pokračovat dál. Pohrával jsem si s ním, ať už rukou nebo jazykem. Nasával jsem ho, nebo ho lehce protahoval mezi rty, pohrával jsem si s jeho kuličkami, občas jsem přejel po jeho hrázi a jen jemně objel kůžičku kolem jeho dírky, kde vím, že je to velmi dráždivé, ale nešel jsem dál, protože mi bylo jasné, že by mi nejspíš přerazil prsty…
A soustředil jsem se už jen na něho. Snažil jsem se, aby se cítil dobře.
Nějak mi na tom záleželo, a ani nevím proč. Předtím bych ho vykouřil jen s myšlenou, že je to jen sex, výpomoc, ale teď…
Soren
David to se svou pusinkou opravdu uměl. Netrvalo dlouho a slasti se mi kroutily i palce u nohou, jak úžasné to bylo. Neubránil jsem se ani hlasitějším vzdechům, a toho, abych nesevřel Davidovi vlasy v prstech a nenatlačil si ho víc na sebe. Několikrát jsem sám přirazil do jeho pusy a oči se mi málem protočily slastí.
Ale i přesto, jak úžasně kouřil, chtěl jsem naplnit hlavně jeho zadeček a prosouložit celý den jsme nemohli.
S posledními zbytky sil jsem proto od sebe Davida odtáhl, vytáhl na nohy, a pak přetočil zády k sobě.
Nechal jsem ho kleknout si na schodek a rukama se zapřít o hraní bazénu. Pořádně jsem mu propleskl tu jeho dokonalou prdelku, a pak se na ni vrhl jazykem.
Dával jsem si důkladně záležet, aby to pořádně pocítil, a když jsem si dost vyhrál s jeho dírkou, přetočil jsem ho zase čelem k sobě. Posadil jsem ho na schodek, takže mu voda sahala do pasu a nohy mu přehodil přes zábradlí. Jednou rukou jsem podložil jeho záda, aby se neodíral o hranu bazénu, a nagelovanými prsty druhé ruky začal prudce dorážet na jeho dírku. Líbal jsem ho, okusoval, dráždil bradavky, a když byl dost roztažený, nebo spíš, když už jsem to nedokázal vydržet, popadl jsem Davida za ruce, vytáhl ho na nohy, otočil se, a tentokrát se na schodek posadil já.
Opřel jsem se o hranu bazénu, a pak jednoduše na sebe Davida nabodl.
Myslel jsem, že vypustím duši, jak úžasné to bylo, ale na nic jsem nečekal, a hned ho začal ze spodu nabírat, v čemž mi pomáhala i voda.
Přidržoval jsem si Davida za boky, vrčel na něj, pleskal ho po zadečku, a když jsem cítil, jak to na něj jde, ke svému penisu jsem nacpal do jeho dírky i své dva prsty navíc.
David
Nestíhal jsem Sorenovi, jak chtivý a prudký byl. Myslel jsem, že ho nakonec jen vykouřím, protože jsem cítil, že nemá ke konci daleko, zvlášť když sevřel mé vlasy a natlačil si mě na klín, že jsem nemohl hlavou ani pohnout. Jen jsem se stihl rukama zapřít o jeho boky. Ale nakonec jsem se dobroty nedočkal, protože jsem byl už na schůdkách v poloze, kdy jsem se mohl jen držet a vzdychat a nadávat, jak skvělé to bylo.
Zadek mě trochu štípal, když mi ho mokrý několikrát proplesknul, ale jen to umocňovalo to vzrušení, které válcovalo mé tělo.
Skoro jsem se udělal, už jsem to čekal každou vteřinou, když jsem fakt peprně zaklel, když to Soren utnul. Byl jsem však tak rozdrážděny, že jsem se na něho skoro zhroutil, když si mě na sebe pak posadil.
Opravdu pak stačilo pár přírazů, a já se poddal tomu skvělému, co vzápětí přišlo, zvlášť když do mé narval ještě své prsty.
"Kurva! Kurva, to… to…"
Neměl jsem slov pro to, co se teď se mnou právě dělo, jen jsem natáhl ruce dozadu a zachytil se ho kolem krku, pevně sevřel, a s přivřenýma očima a hlavou zvrácenou nazad, prožíval to neskutečné blaho…
Soren
Bylo to naprosto šílené. Nikdy jsem nebyl moc jemný, co se sexu týče, ale ani žádný velký dravec.
Jenže David mě nutil dělat věci, které jsem u nikoho jiného nezkusil a ani mě to nenapadlo.
Vážně jsem nechápal, jak to, že má na mě takový vliv.
Dokonce jsem i sprostě zaklel, když přišla jeho chvilka a on se mnou doslova splynul.
Davidovo vzdychání bylo pro mě jako rajská hudba, a nedokázal jsem se jí nabažit.
Popadl jsem tu jeho úžasnou prdelku, párkrát do něj ještě prudce přirazil, a pak z něj úplně vyjel.
Přitiskl jsem si jeho záda na svou hruď a posadil si ho na sebe tak, že se svým vlhkým penisem otíral o ten můj.
„Jsi tak… nemravný… tak provokativní… nejraději bych tě… trestal od rána… do večera…" zachraptěl jsem do jeho ucha, které jsem okousal, a dokud ze sebe David nevydal poslední kapku, otíral jsem se o jeho penis tím svým.
„Ještě nekončíme…" zavrčel jsem, sám na hraně, kousek Davida zase nadzvedl, a pak ho prudce na sebe posadil.
Když mě obklopilo to jeho těsné teplo, zařval jsem, že to museli slyšet i sousedi, a bez nějakého čekání začal hned plenit Davidovu dírku, abych ho mohl naplnit.
Tiskl jsem ho na sebe, mačkal jeho stehna, občas pohladil penis, kuličky nebo bradavky, ale když to na mě přišlo, byl jsem vůbec rád, že jsem nás udržel.
Hlasitě jsem zasténal, nejspíš i zanadával, možná zavrčel, hlava se mi točila, možná se mi i zatmělo před očima, ale s každým dalším pohybem jsem svou nadílku tlačil do Davida a nepřestal, dokud jsem už neměl co dát.
Když jsem ukočíroval i svůj dech, pootočil jsem si Davidovu hlavu k sobě a hluboce ho políbil.
Hladil jsem jeho tělo, líbal na rty, ramena a krk, vodou smýval naše sperma i pot, a užíval si tu pohodu.
Až když už mě začala tlačit hrana bazénu, Davida jsem nadzvedl, otočil ho čelem k sobě, vyhoupl do klína, a pak s ním zaplul do vody.
„Ještě jedno kolo?" zazubil jsem se na něj a prsty pomačkal jeho dírku.
David
Byla to fakt jízda…
Neříkal jsem to samé už náhodou i minule? Myslím, že říkal. Ale není se, co divit. Už dlouho jsem si neužil tak skvělý sex. Ne, že by byl Pinta špatný, ale s ním jsem se vídával jen občas, a nebyl stejný jako Soren. Tady to bylo takové… jiné… lepší…
Ještě jsem nestačil ani rozdýchat svůj orgasmus, a Soren mě následoval. A i když jsem na něho neviděl, uměl jsem si úplně představit jeho výraz, vnímal jsem každý jeho záškub i třes těla. Své sperma do mě doslova natlačil, a já, i když jsem to neměl původně v plánu, jsem se tímhle jeho dorážením znovu vzrušil.
To, že jsme zajeli do vody, mě však ani trochu neschladilo. A tak, když se mě Soren zeptal na další kolo, bez váhání jsem přikývnul.
„Tohle… to je… nejlepší… rehabilitace…“ přitiskl jsem se na něho. „Jen… nejsem moc dobrý plavec… necítím se dobře… v hloubce.“
A na potvrzení svých slov jsem ho křečovitě chytil kolem krku, jako bych se bál, že mě pustí a já se utopím.
Ale ani trochu mi ta voda a strach z ní nebránila v tom, abych se začal o Sorena znovu otírat, dorážet na něho a zacpat mu pusu hlubokým polibkem.
A snad ten pocit nebezpečí z utopení i dopomohl k tomu, že mé vzrušení bylo prakticky okamžitě na maximu, a já si znovu užíval to, čím Soren boří můj názor, že je to suchar…
Soren
Ten den to byla opravdu jízda. Jakoby všechno kolem nás najednou zmizelo. Vzal jsem si Davida ještě v bazénu, a když jsme se dostatečně vymuchlovali a zašli si na snídani, o chvilku později skončil na kuchyňské lince. A pak, odpoledne, potom, co si udělal nějakou práci, ještě u mě v ložnici. A po obědě v obýváku a večer znovu v bazénu. V koupelně. V ložnici.
Možná jsem chtěl Davidovi dokázat, že nejsem suchar? Nebo jsem chtěl zabránit tomu, aby se zase zavřel v tom svém kutlochu? Jenže to bych s ním musel mít sex pořád. Ne, že bych to nezvládl, ale asi by to nešlo.
A tak, druhý den, jsme se zase každý rozešel do svého koutku. Jediné, co se změnilo, bylo, že David chodil na snídaně, obědy a večeře normálně do kuchyně, a Tobias už měl menší touhu ho zabít, i když si David občas neodpustil rýpavé poznámky, za což jsem ho jednou pořádně seřezal.
Jenže ani já se doma nemohl válet věčně. Ne, že by firma bez mé přítomnosti zkrachovala, ale byly věci, které jsem si potřeboval udělat sám.
Kluci ale taky nezaháleli. Davidovi se podařilo vypátrat toho, co ukradl disk v parku, kam ho David při svém útěku schoval, a disk už byl v bezpečí mého domácího sejfu. Podařilo se vypátrat dva z deseti vědců. Jak se ukázalo, někdo je pěkně popravil, a dokonce díky Davidovi a Tobiasovi, zatkli toho, co kradl u mě v laboratoři. Bohužel, ty dva disky, co sebral, se nenašly, a než to z něj stačil někdo dostat, našli ho pověšeného ve vlastní cele.
Co se týkalo syndikátu, to bylo na Davidovi. Neptal jsem se. Věděl, že až bude všechno připravené, má přijít a Tobias zasáhne. Teď bylo naší prioritou najít zbývající vědce a zjistit, kde jsou disky.
„Dávej na sebe pozor, ano? A když někam půjdeš, dej mi vědět. A nepřevracej oči, všechno vidím," plácl jsem Davida po zadku, když jsme se o tři dny později s Tobiasem chystali na firmu a David se rozhodl kvůli práci zůstat doma.
„A kdyby ses nudil, mohl bys udělat to své maso," přitáhl jsem si Davida znovu, a nehledě na můj oblek na míru jsem ho natiskl na zeď a vzápětí už ho zuřivě líbal.
„Já stojím tady, pokud vám to nevadí," ozvalo se vedle nás zavrčení, když jsem se zrovna napasoval Davidovi do spodků a rychle začal protahovat jeho penis, jako bych ho chtěl ještě udělat.
David
Nevím, jestli za to mohlo to, že jsem fakt šel do sebe, nebo to, co všechno jsme se Sorenem za ten den stihli, a to nemluvím o práci, ale fakt je ten, že jsem začal dodržovat stravovací návyky.
Začal jsem chodit na jídlo do kuchyně, dodržoval jsem pitný režim…
Jo, pravda, pěkně mě nasralo, když z mé pracovny zmizela většina chipsů. A taky jsem se pěkně nervnul. Jenže Tobias mě hezky srovnal do latě, a Soren mi pohrozil, že příště žádný sex nebude, pokud se neukázním, co se týká jídla. A abych teda nějak zvládl tu svou závislost, tak budu dostávat příděl. Jeden pytlík chipsů a maximálně jeden energeťák na den. Víc ani ránu. A místo toho jsem měl v pracovně na talíři zeleninu a ovoce.
Šklebil jsem se na to, nadával jsem, že mě chce Tobias přeci jen zabít, dokonce mě hezky seřval, když mě načapal, jak si potajmu v noci dělám hranolky.
No, nakonec jsem to vzdal.
S prací jsem taky hodně pohnul. A musel jsem uznat, že Tobias je machr. Zvládl toho udělat celkem dost, a naše práce se pořádně hnula ke zdárnému konci. Samozřejmě, že bez mé pomoci by to tak nedokázal, a taky jsem mu to dal jasně najevo. Ale když jsem viděl, jak se proti mně napřahuje s nožem, raději jsem utekl do ložnice k Sorenovi, kde jsem samozřejmě dostal výprask, že Tobiase provokuji.
Ale pořád měl Soren tendenci mě hlídat, starat se o to, co budu dělat, až jsem vážně při jeho odchodu převracel oči.
Vadilo mi to snad?
Musel jsem si v duchu přiznat, že vůbec. Těšil mě jeho zájem. Ale nahlas bych to nepřiznal.
Dokonce i Tobias vypadal, jako by měl o mou maličkost starost, i když měl plno keců kolem toho, jak se mi Soren dobýval do kalhot.
„Jasně, jasně, velký šéfe, dám na sebe pozor. A kdybych měl na záchodě problémy, zavolám ti, abys mi utřel zadek,“ ušklíbl jsem se a hbitě jsem uhnul před jeho rukou, když mě chtěl znovu plácnout po zadku.
„Tak vypadněte. Mám plno práce,“ vystrčil jsem oba za dveře a zabouchnul za nimi.
Opravdu jsem se cítil nesvůj. Neznal jsem takovou péči, a s rodiči se to nedalo srovnávat. Tohle bylo jiné. Nikdy jsem se ani nenaučil vyjádřit co cítím, nebo dát najevo své city nějakým přijatelným způsobem.
A vážně se mi tenhle suchar začínal dostávat hodně pod kůži, až jsem se toho začínal bát.
Mohl jsem se snad zamilovat?
Blbost, na tohle já nejsem. Člověku je nejlépe, když je sám…
Jen co zmizeli, vyběhl jsem do pokoje a oblékl si věci na ven.
Zaběhl jsem do pracovny, kde jsem si ještě zkontroloval všechno, co potřeboval, nějaké věci stáhnul k Unusovi do náramku, abych to měl při ruce.
Začínal jsem pociťovat vzrušení. Adrenalin pomalu stoupal, a já se začínal usmívat čím dál víc.
„Venidici je zpátky!“ zakřičel jsem do prázdného domu, a pak už v tichosti vypadnul ven.