Soren
Asi jsem zaspal dobu. Nebo chodím málo mezi lidi, což je s podivem. Nebo nevím.
Sotva jsem ale Davidovi stíhal a sledoval, co dělá.
No a než jsem se vůbec stačil nadechnout, už mi luxoval důvěrné informace zaměstnanců.
Mám ho zabít?
Jen jsem si povzdechl, poslouchal to jeho supění a nějak mě už i přešla chuť se vztekat.
Nejspíš to David zvládl za nás oba.
„Jsi vážně číslo, víš to?" zabručel jsem, když jsme se konečně dostali do auta, mimo dohled všech, protože jsem měl speciálně tónovaná skla.
„Popravdě tě nechápu. Se svým mozkem bys mohl dělat cokoliv. Od analytika, až po počítačového experta. Nechtěl bys něco takového místo toho kradení? Nechci ti do toho mluvit, je to tvoje věc, jen mě to tak napadlo. A klidně ti firmu někdy rád ukážu. A s tvým plánem souhlasím, i s těmi tvými bifteky nebo jak tomu říkáš. Aspoň Tobiasovi vytřeš zrak," ušklíbl jsem se, a pak se konečně rozjel.
Zajel jsem kousek dál od centra města, do jedné klidnější části, kam jsem rád chodil nakupovat. Neměli tu sice tak široký výběr jako přímo v hlavním centru, nedaly se tu třeba nakoupit elektronické součástky, nebyly tu žádné mobilní salony a podobně, ale co se týče jídla a základních potřeb, to tu člověk nakoupil víc než dobře.
A tak jsme za půl hodiny k autu přenášeli dvě plné tašky chipsů, hromadu masa v přepravním boxu, nějakou zeleninu, zmrzlinu, hygienické věci, a dokonce i lubrikační gely.
No, s Davidem se člověk prostě nenudil ani při nákupu.
Domů jsme se dostali skoro až před polednem, ale nějak mi to nevadilo.
„Nejspíš budeme obědvat bez Tobiase," zamračil jsem se mírně, když jsem si od něj přečetl zprávu, že Davidova stopa byla sice správná, ale už bylo pozdě, takže pátrá dál.
David
Nesnáším obchody a nakupování. Možná to na mě bylo vidět, a proto Soren vybral tenhle obchod?
Necítil jsem se v něm tak nesvůj, jako v těch přeplněných obchodních centrech, a tak jsem se po dlouhé době při nákupu i trochu odvázal.
Ale zapomněl jsem na jednu věc.
Koupit si něco na oblečení. No nic. Někdy jindy bude taky čas.
„Chceš nejdříve obědvat nebo si zašukat?“ zeptal jsem se Sorena, když jsem došel do kuchyně.
Taška s chipsy už ležela v mé pracovně a v lednici se chladily energeťáky, které mi pomáhají víc než nějaké kafe, i když ho mám rád.
„Tak já teda nejdříve udělám to maso, protože mám hlad,“ pokýval jsem nakonec hlavou a začal vytahovat věci na vaření. „Jo, pardon. Asi i ty máš hlad, co?“
Už jsem chtěl vařit, když jsem si uvědomil, že mám na sobě jedno z mých mála triček, které jsou ještě dobré, a já si ho nechtěl poničit.
Přetáhl jsem si ho přes hlavu, odložil na židli, a pak jsem si uvázal zástěru, ať nechodím s holým břichem. Spíš, abych si horkou mastnotou nepoprskal moji citlivou kůži. Jo, to by byla škoda.
A zatímco jsem chystal maso a začal ho připravovat, probral jsem Unuse.
„Pošli zprávu kuchaři. Cíl je v pohybu, najde ho podle jeho signálu, pokud se nezbavil svého náramku nebo počítače. Což pochybuji, protože je to vědec a určitě má v těch svých hračkách schovanou spoustu informací, o které by nerad přišel. Tak mě napadá… Unusi, najdi tyrana a napoj se na něho, stáhni od něho všechno, co můžeš a ulož to do speciální truhly. Pokud by na tebe zaútočil, víš, co máš dělat.“
„Už pracuji na několika zadáních. Jsi si tím jistý?“ ozval se hlas z mého náramku. „Není to trochu moc?“
„Není, to zvládneš, nezapomeň, co jsem ti slíbil,“ odpověděl jsem nevzrušeně.
„Provedeno, analyzuji,“ zazněla poslední odpověď od Unuse a náramek zhasnul.
„Tak jo, připrav si tu svou pusinku, za chvíli se bude obědvat,“ ukázal jsem Sorenovi ke stolu, když jsem dodělával maso a už chybělo jen pár minut, a budeme se oblizovat.
Soren
Pořád jsem tak nějak netušil, jak Davida brát. Byl chytrý, to opravdu ano, ale přišlo mi, že všechno bere jen jako hru. Výzvu. Srandu. Novou zkušenost. Ne, že bych i já nerad zkoušel nové věci, ale na něco takového jsem byl už docela starý.
Nestačil jsem si pořádně ještě ani sundat sako a David už začal úřadovat v kuchyni, že jsem nestíhal.
Civěl jsem na něj jak z jara a přemýšlel, jestli nepoobědvám spíš jeho.
Když pak řekl, že si mám sednout, došel jsem k němu, povolil si kravatu, rozepnul první knoflíčky košile a přitáhl si Davida k sobě.
„Takovou sexy hospodyňku, bych si nechal líbit. Ale doufám, že při obědě si tohle sundáš," zatáhl jsem za šňůrku od zástěry.
Pak jsem ho pustil, aby mohl oběd dodělat, a přemýšlel, že napíšu Tobiasovi, o co přichází.
Sedl jsem si ke stolu, a pak mi došlo to, o čem David mluvil už v laboratoři.
„Možná mě budeš mít za úplného idiota, ale… Jak se umělá inteligence koupe? A co vlastně všechno zjišťuješ? Pokud to není tajné a nemusel bys mě kvůli tomu třeba zabít, nebo tak něco," pozvedl jsem koutek úst a natáhl nosem vůní oběda.
Jak jsem doteď neměl ani moc hlad, tak po tomhle se můj žaludek rozeřval jako novorozeně.
David
Maso už bylo hotové, tak jsem to vypnul a hodil na talíř, aby si Soren nabral, kolik bude chtít. Vytáhl jsem ještě ten luxusní chleba, nakrájel pár krajíců a z lednice ještě vytáhl džus.
Už jsem si chtěl sednout, když jsem si vzpomněl, co říkal. Sundal jsem zástěru, stáhl si kalhoty a ponožky, odložil je na druhou židli a jen v boxerkách se usadil ke stolu.
„Tak přeji dobrou chuť, " usmál jsem se na Sorena a hned si nabral na talíř.
Tentokrát jsem tam dal trochu jiné koření, a musel jsem uznat, že to bylo vynikající.
„Jo, jsem fakt dobrej, je to, kurva, dobrý," skoro jsem mlaskal.
Když jsem zahnal ten největší hlad, začal jsem si i víc všímat Sorena. Musel jsem se usmát, jak to do sebe házel, a měl jsem upřímnou radost, že mu chutná.
„Víš, sice jsi star- ehmm, v nejlepších letech, ale jsi fajn, i když jsi suchar. Docela se mi líbíš, a tím nemyslím jen vzhledově. Jo, fakt nejsi k zahození, jen mě nesmíš chtít zabít," natáhl jsem nohu pod stolem a zapřel mu ji o rozkrok.
„A ještě máme nějakou práci," dodal jsem s úsměvem a prsty u nohou okopíroval jeho vybouleninu.
Soren
Já ho fakt zakousnu!
Nedá si pokoj a nedá. Ale je pravda, že to jeho popichování, mě v některých případech docela bavilo.
Aspoň jsem se nenudil. Otázkou ale je, jak dlouho to vydržím.
Pozvedl jsem obočí, když si kromě zástěry sundal i kalhoty a ponožky, a jen ve spodkách zasedl k obědu.
Nijak jsem to nekomentoval, protože teď bylo pro mě přednější jídlo. Opravdu to zatraceně dobře vonělo, řekl bych že ještě líp než před tím.
Musel jsem se pousmát nad Davidovým komentářem, když si jídlo sám pochválil.
„Máš pravdu, je to opravdu moc dobré," přikývl jsem, ale vzápětí se zamračil, když zmínil, že jsem starý suchar.
Sice se opravil, ale i tak mi zacukalo obočí, a hned na to jsem se málem udusil kouskem masa, když mi David začal strkat svoji nohu mezi ty moje.
Zavrčel jsem na něho, strčil ruku pod stůl a tu jeho nenechavou nohu sevřel.
„Neprovokuj. A zabít tě nechci, pokud nebudeš zlobit. Napřed ti jen dám na zadek, a když to nepomůže, tak ti ukousnu hlavu," promnul jsem ty jeho nenechavé prsty, a pak se znovu vrátil k jídlu, abych tu dobrotu dojedl.
David
„Já rád zlobím,“ pomyslel jsem si v duchu, ale nahlas jsem to raději neřekl.
Když mi Soren promnul prsty na nohou, jen jsem přivřel oči, a dokonce zapomněl i kousat. Opravdu má ruce, které bych platil zlatem.
Když mě pustil, konečně jsem polknul sousto, dojedl zbytek, a zapil to pořádným lokem džusu.
„Ptal ses, jak se umělá inteligence koupe. No, je to spíš jen tak řečeno, naučil jsem Unuse přijímat i jiné slova než jen příkaz, zadání, proveď a podobně. Každopádně jde o komplet vyčištění jeho souborů a podobně. Většinu úprav a oprav si dělá sám, ale jednou za čas ho komplet projdu, poopravím, čeho si nevšiml, když mám náladu a on mi to schválí, tak mu přidám nebo uberu nějaký ten program. Prostě mu udělám pořádnou koupel. No, teď jsem mu to musel slíbit, protože jsem na něho tak trochu vyjel. Má v sobě zabudovaný program na rozpoznávání nálady podle hlasu. Takže… i kdyby někdo chtěl napodobit můj hlas, a zadat mu nějaký příkaz, on rozezná i špetku nervozity, nebo že je to nahrávka, a dotyčný si ani nevrzne. A já ho tak trochu včera asi naštval. Tak si ho potřebuji udobřit. Vím, je to program, věc, kterou jsem vlastně vytvořil já a měl by mě poslouchat, ale já to tak neberu. Je můj parťák už tři roky a v hodně věcech mi pomohl.“
Vzhledem k tomu, že jsem se nejspíš svlíkal zbytečně, protože Soren nějak neocenil to, že jsem si tu zástěru sundal, pohodlně jsem se opřel s tím, že mu odpovím na další jeho dotaz.
„Ještě ses ptal, na čem dělám. No, v první řadě přetahuji Unuse zpátky z tvé laboratoře. Víš, tak nějak v ten den, kdy jsem byl u tebe krást, jsem se napíchl na vaše počítače. A udělal jsem dobře, protože bych jinak o Unuse přišel. Musel jsem z domu utéct a celou mou pracovnu sežral oheň. Ale stihl jsem Unuse přesunout k tobě do laboratoří. Aspoň částečně. A teď se stěhuje zpátky, a je už na osmdesát pět procent kompletní. U tebe už není, teď už jen obnovuje soubory. No, a přitom hledá ty, co na mě stříleli, hledá souvislost toho zloděje s kýmkoliv dalším z těch, co jsi je propustil, hledá souvislost toho všeho s mým zatčením. Víš, ono s tím černým trhem… mám privilegium prodávat, a to si nezaslouží jen tak někdo. Ale celé podsvětí je nějakým způsobem rozděleno a organizováno. Ti, co po mně stříleli, jsou pěšáci, a bohužel, jeden z těch detektivů, co mě vyslýchali, k nim patří taky. A jestli si tím jsem jistý? Na sto procent. Měl na ruce náramek, který označuje členy syndikátu… Takový,“ ukázal jsem mu levou ruku. „A podle postavení jsou rozlišené barevně. Já mám zelený, to je pro ty, kteří jsou obchodníci a jsou plně ověřeni. No, a pěšáci mají modré náramky… A prostě vzniklo nějak moc náhod a mě zajímá, jak je do toho zapletený syndikát.“
Soren
Davidova slova mi opět potvrdila to, co jsem si myslel už nějakou dobu. A to, že je zatraceně chytrý a svůj talent zbytečně mrhá má blbosti.
Vytvoření programu, který dokázal něco takového, rozhodně chtělo talent a dobrou mozkovnu.
Taky se mi líbilo, že má i k materiálním věcem určitý vztah, což se u dnešní mládeže moc nevidí.
Všechno berou automaticky a nic jim není dobré. Viděl jsem to sám u Aryana.
Ničeho si nevážil, všechno bral jako samozřejmost.
Poslouchal jsem Davida, jak mluví o syndikátu a černém trhu, a i když se mi to moc nelíbilo, protože dozvědět se někdo, že mám někoho takového doma, by asi nedopadlo moc dobře. Ale částečně jsem ho musel obdivovat, i když se mi to moc nelíbilo.
„Jsi opravdu číslo. Víš to, že? A jak už jsem řekl v autě, myslím si, že zbytečně mrháš svým talentem. Jsi chytrý, i když možná občas nesnesitelný, a pod něčím vedením, bys to dotáhl hodně daleko. Samozřejmě je to jen můj názor, ne co musíš udělat. Každopádně, pokud budeš dál pokračovat v kradení, příště si dávej větší pozor, co kradeš," ušklíbl jsem se, a pak vstal, abych nádobí hodil do myčky a ten kousek masa, co zbyl, nechal Tobiasovi.
„No, abych pravdu řekl, nevím, jestli se mám ještě za to všechno zlobit nebo to prostě přijmout, jak to je. Nevím, jestli mám být ještě překvapený, ale o tom, že jsi prolustroval náš systém, bych se před Tobiasem raději nezmiňoval. Každopádně…" přistoupil jsem k Davidovi, sundal si kravatu, a pak pomalu rozepnul knoflíčky od košile, kterou jsem si stáhl z ramen.
„Myslím, že jsem říkal něco o výprasku, pokud budeš zlobit. A zase zlobíš," mlaskl jsem a v prstech sevřel jeho bradu, aby se mi zadíval do oči.
„Stoupni si a dlaněmi se zapři o stůl," přikázal jsem Davidovi.
Nevím, jak daleko to zajde, ale i když jsem původně nechtěl a bránil se tomu, docela mě vzrušil.
David
Jen jsem protočil oči, když mi Soren zase dával kázání ohledně toho, že si mám dávat pozor na to, co kradu. Chtěl jsem se i ohradit, že nekradu proto, abych se tím živil, ale vloupávám se tam, kde je to prý nemožné, a když už si něco donesu, prodám to, abych si tu námahu nějak kompenzoval a oslavil.
Ale cítil jsem zadostiučinění, když Sorenovi došlo, že jsem se vlastně naboural do jejich systémů, a hlavně, když řekl, že se o tom nemám zmiňovat Tobiasovi.
Jo, ten chlap je dobrej, ale já jsem lepší…
No, možná je lepší kuchař…
Když ke mně Soren přistoupil a zadíval se mi zblízka do očí, myslím, že jsem si cvrnknul do trenek, jak jsem z něj byl mimo, a hlavně, když mě tak držel za bradu. To bylo gesto nadřazenosti, a to já v tomhle jediném případě dovolím. Jedině v sexu jsem ochotnej se podvolit. Vlastně, často po tom úplně dychtím.
Postavil jsem se, otočil se k němu a konečky prstů jsem mu přejel po rtech, po bradě, po krku a níž na částečně odhalenou hruď.
„Zlobil jsem… hodně jsem zlobil…“ zašeptal jsem s přimhouřenýma očima.
Otočil jsem se zpátky ke stolu, mírně si potáhl trenky a pak se předklonil a zapřel se dlaněmi o stůl.
„Potrestej mě…“
Soren
Byl jsem zvědavý, jak David zareaguje a nezklamal.
Jen jsem zabručel, když si stoupl pohladil mě prsty a řekl, že hodně zlobil.
Takže takhle to chce?
No, nemám problém mu to dát.
Jen jsem vydechl, když se otočil, vystrčil na mě ten svůj zadeček a potáhl si spodky trochu níž.
„Takže jsi hodně zlobil?" protáhl jsem s pohledem upřeným na jeho prdelku, a pak zahákl prst za lem jeho trenek, natáhl je a pustil.
Spokojeně jsem mlaskl, stoupl si vedle Davida a naklonil se k jeho uchu.
Mírně jsem v prstech sevřel jeho vlasy a lehce mu zvrátil hlavu dozadu.
Sundal jsem si košili, kterou jsem odhodil vedle Davida na stůl, znovu zahákl prsty za lem jeho spodků, ale tentokrát je jedním tahem stáhl až na stehna.
„Mírně roztáhni nohy," zavrčel jsem do jeho ucha, a když to udělal, znovu jsem se vrátil pohledem k jeho zadečku.
Bez dalšího slova nebo varování má dlaň dopadla na jeho zadeček, a nepřestal jsem, dokud ho neměl krásně červený. Pak jsem se znovu naklonil k jeho uchu, ale rukou jsem zajel mezi jeho nohy, abych podráždil dírku, kuličky, penis, a ještě víc ho vydráždil.
„Kdybys tak věděl, jak sexy takhle vypadáš," zachraptěl jsem mu do ucha, a pak jeden prst na jeden článek strčil do jeho dírky.
„Ale máš tam nějak moc sucho, tak nevím, nevím, jestli můžu pokračovat," zakmital jsem prstem, pak ho vyndal a vyměnil za jazyk, kterým jsem Davidovu dírku pořádně projel.
Znovu jsem si stoupl za Davida a rovnou do něj zajel prstem až na doraz a potrápil jeho prostatu.
„Je to lepší? Nevím, nevím, asi je to pořád málo," zachraptěl jsem do jeho ucha a okousal ho.
David
Sevření vlasů, jeho sexy chraplavý hlas, jeho vůně, i to, co říkal…
Ví ten chlap vůbec, jak je sexy? Ví to? Možná proto sem za ním leze ten pornoherec, i když má sám sexu asi tolik, že může šukat každý den několik hodin?
Když proplesknul můj zadek, mírně jsem se prohnul a zatnul svaly. Po chvilce, jak mě začalo zmáhat vzrušení víc, jsem se uvolnil a snažil se to udýchat.
Chvíli jsem funěl přes nos, chvíli s pootevřenou pusou sténal, a přemýšlel, jak dlouho mě, tak bude ještě trápit, protože já začínal být na hranici, a to do mě strčil zatím jen prst.
„Gel…“ zachrčel jsem, zvedl jednu ruku a zahákl mu ji za krk, abych si ho přitáhnul blíž.
„Gel je nahoře… olej… za tebou…“ kousnul jsem ho aspoň do brady, když jsem ho tak tou jednou rukou držel kolem krku.
Na ten moment se o mě aspoň trochu opřel, a já byl skoro bez sebe, když jsem na sobě ucítil jeho rozehřátou kůži. Sice měl ještě kalhoty, ale zřetelně jsem pocítil, jak se hrbol v rozkroku víc zvětšil a zpevnil. Otřel jsem se o něho zadečkem a zasténal, jak moc jsem to chtěl. I můj penis se pnul tak moc, že nejspíš bude brzy na prasknutí.
„Dej… mi… co… proto…“ znovu jsem zachrčel, a pak ho pustil.
Zapřel jsem se znovu oběma rukama o stůl, víc se prohnul v zádech a otíral se o tu jeho vybouleninu na kalhotách.
Soren
Nemohl bych to prodlužovat, i kdybych chtěl Davida trápit sebe víc. Všechno se mi vykouřilo z hlavy, včetně mých pochyb a dosavadních zábran.
To, jak mě vybízel, provokoval, jeho sténání, vzrušilo mě to daleko víc, než když se mi tu Aryan vždycky sám nabízel, jako laciná děvka.
Chytil jsem Davida za boky, trochu tvrději se o něj otřel a jednu ruku pak přesunul na jeho penis, který jsem promnul v ruce. Pak jsem odstoupil a došel k lince pro olej, abych si promazal dva prsty, které jsem hned strčil do Davida.
Jo, už to šlo líp, takže jsem to moc dlouho nenatahoval, sám se rychle svléknul, pomazal si ještě penis a žalud pak zapřel o Davidovu dírku.
Chtěl jsem být opatrný. Chtěl jsem mu dopřát trochu toho seznámení a uvolnění, jenže to by nesměl tak krásně vzdychat.
„Zlobíš…" zachrčel jsem a v ten moment se do Davida celý nacpal, až to plesklo a mě málem připravilo o rozum.
Jako bych to ani nebyl já. Ani nevím, kdy jsem začal Davida nabírat tak, že jsem ho málem odstěhoval i s tím stolem.
Ani nevím, kdy jsem ho začal okusovat jako flak masa, a v ruce drtit jeho penis a protahovat ho, aby si to ještě víc užil.
„Udělej se…" zachraptěl jsem mu do ucha, kdy i na mě se to hrnulo rychleji než tsunami, ale já chtěl vidět první jeho.
David
Nejspíš jsem já zaspal dobu. Jo, už jsem s pár kluky spal. Měl jsem občas sex i s Pintou. Ale tohle…
Je to snad tím, že je starší a zkušenější?
Nebo je to jím samým?
No, je to fuk. Hlavně když to půjde a budu spokojenej.
Ani jsem v sobě nedokázal zadržet výkřik, když do mě zprudka najel. Už tak jsem byl na maximu, když mi dal „výprask.“
No a pak…
Měl jsem co dělat, abych se udržel stolu. Nehty jsem zadrápnul do desky a nejspíš tam bude mít i rýhy. Protáčel jsem oči nazad, ale tentokrát slastí, když mě tak nabíral, a ještě dorážel na mou prostatu.
„To… to… je… paráda… beru… zpět… nejsi… suchar…“ vyrážel jsem ze sebe mezi vzdechy.
A když řekl, že se mám udělat, poslechl jsem.
Stáhl jsem ruku dolů, odstrčil tu jeho, a pak, podle toho, jak jsem potřeboval, jsem se dovedl k tomu očekávanému výsledku.
Moje sperma začalo dopadat na podlahu pod stolem, a já na něj prakticky nalehl, jak mě ten skvělý pocit sebral všechny síly. Skoro jsem se třepal, a jen se zapíral, aby mohl do mě stále najíždět, protože jedině tak to bylo dokonalé.
Byl jsem úplně v prdeli. Ne, on byl v prdeli, a to mojí, a já ho rád někdy zase pozvu…
Soren
Byl opravdu nádherný. Sexy, vzrušující.
A prý nejsem suchar.
No, to bych prosil.
Když mi David odstrčil ruku, aby si pomohl sám, místo toho jsem víc sevřel jeho boky.
Nepřestal jsem do něj najíždět ani v okamžiku jeho vyvrcholení. Právě naopak…
Bušil jsem do něj ještě víc, dorážel na jeho prostatu a drtil ho pod sebou, aby si to užil, co nejvíc.
Chvění jeho těla přecházelo na mě, a já věděl, že to dlouho nevydržím.
Ne, když je můj protějšek tak sexy.
A snad, jako bych to tím přivolal, stačilo ještě pár důrazných nájezdů, kdy jsem skoro zalisoval Davida do stolu, a už se mi zatmělo před očima.
Myslím, že jsem na můj vkus i nadával jak dlaždič a Davida proklínal do horoucích pekel, že je tak úžasný a je to jeho vina.
Ani nevím kdy jsme skončili na zemi, kdy jsem tiskl Davida na svou hruď, vnímal tlukot jeho srdce, v jedné ruce ještě protahoval jeho penis, roztíral po něm jeho sperma, druhou rukou jsem mačkal jeho bradavky, a ještě do něj najížděl, i když už pomaleji.
Okusoval jsem jeho krk, a až když jsem se trochu uklidnil, pootočil jsem jeho hlavu a vrhl se mu na rty.
„Opravdu mě zničíš..." zachrčel jsem. „Ale nemysli si, že tímhle trest skončil."
Kousl jsem ho do brady, ušklíbl se a zadíval do Davidových oči, které teď byly zastřené vzrušením a moc hezké. Ne jak ty moje, bezvýrazné.
David
Měl jsem skoro druhý orgasmus, když to přišlo i na Sorena. Byl jak utržený ze řetězu, a ani já mu pořádně nestíhal. Ale každý jeho důrazný nájezd jsem si fakt užíval naplno.
Byl jsem opravdu skoro v ráji. Tohle mi nedal ani Pinta, a to je co říct.
Ale nejspíš za to opravdu může to, s jakým člověkem tohle provádíte…
Dosedli jsme na zem, já se o něj zapíral zády a rychle oddechoval. Spíš jsem se snažil popadnout dech a stále jsem vstřebával ty skvělé pocity převalující se mým tělem.
„Klidně…“ uchechtl jsem se, když jsem se trochu vydýchal. „Nastavím ti zadek a můžeš mě trestat od rána do večera. Od večera do rána ani ne, protože to většinou mám soukromé chvilky s Unusem. No, jo, v noci se mi nejlépe pracuje…“
Ač jsem nechtěl, protože mi tak bylo fajn, přesto jsem se nadzvedl, že ze mě Sorenův penis vyklouzl. Otočil jsem se a znovu se mu usadil na klíně.
„Každopádně… tenhle trest… jak to chceš brát, když škoda na majetku je miliardová, a to nemluvím o nabourání se do tvých systémů? Budeš mít vůbec tolik času, abys mě vytrestal dostatečně?“
Zahákl jsem mu ruce kolem krku, přisál jsem se na jeho rty, a zatímco jsem ho začal líbat, začal jsem se o něho otírat, jak jsem neměl dost. Nadzvedl jsem se v kolenou a jeho penis, který už zase tvrdnul se sám otřel o mou dírku.
„Miluji tuhle činnost…“ zachraptěl jsem a dosedl.
Možná bych se v tu chvíli i udělal, jak kurevsky skvělé to bylo, když mě najednou vyplnil, jenže by se od hlavních dveří nesměl ozvat Tobiasův hlas, že je zpátky.
„A máme po he he…“ zamračil jsem se a kousl Sorena do brady.
Soren
Zklamaně jsem zabručel, když se David nadzvedl, ale pak zase spokojeně vydechl, když se ke mě otočil čelem.
Opětoval jsem mu polibek a pořádně ho na sebe natiskl.
„K zahození opravdu nejsi," zabručel jsem, a pak se zamračil, když i já zaslechl Tobiase.
Popadl jsem Davida za tu jeho rozkošnou prdelku, několikrát do něj najel, políbil ho, a pak se i s ním zvedl ze země.
Vydal jsem se ke dveřím, zrovna ve chvíli, kdy Tobias vešel do kuchyně.
„Přišel jsi nevhod," zavrčel jsem na něj.
Nechal jsem ho stát a rychle raději přešel do ložnice.
„Zamknout," zachrčel jsem příkaz.
Sice jsem nikdy nezamykal, ale teď byla výjimečná situace.
„Pokračujeme v trestání. Říkal jsem, že nekončíme," zachraptěl jsem a znovu se přitiskl na jeho rty.
Položil jsem Davida na postel, popadl ho za nohy, ty mu pořádně roztáhl a sám zaklekl mezi ně.
„Jsi vážně… sexy…" mlaskl jsem a prohlížel si ho jako lovec svou kořist.
Vyjel jsem z jeho těsného zadečku, a pak se sklonil, abych ho vyplnil svým jazykem.
David
Jo, to se mi opravdu líbilo.
Jen by nesměl přijít Tobias, protože on nám to překazil. Když mě však Soren vzal kolem pasu a zvedl se na nohy, pevně jsem se ho chytil rukama kolem krku a nohy omotal kolem jeho těla. Když jsme procházeli kolem Tobiase, jen jsem se na něho ušklíbl a dál se věnoval Sorenovi.
Nechal jsem se odnést až do ložnice, a po celou dobu, než jsme tam došli jsem se na něho nemohl vynadívat. měl opravdu nádherné oči, a zvláště teď, když se v nich ještě odrážel prožitek, který jsme před chvílí měli.
Na vteřinu jsem zapřemýšlel, jestli mě chce roztrhnout vejpůl, když mi tak roztáhl nohy.
Ale sotva jsem otevřel pusu, že něco řeknu, hned jsem ji zase zavřel. Teda na moment, protože jsem vzápětí zalapal po dechu.
Jo, vážně to s tím svým jazýčkem umí…
Byl jsem doslova v tom pověstném sedmém nebi. Ještě víc jsem sám roztáhl nohy, vystrčil na něho zadeček a zahrábnul mu prsty do vlasů.
Tenhle prožitek byl něco tak skvělého, že bych ten jeho jazyk nejraději nosil u sebe pořád v kapse, abych ho mohl použít kdykoliv bych na tohle dostal chuť.
Ale nejspíš to znovu pořádně vzrušilo i Sorena, protože jsem za chvíli měl co dělat, abych mu stíhal. Držel jsem se jeho paží, když mě znovu nabral, a já měl pocit, že mě odstěhuje na druhou stranu ložnice i s postelí. Sám jsem mu vycházel vstříc, vybízel jsem se mu, jak moc jsem dychtil po dalších a dalších těch dechberoucích pocitech, které člověka naprosto ovládnou. Seberou mu absolutní veškerou sebeúctu a projevuje se jen tak, jak to právě jeho mozek a tělo dovolí.
„Nejspíš… nejs… píš si to… budu čárkovat…“ zasmál jsem se ochraptěle, když jsme později leželi a já vydýchával tu šílenou jízdu.
A přesto, že jsme před nějakou chvílí pojedli, docela mi z toho tělocviku znovu vyhládlo.
Kruci, nikdy jsem toho nesnědl tolik co teď.
„Myslíš… že Tobias… něco uvaří?“ zakřenil jsem se a tentokrát já plácl Sorena po zadku, když se na mě tak hezky vyvaloval.
Soren
Sám nevím, kde se to ve mě vzalo. Jistě, s Aryanem jsem taky nikdy neskončil jen u jednoho čísla, ale vždycky mě musel spíš hodně vyprovokovat, než abych do toho šel sám od sebe.
Ale s Davidem to bylo jiné, a už teď jsem věděl, že jen tohle mi stačit nebude. Pochyby šly prostě na chvíli stranou a myslel jsem jako chlap, ne jako podnikatel.
"Klidně si dělej i hvězdičky," kousl jsem Davida do krku.
Zatnul jsem zuby, když mě pleskl po zadku, a za to se v něm zavrtěl, abych ho zase podráždil.
„A myslím, že Tobias se na nás z vysoka vykašle za ten bordel v kuchyni. Kromě toho jsi tam nechal svou dobrotu, a to asi nerozdýchá. A nemyslím tím maso," zakřenil jsem se tentokrát já, Davida políbil, a pak se převrátil na záda a jeho stáhl na sebe.
Pomačkal jsem jeho zadeček, dlaněmi pohladil jeho záda, a pak přejel na jeho hruď a v ruce protáhl penis.
„Můžu ale něco klidně objednat, abys měl sílu na další trest," řekl jsem zcela vážně.
David
Uchechtl jsem se, když jsem si představil ten bordel v kuchyni.
„Nejspíš z toho Tobiase kleplo, protože je zticha. Neslyším žádný řev,“ pootočil jsem se na moment ke dveřím a pak zpátky na Sorena.
Spokojeně jsem zavzdychal, když mě takhle obíral. I můj penis byl spokojený… Jo, rád bych tu v posteli zůstal déle, ale nejde to.
„Mám práci, takže další trest bude muset počkat. Ale máš možnost zatím něco vymyslet,“ rafnul jsem ho do krku, kde jsem mu zanechal značku.
„Hups, sorry, nejspíš budeš muset mít kravatu utáhnutou až k bradě,“ přejel jsem prsty po cucfleku, který se mu tam udělal.
„Půjdu uklidit ten binec, aby nám pan kuchař ještě nějaký ten den vydržel. Beztak se těší, až bude po všem a já odsud vypadnu.“
Ještě jsem věnoval Sorenovi polibek, a pak už jsem se celkem neochotně zvedl a odkráčel do pokoje pro hosty, kde jsem měl věci. Hodil jsem rychlou sprchu, oblékl se a za chvíli už kráčel dolů.
„Tak jak to šlo? Našel jsi ho?“ zeptal jsem se Tobiase, který se tvářil jako čert, že mu někdo zasvinil kuchyň.
Ale podlaha už byla setřená a nádobí ze stolu uklizené.
„Zmizel, našel jsem jen jeho náramek,“ zabručel a šel si vařit kafe.
„Ten náramek byl rozbitý?“
„Ne…“
„Máš ho s sebou?“
„Jo.“
„Dej mi ho, zkusím s tím něco udělat,“ napil jsem se vody, a pak jsem si vytáhl jeden energeťák. „Jo, a tady máš něco dobrýho. Díky za ten úklid.“
Ještě jsem před něj pošoupnul pánev s masem, a pak už jsem spokojeně kráčel do své pracovny.
„A ten náramek, prosím!“ ještě jsem houknul mezi dveřmi, než jsem je za sebou zavřel a ocitnul se ve tmě, kterou problikávaly jen namodralé světla monitorů.
Soren
Nejraději bych tak ještě chvilku zůstal, ale David měl jiné plány.
„Pravda je, že je dole nějak podezřele ticho," zvedl jsem se na loktech a díval se na Davida, jak odchází z ložnice.
Ten kluk mě vážně zničí.
Trochu jsem se zamračil, když jsem o chvíli později stal v koupelně, abych se opláchl a v zrcadle viděl ten cucflek. Aryana bych za tohle už zabil.
Povzdechl jsem si, zavrtěl hlavou, oblékl se, a pak sešel do kuchyně, kde u stolu seděl Tobias a cpal se masem.
„Je to dobré, že?" houkl jsem na něj, až sebou škubnul a zaskočilo mu.
Spokojeně jsem se zašklebil a přešel k lednici, abych se napil. Všiml jsem si mých i Davidových věci poskládaných na židli a pousmál se.
„Díky," zabručel jsem a ukázal na věci.
Tobias jen pokrčil rameny, ale netušil jsem, jestli je ještě uražen, nebo nemluví, protože mu tak chutná.
Odložil jsem sklenici, vzal tu hromádku oblečení, a vyšel zase nahoru, abych odložil své i Davidovy věci.
Pak jsem přešel do toho jeho kutlochu, znovu si stoupl za jeho záda a prohrábl mu nádobíčko.
„Toho cucaka si s tebou ještě vyřídím. Oblečení máš u mě. Tobiasovi tvůj oběd chutná, takže se jídla dočkáš. Jdu si zaplavat, kdybys něco chtěl," kousnul jsem Davida do ucha, a pak už ho nechal pracovat. Vrátil jsem se do ložnice pro župan a plavky, abych se trochu rozhýbal.
Ne, že by mě nezajímalo, co Tobias zjistil. Ale už jsem s ním byl dost dlouho, abych věděl, že ho musím nechat samotného začít mluvit, protože si to ještě musí zpracovat.
David
Usadil jsem se v křesle a hned probral Unuse. Ještě jsem ani pořádně nezačal pracovat a přišel Soren. Cucáka? Jo, on myslí ten hezký malý flíček, co má na krku… Však mu to sluší ne? Aspoň se po něm nebude plazit ta kopretina z archívu. A vlastně… Soren není můj majetek, tak si klidně může opilovat koho chce.
Ještě jsem se křenil chvíli potom, co odešel, a sám jsem si srovnal nádobíčko, které mi tak hezky pomuchlal. Ale zpozorněl jsem vzápětí, když se mi na monitorech objevil stav zadaných úkolů. V jednom případě jsem nespokojeně mlaskl, protože se to nikam moc nepohnulo.
Ale!
Na tváři se mi roztáhl úsměv, když mi Unus vyjel toho zmetka, co ukradnul ty poslední dvě věci z trezoru. Hezky se mi ukázal i s fotografií.
Přesně jak jsem si myslel. Už od pohledu to byla taková laboratorní krysa, která měla v hlavě jen vzorečky a výzkumy a všechno ostatní šlo bokem.
Tak jo. A teď druhý soubor. Jeho kontakty na ty, co byli propuštěni.
Nic extra zajímavého jsem nenašel. S většinou spolupracoval jen okrajově, pracoval v jedné z vedlejších laboratoří na nějakém výzkumu.
„Unusi, zkus se napojit na jeho komunikační náramek, zjisti mi o něm všechno, první, poslední, rodinu, přátele, kam chodí do hospody… A prosím, co nejdříve…“ ještě jsem pro jistotu poprosil, a pak se odsunul od stolu právě ve chvíli, kdy dovnitř vešel Tobias.
„Tady,“ hodil mi na klín náramek, který zřejmě patřil jednomu z těch propuštěných.
Tak se na Tyrana podíváme…
Dokonce jsem Tobiasovi i poděkoval, a nechal ho, ať se klidně kouká, když byl tak zvědavej.
Já se přesunul k počítači, který byl napojený samostatně a prakticky prázdný.
„Unusi, pošli mi sem hledače,“ zahlásil jsem, a mezitím jsem napojil náramek do počítače. „A všechno, co stáhneš z náramku tyrana, ukládej do zvláštní truhly.“
A i když jsem dal Unusovi povel, přesto si to žádalo i mé ruce, a tak se moje prsty rozeběhly po klávesnici a já hned začal lustrovat všechno, co se dalo.
A hlavně…
Přejel jsem s židlí zpátky k hlavnímu kompu a hned se pustil do další práce.
Napojit se na kamery pro mě není problém. Najet do jejich archívů taky ne.
„Jen mě nevraždi, jo?“ po očku jsem mrknul na Tobiase, když jsem si začal stahovat záznamy z kamer Sorenových laboratoří z doby, kdy byly ukradeny ty dvě kazety…
„Jo, a mám hlad, uvařil bys něco?“ natáhl jsem se pro jeden balíček chipsů a hned si ho rozbalil.
„Seru na tebe,“ odfrkl Tobias a vzápětí ho nebylo.
Soren
Skočil jsem do bazénu, pak si ještě oběhl kolečko kolem domu, a když jsem se vracel, Tobias už vařil, i když se u toho netvářil zrovna nadšeně a něco si brblal pod nosem.
Skočil jsem nahoru se opláchnout a převléknout, a pak vešel k Davidovi do toho jeho brlohu.
„Vím, že máš moc práce, ale Tobias právě dělá jídlo, a pokud nepůjdeš, asi budeme oba týden hlady," zabručel jsem a chvilku sledoval jeho práci.
Vypadalo to, že se pohnul dopředu, a tak, když jsme byli po večeři, řekl nám s Tobiasem všechno, co zatím on a ten jeho virtuální parťák zjistili.
Za to samozřejmě dostal odměnu, a konečně jsem pocítil jakýsi pocit zadostiučinění, když mi u posledního čísla odpadl hned potom, co se udělal.
Spokojeně jsem se uvelebil vedle něho a vzápětí usnul.
Ráno jsem vstal dřív než David, ale protože jsem mu dal večer co proto, nechal jsem ho spát, a sám si šel zahrát tenis, a pak skočit do bazénu. Tobias už měl připravenou snídani a sledoval stopy, které mu přihrál David.
Po obědě se jsem se i já uchýlil do pracovny, a tam zůstal skoro až do večera.
David tentokrát zůstal v tom svém kutlochu, a Tobias odjel prověřit nějaké stopy.
A protože se nevrátil ani v pondělí ráno, kdy jsem měl jet do práce, navrhl jsem Davidovi, ať jede se mnou, aby se mohl víc rozhlédnout i tam.
„Takže abych to shrnul. Ten, co ukradl ty dva zbývající rezonanční disky, je jeden ze zaměstnanců, ale je to nějaká malá ryba. A od té doby nebyl v práci, a podle Tobiase ani doma. Ten, co mi posílá ty výhružné zprávy, je jeden z těch deseti, co jsem je propustil. Tobias od něj zajistil náramek a dal ti ho. Zjistil jsi něco? Zatím jsme neměli možnost si o tom promluvit. Pak tu máme dalšího hráče, který má hlavní rezonanční disk a nejspíš další dva, z nichž každý má jeden z těch dvou, co jsi ukradl. Pak je tu syndikát, který jde taky po discích, ale není zatím jisté, kdo konkrétně je do toho zapletený, a v podstatě ani nevíme, kde je těch deset, co jsem vyhodil, a co dělají," shrnul jsem Davidovu a Tobiasovu práci, když jsme v autě mířili k hlavní firmě.
David
Jo, má kecy, tváří se jak drsňák, ale stejně…
Ta večeře, co Tobias uvařil, byla opravdu luxusní. Nažral jsem se až k prasknutí, že se mi pak ani nechtělo zpátky do pracovny.
Ale musel jsem. Měl jsem spoustu rozdělané práce, ale hodně mi v tom pomohl můj parťák.
Vytáhl mi veškeré záznamy, na kterých byl Oscar Robinson, a podle jeho pohybu v práci, jsem se postupně naboural snad do všech kamerových záznamů v polovině města. Rozhodně nebyla minuta, kdy by mi zmizel z dohledu…
Jenže jsem to nestihl dodělat a projet, abych zjistil, s kým se vlastně setkal. Ale z toho, co jsem aspoň prozatím viděl, tak se nesetkal s nikým z těch propuštěných, poslední záznam jsem viděl, když vstupuje do nějakého domu, a pak už jsem byl nekompromisně odtáhnutý do ložnice. A usnul jsem…
A ráno jsem byl nasraný, protože uteklo plno času, kdy jsem mohl pracovat. Jsou věci, u kterých Unus potřebuje moji asistenci, a já teď ztratil čas nějakým vychrapáváním.
Nálada se mi moc nespravila po celý den, dokonce ani když jsem si zjistil další informace ohledně našeho zloděje. A nespravila se mi ani ve chvíli, kdy Soren tak nějak shrnul to, co jsme s Tobiasem nedokázali udělat.
Jo, vím, že jsem Tobiasovi dal spoustu dalších indicií, ale pořád to nemění nic na faktu, že je plno prázdných míst, které jsem zatím nestihl vyplnit.
„Jo, kurva,“ zavrčel jsem polohlasně.
„Nemusíš to až tak moc shrnovat. Vím, že nám toho hodně chybí. Ale jestli ti to spraví náladu, což mě moc ne, tak ta malá ryba je brácha jednoho z těch tvých propuštěných. A jeden z těch propuštěných, kterého je brácha, se ztratil z povrchu zemského. Takže suma sumárum, ano, jsem neschopný, nevím nic, a dotyčný se prostě vypařil. Je možné, že v tom má prsty syndikát. Ani bych se nedivil. Takže příště si shrnutí nech na dobu, když nebudu poblíž. Můžeš shrnovat pouze moji předkožku, nebo když bude práce hotová, a ty mě vychválíš do nebe…“ zavrčel jsem znovu, a pak už se raději díval z okna ven.
Byl jsem nasraný, že jsem prospal tolik času, že jsem nestihl plno práce, byl jsem nasraný, že jsem se zatím moc daleko nedostal. Jo vím, dělám několik věcí najednou, ale jsem kurva nejchytřejší v Richmondu, tak by to snad nemělo tak dlouho trvat, ne? A nesnáším dávat rozdělanou práci. Prostě to musím mít hotové a jasné, než to předám dál…
„Sorry, mám nízkou hladinu cukru,“ ještě jsem o chvíli později dodal.
Jo, hned jak vystoupíme, vrhnu se na první automat a vykoupím všechny energeťáky…
Soren
Měl jsem dobrou náladu. Ale to bych nesměl jet s Davidem.
Co mu zase přeletělo přes nos?
Je zajímavé, že si nestěžoval, když jsem ho klátil. Ale dobře.
„Když to bereš takhle, dobře. Nechám tě pracovat, a už se tě nedotknu. Očividně tě moje přítomnost zdržuje. Měl jsi to říct rovnou a nechal bych tě doma," vrátil jsem mu chladně a dál si ho už nevšímal.
Naštvalo mě to? Jo. Naštvalo. Myslel jsem, že se to mezi námi už urovnalo.
Ale očividně je mu všechno přednější víc, než s někým pobýt nějakou dobu.
A proč to vůbec řeším? Vždyť nikdo neřekl, že by mezi námi mělo něco být.
Prostě jsme si zasouložili a tím to očividně zhaslo.
Opravdu nemám náladu na to, pokud bude takhle vrčet pokaždé, když se mu něco nepovede.
Mám své práce a starostí dost, než se starat o kluka, který chce být ve všem první, a nesnese, když se mu něco nepovede a hned kvůli tomu vyvádí.
Ano, uznávám, že jen díky němu jsme se dostali takhle daleko, ale to neznamená, že kolem něho budu chodit po špičkách a dávat si pozor, aby se náhodou pán neurazil.
Povzdechl jsem si a prsty si přejel po krku, kde jsem ještě cítil cucflek, co mi udělal.
David
„Jo, nechej mě pracovat, bude to tak lepší. Když budu chtít, dojdu sám,“ pomyslel jsem si v duchu a po očku se na Sorena zadíval.
Ale asi jsem to neměl dělat. V tu chvíli mi přišlo tak nějak líto, že jsem na něho vyjel. A kdo ví, jestli mě vůbec bude chtít, když bych za ním přišel.
A co já se vůbec starám. Přišel jsem a odešel jsem.
Nějak mi mezitím chybí to moje vidi vici…
Po zbytek cesty jsme mlčeli. Když jsme dojeli na to jeho extra parkovací místo, hned jsem vystoupil a na všechny okolo se díval jako na odporný hmyz, co jen obtěžuje.
Byli mi u prdele, ale tak nějak mi vadilo, že jsou tady. Že jsem mezi lidmi.
„Půjdu se znovu podívat do té laborky a k pracovnímu stolu toho super nemehla špiona Oscara. Kde tě najdu?“ zeptal jsem se hned, jakmile mi zařídil povolení ke vstupu do všech prostor komplexu.
Bylo mi jedno, že jsem ho nejspíš naštval a on chce teď být ode mě dál. Však jsme si nic neslíbili.
Tyhle vztahy… jen zdržují…
Vlastně… my žádný vztah nemáme, tak co se tu čílím.
„Já jdu,“ zabručel jsem a zamířil k prvnímu automatu na pití, z kterého jsem si hned vytáhl dva energeťáky.
Když jsem osaměl, teda v rámci možností mezi všemi těmi nýmandy, co tu pracovali, rozhodl jsem se jako první zajít ke stolu Oscara Robinsona.
Dívali se na mě jako na vetřelce, když jsem vešel do té prostorné kanceláře, kterou mělo společně asi deset dalších zaměstnanců. Ale já po nich jen hodil pohled, že je zabiju, když mě budou prudit, a začal jsem prohledávat Robinsonův stůl.
Jo, někdy jsou lidi chytří, a ukradené věci neodnesou hned.
Ale tentokrát to byla špatná myšlenka. Nic jsem z ukradených věcí nenašel, ale přesto jsem slavil aspoň malý úspěch.
Našel jsem fotografii, úplně na dně šuplíku, kde byl on a jeden z těch propuštěných. Takže se potvrdilo to, co jsem zjistil. Jsou to bráchové, i když má každý jiné příjmení. Těžko by za nimi na stěně visel obrázek Home sweet Home, kdyby tomu tak nebylo, a pod tím rodinná fotografie.
Už o něco s lepší náladou jsem to hned poreferoval Tobiasovi do zprávy, a pak se vydal najít Sorenovou kancelář.
A hned na chodbě, která k ní vedla, jsem zase chytil nerva.
„Jste ochranka na hovno, kurva! Kradou vám tu pod nosem, a vy víte úplný prd. Laskavě uhněte, jdu za panem podnikatelem, a nemíním se tu s vámi zdržovat. Můj čas je velmi drahý. Ještě minutu a vysolíte mi dva tisíce rodorů za ztracený čas. Tak co je, kurva! Neslyšíte?!“ zvýšil jsem už hlas, když mě po cestě za Sorenem zastavila ochranka, že ke kancelářím velkého šéfa jen tak někoho nepustí.
Supěl jsem jako býk, a vysolil pár dalších nadávek a urážek na jejich hlavy, a vypadalo to, že za chvíli budu olizovat podlahu, jak se ke mně výhružně oba blížili…