Soren
Asi budu mít tik v oku napořád, jak mi cukalo během toho, co ten smrad mluvil.
Velice rychle se otrkal, jen co je pravda.
Kdybych si s ním nechtěl promluvit, tak ho okamžitě vyhodím, protože tenhle typ drzých floutků jsem z duše nenáviděl. Mysleli si, že jsou chytří a můžou úplně všechno, že na ně nikdo nemá.
Na druhou stranu, docela se mi líbilo, jak setřel Aryana, který se hned začal vztekat a vypadal jako naježená kočka.
Ale stejně.
Triko jsem hodil na křeslo, popadl toho mlaďocha za paži a hodil ho zpátky na gauč, do kterého jsem ho zarazil.
„Seď na té prdeli a ani se nehni!" zavrčel jsem na něj výhružně.
„A ty přestaň prskat nebo poletíš, jako první,“ otočil jsem se na Aryana, který vypadal že nemá daleko k tomu, aby tomu mladému ukousl hlavu.
„Ale on… on… slyšel jsi ho?! Zastaň se mě! Řekni něco! No tak, Sorene!" vřísknul Aryan, a ještě si dupnul, ale já si ho nevšímal a zadíval se na toho kluka.
„A teď k tobě. Za prvé, tvůj zadek tu nikoho nezajímá. Za druhé, opravdu je to bratr mého občasného spolubydlícího, a to že je pornoherec na tom nic nemění. Za třetí, kvůli triku ses obtěžovat fakt nemusel. Za čtvrté na živý plot seru. Za páté, až budu mít erekci, tak to, kurva, poznáš, a za poslední, jak bych měl říkat tobě? Derek… asi těžko, co? Vystudovaná technicko-chemická fakulta? Leda ve snu. Náhoda, že po tobě stříleli? Hovno! Takže než tady začneš házet ramena, raději si zameť před vlastním prahem," zastoupil jsem Aryanovi cestu, který toho nechtěl nechat a pořád něco prskal.
„A ty se, kurva, uklidni!" křikl jsem už na něho. „Vyvádíš jako puberťačka utržená ze řetězu! Právě kvůli tomu nechci z mladýma mít nic společného!"
No, tohle jsem možná nemusel říkat, ale co. Účinek to mělo, Aryan se urazil a naštvaně odkráčel pryč z obýváku.
„Takže?" otočil jsem se znovu k tomu mlaďochovi.
„Řekneš mi, proč tu opravdu jsi? Kvůli triku to nebude,“ hodil jsem pohled na batoh a založil ruce na hrudi.
David
Usmíval jsem se, když se ten pornoherec začal vztekat. Opravdu byl jak vzteklá kočka, dokonce tak i prskal.
Přeskočil jsem pohledem na naštvaného zachránce, pozorně ho poslouchal, a když promluvil o své erekci, výmluvně jsem se zadíval na jeho rozkrok.
„Ale, ale, ale… Tady si mě někdo proklepnul, co?“ odložil jsem batoh vedle sebe, a stejně jako on jsem si založil ruce na hrudi.
Zapřemýšlel jsem, co mu mám říct…
„Jo, Derek Jorden je moje jméno, klidně vám ukážu identifikaci,“ povolil jsem ruce a tu s náramkem jsem natáhl proti němu. Po hlasovém povelu se ukázal můj identit. Nechal jsem ho chvíli svítit, a pak jsem to zase vypnul.
„Jo, vystudoval jsem technicko-chemickou fakultu. No, snad můžu prozradit, že pocházím z Evropy, ale to snad není ke škodě. Proč na mě stříleli? Co já vím,“ pokrčil jsem rameny. „Nejspíš si mě s někým spletli, stává se mi to často. A navíc… Byl tam včera takový šrumec, že jsem nevěděl, kde je kdo, a co se právě děje. Jestli jste si nevšiml, byl požární poplach. Takže asi tak. No, jestli je to všechno, tak já půjdu. Původně jsem chtěl požádat o nocleh na dnešní noc, protože zítra se vracím do Evropy a musel jsem už opustit byt. Ale máte plno, takže nebudu rušit. Můžu už jít, pane…?“
Soren
Fajn.
Další věc, co jsem z duše nesnášel, bylo, když mi někdo lhal do očí.
A on mi očividně lhal.
Díval jsem se do jeho hnědých očí a viděl v nich tu drzost, ale ještě něco navíc, co jsem nedokázal přesně určit. Znal jsem ho krátce na to, abych poznal, jestli svým chováním jen něco nemaskuje nebo prostě je od přírody idiot a lhář.
Přemýšlel jsem, co udělat.
Nejraději bych ho fakt vyhodil, ale vím, jakou práci si Tobias dal, než o něm pár věcí zjistil. A když teď přišel takhle sám…
Jenže, než jsem stačil zareagovat, nakráčel si to do obýváku oblečený Aryan.
„Fajn. Když ti už nejsem dost dobrý, tak půjdu. Protože s tímhle tím," ukázal opovržlivě na Dereka, nebo co vlastně byl, „tu nebudu ani minutu."
Znovu mi zacukalo oko, a kdybych nebyl takový kliďas, asi bych mu už jednu fláknul.
Nejspíš čekal, že ho budu přemlouvat, protože najednou zaprskal něco o natvrdlých pitomcích, a pak ho nebylo.
„Zatracený smrad," zabručel jsem a znovu se otočil na toho kluka.
„Dobrá, dám ti poslední šanci. Pokud znovu zalžeš, další místnost, kterou uvidíš, bude vězeňská cela.
Ze všeho nejvíc, kromě blbosti a neschopnosti, nesnáším lháře. A tys mi právě teď zalhal úplně ve všem. Nechci, abys mi hned řekl svůj životopis, ale stačí mi, tvé pravé jméno. A já ti slíbím, že nebudu pátrat dál, dokud mi sám neřekneš celou pravdu. Za to, tě tu nechám přespat, jak dlouho budeš chtít. Místa je tu dost. A protože je to dle mého názoru fér nabídka, řeknu ti i já svoje jméno, protože mé falešné jméno jsi musel najít v databázi, protože jinak bys tenhle dům nenašel a nejspíš jsi mě vůbec nepoznal. Jmenuji se Soren Tanner, můj občasný spolubydlící je Tobias Cohen a Aryan Emmett je skutečně jeho nevlastní bratr, i když to ví jen pár lidí."
Riskoval jsem, že je ten kluk od někoho nastrčený.
Ale tomu jsem tak nějak věřil ze všeho nejmíň.
David
Hm, takže Soren Tanner. Kdybys tak věděl, že jsem ještě před dvěma dny byl ve tvé laboratoři, tak bys mě nejspíš zabil na místě… I když…
„Nelhal jsem ti ve všem, a sorry, nebudu ti vykat, když jsi mě nazval lhářem. Že člověk neřekne všechno, nedělá z něho lháře. Jméno, které sis zjistil… Pravda. Je opravdu moje a používám ho běžně, takže to taky není lež. Jestli mám jména dvě, to nemusí nikoho zajímat. Jsem z Evropy? Pravda. Vystudoval jsem technický obor? Pravda. Chemii? Poloviční pravda. Chemii jsem začal ale nedokončil, protože mě nebavila. Odjíždím? Pravda. No, takže asi tak. Nesnáším, když mě někdo nazývá lhářem. Taky každému o sobě neříkáš všechno na potkání. A přespat mě tu nemusíš nechávat. Přespím někde v parku, a zítra pofrčím pryč. No, jen bych se rád napil, stačí mi voda, tak trochu mi vyschlo v krku. Jo, jestli si chceš o mě zjistit něco víc, tak něco za něco. Nebo… klidně pátrej, garantuji ti, že minimálně tak půl roku bude trvat, než někdo zjistí, kdo vlastně jsem. Ano, další pravda je na světě – vystudoval jsem techniku se zaměřením na programování, počítače a všelijaké ty nesmysly kolem, o kterých ani nevím, jak se jmenují. A vlastně… Je tu jedna lež – školu jsem nedodělal, v posledním ročníku jsem odešel, protože mě to nebavilo.“
Zvedl jsem se a zamířil do kuchyně, aniž bych se zeptal na svolení. No co, jen se napiju a půjdu. S tímhle chlapem stejně není řeč. Starý a nudný patron, důležitý pan podnikatel, který si myslí, že mu všichni řeknou všechno, a udělají všechno jen proto, že on je někdo. Ale to se plete.
Když jsem se zastavil u linky, abych si pustil vodu a napil se, zavrtěl jsem hlavou nad tím nesmyslem, co jsem viděl na talíři.
„Hm, tohle je hnus, nechápu, jak to může někdo žrát. Není nad pořádný biftek.“
Soren
Zamračil jsem se, když ten Derek po mě zase vyjel.
Fakt jsem se snažil, i jsem mluvil klidně, nekřičel jsem, nenutil ho říct mi všechno.
Možná jsem mu šlápl na kuří oko, když jsem ho nazval lhářem?
Ale neměl mi lhát do očí.
Dobře… Když mu to slovo vadí, tak neměl překrucovat pravdu. Oba víme, že pravda je někde jinde.
Ale nechtěl mi to říct, fajn, nutit ho nebudu. Ostatně, zodpovědný za něj nejsem.
Ať si dělá, co chce.
Možná jsem prostě starý, a některé věci mi nedochází, nebo prostě nedokážu jednat s mladýma, protože nevím, co chtějí. Proto se jim docela často i vyhýbám.
Často řeknu něco, co myslím úplně jinak, než si to přeberou, a oheň je na střeše.
Docela mě z toho už začínala bolet hlava, a to jsem to ještě nedal vědět Tobiasovi.
Sakra!
Jsem chlap, co vede obrovskou společnost a nedokážu si poradit s jedním klukem?!
Fakt jsem ubohý a nejspíš starý, jak Aryan často říká.
Stiskl jsem rty k sobě, když se Derek zvednul a přešel do kuchyně. Prostě jen tak, jako by mu to tu patřilo.
Začnu chodit na nějaké kurzy. Protože jinak mi brzo praskne žilka, pokud potkám ještě někoho ve stejném věku jako je on.
Už jsem měl na jazyku, že ho prohodím oknem a doufám, že umí létat, když jsem zaslechl jeho poznámku a zadíval se na talířek. Nespokojeně jsem mlaskl a přešel k lince.
„Jo, to máš pravdu. Taky nechápu, jak to Aryan může žrát. Bohužel, kuchař si běhá, kdo ví, kde," zabručel jsem, popadl talíř a mrsknul s ním do koše.
Znovu jsem se na Dereka zadíval a zapřemýšlel, jestli bude jednoduší ho vykopnout z okna nebo ze dveří, když mi najednou zakručelo v břiše, že by to probudilo i mrtvého.
„Sakra," zafuněl jsem, „dal bych si kus pořádného masa."
Zamumlal jsem si to spíš pro sebe a příkazem vyhledal nějaké restaurace, které ještě takhle na večer dělají dovážku, až do domu, abych si něco udělal, protože než se vrátí Tobias asi zdechnu hlady.
David
Už jsem si chtěl nalít vodu, když Soren došel. Jo, aspoň už nemusím pátrat po tom, kdo to vlastně je. I když já vlastně ani nechtěl. Jen jsem chtěl někde přespat.
Ušklíbl jsem se, když zabručel něco o pořádném mase. Nejsem sice kuchař, ale maso udělat umím. Sice jen na jeden způsob, ale mě to vždycky stačilo.
„Zrušit vyhledávání,“ promluvil jsem automaticky, čímž jsem zrušil Sorenův příkaz.
Přešel jsem k lednici a otevřel ji. Maso tam kupodivu bylo.
„Kuchař z toho chtěl asi něco udělat, ne? Tak když se courá, tak já to připravím. Teda pokud mi věříš. Sice umím maso jen na jeden způsob, ale myslím, že se to dá jíst,“ vytáhl jsem ten flák masa a plesknul s ním na linku.
„No, a když bude všechno okej, tak ti klidně něco řeknu. O sobě. O tobě vím jedno, tváříš se jako drsňák, ale jsi úplný suchar. Nějaké bubu a zvýšený hlas mě nezastraší. No, každopádně, pane Sorene Tannere, měl bych taky nabídku. Uvařím, a ty mě tu teda necháš přespat. A možná ti řeknu své jméno, nebo ti řeknu jedno doporučení, které bys měl brát vážně. Kterou z těch dvou variant si vybereš? Jméno nebo doporučení?“
Otočil jsem se k lince, a i když mi nedal svolení, vytáhl jsem nůž a začal krájet maso.
„Netušil jsem, že někdo takový dokáže vést takovou korporaci, jsi fakt suchar…“ zabručel jsem ještě, když jsem hledal po skříňkách, kde má hrnce a pánve, kde má koření a podobné nesmysly.
Soren
Sledoval jsem Dereka, jak jde k lednici, ještě šokovaný tím, že si dovolil mi zrušit můj příkaz, a už jsem poslouchal, jaký jsem suchar a jeho prý jen tak nezastraším.
Opravdu, kam jsem to dopracoval. Ještě mě bude v mém vlastním domě poučovat nějaký cucák.
Ale…
Uměl vařit. A k takovým lidem jsem cítil velký respekt.
„Mrzí mě, že jsem zklamal tvé očekávání a jsem větší suchar, než jsi předpokládal," zahučel jsem a posadil se na barovou židli, abych na Dereka viděl.
„Mimochodem, to, že vedu největší firmu vůbec, ještě neznamená, že musím být drsný a krutopřísný frajer, při jehož pohledu si hned každý cvrkne do textilu. Víš, za ty roky jsem se už naučil, že křikem a řvaním fakt ničeho nedosáhnu. Ale to je jen tak na okraj,“ ušklíbl jsem se a nalil si do sklenice džus, který stál na lince.
Na jednu stranu jsem byl rád, že mi nepochleboval hned, co se dozvěděl mé jméno, a jednal stejně drze jako na začátku. Vlastně ještě víc, což teda trochu srazilo mé ego, ale nejspíš opravdu s mladými neumím jednat.
Pozoroval jsem Dereka, a ve chvíli, kdy maso hodil na pánev a v kuchyni se to rozvonělo jako blázen, poslintal jsem si celé triko.
„Dobře. Beru zpět. Za tohle luxusní jídlo, co děláš, tě tu nechám přespat. A nemusíš mi říkat ani jméno a ani doporučení. Nějak si to zjistím," seskočil jsem z barové stoličky a přešel k němu, abych se mohl sklonit nad pánvičkou, jako bych se snad nemohl dočkat.
Když jsem stál takhle u něj velice blízko, došlo mi, že Derek pěkně voní. Ne, drahými parfémy, ale sám sebou. A že je taky docela i hezký, když jsem měl konečně možnost si ho pořádně prohlédnout.
David
Tak trochu jsem si oddechl, když řekl, že po mně nebude chtít ani jméno, ani doporučení.
I když jméno David mám radši než Derek. Možná…
„Hele, neslintej tu do toho, nebo to zkazíš,“ odstrčil jsem ho bokem, když se sklonil nad pánvičkou.
„Vypadáš jako pes, co týden nedostal nažrat,“ zasmál jsem se. „Což je k podivu, na to, jak bohatý jsi.“
Poslal jsem ho sednout, aby mi nezavazel, a pak už jsem v klidu a v tichosti dodělal maso. Nechtělo se mi vařit přílohu, tak jsem zahrabal v jeho skříňkách a našel pečivo.
A ten chleba voněl naprosto úžasně.
„To je luxus,“ přičichl jsem si k němu. „Ne, jak ty sračky v obchodech. A k tomuhle se nejlépe hodí pečivo.“
No, možná opečené brambory, ale s tím se mi fakt nechtělo hrát, na to jsem byl utahaný.
Než se maso dodělalo, očistil jsem ještě pár kousků zeleniny, nakrájel a přidal na talíř. Na můj vkus, když to pak všechno leželo na stole, to byla přímo hostina, už jen proto, že jsem si vždycky udělal jen trošku a nic moc přílohy jsem k tomu neměl. Ale teď to vypadalo přímo královsky. Aspoň v mých očích. Jen jsem doufal, že to pro něho bude dost dobré, aby mě nakonec nevyhodil, i když říkal, že můžu přespat.
„Tak dobrou chuť,“ posadil jsem se naproti Sorenovi.
Nabral jsem mu na talíř tři pořádné kousky, sobě tak dva, protože můj žaludek po všem, co jsem absolvoval, toho zatím moc nezvládne, a hned jsem se pustil do jídla.
„Hm, a pokud by ti to nechutnalo, tak sorry, líp to neumím. Ale vyhazovat to nemusíš, zabalím si to s sebou na cestu. Aspoň nebudu muset kupovat jídlo. Nesnáším totiž obchody.“
Soren
Drzý, až hrůza. Potřeboval by pár výchovných.
Stejně by mě zajímalo, co je vlastně zač. Na to, jakou měl vystudovanou školu, se choval až moc přidrzle. Možná proto, že žil sám a nejspíš se snažil si všechno vydupat a od nikoho pomoct?
Jenže občas je dobré říct si o pomoc. Ale Derek to očividně neuměl.
„No, pravda je, že můj kuchař mě drží trochu zkrátka a pečivo dělá domácí. Prý si už tak huntuju tělo, když si kupuju většinou samé rychlovky nebo si něco nechávám objednat, když mi nemůže vařit. Tak mi aspoň nadělá hromadu pečiva, protože hodit si na to kus salámu a zeleniny ještě zvládnu," mírně jsem se zamračil, a pak zavrtěl hlavou nad tím, jak to mám vlastně těžké.
Ale nakonec jsem na všechno zapomněl, když Derek skončil a položil talíře na stůl.
Jenže to by nesměl Derek zase něco plácnout.
Teď už jsem opravdu protočil očima, uřízl kousek masa, vstal, naklonil se přes stůl a jednoduše mu to maso nacpal do pusy.
„Aspoň u toho jídla, kruci, zmlkni nebo ti do té tvé nevymáchané pusy nacpu něco úplně jiného. To, že jsem bohatý, neznamená, že si nedokážu pochutnat na obyčejných jídlech. Naopak, mám je raději než nějaké luxusní sračky, za které dá člověk majlant a stejně se toho pořádně nenají. Bohužel, neumím uvařit ani vodu, takže se v tomhle ohledu musím spoléhat na ostatní. A všechny, co umí aspoň trochu vařit respektuju. A od rána jsem nic nejedl, protože oběd skončil v koši. Takže ano, mám velký hlad, a s penězi to nemá nic společného. Takže, dobrou chuť a už ani slovo, chci si vychutnat dobré jídlo," rozkázal jsem přísně, a pak si sedl, abych se konečně mohl najíst.
Nevím, jak to udělal nebo co udělal, ale málem jsem si cvrknul, jak zatraceně dobré to bylo.
Snažil jsem si to vychutnat, ale nedokázal jsem se zastavit, dokud nebyl prázdný talíř.
Neměl bych se v mém věku přecpávat, ale jinak to nešlo.
„Budeš ještě?" zeptal jsem se Dereka, který žvýkal druhé maso a ukázal na talířek, kde bylo zbytek toho, co mezi nás nerozdal.
Nečekal jsem na odpověď a za chvilku ve mě zmizelo i to, a kdybych mohl, ještě vylížu i talíř.
„Teda… Musím říct, že tak dobré maso jsem už dlouho neměl, a to tvrdím, že je Tobias výborný kuchař. Klobouk dolů, neřekl bych to do tebe," vydechl jsem upřímnou pochvalu, když jsem se vyvalil na židli a odfukoval po dobrém jídle.
David
Moc jsem se neusmíval, když řekl, že mám být zticha. Byl jsem sice rád, že mu chutnalo, podle toho, jak se do toho pustil, ale říct mi, už ani slovo?
No, mám sice rád i samotu, mám rád i mlčení, ale rád si i popovídám.
Je to suchar.
V duchu jsem si i já sám pochválil své jídlo. Dělal jsem to jako obvykle, ale zřejmě tu zahrála důležitou roli kvalita masa a koření. A jde to hned poznat. Kdybych neměl tak stáhnutý žaludek, nejspíš bych se popral se Sorenem o ten zbytek.
Když jsme dojedli, uklidil jsem nádobí aspoň do dřezu, a pak se otočil na pana domácího.
Zapřemýšlel jsem, co teď. A navíc mi řekl, že mám být zticha…
Tak jo.
Zvedl jsem ruku, vytáhl jsem z náramku virtuální klávesnici a obraz a naťukal do ní pár slov.
„Jsem rád, že ti chutnalo. Kde se můžu jít natáhnout? Klidně se vyspím i tady na gauči.“
Natáhl jsem ruku k Sorenovi a ukázal mu to. Pak jsem ji stáhl k sobě, a ještě naťukal zbytek.
„Jo, rád bych se osprchoval, pokud dovolíš. Nerad bych ti zašpinil čisté povlečení.“
Znovu jsem natáhnul k Sorenovi ruku a čekal na jeho reakci.
Říkal, už ani slovo, tak ani slovo. Vím, že to myslel při jídle, ale tak nějak mě to naštvalo.
A chtěl jsem si s ním povídat. Ale nechtěl, tak nebudu. Ráno odejdu a budu mít klid.
Kdyby tak věděl, že má pod střechou kluka, co mu vykradl hlavní technickou laboratoř.
A stejně je to divný. Můj život je kvůli tomu v ohrožení, takže musí jít o něco opravdu hodně cenného, a on se přitom chová, jako by se mu ztratilo jen pár tužek. A to ještě neví, že mi právě neposkytuje „jen“ nocleh…
Soren
Myslel jsem si, že to už bude v pohodě.
Ale očividně ne.
Takže pán může všechny urážet, ale když po něm někdo vyjede, tak je to najednou špatně?
Jen jsem mu řekl, ať je při jídle z ticha, abych si ho mohl vychutnat, a on se urazil?
„Můžeš přestat být tak-" vyjel jsem po něm rozčileně, chytl ho za paži a zafuněl mu do obličeje, když mi ukazoval zprávy místo toho, aby promluvil.
Snažil jsem se uklidnit a zhluboka dýchat.
Slíbil jsem mu nocleh a svůj slib dodržím. No, naštěstí je to jen na jednu noc, protože nevím, jestli bych s tímhle klukem dokázal dlouho vydržet. Mám sice rád, když je někdo průbojný, ale tohle bylo už na mě moc, a to jsem od Aryana zvyklý na ledacos.
Byl to hezký kluk, očividně chytrý a zdál se být i hodný, jen s tím chováním by měl něco udělat a vědět, kdy zastavit.
„Nejraději bych ti dal na zadek, abys přestal pořád tak zlobit," povzdechl jsem si nakonec a postrčil ho před sebe.
„Na gauči tě spát nenechám. Máme tu volný pokoj pro hosty, a tam budeš mít klid. Má svou koupelnu i s pračkou, tak pokud si chceš něco vyprat, klidně můžeš."
Dovedl jsem ho do pokoje pro hosty, ukázal, kde, co je, a pak ho zavedl do koupelny.
„Nevím, na co si zvyklý, ale tady jsou časovače a regulátory teploty. Ta je teda nastavená na optimál a čas si nastavíš tady," postrčil jsem Dereka do prostorného sprchového koutu, který byl velký, jako průměrná kancelář a ukázal mu digitální panel zabudovanou ve stěně.
Už dávno nebyly kohoutky. Aspoň ne v moderních domech. Všechno šlo elektronicky, a ani klasická sprcha už nebyla jako kdysi.
Ukázal jsem mu nastavení časovače, a pak se k němu otočil.
„Přestaň trucovat a normálně se mnou mluv. Chtěl jsem, abys byl zticha jen u jídla, navíc to byla reakce na to, že sis do mě zase rýpnul. Jsi opravdu zvláštní kluk. Docela se v lidech vyznám, ale v tobě vůbec. Nejraději bych ti opravdu nasekal-" už jsem to nedořekl, protože jsem zapomněl na časovač a ze stropu se na nás spustila teplá voda.
Naštěstí jsem nastavil mírnou intenzitu, takže to byl jen takový slabý deštíček, ale i tak to stačilo na to, abysme oba byli hned mokří.
„Bezva. Bude ti vadit, když se vysleču tady? Nechci jít mokrý přes pokoj a celou chodbu," vypnul jsem sprchu a vyšel ven, abych se mohl svléknout.
David
V duchu jsem se sám pochválil, když se mi ho podařilo vytočit.
Sice do pořádné vrtule ještě ne, ale už tohle mělo úspěch.
Nechal jsem se odvést do pokoje pro hosty, a pak do koupelny. Dobře jsem si všechno po cestě prohlédl, a musel jsem uznat, že na svém pohodlí opravdu nešetří.
„Klidně se tu svlíkni. Stejně mě zajímalo, co pod tím oblečením máš. Jsem si říkal, jestli nemáš zlatý penis, nebo tak něco,“ s úsměvem jsem vyšel ze sprchového koutu a taky jsem se začal svlíkat. Mokré věci jsem hned hodil do pračky. Aspoň si ráno budu moct obléct čisté a suché. Moc jsem si toho s sebou nestihl vzít, a do svého bytu se už nedostanu.
Což mi připomíná, že bych měl vymazat veškeré údaje Dereka u nájmu bytu a nahodit do smlouvy novou vymyšlenou totožnost, protože mě budou kvůli tomu požáru chtít zkontaktovat. Ale to můžu až budu v posteli.
Když se Soren svlékal, pozoroval jsem ho. Zajímalo mě, proč za ním žádaný pornoherec leze až do bytu. A jen to, že je to známost přes bratra, to nebude.
A brzy jsem pochopil. Jeho tělo bylo opravdu výstavní.
„Zlatý penis sice nemáš, ale ani tohle není k zahození,“ přistoupil jsem k němu a pohladil ho po rozkroku.
„Hm, tak jsem si vzpomněl… Neříkal jsi náhodou, že mi do pusy nacpeš něco jiného?“ doklekl jsem na zem, otřel jsem se tváří o jeho klín, a pak jeho penis olízl po celé délce.
Jo, sex jsem neměl asi tak… týden? Nebo dva týdny? Poslední dobou neměl na mě Pinta moc času.
Prohrábl jsem mu rukou nádobíčko, pěkně ho promnul a pak znovu olízl…
„A ještě jsi říkal… že mi nasekáš na zadek?“ otočil jsem se k němu zády, zavrtěl jsem zadkem, a pak, už spokojený sám se sebou jsem si to nakráčel do sprchového koutu, kde jsem hned pustil příjemně teplou vodu.
Popadl jsem první sprcháč, nalil si ho na ruky, a s pohledem na Sorena jsem si ho začal s blaženým výrazem rozetírat po těle.
Soren
Ten kluk se nejspíš rozhodl mě dneska zabít.
Kdo ví, co je zač. Někdo ho nastrčil, aby mě zničil?
Je od těch, co mi skoro denně vyhrožují smrtí?
Rozhodli se na to jít jinak?
Měl jsem v plánu se vysléknout a odejít.
I když jsem měl řeči, jako že mu naplácám na zadek a podobně, neměl jsem v plánu to udělat.
Možná jsem staromódní, ale jednorázovky nevyhledávám. To raději budu sušit, nebo si to dělat sám, než jít do bordelu nebo sbalit kluka někde v baru a dotáhnout si ho domů.
Nejspíš i proto, že jsem neměl sex tak často, vždycky Aryan vyhrál a dostal to, co chtěl.
Zacukalo mi v koutku, když mě vybídl, ať se svleču, ještě s poznámku, že chtěl stejně vidět, jestli mám zlatý penis, ale než jsem stačil něco říct, jen jsem vydechl a překvapeně zamrkal.
Derek je očividně drzý úplně u všeho.
Ale pravda byla, že i když jsem měl sex před pár hodinami, jeho provokace, i to jak mě olízal, jak se o mě otíral, to mě nenechalo klidným, i když jsem se snažil ovládnout a mozkem přesvědčit tělo, ať se prostě otočí a jde pryč.
Místo toho se mi zatmělo před očima a v další vteřině už jsem tiskl Dereka zády na stěnu, vrčel mu do obličeje a druhou rukou mu tentokrát já zahrábl do rozkroku.
„Ty jeden-" zavrčel jsem a vzápětí se sklonil, abych ho krátce políbil, než jsem ho přetočil zády k sobě.
Opřel jsem se hrudí o jeho záda, natiskl ho tak znovu na kachličky, kousnul ho do krku a prsty zajel k jeho dírce, kterou jsem ale jen lehce poškrábal.
Sice jsem neměl sex tak často, ale věděl jsem, jak svůj protějšek vydráždit na maximum.
„Doufám, že když máš plnou hubu keců, dokážeš s ní i něco jiného," zavrčel jsem do jeho ucha, které jsem okousal, stejně jako jeho krk, a pak kousek odstoupil.
Dlaní jsem zatlačil na jeho záda, abych se prohnul, a jakmile jeho zadeček krásně trčel do vzduchu, dopadla na něj moje dlaň.
Ani nevím, proč jsem na něj tak reagoval. Co mě na něm tak vzrušilo, že když jsem skončil a Derekův zadeček krásně svítil do daleka, byl jsem tvrdý jako kámen a stál mi hrdě v pozoru.
Na moment jsem ještě zaklekl, abych prsty roztáhl od sebe Derekovy půlky, jazykem mu podráždil dírku, a pak se postavil, otočil ho k sobě a svým penisem se otřel o ten jeho.
Díval jsem se mu do očí, dýchal mu do rtů, otíral se o něj, protahoval v ruce jeho penis, nehtem dráždil žalud, a prsty druhé ruky trápil jeho dírku.
David
Tak přece jen něco umí…
Nejdříve jsem vyheknul, když mě narazil na kachličky, a pak jsem se v duchu pousmál a znovu si zvedl palec, že jsem vyhrál.
Ale pokud bych ho měl pokaždé tak vydráždit, nevím, jestli bych to s ním dlouho vydržel. Ale co, žádné příště nebude, a já si tak aspoň užiju, než zase začnu zdrhat a půjde mi o kejhák.
Zapřel jsem se rukama, když mě otočil a sám jsem na něj svůj zadek vystrčil ještě víc. Po každém jeho úderu jsem byl tvrdší a tvrdší. Po každém jeho plácnutí jsem zavzdychal, dokonce jsem i vykřikl, když mým tělem prolétla ta sílící se slast.
A ve chvíli, kdy jsem dole ucítil i jeho jazyk… Prohnul jsem se v zádech ještě víc a nahlas zavzdychal, jak skvělé to bylo.
„Zlatý není… ale očividně… hodně vydrží,“ snažil jsem se rozdýchat ten nával, když si pohrával s mým penisem.
Také jsem spustil ruce dolů a začal v jedné mnout jeho kuličky, a v druhé už fakt pevnou erekci.
A že tvrdý byl jako šutr o tom nebylo pochyb.
S pohledem upřeným do jeho očí jsem rychle zapřemýšlel, co s tím. Jestli jen tak, nebo jít až do konce… No, tak dobře se zase neznáme, už tohle bude víc než dost.
Přitiskl jsem se na jeho rty, věnoval jsem mu krátký polibek, a pak se ze rtů pomalu přesouval níž.
Nenechal jsem na pokoji jediné místečko jeho dokonalého těla. Pohrál jsem si i s bradavkami, ale moc jsem se nezdržel. Chtěl jsem ho ochutnat. Opravdu chtěl…
Když jsem doklekl na zem, zvedl jsem k němu pohled, abych se ujistil, že nedostanu kolenem do čela, a pak už se začal věnovat jeho krasavci.
A dal jsem si opravdu záležet. Chtěl jsem se mu nějak odvděčit za jeho pomoc, a taky… chtěl jsem se i já cítit dobře aspoň na chvíli, než začne zase šrumec.
Nasál jsem jeho kuličky do pusy, poválel jsem je na jazyku, poškádlil jsem jeho hráz…
Několikrát jsem promnul i jeho penis. Zvedl jsem hlavu a s upřeným pohledem na něj jsem vyplázl jazyk. Jeho penis jsem si o něj několikrát otřel, olízl ho, a pak se spokojeným výrazem a přimhouřenýma očima jsem si ho pomalu zasouval do úst…
Snažil jsem se mu to udělat co nejlépe. Aby byl spokojený, a já taky. Měl jsem erekci, chtěl jsem taky aspoň jeho ruku na sobě, ale teď byl přednější on.
A dosáhl jsem svého cíle. Ve chvíli, kdy jsem na moment špičkou jazyka podráždil dírečku na jeho penisu, mu to v něm zacukalo… Varlata se mu stáhly, že jsem je mohl schovat do dlaně…
Nečekal jsem na nic. Znovu jsem si ho vsunul celý do pusy, a dal do toho vše, i když mi vzápětí věnoval svou dávku sperma…
Soren
Netušil jsem, jak daleko zajít. Jít až do konce? Nebo to nechat tak?
No, takhle by to asi nechat nešlo, protože i Derek byl tvrdý a očividně i vzrušený.
Ale konečně zmlknul, i když jestli ho umlčí jen tohle, pak bysme museli souložit nejspíš dvacet čtyři, sedm, aby ze sebe vydával jen ty krásné zvuky, které se mi moc líbily.
Nakonec to vyřešil sám Derek, když mě krátce políbil, a pak se sesunul po mém těle dolů.
Tentokrát jsem se neubránil zavzdychání já, zvláště, když se s pohledem upřeným do mých očí začal starat o můj penis.
Dlaní jedné ruky jsem se zapřel o kachličku a druhou jsem zahrábl do jeho vlasů.
Ale ani jsem si nemusel určovat tempo.
Nebyl sice tak divoký a vynalézavý jako Aryan, nebyl tak provokativní, ale o to víc to bylo vzrušující.
Nenásilné, plné touhy a chtíče.
A tak nebylo divu, že Derekova péče brzo přinesla své ovoce.
Chtěl jsem ho upozornit, protože jsem netušil, jestli mu nebude vadit mé semeno v puse, ale on mě znovu překvapil, když to všechno spolykal, a ještě mě očistil.
„Umíš to… zatraceně dobře…" zachraptěl jsem zadýchaně, když jsem se trochu vzpamatoval a vytáhl Dereka na nohy.
Znovu jsem ho přikurtoval na stěnu, a tentokrát už bez váhání mu věnoval dlouhý a hluboký polibek.
A stejně jako on před tím, i já začal sjíždět po jeho těle dolů, i když u bradavek jsem se držel trochu dýl, stejně jako u některých míst, při kterých trochu víc zavzdychal, než jsem se dostal až dolů a bez váhání se zaměřil napřed na jeho dírku.
Polaskal jsem ji jazykem, zatímco jsem jednou rukou mačkal jeho zadeček a druhou jen tak zlehka masíroval jeho penis, než jsem jazyk vyměnil za prst a znovu si stoupnul.
Pomalu jsem pronikal dovnitř, po každém článku prstem zakmital, dokud jsem se nedostal dovnitř celý a hned nezaútočil na jeho prostatu.
„Ale, ale, ale… copak jsem to našel za poklad? Takhle je to lepší… umíš krásně vzdychat…" nasál jsem jeho spodní ret, znovu mu věnoval polibek, a pak se vrátil opět na zem.
Aniž bych na něco čekal, hned jsem pohltil do úst jeho penis, a s pohledem upřeným do jeho očí a vzrušením stažené tváře, jsem ho začal zpracovávat a dával si záležet na tom, aby na tohle jen tak nezapomněl.
David
Už jsem se držel za penis, že si ho vyhoním, když mě Soren překvapil a vytáhl mě nahoru.
Měl jsem na jazyku pár sprostých nadávek, že mi nedopřál, ale vzápětí jsem ho měl plnou pusu. A že líbat uměl opravdu dobře.
Tentokrát jsem to byl já, kdo hledal oporu ve stěně, abych se nesesunul dolů. A zvlášť ve chvíli, kdy jsem ve své dírce ucítil jeho jazyk a potom i prst.
A co teprve, když…
„Jo… kurva… poklad…“ zachrčel jsem ve chvíli, kdy začal dorážet na mou prostatu.
Už tak jsem byl na samé hranici, a když udělal tohle, neměl jsem už daleko k tomu, abych se udělal.
Zvedl jsem jednu nohu a přehodil mu ji přes rameno, aby se lépe dostal do mého zadečku, který jsem mu teď nabízel jako ten pornoherec, co odsud uraženě odešel.
Jednou rukou jsem se zachytil madla, které tu má, kdo ví proč, a druhou jsem zahrábnul do jeho vlasů. Několikrát jsem pohnul boky, když to na mě začínalo přicházet. Víc jsem mu tak vjel do pusy, a o jeho prstu ve mně, ani nemluvím. A co teprve, když mi tam strčil druhý… Nebyla to ta správná plnost, ale pořád lepší než nic.
„Tady… máš… odměnu… za… ten… poklad,“ zavzdychal jsem v jedné chvíli, když to mnou prolétlo tak rychle, že jsem málem ztratil dech.
Už jsem se nevydržel dívat dolů. Zaklonil jsem hlavu, doslova jsem se na tom madle zavěsil, patu jsem mu zaryl do zad a doufal jsem, že se na té jedné noze udržím, protože jsem se nechtěl teď vzdát ani jedné věci…
Plnil jsem jeho ústa a vůbec mi nepřišlo na mysl, jestli je mu to příjemné nebo ne. V tomhle jsem nejspíš sobec.
I když byla koupelna velká, určitě mě bylo slyšet až ven v té nejintenzívnější chvíli, kdy jsem si tohle všechno užíval plnými doušky.
Soren
Dereka jsem dostal přesně tam, kde jsem chtěl.
I když si neodpustil poznámky ani při tomhle, nějak mi to u toho nevadilo, spíš naopak.
Tak krásně se mi sám vybízel a propínal se proti mně, že bych nepřestal, ani kdyby se teď ve dveřích objevil Tobias nebo nahatý Aryan.
A netrvalo dlouho a dočkal jsem se té sladké odměny nejen v podobě jeho semene, ale i těch krásných zvuků, co ze sebe vydával.
Spolykal jsem úplně všechno, nenechal jsem přijít na zmar ani jedinou kapičku, a ještě důkladně očistil nejen jeho penis, ale i jeho dírku, která s sebou ještě občas cukla.
Teprve pak jsem se pomalu vytáhl nahoru, objal Dereka kolem pasu, natiskl ho na sebe, aby s sebou nešvihl na zem, a věnoval mu opět hluboký polibek.
Najednou mě napadlo, jaké by to bylo, kdybysme zašli až do konce.
Ale už teď jsem věděl, že zklamaný bych rozhodně nebyl.
„Skvělý dezert po vynikající večeři," mlaskl jsem ochraptěle, když jsme se konečně přestali líbat, a ještě si neodpustil pohlazení Derekova zadečku, který se mi moc líbil.
Pěkně tvarovaný, kulatý, akorát do ruky, nikde žádný tuk navíc.
Pěkné nohy, pevnější stehna, nikde žádné otravné chloupky, poměrně jemná kůže, žádná plastika, řekl bych, že tak nějak přesně můj typ. Jen by musel být o pár let starší a míň drzejší.
Potřásl jsem hlavou, nad svou myšlenkou a Dereka pustil, aby se mohl konečně umýt.
„No, kdyby ti bylo v noci zima, ložnici víš, kde mám," zvedl jsem koutek úst v úsměvu. „A pokud by tě v noci přepadl Tobias, tak-"
Nedořekl jsem, protože mi zapípala zpráva, a já ji tak nějak automaticky rozkliknul, aniž bych nad tím přemýšlel. Možná jsem počítal, že je od Tobiase, možná od Aryana.
Nebyla ani od jednoho. Místo toho jsem si přečetl důkladné a explicitní zavraždění mé maličkosti s názornou ukázkou na nějakém neznámém muži.
„Musím jít," zavrčel jsem a moje dobrá nálada byla rázem pryč.
Nečekal jsem na Derekovu odpověď, popadl ručník, omotal si ho kolem pasu a za chvíli už vcházel do své pracovny, abych se napojil na centrální počítač a zjistil o zprávě víc.
David
Byla to paráda. To jediné se mi honilo hlavou, když jsme skončili a já se díval do jeho očí, kterým jeho zabarvení dodávalo zvláštní nádech. Prostě byly krásné, a já tak hezké oči už dlouho neviděl.
Užíval jsem si i jeho péči, když jsme skončili, a jeho ruce na mém zadku, to bylo jako pohlazení na duši. Měl velké ale jemné ruce. Stisk tak akorát…
Než jsem se vůbec vzmohl na nějakou odpověď ohledně noci, ozvala se mu zpráva.
Jen jsem mrknul okem, a to co jsem zahlédl… Nedivil jsem se mu, když se jeho nálada okamžitě změnila.
No, co. Je to nejbohatší člověk toho města, skvělý byznysmen, tak tyhle výhružky jsou u něj zřejmě normální. Ale máme jedno společné. Oba nám někdo hrozí smrtí…
Když odešel, doumýval jsem se a než jsem vyšel ze sprchového koutu, na moment jsem zapřemýšlel, že bych si pohrál s tím jeho panelem. Nejspíš by mě proklel do horoucích pekel, kdyby na něj místo teplé sprchy začala padat studená voda se silným proudem. Uchechtl jsem se nad tou představou, ale raději jsem dal od toho ruce pryč.
Zachránil mě, nevyhodil mě, poskytl mi nocleh a najedl jsem se. Nebudu mu zbytečně víc škodit. Stačí, že jsem se prošel po jeho laboratoři.
Vytáhl jsem prádlo z pračky, které se už dopralo i dosušilo, přehodil jsem ho přes křeslo, a pak, jak jsem byl, jsem sebou plesknul do postele. Měl jsem chuť se napojit na Pintu, ale nakonec jsem to zavrhnul. Co kdyby mě vystopovali sem… A já Sorenovi škodit nehodlám. Když ho má někdo zabít, tak ne kvůli mně.
Přesto, jak skvělá postel to byla, skoro polovinu noci jsem byl vzhůru a přemýšlel nad tím, jak to bude dál. A do hlavy se mi vkrádala jedna myšlenka, která do mě zatínala drápy čím dál víc a nechtěla se pustit. A pak, když jsem za svítání vstal, rozhodl jsem se. Aspoň nějak se Sorenovi odvděčím.
Potichu jsem se oblékl, umyl, popadl jsem batoh, a pak jsem se tiše vytratil z jeho domu.
Nechal jsem mu na stolku v obýváku jen lístek, že moc děkuji za nocleh a jídlo, ale že jsem spěchal na letiště a nechtěl jsem ho budit.
Tentokrát jsem odešel normální bránou, a můj první cíl byl, najít si nocleh. Peněz jsem měl dost. Co jsem měl v batohu, mi vystačí tak na půl roku, a mám účet, kde mám další prachy. Ale teď… Jen hotovost. A abych nebyl hned na očích, vybral jsem si celkem drahý hotel, asi půl hodiny cesty od Sorenova domu. Dívali se na mě sice divně, když jsem tam přišel jen tak, bez kufrů, a v obyčejných hadrech, ale stačilo vytáhnout peníze, a bylo po otázkách.
Můj pokoj byl v druhém patře. Jedna ložnice s koupelnou. A stačilo mi to. Už tak to byl oproti mému původnímu bytu přepych.
A jakmile jsem se ubytoval a nechal si donést oběd, napojil jsem se na počítač. S radostí jsem zjistil, že už Unus pracuje na své obnově. A tak jsem mu zadal příkaz… Vytáhl jsem si virtuální klávesnici a obrazovku, z batohu jsem vytáhl přenosný počítač, který dneska hravě člověk strčí do kapsy, a pustil jsem se do práce.
Soren
Nakonec jsem skoro celou noc nespal. V jednu chvíli jsem měl i nutkání jít za Derekem, ani vlastně nevím proč, ale vzápětí to rychle zavrhnul.
Do postele jsem se dostal až v okamžiku, kdy jsem zaslechl, jak se vrací Tobias, a já nechtěl, aby mě načapal v pracovně a nezjistil to o té zprávě.
Zatím mu to říkat nebudu. Už tak si to schytám, až zjistí, koho tu máme, a že jsem mu nedal vědět.
A to jsem ještě netušil, co Derek vyvede.
„Můžeš mi nějak vysvětlit tohle?" schytal jsem ho hned mezi dveřma, potom, co jsem se asi po dvou hodinovém spánku vyhrabal z postele a sešel do kuchyně.
Nechápavě jsem se na Tobiase zadíval a pak zaostřil na papírek, který mi strčil až pod nos.
Fakt dík, Dereku!
„Hmm…" zabručel jsem jen a natáhl obličej, protože jsem to nechtěl řešit.
Naštvalo mě, že odešel beze slova. Jako jasně, byl tu jen na jednu noc, a celou dobu, co tu byl, mě děsně štval, ale ráno mohl aspoň počkat až vstaneme a neplížit se z domu.
„Myslel jsem si, že je to zase nějaká Aryanova hra, když mi psal, že jsi dal přednost před ním nějakému klukovi z ulice, co se ti nasáčkoval do baráku. Ale když jsi se neozýval, nechtěl jsem zbytečně plašit, abys mě neměl za stíhačku. A co se nedozvím? Pomátl ses? Nechat si tu na noc někoho, koho ani neznáš? A nedát mi vědět?"
„Přišel mi vrátit triko," prskl jsem na Tobiase, protože jeho kázání po ránu jsem fakt poslouchat nepotřeboval.
Stačily mu asi dvě vteřiny, než mu došlo, koho jsem tu měl ubytovaného, a v tu chvíli jsem měl dojem, že mu bouchne hlava.
„Chceš mi říct, žes tu měl kluka, po kterém někdo střílel, a o kterém víme jen to, že všechno je falešné? A nedal jsi mi vědět?" zeptal se nebezpečně klidným hlasem.
„Jo," odpověděl jsem nevzrušeně a upil kafe.
„Víš, jak nezodpovědné a nebezpečné to bylo?"
„Umí skvěle vařit."
„Víš, jak hloupé a dětinské to bylo?"
„Umí skvěle kouřit."
„Mohl bys mě, kurva, přestat ignorovat?! Jsem tvůj bodyguard! Mám tě na starost! Uvědomuješ si, co to znamená?!"
„A já jsem, kurva, dospělý chlap, co nepotřebuje každou vteřinu utírat prdel, Tobiasi!" zařval jsem na něj a třísknul hrnkem o stůl, až se rozletěl na malé kousíčky.
Naštvaně jsem odkráčel zpátky do své ložnice bez kafe a snídaně, a začal se oblékat, protože mě čekala schůzka, a já si nemohl dovolit hádkou zničit den.
David
Trvalo mi skoro celý den, než jsem se naboural Sorenovi do pracovní korespondence. Plus další dvě hodiny, než jsem se dostal do té soukromé. Jeho záležitosti, které se týkaly jeho byznysu a těch nesmyslů kolem jsem si nevšímal. Nejsem šmírák a průmyslová špionáž mě taky nezajímá. Neobchoduji s takovými informacemi. Prodávám jen to, co se dá fyzicky odnést. Tedy… ukradnout. A co se tím pádem dá i špatně vystopovat.
Spíš mě zajímalo, kdo mu vyhrožuje. Podle jeho reakce v koupelně, tohle nebylo poprvé.
A on evidentně nevěděl, o koho se jedná.
Každopádně jsem měl v úmyslu mu trochu pomoct. Jako poděkování za jeho pomoc i za skvělou kuřbu. Fakt jsem si to užil, i když jsme nešli do konce.
Každopádně jsem musel uznat, že zabezpečení jeho komunikace je špičková. Ale! Ne dokonalá. A kdybych měl svou původní základnu, rozhodně bych se do ní dostal dříve než skoro k večeru.
Postupně jsem procházel jeho zprávy a veškeré, kde byla nějaká výhružka jsem si hned postahoval a zjišťoval všechny podrobnosti kolem nich. Soren ani na jednu neodpověděl. A udělal dobře, jen by tím útočníkům nahrál do karet.
Blížilo se k desáté hodině večer, kdy jsem se konečně zvedl, abych se protáhl. Pro dnešek jsem toho měl dost Přeci jen, krčit se na posteli a dělat tohle, je dost vyčerpávající.
Co jsem potřeboval, to jsem měl. Dostal jsem se do doby asi tři měsíce zpátky, kdy mu ty zprávy začaly chodit, a tak jsem se už odpojil. Dál mě to nezajímalo.
Abych se trochu vzpamatoval, oblékl jsem se a šel ven. V tuhle dobu, i když je prakticky skoro noc, obchody mívají otevřené, a hlavně, teď je tam minimum lidí. Nejlepší čas pro nakupování.
Když jsem vyšel ven, rozhlédl jsem se, na kterou stranu se dát, ale taky abych měl jistotu, že je tu klid a není tu někdo, kdo by po mně chtěl zase střílet.
Pěšky mi to trvalo do obchodu asi dvacet minut, ale nevadilo mi to. Potřeboval jsem i nějaký pohyb, abych se udržel v přijatelné kondici…
Soren
Naštěstí jsem toho dneska plánovaného moc neměl.
Dvě schůzky ohledně sponzorství, návštěva jedné laboratoře, jeden rozhovor pro noviny, zasedání představenstva firmy ohledně plánů do budoucnosti, představení nových technologií a zvyšování mezd.
První schůzka byla naplánovaná na desátou, a protože skončila za půl hodiny, a já měl čas do dvanácté na další schůzi, zajel jsem na návštěvu do jedné z nově otevřených laboratoří.
S Tobiasem jsem skoro nepromluvil, a on taky neměl očividně snahu se mnou komunikovat.
Já se mu omlouvat rozhodně nehodlal. Měl jsem ho rád a nejednou mi zachránil kůži.
Nevybral bych si nikoho jiného, kdyby se rozhodl odejít. Ale občas mi připadalo, že si fakt nemůžu dojít sám ani na hajzl, abych ho neměl hned za zadkem.
A to byla vlastně jediná příčina našich občasných hádek.
Zvláště od chvíle, kdy mi začaly chodit ty výhružné zprávy a Tobias si prostě usmyslel, že mě nejspíš uváže na řetěz, nebo co.
Teprve až odpoledne, až během přestávky zasedání za mnou, Tobias přišel s balíčkem v jedné ruce a hrnkem plným kafe v druhé.
„Omlouvám se," zahučel a já překvapeně zvedl obočí.
A i když jsem se na něj pořád chtěl zlobit, když jsem viděl obsah balíčku, nemohl jsem.
„Jsi idiot," konstatoval jsem místo toho suše, ale když se znovu představenstvo sešlo, věnoval jsem mu krátký, děkovný úsměv.
Zbytek dne tak už proběhl v o něco lepší náladě a klidu, za což jsem byl jen rád.
David
Když už jsem byl v tom obchodě, koupil jsem si aspoň dvě trika, jedny kalhoty a nějaké ponožky a spoďáry, abych nemusel pořád prát, nebo chodit ve špinavém. Pár blbostí na jídlo a moje oblíbené chipsy. Na můj vkus jsem šel zpátky ověšený jako vánoční stromek. Ale byl jsem rád, že jsem z toho obchoďáku vypadnul, i když tam nebylo moc lidí. Prostě je nesnáším a nemůžu si pomoct.
Do hotelu jsem se dostal někdy po půlnoci, utahaný z nakupování a té chůze, takže jsem se jen osprchoval a rovnou zalehl. Než jsem usnul, zadal jsem příkaz na vyhledávání odesílatele těch zpráv. Věděl jsem, že to bude na dýl, protože to měli všechno šifrované a přemostěné, ale v tomhle jsem trpělivý. Prostě neznám slovo: Nejde. Cokoliv se zdá neřešitelné, to mě láká ještě víc, a tak dlouho se v tom šťourám, až zjistím, co potřebuji.
Nechal jsem počítač zapnutý, a zavřel oči. Usnul jsem prakticky okamžitě.
Vzbudil jsem se akorát jednou, když jsem nutně potřeboval na záchod, a mrknul jsem, jak pokračuje vyhledávání. Přesně jak jsem tušil.
Zatím jsem se nedostal k původní adrese, odkud byla zpráva odeslána. Jakmile se k ní dostanu, začnu pracovat na dešifrování a prolomení hesel a zabezpečení dané osoby… To už bude otázka dvou tří hodin, možná. Jestli je ten člověk fakt dobrý, tak maximálně čtyř hodin. Ale pochybuji o tom, že je tak dobrý, nebo lepší než já.
A tak jsem se napil a zase spokojeně usnul.
Když se ozvala hlasový signál, že vyhledávání je ukončeno, vystřelil jsem z postele a v první chvíli nevěděl, která bije. Vzpamatoval jsem se, až když mě Unus znovu upozornil na výsledek vyhledávání.
Při pohledu na hodiny jsem s hrůzou zjistil, že je skoro devátá hodina. No, docela to trvalo, ale…
Jde se na druhou část.
Nechal jsem si donést kýbel kafe a nějakou snídani, a pak jsem se pustil do práce. I na tomhle z větší části pracoval Unus sám, ale už u toho byla potřebná má asistence.
Snídani jsem zblajznul, ani jsem nevěděl jak, kafe ubývalo, a vedle mě se už válely dva prázdné pytlíky od chipsů.
Byly skoro dvě hodiny odpoledne, když jsem zajásal. Prolomil jsem šifrování a hesla.
Tak, pane Tannere, posílám vám malé poděkování.
Už jsem měl všechno připravené a chtěl to odeslat, když jsem se zarazil. Na chodbě hotelu bylo najednou moc živo. Vyskočil jsem z postele a přešel ke dveřím. Přitiskl jsem na ně ucho právě ve chvíli, kdy jsem zaslechl své jméno.
„Do hajzlu!“ zavrčel jsem vztekle, přeběhl k posteli a začal se rychle oblíkat.
„Zrušit práci! Kód 10!“ křiknul jsem příkaz.
Virtuální obrazovka i klávesnice okamžitě zmizely, počítač se vypnul. Hodil jsem ho do batohu a chtěl už přeběhnout k oknu, když se náhle rozletěly dveře a než jsem se nadál, byl jsem přikurtovaný k zemi a měl jsem spoutané ruce.
„Na základě oznámení trestného činu, kterého jste se měl dopustit, vás bereme do vazby. Dereku Jordene, jste obviněn z loupežného přepadení. Další podrobnosti vám sdělíme na policejní stanici.“